28. éeski národní social .,
- · 1~mus
28. ČESKÝ NÁRODNí
SOCIALISMUS
763
JOSEF HARNA
1. Proměny strany a 1·eJ·í pod'I .
v k
1
1 na vzniku
ces os ovenského státu
Obnova politického života k 1,v b 1
světové války donucena se ' ~tz .
1
Y~ rako~sko-uherská vláda v třetím roce
STRANY NÁRODNĚ 'so6Ai;1
Í~
1 v oživení politické ak~ivity ČESKÉ
Václav Klojáč (1868-1942) t v, srpnu l 9I 7 pozval predseda strany
českých občanských stran ďo ~rve"ne~avno prop_uš~ěný _z internace, zástupce
" , . . uhacov1c, aby s mm1 proJednal možnosti koncentrace
ceskeho pohttckého stranictví. Nebyl prvn1' b ť d b . . .
· ··" dl " , , ne o s po o nou m1c1at1vou
JIZ ne ouho predtun vystoupili vůdci mladocvech ° Kl ,.(,'"' b 1 v vd
" .., , .., ., , · u. o1 ac y presve cen:
_ze strana narodnesoc1alm, která byla v letech války nejvíce postižena
pol,1t1ckou pe~zekucí,"má na~ěji stát se vůdčí silou české politiky. Záhy se však
ukazala nerealnost techto predstav, a tak se v následujících měsících strana
zaměřila alespoň na sblížení se sociální demokracií a s dalšími politickými
subjekty inklinujícími k socialismu; zdálo se, že v tomto táboře bude snadnější
dosáhnout toužené hege1nonie. Sociální demokracie jako největší konkurent
národních socialistů byla totiž zatížena problematickým dědictvím své prorakouské
politiky, zatímco národněsociální stranu zasáhla ve srovnání s ostatními
politickými proudy válečná perzekuce snad v největší míře a její vůdci
mínili z této skutečnosti těžit. Kromě toho věřili, že jejich strana nabízí
společnosti program, který slibuje řešení dvou nejaktuálnějších otázek té doby,
otázky sociální a národní. V té době také posilovaly sebevědomí národněsociálních
vůdců i výsledky voleb závodních důvěrníků ve velkých podnicích.
v nichž převážně vítězili jejich stoupenci. Jednání se sociální demokracií o případném
sloučení však vyústilo pouze v navázání volné spolupráce obou stran
v nastávajícím období. Většího úspěchu dosáhli národní socialisté jen při
jednání s dalšími, méně významnými politickými subjekty.
V průběhu 8. sjezdu české slrany nároclnč sociální ve dnech 30..bí:ezna ~
I. dubna I9I8 došlo k jejímu sloučení s částí českých nnarchokomu.ntstu, s ne~
kolika stoupenci české strany pokrokové (realistick~) a s tz~. skupmou ~eske
demokracie (soustředěnou kolem časopisu stejného Jména), Jež se odštěpila od
1nladočeské strany. Na sjezdu byl v duchu aktuálního očekávání přijat program
Politické str
764 ~
h 'I 1 nový název strany - ČESKÁ STn "l\.r A
českého socialism~1 a se va en •~1~"
SOCIALISTICKA.
, ., ,
1
.., ,cích se česká strana socialistická podílela na vše hv nasledUJICIC 1 mes1 . ··1· d v• • C
.., . .., , h akcích. Její vůdci se zapoJI t o cmnost1 Národníhnárodneernanc1pacmc , .., . 1918 ,..,, o, .., k 1 ského rekonstruovaneho v cervenc1 , a v zan společne"vyboru ces os oven , .., . k.., k 1 k u sociálně demokratickou stranou deln1c ou vytvořili Socias Ces os ovans o . b • , ·
Iistickou radu, jejímž posláním bylo koo~dn~ovat postup_ o o~ ;1_,~J';;~?amnějších
socialistických stran. Na protest proti vyvozu pot,ravm a .a sic ztvo~ních
.., b .., ky'ch zemí do vídně a do alpských zemt zorgamzovala Soctalis-potre z ces , .., .., , ..,
tická rada 14. října 1918 generální stávku, ktera v rade m1st prerostla ve vy.
hlašování samostatného československého státu. Předseda strany V Klofáč byl
také členem delegace domácích politiků, kteří jvednali konc:~ ř!jna 1918
v Ženevě s představitelem zahraniční akce E. Bene..,s~~',a sa_m_~zr~Jme se strana
podílela na převratu 28. října v Praze,..,~..,dy ,krome J~~~ho)eJI :astupce v Národním
výboru, žurnalista a poslanec nsske rady Jzrz Strzbrny (1880-1955),
podepsal spolu s dalšími členy předsednictva Národního výboru Provolání
0 samostatnosti československého státu a příslušný zákon, jímž se oficiálně
nový stát konstituoval.
2. Program
V závěrečné fázi emancipačního úsilí českého národa na konci první světové
války se zdálo, že stranickopolitické programy budou hrát mimořádnou roli
v zápase stran o členy a stoupence. Česká strana národně sociální věnovala
programu, i v součinnosti s dalšími ideology, kteří se v této etapě vývoje ke
straně přimkli, velkou pozornost. Program českého socialismu, s nímž v roce
I9I8 vstupovala již jako Česká strana socialistická do nové republiky, modifikoval
do značné míry předcházející teze národněsociálního programu. Reagoval
především na situaci vzniklou v důsledku války. Od dřívějších programů se
lišil nejen větším akcentem na řešení sociálních problémů, ale objevily se v něm
~okonce i požadavky socializační, ovlivněné výrazně prvky anarchosyndikalismu.
Da~ším nápadným rysem byl důraz, který program kladl na objasnění
fi!ozofickych kořenů národního socialismu, a snaha o jasnější formulování
preds~av ~ budoucím uspořádání společnosti. Ve změně progratnu se rovněž
0
?razily yre~m~y uvnitř stranickopolitické struktury české společnosti - sblíže-
111 a sloucem narodních socialistů s několika odlišnýn1i politickými proudy.
0
N~ tvor~ě 11~;é~o programu se kupodivu podílelo jen málo původních členu
narodnesocialn1 strany. Daleko větší podíl měli stoupenci oněch skupin,
28. ČeskJ'; národní socialismus 765
které k ní teprve směřovaly. y r . . .
( I880-1939) ktery' byl r1edl IP og~ amové komrsr pracoval např. Emil Franke
,, · . ou 10 predtím 'e"f' ,, ,,
diskusi se zapojoval by"val,, . 1
. J se st0upencem strany agrarm, do
y rea ista František Kr .v, ( 1858 1934)
údajů anarchoko1nunistickéh ť k · · e,1cz - a podle
V b
Ir.." L . La d , "
0 15 u zasahovali do přípravy programu Bohuslav
r ensf'\,/, uzsa n ova-Stych , 1
v
. " ,,, ova, aroslav Stych, Michael Kácha Václav
Draxl a snad I nekten další. Program byl t d ,. " --· k, ,' ,
• . o o , • e Y ov 1vnen srro ym nazorovym
spe~~em Jeh? tvu__rcu _a n_em drvu, že programové formulace vykazují řadu
stycnych bodu s nekol1ka ideovými proudy nap" 1· ty kt "' , d b"
• d" 1
- ..,, • .., , r. s rea 1s , en se v te o e
vyJa rova I pnzmve k myšlence česke'J10 socr·a1 · · "kt , · ,
, .., " , •
0
.
ismu, 1 s ne erym1 nazory
narod_~e ladene___opozice ~~sobící v sociální demokracii (blížily se zvláště
P?StOJU~ Frantrsk~ Mo~r~cka). Výsledný program byl přirozeně v důsledku
pu0
so~em ta~ p~s~':~h vlivu ~klektický, jen díky dělbě pozornosti jednotlivých
tvurcu soustred UJIC1cl1 se na Jeho jednotlivé složky mohl navenek působit jako
dokument vcelku konzistentní. Ve srovnání s předchozími programy byl do té
míry nový, že se objevily i úvahy, zda ze sjezdu na jaře roku 1918 nevzešla
nová strana. Převaha národněsociální složky byla však natolik jasná, že se tyto
úvahy záhy staly bezpředmětnými.
