„Smysl", „pojetí" a „kritiky dějin"; historická „identita" a historické „legitimizace" (1938-1989)* „Obrazy světa", které byly vytvořeny idejemi, velice často určovaly jako výhybky cestu, na níž pak lidským jednáním hýbala dynamika jednotlivých zájmů. Max Weber Jestliže bylo možné, aby se v prvním období ^*J^**** «Un (jeho nejvýznačněji příspěvky přibližuje první díl *^bka«£) od sebe historicky zřetelně odlišily svébytné záměry zvlátaipodoby a různé fáze pojímání tzv. „aeskéo^-^SgfftSSR 'u existence a kontinuitě národního života, po noanuie , a kulturních výkonů, historických zájmech ^f^d^P^edi^ >Po jejich nejvLtnějších-tradtcíc^ « a po mravním charakteru češstvi, pro nasledujici ouuuui Pro dobu od „Mnichova" do pádu komunistického rez mu - už něco Podobného beze všeho možné není, a zcela nemožným se to zda byt po roce 1989 V ideovém vývoji tohoto konceptu se poměrně zřetdMM smečky, dnes už polozapomenutý filosof W.lhelm Wundt ntonu » • o teti charakterizoval jato heterogonii účelů. Tím chtěl upozc,rn um en na uzdily mezi pouhou časovou následností \^°M^Zňít * na fakt, že výchozí ideje se v průběhu historického ^ "SrfK Podobné kulturní a sociální následky většinou nemají stejné pr.cny, s Autor chce svému ctenffl hned na začátku připomenou,, že mezi vydánun obou duu éto ""blikače upjyuula doba deseti let, což vysvécluje nékteré. avšak s ohledem na dals, postup ■*MM zároveň i přirozené posuny jeho stanoviska, vidéni celé problematiky , jeho.vykladu ***e otázky , smyslu českých déjín. Auto, se však domnívá, že se nejedná o meny pnn-■*Wm Pokud ide o práci s literaturou, jsou v tomto úvodu uvádény v poznámkách pouze °dkazy na texty, které nejsou obsaženy v této knize. 7 a naopak, že každý pokus o stimulaci podobných účelů nemusí vést k předpokládaným efektům. Wundt byl navíc přesvědčen (a v rámci své sociální psychologie se to pokusil vyložit jako zákon), že motivy lidských jednání ze sebe nevyrůstají nutně a plynule, že výsledky určitého jednání nejsou nikdy vysvětlitelné jen z jednoho jediného původního motivu: účely se svou dodatečnou zájmovou interpretací dále větví, orientace diferencují, a vše také může nečekaně znovu srůstat. Jinak řečeno: s ohledem na výsledky i nechtěné vedlejší účinky lidských rozhodnutí, společných orientací a kolektivních jednání lze konstatovat, že jejich původně zamýšlené účely (respektive motivy) jsou v přítomnosti neasimilovatelné, že se v průběhu následujících jednání přinejmenším modifikovaly, a sice jak dodatečnou diferenciací motivů původních, tak připojováním nejrůznějších vedlejších a podpůrných motivů a účelů dalších. Klasická Wundtova formulace zněla: „Pročež souvislost nějaké řady účelů nespočívá v tom, že by poslední dosažený účel musel být obsažen jako představa už ve výchozích motivech jednání, které k němu nakonec vedlo [...] nýbrž tento účel je bytostně zprostředkován tím, že efekt každého rozhodnutí o jednání se v důsledku vždy přítomných vedlejších motivů nikdy zcela nekryje s původní představou účelu. Právě takovéto bytostné komponenty výsledného efektu, ležící mimo původní motiv, se ovšem mohou stát novými motivy anebo motivačními elementy, z nichž pak pramení nové účely anebo se na jejich základě změnil účel počáteční..." A právě něco podobného lze konstatovat také s ohledem na vývoj a proměny sporu o smysl českých dějin jako zvláštního řešení „české otázky" po výchozí, víceméně „politologické" a v zásadě prvoplánové polemice k Masarykově knize Česká otázka (1895), kdy se ovšem nedocenilo ani Masarykovo úsilí o znovunaplnění prostoru národních hodnot, vyprázdněného předchozím „rukopisným bojem", ani Masarykovo hledání univerzálnějších, za mladočeský nacionalismus a liberalismus jdoucích představ o humanistických základech moderního češství. Před první světovou válkou pak následoval vlastní spor historiků o smysl českých dějin. Ten problémy Masarykova pojetí „české otázky" jako uvědomělého a aktivního naplňování humanisticko-náboženského poslání české historie posunul ze sféry filosofie dějin a politiky do oblasti pragmatického dějepisectví a k otázkám podmínek vědeckosti historické práce. O něco později, na konci dvacátých let, začala diskuse směřovat k problémům teorie a praxe historického poznání: k reflexi nesamozřejmosti historických faktů i noe-tických možností jejich propracování do celistvějších konceptů. Na to pak záhy navázaly kontroveize o důležitých metodologických i obsahových problémech periodizace českých dějin, aby se nakonec, ve druhé polovině 8 xl Vý!j , *' celá diskuse zklidnila v pokusech o shrnutí a celistvější refle-vÝkIad Ú" °VŠem skfytý problém, do jaké míry se Masarykův jednotný skon 1 národnícn dě)m> zdůrazňující jako východisko husitství a bratr-nc1rodUímamtu. proměnil v jeden ze zakladatelských mýtů novodobého tfoko 0 3 P°2vděJšíno československého státu (po druhé světové válce vh«+ vCe využitý Nejedlým i pro legitimizaci socialistické orientace], se Ia£«e nedodiskutoval dodnes Z obdob°U Z těCht° ^ednotlivýcn fazí diskuse 0 smyslu českých dějin nový i i! 895-1938 Je možné, vzdor všem posunům motivů i intervenci dat g. *°ntextů, časově ohraničit, shrnout kolem jednoho těžiště a vyklá-s Ohiech kontinuitne, avšak přesto v perspektivě jisté vnitřní jednoty: vých 113 P^vo^ a společný problém i s ohledem na personifikace ideo-ponie-metľdolo8Íckých' Případně také politických pozic a problémů. Unie s Zřete,né by[y v tomto prvním období mezi léty 1895-1938 i boční riCkýcPoru: d^kuse o národních tradicích a o významu jednotlivých histo-Gvr0D^PeiÍod2, 0 klllturní a politické orientaci a částečně také o „střední Pokus atP'3 2 nicíl neJznámější a nepochybně i nejrozsáhlejší byly asi kterými0 íormuIování základních rysů národní povahy, což je problém, na Chahj } "českou otázku" už v roce 1907 převést sociolog Emanuel ^edtím* * Protože se mu t0 zdál° být nejen možností, jak lépe - než jak to foten ■ Udě]aI sám Masaryk - naplnit původní Masarykovu sociologickou spojit"' r í° řeŠení a ,ak zároveň -zvědečtit" její obsah, ale především: jak ^bož i, otázku" s Íinou představou „vzdělávání" národa: totiž méně O ^ensko"filosofickou a více vlasteneckou. Ve své C^ dvacet Iet Později se k problému vrátil Ferdinand Peroutka blém ^námé knize Jací jsme, přičemž už o pár let před ním usiloval pro-dobu P?POmenouí nlosof a sociolog Josef Ludvík Fischer a ve stejnou ka, koutka spisovatel Jiří Mahen a po nich řada dalších.4 Perout- Masarvfc je C° do PUS0Dení tohoto konceptu nejvýznamnější, ukazoval '"Vkovo Ja^° OSODnost v první řadě politickou a náboženskou a Masa-Per0uľi co oyl0- zdá se téměř, jako by Potřek ^2ate^ s veíkou myšlenkou cítili se ve své době tak osamoceni, že * opnt se o minulost, nalézt si v ní své druhy a svou tradici, aby o dokázali sobe. A tak počína Masaryk kázat dozadu, do minulosti, napravuje buditele, chce rozšířit jejich obsah [...] Snad je více povznášející číst Masarykův výklad českých dějin než výklad Gollův a Pekařův. Ale přece musíme zde klást otázku pravdy, jako ji Masaryk sám kladl ve věci Rukopisu." Z takovýchto otázek národních tradic, významu historických událostí, politické a kulturní orientace, národní povahy a jednoty dějin tak v průběhu novodobého českého vývoje u nás došlo k vytvoření několika relativně stabilních, historicky argumentovaných obrazů české identity, několika stále znovu se navracejících seskupení idejí, případně zjednodušujících perspektiv pro výklad politických a kulturních dějin národa, jakýchsi symbolických center české kulturní a historické paměti, zvláštním způsobem disponovaných strukturovat porozumění minulým i přítomným událostem. 1 když se vztahují k dějinám a dějin se týkají, jejich charakter je me/a-historický. Proto jsou zachytitelné a vysvětlitelné spíše prostředky disciplín, jako jsou dějiny idejí či sociologie vědění, než čistě historiografický. Paradoxně se však až dodnes stávají součástí historických výkladů častěji, než se zdá být zdrávo. Jako „centra" jsou tyto útvary charakterizovatelné proto, že se v nich jedná o kulturně a politicky konstruované obrazy „centrálních" událostí českých dějin a protože jejich historické postavení v dalším vývoji je ukazováno jako důležitější, než je tomu v případě jiných událostí národních dějin. A jako „symbolická" proto, že jsou zásadně otevřená svému „zvý-znamhování", že se mohou spojovat s nejrúznějšími představami o národních zájmech, o uspořádání společnosti, konci dějin či hierarchii kulturních, politických a sociálních hodnot. Tyto zájmy a představy nejsou tedy žádnými neutrálními znaky volně doprovázejícími sociální a ekonomické procesy, ale, jak s ohledem na národní symboly zdůrazňuje v Německu žijící český historik Bedřich Loewenstein, za určitých okolností se stávají „spuštědlem archaických pudů. Mobilizují už existující protestní potenciály |...| a nelze je automaticky uvádět do souladu s racionálně srozumitelným kladením cílů..." Duchovní obsahy těchto center dlouho přežívají historické události, konstelace a procesy, na jejichž základě se konstituovaly; jsou interpretačně citlivé, navzájem se různě hierarchizují a kolem nich se strukturují významy další. Cirkulují do různých dob, často s fázovým posunem, zároveň ale představují svébytný moment kontinuity ve většině událostí ä /.měn. Jejich trvalá, byť často jen implicitní přítomnost i jejich vzájemný vztah v jednotlivých údobích spoluvytváří jedinečnost sebereflexí národního života. Rozložení jejich akcentů i hodnotové hierarchie, které zaklá- lo aJí, však nelze nikdy považovat za definitivně „rozhodnuté" a ani vzájemné vztahy těchto center nejsou jednoznačné. Jejich schopnost organizovat duchovní (ale i politický a kulturní) život aioda se ukazuje nejsilněji, nejvýrazněji a jako nejproduktivnější v situa-Clo historických zlomů a při hledání nových orientací. Odlišná intenzita Působení těchto center, jejich nové koexistence a hierarchie se stávají nej-zřetelnějšími v alternativních obrazech „celku" českých dějin. V nich se symbolická centra stávala právě tak matricemi prožívání historických . Současných) událostí, jako se naopak mohla využívat pro legitimizaci ruzných politických stanovisek. Vedle shora naznačených symbolických center „národní povaha", „kul-^ 11 ní a politická orientace", „základy národních tradic" je jedním z nejvý-znejších právě to, ve kterém se formulují základy jednotného pojetí čes-yeh dějin („Existuje jednotící smysl českých dějin" a je třeba ho vidět „ve s ýkání, potýkání a pronikání s Němci", jak věřil František Palacký, je Jožen „v národní existenci samé" a její obhajobě, jak tvrdil historik fiľ Spočlvá "v univerzální ,humanitě' a demokracii", jak se domníval °sof Masaryk, v „touze po svobodě", jak se třeba snažil ukazovat histo-v Karel Stloukal, anebo „v touze po sociální spravedlnosti", jak přesvědčoval Zdeněk Nejedlý?!) a ve kterém se stabilizuje české historické sebepo-]l0Perií jako nosný prvek české identity. Sem lze nepochybně zařadit také uvahy jana patočky a Dušana Třeštíka o kontinuitě českých dějin a histo-ricI^ jednotě národa. Pro sociologa vědění je samozřejmé, že si uvědomuje odlišnou kvalitu cnto jednotlivých center (- která je nakonec závislá na tom, k jakému ypu spojení historických, kulturních, politických atd. zkušeností v nich °slo) a že také ví o jejich různé modalitě: o různém „indexu lomu" svět-5 v němž pro nás v jejich kontextu události vyvstávají a stávají se srozu-^itelnými. °d poslední třetiny třicátých let minulého století začalo docházet vyraznému přeskupování jak hierarchie, tak i obsahů těchto center, případně k jejich dočasnému oslabování; a tento vývoj pokračuje v podstatě . do současnosti. „Česká otázka" se počala navracet před své (po dlou- °n dobu dominující) masarykovské řešení (smyslem českých dějin je , Unianita). Důvody pro to byly rozličné. Po Masarykově a Pekařově smrti začaly rozpadat původní tábory stoupenců a problém se začal akademi-°Vat» Postupně se prosadila nová generace historiků a začaly se vynořo-d Il0Vé teoretick°-metodologické problémy. Došlo k celkové proměně mací i evropské politické, sociální a kulturní scény, k vyostrovaní pro- 11 blémů národnostních, k ohrožení statní samostatnosti, k prvnímu rozpadu státu, vojenské okupaci a vzniku protektorátu. Pak následovaly iluze 0 produktivnosti východní reorientace české kultury a politiky, končící v únoru 1948 atd. To vše bylo doprovázeno masivními, rasově, nacionálne 1 třídním bojem motivovanými zásahy do sociální struktury československého státu v letech 1938-1956 (okupační ztráty, holocaust, odsun Němců, politické procesy, dosídlování pohraničí, „industrializační akce", emigrace po roce 1938 a 1948 atp.) a po roce 1968 (nová vlna emigrace, stranické prověrky). V každé jednotlivé fázi sice znovuožily některé starší motivy „české otázky", ale také se objevily nové, její témata se zkřížila a perspektivy prolnuly. Především se však s ohledem na události státního a politického života aktualizovala nižná místa národní paměti a začaly se od sebe odlišovat její „horká", akutně působící, a její „chladná", dalším vývojem už „odemocionalizovaná" místa. Víceméně bezprostředně po Mnichovu (ale vlastně po celé období 1938-1945) začala být „česká otázka" vykládána s ohledem na údajnou potřebu přehodnotil výklad národních dějin (jejich smysl