4. Tři systémy sociální ochrany; životní a existenční minimum
FSS MU – Katedra sociální politiky a sociální práce
Sociální zabezpečení

Organizační uspořádání systému SZ v ČR
Tři pilíře sociálního zabezpečení
1.Sociální pojištění
Østátem garantovaný systém pojištění je účinnou ochranou společnosti jako celku proti rizikům, jež
jsou ze své povahy kolektivní (riziko nezaměstnanosti obvykle roste pro celé skupiny lidí,
společnost stárne jako celek, atp.)
Øv systému pojištění platí princip ekvivalence: dávky odpovídají příspěvkům do systému a jsou
nárokem odvozeným z účasti na platbě
Øvztah mezi odloženou spotřebou (pojistné) a mírou zajištění v budoucnu (dávka)
Øodkládání současných prostředků na budoucí nejistou událost, spojeno s ochranou před sociálními
riziky
vdůchodové: invalidní, starobní, pozůstalostní
vpenzijní doplňkové připojištění
vnemocenské: peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,
nemocenské, ošetřovné, dlouhodobé ošetřovné, otcovská poporodní péče
vsystém hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání
Øzajištění sociálních potřeb občanů v případě předvídatelných rizik spojených se ztrátou příjmu z
výdělečné činnosti v různých případech
Øprostředky jdou do pojistného fondu, v případě naplnění rizika (sociální události) je pak
vyplácena dávka podle předchozích příspěvků

Øv systému probíhá redistribuce zdrojů podle několika os: osa mezigenerační, osa podle rodu
(muži-ženy), osa vertikální (podle příjmu a majetku), osa horizontální (osa podle postavení na trhu
práce)
Øje výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a své rodině - nejvhodnější způsob zajištění potřeb
občanů v případě ztráty příjmu z výdělečné činnosti
Øsociální situace vyžadující dlouhodobější zajištění pro případ: stáří x invalidity x ovdovění x
osiření
Øsociální události s potřebou relativně krátkodobého zajištění: dočasná pracovní neschopnost x
karanténa x ošetřování člena rodiny x těhotenství a mateřství x ztráta zaměstnání
Øsystém sociálního pojištění vychází z koncepce tzv. sociálních rizik – tj. rizik (šancí), že
nastane nějaká pro jedince či rodinu nepříznivá sociální událost.
Øje možné rozlišit dvě obecné roviny rizik:
§kolektivní rizika – jsou podobná pro lidi ve stejné životní situaci, týkají se většiny lidí (např.
finanční zajištění ve stáří), lidé tato rizika sdílejí
§individuální rizika – lidé jsou příliš odlišní na to, aby byla rizika podobná, týkají se
konkrétních osob a skupin
1.Esping-Andersen (1999) definuje 3 typy rizik:
§vyplývající ze životního cyklu – (stáří, nemoc, úraz, ztráta živitele, invalidita...); mohou být
důsledkem pracovního uplatnění či změn v institucích rodiny (rodina je méně schopná poskytovat
sociální ochranu)
§rizika na základě příslušnosti ke třídě – největší problémy s nejnižší, nekvalifikovanou třídou,
často nezaměstnaní, nestálé zaměstnání...), bezdomovci
§mezi-generační rizika – v posledním období narůstá jejich význam
Ø

Ørozvoj moderního sociálního státu je historicky založen na rozvoji metod sociálního pojištění
proti moderním rizikům
Østátem garantovaný systém pojištění je účinnou ochranou společnosti jako celku proti rizikům, jež
jsou ze své povahy kolektivní (riziko nezaměstnanosti obvykle roste pro celé skupiny lidí,
společnost stárne jako celek, atp.)
Øje obvyklé doplňovat systém povinného kolektivního pojištění dobrovolnými doplňkovými systémy
pojištění soukromého a dobrovolného kolektivního (zaměstnaneckého) pojištění, jež dávají možnost
doplnit si individuálně či kolektivně výši (rozsah) ochrany proti specifickému riziku
Øv systému pojištění platí princip ekvivalence: dávky odpovídají příspěvkům do systému a jsou
nárokem odvozeným z účasti na platbě
Øv systému probíhá redistribuce zdrojů podle několika os: osa mezigenerační, osa podle rodu
(muži-ženy), osa vertikální (podle příjmu a majetku), osa podle postavení na trhu práce, osa
horizontální
Øje výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a své rodině - nejvhodnější způsob zajištění potřeb
občanů v případě ztráty příjmu z výdělečné činnosti
Øsociální situace vyžadující dlouhodobější zajištění pro případ: stáří x invalidity x ovdovění x
osiření
Øsociální události s potřebou relativně krátkodobého zajištění: dočasná pracovní neschopnost x
karanténa x ošetřování člena rodiny x těhotenství a mateřství x ztráta zaměstnání
Ødva druhy: nemocenské pojištění x důchodové pojištění
Ø