Program byl svým zaměřením jednoznačně socialistický a lze v něm vysledovat
snahu o hlubší filozofické zakotvení socialismu. Stejně jako v minulosti
autoři usilovali o jasné vymezení programu vůči marxistické ideologii. Nejvýraznější
přitom byla kritika materialistických gnozeologických východisek,
menší výhrady se objevovaly vůči marxistickým rozborům sociální struktury
společnosti. Program se v některých formulacích blížil až k akceptování teorie
třídní struktury, současně však jeho tvůrci vytýkali stoupencům marxismu, že
zplošťují socialismus pouze na třídní boj. Ve srovnání se sociálními demokraty
zde bylo pojetí tříd přece jen odlišné; do třídy vykořisťovaných byli zařazeni
všichni, kdo pociťují nadvládu kapitalismu. V tom se ovšem ozýval starší národněsociální
názor, řadící pod pojem dělníků i rolníky, živnostníky, úředníky
a většinu kategorií inteligence. Odmítavý postoj k marxismu vycházel doj isté
míry i z dobové nacionálně rozjitřené atmosféry panující v české společnosti,
která pokládala marxismus za ideologii povýtce německou, a tudíž automaticky
protičeskou.
Za jeden z klíčových úkolů při tvorbč programu poklúdal i joho tvťtrci také
jasnější vymezení vztahu mezi principem národním a socialistic~)'1
111. Český
socialismus se jim v této souvislosti jevil jnko vyšší vývojov0 stadium socialismu;
neobracel se jen k jedné společenské třídč, nic k celé núrodnf společ~
nosti, zdůraz11oval pokrokové tradice české národní minulosti. V uskutečněni
českého socialismu pak viděl i naplnění smyslu českých dějin. Přitom však
Politické strany
766
.
1
. neodmítali internacionalismus důsledně byť
, .., kého soc1a ismu , b v ., , 1
ideologove ces v . . ze v třídním zapase s urzoaz11. Hlavním cílem
ale ochotni uplatnov~t J:J po~statného českého, resp. československého státu
.., .. .., b lo vytvorent sam .d I , t b . .
pro ne JIZ Y , , d .., k'ho socialismu I eo ogove s rany s o libou uvá-
1 fi ky zakla ces e .., k'l . 1·
Jako fi ozo 1c .1, . t' pozitivismu do ces e 10 soc1a ismu bylo však
. . . . nus Prot1t1U1u t .., .., k, v ,
děli poz1t1v1s1 · . h to filozofického smeru na ces e mysleni koncern
..,, , ..,.ršího vltvu to o o .., k'h . 1·
soucast1 si I
t' z něi vyrůstal i duraz ces e o soc1a ismu na etickou
9
..,átkem 20. sto e t. J .., • M .,1 , d v ,
I . a poc . . d , , vlověka ve spolecnost1. atena 111 a usevn1 stránku
, k motivace Je nant C v• b l ,
stran u , a rovnocenné komponenty. Pntom y napadný svým
života pokladal program z .., ,
skeptickým postojem k nábozenstv1.
d
,v k, gram propagoval radikální přestavbu sociální struktury spoHospo
ars y pro 1 , 1 v
.., · k ·t 1· t·cke' v socialistickou. K tomu navrhova provest ce ou radu
Jecnost1 apt a 1s 1 , v , . 'h · ,
d
,
1
..,,
1
t"eni' J·e:iichž vrcholem mělo být odstranen1 soukrome o vlast111ctv1
I CIC 1 opa r , J , ,
, b , h rostředků· vyvlastnění mělo být provedeno za nahradu. Ideologove
vyro mc p ,
1
. , . "'..
1
.., ..., ,
strany uznávali sice různé kategorie společenského v astn1ctv1, neJprtJate neJs1
přitom pro ně bylo družstevnictví.
Kulturní program byl poprvé integrální součástí celkového programu strany,
navazoval na program politický a sociálně-ekonomický. Kulturu pojímal v nejširším
slova smyslu jako způsob života společenského celku, proto také kladl
mimořádný důraz na vzdělání a výchovu.
Program vznikal v době, kdy teprve vrcholil zápas o národní emancipaci
směřující ke konstituování samostatného národního státu. Vznik Československa
zásadně změnil postavení národněsociální, nyní socialistické strany. Její
vstup do vlády znamenal převzetí odpovědnosti za konsolidaci poměrú rozkolísaných
válkou. Nová situace, vyžadující v zájmu spolupráce s dalšhni politickými
proudy uzavírání kompromisů, odsunula na čas programové otázky do
pozadí. Promítla se zatím jen do další, dílčí změny názvu strany; podle rozhodnutí
zastupitelstva z ledna 1919 zněl ČESKOSLOVENSKÁ STRANA
SOCIALISTICKÁ.
Po nedlouhé době se vs"ak ob1iev·1 ' I I · · "'I'" · 1·
. , " J I a nova v na sna 1 o rev1z1 pn 1s ,,socm 1st1ckeho
programu p d , -1 •• , ·
,, . .· 0 niti Y JI uvahy o sloučení s další částí České strany
pokrokove (realistické) · ·' x
I d , . .
..,
1
o • , JeJiz pos e 111 SJezd konaný v lednu 1920 doporuč il
c enum vstoupit do strany č ·k I I , . . " Č
) k
, . . es os ovens <ych soc1altstu. Zastupitelstvo eskos
ovens e strany soc1altsť I é I 1· ., ~, ...,.. , ..,
t
, , ic < poc v 1vem teto Juzc prqalo v břczn u tehoz roku
proza imm programové srn .., . . . . . . . . , "
pracovat náv h 'I ernice a v květnu zvolilo kon11s1, ktera rnela vyr
nove 10 programu stra V • , · · , "I
k rozkoJu ča' t · ·,
1
"I o ny. P1ogran1ove kon11s1 však zahy dos o
, s JeJtc 1 cenu se post ·1, · · · 8
av1 ,l proti rev1z1 progran1u z roku 191 •
28. Český národní socialismus
767
Pokračující diskuse vedly mimo .. , . ..,
kracie. Jl11e k rozchodu se skupmou Ceské demoNepřeklenutelné
ideové spor O b• .., .
d 1 14 - ·16 k "t
1921
Y zpuso tly, ze 9. Sjezdu strany, konanému ve
nec 1 . . ve na nebyl p" dl .., ",d , ,
1
, ' re ozen za ny novy programový návrh.
Byla pouze zvo ena nova programo , k · ..,.. , •
.., , , . , .., va om1se a prljato usneseni svolat m1moradny
SJezd, kter7,by zmeny programu projednal. Situace se však neměnila. Ze
strany byla •n~z•t..•m (v r?ce 1923) vyloučena skupina B. Vrbenského (bývalí
anarc~~ko~unis~e)~ kt:~a s~ p„ostavila proti zákonu na ochranu republiky,
~-~desl~ z..,111 take ne~t~n reahste. Poté, na přechodnou dobu, převládl názor, že
JI~ nem ,tre~,a v revizi pr~gramu pokračovat, neboť stranu prý opustila krajní
nazo~ova kndl,a. Tlak vnitrostranických poměrů však byl natolik silný, že se
IO. sJezd, ktery_s~ konal 7. a 8. prosince 1924, rozhodl zvolit další, již třetí programovou
kom1s1 a vyzval k pokračování v diskusi o programových otázkách.
Jako nouzové řešení bylo doporučeno, aby za aktuální program strany byly pokládány
základní sjezdové referáty (E. Beneš: O politice zahraniční; E. Franke:
Organisace zemědělské výroby se zvláštním zřetelem ku potřebám konsumentovým;
A. Tučný: Organisace průmyslové a zemědělské výroby - aktuelní
program hospodářsko-sociální; A. Meissner: Státní daňová a finanční politika;
V Klofáč: Nový branný systém a reorganisace československé armády;
A. Uhlíř: Program kulturně-politický).
Po roce 1924 však programové práce opět uvázly na mrtvém bodě. Touto
otázkou se pak nezabýval ani 11. (mimořádný) sjezd strany v Brně v roce 1926.
Ten řešil předevší1n jednu z nejtěžších vnitrostranických krizí, a tak v platnosti
zůstával stále program z roku 1918, přestože se od něj skutečná politika
i propaganda strany již značně odlišovala. Sjezd schválil znovu modifikaci
názvu strany - nadále se nazývala ČESKOSLOVENSKOU STRANOU NÁRODNĚ
SOCIALISTICKOU - a ustavil další z řady komisí pro vypracování
nového programu. Jako prozatímní programové směrnice měly opět sloužit
referáty některých vůdců (E. Franke: Strana a naše republika; A. Tučný: Směrnice
příští politiky v otázce sociální a hospodářské; V. Klofáč: Socialismus
otázkou nejen politickou a hospodářskou, nýbrž předevšín1 mravní a národní).
Vedle uvedených referátů nahrazovala program řada dalších ideových a programových
úvah proslovených při nejrí1znějších výročích či zveřejněných
v tisku. Jediným konkrétním realizovaným činem v programové sféře bylo
zformulování Dopli1ku k programu Československé strany národně socialistické
z roku 1918, určeného pro Podkarpatskou Rus, který byl potvrzen zemským
sjezdem strany v Užhorodě 17. července 1927 a poté i ústředním výkonným
výborem strany.
768
Politické strany
Přes zdánlivou stagnaci programových prací podmínky pro celkovou novel'zaci
ideových východisek strany přece jen na~r~valy. Tři ~oky y opozici v o~dobí
vlády občanské koalice pomohly "st~b1lt~ovat pozi~e Ceskoslovenské
národně socialistické strany v české vereJ nost1. V praktické politice došl
k určitému sblížení se sociální demokracií a bylo patrné i oslabování nacio~
nalismu uvnitř strany. V roce 1929 národněsocialistická strana znovu, spolu se
sociální demokracií, vstoupila do vlády. Nástup hospodářské krize ji zároveň
nutil zaujmout stanovisko k hrozivě narůstajícím sociálním problémům. Revizi
programu však především umožt'íovaly zn1ěny ve vedení strany.
ústřední výkonný výbor zvolil na své1n zasedání 14. října 1930 opět novou
(již pátou) programovou komisi. O důrazu, který kladli straničtí vůdci na zásadní
řešení programových otázek, svědčí i skutečnost, že v komisi zasedli
a také aktivně působili přední národněsocia]ističtí vůdci: vedle E. Beneše
a E. Frankeho to byli /. Hrušovský, J. Kozák, F. Plamínková, J Slavíček,
E. Svoboda, A. Tučný, F. Zemínová a někteří další. Paralelně s komisí ústředního
výkonného výboru pracovala ještě zvláštní komise při ideověvýchovné
instituci strany - Ústřední škole dělnické a živá diskuse o programu probíhala
na stránkách některých stranických periodik (České slovo, revue Červená
a bílá, Sobota aj.). Hybnou silou komise se stal E. Beneš. Program, který posléze
z tohoto dění vzešel, byl také neoficiálně nazýván programem Benešovým.
Nový program, schválený 12. sjezdem strany ve dnech 5. a 6. dubna 1931 ,
tvořily po formální stránce dva dokumenty. Prvním z nich byla obsáhlá teoretická
studie o poslání československého národního socialismu, druhou složku
tvořil tzv. akční program. K uvedeným dokumentům byl ještě přiřazen samostatný
program shrnující postoje strany ke komunální politice. Obsahově se
nový program od předchozích Jišil jednak svým rozsahem a systematičností
(jde o obsáhlý text, který přesahuje 150 tištěných stran), jednak svou filozofií.
Do programu se prosadily, i zásluhou Benešovou, teze odrážející již zmíněné
změny, kterými strana v prvním desetiletí republiky prošla. Přivykla roli opory
státu a jeho demokratického politického systému. Opouštěla vysloveně specifické
stranické pozice, její politické postoje stále více splývaly s oficiální linií
státní politiky tak, jak ji vyjadřovala v podstatě hradní „idea stútu (: eskoslo-
venského".
, U:~~ené ten,dence jsou patrné zvláště v úvodních pasážích programu, pojednavaJ1c1ch
o „ukolech osvobozeného národa". Nápadně se podobají výrokúm,
které již krátce po převratu pronášel T. G. Masaryk, případně i E. Beneš. Platí
to pro hodnocení výsledků války i pro rekapitulaci úkolů, které vyvstaly před
28. Český národní socialismus
769
společností po vzniku republ"k v O
•
lacích věnovaných některy' t
1
y. ~enesuv vliv se rovněž odrážel ve formu,
m eoret1cky'm otázk' z l' v " h. · ,
do otázek vztahu demok • . . am. v aste 1stoncke exkurze
rac1e a soc1ahsm b I bl, k, , o
známy z jeho starších úvah . . u Y Y 12 e nazorum, které jsou
0 sociahsmu Pragra ' I v, ,
oběma principy- demok ·· .v · m uznava primy vztah mezi
' racu podminoval sociální spravedlností.
Bez ohledu na určitou st v, f ..
byl v politické části n 'h ars1 raze?log11 přežívající ještě z roku 1918
ove o programu Jasně patrny' k 1·b ,1 , ,
rům. Program sice kladl důra , , posun 1 era 111m nazob
d
. d..d S 2 na ulohu statu, ale odmítal, aby stát omezoval
svo o u m ]VI ua. voboda m , b, dv, . .
d
. o v.
1
.., . usi yt po nzena Jen pocitu odpovědnosti J.emce
vuc1 spo ecnost1 Dem k · v • ,
,
1
M k , · 0 racie vyzaduJe neustalou péči. V tom opět zazn
1va y asary ovy uvahy O b · ,, ,, ·
hl d
"" nez ytnost1 „drobne prace" a nutnosti „revoluce
av a sr c1 .
Auten~i~kj by_I .Benešův podíl na formulacích věnovaných postoji strany
k zah~an0
1cn1 politice státu. Zásadní pozornost byla věnována geopolitickým
problem~m a z toho vyplývaj ícímu významu začlenění republiky do širších
evropskych struktur (Společnost národů, Malá dohoda). Dále pak program
v těchto pasážích připo1nínal citlivost vztahu k Německu, význam orientace na
Francii, předpokládal růst úlohy ruského faktoru, naopak upozorňoval na ambivalentnost
tzv. slovanské politiky. Jako cíl československé zahraniční politiky
uváděl prosazení kolektivní bezpečnosti v Evropě.
