Nebudeme se zde bavit o tom, jak vést rozhovor. Na to jsou jiné předměty. Zajímá nás technická stránka natáčení synchronů a hlavně stránka praktická.

Z té technické si řekněme, jak řešit zvuk a jak řešit obraz. Zvuk nabíráme na mikrofon. V zásadě jsou tři druhy mikrofonů, které můžeme používat:

Tzv. klopák – mikroport, který umístíte respondentovi na klopu, případně do výstřihu. Nesmí být až někde pod bradou a nesmí být až někde u opasku. Je to velmi nenápadný nerušivý mikrofon, který zabírá zvuk na krátkou vzdálenost. Když fouká, nasadíte na něj molitanovou nebo chlupatou ochranu proti větru, tzv. windschutz. Klopák má bohužel tu nevýhodu, že nepobírá dobře vaše otázky, jen odpovědi respondentů. Ale ty zase nahrává překrásně.

Tzv. handka – ruční mikrofon, který držíte v ruce vy (někteří respondenti se po něm rádi sápou, nedejte se!). Držíte ji jemně a elegantně, nesvíráte ji jako obušek, kterým se chystáte respondenty udeřit. Pokud je na handce logo, natočíte ji logem na kameru. Handka je úžasná v tom, že pobírá i na větší vzdálenost, takže ji necpeme respondentům přímo před ústa. Při obvyklém polodetailním záběru (busta) bývá handka kdesi v dolní části okna, kde tolik neruší, ale přesto pobírá vše, co respondenti řeknou. A druhá skvělá věc – na otázky si ji namíříte k ústům vy. Otázky jsou tedy slyšet stejně dobře jako odpovědi a to se občas hodí. Naučte se to tak dělat vždycky, když točíte na handku.

Tzv. shotgun – kvalitní a dost citlivý směrový mikrofon, který je mimo záběr. Tedy buď nahoře nad ním na tyči přezdívané bambus, anebo dole pod spodní hranou záběru. Shotgun můžete taky mířit na sebe i respondenty, takže máte nahrané otázky i odpovědi. Skvělé na něm je, že neruší v záběru – prostě není vidět žádný mikrofon. Nevýhoda – je větší a používají ho spíš zvukaři, pokud jsou členy natáčecího týmu (ve zpravodajství nebývají, v publicistice a dokumentu hrají nezastupitelnou úlohu).