i výklad jejich směřování) jako problém „vyrovnání se" s dosavadním vývojem od nej-starších dob po nejnovější, případně jako podtext reflexí českého politického a kulturního vývoje za první republiky spolu s úsilím nalézt novou identitu. Poté, v letech 1945-1948, se „česká otázka " začala považovat za víceméně vyřešenou: byla nahlížena jako jen víceméně zvláštní ornament z prehistorie konečně osvobozeného národa, definitivně vyřešený novou provýchodní orientací a sovětskými zárukami jeho politické, kulturní i sociální samostatnosti. Po „únoru" a vlastně po celé období až do „pražského jara" a počátků „normalizace" (1948-1970) výklady „české otázky" kolísaly mezi ideologickým odmítáním a reformistický podbarvenými aktualizacemi. Je možné považovat za příznačné, že v této době na domácí scéně „česká otázka" vůbec a smysl českých dějin zvláště nehrály v padesátých letech žádnou roli, jak může například doložit sborník z konference v Liblicích Filosofie v dějinách českého národa z roku 1958, kde se s lematizací tohoto problému vůbec nesetkáme. V pojetí dějin nahlížených z perspektivy třídního boje jako dějiny „lidových linutí" a třídních konfliktů nebylo pro otázky podobného druhu místo. O to výrazněji se však začaly vracet od konce první třetiny šedesátých let v souvislosti s představou nacionálni reformy socialismu a zejména pak po ruské okupaci v nejrůznějších kontextech reflexe. Druhá republika a protektorát {1938-1945) Mnichovské brýle, které si nasadili politikové i společnost, sice ostřily pohled na minulost, zatemňovaly však výhled do budoucnosti. Karel Kaplan né V 0t)OJÍm PříPadě - druhé republiky i protektorátu - šlo o období výraz-re r]laciona^a^ českého myšlení. Bylo spojeno s úsilím o reformulaci, a t ^1Vaci a emocionalizaci konceptů jako vlast a národ, česká minulost i'a ah ^kultivovanějším příkladem této tendence byla zřejmě brožu-dáv 'CIÍa ^la^^a a národ v českém písemnictví z roku 1940, vyzvedl ?!1CI Jungmannovo pojetí národa a jeho důraz na jazyk a otčinu, jež hé V nevys^ovené polemice s Bernardem Bolzanem postavil proti pou-u zemskému patriotismu cizinců a „českou otázku" i smysl českých 2? ^^adal implicitně jako „zápas českého národa o vlastní bytí". runou stranou téže vlastenecké mince pak bylo kulturně a politicky cievV0Vané tázání, formulované - i když různým způsobem - většinou teh-nit Poetických uskupení, totiž: „Jak po mnichovské katastrofě zachrá-2ná r0d?l'' příPadně: »Jak zal'isíit Jeho přežití do lePších časů?!". Jak ]jtemo> odpovědi byly různé: „Loajalitou až ke kolaboraci!", „Pěstováním Pad& ^ 3 uměm'* .nepolitickou politikou' a čekáním na lepší časy!", popří-C "^ar°dní solidaritou a odbojovými formami všeho druhu!" atp. něv h zřetemé)i se prosazující substancializované pojetí národa jako stát ° D*°*°8icky existujícího, historicky samozřejmého, politicky samo-i\U11 a kulturně jednotného přispívalo k faktickému rozchodu s masa-a 0l ľs^m» v násadě etickým (a v tomto smyslu nikoli pouze etnickým) ti i\e Cails'<^m Pojetím češství a české politiky, vycházejícím z univerzalis-iíii h* ÍC^e^' uunianity a demokracie, a bylo doprovázeno různými formalin íS^or^c^h° a politického bilancování. Rozchod s Masarykovým poje-def Cešstvi by1 Pak dokončen po roce 1945, který je v této perspektivě (|0^n^uvni'm vítězstvím onoho českého nacionalismu, který se Masaryk od České otázky snažil neutralizovat. Po jA cování nejnovějších českých dějin se kriticky rozmáchlo zejména v Mnichovu, kdy vyvrcholil rozklad víry v dosavadní uspořádání Evropy kh U VersaiHeských dohod a v samostatnost československého státu, * nich vzešel. Př Evropě ^^'kého ducha, a osvícenství v ní vyzvedl jako tř. ^f^Ä^Srt mu zde l*o základ jeho u&ptoíTWStí a obecnosti. Zvy.azněm os _ bylo důrazem na univerzalitu vzdělání a ku '^^x. z. oné doby J*ládá jiný, v mnohém ohledu zcela rn.mo.adny Pa OÍMvt rozum a příroda v něrneckémosvícenství vzdělal0sti Jtivem jeh0 tehdejšího ^ff^S^SS^^ W" 1 nebyl jen nějakou sumou věděn., ale zvlásm u>ru jednotlivých národů a ukazujíc, se v obecnem Pi se tak domníval nalézt folii, umožňující zřetelně ^^SipÄiU * v tomto zakládajícím „životodárném proudu ewop^no d u ha P Vl**ním hlasem", jaká je tedy naše „vzdělanost národní , Z 15 rostlo národního obrození, které ovšem proběhlo pod „mohutným vlivem" německého kulturního prostředí, do Evropy jsme se vraceli takříkajíc „přes Herdera" a dílem i přes německou romantiku, jejímž plodem podle něj je i u nás vládnoucí „zdůraznění historie jako výrazu národní duše". Avšak to, co přichází po osvícenství, už podle Patočky nemá, snad jedině s výjimkou Máchy (a ještě později s výjimkou Březiny a Durycha), onu předchozí velikost a pronikavost - šlo pouze o české osvojování a znovu-prožívání cizích výbojů. Nej ostřejší krize české vzdělanosti podle Patočky přišla „po převratu", tj. vlastně v souvislosti se vznikem samostatného státu, a projevila se postupujícím „zpovrchněním života". Tuto krizi Patočka charakterizoval jako „vládu hesla, fráze, slova, za nímž nestojí ani skutečná myšlenka, ani skutečné rozhodnutí". Příznaky krize mu byly „pouhé literátství a [...] jen sezónní odpovědnost" českých tvůrců, kterýžto obecný odsudek se nepochybně týkal i meziválečné avantgardy. Právě tak se dá Patočkovo konstatování, že se nejedná o „skutečné dílo, jež by mohlo starším pomníkům vědeckým stát po boku", vztáhnout na vývoj českého strukturalismu. Ani v technických oborech se údajně „,český génius' mocně neprojevil". Do tohoto obrazu zapadá i Patočkovo poukazování na nedostatky politického systému první republiky, které jsou podobné výtkám Fischerovým. Zde kritiky obou autorů překvapují snad nejvíc, neboť jakkoli nedokonalé se mohlo Československo ve dvacátých a třicátých letech zdát, zůstalo nakonec ve středoevropském regionu po dlouhou dobu jediným demokratickým státem. Patočka však konstatoval: „Systém stranické demokracie, jak v republice byl zaveden, byl vůbec zhoubou, blamáží [...] Politický smysl tak upadl, že se politika stala takřka druhem obchodu [...]." Musíme se ptát, zdali vůbec existovala ideová koncepce první republiky. To se údajně neblaze projevilo v dobách, kdy bylo třeba cizině „jasně a odpovědně vyložit |...] náš program a osvětlit fakticky i kulturní význam národa a státu". Podle Patočky jsme ale především my sami „povětšině f...| nepochopili do poslední chvíle poměry ve vlastním státě, v jeho sousedství a v Pvropě vůbec", a česká buržoazie i česká inteligence jako vůdčí složky národa namísto, aby měly „oči otevřeny pro všechny vážné otázky národního života a národní situace, vyhýbaly se setkání s nimi jako nepohodlným věcem". Odpovídá to tomu, že „český člověk má rád život neproblematický takřka samozřejmostí přírodního člověka, a tak samozřejmost se mu stává nebezpečnou", shrnuje Patočka na jiném místě. I když se Patočkovo bilancování může zdát až příliš hořké nebo i nespravedlivé a s ohledem na pomnichovskou situaci jako demobilizující, jeho otázky (podobně jako otázky .1. L. Fischerovy) nicméně přežívají. Ať už ve 16 e orném navázání anebo z vlastních zdrojů se s podobnou perspektivou e ení moderní české kultury můžeme setkat například u některých autorů CasopjSU Tvář v polovině šedesátých let minulého století. Snahu Jana Patočky i J. L Fischera připomenout Čechům v nejširších uvislostech slabiny a slabosti jejich národního, politického a kulturního ota, zteplání a vysychání jeho zdrojů je ovšem třeba hodnotit v jiné per-Pektivě než ostatní reflexe situace z oné doby. Neměly obranný charakter Uako třeba u Otakara Odložilíka nebo Kamila Krofty), ale nebyly ani kolára ntské (jako byly například knihy V úloze mouřenína Emanuela Plavce nebo Český mýtus. Co nám lhaly dějiny Emanuela Vajtauera). e yly však ani kompenzační (případně výrazem zadostiučinění), jako lei řU ^° ve většině vystoupení přicházejících z okruhu katolických inte-^ uálů (Jakuba Demla, Jaroslava Durycha a dalších), například v pamfletu (l9^dn°U zminovaného Rudolfa Voříška Úpadek a sláva českých dějin n s, }■ ^en si ve svých kritikách Masaryka i Beneše a „vítězství jejich faleš-eno" p0jetí českých dějin k]ad] za dI po >>upadkové době 1918-1938" že ^omocíteze o výsostné záchranné úloze křesťanství v životě ohro-nV ° "slaDéno a neduživého" českého národa) novou státní ideu okleště-tví a křesťanskou pokoru proměňoval v ideologii národní malosti. Na % Pu°likace zde můžeme jenom odkázat. a . es^ člověk se podle Voříška zrodil „z prožití tragiky českých dějin" jJe W Silný jen v rámci svého katolictví - „Ostatní vedlo v českých ději-čest neÍistotě", čehož dokladem je mu právě Masarykovo pojetí smyslu od C^,n a Masarykovo pojetí „světové revoluce" jako nutného vývoje m teo^ľclcie k demokracii, což Voříšek charakterizoval jako „laický totalis-s' naprosté odbožštění světa i společnosti [...] Ale smysl češství není aické morálce" (jíž se mu zdála být právě Masarykova humanita). Veľi katolík Voříšek hovořil o „českém údělu": „Svým postavením, svou vvJ<0Stl a svými dějinami je český národ předurčen k tomu, aby chápal křfU»am křesťanství a jeho důsledků právě pro život národní [...] Je proto Vr/ *tJm' co ívořl Pos^ní českého národa v tomto světě, který bude s^ y nakloněn povýšit některou z těchto (laických či světských - M. H.) 2 cností na nej vyšší [...] a tím porušovat rovnováhu, což vždycky ohro- tv národy té velikosti a postavení, v jakém jsme my." a °bezřetně a promyšleně naproti tomu formuloval v miniaturní ^bs~)h ' J -------1— v ltU1°ve i formální problémy filosofie dějin (a jejich smyslu) promýšlet ní ° Masarykovi v mnohém blízké perspektivě „plánovitého říze- 0sndů člověčenstva nejvyšší bytostí" a kritizující Pekaře v době, kdy to n!hál° známé knížce Teologie dějin (jejíž text v našem výboru rovněž ÍZlme) dobříšský redemptorista Konstantin Miklík, pokoušející se ani zdaleka nebylo běžné, Navíc Miklík připomínal: „Zvítězil tedy Pekař nad Masarykem pouze v tom, že vyvrátil Masarykovo historické odvozování národního programu. Ale právě jen toto odvozování, nebo snad i část toho programu a způsoby jeho vyjádření. Ale Pekař nevyvrátil, že věda, zvláště historická, má mít i etický smysl. Že je jinak zbytečná, protože není pro člověka, jenž je bytost morální..."; nakonec by totiž bylo vždy nejisté, proč a pro koho se vlastně „historie spisují". A proto byl Miklíkovi v mnohém ohledu Masarykův „správný pohled na život podmínkou správného pohledu na historii". I zde, ostatně podobně jako ve svém textu z počátku třicátých let (srovnej k tomu Miklíkovo zajímavé stanovisko ke sporu Pekaře s Masarykem v prvním svazku), se Miklík snažil Masarykovo myšlení, které interpretoval sice protiliberalisticky, nikoli však reakcionářsky, přibližovat českému katolicismu, v této věci jinak velice předpojatému. Podobným, i když ne tak výrazným tématem, jako byly reflexe historického kontextu „české otázky", se záhy stal také Masarykův „odkaz" a jeho aktuální význam ve změněné době. I když by se zde na první pohled mohlo zdát, že se přitom navazovalo na akademické (nebo i aktualizující, jako tomu bylo v případě tzv. Historické skupiny kolem sborníku Dějiny a přítomnost) výklady z posledních let první republiky, vypuknutí druhé světové války znovu vrátilo pozornost k Masarykovi, a sice jako k filosofovi evropské krize, tj. jinak, než jak tomu bylo u Fischera nebo Patočky, pro které byl Masaryk myslitelem jen v českém kontextu, uvězněným v české přítomnosti, a představitelem „konkrétního zaměření našeho myšlení", což údajně „způsobovalo zaěasté, že otázky aktuální, ať aktuálně kulturní či politické, zabíraly neúměrně místa v české filosofické tvorbě" (J. L. Fischer), případně filosofem „nekontemplativním, nespekulativním a nevesmírným, jehož myslení je orientace v sobě a ve světě, nikoli konstrukce koncepcí" a jehož snaha „o prohloubení české vzdělanosti navázáním na mravně náboženskou přísnost nerigoróznějších složek české reformace" má charakter jakéhosi „českého puritanismu" a „novokřtěnského ideálu" (J. Patočka). Přibližně ve stejné době jako text Patočkův a Fischerův vyšla v USA brožura liberálního evangelického teologa a zajímavého vykladače Masarykova díla už z počátku třicátých let Josefa Lukla Hromádky, nazvaná Masaryk mezi včerejškem a zítřkem. Česko-slovenský boj o novou Evropu (Hromádka ji s pozmeneným názvem V. G. Masaryk, ale také s pozměněným, dobové situaci vstřícnějším obsahem znovu vydal v roce 1947. Zde jsme přetiskli původní, dnes téměř nedostupnou verzi Hromádkova textu). Hromádka vykládal Masaryka jako analytika obecné krize moderní d0by' která vyvrcholila novou válkou, v níž všechno záleží na tom, „čí 18 K.e% zvítězí, pod,e jakých zásad bude »*^*™E JJgSÍ « svět. Budou to ideály Hitlerova Německa a Stalinov.a 'demokl.atic. IV a zásady evropského Západu? [...] Ale jsou na trva- ké dosti silné mravně a myšlenkově, aby provedly Pre^™l'Xmádkovi lych základech?" Právě v této souvislosti se MB^Jg ™ už ve '•ároveft i myslitelem nového počátku a možné esc b ^ pfo_ Paních pracích podle Hromádky d d£jinnych», v níž í»«ává jednu z nejtěžších a nejosudovejšiclrevol« pfe. )sou státní a politické otřesy „pouze vnějším u°PIU „ Hromádky vratů mravních a náboženských". Neporozumíme po^ myšlení Masarykově filosofii, pokud si neuvědomíme, „ze moderní krize" bylo soustředěno jednak na poznán, a na vf ,'ému a nešťastnému « zároveň na hledání a nacházení cest a leku "'^ dlivérau chiebu a ke člověku dneška dopomoci k vnitřní jistotě, Ke spi tét0 brožury jobodě pod vládou práva a lidskosti;. Pro pova ecne y Hromádka vedle několika reformulaci připsal postem ko.slovenského ^aryfe M praftu zítrka, aby ho ukázal jako ^ . Ruska> ale zár0-Z|vota, jako ústředního rádce v mravní krizi, )aK0 . kQ olitika boju-Veň i jako myslitele situovaného mezi Rusko a hviop ^ nábQ flho o člověka, ale především jako toho, kdo naii tohoto světa 2enství a mravnost s nastávajícím „novým sveieu. . ii většina intelektu- Považoval tehdy Hromádka, ostatně jako onécop) 1 ^ _opravdu alu a nníitíizA ™a *a npndvratitelny; a kuu ^ F _____ nOhrž asaryKuvu, ť~ /yhnutelnost dnešních ---- UblUUIUU in. I J(i»"--- vacích plánů u nás a v celé Evropě". nnfinbným směrem jdoucí , Téměř neznámými vlastně až dodnes dWP" pokračování vlon- aníť o České otázce Otakara Odložilíka; vychá^Y u přfleží- fýPském exilovém časopise ŮrtO*w« na preioni „ jf, au(or tos" 50. výročí vydání Masarykovy Cesfee otazW u „ejzajíma- S|«nul do samostatné drobné brožury. Patri )^"?