- - -- - ----- - - - ------ - - - ---- -- --- -- [16l] pra.xe byla jiná. Společně s vedením sooin.ln{ demokracie PRÁVO LIDU tvrdošíjně odmítalo kddou akci, v níž by rcformiHtické Htrany měly apolcčnč H komunisty vystoupit na obranu demokracie a republiky. Jedním z mnoha dokladň byla opět zamítavá odpověď na. konkrétní, pro• pracova.ný návrh KSC z března 1936: ,, ... Prozkottma,vše věcné a naproato objektivni vaJi nabfrlktt na uapořádání společnyck vledělniclcých pro-jevů prohla• šujt.me, že odmítáme jakýkoli společný postup s va.§í alra,nott, která při stále H měnící linii vaší taktiky a při nejaané politice vaší strany neskýtá jistotti, že by al.:c.e společné s vámi konané mol,.ly dělnické třídě prospěti. . . Za výkonný výbupll• tlo JtSO. t!lou6~o6 li() Vo 1~r•t1~ furn,.ov~l 1rn6r I vylof..en6 fdM,lokou 1.u,ulo1wf v ňolu • J. tit.tfhrný 111 . N., linu\ui;lo\11\ sjo~ilu v zá,., 1920 byli joho p„ud&t.1.wlt,oló 1.-, 11tťony v yluu6onl. fJ 6:2] t:itátu, tlumočníkem hradní politiky a jr.dním z hJavních nositelů masarykismu.V parlamentních volbách se udržovala vždy na předních místech, a proto jejízástupci až na léta 1926 - 1029 zasedali ve všech koaličních vládách. Velký podílna politických úspěších strany měl ncspornč její tisk, vydávaný tiskovýmkoncernem Melantrich,136 ) jehož ředitelem se stal obchodně zdatný JaroslavŠalda, v buržoazním CeskoslovenBku přímo prototyp novinářského podnika-tele. V. Dolejší (c. d., str. 72- 73) o něm napsal: ,, ...Na rozdíl od vydavatel-ských podniků jiných stran, které byly pod přímým vlivem stranickýchpolitických sekretariátů, budoval Šalda Melantrich jako jakýsi svůj vlastnípodnik, ve kterém rozhoduje on sám, a niko1i národně socialistická strana,a kde záleží jen na jeho dobré vůli, čím straně pomůže nebo nepomůže. Národněsocialistická strana byla tedy závislá na Melantrichu (a te,dy vlastně na. Šaldo-vi) a nikoli Melantrich na národně socialistické straně. Melantrich mohl klidněexistoyat bez národně socialistické strany, ale naopak by to bylo již obtíž-v • .,,,, ' ' neJSl. .. Již brzy po svém vzniku za.čala strana vydávat politický tisk (ŮESKÁ DE-MOKRACIE, Cs. HLASY NA DUNAJI ad.), ale první deník, který se stal jejímústředním tiskovým orgánem pro dalších. téměř čtyřicet let, vyšel z podnětuV. Klofáče v roce desátého výročí založení strany. ,, .. .Podle piwodního usne-sení se měl liBt jmenovat České noviny. Mně Be název přestal líbit už při tiskupropagač,niho letáku. Řekl jsem si: když je v Moskvě (či v Petrohradě) RU88kojeslovo, ve Lvově Polskoje Blovo, je na řadě Pra/1,a, aby tu bylo České slovo. Klofáčs tim návrhem soohlasil ..." (Šalda, J.: Paměti. Rozmnoženo NSÚ, Praha.1962,str. 50). Poprvé vyšlo ŮESKÉ SLOVO I. března 1907. Odpovědným redaktorem se stalJiří Pichl, majitelem a vydavatelem bylo zprvu Vydavatelské družstvo, odroku 1910 tiskový koncem Melantrich. Když v Melantrichu viděli, jaký úspěchmá sociální demokracie se svým večerníkem, začali rovněž vydá,1 at ŮESKÉSLOVO VEČERNÍK. Tedy list, který se jako VEČERNÍ ČESKÉ SLOVO stal v druhépolovině 20. let nejrozšířenějším.i novinami v Cechách --' později mu patřili primát ve střední Evropě. Dostupné údaje o výši jeho nákladli se rll.zní.Na velké rozšíření VEČERNÍHO ČESKÉHO SLOVA mělo vliv několik faktorů.Především to bylo pohotové, pestré, stručné a přehledné zpravodajství. Zadruhé to, že začalo pravidelné sportovní zpravodajství, jemuž pro usnadněníorientace vyhradilo poslední stranu Jistu. Novinkou byly proti dosavadnímperokreHbám a reprodukcím obrázků také autotypie a konečně si list získalznačnou popuJaritu zavádl·ním mutačních Htrá.nck; V. Dolejší jich uvád( 18(tamtéi). Postupem doby He Melantrich Htal tiHkárcnHkS1m a vydavatelským kolosem,kterJ' v období svého ncijvětBíh.o rozkvětu koncem republiky měl p~t tiskáren~ ut) Prvním krokom 1c jeho v1.11ilrn bylo ~,~lolonf Tielci\rny nt\t'Odn6 aooil\list.iokého dňl­nictvn. V r. 1H IO 1.nlwupill nový objolcL "" Vtlolnvekóm ntbu. 1, podnik ptijal názovMel1u1trid1. \ l l I I [163] · ských podniků (novinářskou tiskárnu v Praze na Václavském nám., grafický podnik v Praze na Smíchově, novinářskou tiskárnu v Brně, novinářskou a. merkantilní tiskárnu v O1:1tra.vě a v 2ilině), pčt koncernových podnikú (např. společnost na výrobu gramofonových desek Esta, Evin závod, Veteru, sloužící zájmům „Malého oznamovatele" a Republikánskou lidovou pojišťovnu), redakce a. administrace jeho listů byly ve 20 městech celé republiky a ve Vídni. . Počet listů, které Melantrich vydával mezi dvěma světovými válkami, nen,í nikde přesně zaznamenán a dá se jen ve1icc těžce zjistit. S pomoeí SoupiHu komunistického a dělnického 'tisku 1870-1938, v němž je u většiny z 2 925 zaznamenaných listů uvedeno, jaké bylo jejich stranické zaměření, jsme došli k těmto přibližným číslům. Melantrich vydával: li deníků, 60 rťgionálních týdeníků, asi 12 čtrnáctideníků a kolem 40 mči;íčníků, většinou odborových časopisů nebo různých věstníků, a konečně a.'ii 70 dalších titulů bez uvedení periodicity. Za rok 1.935 spotřeboval Melantrich l 393 vagóny papíru, z toho 965 rotačního, což představovalo 28 %spotřeby v celé republice (Tisk a politika, č. 9-10 z července 1936, str. 335). Přesnější údaje známe o nejdůležitějších li':ltech - kde vycházely a u některých i v jakých nákladech (protože však čísla pocházejí z archívu Melantrichu není jisté, zda nebyly náklady již z uvedených důvodů nadsazeny). V roce 1935 vydával Melantrich v Praze 4 deníky: ŮESKÉ SLOVO (20 000), VEČERNÍ ČESKÉ SLOVO (530 000), A-ZET (135 000), TELEGRAF (18 000); deníky v Brně: MORAVSKÉ SLOVO, VEČERNÍ MORAVSKÉ SLovo,A-zET pro Bratislavu a jižní Slovensko; deníky v Ostravě: ŮSTRAVSKÉ ČESKĚ SLOVO, ostravské VEČERNÍ ČESKÉ SLOVO, ostravský TELEGRAF; deníky v Žilině: A-ZET pro Slovensko a Podkarpatsko; týdeníky: PRAŽSKÝ ILUSTROVANÝ ZPRAVODAJ (270 000), Hv:ĚZDA (400 000), AHOJ (50 000), MLADÝ HLASATEL; čtrnáctideníky: EvA - nejprve jako časopis . ,,moderní", .pak „vzdělané" ženy (18 000), ROZRUCH - románový časopis, vydávaný proti stejně brakovému