Ve srovnání s politickými pasážemi lze pozorovat daleko větší kontinuitu
s předchozími programy v otázkách hospodářských a sociálních. Zabývat se ve
zvýšené míře touto problematikou si vyžadovala, jak již bylo řečeno, nastupující
velká hospodářská krize a s ní spojené sociální problémy. Program kladl
důraz na kolektivní formy podnikání, státní zásahy do ekonomiky a odpovědnost
státu za řešení sociálních problémů. Podrobné pasáže byly věnovány politice
strany v oblasti kulturní. Šlo o podstatné prohloubení názorů, které strana
propagovala od svého vzniku na přelomu 19. a 20. století. Hlavní důraz byl
položen na vzdělání a svobodu myšlení.
Program z roku 1931 představuje nesporně vrchol teoretické a programové
činnosti národněsocialistického hnutí za celou dobu jeho existence. V následujících
letech ideový ruch ve straně znatelně poklesl, i když její vůdci zaujímali
postoje k nejrůznějším aktuálním otázkám. V době rostoucího tlaku Slovenskej
l'udovej strany a Slovenskej národnej strany, které usilovaly o prosazení autonomie
Slovenska se ani národní socialisté nemohli vyhnout formulování svého
'
stanoviska ke slovenské otázce. V roce 1934 přijali první a jediný samostatný
770
Politické strany
. vé JJovr1hy ty'kající se této problematiky. Další impulzy pro
dokument progr amo ' .., , . . , .
"· ost strany přinesly až prevratnc události spo_1ene s Mntchoprogramovou
c11111 . . . , . , . , , .., .
, _ dbo·e,11 proti nacrstrckc okupaci d konc1povan1m predstav o chavern
a pote s o ~ . , .
k l·t· kéllo systému a roli strany v osvobozene republice.
ra teru po r tc
3. Organizace strany a vnitrostranické poměry
Po roce I918 navázala Česká strana socialistická na síť organizací předváleč,
c"eské strany národně sociální. Došlo jen k upřesnění některých ustanovení
ne
. ,v o
8
. .
organizačního řádu a k statutárnímu rozšíření počtu funkc1onaru. 1erarch1e
,-yšších orgánů a institucí vytvářející se nad sítí místních organi~ací byla r?zhojněna
O stupeň župních (krajských) výborů. Byla oslabena pozice zemskych
výborů. Ústřední výkonný výbor se nadále členil na užší, sestávající z předsedy~
místopředsedy, jednatele a osmi volených členů, a širší, doplněný poslanci
strany, dvěma volenými zástupci venkovských obcí, delegáty ústředních odborových
organizací (dělnických, živnostenských, zemědělských, úřednických)
a zástupci vzdělávacích spolků, žen a mládeže.
Specifickým ústředním orgánem bylo zastupitelstvo strany, které tvořil i jednak
členové širšího výkonného výboru, jednak důvěrníci župních organizací.
Zemské výbory v něm měly po dvou zástupcích a byli zde účastni i redaktoři
ústředních stranických listů. Zastupitelstvo mělo rozhodovat o všech záležitostech,
které příslušely sjezdu strany. Scházelo se v situacích, kdy nebylo možno
sjezd operativně svolat. Všem uvedeným organizacím a institucím byl nadřazen
sjezd strany. Jeho hlavním úkolem bylo volit ústřední výkonný výbor
a určovat směr politiky a taktiku strany na nejbližší mezisjezdové období.
V lednu roku I9I9 se rozhodl ústřední výkonný výbor přizpůsobit název strany
~ovým poměrům; jak již bylo uvedeno výše, strana byla přejmenována na
Ceskoslovenskou stranu socialistickou. Po roce 1918 se čeští národní socialisté
po_koušeli rozšířit vliv strany na Slovensko a později i na Podkarpatskou
Rus. JeJí vůdci totiž chápali československý stát jako jednotný celek a věřili. že
tento_ náz~r. převládne i v obou uvedených zemích a dojde k integraci a tmifi~ac,
p~l,t,ckého stranictví. S tím souvisel ijednoznačně převažující souhlas
~ ide,ou ,J_edn~tného ~eskoslovenského národa. Z řady d1ivodl1 v~i;k ptivodně
esky na, 0 ?111 soc,al~smus pronilrnl na Slovensko i Podkarpatskou Rus velmi
po,~afu a z,,skal t~1~ Je_n zcela zanedbatelný vliv. Č'lcny strany v tčchto zemích
?~'' 2
valne část, Ceš, pi'.'1sohící po vzniku republiky povětšinou v tamějších
ur~d:ch a ~, něk~erý~h kvalifikovaných povoláních. Na Podkarpatské Rusi se
st
r~n~ se stnd~vym uspěchem dařilo navazovat spolupráci s levicovými rusínskym1
stranami.
28. Český národní socialismus
771
Údaje o stavu členské základny pořizované pravidelně od počátku 20. let
20. století potvrzují, že si strana zachovala masový charakter, ale ukazují rovněž
sociální složení členstva. Tak např. v roce 1923, který již náleží do období
po poválečné konsolidaci politického života v Československu, se k ní hlásilo
okolo 111 000 členů; z toho více než 60 % tvořili dělníci a zřízenci, úředníků
bylo 6,8 %, malozemědělců 8,3 %, živnostníků 9,6 %, soukromníků (podnikatelé,
rentiéři apod.) 2,4 %, nejrůznější skupiny duševně pracujících (učitelé,
lékaři, právníci, studenti aj.) představovaly pouze necelé 2 % členů, zbývající
část připadala na ostatní, blíže nespecifikované sociální kategorie.
Heterogennost členské základny, vyplývající ze sociální skladby členů původní
strany národněsociální, se ještě zvýraznila sloučením s několika cizorodými
politickýtni subjekty v roce 1918 (část českých anarchokomunistů, dvě
vlny stoupenců realistické strany a tzv. skupina České demokracie). Ty sice nepřivedly
do strany příliš početné zástupy nových členů, byly však reprezentovány
výraznými osobnostmi, jejichž politické postoje i ideová východiska byla
odlišná od dosavadní politiky a programu národního socialismu. Neutěšená
sociální situace v posledních letech války a bezprostředně po ní, nemožnost řešit
sociální problémy, ale i nedostatek sil k prosazení dalších programových
cílů, vyvolávaly ve straně trvalé napětí a bylo logické, že záhy musí dojít k určitému
tříbení názorů, jež vyústí v secesi oněch cizorodých proudů. V roce 1919
stranu opustila skupina České demokracie reprezentovaná především Gustavem
Heidlerem (1883-1930), odešel také - zejména pro osobní rozpory - poslanec
Václav Choc (1860-1942), který se pokusil bez valného úspěchu založit
Slovanskou stranu sociální, současně však docházelo ke sbližování s další
částí realistů, kteří se ještě v roce 1918 pokoušeli udržet při životě svou stranu.
V roce 1920 se však již Česká strana pokroková (realistická) rozhodla ukončit
činnost a její sjezd doporučil členům vstoupit do Československé strany
socialistické. Problémem z hlediska ideového sjednocení strany se mezitím stávala
skupina bývalých anarchokomunistů; ti však ze strany odešli v roce 1923,
poté, kdy byli jejich předáci Bohuslav Vrbenský (1882-1944), Luisa Landová-Štychová
(1885-1969), Theodor Bartošek (1877- 1954) a Václa,· Draxl
(I 874-1939), kteří v parlamentě hlasovali proti zákonu na ochranu republiky,
zbaveni poslaneckých mandátů a vyloučeni ze strany.
