ranta z roku 1948, kdy se marně pokoušel uprch .., . .
~ režimem. nout pred komun1st1c-
4, československá strana národně
socialistická
Většina činů a postojů Československé sociální demokraci·e a CV k
1
' d " · 1· · k , es os ovenské
strany naro ne socia 1stic e v prvních čtyřech letech Velk, h
, · b I .." .., " b , e ospodářske
knze y a Jiz strucne roze rana (viz kap. XXVI/3, S; XXVII/2-4.
XXVIIl~l-2; ~X/6; ~\,' ~). P~míjen byl jen ideový ruch, který v le~
tech 1<;1ze_ obe strany pr;~n~~ne ovl~dal; vlastně jim ho strádání za hospodářske
knze a nebezpeci fasismu az vnutily.
č~skoslove_nsk~ ~t~~na n~rodn~ s?cialistická nenáležela po Velké válce
mkdy mezi neJvetsi, mezi velke vsak ano. Vtabulce úspěchů se tradičně
umisťovala na 4. místě. Její váha však krok za krokem stoupala, takže
po úspěchu v roce 1929 stanula dokonce už na místě třetím, když se před
ni dostala jen Republikánská strana venkova a malorolnického lidu a Československá
sociálně demokratická strana dělnická. Těsně, přece však,
předstihla i komunisty. Také byla kromě vlád úřednických a tzv. panské
koalice zastoupena ve všech vládách První republiky.
Za vnitrostranické krize, kterou prodělala v souvislosti s aférou Jiřího
Stříbrného v roce 1926, se přejmenovala a místo předcházejícího názvu
Československá strana socialistická, který přijala pod vlivem a na nátlak
anarchistů Bohumila Vrbenského, se vrátila - nikoli však k názvu Česká
strana národně sociální, nýbrž Československá strana národně socialistická.
Socialismus se pro ni zatím stal nezaměnitelnou vůdčí ideou.
a. PROGRAMOVÝ VÝVOJ
První návrhy na přejmenování str?ny byly p~edloženy u~, I~..sjezdu ~tr~ny,
který se konal přesně ve stejnych dnech Jako UstaVUJlCl SJez~_KSC, tJ.
14.-16. května 1921. Nebyly však přijaty. Situace dozrála pozdeJI, po~loučení
anarchistů v roce 1923 (viz I. díl, kap. XII/3) a konečně za knze
vroce 1926 (viz I. díl, kap. XIX/S), kdy nebylo možnj věc ?d~~!it ~ž je~
pr_oto, že by názvu mohl použít právě ze strany ~l..,uc..,o~~?Y J_ir~ ~~ríbrn1
aJeho početní stoupenci. Program strany byl trad1cne _JeJI neJvets~ sl,abi~0~-
Programová nezakotvenost jí sice pomáhala pron~knout mezi vahaJici,
především střední lidové vrstvy ve městech, ale zaroveň o~ez?~al..,a
~alší rozšíření jejího vlivu. Za hospodářské krize se to muselo proJeVltJe~te..,silněji.
Souviselo to i sjejí organizační str~~turou, kt:rá s~ až d~d~t:~:
ne upravovala v běžnou strukturu a hierarchu: mí5rní Oigamzace O
r
ní výbor - krajský výbor - ústřední vedení.
329
Různé odbory strany, např. učitelský, živnostenský,,~lá~_ežnický, žen-
k
, • vb 1 drVi've te' měř samostatné disponovaly nyn1 Jen Jistou autonos
y Jez y y ' , lk v,v, . v.
·,' · ·· h kt·v·ta pochopitelně prosp1vala spo ovou sin strany 1 pn vomn
aJeJic a 1 1 . h , ·
b
, h k ' h Mevla však za následek i sklon k roz aranost1.
le nic ampan1c . . ., k, d k •
Proto vstup anarchistů V!b~nského a sk~P;~Y Ce~ a emo r~~1e,, li~í
· k, · mbi·cemi· mel 1v programove c1nnost1 strany poz1t1vni nas
teoretlc ym1 a , V •• , • bv
1 dk P t e P
rogram pnJaty na VIII. sJezdu strany 30. rezna-1. dubs
e y. ro o s ' v d v v'hl, ·1 k 'd ..
1918 tal v děJ'inách strany přelomem. Pre ne se pn asi 1 eJ1 sona
' s " d , ., 'h . kt , v 1· 1· to českého socialismu o m1taJici o marxismus, ery me
c1a ismu, a „ v , • ,
1
, d kr · s -1 v
v , b dy s programem opozicn1 soc1a n1 emo acie. tranu s1 ne
stycne o v k ,h v d, k d v
Vl·vnily ideJ·e francouzského syndikalismu, z ces e o prostre 1pa ruzo
1 d , vk ·
stevní socialismus, blízký Františku Mo rac ov1.