° kvůli zdrženlivé, JWtom, co bylo o této knize vůbec napsáno, a to nej Plemeně jasnozřivé formulaci ni«^«SL a potom I. L. Hro-Je Příznačné, že Odložilík, podobne 'ako,p'enariolo„iCko-náboženské "lauka, vztahuje Masarykovo pojetí krize K so ^ ^nyn&jU jKnenzj jeho díla. Českou oídzfcu a práce, které s fedevším programo-Jan Hus a Karel Havlíček), interpretoval jaK P kovy konĽep_ Ve Po/íticfa? texty. Proto také mohl odmítnout W ' ^ y kompenzační ,,e z hlediska odborné historie a zdůraznit její nikla v dějinné „...vznikly právě z úsilí vyplnit meze.u, Mosofn, když se podařil důkaz nepravosti Rukopisů." Masaryk tak podle Od oz.hka výrazné napomohl integrovat do národního života i ty „lidové vrstvy které postupné rozšiřování hlasovacího práva uvádělo jako aktivní prvek do politického života". dnvnM !,edxuee,n1 " " d°bě vvWe°vaného nacionalismu, ochotného se Tŕiľl "ľ ~ ÍĽ Pak tř6ba hod,lotit Odložilíkovo připomenutí, že PalľrW v ľ """ŕ ndmecká 0tázka <°"° místa, které jí přisoudil P la y ve svých úvahách a projevech". To mělo údajně dva důvody: jed-nal onentac, na domácí poměry, jednak ale také Masarykovy výhrady k Palackého formulaci smyslu českých dějin jakožto ustavičnému potýkaní s nemectvun, c, spíše k heslům odtud odvozeným - ^umrnl^n"' ''flV"'" Ummlaci -W*W>o i příštího národního pro-oživí m,! S ed6m poválečnou dobu viděl v pročištění a znovu-čemu sľ, o l7 «h° áŮtaZU M ^ovárd politiky a osvěty, i I u h "C! " n Politických stran. Na rozdíl od třeba Patočkových fg^SSb Politického systému první republiky ale ^^eSK daní tehdejších čtyř hlavních „ohnisek ^^eSSn* «* <*, ludové strany a národnostních menšin a spiše norma , «fy vykláda, jeho snahu o politiku ^^ttp^pľm ^rody světa". Masarykův odkaz se mu zd aIpied vá kou n P °Puštěn. Avšak, vzdor světovým událostem které a 110 P « proti iluzím, že je možný „prostý návrat do MU nebo dl,a f7". nepozbyly podle Odložilíka ■■P^J^^Jse zastaví "životnosti a poslouží jako stavivo nového světověno rau rí>zkladný proces, který ještě nedospěl k poslední mezi... "Česká otázka" v době svého údajného vyřešení (1945-1948) H£ se Původně akceptovaná platforma uchovávání a re *~ su^stance v situaci nepřítomnosti demokratických struktur ZQfa l""kánských elit kompromitovala jako pouhá „kolaborace", kter/h Sezvo^na ukazovat základní rysy základny pro nový konsenzus, Wt&f neměly být zjednodušeně chápány jen jako přizpůsobení se Sp , Urilz Východu. Opuštění Československa Západem, porážka Francie, s 0,upráceznačné části českého agrárního a finančního kapitálu která ari^ se staty podnětem k nové zahraničně- i vnitropolitické orientaci, Seoe samu současně chápala jako nacionálni a sociální revoluci. Fritz Böhm (Bedřich Loewenstein) ijy]v°V^e^n^ doba byla dobou nacionálni a kulturní euforie, během níž tiílor Založeny nejdúležitější revoluční politické a sociální změny, které Prohl P'Wat mocensky definitivně potvrdil a následující vývoj pouze p0(jc °!lbi1, Údajný odvěký vnitřní nepřítel byl poražen a vyhnán ze země, kýCL nované slovanství prokázalo svou vnitřní sílu a sociální sny širo-kém Vrsíev se zdály být naplněny znárodněním jak ve smyslu socialistické i nacionáIním-V^Šině ^° ° ^°bu poí,tícké a světonázorové radikalizace. K té došlo ve e zemí Evropy, u nás se však síly rezistence zdály být mnohem slabší. 21 Demokratické instituce, budované první republikou, ale pak za druhé republiky a protektorátu notně popleněné nebo přímo demontované, nebyly dostatečně podpírány demokratickými mentalitami, ochotnými postavit se za právo druhého na odlišný názor, zejména však neschopnými pochopit nebezpečí „národní frontou" oklesťované demokracie. To vše bylo optimisticky rámováno Benešovou tezí, že „kapitalismus se bude socializovat" a „socialismus demokratizovat" i jeho úvahami o „nové demokracii" a „demokracii dnes a zítra". V trauma se proměnivší prožitek „Mnichova" spolu s deziluzí z „velké hospodářské krize" z počátku třicátých let, jakož i radikalizace okupačních a válečných zážitku v kulturních i politických elitách se nakonec ukázaly až příliš vstřícné revolučním touhám po národním státu, po budování nového politického systému, po nové zahraniční orientaci i po odlišné o rga n i za ci e ko n o i n i k y. Zásadní duchovní proměnu, ke které v průběhu války a na jejím konci docházelo s ohledem na možnost obnovy prvorepublikových poměrů, vyjádřil zřetelné J. L. Hromádka v jednom ze svých poválečných přídavků v knize Don Quijote české filosofie. Emanuel Rádi 1873-1942, původně vydané v roce 1943 v USA: „Často jsem se za války tázával, jak Peroutka a lidé jeho duševní stavby rozumějí podstatě druhé světové katastrofy. [...] Válka a z ní vyvěrající revoluce hluboce otřásla typem liberalismu," který ztělesňoval, a „jakási nostalgie mne jímala, kdykoli jsem myslil na Karla Čapka, Ferd. Peroutku a jejich druhy, kdykoli jsem myslel na typ, který reprezentovali, /dalo se mi, že s epochou, která odešla v roce 1938, odešlo také kus jejich bytostne podstaty. Myšlenková a citová stavba jejich typu bude stát v nové porevoluční době jaksi bez pevných základů. Jejich životní filosofie - leda by se /.menila ve svých podstatných zásadách - nebude se cítit doma ve víru povalečného světa, uprostřed nových kolektivních sil, které se povalí našimi kraji. A oni sami se budou cítit jako cizinci, i když svým rozumem pochopí, ze se musíme nějak moudře a kladně zařídit pod střechou socialistického státu. Budou ušlechtile a moudře radit, jak se uvarovat mravních škod, jak zachraňovat lidství |...| ale bude jim patrně scházet životní radost." Socialistické budování se pro většinu politických i kulturních elit, a -)ak potvrdily první poválečné volby - také pro většinu veřejnosti zdálo nezpochybnitelné; někteří usilovali obohacovat socialismus prvky národ-"lch tradiC, jiní jeho prosazování odvozovali ze zvláštní povahy českých i|""t 7 Je|lch údaJně husitského jádra. Lidé zodpovědnější se ovšem snažili změny spíše zmírňovat, málokdo se ale pokusil ukázat jejich sporné kořeny: „Nazvali jsme svou novou demokracii lidovou," psal tehdy například Josel Ludvík Fischer. „Je to sice pleonasmus, ale pleonasmus pří- 22 ,mr,f lkľ se stává majestátem, před značný. Říká se jím bezděky, že "fc (e důstojnější skuteč- n>mž se vše a každý musí sklonit [...] ?°u° ™/"r 'fna]j že demokracie ^ch demokratu, aby místo modloslužby hdu^JgJ^ vskutku byla *ná jen tolik prav, kolik povinnost! [...] !ľ°\^,t^[m -demokracií, je především kázní, a pak teprve' hybné hrálo také Svou roli v českých demokratických visitvácti nep y ^ kapitalismu zjednodušené chápání Masarykových kritik ■ dale tradiční české a spolu s tím i nový, okupací zakalený ^^"^^ctví a machiavelis-egalitářství, levicová orientace české kultury, Pu J Moskvu vaza_ ">us komunistů, manipulovaných ^ «J» "JJ ' race, radikalizo-n°u skupinou funkcionářů. Výrazný byl nástup no b „^ .]uzemi v«né zkušenostmi okupace, totálního nasazen Usku- 0 nutnosti definitivní změny světa, která se na dlouhou 'ečňovatelem politických změn. represe, ale také vnitř- '■'o vše bylo sjednocováno nejen vzpomínkou »< £dku nejruznějších mm rozkladem společnosti a jejích insUtUCi v doglo, af už byly Vllějších zásahů do její struktury, k nimž od roKU_ Rým bojem. motivovány rasisticky, nacionalisticky anebo tiian.i v ^ Zůstává zatím nedořešenou otázkou, do jake mi yj |iurismu vůbec. intervence do sociální struktury bytostným rysei ^ odpůrců JeHch projevy jsou všeobecně známé: príchod tri v ^ asledo_ nacistického režimu do Československa a záhy po n^ ^ yaných na základě rasových zákonů (jak poněkud1 net ^ ^ smečka komise historiků), pak «ek vjce ne/: 40" ^ h sociainích ■** území po „Mnichovu" a s nimi také a« ^OW ne ke Rterým Sokratů a přibližně stejného P°^™d^tkS museli opustit Slo->e Pak třeba připočítat zhruba 130 000 &£Jkgo äovenského štátu. ;?nsko a Podkarpatskou Rus po vzniku samosta něho . čes. Pfihližně v tutéž dobu probíhala emigrace ^'^f valce do země k?ch a německých (3000) demokratu z ^^Í^L, ztrat (z toho f nevrátili. K tomu 360 000 ^f^fÍ^^óbyvMA. Po 2P ooo obětí rasového Pronasledo*W)ze vfceh^ ^ doprova_ va'ce odsun českých Němců a po roce 19«™" ľ," poloviny padesátých **á cnenou demontáží středních ™}%™*«*°£m do průmyslu ,nábor" 380 000 příslušníků venkovně h.obývat » vedle toho převedení 250 000 deniku z tova e lektivizace- 1 Politicky vedoucích funkcí. Souběžně ■ um ^ procesů (zasa-"esnice pustošila stav selský. Zhruba 200 0001 poJHB y v Sicích často celé rodiny) nejenže tas^ nterveLm do k 'ozhodné nivelizaci společnosti. K dalším 23 soci :iální struktury pak došlo po stranických prověrkách na počátku sedmdesátých let. Ve všech případech tak byly oslabeny vnitřní seberegulující mechanismy společnosti, rozloženy instituce i tradiční hodnotové hierarchie, otevřena cesta k manipulacím z centra a demontovány demokratické, občanské a nakonec, (po roce 1968) i komunistické elity. Pro poválečnou situaci je charakteristické, že se oslaboval význam pokusu o bezprostřední aktualizaci Masaryka a že se hledaly orientace jednoznačněji ideologické a více politické. Dokládá to poválečný vzestup symbolického centra „kam patříme?', tázání po naší kulturní a politické orientaci. Například brněnský historik Josef Macúrek to ve svém příspěvku na II. sjezdu českých historiku vyjádřil v tom smyslu že toto téma patří do kategorie týchž centrálních úvah, „jako jsou diskuse na téma .smysl českých dějin', .česká otázka' či jací jsme' " Zabývání se Masarykovou i Pekařovou koncepcí českých dějin ztrácelo rychle badatelský charakter, stávalo se problémem čistě ideologicko-dok-trinálnun a proměňovalo se v pouhou deklaraci politické věrnosti. Stále silněn se přitom potvrzovalo staré Herbenovo tušení, že ve vztahu jednotlivých historiku k husitství se bude rozhodovat o celkovém pojetí českých dějin i o pokrokovosti a ideové věrnosti historiků Ona první tendence, hledání nové orientace, se od počátku mohla přinejmenším rámcově opřít o Benešův dlouhodobý, už předválečný zájem o prob emy slovanské politiky, a v průběhu druhé světové války se zřetelné prohlubovala v souvislosti se sovětskými vojenskými úspěchy i očekávanými změnami realit. Důležitou složkou celé diskuse se znovu stala otázka otevřenosti a tvořivosti ceske kultury. Na jedné straně stál Zdeněk Nejedlý, jehož představa socialistického budování nebyla asi zcela marxistická, ale jenž dovedl svou tradicionalistickou představu minulosti s marxisty spojit a učinit ji jak předpokladem výkladu přítomnosti, tak základem představy pokroku národního a politického života. Třeba už 30. května 1945 na kulturní mani-testaci v pražské Lucerně Nejedlý hlásal: „Naše kultura musí odvrhnout všechny úpadkové rozkladné elementy a budovat na spolehlivých základech. Po vzoru sovětském opřeme se o své velké klasiky umění a vědy, o Smetanu, Mánesa, Alše, Palackého, Purkyně, a v literatuře pak o Tyla, Nemcovou a Jiráska. Musíme zkoumat svůj národní charakter, zbavit se legend a nalézt pevnou kulturní orientaci." prostředkem se Nejedlému stalo zjednodušující přeinterpretování etic-iio jádra Masarykovy koncepce českých dějin v ideu komunistickou, K eré' doznávalo spojit český nacionalismus (a zejména protiněmecké Poválečné nálady) s představou socialistického budování, „česká otázka" 24 ^la vyložena « *^^££g*5^ a NěmeckU; a zdála se být definitivně vyW^JJJgg^ jehož argumen-Na opačné straně podobných diskusi s tálVáclavX™ a]e 'ace sice nebyla zásadně protisocialistická, spise nicméně výrazně kulturně otevřená. faktickemu znejistění) přispěli , K celkovému ideovému přesmě rová i• ^ * Peroutka (Tok ň tak?) n projevu Jaroslava Werstadta Pemrm svých poli- byly jejich myšlenky diskutovány^JJ^gS sporu Ljména tlcko-ideologických extrapolacích. Jednoznačnou oz 25 oí ■ ľ n Ä' f 1 '928-'93'' My n" kongresu dost selektivní metodo- m1 ľ", f SaVÍfea' hláSÍĽÍ SP iak0 už ve 'Hcátých letech k Maxi u v, a bádenskému novokantovství a jako tehdy i zde zaměřené pouze meZ^ T"^? anarChÍÍ V POÍmoslovr Gollovy školy a na její údajnou TknÍ,y, ľ" !flÄ,ÍStotu' Zdjíin',vý Pokus Františka Kutnara, který se zeľmľnľľu Slavíkovi celou problematiku historického pojmosloví, no J e2peČ'' Že St' budou slovem označovat různé reality", 1 ^"ľ'ľ" Z novokam"vskéllo dědictví a který poukazoval na vertikál-• >i «mial.ii proměny historických pojmů, byl na sjezdu pochopen spíše s n n "BZ ,'e0rC,Ícky 3 ve mĚW sPIše historicko-materialistickém než rukm á ,,,„, který . jak dokládá jeho studie Sociální myšlenková tvářnost ol„^kchn Mu se Kutnar v oné dobé pokoušel promýšlet. J'T!yd'J Idosoficky orientovanějších kruzích se pojem smyslu nÄ "a" i ,194,5-1948 stával b"ď synonymem pro hledání jed-hled,ska tepch výkladu vůbec, anebo jen pouhým pozadím, často oponce jer, příkladem pro vlastní blosoficko-teoretické (a pro programově odborne úvahy o předpokladech a provozu filosofie dějin respektive his->■ kcho poznán, vůbec, jakoby to, co se diskutovalo předtím, už zastara-HnJnnr, r"" V knižnínl ^ání starších prací Mirko Nováka K! }ľ'y v u ,'947' ukvapiv* vypouštějícím autorovy pozoru-iHxIne kornen.are k problému smyslu českých dějin z druhé poloviny třicá- IJ nwľ "Tf°'Wn0U V píedchozícli diskusích o „české otázce" se zdá n z Tri, ľ ■pdÍném ítěnť' Periodizaci a hodnocení v Kalistové K Hs nhi 8 '" VZdor faktu. Že problémy, ke kterým se zde S««m ľ Pf! V W SP0reCh 0 jejím obsahu a jejích řešeních k nejzá-ňľs ,ľ r,""' liUle!'té- Že se zde Kalista v důrazu na subjektivní a osobnostní ba dokonce „básnické" založení historikovy práce vlastně obrací P ot ckarovi, s jehož jménem býval a je často spojován: „základem postu-pu s,or,kova bylo pro Kalistu „v jistém okamžiku [...] nikoli to, co je l'iľľľ V'7 '~Z skVteČnost- která Í» v nás, tj. určitá apriornípředstava, se kterou přistupujeme ke své práci". n J,mf,Úľxdnf PaSáŽe Ul"'az" " s'»y*'« český* dějin, zajímavého pokusu <) synie icke vypsání historie českého národa Jindy a nyní (1947) brněn- noz !