Øfinancování systému
•z pojistného placeného zaměstnancem, zaměstnavatelem, OSVČ
•průběžné přispívání či spoření, průběžnou výplatou či kapitalizací pojistného – příspěvky jsou
•součástí odvodů z příjmů
Øforma realizace
•existují tři typy sociálního pojištění: povinné státní (veřejné) pojištění, pojištění okruhu osob
podle povolání (podnikové, resortní, odborové) a soukromé pojištění (připojištění)
Øpodmínky nároku
•nejčastěji je kritériem určité období předchozího přispívání v rozhodném období a výše příspěvku
má většinou vliv na výši dávky, je zde ale uplatňováno i kritérium redistribuce
Øvýhody systému
•přehlednější hospodaření
•mohou zde být zahrnuti i lidé, které by soukromý subjekt proti určitému riziku nikdy nepojistil
(příliš velké riziko), nebo kteří by si jinou formu zajištění nemohli z finančních důvodů dovolit
(solidarita)
Ø možné nevýhody
•výrazně zvyšuje cenu práce a obtížně pokrývá marginalizované kategorie
•často drahá administrace a transakční náklady (např. platy pojišťovacích agentů)
•rizika, která nejsou v těchto systémech zahrnuta (např. ztráta bydlení, zajištění osobní péče ve
stáří) ► zahrnování dalších rizik bývá bouřlivě diskutováno (jsou zahrnována jen výjimečně)
•

typy sociálního pojištění
Øpovinné základní veřejné pojištění
zpravidla povinné, veřejně spravované a poskytované, brání před chudobou a ohrožením života,
zajišťuje základní životní standard ► uplatňuje se princip občanské solidarity: hlavně tzv.
základní penze
Øveřejné pojištění odvozené od předchozího příjmu
pojištění odváděné procentuálně z výše mezd, odvádí jak zaměstnavatel za zaměstnance, tak
zaměstnanec sám ► výše dávky je pak různá při různých hranicích příjmů: hlavně nemocenské
pojištění, důchodové pojištění nad rámec základního, pojištění na nezaměstnanost
Øsoukromé povinné zaměstnanecké pojištění
Ønapř. důchodové pojištění v korporativních systémech (Nizozemí, Švýcarsko) ► nahrazuje či doplňuje
příjem k základní penzi ► je vázáno na pracovní poměr v podniku nebo na práci v určitém odvětví ►
jsou spravováno zaměstnavatelem nebo odbory ► při skončení pracovního poměru se může vybrat nebo je
mu v důchodu vypláceno podle naspořeného příspěvku
Øsoukromé povinné individuální pojištění
povinné či povinně dobrovolné: např. pojišťovací fondy (možnost zvolit si fond) ► počítá s
celoživotní kapitalizací prostředků
Ødobrovolné soukromé individuální pojištění – spoření
v ČR např. penzijní připojištění se státním příspěvkem + je i daňové zvýhodnění ► může být i s
příspěvkem zaměstnavatele ► stát stanovuje podmínky pro správu fondu a vykonává dozor nad
penzijními pojišťovnami ► prostředky nejsou účelově vázané
Ø
Ø

2. Státní sociální podpora
Øsociální situace uznané na základě společenského konsenzu za zřetele hodné, kdy je účelné rodinu
(převážně rodinu s dětmi) podpořit
Øsituace, které vedou ke zvýšení nákladů zpravidla tam, kde sociální pojištění nevyhovuje –
narození dítěte, péče rodičů o dítě v raném stádiu, výchova po celou dobu přípravy na povolání -
princip nejširší celospolečenské solidarity
Øsvébytný ucelený systém peněžitých dávek, určených k podpoře osob v obtížné sociální situaci,
především nízkopříjmových rodin s nezaopatřenými dětmi
Øprincip solidarity - od bezdětných rodin k rodinám s dětmi x od vysokopříjmových rodin k
nízkopříjmovým
Ø2 druhy dávek na jednorázové či opakované sociální situace -  příspěvek na zákonem uznanou událost
§horizontální ► většina z dávek je vázána na péči o nezaopatřené dítě (univerzální nárokový příjem
každého dítěte - netestované dávky) – rodičovský příspěvek, pohřebné (nezávislé na příjmu)
§vertikální ► podmínkou nároku může být navíc nedostatečný příjem, který se pravidelně zjišťuje
(testované dávky) - přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné (závislé na příjmu)