Předsedou strany zůstával V. Klofáč. O rozhodující pozice ve vedení s ním
však bojoval bývalý redaktor řady nároclněsociálnich listů, poslanec r-íšské rady
i československého parlamentu a místopředseda ústr·cdního výkonného výboru
strany J Stříbrný. Ten zpravidla zastupoval stranu ve vládách, byl členen1
Pětky, ovlivňoval stále část stranického tisku a především svou obratností,
772 Politické strany
.., k " ·, , " sto meze legality dokázal straně získávat potřebné finanční pro-pre 'racu.11c1 ca "' '
středky pro její politickou cmnost.
Poměr sil ve straně se začal měnit, když do ní v roce 1?22 vstou~i I ministr
zahraničí Edvard Beneš (1884-1948). Tent? krok nebyl vysledkem Jeho vlast'ho
rozhodnutí. Od svého odchodu do emigrace v roce 1915 nebyl E. Beneš
~tenem žádné politické strany a ani o účast ve stranickopolitické sféře neusiloval.
Ve vládách tvořených převážně ministry, které delegovaly politické strany,
působila jeho politická „nezávislost" provokativně, a tak byl posléze donucen
rozhodnout se pro členství v některé z koaličních stran. Po poradě s prezidentem
T. G. Masarykem zvolil Československou stranu socialistickou. V krátké
době v ní začal vahou své osobnosti konkurovat J. Stříbrnému, což jen zvýšilo
již tak vyhrocené napětí ve vedení strany, které posléze vyústilo ve vnitrostranickou
krizi. Ta vyvrcholila na podzim roku 1926 vyloučením J. Stříbrného ze
strany. Okolnosti tototo rozhodnutí, k němuž došlo na 11. sjezdu strany v Brně,
jsou složité a dodnes ne zcela vyjasněné. Ve svých důsledcích však tato událost
znamenala posílení pozic E. Beneše a tím i upevnění vazeb strany s po-
1itikou Hradu. J. Stříbrný se pak pokoušel s nevalným výsledkem postupně
zakládat nové strany (Slovanská strana národně socialistická, Radikální strana
- slovanští socialisté, Národní Liga), až posléze v roce 1934 společně s Československou
národní demoracií a Národní frontou vytvořil pravicovou stranu
pod názvem Národní sjednocení.
Rozchod s J. Stříbrným přinesl do řad strany uklidnění. Vzrůstal v ní postupně
vliv E. Beneše, který se mezitím stal místopředsedou ústředního výkonného
výboru. Mocenský vzestup zaznamenal i další z místopředsedů strany
E..Franke. St:ana se od té _doby stala jednoznačně oporou politiky Hradu. Tato
orientace se Jen prohloubila poté, kdy se s ní sloučila Národní strana práce
rep~eze~tovaná brněnským právníkem a majitelem Lidových novin Jaroslave~
Stranským (1884-1973).
4. Satelitní organizace
Řada organizací přidruženy'cl I . , . d v • I , " , ,
b I ,1
. ., - 1 ( nar O nesoc1á nI strane přestala vatku nebo
Ya za 1Y po JeJ1m skončení obnove I( · '.. · , · , v
organizace st · k 'J d na. neJvyznamněJ š tm z nich nalezela
rarnc e10 orostu ny 1, , , á S v
"' , d .,-1 • • • '
1 1 nazyvan, vaz československé mltídeze,naro ne/ soc,altshcké V ol . ě 20 .
tické zam "" , 0 " . • • • P ovm · let se konečně podařilo otupit její krieren1
VUCI polJt1ce strany v~ t " . . , "'' .. , .
vicovějšímu křídI y ť d
6
v , ' pres oze I nadale patn la k JeJ 11nu neJ leu.
e O
e take dosahovala největšího početního rozmachu
28. éeský národní socialismus 773
(v roce 1923 měla organizace mládeže téměř 29 000 členů). Poté došlo k citelnému
odlivu členů. Slabinou celé škály přidružených organizací strany byla
absence tělovýchovné organizace, která by mohla zaujmout část mládeže. Ta
byla do jisté míry podchycena v sokolském hnutí, které mělo sice v některých
otázkách názory blízké idejím národního socialismu, ale organizačně bylo
zcela samostatné (případně se do něho promítal vliv jiných českých stran).
Kromě Svazu zřizovala strana další organizace zaměřené na mládež. Byly jimi
Péče o pracující dorost, věnující se sociálním poměrům učňů a mladých
dělníků (rekreační zařízení, učňovské domovy, prázdninové tábory apod.), Československá
obec skautů „ Volnosti", Nakladatelské a tiskové družstvo „Mladé
Proudy" (vydávalo časopis stejného jména a levnou edici krásné i naučné
literatury) a Klub československého studentstva. Úzký vztah udržovala strana
s organizací bývalých příslušníků československého zahraničního vojska Československou
obcí legionářskou.
Úspěšně se rozvíjelo odborové hnutí hlásící se k českému národnímu socialismu.
V roce 1920 vykazovala Československá obec dělnická na 350 000
členů. Po odborech sociálnědemokratických to byla druhá nejsilnější odborová
ústředna v meziválečném Československu. Poválečný příliv členů byl do jisté
míry i důsledkem postupujího rozkolu v sociální demokracii. Odborová ústředna
se členila do množství odborových organizací, vydávala revui Sociální
práce a dalších 32 časopisů pro jednotlivé odborové svazy. Celkový náklad
všech odborových časopisů dosahoval v uvedném roce 270 000 výtisků.
Nejsilnějšími organizacemi hlásícími se k Československé obci dělnické byly
svazy železničářů, kovopracovníků, textilních dělníků a před roztržkou s anarchokomunisty
k nim patřil i svaz horníků. Často se k Československé obci
dělnické hlásily organizace dělníků pracujících v malovýrobních podnicích,
dále pak organizace zřízenecké a kategorie státních a soukromých zaměstnanců.
Vedle Československé obce dělnické existovala jako organizace přidružená
k národněsocialistickému hnutí rovněž Československá obec úřednická,
která sdružovala na 23 000 soukromých i veřejných úředníků (v roce
1923).
Ve snaze proniknout na venkov naráželi českoslovenští (národní) socialisté
na organizovaný odpor agrární strany. Pokud se jim dařilo pře~onat tuto bariéru,
pak jejich Sdružení malorolníků a domkářů (později Ustřední jednota
československých malozemědělců, domkářů a živnostníků) získávalo určitý
~hlas mezi malozemědělci jen v některých regionech v Čechách (Plzeňsko,
Ceskobudějovicko), méně již na Moravě, kde jim kromě agrárníků konkurovaly
také organizace lidové strany. V poválečných letech se angažovala strana
774
Politické strany
k · k, . 1·zaci pozemkové reformy. Vydávala časopis Obrana venkova.v pra t1c e 1ea L ~ · . " " , " , o ,
k " 0
bi"la i odborová organizace zemedelskych deln1ku, ktera bylaNa ven ove puso , , " " , vv ,
", ,c" k I venské obce dělnicke. Podtlela se na rade stavek zamerenychsoucast1 es os o , " .