ír v|Cľta,ka,0',ÍĽké orie,ltace Bohdana Chudoby, představují spíše P z, |, vlastních uval, než snahu vyhodnotit a navazovat. Vzdor názvu se mnohcTneříS Pekafmé p0)'etí smyskl íeskVch dějin vlastně příliš Chudobou zdůrazněné napětí národníci, a světových dějin !•'!<" východiska má zřetelně konzervativní podtext, ve kterém v poslední 26 Proar Cl SpI^vají P°třeDa dějepisu a formulování tradic, což Chudoba usiloval příči ^Umentovat ve svých pěti metodologických principech: lj neexistence kaidéh Souvis,ostí mezi dvěma dějinnými příběhy; 2) nutné neúplnosti udá] - ° poznam dějin a s tím související eliminace mravního hodnocení Původ ' Sam^c^' ^ posuzování historických individuí jak směrem k jejich kořist n?nu okoií> tak směrem k současnosti; 4) prézentisticko-legitimizační ^ého Ce vtznamú; 5) zdůraznění tradice jako hlavního výsledku historic-[alte P°ZIlani'' ideové segmentace historických perspektiv v jednotlivých víceméatÍVnÍ€^ Iíčeních českých dějin, které se v oné době už mohly zdát ce) , °ně faktem> tak měly být znovu sjednoceny do hlavního proudu (tradi- Přihr Uílnícíno síce> a^e přece jen usměrňujícího hlediska jiná. Pokn > -1ZDě Ve steJnou dobu Jako práce Chudobova se objevilo několik Kamil ° S^ntézu českých dějin, především velké Dějiny československé ,,krátká«Kr0fty (1947^ a dvakrát také (Péčí J- Klikv^ W[ch Předválečná kosi Ver2e Malé děJiny československé (1937), vedle toho Nástin čes-k0sijmských děW Otakara Odložilíka (1947), dále Tisíciletou stopou čes-koslolenSk^ch dě^Ín Miloše vác]ava Kratochvíla (1947), Stručné dějiny čes-H0s ať už domácím, nebo zahraničním. SIaví, plaíí do jisté míry i o třísvazkovém Úvodu do českých dějin Jana A/ar i Ze kterého ovšem vyšly jen dva díly: Vznik českého národa L (194°^ v době družinné (1947) a Vznik českého národa II. Národ a města v tét tní teologické funkce ve směru národní a socialistické integrace Veiij0 Cl°bě plnily práce Zdeňka Nejedlého, zejména Komunisté, dědici {}(>5Q)h tmdic českého národa (1946) a Odkaz našich národních dějin 8ů k koncepce Nejedlého vycházela tehdy většina kmenových ideolo-p0vá^1T!Unistické strany, jako třeba v úvahách a polemikách z prvých dvou Uěifcn r Iet ZáPas o nové české myšlení (v marxismu ovšem pouče-g> Ladislav štoll. pro^i fstni Postavení mezi marxistickými pracemi z oné doby má analýza hém .u Periodizace Václava Husy Epochy českých dějin (1949), v mno-icleo]^anmavá> jakkoli nestravitelně dnes může působit způsob autorova ^ace ^ no vyrovnávání s údajně „spiritualistickou koncepcí" periodi-11 Josefa Pekaře (přetištěné v prvním svazku), přičemž ovšem Husa 27 ľoľinľvL ľy,k°n,CepCe Se Sporern ° smysl českých dějin zcela v ľwn ľ', <,)i°8'Ľké rét0rice ,lebv!o »™°vo Pojetí ve svých požime ľ I**51"'iak0 většina P^ciěj ich práci, opíralo se K»zor, van, htstonckého materiálu a nefetišizovalo tolik vlastnické liskTími i " "aleZení ul>ivcrzálnějáího sociálně historického hl* nek '.^-společenské ustrojení národa a vývoj životních pod-ľvrobv ľľ' í°'u" ' tak í3k jSOU Podmíněny a určovány „způsobem iinýcnn^ DlniCh StatkŮ"L které ^ llraož»il» srovnání s vývojem mu (v«r -"' n"°,Se "USa Cetltrální po'my lzv- historického materialis-„2, ľ ľ T 3 Výr0bnf vztahy» snaži) maximálně historizovat naplnit pokud možno konkrétním obsahem Doznrnnľ, ľ ľ*™" iedlřl0 0 Problematiku, které byla potom věnována temnľnlľ " ?0uvlslostech Pedagogických než teoretických, a vlastné Dozděif knn P ľ d° tét° 0blas,i Postavuje až o téměř třicet pět let zaměta, (:">(,V?P(*US Roberta Kaliv°dy- 'eho disipativní, svým n uTdo, 7» nT^T °iedmrlý "okus llazva»ý Husitství a jetw vyústě-sľruóí ál/J«' 'W"/,0'Sfa'« P^&torsfcé vyšel v roce 1983. Kalivoda zkon-hu ľvín, h'-U"Í(*f CĚkk- nOVou Pe"odu českých dějin počínající z Poděbrí i r , Pr?dlOUŽen0U Přes bitvu o LiPan. dobu krále Jiřího co KahvnH ° 1 ingeIlonske až vlastně do bitvy na Bílé hoře. To, něho rn^o "pacoval jako období „husitství-ceská reformace", podle Vý z ň mni' Pľ ^ é °bd0bí ČCských «íin mezi lety 1414-1621. 5S S,y ukt,°poiaté husitské revoluce pak raě|y b* "sllém í 1609ľ i- i \ VZmk "Ceské kHllfee" (1575), „Rudolfův Majestát" h i siIwt, d!reklOI'ia" (1018-1620). Káli vodová základní teze, že ku ľ Jľ m reforrnace 'e organický celek, který má svou vnitřní logi-n i f ň tnu ľ",01' VrOÍOVOU ^"auhku, i když jeho tragické vyústění his o i o V <-VSť'" VdÍCe zál'y kriticky odmítnuta mladší generací ■stonku a ,e treba řfci, že ne vždy neosobními argumenty. Otázku, do tíckV Z 'ľ mOZ'ľ° 'ľ1'" Kalivodův Pokus zasadit do linie konstruktivis- enf i ch ľ u ľ i děJÍn (MaS3ryk - Radl " Nejedlý). usilující o vytvá-I' .Ve!ktch ldeovýĽh P0'" a zvláštních kontinuit, bude ovšem "cna ještě dodiskutovat. vaně^0^ VÝ\°\ Šd "Väťl" než jaké byly možnosti kvalifiko- nv n, ■ ľľn V' y'y k Íefl akademickému působení nakonec odsouze-"extu iaknl , ,,C S|>Hr ° S"lysl Českýdl děJin v sirším historickém koncesi é' hi °"1U ľ Pfípadě SHuboru (častečně Předválečných) analýz z roku 94« f ľMCľ.Jar°SlaVa WerStadta °dk^y Pův°dně otištěné v roce 1932 v Masarykově sborní-né« generací. Až těsně před „Únorem" pak vyšly stylizované („říze-oceV°Zhovory fiktivních diskutujících od Jiřiny Popelové Rozjímání Tém £ děJinách> šibované do doby okupace a formálně se hlásící ke sta-První al0gU 0 smvslu českých dějin Miloše Martena Nad městem z dob střeH !V^tov^ války. Autorčin vědecký impresionismus a snaha bezpro-přít sP°l°vat historické reflexe s osobním „prožíváním" dějin v jejich tost rnnostl aktualizované podobě ale z její brožury činí nakonec záleži-sice v některých pasážích inspirativní, většinou však jen literátskou a Popularizující. Prohlls V^ SVUÍ výklad pojala v nejširších souvislostech, jako i jiní těžiště mi s exnU přesunula od původní politické dimenze, historickými reflexe-a k Pl,Se J'en legitimované, k problémům národní a kulturní identity vůbec hvn azkám národního charakteru. Programově se snažila udržet produk-dob°St-protikladu obou myslitelů, Masaryka i Pekaře, a hájí Pekaře proti stei^Vym kritikám „spolupráce s Němci". Snažila se ukázat zvláštní vla-aie r^CjVí. Jeno Pozice ve sporu: „Pekař nevěří ve smysl českého národa, Pon i *e' úzkostlivě, bolestně miluje jeho existenci." Odtud se pak disku°Vá dokonce snažila odhalit netradiční motivy, skryté za proměnami ho d/1 Ceíéno sPoru: „Je tu (tedy) dvojí úzkost, která tvoří polaritu nasedá- pilnné^° výkladu. Úzkost o existenci a úzkost o ideovou čistotu náro-sPra reČtěte si Rádlovu Válku Čechů s Němci! Jak tu bytostná touha po Dvě VecíInosti Jde i proti živelným zájmům národa! [...] Nebo Vorovkovy byci studie o smyslu českých dějin! Myslitel se v nich děsí představy, že proti °m-my' kteřl Jsme za Rak°uska nejvíce trpěli tím, že jsme musili dos rVému svědomí bojovat proti svým bratřím, nutili, když jsme sami ně b SV0D°dy> Němce a Maďary, aby sloužili v našem vojsku a případ-nernj°,0vali Proti svým soukmenovcům. Ve vítězné situaci poversailleské svn v 2 těchto knih radost vítěze, ale úzkost, aby národ neposkvrnil °ti čistotu." li2ac< astním motivem Popelové byla snaha o existencionalistickou aktua-t°rik ,Protikladu reálného procesu dějin, pouhé existence, popisované his-nerriern OeJÍŽ pojem, říká Popelová v narážce na Pekaře, je „jako svým stí-,eÍichPr°VáZen poímem úzkosti"), a naproti tomu hledání a vytváření \sch srnvshj, jejich existenci nadřazené esence. Tradice renannovsko-kterýUeiOVskéno a také masarykovského mravního nároku na národ, Zcje ?' člm je, tvoří svými výkony (a každým mravním rozhodnutím)' edy byla odvážně doplněna základní myšlenkovou figurou raného 29 wv«myŠlení Jeana-Pa"la Sartra o nadřazenosti esence, ľsnľhvi'rr0'1'' r02hod""tími. I»ř«l které jsme kdy byli postaveni a jež l! ., d°"UCeni; aneb0 které J"™ svobodné vykonali. Pro záměr i proveden knížky je charakteristické, že autorka podobné možnosti pouze nadhazuje, aniž je analyzuje. !«»nfmnľ'é )™mskic°™1 zůstal například i jiný zde nastíněný pokus, ,, ľ",' M"yk', 3 Pekaře íak0 mvsUtele v ^dě osvícenského cl vnľ Prevracející pozice na první pohled se vnucující. To nepo-chybní souviselo také se zájmem Popelové o noetiku historického poznání a zde zejména o filosofii dějin, jejíž romantický původ se snažila přestřít z.v en„n její systematiky. Na jedné straně pro „i proto stojí „e.izující filo-,ľ °nĽI,,ad VédeĽk(HI a ''^lištičkou orientací politickou", Pal* Z uh ľ'7 2? ľľ,t0 Ruk°PÍSŮ iak0 nákladního národního mýtu staví a f s hr ľ" "ľ" i IS1VÍ' -1 "° druhé straně ..Pozitivistický historio-nl, ^ f'Ľ, ! POl",ĽkOU °rientaCÍ ["J dt°vaný farári", onen „český rromanSn,,"- " l"] Klíč k Pe™°* ™>deme ňv" Tak ľ. ■' I.d0l0ŽÍt "a 'eho l°oze „znovuprožívat dejiny , jak je udajne „odhalena v Úvodu Knihy 0 Kosti" všeŕhnľn-'n,al,i"'U'e,|H,'li'iCkýĽh 11 50ciálnÍGh změn po „únoru" jako by snv ľ, i' L °ZI dlSkVaU Ík0V3la Ľ0bV Pouhou „prehistorii" (v onom Mirxl !v l i° ľ I souvislos,i se socialistickou revolucí hovořil Karel čen ň nľ H ľ ľ ' nynI UŽ definitivně nacionálne (i sociálně) zabezpe-n, • h °Jľf P°slllPOJÍcího v samém centru světových dějin. Tomu StrMn nc^P0Sídnl ktlpitoKl ve sb«míl<" statí Hrdmo.éri V "t ' nadePsaná svým autorem Borisem Michajlovem Smysl ž . ■, sl( • "T ľ' 0fWkllJÍĽÍ V nové starší interpretační figuru, nok,,ľ nar° S Ldeami kol,>onismu už jednou ve své histórii v čele ** 3™ V,Ľhokl svCl"(> dÚVOdŮ isme žádny z >** do našeho výboru 30 Č e l ' a °tázka" v době mezi dogmatismem a reformismem (1948-1970) f robléniem není, že se nelze nikdy dozvědět, zda dějiny mají konečný forvS- anebu ne a zda si můžeme anebo nemůžeme dovolit je hodnotit, zdycky v nich totiž vězíme až po krk... Jean-Paul Sartrľ ^ifinľ6^1116"^ 1 ZTínit Zepllé™ články Jana Milice Locb" 1961). systém , t 11 ,eh° knihu chovní odkaz obrození z roku ..české oLky ^ ' ľZ°rľHSl WaStní P^lematice Masarykova pojeO k" se začaly ob^i * , ™^nC.?vané'äI PohIedy 113 celou problemati-Pofiátku Šedes «, i ľ ' poema)ícfrn' kritikami Izv. kultu osobnosti m a českým nředstiv ' Cast° interpretovaného jako něco importovaného J 1» i-ualdvam O socialismu ri ,*m "Wkí ideologické a politické nadvlády, a P° rad Mi u ;Ta, ° ,ak° m0tiv kornpenzačnf sebereflexe zejména v generaci Milana Kundery a Pavla Kohouta zunľňľv'l^r"'1'!1151'"11^'1' inteletouálú se reflexe dějin vůbec a českých "'f Vých0diskeni n»vého porozumění světu, ve kterém mľľtáľnS m ' '0l1 "eŽ Pfedtíffl hrála "plenka národa. Socialismus se teorie ľ T fmäJ a "ik0li na°Pak' 'ako to™ bylo předtím: „Co je , f i0věk v >'siori,, a co je vůbec člověk? [.. | budoucnost sjed-ž ós n! , ľeta bUde "emilosrdně a zcela oprávněně požadovat účty nn^ľnu ™:S,,ťnĽe' kter0U i* PM 150 lety solili a bude se ptát, Milan Kiinrioi! Z V', TaŽ0Val na IV" s'ezdu spisovatelů už v roce 1967 N í ä ľ ';' ' 7 0sadem "ámd^ v explicitním odvolání na Naš< dvě otázky Huberta Gordona Schauera z. roku 1885 Mi nemKm.fP«bIémŮ Paffl 1 diskuse z Přel°mu let 1968/69 mezi do nľž ô ,, '<)U í V;'1 '-'en. o odložilíkovském „českém údělu", "> s, pak zapopl, ,eště Karel Kosík, Jaroslav Střltecký a Lubomír Nový. Tato polemika nebyla jen - jak to o něco později formuloval Petr Mart ve »é knize Osmašedesátý - „jediným opravdu závažným spo em o tom co, stalo ěi nestalo v uplynulém roce": šlo o ° povaze socialismu, jeho možnostech i vztahu k mv!>^'lce minulosti v duchu tradiěních odpovědí na „českou otázku", take o významu minulost a charakteru přítomnosti. v^\* Tfnsíka fiako Důležitou roh hrály v této (i pozdější) době texty Karl^toja Ua například Naše nyně/íí krize z jara a «uze u realismus «P?