František Modráček, kdysi „enfant terrible" sociální demokracie,
vůdce jejího družstevního hnutí.
Program z roku 1918 měl původně být základnou vyjednávání o sjednocení
strany se silnější sociální demokracií, v níž se předpokládalo triumfální
vítězství nejen sociálně, ale hlavně národně radikálního směru
plzeňského Gustava Habrmana a protimarxisty Františka Modráčka. Poválečný
vývoj v této straně se však dal opačným směrem, a tak sešlo nejen
ze sloučení, ale dokonce i z Socialistické rady a potom Socialistického
bloku, jež byly společnými nadstavbovými orgány obou stran (viz I. díl,
kap. I/2, V/2).
Strana se musela vydat vlastní cestou a paralelně s tín1 sílily i hlasy
o ,nutnostiv~e~ize pro?ra_mu z roku 1918. V Progran1ové ko1nisi, zvolene
po bourhvem pros1nc1 1920 s tím, aby rozhodla o jn1énu i prograinu,
došlo však k rozkolu. Jistě i pod vlivem levého křídla· Vrbenského, které
disponovalo nen1alou siJou zvl áště v severočeskén1 hnědouhelnén1 reví-
330
ru ale také křídla konzervativního jež žádalo d k .
so~ialismu a vrátit se k roku 1902,'kdy se stran~.;~~~opusti~ vůbe~ ide~
ální. Obratně bylo rozhodnuto raději nedělat nicJ- t kvala nar__odne soci,
v • , , a a se ponekud para
doxně po porazce pros1ncove generalní stávky roku 1920
O
·1 ·· ·v v, " posunula strana
spíše doleva. pustl aJI tot1z cast skupiny Ceské demok . . á
c, v. ob . . rac1e, spJat spodnikatelskou
sierou Cl VU ec ant1soc1alisticky'm přesvevdcve , hl vvl
, · " " 1· ' b H · nim - avne s o
0 nedavnoJeste v 1vne rat:ry e1dlery (především Ferd· d G
" , I " · J f , 1nan a a ustava)
ajiž predtim v ast?e 1~ ose a Zarubu-Pfeffermanna.
IX. sjezd usneslJen, ze se k palčivému problému musí svolat mi·m v 'd ,
V I ' ·k 1· · ", , ora ny
sjezd strany. a ny, n~ 0 1mimoradny sjezd se sešel až ve dnech 7.-8. prosince
1924, tedy po trech letech a šesti měsících, a protože žádná programov_á
kom~s~ neexistovala a dfsku~e ~ pro_gra~u se nevedla, usnesl sjezd
zvoht kom1s1 novou. Bylo to uz kraJne nalehave, protože mezi tím za souboje?
Zákon n~ ochranu r~publiky (viz I. díl, kap. XII/2) opustila stranu
skupma Bohumila :'rpenskeho, v roce 1922ještě ministra, bojovné poslankyně
Luisy Landove-Stychové, hornického odboráře Václava Draxla ad.
Na sjezdu bylo proto nouzově doporučeno pokládat za aktuální program
základní sjezdové referáty. Nebylo to však jen řešení krajní nouze.
Všechny zmíněné projevy totiž naznačovaly, že - patrně vlivem nástupu
Edvarda Beneše - začíná ve straně přece jen vát nový vánek. Výslovně či
méně otevřeně totiž sjezdové referáty usilovaly o nové pojetí českého socialismu
ve všech sférách jeho působnosti. Referát Edvarda Beneše o zahraniční
politice byl věnován myšlence, že strana „mohla politiku našeho
státu plně podporovati, poněvadž odpovídala duchu programu a ideálům,
které strana hájila a hájí".
Emil Franke v referátu o zemědělství specifikoval stranické požadavky
až do technických detailů, opravdu programovým otázkám se ale vyhýbal.
Podobně učinil i vůdce Československé obce dělnické Alois Tučný ve svém
neobyčejně důkladném projevu, věnovaném průmyslové výrobě a dělnické
otázce. Bylo z něj však patrné, že odbory nepřipustí odbourání socialistické
ideje. Nejblíž k teoretickým otázkám se dobral v kulturněpolitickém
referátu Antonín Uhlíř. Nastolil takové problémy jako „kultura demokracie",
,,marxism a československý socialism", ,,demokracie a socialism".