I " , ci·a,J111'I1o postavení zemědělskeho delmctva.na z epsen I so
K · 1,111 11ospodářského charakteru patři ly předevšÍtn družstevní pod-orgamzac . , , , , , . . ..,
·k t Ac"koli v teoret1ckych uvahach narodmho soc1ahsmu bylo druz-111 y s rany. . '" ,
stevnictví považováno za významnou f?rmu or~a~11zace" ho"spoda~stv1, z~čal_~
strana se zakládáním vlastních družstevnich pod111ku pomerne pozde. Ve vyvoJt
jejích družstev se projevovaly dvě tendence: buď,násl~doval po po~áte~n!m
rozmachu náhlý úpadek družstva, nebo se puvodn1 druzstvo rychle prementlo
v běžný kapitalistický podnik. Již v roce 1919 se strana pokusila zakládat družstevní
centrály. Po ztroskotání Svazu spotřebních a výrobních družstev se
stala nejvýznamnější centrálou Jednota malozemědělských a hospodářských
družstev se sídle1n v Praze, která sdružovala družstva výrobní, konzumní, stavební,
peněžní i úvěrová. Ústředna trpěla neustále nedostatkem kapitálu, největším
zatížením pro ni byla družstva konzumní. Ta ovšem plnila významnou
roli zejména v období vázaného zásobování bezprostředně po první světové
válce a s jejich pomocí strana získávala část svých členů. Již v roce 1920 však
byla politická organizace strany nucena zamezit krachu družstevní ústředny
finanční subvencí. Postupně se od Jednoty malozemědělských a hospodářských
družstev oddělovala některá družstva a zakládala sa1nostatné družstevní centrály.
Tak družstva pracovní a výrobní založila Družstevní unii, osamostatnilo se
Sdruženíspotřebních družstev se sídle1n v Praze, na Moravě převzala konzumní
družstva Jednota svépomocných družstev v Brně, vzniklo rovněž Stavodružstvo.
Vedle toho existovaly další menší centrály a družstva samostatná. Potřeba
koncentrovat finanční protředky vedla však po dvou letech opět k vytvoření
n~vé vdružstev?í centrály strany - Unie československých družstev (1923), ktera
za~ala vyd~v"at měsíčník Družstevní práce. Nejtíživějším problé1ne1n družstevrnho
}1nut1 ceskoslo~enských (národních) socialistú bylo získávání úvěrů.
Tomu mela na~omoc~ Ceskoslovenská družstevní banka, založená již v roce
191
~- Ta se ovsem zahy dostala do finančních potíží a objevily se i pochybnosti
o formách J'eiího hospod ~ , p d ř'I ., v v v,
v • J a, en1. . o a ·1 o se JI vsak preztt a postupně se
vymanovala z vJJvu strany y O
b ·, vv • ,
k , v • • • • • u ec ne.1uspesněJš1111 hospodářskýn1 podniken1,
tery vzesel z rn1c1at1vy ná I v 'ál ,
~ . roc nesoc1 111 strany, bylo Vydavatelské družstvo
elant~1ch. To se pod vedením ředitele J. Šaldy již v období před první světovou
valkou osamostatťíovalo , t v • • " • • •
v•v, J d d pos upne se pře1nentlo V Jeden z neJvýznamneJSIC
l vy avatelských domů v Československu.
28. český národní socialismus 775
5. Tisk
V důsledku zásahů vojenskobyrokratického režimu po vypuknutí první
světové války byl národněsociální tisk téměř úplně zastaven. Na přelomu let
1917/1918 se názory strany objevovaly na stránkách České demokracie. Teprve
14. října 1918 bylo obnoveno vydávání Českého slova, tentokrát opět jako
ústředního deníku strany.
V prvních poválečných letech zaznamenal tisk strany obrovský rozmach.
Jeho poměr ke straně byl však ve srovnání s tiskem většiny jiných stran poněkud
odlišný. Původní národněsociální tiskařské družstvo, transformované
zásluhou jeho ředitele Jaroslava Šaldy ( 1880- 1965) ve významný vydavatelský
podnik Melantrich, zaujalo vůč i straně značně samostatnou pozici a během
doby se dokonce vyvinula jistá závislost strany na Melantrichu. Posléze se
ustálila praxe, podle níž vedení strany mě lo k dispozici jako svůj tiskový orgán
pouze ranní vydání Českého slova. Ústřední výkonný výbor totiž schvaloval
šéfredaktora tohoto deníku. Na obsah ostatních tiskovin, které vydával Melantrich
- deníky Večerní České slovo, pozděj i A-Zet, Telegraf, týdeníky Pražský
ilustrovanJí zpravodaj . Hvě:,da a další - a které se víceméně hlásily k národněsociální
orientaci. žádný vliv nemě lo. J. Šalda sám se pokládal za člena
strany a mě l zájem na rozš iřování jej ího vlivu, přestože zastával mnohdy odlišná
stanoviska od jejího vedení. Melantrich byl ekonomicky velmi úspěšným
podnikem, což mu umož11ovalo financovat i některé ztrátové propagandistické
a agitační akce strany.
Vedle periodik vydávaných Melantrichem měla strana bohatě rozvinutou
škálu regionálního tisku. V roce 1921 vycházelo podle oficiální statisky,
předložené 9. sjezdu strany, 32 politických týdeníků, dva deníky, jeden list
vycházel dvakrát denně (České slovo). Mimoto vydávala strana jako měsíčník
teoretickou revui. O založení teoretického časopisu usilovala strana již před
první světovou válkou. Podařilo se jí to až po vstupu realistů a skupiny České
demokracie do strany. V letech 1918-1920 vycházela pod redakčním vedením
profesora F. Krejčího revue Budoucno, v níž byly analyzovány některé části
programu strany. V souvislosti s tím se objevila řada článků a úvah zaměřených
na řešení národnostních a sociálních otázek. Revui vystřídal v roce 1921
nový měsíčník Národní kultura, ten však již nedosahoval úrovně předcházejícího
časopisu. Hlavní pozornost v něm byla věnována otázkám lidové
výchovy jak v oblasti kulturní, tak i politické.
Seznam periodik vydávaných stranou nebyl nikdy uzavřený. Vznikaly nové
tiskoviny, jiné mezitím zanikaly. Ve snaze zajistit větší a pokud možno
776
Politické strany
. d t • '-"'ormovanost jednotlivých redakcí zřídil výkonný výbor při ústředJe
no nou 1111• , , . k I'" k , 'I 1
, k. t ·,tu strany Ustřed111 tiskovou ance ar, tera zas1 a a stranicky'm
mm se ,e ana , . , · 1
- · k,
1
. o t,d ní korespondenci s aktuáln11n1 zpravam1 a po 1t1c ymi a hospo-
1stum y en ",, . fi " , .,
1
d,,, k _ ciálními úvodníky. Vydávala rovnez 111 ormacni matena y pro řečníars
o so , ,". ,, k "1 1 , " , .
k t ické důvěrníky. Navzdory teto pec, vsa me a va na cast regionálních
y a s ran , ,, .., . .,
1
, b
1
.., ,..,
periodik nízkou obsahov~u ,ur~v~n, trp~la,Pr?v,mc1a nost1 a y a pret1zena malichernými
spory a podruznym1 az bulvar111m1 tematy.
Vyšší kvalitu měl odborový tisk, vyz~1ačov_al se ohromn~~ ~est~ostí, odpovídající
roztříštěnosti odborového hnut1. A111 zde nelze ZJ 1st1t presné údaje
0 všech titulech. Kompletní přehled ztěžují i neustálé změny v názvech časopisů,
popřípadě jejich zánik a zakládání periodik nových. Pro ilustraci oné
pestrosti postačí zjištění tajemníka Československé obce dělnické Aloise Tučného
(1881-1940), který ve svém seznamu z roku 1923 uvádí téměř pět desítek
titulů. Mezi nimi vyčníval opět teoretický měsíčník Socialistická práce, s dlouhým
podtitulem Časopis pro sociální politiku, národohospodářství, ochranné
zákonodárství dělnické, statistiku a přehled dělnického hnutí doma i v cizině.
Byla v něm publikována řada obecnějších statí, jimiž se strana snažila usměrňovat
činnost odborových organizací sdružených v její centrále.