™£^ '968), který se k problémům „české otázky" vracel ^J^Kto Heky než čistě historicky nebo výkladově. To by » ^^J^* skladu české radikální demokracie. Příspěvku k dejuum «^ 'PórůPáKtívoUhoMH. stoletizroku 1958. 0 X "X iľMasarykově * možné chápat jako vědomý, i když nevysloveny pendan*J MJJJ koncepci českého 19. století, případně jako nepnmou polemik us Neméně, podobně jako většina levicových vykladačů dával ^spektovJ[Masarykovy analýzy krize moderního člověka i svéto. K do souvislosti s kritikami marxovskými (odcizen, ^"taěn-V této souvislosti bychom rozhodně ^«5Í už sk(mo amora Lubomíra Nového Filosofie l. G. MasalyKa, y v roce 1962 a vykládající Masaryka jako filosofa a PPjJÄ^oJ a společnosti. V diskusi Masarykových problému zacainu * , která v'mt v té době ne zcela samozřejmá hlediska tzv. Uosofie Clo , ^ she načínala ustavovat jako pokus o humanizaci JM™^_ důsledněj-bVla Nového studie původnější a také analytičtější a .losohcky ?l než podobným směrem jdoucí a dnes známější monogra Machovce T. G. Masaryk z roku 1967. šminkou pro jeho , Masaryk se ovšem Machovcovi stal víceméně ^»£^^00« vlastní filosofické úvahy a intelektuální extempore (Masarykovy ^ )ako . ?k----- ka" ;:2llroucená teologie", údajný Masarykův požadavek „totality člově U jeho filosofie jako „výlučné antropologie" atp.). Tím se kniha sice ale působí přece jen násilně, vět- " svó í ;".x~ -----—*---r §in 0 m°hla zdát podnětnou, dnes e ajäk . 'plenek Je z Masarykových Jtiko ' **7oacaícjv jc z, íviaoaiyr,uvyui textů jen obtížně vyvoditelná 2; * formace o Masarykově myšlení je přímo matoucí, textů 'C v eselisucl<ýcl1' metodologických, analytických i politizujících °^2ku" ^ec^eSc^^cn ^ei> dotýkajících se nebo přímo tematizujících „českou CMirk a prol3^m smyslu českých dějin, jako byly Znovu česká otázka L,Oeur° ^ov^^' 1968}, O zvláštnosti a smyslu historiografie (Bedřich °^v^ateín' 1968^' Teol°gie Pokroku (Karel Michňák, 1968), Spor stant 1 českých dějin 1912 (František Červinka, 1969), Východiska a Masa'ykovy filosofie (Josef Karola, 1969) a další, jsme do tc kon-tohoto 33 Äffi nU,žn° POVaŽOVa< » neíreprezentad^ jejich jednotného ň i - 'kt ok^ výkladem průběhu dějin i s teom Marka, zna ce a Z2 V í™* ° ^ ^ <*Í JaroslaVa vého easopisur^énvn^lřva Spinky Sm^ Ä 16X1 ' " ^69) a pfednášW Článek jľro v Markami d,'Skusí) ^ofie českých dějin (1969). omáčím po ednánfrr^ oh, V P° dlouhé době P™** systematičtější.* '"'""""■'V vy/vecil "k, ' f° "en,a,"ky s'"y^u dějin. Dobově aktuální na politickou i kulturní ľn? *?• Masarykovy koncepce dějin a poukazy s "hledem na dobovou dn\h}S}0IÍCké seb«eflexe. Tu vysvětloval jak a Pekaře), tak s ohledem mní hlStorio8''aíii (zejména Palackého, Golfe historického poznáni v - °becně,šl teoreticko-metodologické základy "tovai jako problematiku Dvt™'*b'efflatiku smvs'u dějin se snažil rehabi- Jakýsi pendant k článku mIÍnistorickDU> nejen filosofickou, bergovu tvoří krátká vľľ., a Př«*od k výkladu Schwarze* "Wn, jejíž význl Test^;n,°Vá ÚVaha Miros^ Spinky S'mys/ «** Pominá způsob přtóíX, míľľ!""™'než analytický a vlastně jen pf>" zíchpíedsrpnovéemigwe. V Skéh° P°)e,í "české otázky" V ^' tt»SíÄSSfli£Sí:ľ SÍCe teBWmnfch, nicméně protikladných ("berálně pokrokářsk") svatováclavské) a „revoluční l,lohlr"i jejich iednotv hľľ , , Pr0blém sn,yslu <-eskýĽh dějin a zejména ce" výrazné otfflfaTsS^ ' V hIaV,,ím pr0udu úvah 0 "české °Ú jené nebo podceňované wTT8 PfiPonienul po dlouhou dobu oponii-íako možnost univerzálneíífhľ^ t ",K"iVy styková pojetí humanity menutý zaklad nm ,„„ východiska Pro českou politiku a jako opc-i důrazu nľpokroľauľnrif S,edn°cení <>bou proudů, důrazu na tradice sici se sice k M ,s „k ľ ,V * ľ°b°dy' k,eré se době První republiky, b* ně) nemohlo podařit 6Ď se I(,zcház.ející s křesťanstvím, podle mÍSÄ^^ této skupiny prací dotýkajících se Pfcdn.Lt, ÄSÄ^* dějín Íe tfeba bezpochyby považoval . Cí »£oS lě fi 1 ''"í"3 Pat0Čky 2 dubna '"Ku 1969 otevírají- 1 v Její dominantní čeJ ' ;lk1v1nejs,rsi P^Pektivě filosoficko teoretické, tah ■:/- nf jsou" - iak Pan>z! ° 'JÍŽ pro |Jí,t0Čku byla koncepce Palackého navazující, jako ľnľ " í°í0Zeny ÍVŠechn^ koncepty (•••' asarykuv, k n, se vztahují kritická hodnocení historiků >z1 by P ] °dborníku' kteří na ní vytýkají ty či ony stránky a jednotlivosti, aniž filosof ě yyvíjeli nějakou kladnou koncepci." Kruciálním bodem této fektiTá ,Cesk^ch déJin Je Pak P°dle Patočky „dvojjediný problém": jejich rovsk íltinaita [ Jednota jejich výkladu, ať už by byla založena v herdě-ue u P PyšIence svébytnosti národního charakteru (jako tomu bylo v zása- q aJackého), anebo na motivech ideových (jako u Masaryka). česk^T1 t0mU Patočka Jako své východisko postavil „fakt diskontinuity" dověk'í CÍ^Ín 3 dokonce uvažoval o existenci dvou českých národů: stře-jistoi i ° 3 vytvořeného obrozením. Tato diskontinuita sice „nevylučuje -.cist * ?ntlnuitu morálního zaujetí a příkladu", ale zároveň mu ani nebyla nstrukcí" A zatímco údajně „náboženský" ráz českého duchov-a tAstl°ta.Patočka odnaloval jako jen „relikt josefinismu v díle Palackého »elen 1 íyIasaryk°vě", nechtěl na druhé straně zcela popřít existenci fečňost^1^1-0 demokratismu b-J na sociálním základě", jež českou spo-druhé °vdllŠUje od Jiných. a proto, opakuje Patočka starší teze z doby po hledigif Vé válce> by]o -naše vtělení do socialistického tábora z tohoto však P°chopitelné a důsledné. Neméně pochopitelné a důsledné je začni «0In V tomto rámci přidržování se tendence univerzálně demokrati- z p * 0-Pochod k Patočkovým reflexím „české otázky" i díla Masarykova 2 onéU] Poloviny sedmdesátých let by se pak měly číst dvě drobnější práce manu °by' a SÍCe Dilema v našem národním programu - Bolzano a Jung-a Up0* stavějící proti sobě jazykové a politicko-občanské pojetí národa koric ° u/ící» ze Masaryk se ve své koncepci vůbec nezabýval různými tí, kte PCemi národa v době obrození a přiklání se docela přirozeně k „poje-V n]nlQ se Prosadilo po roce 1848", a dále Náš národní program a dnešek. o kult°léni ohledu je můžeme číst jako předznamenání pozdějších úvah čason Umícn specifikách střední Evropy (Milan Kundera, autoři z okruhu Střední Evropa atd.). Kosfk t Zakladatelskou a dnes přehlíženou postavou byl filosof Karel úvahd\, y Je tematizoval už v první polovině šedesátých let ve svých své rJj ° s°uvislostech tvorby Jaroslava Haška a Franze Kafky a který dem ztXQ České situace po srpnu 1968 začal spojovat s kritickým vykladou- ,akladu české politiky, jak se vytvořily v 19. století. To nebylo náho-VytV£řnana kreslit obrazy přítomnosti ve velkých historických konturách, ce 8(jflet drarnatické kontinuity a hledat analogie představovala tehdy širo-Prostř ľľ°U myšlenkovou figuru. Vlastní dějiny se tak stávaly jakoby bez-ftapSaf něvsPoluodpovědné za fatalitu současných událostí a „my", jak Uár0ctn ° n.fC0 P°zděJi Milan Kundera, „stále žijeme [...] jedny a tytéž m dějiny, které mají svou .věčnou' problematiku..." 35 sl,o ŕ; ľ'ITr P0litickéh0 diskům, měla více funkcí. Vedla Svou riSsSa^ífT P°ÍmU v Pf^chozlm ideologickém P S obu ku fn«h° d° pozadh ™ožňovala krfttowit vznikající toricky ■ h sel K ' ľ TTu V ^ ^PeMvě údajných českých his- fadě se taľmoh v tdtľ a°d0býCh P°litických slabostí A v neposlední vývoje, , ! f?'™2™™1 wKíftfUMä českého historického n c-dli ,o nN I, ^ k"Uurn! koi**ty se mohlo nárokovat právo ((/oř^nos„ p„ budován] soclalismU) což m.|o znamena( . práw m .eW nosTn^dobkéUč^ľetl,vľfk, V PerSpektivě »d'»««ého času" nedúsled-)ej dveú Ůení'ky ía intel*tuality) a poukazoval pritom » te^ÄJÄ"? Slaibmy: S) M ^Wnosí", údajně způso-sán , vi t "v -I d' V W- S,0letí -1 sočívající v pragmatismu a koH; mezi SdS8 konstatováním", že CeSi se v geopolitické situad I- I bez "nvnvH iy.rmi;hOU UdrŽeI "Íak° svobodný a politický národ hledaj sw ě ,t 1Unhých,SpoÍenců"> z čehož ale „dělají falešný závěr: va s j m ľ 1,ľ habsburfké monarchii". To, z čeho se chtěli emancipo-se jim paradoxně stavalo záruko,, zdúTtoatJTn^0^ S0UVÍSela b) také P^dukce „ideologických šinou ň °dW" a opožděných reakcí, česká politika údajně V* a Z iz ? f !dVlda'a SÍtUace' vras Pohledala záměry protihráče éčef R0° ^!'V k vlas!nf hfe. dává se překvapit událostmi a upadá do děním , do ,, y- '-' ,ak0 zPOžděný komentář nad završeným Skovn r ?! r?ZV,1ŽU)e' ĽO se mělo tehdy dělat..." s ^^lítfí^(nfekané: »ČeSk0u °tázku" ie P"dle něj třeba spojit če é olh ck ľe ETPy-t0 zna,ne"á s oním symbolickým centrem 0 it, e ' ľ; m'y' V ,elK,Ž rámci se řeší otázkV "aší politické a kulturní k ' h ne ľ n- ***** 'ozdíl, zda se „česká o** P de a , ' °bn" maWl" nar°da žijícího mezi Východem a Z* Sadě ce, ľe 'r ''ľ ;"""ŕí*c;/i" naroda ve střední Evropě. V jednom ptáme hk í p vedet jak „níže malý národ přežít, kdežto v druhém se 1 Z řečenVV 7 ^ *** S,fednf Evropou a politickým národem"-ÄrÄ2j« »POlitiGkým národem jen potud, pokud spe až 2£ fc Sľ •!°deSaíých ,et " "české otázce" v uratém smyslu uzavírají T G Ma arvkp" i i9'^l%7 k Problému „české otázky" a jejího pojed W&ÄÄ^fr1" ČeSkyCh děíin 3 řeskíi identity vůbec opatřené d°SlOVem- P'scher u príležitosti knižní publikace poněkud přepra 36 c°val zejména své mladší texty (tři z nich jsou ^X^vAoáohné jako f to publikace) a své pojetí „české otázky" zaktualizoval podoD ^ otočka s ohledem na „pražské jaro" a „srpnovou okup,ac . ^ okusil znovu otevřít předtím i potom často diskutované owzKy *% - což je téma, které J. L. Fischer do diskuse ^f^^ nevysPě-féJin spolu s poukazy na „naši politickou a zejména _ kladatelstvím *0st" vnášel opakovaně. Malotirážní publikace, připraven ^ Horizont v létě 1970, se ovšem z cenzurních důvodu uz k ^dostala. -české otázky" a diskusí o smyslu českých dějin (1970-1989) Každý národ rná stredobod své blaženosti v sobě, podobně jako má každá koale své těžiště. JOHANN GOTTFRIED HľRDER tic^ýchUS]ibyvml s vo Ľ v '"'V <áÄ,lýdl akdch" ^víceméně atomizava-dence "ľ ' ľne ľ " ' S0Ukr0mf Je v ^ JM* spontánní B* "aplm. K3iT přitažliv°* * -obody, kterou I* JÄiÍEJ™ "ri,K'e Pak byl° zmrtvění ^ejnosti a zmizen'' "KariI "k Li, ,' ",eZÍ °bČanem a státe»'. umožňující komU" V e m, ^ k i "yn'ľ',V<,ní 3 komPenzaci zájmu individuí i skupín-1970 c J, ;Smy ™'Stl,V'11" Snad Íe" na afe 'oku 1968 a po rotf do 1 lis; «ek ".arginalizovanýclr skupin aneW jemných úslu" , ' "** pak doprovázel vznik „systému vza; ponnck Ä cSAÍS?" úf ■a easto pragmaticky po^ ní (stranická nFfchas, , 0 a Qa "el íěs"ě navázaný kapitál sociak ■ eká , s ušnos,, známosti, příbuzenství, přátelské závazky á dúv* k™^ na -*«—-řivosli' .'ak!ensľic^^ľvhnť'CŽIT": 3 protežminí "váhy normalizační doby d* •ví^nL^" 77 " ní Snaha 0 •■<'"z«"" Problémů a »™í^ Pn' levší š ' " í by da'° UVŕsl n^olik. Na první pohled to byl* ,,7; dta "ž,vota v Pzavdr, prosazující se u velké část' X; " aké morali^ÍÍci tradice českých veřejných diskurz* V r k y ľeľClľ;ľUblÍk"¥ŕ interpretace Masaryka u Karí* něm vvst v, ; Rádla s |e>ich realismem mravních obecnin a t* nem vystavěným proprvorebublikovým aktivismeml dúsledcícrnáztmtěÍŠÍ "yly POlÍtÍCké čistky- Projevující se ve svýď véd y I soc n 'ľ'"™'1 P°larizací cnosti' V akademické obr' věden v'nein ľ °dbomemu vykořenění řady zejména společenský^ lení od 2 ktlVně>šfm badatelském věku a k jejich naprostému odd* nlĹT^T7Tenné PráCe 3 od možn°sti empirických výzkumů-ľľÄtaS v ľ''"1" tak byla vlastně >ak"by Ptoo donucena k refle-Nelze at n i IZ SS S"m°zrej'"é prosazovala moralizující hlediska. . český'l š ,1 ? ľ'"' Že 10 V řade pffPadů by'y 'aké tradiční slabos" 32 .". uT akk°'^ní se s osobni, generování mělo ovšem i rysy kompenzační, vy faíní i celonárodní minulostí. „omezování a pointováni dvou Tak docházelo ke stále silnějšímu sebevymezo ^ mterpretace fetujících starších, svou povahou F«*«""*^ se je od sebe pokou-^kých dějin. Už ve třicátých letech minulého stole žel odlišit například F. X. Šalda. marxistické historiografie one Odhlédneme li od restauračních podob manos g evangdlLko- "»0™alizačnl" doby, byla to jednak P«Wj*J"tavami jakoT.©-^^okratická, založená Palackým a nesenap OdloMk ad. ^asaryk, Kamil Ktofta, František Mj^*B^» deňka Nejedlého, lze nakonec přiřadit i její «dlká^,ľX^tatná P^*?** 1 te'á se po druhé světové válce prosadila £%ociaUstická, k n.z se ^nálW-pokro^tó, nechceme-. rici p. mo s doby už za p yn. Potupně připojila většina nastupujících hf^^vafloati a levico 'Wky byk připravována náboženskou nezamt emgeUcko-potóo-^liberalismem některých mladšíchP»^£ či Karel Stloukal JO linie (jako byli Jan Slavík, Jaroslav WerstaO^ onelitova-2^ dobu svého v'ývoje se evangehcko-pok.okaiská & né "a Weie humaniiy, sociální spravedlnosta dem ^ní. Dmi a £** nedala zejména „českou refornac> » ^^n**^Pro v t °U kovaná původní persp^aSk^ativnícajr8te^eské 7,k>ad českých dějin zdůrazňovala působeni £>n« hodnotu m 5S« cnosti, šlechty a ka^mua "gjj^ epochan J tkV vzniklých institucí. Rozhodujícta * " možné zrn n t y doba kaiíovská a baroko; jakc. W P«^ Antonína a*ého následovníky Václava VladrvojejT%m Kalistu, Bohdana r "tlva ©olla, Josefa Pekaře, Josefa HWg*W rysy svého pusob^ 5d0bu H Františka Schwarzenberga. Neklety zufflěm dl kusm 5 Pa« i Jan Patočka. Tyto tři pozice se zda, P ^ smyslu stoji v oné normalizační době nepominutém °U s°bě až dodnes. 