Rodokapsu lidovců; měsíčníky: Vxus - časopis ženské m6dy (18 000), ZDROJ - zábavné a poučné čtení. Zvláštní postavení měl měsíčník NAŠE VĚDA a čtrnáctideník SLOVO ASLOVESNOST. V roce 1919 získal Melantrich i knihkupeckou a nakladatelskou koncesi a vydával různou literaturu v několika řadách. Např. Levná brožovaná knihovna klasiků za redakce F. X. Šaldy, Výhledy, které redigoval B. Mathesius, Úroda za redakce J. Vodáka a Fr. Langera, Dějiny .světa, redigované JoB. Šustou ad. tJ') Většina jmenovaných Jistů a časopisťl s vysokými náklady neměla v podtitulu uvedeno, že jde o orgány strany národně Bocialhitické. NaOJlak, honosily se tím, že jsou listy výhradně zpravodajskými, politicky nczávitdými neho dokonOť' všenárodními. Ale ve Hkutečnoeti tomu hy]o jinak 11. znjm,~nn. ve 20. letech se o nějaké nadstraniokoHti, objektivnosti nedalo vůhee hovoi'·it,. Propagace strany, jejích protagoniHtů a politiokýoh 1.Ó.H11d - hyt zaHtfoná, je pa,trná 137) Podle arohívnfoh zá:r.nurmi :r.umňF1l,111iv1~l Mcil1ml,rioh v rn110 In:14 oolkom l 494 pm. covníky, z toho l,ylo 120 roclnltl.ori.'J ,i r,o lcolporl,c\r,, ; k tliHpo1.id 11,N pi"11R t.hdo novino-vých etánln,. I \ (t64J . I \ z každého jejich čísla.tJ9 ) Politická funkce melantrišekého, tzv. zpravodajského \. tisku s~ projevovala právč v předstírá.ní apolitičnosti, objektivity, zdánlivé bezprogramovosti. Byl v tom však skryt promyšlený program s jasným· politickým záměrem. Jeho smyslem bylo obrátit' pozornost širokých vrstevpracujících od celkového společenského dění~ manipulovat veřejným núněním a utvářet ho tak, aby se nestavělo proti zájmům státní moci a vládnoucí koalice. Tato snaha o politické ovládání lidí byla o to nebezpečnější, že byla znásobena. vysokými náklady tohoto tisku. \_ Jestliže se v některých odborných publikacích uvádí, že pro tiskovou politiku velkých vydavatclstcv byl příznačný jejich hlavní zájem právě o tento tzv. informační nebo také bulvární tisk a že v nich „politické noviny byly popelkou" (Klimeš, V.: c. d., str. 39), pak to platí v plné míře o k~ncemu Melantrich. Disproporce mezi ranním a večerním vydáním ŮESKÉHO SLOVA jsou patrné už v nákladech, ačkoli víme, že uváděná čísla nemusejí být úplně přesná. Také J. Šalda se podle V. Dolejšího díval na ranní vydání jako „na nutné zlo", ale protože to byl (1střcdní tiskový orgán mateřské strany, byl ochoten platit jeho schodky z výdělků celého vydavatelského podniku. Raník se nekolportoval; rozesílal se poštou dúvěrníkům místních'cirganizací pod cenou, za třetinové předplatné, aby se krylo alespoň poštovné a aby se udržel náklad deníku ko• Jem 20 000 výtisků. ŮESKÉ SLOVO bylo politickým listem, který tlumočil hradní politiku, prokla• moval nacionalismus a když bylo třeba, zejména v útocích na komunistickou stranu, koketoval se socialismem a dušoval se svou dělnickostí. Ve skutečnosti však jako list strany, zdůrazňující nacionalismus, byl mluvčím středních vrstev, maloburžoazie a úzké vrstvy lépe situovaných dělníků. Proto také společně, strana