~centoval při tom, že: ,,Československý socialism na rozdíl o~ s~ci~logicky
neúplného a kulturně nedemokratického socialismu marx1st1ckeho
~toj_í i na půdě svého národa jakožto nejkonkrétnější skutečn,osti, :·· i n~
1
d~1 demokracie ... [kde _ z.K.] není privilegií bez skutečnych zasluh.
tCu. ~~: Politické programy českého národního ~ocia~ismu, str. 84 a 119~
P~sazi „demokracie a socialism", kde bycho1n cekah něco ~ového, nedo
~1nd Uhlíř rosledně zmíněnou prob]ematickou vě_tičku o HIC kro~1.něk?hka
fl~skuh. Stříbrného řeč o vnitřní politice, taktice strany~ poht~ck~ch
akt~ahtách obsahovala některé cenné postřehy, programovym otazkanl
se vsak vyhnula.
331
Benešův program" , chtělo ještě otázku programu vůbec
ze všeho plyne, že ve~~ni s~rany_ned který měl za úkol vypořádat se se
tevřít. Pak přišel mimoradny XI. sJeZ bylo ani pomyšlení. Zato byla zvoo
" ". ·1 na program ne "l d b b kStříbrny'm coz uc1n1 , a . T rve potom nades a o a ez roz o-' , vá komise. ep " "
1 , "lena už třeu programe . . z,roveň se Benes zaca vice venovat
lů_ a také mimo vl~du a v ~pozif1. ~len i přístupem skupiny Jaroslava
stranické politice a Jeh? s1!1er by pofamentních volbách. Ta přivedla do
Stránského po jeho neuspechč vJa;ovenské národní demokracie, kteří
strany vlastně o~št~p:nce -~, ~s ~s " České demokracie, a stala se, jak
byli názorově bhzc1 nekd_eJ~l s ~c)in~ou páteří strany až do jejích konců.
měla ukázat budoucnos~, Ja ousi ru . . telí encí a městskými středními
Nesporně rozšiřovala,vhv s..,trany mezi in f politickém spektru státu
vrstvami vůbec - a zaroven stranu posouva a v
tím,to s..,měre?.1. 1 k " h okamžity' V Čechách ČSNS v letech 1925
Uspech pnnes a rome to O
• , ohlasů a stala se tu
až 1929 díky opozičnosti narostla o rovnych 1O? o_o, . ., ,
největší politickou stranou vůbec (předstihla o par tlSIC)ak 5,oc1:~?~~e~okraty,
tak agrárníky!), v zemi Moravskoslezské; vl,astnim pus"o 1st1 tranského
skupiny; získala sice jen o 45 000 hlasu vic, ty ale predstavovaly
přírůstek o 41 % dřívějšího stavu. , . . , . , " "
Zdá se že tentokrát se dostalo do nove roviny i us1h konecne vypracovat
prog;am strany. Propukla Velká hos~o~ář~ká krize,a vě~ se už ~edala
odkládat. Aby, nový program byl co m~zna vsestranny a du_,1<la?1::~, ~yla
na zasedání Ustředního výkonného vyberu ustavena v porad1 JIZ ctvrtá,
nyní opravdu reprezentativní programová komise. Krom,ě n~jvyšších
funkcionářů-ministeriálů Edvarda Beneše a Emila Franke v n1 byh zastoupeni
i funkcionáři různých specializací, mezi nimi např. senátorka a ženská
pracovnice Františka Plamínková, Fráňa Zemínová, v živnostenském
odboru zkušený Jan Slavíček (brzy odešel ke straně živnostenské), dlouholetý
předseda ČOD a odborník sociálního zákonodárství Alois Tučný,
dr. Karel Moudrý. Slováky zastupoval Igor Hrušovský, filozof a vůdce
nové generace strany na Slovensku, právě ukončivší studia na Univerzitě
Karlově v Praze. Teoretiků bylo v komisi víc, např. filozof docent (od roku
1933 profesor Univerzity Karlovy) Jan Blahoslav Kozák, právník prof. Alb~rt
Milota (~aké šel posílit univerzitu v Bratislavě), filozof, estetik a právn1~
pr~f. Emil Svoboda. S diplomatickými zkušenostmi přišel Jan Seba.
N~kten se ke st:!ně tep1:7~ blíž~Y: nebo s ní jen spolupracovali, jako např.
nar9do~ospodar a publicista Jin Hejda (od roku 1930 však už redaktore
~eskeho slova pro národní hospodářství). Snad mělo vzniknout cosi na
zpusob mozkového trustu strany.