Øfinancování sytému
•jednotlivé dávky jsou financovány z daní (rozpočtu) a vypláceny Úřadem práce, dávka není vázána na
odvody příspěvků z pracovního příjmu
Øpodmínky nároku
•tento typ dávek je nejčastěji vyplácen na základě toho, že událost nastala, anebo trvá
(univerzální občanský princip), někdy je doplněno také o kritérium potřebnosti
Øforma realizace
•dávky jsou vypláceny přes úřady práce
Ømožné nevýhody
•někdy podpora nemusí stačit (je-li nízká), někdy podpora neúměrně administrativně zatěžuje systém
(dokládání událostí)
•může docházet ke zneužívání dávek
• v některých případech výše dávek neřeší situaci klienta

3. Sociální pomoc
Ødříve označováno také jako systém sociální péče
Østav, kdy se občan dostal do špatné situace, není schopen ji sám vlastními silami vyřešit, není
pojištěn a nesplnil podmínky nároku na státní zaopatření
Øobtížné sociální situace stavu hmotné nouze a sociální nouze, které občan není schopen řešit sám
nebo s pomocí rodiny
Øsnaha poskytnout nezbytné zabezpečení a zamezit pádu do chudoby – výraz sociální solidarity x
individualizovaná aplikace
Ønejedná se pouze o redistribuci finančních prostředků, ale jsou poskytovány i věcné dávky a
sociální služby
Ømoderní SP musí vycházet z těchto zásad: demonopolizace SP, decentralizace státní sociální správy,
demokratizace sociální správy, změna objektů SP, pluralizace forem (nástrojů) SP, humanizace
prostředků SP, přiměřenost SP sociálně potřebným, personifikace SP, profesionalizace SP
vSP zajišťuje zabezpečení základních životních potřeb (biologických, psychických a sociálních)
občanům, kteří se nacházejí v obtížné sociální situaci a z objektivních nebo subjektivních důvodů
si tyto potřeby nejsou schopni zabezpečit vlastním přičiněním ani s pomocí rodiny.
vSP je formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit
si prostředky k uspokojení životních potřeb, za předpokladu, že každá osoba, která pracuje, se musí
mít lépe než ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá
Ø

4 subsystémy systému SP:
vsociální služby
vpomoc v hmotné nouzi
vdávky pro osoby se zdravotním postižením
vsociálně – právní ochrana dětí
Øfinancování systému
jednotlivé formy sociální pomoci jsou financovány ze státního rozpočtu s využitím daňových odvodů
Øpodmínky nároku
výplata dávky je podmíněna nedostatečným vlastním příjmem (sociální potřebností), dočasnou hmotnou
nouzí (dochází k testování majetku) či specifickou obtížnou životní situací (nemůže se vlastními
prostředky zabezpečit, např. živelná událost, návrat z výkonu trestu, zdravotní handicap, péče o
dítě atd.)
Øforma realizace
dávky hmotné nouze, sociálně-právní ochrana, sociální služby, azyly, krizová intervence
Ømožné nevýhody
riziko zneužívání dávek
stigmatizace klientů