i ŮESKÉ SLOVO, lehce přehlížely návrhy KSŮ na společný postup v bojích sociálních i na obranu republiky, zlehčovaly nebezpečí, které hrozilo Ůeskoslovensku po nástupu Hitlera k moci139) a zesměšňovaly vážné úsilí KSC o vytvoření jednotné a lidové fronty: ,, ...Zlatým hřebem sjezdu byla velká ieé vůdce Gottwalda. . . Pan K. G. byl dokonce tak /1,oden, že '])Opřel tvrzeni. jakoby komunisté pro vytvořeni jednotné lidové fronty kladli podmínku vystoupeni socialistů z vlády. . . Odmítáme pana K. G. stejně jako předtím pana Svermu. Btlde naší věcí, abycJ,om dělniky dovedli clo národního socialismu" (,.Po sjezdu KSC", Cs z 16. dubna 1936). A o dva roky později, po mnichovské kapitulaci, 1>•) Dosvóděujc to např. obsah Voňerního Óeskóho slova v roce 1926, kdy ae v n~m objevují vý1,vy typu „Kten) 6ealc?J 6lovik ae jeltl m1'ie ro,mýllet, md-li volil hmdidálA.-u, nll které jaou jména BeneA, J(lo/cíd a Stlíbrn!)t.. (VŮS z 6. listopadu 1925), noohyb( ani volobní kMtovky s tajenkou „Volte strom, 6a. aooialial4 - volle B1'4. U1tom prostupuje anketa na tómo. ,,Proň jsem so stal eooialietou0 a v den před volbami vytáhla redakoe nejvyMí kartu: ,,ÓeakoalovtsnAtí aooialiattl jdou do boje 1a T. G. Maaarylcar• (VOS z 14. listopadu 1026). 1311) Napf. dr. J. nenoě eo v ňld.nku „l·JH,lol'iamus je valktL bublina.. (ŮS z a. dubna 1933) anaf.il ňtenáfo pfeavňdňit, f.o jo sioe nutno ,,, Ilillerem po6ilat jako, danou moomakou alctdelnoatí, ale zárOVBt\ a moci, ieiil dny jaou apodttmy a nebyly nalezeny tak po6etnými, ;ak mnozí řekážkou . .. Milý český občánku, tady máme co dohánět ajá byclt byl Mu.sten, kdybychom, i v tom v.§em byli první" (ŮS z 5. března. 1930). Ve vedení ŮESKÉHO SLOVA ee vystřídalo několik šéfredaktorů - Jiří Pichl, Otakar Skýpala a od roku 1930 bývalý redaktor L1oovÝCH NOVIN K. Z. Klíma, ve funkci odpovědného redaktora Josef Danda, Jaroslav Kopecký ad. Šéfredaktorem VEČERNÍHO ČESKÉHO SLOVA byl mj. František Frabša, odp. redaktory Rudolf Kepka a Luděk Stránský. V politické redakci pracovali ještě Ivan Herben, Jan Hajšman, Karel Jíše, dopisovateli z Francie byli J. LangHtein a. O. Klein, ze Sovětského eva.zu dr. Jiří Beneš a dr. Antonín Houdek. Kulturru rubriku vedl Josef Hora., dále e ní spolupracovali Stanislav Lom, Mirko Očadlík, Jan Alda., Hugo Ha.as, Olga, Scheinpflugová, Ema Řezáčová, V. V. Štech ad. Do Soudní efně140) psa.li František Němec a Karel Poláček, kresbami přiHpíval Josef Lada., karikaturami František Bidlo, fotografiemi Karel Hájek. Dále v Melantrichu pracovali Fr. Klátil, dr. Em. Vajtauer, V. Bolen a do ŮESI<ÉHO SLOVA samozřejmě přiHpfva.li čelní funkcionái-i národně socialistické i:;trany a její ideologové. Vedle V. Klofáče, Fr. Zemínové, J. Stránského, A. Tučného a E. Frankeho tu zaujímal významné místo i univerzitní -prof. J. B. Kozák. •.o) Óeské elovo měJo velké množství pffloh - pro ženy, pro clěti, humoristická Kvítko, ofsetovou ětyfstranu B obrázky, i rubI"ik - Denní zprávy, Dnel.ck ve světě, KuJtura, Malý oznamovatel, Ze soudní síně atd.