39 sen SÄ *v M " akademickými disku; interpre acem • ní, ,• -pražskéh° Jara" a jejími pookupačním" di v'ý ™ c ése fU ľn'n" ' í emigl't1Ce JSme d° 'Oh0t0 ^ Zaf!i rľ ° rebela sátých let Ivana Svitáka Národ lv n SV i R L r I ' ľyfanľ oväem "ž v kilovém časopise Proměny co l-yl . pi ť i n TX1 ',' Z"",VĽň ' P^WnáwvaL Historicky i ideové. To, kým anebo i r'1 ľ l>ŕCVáŽnŕ P"**"** teoreticko-metodolo^ «i , * ;y'ľ C° Se V kritické P°°obě diskutovalo větfr tech on v' ľi Z P'""ICkt P0d0bě SĽ objevovalo nanejvýš v podtex-P-. ! • " ■,,eX|>IÍĽ"ní' k S"Uaci po okupaci a neko*" JtepftS ii „™J y odPo^dnost komunistické strany f <>dk Sv k ' ° "«'»d» fetosto^a". Strana selW* ^NámI P orní ľ vľnn ttf ,n°StÍ ' iěj y e i, ľ P«*ľ POlÍ"kŮm' Pr0t0Že cllape osobní tragédie lfl L; .' rls'1 vvv»J předpovídal svitá téměř jasnozřiv* S el»a ""z reálne moci se bude muset brzy opř sty la, i ck«m TI ler0r' Mbfdne sPodebně-rivalistický živo^ mlčen N „V™, ľ, Tv n"'"™1 S P0Citem 3 s"'tó,1i: cosi, co Crreprezentóva ľT' kTPCe "aíde jÍStř p0StUpne a „mění). "v10 Prookupační kruhy v oblasti kulturf Studií V^Iľníchľ^ nánledUÍ1 V naŠem vVbo,u dva texty z exilových »22' R,me: První « "ich, Naši historikové o pojetí český* prací a m v n, E 'ednoznac°e nejspornější ze všech zařazený** y a oišéna n ľ-ľ í C"' Aekoli p°chází zPO«*u Přesátých I* bdo k Iľf u IC;' sedmdesátých, a je proto zařazena do taW» SdhíířaA " ľ'é P°d0by ^olicko-konz^rvativního pojetí ces- K s ľ vy v ;;t;; ;;ľsl:vůfl reaii,ě * p* « «« p°dobi nežzidus.i Z • okupaci, liezdíček nakonec nenabídl nic vľ kýcl, I' ľ u 2 ľ'edkĎ Masarykova údajně chybného výkladu čes; Bezdířekta X 'ľ7 MVáZalÍ komun«té. Svým obsahem představoval ^^l^t^?*tW^tato^w^ marxistickédoktrmy ces-české , ,n " 'X' Zn"VU p0tvrdil ideologickou roli, již v moderotf i SalľnľSfľ ^'ľ' ",V'"y 0brazv h"sitství a české reformace, a* ale^/Ä'^**^ °braZŮ S "r«l"ncn,ací politickou. Zároveň)' his, ri Tu i ľ UIV Článek i'1'"' P0kus o katolické zhodnocení česk < m S ním Ä VýVOÍ k marxismu hyl úda*nr "oanéní nu»« z - cl, o ľ 7'fľ" poíopenIm vyzdvižením husitské doby, pod* pÄÄÄSK, ÄÄ'Sfiípak podle Be^eka ieB 40 Analyticky nebyl Bezdíček nejsilnější: jata> ^ Ve své obha- staíi přesně uvádět citáty, které se jakoby disKie i ^ reakclonár-i°bě katolického pojetí českých dějin se v mnone p ^ ^ snaze bha-*ým výkladům Rudolfa Voříška z dob j Pekařův dost zretel- i°vM Pekaře Bezdíček dokonce neváhal relativiz ný antisemitismus. , , ,hnfe se „česká otázka" jaKo Ukazuje se, že v katolickém exilovém tábore ( dějin možnost legitimizace vlastního stanoviska ^ ^ slma- stávala podobným prostředkem kritiky tehde, ^ lntelektuálně ce národa, jako tomu bylo v kruzích l^covýdifUM představuje Propracovanou a filosoficky ambiciózni verzi W ^ překladatele da'sí, po Bezdíčkovi následující text 1*««*«* smyS! českých de,m-publicisty Rio Preisnera K f^m^^l^^^vXÁ^U aKé Preisner sice udržuje základní presvea-i, _ prine)me - k>«ky moderního češství („únor" jako „konec Cejako znoVU-íta> iako konec jejich „smysluplnosti", a rok „osma českobratrského ^tvrzení tohoto faktu, distanci od hus.tstv , k tiku^ ^ ^ d t ^oozniiství" a „Masarykova ztroskotám ««0« Hedem na moder-argumentovaně, s filosofickou kulturou a predev m ^ sam0 m Podobu „české otázky" jako hledání důvodu_duci Preisner,ako tat"osti. „Dialektiku sporu o smysl českých dějin éh0 Peka- „romantického realismu" Masaryky. lovském srny* ^ ..ezoterickým pozitivismem", Zdeňka Nejedlého ™* néj představuje „ryze ideologická koncepc ětš na f hutním místem" této syntézy ^/SÄefflStvl národní exi ;husitství.. nebo „Bílá hora", ale „obrozeni , h a a podle Nejedlého i údajné „zrcadlo dnes. *o y perspekt^ ■ ,preisnerův pokus vykládat spor o ^*$£ . zůstává v mnohém *° vyústění do koncepce Nejedlého byl odvály myšlei "Spira«vní, i když Spfše pro porozuměn. P ^ ku ,ehopoje« Působení a zejména pro pochopení n^^S t kvĽh dějin než pro vlastní vývoj *PT^ „ejjednoduíSim _ l«lo podle PrelPsnera mentálně P0t°vXS, zejména P«^» obrozensky reformulovaným p«*věd faktickému ant.h.stons založeným konceptům vědění<» "Sedogtod dejí. mUva Prézentismu a také zabstraktněm fc«J ^ puVOdně,š.m fflogc ^ s"uaci vrcholící „normalizace" se k nfl« V smyslu fc*g«J£ ^matickým motivům svého W^j£%»ffl své starší, fiesk™ ^ v nové perspektivě vracet Jan P*gbudovall, přece ,e Valečnému vývoji a koneckonců i socia' tovaSÄSÄ"?* POd0by kľiZÍ 20- st«letí začal interP,e' ký, kulturní sôdáľnf ľ" ľ°S n°U'jako Pe™anentní dt,chovní, poB» tohoto avus po ,'11* k01,flikt (•■vá|ku"). Teprve až prohlédnut. Pro naši soZlo ""'f S'á' křehk*m zaklad™ ™>vého počátku, argumentačně mv, ľ ' nadepsaná Mají dějiny smysli na n f V obou úvahách wľf™10 ""vr" výbo™ ^zařadili). * ^AJĚ? aUt0r Ze si,"é ««. že prazákladem filosof* body). OdTudľSódvf«f /'T sm'1 (''lkožl» nejhlubšl základ sv^ ní", neboť zcela /iviľľ, , V m"Zné charakterizovat jako „existencia' Patočky autem^etnrľľmdUálnta naSazení' Problém smyslu se po* mi iluzemi a p evLtS T" V Pr°ŽÍVánf »"« se skutečností, s je) do něhož vstup i" leY , l;,dn0t',mi' 3 i™ v individuálne založeném „W<"' našemu pohledu ntUÄ™ nasazením a rizikem, protože jenom tam # a jenom . m ^ ! 'ľ f"°Sofická ..nesamozřejmost" všeho jsoucí*-vůbec. Jinľkfečen" ľ "T'^ Sm*slď á*»«- vlastního života a sv»a ^ňstávap f.. | nSSÄS? ?*■ ÍS0UCM sou zde komplementární: „věd JjS « zn "f V,ýbrŽ jeíidl Smysl vyžadLje, aby někdo 0* vůbec staví., SUbJ6kt' l 'a,° ? žen^žTk^^ v*ä smyslu je u Patočky zakr mo do vztahu k ie ŕhJ!T 1|e Úda'ně předpokladem, že vůbec věci uvádí' ..významem anl fÄ 'ľ neníani samostatnou „hodnotou" nebo Naopak: hľdnotý s nľm *"* ZV áŠtnfa »účele«" nebo dokonce „bytím" n'e líného než že T Y spojujeme, podle Patočky „neznamená)' smysl: „ravua známenäTdn smys,l">"*- " °z"ailupí to, co mu dává ní a vysvětleni- krk, ' Oucno <1' srozumitelné a přístupné pochope- ' * V:s"'1' ls,,l"-'»-' do lidského života ukazuje taje'11' 42 ství bytí ' k tá přízeň n^co navždy úchvatného; dobro ve světě je možná sebezna-Vat ^ m 3 miíost [•■•] Slabou stránkou je zde však to, že je nutné rekuro-^°nkrétn 3 v°^m poJmum' zanmco smysl a jeho ztráta jsou fenomény 2a něcoT Z^u^enosu- Rekurovat k metafyzice znamená považovat smysl časově 10Í0V^ ^ného a vzdát se nadobro otázky po jeho vzniku (nikoli -Otře IT,lpÍrÍclkém' nýbrž strukturně filosofickém)". Jako i] 1Senost" )ako prazáklad veškerého filosofování Patočka popisoval uka2uje vVldUáIní prožitek zvláštního druhu, podobný „záblesku, který cí ^(gjj. V temnotě rozbřesk" a zároveň (paradoxně) potvrzuje převládají-Setkáván°tU • SVěta J'ako nranici smyslu. V onom záblesku se se světem ti, cl ?2r e v ^eno Pravé podobě, v jeho prchavosti, konečnosti i otevřenos-Svědčen°Ven S oso^ni' výzvou otřásající naše dosavadní vědění i pře-^ockv'' ZVľky i konvence. Jen odtud, z tohoto světla otřesení se podle důležité * pravá nI°sofie, ale zároveň - nebo dokonce především -Prot0 n .mravní rozpoznání, že náš život je obklopen temnotou a že zde Na t ejSľne "pouze Pro život". Jejich °mto skladě pak Patočka odlišuje „pfeddějinný svěť a „svět dějin", nám ot °m neni uc*áíostí historickou, ale existenciální: porozumění ději-srriysi [ fu .plně až Prozitek „otřesení", v němž jsme na okamžik zahlédli o žádn akíickou temnotu (neautentického)světa. Zde se tedy nejedná 0 f°rmi°iU peiioclizaci> případně o typizaci pohybu světových dějin, aniž Hostí Ji \^eJicn konečného smyslu, nýbrž o fenomenologii dvou mož-Patoěk ho Jednání" V situaci „píeddějinného světa" je člověk podle >>srníľLl 2ce^a určován anonymní nutností, žije v neproblematickém Život • . Univerzem" a jeho neautentický, odcizený a do sebe uzavřený světa« 6 Je° "Prací" a „obstaráváním". Reprezentantem „předdějinného vysj0yJe v nejlepším případě intelektuál, tj. profesionál, který tuto situaci PoziCeUje' aniz si uvědomuje potřebu zvláštního odůvodnění své vlastní Nin ho a tv t0mu "svět děJin" a ..dejinnosť (jakožto kategorie sebevědomé-a pr0 °Uvéno života) vznikají teprve prostřednictvím jednání ze svobody vem ■ SV()D°du - a zároveň z vědomí svobody. Jeho rozhodujícím proje-n^ho7 °U politika a filosofie. To je to sféra existence „člověka ducha", pro íickým neexistuje svým samozřejmým, neproblematickým a neauten-skutex ^Pus°bem, ale právě jen v „otřesení" řádu vládnoucího povrchu ^ PraCn°StÍ 3 V otřesení Jeno zdánlivých jistot, jen v záblesku pochopení, PodiJ p SVět ,e něco jiného než naše každodennost. „Duchovní člověk" je ti, (j0 ař°čky vždy na cestě, která ho vede směrem do nekonečné různos-^°Věk e^8toty a k vlastní konečnosti: „Tak jako se v politickém jednání vVstavuje jeho problematičnosti, tomu, že jeho důsledky jsou 43 fPŕtf d0 cizích ľllkou, tak Se ve Na tomto filosof ľ- lei™ticnosti bytí a smyslu jsoucího." težkäSeporS Í3dě VZnÍkla Pa«kova prenikavá a zárove ny vyto kradni filosofii a jete nezdar, I vníbylydf > íÄ^ľ,^ POlÍtÍka jak<> »cdíiná souíást fil0S0,e tom pouľazovaluľZ^ f" ^ VySt0Upení intelektuála. Patočka pí" svýcl dÄte^^^?^ľí "POdléhánI Pozitivismu", což nakonec ve dém |.ŕí,, í iS *"° |,J,Któl>° Plodní, filosofičtější, v kaž- ^SS^SSXS.nachäzf ,<1ké důvod Masaiykovy ť,daií "f filosofie bezs, u 'Mkľ,,ec 1 zasadMÍ rozdvojenosti jeho národ- ný světa á iľ ZS< lŠeh° SP0'U)ÍCÍ doskou humanitu s problé; existence Sľhce llT^ by' 10 především -Problén, marginálnou-ukázalo v' MaÍÍ k, vo £ ^trálnost".T° * nejzřetelněji podle Patočky ce", kdy se o lu ľt PrVní Svrtové válkV J^ko „světové revolu- sofii vůbec"' a kdy Se äľ" k fÍlosofii" «* stá> „příspěvkem k fi* &ské huma4yt^oÄ W rykůvVpoSm d^oE " ErPé (VÍZ výše) se Bočkovi zdál být Masa-kritika spoje,™ "edostatečné filosoficky fundovaný. Zde W» tí ..näbolensľví h d v i ľľm "h M;,saľyk(,vo Převzetí pozitivistického poje-že det.tok ě úž ľ, odprednosti" Ľtó Pak údajně vedlo k toB* 1«. odpoví li e n f0""6 S,'U,1Í forraa- »nýbrž ona teistická metal# nebo Odloži íkal nlľľ. J ^" k0**"* Jako předtím pro Hromádku Patrně ÍÄÄÄr ^ jeh° *pak ^Hsot,časne,eho^ - a»a P^" 1977 za™!ľlVt^fní "aľŕk0Vých síud" 0 Masarykovi v roce (z nicl z f n , /IVt' °VěmÍ studiemi Masarykovskými Václav černý UJÍSZ^ |, filosof, politik, mohl mýlit a mýlil Etickou opia-budou Se Dem^íií nikdy, mravně vyčněl ze své doby a nad ni i do daleké ObecněnOStÍ Jak° °bl 3 maJák svobodného a nezcizitelného svědomí". Své irir Se ov^ern Masarykův odkaz obsahově vyprazdňoval ve jménu Aftata 3 národní symbolizace. údajně ' Pa*°čk°vy označil Černý jako nepříliš jasné, Masaryk je v nich naoPak"Jen Záminkou a východiskem úvah jiných". On sám, Černý, prý konstru U,'e ľživé zfídlo" a „vlastní nitro [...] Masarykovy personality" 2°val r Vaí ^°Sic^y a historicky. Jádro Masarykova duchovního úsilí uka-nosti, kt&r^-2 jeh° koncePce historického češství (a výkladu české vzděía-0<^boméLp,Je S ní spo^en^' zároveň ale přitakal i jejich kritikám z pozic 1 údajné ie' a t0 Íak Masarykova výkladu dějin a vzdělanosti, tak dějin" "^ftnosů" a „vratkosti" samotného Masarykova pojmu „smysl kultury" k^ ubším odhadovým omylem Masarykovy filosofie dějin naší ,Svčtové V^K poc*^e Černého, ona „optimistická víra v závěrový ráz kracje s íevoÍLlce< [...] která by v prostoru naší civilizace zápas Demo-ftež utol hospodářsko-imperialistických pří-vuje po sj°žek krize," což je ovšem námitka Masarykovi, která se neobje-konce Plvé- ..Takže si vývoj vynutil hned několik korekcí Masarykovy Vůbec n t0' C° nazval .světovou revolucí', dodnes pokračuje a zůstává V 0dha7r°2UZlené; í'"]Je naProsto třeDa SG vzdát optimistické sebejistoty i v (j^sí ecl1 výsledků boje, jenž je zcela ín suspenso, v neposlední míře fen0mé edItak P-ori Černému. Je)*" ^bezhSZZlZ ',elatÍVÍf"Val a vyvracel ľak trochu za každou proměnily a k J J X £g* ^ *« se od Masarykových do výkladu reformulnvu u U'my' snažili prostřednictvím svého prostřel.c i ľl*?*, °Pat P"**"*! spíše J* ještě dále u te pre .v t (Mvré bv ovšem bylo většinou třeba 'etických SWi'Ä! d° hÍSt0rick^- ,ak i fiio-ficko-teo-normativní a co fak r ľľ aiKL|mentací, která by odlišila to, co j« proklamování OpTvf t Vykročila za P°ohé analogizování anebo ]f * Posuny "»< »a »ektCTé r0Z* v některých závěrech S Masarvkov'. akož i na zjednodušován v původní VerzoLn,vě : Ponékud matoucím ale zůstává, P^ íil s kritikou NejX^ZT'"' S vekovým viděním Masaryka sPo-mocnou záležitost in\ ,\ ° intelektuálně nebo politicky rovno; v samizd au vyd no ľ, ľ" masaryk<>vskOu práci, v roce l?f m2-,891Pfl^Tk m°n°grafii Filozofa politik T. G. Masaryk. "nie etizujfcf ,n* m0Žné hodnotiI Íako vyvrchole"< Může se zdá zv r ™asarýkova díla a působení, publicistů dodnes ľw ^ , VnImu proudu domácich Masarykovských SpoWnolpf^Ä^f1^^ Konference československé ho časopisu Proměny nader^1 V? V monotematickém čísle exilové-J'ež tvořilo jakýs ľxdóvt n ľ" « stooensfeýc/t d»* Patočkovým a Černého /V v k samizdatově vydaným studií* (Pohybujících Ž^^:i:"ěm 0tiŠténýĽh aánkŮ 3 daKÍCh ''"In ..Předúnorových") nľ, !