Životní a existenční minimum
ØJsou základními kritérii pro stanovení nároku na dávky a jejich výše v systému SSP a sociální
pomoci.
Právní úprava
vŽivotní a existenční minimum je upraveno zákonem č. 110/2006  Sb., o  životním a existenčním
minimu – cílem zákona bylo především zabránit zneužívání systému, zefektivnit vyplácení dávek a
motivovat k ekonomické aktivitě
vPlatné částky životního a existenčního minima jsou stanoveny nařízením vlády č.  409/2011 Sb., o
zvýšení částek životního minima a existenčního minima.
vModerní sociální stát garantuje minimální příjem jako předpoklad zajištění nároku na sociální
ochranu před nouzí dle univerzalistického principu.
vŽivotní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a
ostatních základních osobních potřeb, pod níž nastává stav hmotné nouze. Jedná se o soubor statků a
služeb, který umožňuje domácnosti nebo jednotlivci uspokojovat potřeby v míře uznané společností za
minimálně nezbytné. Zpravidla vymezuje hranice chudoby a je kritériem pro poskytování pomoci v
případě chudoby.
vExistenční minimum je minimální hranicí peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou
k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Jedná se o
soubor statků a služeb, bez jejichž uspokojování by došlo k ohrožení zdraví a života člověka. Cílem
je posílit motivaci občanů k práci a snahu o jejich vlastní soběstačnost.

Přístupy/metody stanovení životního minima
1. metoda historicko-statistická - sledování výdajů a spotřeby domácností s nízkou úrovní příjmů
2. metoda absolutní – souvisí s absolutní chudobou – (nemám na krytí svých potřeb)
vvychází z konkrétního spotřebního koše zahrnujícího základní životní potřeby a ze stanovení míry,
v níž je nezbytné tyto potřeby pokrýt
vjsou definovány potřeby individua a na základě nich se formují nároky (jde o individuální potřeby
spotřeby statků a služeb)
vjedná se o stanovení minimálních příjmově-výdajových standardů ze strany společnosti, vymezení
okruhů spotřeby (např. strava, ošacení, zdraví, osobní hygiena atd. – modelová spotřeba průměrné
domácnosti) a stanovení jednotlivých typů domácností a typů jejich spotřebního koše
3. metoda relativní – souvisí s relativní chudobou – (nemůžu si dovolit společenský standard)
vvychází z výše minimálního společensky únosného standardu a vyjadřuje se podílem na průměrné výši
čistého příjmu připadajícího na osobu
vvychází se z příjmové distribuce, disponibilních zdrojů společnosti a makroekonomických veličin a
podle jejich výše se stanoví úroveň příjmu, pod kterou jsou občané posuzovaní jako vyžadující pomoc
státu
vrelativní chudoba je identifikována s příjmovou nerovností, tudíž se stanovuje společenský
minimální příjmový standard

Funkce životního minima
Økritérium, jehož hlavní funkcí je posouzení příjmové nedostatečnosti občana
ØVyužití rovněž při zjišťování nároku na dávky:
§SSP (porodné – příjmy otce a matky dítěte nesmí překročit 2,7 násobek životního minima x přídavky
na dítě – příjmy rodiny nesmí překročit 2,7 násobek životního minima)
§systém hmotné nouze (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení)
Øživotní minimum ani existenční minimum nezahrnují nezbytné náklady na bydlení - ochrana v oblasti
bydlení je řešena v rámci systému státní sociální podpory poskytováním příspěvku na bydlení a
v systému pomoci v hmotné nouzi doplatkem na bydlení (tyto náklady byly dříve druhou složkou
výpočtu minima)
Ørozhodující úloha při posuzování hmotné nouze i jako sociálně ochranná veličina – v zákoně č.
111/2006 o pomoci v hmotné nouzi
Øpři zjišťování nároku na dávky pro rodiny s dětmi ve stanovených soc. situacích – v zákoně č.
117/1995 o státní sociální podpoře
Øv soudní praxi např. pro stanovení alimentačních povinností a exekucí pro nezabavitelné částky
Øv případě dávek pěstounské péče tvoří i základ pro výpočet jejich výše
Øochrana před hmotnou nouzí všech typů domácností a zároveň má motivovat lidi k tomu, aby pracovali
nebo si práci aktivně hledali (do roku 2006 neobsahoval systém mechanismus pobídkový k pracovní
aktivitě – příjem z pracovní aktivity mohl být i menší, než vyplácené dávky)
Øod roku 2007 se minimum počítá jinak
Ø