Jen s velkými obtížemi pronikal tisk strany na Slovensko. Není ostatně divu
'
vždyť na Slovensku se samo národněsociální hnutí prosadilo jen v nepatrné
~íře. V roce 1919 zde začal vycházet list Slovenský robotník, o rok později
listy Hor' sa a Slovenský socialista - ten byl posléze vystřídán roku 1922 deníkem
Slovenské slovo.
6. Zapojení do politického systému
S velky' .., k, , , . ...,
m oce avamm vstoupila Ceská strana socialistická (od ledna 1919
pod obměněným ná č k 1 , .
t d k
zvem es os ovenska strana socialistická) počátkem lisopa
u ro u 1918 do , " k 1 , ,
masovy'ch česk, I l~~vkm' ces os ovenske vlady, založené na dohodě všech
yc 1 po 1t1c ych stran Pod'I 1 · 1, , ,
Jice (1919-1920) · 1 e a se 1na v adach rudo-zelene koaobnovené
celona'r,odnJa plolo,~arlamentní vládě Benešově (1921-1922) a vládách
11 <oa Jce (1922 1926) P"'l lá ·
pokládala strana za " . - · n 1 s1t se k podílu na řízení státu
samozreJmost v"d ť , . Č
hodnotila 1·ako neivevts"' , "
1
, ' .~ Y samotny vznik eskoslovenska
.., J 1uspec 1 sve politik J ·, 0
d · . ...,
cení, že program i poli"t•k
1
_ L y. eJ I vu c1 1 clenové byli přesvěd-
1 a s rany plně d '" ·, ,·
a strana samozřejmě do 'h -~-..., , 0
r~zeJi zaJmy většiny české veřejnosti
". ..., sa ne patr 1cnych t• roz1 d ·, , h · · · '
z1vote nového státu z ...,T " k , J • 10 UJ 1c1c pozic v pollt1ckem
. az1 I vsa hned na začátku několik zklamání.
28. ČeskJí národní socialismus 777
Již zastoupení strany v Revolučním národním shromáždění neodpovídalo
původnímu očekávání. Klíč pro sestavení tohoto orgánu vycházel z výsledků
voleb do říšské rady z roku 1911, což podle mínění většiny členů znamenalo
podcenění poválečného vlivu strany. Dalším zklamáním bylo ztroskotání snah
o sloučení se sociální demokracií, přičemž se čeští (národní) socialisté domnívali,
že vzhledem k oportunistické politice sociálních demokratů v průběhu
válečných let půjde o pohlcení této strany stranou národněsociální. Ani výsledky
první~h parlamentních voleb z roku 1920 nevzbuzovaly v řadách členů
nadšení. Ceskoslovenská strana socialistická získala pouhých 500 000 hlasů, tj.
8,1 % všech odevzdaných hlasů. V dalších parlamentních volbách sice její podíl
poněkud vzrostl (v roce 1925 - 8, 6 %, 1929 - 1O, 4 %, 1935 - 9,2 %),
nikdy však nedosáhla v tehdejším politickém spektru rozhodujícího vlivu.
Parlamentní volby v roce 1925 znamenaly všeobecné oslabení pozic socialistických
stran. Naděje na prosazování sociálněreformní politiky se zúžily,
a tak v roce 1926 přešli českoslovenští socialisté spolu se sociálními demokraty
poprvé od vzniku republiky do opozice. Důvody tohoto kroku však nebyly
jen v rozporech uvnitř celonárodní vládní koalice. Patřily k nim i neuspokojené
osobní ambice významných vůdců strany. Vyřešení vnitrostranické krize a tři
roky v opozici pomohly stabilizovat postavení nyní již národněsocialistické
strany v české veřejnosti. V roce 1929 vstoupila do nové, tzv. široké koalice,
v níž představovala jeden z pilířů politiky Hradu. Podílela se na práci všech
dalších vlád až do mnichovské krize na podzim roku 1938.
V letech velké hospodářské krize zaujímala národněsocialistická strana
uvážlivá stanoviska, která jí ovšem v atmosféře rostoucí polarizace ve společnosti
nemohla zajistit přílišný příliv členů či stoupenců. K obhájení parlamentní
demokracie ve 30. letech přispěla i tím, že na sebe v českém prostředí vázala
některé sociální vrstvy inklinující v jiných národních společenstvích či v jiných
zemích k fašismu. Přispěla tedy k tomu, že český fašismus zůstal na periferii
politického života. Naopak jen mizivý vliv měla strana na vrstvy tíhnoucí ke
krajní levici.
Postavení strany v mocenskopolitické sféře poněkud paradoxně ovlivnily
i změny v mezinárodněpolitické situaci. Předevš ím nústup nacistú k moci
v Německu a rostoucí ohrožení republiky dodaly českos lovensk)'1 m národním
socialistům nové téma, kolem něhož mohli soustředit svou politiku. Národněsocialistická
strana se stala vedle českos lovenské soci,ílní demokracie nejpevnější
oporou Benešovy zahraniční politiky. Strana pochopitelně jednoznačně
podpořila volbu E. Beneše prezidentem. Jeho politickou linii zastávala i v kritickém
roce 1938.
778 Politické strany
M . 1 , ká kapitulace vyvolala v řadách národních socialistů, vůdců i řado-
111c 10, s · · p , k'
, 1 "I 0
oc,·n, beznaděie a následnou rez1gnac1. ro uz e vztahy k E Bevyc 1 c enu, p •.J 'J • .., • ,..,
. (t ··z" ,iebyl po volbě prezidentem v roce 1935 clenem strany) se takénesov1 en J1 , , .., .., ...,
, 1 1 obviněním 2 podílu na narod111 katastrofe, a to presto, ze se jeiíne, y rnu a ..., . , hl. k k . , . . , J
.., d t ·t lé v kritických okamz1c1ch nemo I e nzove s1tuac1 vyraznějipre s av1 e ,,, ,
1
...,, , , p
•,d"'t Nezastávali totiž žádné kltcove ro e v nzent statu. o Mnichovu
vyJa rt · ..., , "I 0
d 'tI . , .k .' '
I,dl ve vedení strany zmatek, cast c enu o m1 a spoJent se vznt aJ1c1totazav
a , ·'I , d ·,
l·t , Stranou národní jednoty a pod1lela se spolu se socta nt emokracn na vy-1 111 k . . k
tváření opoziční Národní strany práce. Navzdory nz1, terou s!rana prožívala,
·i nelze vinit ze zrady demokratických ideálů. Oficiálně s..,e Ceskoslovenská
{trana národně socialistická rozpustila 22. 1istopadu 1938. Rada představitelú
strany i jejích řadových členů odešla do emigrace, jiní se po 15. březnu 1939
zapojili do odboje, mnozí se ocitli v nacistických koncentračních táborech.
7. Zhodnocení
Československá strana (národně) socialistická patřila po první světové válce
mezi významné politické strany. S výjimkou úřednických vlád a období let
1926-1929 se podílela na všech vládních koalicích první republiky. Po velké
vnitrostranické krizi v roce 1926 dotvořila svůj program českého národního
socialismu a pokoušela se s proměnlivým úspěchem vybudovat pevný systém
přidružených organizací, přínosem pro ni byla spolupráce s Československou
obcí legionářskou. Za oporu strany můžeme také označit snad nejvlivnější
tiskový koncern Melantrich s nakladatelstvím, vydávající řadu stranických
periodik. Vzhledem k postavení na levém středu českého politického spektra se
strana nemohla vyhnout jistému eklekticismu svého programu a byla často terčem
útoků zprava i zleva. Dokázala nakonec stabilizovat své postavení v mimořádně
roztříštěném pluralitnítn politickém systé1nu první republiky a stala se
jednou z nejvýznamnějších opor hradní skupiny a celé detnokratické ČSR. Ani
po rozpuštění strany a přechodném zániku Československa v roce 1939 český
národ~í socialismus nezmizel z českého politického života natrvalo a v roce
1945 Ceskoslovenská strana národně socialistická svou činnost opět obnovila.
Prameny a literatura
PRAMENY
Archivní
STÁTNÍÚSTŘEDNÍARCHIVPRAHA· ·" , .., ·,,
. fond Archiv Ceské strany narodne socialn1.