„ -"tvazne "a půdě klasických (a většinou jen ho výboru z ař d i ,i , SP°rU ° Smysl ***** ^jin) jsme do naše- Karla ScS /ľ , "'"/í»""í'"« « Jdoucí filosofii českých dějin Krejčího (v obsahu Is , "" /,7oso/i'e dé;7n Jaroslava Kohákove aS ''i Z chronologických důvodů předřadili textům l-ylo většině aut fVUJÍĽÍm diskusi pa'očkových tezf). To, co "i. že tep v,; "ž nl ko" erencc .společné, je masarykovské přesvědče- formulovatzákľadľnHľtŕ,edx0tnéh0 SmySlu nar"dních dějin umožňuje sklady p, ,st, české politiky a důvody její civilizační orientace- 46 nekatolicky0 ^ bvl Psán ve směru oné shora zmiňované konzervativ-síanoviska k perspel10 védomí" a také k otevřenosti vůči různým možnostem SkaJickéh07° J^V0,e' A Proto j filosofie českých dějin nemůže být podle a Josef Pej^v, notna/na c°ž upozorňovali proti Masarykovi už F. X. Šalda ^ ^atolieu! ale PřineJmenším podvojná: na jedné straně nekonfesionál-11 vŠech w i." "snad méně propracovaná, ale nevysloveně prítomná st°rické] Ckých děl'episcm od Albína až po Neumanna a Sedláka (či Vkatolické10idlVUlgátora Ráck£0" - která vidí živnou sílu našich dějin "V 111 onou^v anstV1, a na druhé straně nekonfesionálně protestantská. nár°dní in ^]Vnou Půdou, s jejímž stykem se obnovuje naše síla, je naše P°Vaha, n^VlduaIita, naše české .člověčství', naše slovanská holubičí dem°kratis S Vrozený demokratismus (a Patočka řekne: náš elementární V Britán-171!18: a marxista Kosík: náš plebejský demokratismus}." erenci y Z1 2IJÍCÍ sociální a kulturní antropolog Jaroslav Krejčí se na kon-^^mentv^f1^^1111 P°kusil tradiční výklady „české otázky" i intence očních i sofíe českých dějin vyložit v co nejširších kulturních a civi-K"n %í rnativách, v nichž je pookupační situace sice důležitou, ale ClVili*acn °mfPonentou- Krejčí vyšel z konstatování české „senzitivity vůči °becriější ? protikIadům Východu a Západu, již se snažil ukázat jako "Sniž°vám ° -Ské poměrv překračují ideu a zároveň jako východisko pro V^oru k!,techt0 Protikladů samých". Mravní přesvědčivost politického ^lskává u t ych elit Woti totalitě tak vedle své podoby aktuálně politické TV^fm Jčího také obecnější dějinné poslání: negativní zkušenost se C(?ské eJit SVstémem se „v situaci civilizační integrace Evropy" stává pro 0tá% mV m°2ností formulovat pro naši dobu a naši civilizaci „stěžejní 2avní povahy". Ty se podle Krejčího zatím, jak dokládají nejen 47 iluze západoevropské levice, ale údajně i chování některých elit pra vých, nezdají být dostatečně zřetelné. , ^ Jako svého druhu symbolický předěl úvah o smyslu dějin a „české ce" je třeba hodnotit sborník Smysl smyslu, vyšlý v roce 1980 v řade cesty myšlení v Edici expedice a jednostranně inspirovaný úvahami Patočky. Přispěli do něho Martin Palouš [Filosofie, řeč a smysl), Zcl^0. Neubauer [Co je to smysl) a také Radim Palouš náročným, ovšem v hém ne zcela přehledným, v některých pasážích až matoucím komenta1 [Smysl a dejiny) k Patočkově koncepci smyslu dějin z Kacířských e$e)u» V pojen byl dále záznam filosofické diskuse o smyslu mezi Jiřím [. nCe a Zdeňkem Neubauerem. Sborník znamená definitivní přitakáni mys komplementárnosti Masarykova a Patočkova myšlení v diskusích „si j dějin" a pronikání nové pojmovosti. Zřetelně se to ukázalo v dalším m tematickém čísle shora zmiňované skupiny autorů kolem ^aSOj Proměny, vydaném u příležitosti 130. výročí Masarykova narozeni l kde se objevily práce například Karla Hrubého [Filosofické kořeny rykovy politické koncepce), Jaroslava Krejčího [Masaryk a revo Sociologie a politika ve světle historických zkušeností), Miroslava No [Zamyšlení nad Masarykovou kritikou marxismu), Erazima Kon (o život v pravdě. Zamyšlení nad mravním smyslem Masarykova hurn mu) a dalších. Právě zde se začalo zřetelně ukazovat propOJoV Masarykova humanitního odkazu s koncepcí Patočkovou, i když na za dě často jen velice vágního zetičťování celé Patočkovy filosofie, ne dobného předchozím etizacím díla Masarykova. ^ 0) V okruhu autorů, zabývajících se doma i v emigraci Masarykovým ci vzbudil jistou pozornost (zde znovu otištěný) text již jednou zmiňován Františka Schwarzenberga Masaryk a naše státnost. Autor v něm ^/ g z historického a politického odlišení pojmů stát a státnost a v souvislosti střetáním zásady práva historického a práva na sebeurčení, ke ktei nepochybně v Masarykově argumentaci během první světové války clo zelo a které se vlastně objevuje i v souvislosti s vznikem Českosloven republiky, Schwarzenberg připomněl také často opomíjené motivy leg mistické a zároveň s tím i roli české šlechty v národním životě. ■ Přibližně v tutéž dobu jako zvláštní číslo Proměn vyšel v Praze v san» zdatu pokus o navázání na Masarykův sborník z let 1925-1932 J<-sedmým pokračováním. Nesl podtitul 'F. G. M. a naše současnost a důležitý nejen jako reprezentace překvapivě tematicky i světonázor pestrého a analyticky fundovaného domácího neoficiálního masarVK ského bádání, ať už v souvislostech historiografických (Milan Otáhal, Mlynářík, Miloš Pojar, J. B. Čapek), náboženských (Jan Simsa, Josefov ^Jiří H^ek°í1Ck^Ch ^MilosIav Bednár, Milan Machovec) či politologických řem vVdav r°rf Nvedorna> Petr Pithart) atd. Byla v něm rovněž s komentá-0 ^eské tá 6 P^iSténa shora zmiňovaná Schwarzenbergova úvaha °^oři;S 10Stla íaké text tendy v USA působícího Erazima Koháka rriLL 2e ste'^ľ^ ^amy^ení nad mravním smyslem Masarykova humanis-Vání Mas JIT10 SÍ30rníku, typický právě svým pokusem o etické propojo-tych letech y 3-a Patočkova myslení. Sborník znovu vyšel v devadesá-*l0 výbor 3 Pr° Jeíl0 snacinou dostupnost jsme z něj žádné stati do naše- Jafckor nezařazova,í- létech v 1 ]í0 mÚŽe vyPadaí na první pohled překvapivě, v osmdesátých k siIn^nu Jin?é' době Husákova režimu (anebo právě proto), došlo 0 ''Obra^ ,Z(novuoživení zájmu o historickou problematiku, k diskusím P*iro2eně. a -Pojetích" českých dějin, o historické paměti a spolu s tím S°lIviSe] 1 2novukladení otázek po jednotném smyslu českých dějin. ^ist°rickýV° S ľ0st0ucl aktivitou disentu historiků a jejich edicemi dějifLCyStíidií (vvchazeIy také P°d názvem Historický sborník, Studie clěJin)} q. ' '"Šlin, Historické a sociologické studie, Z českých a slovanských Pľáce 'McIx^11-Se VŠak 1 Pokusv z 0DÍasti oficiálni historiografie, napríklad Q ftosofi 3 Strmisky otázkám české nemarxistické historiografie dějin mez }l l918~1939> 1982) a Karia Štefka (Spory o smysZ cfe^ýc/z aWy0 ' buržoaznírni ideology v období od VŘSR do února 1948, 1980, {Yl'z napřP°7eři česk$eh dějin, 1986), případně ze šedé zóny historické vědy 0 Sntysl w"^ajímavou studii Josefa Petráně z poloviny osmdesátých let Spor Je vy^ání 1/1)°Vaní zájmu o všechna tato témata do značné míry symbolizu-f%/iy> a Uokumentu Charty 77 č. 11/84, nazvaného příznačně Právo na meilt jeh^ Í0 navazuJ'ící diskuse o jeho základních tezích. Tento doku-V pr0střeH°2-aUt0ry by,i Vaclav Benda, Jiří Ruml a Jana Šternová, vzbudil ale nes0u mtelekíuálního disentu vlastně jen kritickou pozornost, což Při všein V'SeI° P0uze s tím' že v něm byJy věcné chyby a Jednostrannosti-n°Ut, že SouhIasu s výtkami historické faktografie by se nemělo přehléd-BTafii cJo s^ aUtorům dokumentu jednalo o poukazy přesahující historio-se v xéľy filosofické, sociologické a mravní sebereflexe národa, na národn echach reaguje většinou odmítavě, o vztah tehdejší politiky ^jepise r) dějinám, o veřejné působení historiografie, případně o funkce ,0§ie vě /ľ1 jako osvícenství. Jejich problém byl v jádru problémem iodo-"a PoliK,!totiz síavu historické dimenze tehdejšího společenského ^S?^ vzorní Pajhěti (\ kumentu do popředí postavili požadavek kultivace historické Postavy „ ,J ,U'™ a P°hti*y sedimentované a zjednodušující nich dějin , z i \ň ľ'? diOUhých ^"Wých horizontech národ- éeskehľnlródrľhľd? mÍ8ta" 3 P«Pad^ * - to' *m < P" roce 1945 ľ 1948 s ,eP'fCm přispěl k Plazení určité politiky "í legitimizačnlch obr,. uP*9?* sociol°gický problém tvorby a působí 'a l-uze jako , robléml, - ^ VěfŽina kritizujících ovsem vylo* Většiná nSduľežftSZ TS'i 'f'ÍCh Ídeovéh° a politického pojetí, mentu Charty 77 vvšl '«1«, f uf " do následné diskuse k tomuto dojnicích Hlasy k 21í,1984 a 1985 w dvou samizdatových sbo<" a muie. Vybíral z 7Z£"tl >* dÍSkuSe väak probíhala i pot*" lože celá (dost rozsáhlil „ni!f , né'šf slílnoviska nebylo snadné, pr"" Pojený významový kon ó ľľ tV°ří rcIa,ivně UZavře"ý a vnitfné K zároveň i výraznou folii Ž Sť řada argumentů opakovala, alf Sím, bezprostředně se l< p ľ Porofumění některým stanoviskům pozdér Z této diskuse jsme mí nevztahujícím. Méjdrová, Jaroslav Opat Mikm následuW texty: Miloš Hájek, HaB* «;my. Drjřny a dělnic, ■ ííhal: ňyř tótorfkd X: /Jm«i riÄ Odpovědnost historika,,,Wľ---"'- ^"/ř"'"'» fmamAty, Luboš Kohout: Mezník: K,v//r/cý komenMř fTf"1'' Jan Kíen: K P'™u «1 <*č straně nutí i l)' 'n° d°ĽCnň)"' k C™už ovšem ale podle t» marxistické historiografické™e""'"f nesouměntelností mezi „perspektivou gratteké metodologa zejména v oblasti sociálních dějin Cti Hnhou ieiího normáli-d mezi doktrinalizovanou a často oportunistickou pocioo očního používání..." a nacionálne sedimento- lJodobným směrem problematizace politicKy á publikace tzv. taných obrazů a pojetí českých dějin šla také sam. ^ ^ dějinách nové Podivena (Milan Otáhal, Petr Pithart, Petr Prinoa ; dvakrát znovu d°h. Pokus o zrcadlo z konce osmdesátých let, pozaej Vydanl • ť „úklad událostí českých , 1 Zde kritika tohoto pokusu o alternativní vy k ^ ^ nabízelo: Jfto. jejž trojice autorů podnikla, dopředu ottnur , dějepisectví, hlub^í diskusi o iluzích historické kauzality, o na mických per-0 kontinuitě českých dějin a jejich různých hf^'\ Jumění. A také sPektivách a zejména o otevřenosti historické n0 _ Autorům J úderní české identitě a českém poválečném nauon 1'divena totiž v první řadě nešlo, jak se domnívá ^ 0 -moralizování" nad nejednoznačnými prameny, Český'^1 ,nvcl.aIternativní možnosti k některým stabilizovaným obrazům ^místo K- .3 na JeJ*ch přežívající (nacionalistická] zjednodušení. 0Právnjf i IS?oricky zdánlivě samozřejmých a jen nacionálně-vJastenecky s°bů W P b°dnocení kniha naznačovala možnosti odlišných způ-du zde, ?ravění českých dějin. Snaha budovat odlišné perspektivy výkla-£ákla(j n míněna Ja, v Ilíž hy historické události a zejména povaha Hckéhn Stl IleDvíy interpretovatelné jako jediný možný výsledek histo- Na aiP,r°CeSU' °v^em i l- tak ve snaze navazovat na (v Gollově škole vládnoucí) historj !]C - reau'smus", přesvědčený, že jednoznačná pravdivost výkladu Jan 3j !ycn událostí je - jak se Pekařovi posmíval na počátku třicátých let rtk je t ~ -skryta v pramenech jako cukr v ovoci" a že opravdový histo-**, kdo ji v archivech dokáže „destilovat". 51 vi* vznZ tZ7Ttně i M diskusi kolem na dějiny nez* sáhlé es X( t,,smlB^d> 'e! tři zajímavé a poměrné fl* máni, S d.ľ nľ ľí'Tľľ* k '"'"'"optice smyslu dějin a jejich p# vSí.n , ^ ' IĽ dflkusf «»Uy vnes, klidnějSf tón. Byl to přede- .tíÄ.Ä -f bměnSké aW0rky B°ženy Komárkové ^WÄ^^ <" pak ve SÄtorfmku 1985); ieho Idav í ,ľ í! , e'm,kľ:UlĽké P0'etí dějin a syntetizuje Petráně SpórTsmtlJÍ 7^"* ^"^metodotaická Studie Jana vaná „vše "T"w" V/"iklá '"voěž v roce 1985, publik"- Nováka N?kaUk uklli ľ" '"'^"^ ,oxt Norika a estetika Mirko reprodukuSmfv* «*» 'Zd^ " Hozena Komárkova ve svvrh „,f ľ , 0* to sama nazvala, u^loSo'hí^^" k pr0blému "&ské °'á f/,-níl,,) úd°iaíni českých dSľn ,Ů Š1 Por°zuroěnítřem (údajněcentrál "všem .sp„j„Vtl|a s orv, obrození a své současnosti, Již hodnocení. Tato KÄ"*"? " ° Ukázání dňvodú jejich rtfflfl* jedinečná řešení p ôbé ukazovala jako historicky konkrétní a ideov* vynáší z. toho kte'! • li'? ľ °taZky"' 3 |X,dle '<>ho, l'aké hodn0,y 56 kých dějin a jejich „ , ' '°m se P°dle ní vytváří i pojetí celku íes-■•^Äfatľ? 11 SmySl- To « umožnilo vidět di* měny, a nakonľ tob ' ' Ulázky" samotn* tak ' & K vňbee. Tento vykla I ľ 1 "°'y řťskyLh dějin a českého národa historické d skontouitľmod! "° \My °bratila Proti koncePd ^ Základní otaľk"oon T, n"° 3 Stfedověkého češství Jana Patočky, íako otázku odlišnvrh n«J f .ľ-S Ěes^ch dějin Komárkova interpretovala o rozdíly ve vidě ?áPani historie vůbec. Nešlo jí ale tof 0 nižná UtóSľiÄS ľ'ľĽkýCh Úd0bí 3 Udál0Stí' alĚ SPÍľ tacia pro přítomnost vůbec 4^5' P'° P''0 MŽÍ domnívala vyřístzPa1ackéhm°Mrní llodno(y osobní a národní, které se Pojetí českých děiin f '! "kokova a do značné míry i z Pekařova '"' k minulosti z nicl ? ľ,'"0, °Vá ustrnovala tři základní typy*2*' shora odlišených ooietí t»*w, ľ !!!!* ""'ry °dPOvídá jednomu zmožný a legitimizaění, především ľíľ Ť' mi však odliš"ý epistemologW potenciál. ale odháný mravní a politicky aktivisticky P°^blfvtlmer^ " °a k0nd l9' 8toletí Podepřené Masaryky zW" k ..husitství Äľnép0doW' ňdaině přijaté socialisty), vZf vývoje u nás......i v' ^, f' domáf formaci jako k vrcholu dějinné^ ■ P< • I ragická diskontinuita národního bytí se mě'3 S2 b«ch potřeb". Druhé Překonat navázáním na jejich snahy v duchu novodoy ^ ukončen0u S|ce údajně „nepopírá velikost minulosti', ale P národ v situaci, do a Pro další národní snahy za irelevantní. Pro oDro ^ národni-P'ž je vnějšími podmínkami postaven, majíprvor možnosti , ho zájmu a existence. Jde o realistické viděni stua ^ gtanovisko 0 důraz na budoucnost. Podle Komárkové je 10 Pekařovo a Peroutkovo. , , „Hnověď katolická. Odmítá Třetí možnost představuje podle Komárkové oap ^Mwf.| nosnou reformaci a zdůrazňuje „kontinuitu od počátku pí ) kritiz0Vaná rekato-f.llou je tradice a vrcholem dějin je doba Karla iv., ^ Wesťanské ll2aee je zde podle Komárkové vykládána jako nu my., ^ rozhoduj(cf před-univerzalitě, posvěcené od počátku národními sve Poklad pro uchování (a obnovu) národa. s . 0 smysl dějin Za studii Boženy Komárkové jsme zaradin m ideový vznlk Q dějepisu Josefa Petráně, pokoušejícího se znovw Husa_ Jan * Působení tzv. Historické skupiny (jeji jádro rve^ také Jan 'fcrita, Jaroslav Charvát, do širšího okruhu pnspe ^ ^ ^ tficá favík, Karel Kubka, Václav Čejchan ad.), ustóWj ^ fítomnost. ych let minulého století kolem 'horníku .