vdo té doby se skládalo z částky na výživu a osobní potřeby podle věku, k níž se připočítávala
ještě částka na nezbytné náklady na domácnost podle počtu lidí v rodině.
vv posledních 11 letech se už do minima nezahrnují výdaje na bydlení a posuzují se společně lidé,
kteří spolu v domácnosti žijí
vod roku 2007 se zavedlo také existenční minimum -tehdy činilo 2020 korun, o pět let později se
zvýšilo na 2200 korun
vna tuto částku může z životního minima spadnout dospělý, který si třeba nehledá aktivně práci či
neodpracuje stanovený počet hodin prospěšných prací
včástky životního minima u dospělého a termíny zvýšení ► ► ►
29.10.1991 -1700 Kčs
1.3.1993 – 1960 Kč
1.2.1994 – 2160 Kč
1.1.1995 – 2440 Kč
1.1.1996 – 2660 Kč
1.10.1996 – 2890 Kč
1.7.1997 – 3400 Kč
1.4.1998 – 3430 Kč
1.4.2000 – 3770 Kč
1.10.2001 – 4100 Kč
1.1.2005 – 4300 Kč
1.1.2006 – 4420 Kč
1.1.2007 – 3126 Kč
1.1.2012 -  3410 Kč
1.4.2020 – 3860 Kč
v
Ø

Částky životního a existenčního minima
Životní minimum
ØOd roku 2012 nedošlo ke změnám ve výši životního ani existenčního minima.
ØVáha prvé nebo osamělé osoby v domácnosti (vyšší hranice hmotné nouze) x úspory z počtu u
vícečetných domácností (nižší hranice hmotné nouze)
§pro jednotlivce:  3  860 Kč
§pro první osobu v  domácnosti: 3  550 Kč
§pro druhou a další osobu v  domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem: 3 200 Kč
§pro nezaopatřené dítě ve věku:
v do 6  let: 1  970 Kč
v 6 až 15  let: 2  420 Kč
v 15 až 26  let (nezaopatřené): 2  770 Kč
ØŽivotní minimum společně posuzovaných osob se stanoví jako součet jednotlivých částek ŽM, přičemž
pořadí dospělých osob se stanoví dle jejich věku a jejich posuzování předchází posuzování
nezaopatřených dětí.
ØU ŽM nezaopatřených dětí se výše stanoví dle věku, přičemž v den 6. a 15. narozenin se začínají
počítat do další skupiny.

Existenční minimum
Ø2 490 Kč
Øčiní 65 % částky ŽM jednotlivé osoby, případně 70% ŽM první osoby v domácnosti společně
posuzovaných osob.
Øexistenční minimum je zavedeno jako motivační stimul v systému pomoci v hmotné nouzi, kde se rovná
částce živobytí osoby, která nevyvíjí dostatečnou aktivitu ke změně svého nepříznivého stavu - týká
se těch, kteří nejsou ochotni spolupracovat na změně své nepříznivé ekonomické a sociální situace
Øpro osoby pasivně setrvávající na dávkách v hmotné nouzi
ØExistenční minimum nelze použít u:
§nezaopatřeného dítěte (nelze uvažovat o zajišťování základních potřeb na úrovni umožňující přežití
vlastními silami)
§poživatele starobního důchodu (stíženost podmínek pro zajišťování základních potřeb)
§osoby invalidní ve třetím stupni
§osoby starší 68  let
jednotlivec
3 860
2 dospělí
3 550 + 3 200 = 6 750
1 dospělý, 1 dítě ve věku 5 let
3 550 + 1 970 = 5 520
2 dospělí, 1 dítě ve věku 5 let
3 550 + 3 200 + 1 970 = 8 720
2 dospělí, 2 děti ve věku 8 a 16 let
3 550+ 3 200 + 2 420 + 2 770 = 11 940
2 dospělí, 3 děti ve věku 5, 8 a 16 let
3 550 + 3 200 + 1 970 +2 420 + 2 770 = 13 910

Společně posuzované osoby pro ŽM a EM
Ørozšířený okruh společně posuzovaných osob na všechny, které spolu sdílejí jeden byt, pokud
neprohlásí, že spolu nežijí trvale; rozšíření okruhu společně posuzovaných osob je v souladu
s návrhem zákona o pomoci v hmotné nouzi; osoby žijící a hospodařící společně mají nižší životní
náklady, než kdyby byly posuzovány samostatně:
vrodiče a nezletilé nezaopatřené děti,
vmanželé nebo registrovaní partneři,
vrodiče a děti nezletilé zaopatřené nebo zletilé, pokud tyto děti s rodiči užívají byt a nejsou
posuzovány s  jinými osobami,
vjiné osoby společně užívající byt, pokud písemně neprohlásí, že spolu trvale nežijí a společně
neuhrazují náklady na své potřeby
vosoby, které se přechodně, z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních (pobyt
v nemocnici) nebo pracovních (včetně dobrovolnické služby), zdržují mimo byt.
vza rodiče se považuje též osoba, které bylo nezaopatřené dítě svěřeno do péče nahrazující péči
rodičů
vspolečně posuzovanými osobami nejsou osoby ve vazbě, ve výkonu trestu, v ústavních zařízeních a ve
výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence
Ø