28. Český národní socialismus
779
ST~TNÍ ~S_TŘEDNÍ ARCHIV PRAHA: fond Policejní ředitelství Praha; fond Presidmm
rrnmsterské rady; fond Archiv Ústav marxismu-leninismu - strana národně so-
cialistická.
Tištěné
UHLÍŘ, Antonín: Český socialism,jeho filosofie a politika. Řeč proslovená dne 30. září
1917 na schůzi ČOD v Praze. B. m. B. d.
Program Československé strany socialistické přijatý na 8. valném sjezdu dne 30.,
31. břez13a a 1. dubna 1918. 2. vyd. Praha [1919] 18 s.
Náš směr. Reč Václava Klofáče v senátu dne 16. června 1920. Praha 1920. 43 s.
25 let práce Československé strany socialistické (1897-1822), 1-2. Praha 1922. 168,
180 s.
Jubilejní památní~ Československé strany národně socialistické (1897-1927). Ed.
A. NETOLICKY. Praha 1927. 106 s.
Výklad o programu Československé strany národně-socialistické, přijatém 12. valným
sjezdem strany 5. dubna 1931. Praha 1932. 28 s.
Program a zásady Československé strany národně-socialistické. Praha 1933. 286 s.
Slovenský akčný program československej národne socialistickej strany na Slovensku.
Bratislava 1934.
MISTR, Jan: 30 let hnutí národně socialistického živnostnictva a Zpráva o činnosti
Ústředního svazu živnostníků a obchodníků národně socialistických v Praze. Praha
1936. 141 s.
Klofáčovo politické vyznání. Ed. B. ŠANTRŮČEK. Praha 1937. 222 s.
Z demokratického Československa. 40 let Československé strany národně-socialistické.
Praha 1937. 40 s.
MACHOTKA, Otakar: Socialism českého člověka. Praha 1946. 28 s.
50 let bojů a práce čsl. strany národně-socialistické v kraji jihlavském 18.97-1947.
Třebíč 1947. 50 s.
Buřiči a tvůrci. Vzpomínky, úvahy, kus historie, životopisy (1897-1947). Ed. B. ŠANTRŮČEK.
Praha b. d. [1947). 312 s.
Zpráva o činnosti ústředního výkonného výboru a ústředního sekretariátu v letech
1938-1947. (Praha 1947). 40 s.
KLÁTIL, František: Republika nad stranami (1897-1948). O vzniku a vývoji Československé
strany národně socialistické. Praha 1992. 376 s.
HARNA, Josef: Politické programy českého národního socialismu 1897- 19-18. Praha
1998. 291 s.
ŠALDA, Jaroslav: Budování tisku za Rakouska, Československé republiky ajeho obrana
za německé okupace. Paměti legendárního ředitele tv/elantricha. Praha 200 I. 342 s.
LITERATURA
ŠANTRŮČEK, Bohuslav: /vlasaryk a Klofár}. Srovnávací studie. Praha l938. 504 s.
O úloze bývalé národně socialistické strany. Praha 1959. 13 l s.
KAŠÍK, Vladimír: Snahy o Jednotnou reformistickou stranu v letech 1917-1918 a jejich
porážka. Praha 1961. 109 s.
Politické strany
780
v ká strana socialistická v letech 1~18-192,3. (Příspěvek
HARNA, Josef: Ceskoslovens
8
. 0 1970. 543 s. Kandidátská d1sertačm práce v Hisk
typologii politi:ké strany). rn
torickém ústavu CSAV. k, ·t ·ana socialistická ve vládě a v parlamentě
HARNA, Josef: českoslovens_ ač .s p,is historický 20 1972, s. 285-308.
2,1 č koslovenský aso ' ' . v ký .
(1918-192 1· e~ v
I
k 'ho národního socialismu a brnens Sjezd strany
J f Knze ceskos ovensv e . · 1972 23 8 256HARNA, ose : . . , . 1926 Casopis Matice moravské, , s. - .
národně socrahst1c~e v
1
· v •• "eskoslovenských národních socialistů po první
RNA J ef Novmy a casopzsy c 93 108
HA , 0
,s · ·,k k dťinám 19. a 20. století, 1, 1973, s. - •
světové vatce. ~bomt !, , dní socialisté v mnichovské krizi. Československý
HARNA, Josef: Ceskoslovensll naro .
· · .· ký 22 1974 s 57-80.
časopis histonc .'. ' 'd ,' ·. programu českého národního socialismu. Praha
HARNA, Josef: Kntrka 1 eo .og1e a
I978 I32 s. , ., , 'l p t·t · k ,· v k I vt, , dní socialisté po prvm svetove va ce. o 1 ze aHARNA, Josef: Ces os ovens z naro „ l ,
6v , • In- Sborník k děJmám 19. a 20. sto et1, , 1979,strana, clenove a stoupenci. .
s. 355-380. . ,
1
, I K dv•• ,
HAVLASOVÁ, Marie: Vznik, počátky a profil národně socza m strany., n: eJma~
českých politických stran v druhé polovině 19. a začátkem 20. stolet1. AUC, Studia
historica 25. Praha 1984, s. 95-117.
VYKOUPIL, Libor: Brněnský sjezd Československé strany socialistické v r. 1926. In:
Forum Brunense Brno 1995/1996, s. 59-78.
VYKOUPIL, Libo/ Jiří Stříbrný v čele vlastní strany. Časopis Matice moravské, 116,
1997, s. 217-232. .
VYKOUPIL, Libor: Počátky strany národních socialistů a Jiří Stříbrný. Sborník prací
filosofické fakulty brněnské university. C 44. Brno 1997, s. 115-131.
Melantrich nepodlehne ani ohni ani meči: 1898-1998. Ed. V. FEJLEK. Praha 1998.
133 s.
SLÁDEK, Zdeněk: K politickému chorobopisu první republiky: Aféra Jiřího Stříbrného
a Radoly Gajdy v roce 1926. In: Historické studie. Praha 1998, s. 176-194.
VYKOUPIL, Libor: Jiří Stříbrný (Portrét politika). Brno 1998. 300 s. Disertační práce
na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
KÁZMEROVÁ, Lubica: Pósobenie Československej strany národno-socialistickej na
Slovensku v rokoch 1918-1938 (s odkazom na štátnu správu). ln: Československo
1918-:1?38. Osudy demokracie ve střední Evropě. Edd. Jaroslav VALENTA. Emil
VORACEK, Josef HARNA. Praha 1999, s. 184-187.
VYKOUPIL, Libor: Jiří StříbrnJí a československá demokracie. ln: Československo
l918~1?38. Osudy demokracie ve střední Evropě. Edd. Jaroslav VALENTA. Emil
VORACEK, Josef HARNA. Praha 1999, s. 250- 257.
HARNA, Josef: Český národní socialismus. (Do roku 1938) 111· MAREK P a kol.:
Přehl d 1·-· · · , . . ' .
e po ,t,ckého stranictví na území českých zemí a Československa v letech
1861-1998. Olomouc 2000, s. 119- 13 I.
VYKOUPI_L, L~bor: Jiří Stříbrný. Portrét politika. Brno, Matice moravská a Masarykova
umverz1ta 2003. 317 s.