^9lo9tj s obec-!°retická východiska těchto historiku dal století, a take ,le)šími procesy krize historismu, přežívajícího z pochopenl metodologickou krizi historického PO^smU, > > a dg). s„ vVklad se Petráňovi zdál být právě česky spor . srny dvě od„šné ^Pikajícím pozadím. Podle něj se v ^ procesuajed- an«ezamě„itelne roviny: jednak otázky'^"^0 "poukázal na moderní *ak otázky teorie historického poznám; pntoni po , sk ny >bsah tehdy méně známých diskusí mez. 3<°uf£%bltou historické * Předválečnou komunitou historiků, a iracionálních Pravdy a objektivity historického poznám, aaonám^ peckým ) historické práce a také napětí mezt na«tvn ^ íeoretickým („vědeckým"), a pokusil M na)«* balistickou a^mentfl Historické skupiny s tehdejší „funkci ^antikou". , - M ntázkou diskusi o smyslu . Wirko Novák patřil k těm autorům kter.se °t£ tně a podně -^kých dějin zajímali opakovaně a ^l„fl(l Novák sto 06 a kteří v nich vždy znovu nahlíželi vyzviP• Jak naznauije svá stanovtka formulová, * IJ^XÄ české sebere^, ,sam°tný název jeho eseje Několik n*"*^ otazky" se Novákov. 11 ežitější než historický a teoretický f>™f*odBÍ sebereflexe. To se Mal samotný její základní motiv, tot.z žádoucí mu zdálo být nejpůvodněji spojeno s tázáním Schauerovým a Masatf kovým a v této perspektivě pak vykládal některé jinak polozapomenu texty, například román Cizina historika Josefa Šusty, podle Nováka je^ né Šustovo stanovisko - i když nepřímo vyjádřené - k problemati^ smyslu českých dějin, a také do této souvislosti běžně nezařazovaly Šaldovu přednášku Problém národnosti v umění. V perspektivě ducho ního pojetí národa, odvíjejícího se z Masarykovy formulace smyslu ději» se pak vykládá „filosofický a morálně politický odpor k fašismu a n&1' nalismu" u Karla Čapka, jehož Modlitba tohoto večera ze dne 20. & 1938 podle Nováka tragicky završuje nejen meziválečnou českou seber flexi, v níž malý národ chápe sebe sama „jako úkol, nikoli jako hotovo a neměnnou danost, která žije ze sebe samé a nemá jiného smyslu nc zase jen sebe samu", ale vlastně i vývoj moderní české literatury- g Úvahy a výklady Novákovy i Komárkové mohou sloužit jako dal doklad širšího, nikoli pouze historického úsilí o samostatnou a nezávisíc perspektivu vyrovnávání se s českou minulostí. Jeho přirozeným ľlOS* lem se ovšem stala od počátku osmdesátých let vycházející řada sami^a tových sborníku většinou nazvaných Historické studie, vracející se vedl statí k najrôznejším historickým tématům opakovaně a v mnohém pr°gr mově k problematice smyslu českých dějin a jejich pojetí. „ S ohledem na tradice řešení „české otázky" a stanoviska ke smyslu ce kých dějm je z nich třeba připomenout zejména dvousvazkové Pojetí CP kých dějin z roku 1986 a 1987, do něhož přispěli Erazim Kohák, Pe Pithart, Jaroslav Mezník, Jan Šimsa, Milan Otáhal, Iva Kotrlá a Rado^1 Malý v prvním svazku a Bedřich Loewenstein, Pavel Stránský, To** Janu, Simona Loewensteinová a znovu Jaroslav Mezník a Radomír ve svazku druhém. Vyšlo v Brně z iniciativy Jaroslava Mezníka a prog>* mově navazovalo na diskuse z různých fází sporu o smysl českých ději* přičemž stranou výslovně ponechalo výsledky těsně předcházejících kusí k dokumentu Charty 77 Právo na dějiny Výzva k diskusi o pojetí českých dějin, jež byla v obou částech sborn*' ku předložena, vyvolala poměrně značnou pozornost i v kruzích mi"1 historických a stala se dokonce předmětem prvé veřejné nezávislé disl<1 se, konané po letech v únoru 1988 v žižkovském hotelu Tichý. é Publikace usilovala o konkrétněji a především kompetentněji veden diskuse o předpokladech a možnostech různého pojetí českých dty* Pokusy poukazovat na jejich hlavní tahy, ať už prozatím málo zpráCOV* vane anebo ideově odlišné od hlavního proudu tehdejšího dějepise^1' totiž většinou postrádaly zásadnější reflexi teoreticko-metodologick°lj' Případně i historiosofickou. To s ohledem na téma může překvapo** 54 ..„x- české historiografie zde totiž prosakovala obecnější a letitá ned"^dologické sebereflexi k teoretickému dějepisectví a k filosoficko-m zformuloval Jan vůbec; o něco později to v úvodu k diskusi v hotelu ^ pfednost K,ren (mezi českými historiky „stále ještě pWW "bjevu nových faktů před objevem nových myä'en čn'ost chápání určitých Zároveň zde ale byla připomenuta i nejedn0* t vetšinou nerada ploští moderních českých dějin, již si česká v jf bUkánských hod-priPouští: „Katastrofa let 1938-1945, zhrouCf'P"bstanci obětováním ne 1101 * iluzí, háchovský pokus zachránit etnickon suo obeanskou sp0-f**la vstřebané politické kultury výrazné oslab y dojem '^nost. A tak," jak psal Bedřich Loewenstein, „po> va ^ , že česky * ie tfeba celkové revize, zdaleka nejen zahránlL ťckými spoluobčany, ^od se musí rozloučit jak se svými svedenými n kými. Tento [..J tak * s některými strukturami ekonomickými a po jako Háchuv p°kt.S> promyšlený a machiavellistický, ^oskotal ^ u Zajisté, exi-nf velmocenské bezohlednosti a na ideolog.cRém ^ z české S e«« jazykového národa po roce 1945 nikdy "^V ě ekonomickych obíanské společnosti, která nebyla jen organizaci ^Imů, však nezůstalo takřka nic..." k MČaia znovu objevo- , V souvislosti s otázkou pojetí českých dějin sePa ého dtěná coby Vnat}aké problematika „národní povahy", od^dotrCmv huma 10zná alternativa k Masarykovu návrhu na re Sem „ narodního cha-smyslu českých dějin. Tentokrát a socio og. - raktftu slabší ve svých formulacích sociálne psycho g ,h „, kych a silnější ve svém potenciálu morajizupctm^kompo- • - - snnější ve svém potenciálu ow^tó)**» zvlašmí S *%>ěchú anebo (jak tomu bylo už u dokládají napnUad ^ výkladu dějin, ejich souvislostí a *^Wt^°^Ä UVahy Milana OtáhalaO fefcé specifice c. fcwjj*,,, ale ještě dowd* S **í wirteřrj atd. Se stejným motivem zasaz ^ ^ se,kat v reaku »a ?* Podob své formulace, bylo ovšem £ , číslech 46-48 caso Poei»ající normalizaci už na počátku sf"*^ výboru ^ Svědemt Tuto linii diskusí W**%£5£í *** ÄÄ N^aJdadnějsfm mo^&^oi^^^^^iC^^y Pak o něco později věnovali pozornost Be**^ zde rovněž pretiště '"f*** identita. Sedm tezí), * diskusi, nopo^a PKspěvcích Jan Křen VUtomlépronW^n »*«°**DlS £*** dč;m), Ivan Svi.ák (Smyd *^sfflysiíj. Zatímco Loewen £*» přehledu také Jaroslav Marek &*W y souvisejícím táuo 7" Položenou otázku po národní^.den té vaj na ne,š.,š. MU llahs»ui (zejména) ve druhé polovině 20. stole nároč^ rozporu univerzálního civilizačního a emancipačního vývoje a v c perspektivě takříkajíc světoobčanské, umožňující spatřit české de) ■" nejednoznačné dějiny „soužití a vzájemného pronikání" se sousedy a ven jako dějiny individuálních a skupinových výkonů i selháni, ^ stanoviska jsou pevně vetkána do národního kontextu, ať už ve distancích nebo i přitakáních. , Křenovu velkou esej Historické proměny čeŠství z konce osm . let je možné číst jako svého druhu vyústění všech shora zrnin gj^, reflexí českých dějin z osmdesátých let a diskusí o jejich pojetí i v jistém smyslu představující krok nad ně. sjce Spor o smysl českých dějin, personifikovaný Masarykem a Peka*em'oek' podle Krena „přispěl k vyjasnění českých politických a rnorálriicn V t i v v předvečer osudných rozhodnutí za první svétové války", ^e u kýcft na založení „celistvého ideového plánu pro velký projekt nových c dějin", pročež si podle něj větší účinnost zachovalo pojetí „Palacké ' * rámě ztvárněné Jiráskem a vědecky oživené a zmodernizované De ^ které převážilo nad formulacemi Gollovy školy a jejích, podle Křena „n J ^ pch příslušníků Josefa Pekaře a Zdeňka Nejedlého", anebo i nad ^ vene rozsáhlým*! a nestejně ľovr^nZ' " T^a , ~~ Pávíka), přičemž niľiľ n ľ^! P°kusy šatních (V. Husy, F. GtóU*w "kult™ícirkS Se ™ «*# být spíše" en doklade* ..Zestátňování historické vMv« i - - litickými konjunkturami-' • ' eftapání historie v podmíněnosti „P^ kolem kterých se českí m i ,ruzně>ší -monopolizace výkladu minulosti, Projevem obecnější a pro™ °Smd!8át^h '« toCDa, jsou podle Kře? což je ovsem problém kľerľk ProWhající „krize dějin a dějepisectvt , äí analýzu z pozic sociolog « «Z?'ména v Cechácn ^sloužil dúkladi* logických výĽho(lisok chána 7Z 1i° v určitém smysl,, n|íUÍ j „' ,5- T a instituce historických faktů. 1° koli celistvý výklad děiin , ľ' ý si sice dóbfe uvědomuje, že „jaKf v«l!ui z takřka nekonečna ,e mnoh°násobnoi., vpravdě drastic^ faktů", ale princip nle . neustóle vzrůstajícího moře historicky dá- ^sáhuje a sSTS?? S,tandardy tét0 volbV. která „předpolf lQgicky nekontrolLnýml P°' ' nechaVa vlastně teoreticko-metod^ wacel oSovanľvtn^ľ ^f*,* k Problematice smyslu českých dějí" tét° Problematice vě v i ''alek'Íka děl">- vyšlé v Kolíně nad Rýne* *?ín zde reproXk, iľrľ h °U pasáž- W« První část s názve*" fvi,ak duchaplně poukazov,lľS J ° PředP<«lední texl našeho výběr* kých dějin. „,, s ,í,,/ j;^J^!^,'"^("'"^í^^^ «!(>>c^^ tii«i^tIiií „ smyslu ce^- s°"v)Se,íc, „neurotické sklony národa" ve vztah" S6 srního kon P°Věry 0 české bezúhonnosti a velikosti i o zvláštní roli kul-pretoval i ' ZUInu a Poetické manipulace. V jejich perspektivě pak inter-kem k;;ti'GVV tehdejšl české současnosti. Jeho stanovisko bylo stanovis-Živ°ta (a bSmU šedesátýcn let> vybudovaného na požadavcích autenticity 9 da^e zvě S odcizením)> 1 z níž zde ovšem z důvodů rozsahu můžeme repro-V^Jad výv PrVní čásL Jedná se vlastně o první velký systematický st(%é ii^?je 3 proměn sporu o smysl českých dějin, časově objímající celé 9 me*i koľ meZÍ počáíeční formulací Našich dvou otázek H. G. Schauera Sc1íllý a ob1C že • U °.SOf namítá> že se historik nedovede povznést nad přízemní V ^ar|e prv° lýich souvislost slepý a že ji proto zamítá jako spekulaci..." 1 yka a p ?V5 ^ladu sporu se vedle běžně zdůrazňovaných pozic Masa-Vy^dá |jkaře> Rádla a Slavíka navíc pro období předválečné opravně né Pak j rneS opomíÍený (a důležitý] Karel Vorovka, pro období pováleč-devším j Hr°mádka, Karel Kosík, Robert Kalivoda, Václav Černý a pře-ky ^hop1 Patočka' v jehož díle podle Marka řešení původní problemati-S vývoje 1 Zejména toío druhé údobí zpracovává Marek v těsné reflexi norma]^n\d°bové evropské historiografie. Spadá nepochybně na vrub výsle a T PlaCÍ domáci'ch nebo v zahraničí působících autorů po roce Právě si ° ani íy' které vznikalY víceméně v jeho blízkosti (například kU druj^0^ zmi^ovaný dvojdílný sborník k pojetí českých dějin z počát- Všerrf P°lovinv osmdesátých let}. sectví se1 í 0 diskusemi osmdesátých let zvířený prach českého dějepi-1 1 a,í? bohužel začal znovu usazovat na staré police archivních krabic. 57 Otázky, které určitá část nezávislého déjepisectví v oné dobé Pfed L. anebo naznačila, zůstaly po roce 1989 překvapivě málo tematizovány a v ně dodnes nedořešeny - pravděpodobně také proto, že by svou povaho"i P raženě vedly k ideově-politickým a generačním vymezováním. PotI ohnovy histoni'kví'h ,-,,a;i;..i,.-...i. - obnovy hi.stcínckvch'ľn!]!!'''^^''' a generačním vymezovánm "Voh historiků po roce UmtkfchK,DS,titUcf a návrat diskrimi*** Mízovaná a životem JľnH 'ľ by "mostem" mezi obojím, prostorem „třetích cest", zvláštním způsobem disponovaným pro evropské kulturní, politické, ekonomické atd. prostředkování, onou »strední Evropou", jejíž kulturní a politické šance prý byly navždy promarněny odpadem Rakousko-Uherska, jak se znovu diskutovalo například v osmdesátých etech minulého století? Sem patří i řešení otázek našeho kulturního typu, hesla 0 »návratu do Evropy" atp. 4 Vedle právě zmíněných připomeňme Jana Patočku (Co jsme a co nejsme, 1965, j°;S0U ^eši? Soabor textů k českým dějinám a české filosofii, 1994), Otakara n a Utáý je zděděný charakter českého národa, 1903, pod pseudonymem Josef yrhon), F. v. Kolátora {Poznejme svoji českou povahu, 1905), Karla Čapka a Emanuela Rádla (v diskusi O podstatě češství, 1918), Josefa Holečka (Národní Vtoudrost, 1919), Arne Nováka [Těžká kniha, 1924), Václava Sobotku (Masaiykův realismus a dnešní problémy českého nacionalismu, 1924), I. A. Bláhu (O české národní povaze, 1924), F. V. Krejčího [češství, 1931), Jaroslava Durycha [Češství v Evropě, 1928, Česká intelektualita, 1937), Františka Kovárnu [Česká střízlivost a český patos, 1940), Evžena Steina [Čeští historikové o charakteru národa, 1946), Jaroslava Kohouta (Jaké schopnosti má náš lid, 1948), Ladislava Radimského [Rub a "C našeho národního programu v atomovém věku, 1959), Miroslava Holuba t° národní povaze české, 1965), Ivana Jelínka (Malý národ s velkými myšlenkami, l968), Zdeňka Sudu (O národní povaze české, 1971), Petra Pitharta (Pokus o vlast: Bolzano, Rádi, Patočka a my v roce 1979, 1979), Jaroslavu Peškovou (Problém tra- 59 jejího vlivu na národní charakter, 1983), Karla Severu [Kdy d c0 na gtf), 985), Petra Krále [Být Čech, 1986), Pavla Tigrida [Jací jsme, täyžJeZA0ji aroslava Mezníka (O české malosti - a také velikosti, 1988) a Josefa * _0j$ České typy aneb Poptávka po nasetu hrdinovi, 1992). Vedle nepochybné <^ lalších by se neměly pominout dvě práce z poslední doby: Národní povo. ^ a těch druhých. Sebeklamy a předsudky jako dějinotvorná síla Petra Rákose ^ a Ladislava Holého Malý český človek a skvělý český národ. Národní i<-a postkomunistická transformace (2001), dice a 198 Jai (č dalších (>()