Započitatelné příjmy
Posuzování příjmů: s životním minimem (případně součtem jeho částek) se porovnávají všechny čisté
peněžní příjmy jednotlivce nebo součet všech příjmů společně posuzovaných osob (z pracovní
činnosti, z  podnikání, z  kapitálového majetku, z  pronájmu, důchody, dávky nemocenského
pojištění, dávky státní sociální podpory a ostatní sociální dávky, podpory v nezaměstnanosti a při
rekvalifikaci, výživné atd.) po odpočtu výdajů na jejich dosažení a po odpočtu pojistného na
sociální a zdravotní pojištění a státní politiku zaměstnanosti s výjimkou:
vpříspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a jednorázových sociálních dávek,
vpříjmů z prodeje nemovitostí a odstupného za uvolnění bytu použitých k úhradě nákladů na
uspokojení bytové potřeby,
vnáhrady škody a finančních prostředků na odstranění následků živelní pohromy,
vpeněžní pomoci obětem trestné činnosti,
vsociální výpomoci poskytované zaměstnavatelem,
vpodpory z  prostředků nadací a občanských sdružení,
vstipendií,
vodměn za darování krve a odběr jiných biologických materiálů z  lidského organismu,
vdaňového bonusu,
vpříspěvku na péči (v okruhu společně posuzovaných osob),
včásti příspěvku na úhradu potřeb dítěte, který náleží ze zdravotních důvodů,
vpříspěvku na mobilitu a příspěvku na zvláštní pomůcku,
vzvláštního příspěvku k  důchodu pro účastníky národního boje za vznik a osvobození Československa,
vpříjmu plynoucího na základě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z  titulu spravedlivého
zadostiučinění nebo z  titulu smírného urovnání záležitostí.
●

Valorizace životního a existenčního minima
Øživotní a existenční minimum je zvyšováno nařízením vlády
Øpři zvyšování částek životního a existenčního minima se zachovává jejich reálná úroveň
Øvláda je zmocněna zvyšovat částky životního a existenčního minima od 1. ledna podle skutečného
vývoje spotřebitelských cen, pokud nárůst nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby
přesáhne ve stanoveném rozhodném období 5 %
Øčástky životního a existenčního minima může vláda za mimořádných okolností zvýšit také mimo termín
pravidelné valorizace
Dopad na rozpočet
Ønavýšení minima zvýší výdaje na dávky ► dosáhne na ně víc lidí než nyní ►  s životním minimem se
srovnává příjem žadatelů a zjišťuje se, zda mají na pomoc od státu nárok ► například přídavek na
dítě či porodné je pro rodiny s příjmem pod 2,7násobek minima
Øvýdaje na dávky v posledních letech klesají díky vysoké zaměstnanosti, růstu výdělků i zpřísnění
pravidel vyplácení ► i když se některým lidem zvýšila mzda či plat jen málo, stanovenou hranici
životního minima a příjmu pro výpočet dávky překročili a peníze od státu nedostávají
Ørozpočet 2017 počítal na pomoc v hmotné nouzi se sumou 8,7 miliardy korun, nakonec se vyplatilo
7,4 miliardy
Ø2018 mělo ministerstvo práce 8,1 miliardy na pomoc v hmotné nouzi ► za prvních osm měsíců se
vyčerpalo 46 procent sumy, tedy 3,7 miliardy.
Øv letošním roce by do hmotné nouze mělo podle návrhu rozpočtu putovat 6,6 miliardy

Kontrolní úkoly
1. Popište průběh redistribuce v rámci jednotlivých os v systému sociálního pojištění.
2. Pokuste se popsat rozdíl ve filosofii poskytování testovaných a netestovaných dávek v rámci SSP.
3. Jaké formy sociální pomoci rozlišujeme? Uveďte příklady-situace pro použití jednotlivých forem
sociální pomoci, zdůvodněte jak v dané situaci je vhodná příslušná forma sociální pomoci.