Ve
st
ranic1o/ch časopisech proběhla diskuse, takže ve dnech 5.-6. dub-
~a
1
9
3
1, kdyz bfl program n! XII. sjezdu strany schválen, bylo zřejmé, že
Jde
O
velkou udalost. Naznacoval to i rozsah díla: mělo na 200 tištěných
332
tran. První díl byl vlastně vstupní studií která šla pro prvi'klad vd d b
s o D h , b I v , v , y az o o y
Přemyslovcu. ru Y Y venovan napr. demokracii a poimu kr. d _
.., ' · d ' I , d , J „ 1ze emo
krade". Treu poJe nava ov naro nostn1 otázce a konstatoval .., Sl , .
, • kd b 1· c ..,. , ze ovac1
jsou nyn1 asi ta~\ e y 1 7s1; :o~e 1848 či 1868v. Jeden z hlavních úkolů
Slovenska v1del v. od1?ad arsten1. V tom musí Ceši pomáhat problém
nelze řeší~ decentrah~ac1 neb~ autonomií. Díl čtvrtý pokládal z; překonaný
Iiberahsm,us, od1;11t~ m~rx1s,mus, uznal faktum třídního boje, ne však
jako věčný zakon vyvoJe hdske společnosti až k fiktivní společnosti bez-
třídní.
,. Poválečná společnost, pravil program, ,jako nový prvek teorie poválečného
socialismu" přinesla „nikoli boj tříd, nýbrž spolupráci tříd". Základním
principem č~s~oslovenského socialismu Uinde nazývaného „národní
socialism") pak Je Jeho empirismus. ,,Je to socialism, diktovaný denními
zkušenostmi". Vzávěrečné kapitole se dokonce výslovně pravilo: ,,Náš socialism
nevidí svůj hlavní cíl ve vytváření a vymýšlení velkolepých plánů
a velikých ideových staveb." Je mu vlastní „silné cítění národní", ,je založen
na humanistické filosofii spiritualistické", ,,není a nechce býtjen výsadou
dělnictva", ,je to socialism srdce".
Vhospodářské sféře (kapitolu koncipoval Jiří Hejda) program předpokládal
přechod od podnikání individuálního ke kolektivnímu, ale to viděl
ve zvýšené funkci státu v podnikání, v tom, že „vedení [závodů] stává se
úřadem, nikoli výrazem vlastnictví". V živnostenské otázce odmítal vidět
otázku stavovskou, zvlášť byl vyzvednut pojem hospodářské demokracie.
Celé pojetí nabízelo velký prostor i kulturnímu programu, který si
zvlášť dal záležet na moderních metodách školství a pedagogiky, průbojný
ale nijak nebyl. Díl VII. o zahraniční politice byl pochopitelně cele koncipován
v duchu názorů Edvarda Beneše jím samým. VIII. díl byl věnován
nikoli náboženstvíjako takovému, nýbrž otázkám „církevně-politickým".
Bylo tak snadnější opustit pole zásadního antiklerikalismu. Důra~ byl položen
nikoli náhodně na Benešovo diplomatické řešení vztahu k Rímu, tj.
na realizaci Modu vivendi.
Následující Akční program ČSNS, schválený též sjezdem, byl méně obsáhlý,
na brožuru však vydal. Bez podrobností lze vyzvednout jeho II. článek
Naše strana a stát, který v 22 bodech rozváděl stranickou politiku od
samosprávy po činnost ve Společnosti národů, od demokracie ve státní
správě po otázku koaličních vlád. Článek III. (Program hospodářský asocia~nO_byl
zajímavý několika myšlenkami. Poukazoval na nebezpečné rysy
YyvoJe kapitalismu. Spatřoval je v soustřeďování moci do rukou „nemnoh~chfinančních
magnátů", v „anar~hii kapitalistického systému" Uež právě
krizově bouřila za okny) a žádal „přestavbu tohoto řádu" cestou „veřejné
ko~troly nad veškerou výrobou ... demokracií hospodářskou". Propagoval
~narod~!ní yYbra:1ých odvětví výroby, družstevnictví, raci~naliza~i, pro5i
chranarstv1 stavel svobodu mezinárodního obchodu. Zabyval se 1zeme-
333
. . ro agoval „spravedlivé rozdělení národdělstvím
ad. v sociální po,huse Pv Katd. Článek IV., Program kulturní, byl
ního důchodu", zrovn~p!·~vlnelntvi~eProblém odluky církve byl vážen na lé-, lke' větš1ne s<0 s · 1 ' 'b " l" ' 'věnova~ ve v~ , ěla b ,t dosažena revo uc1, ,,ny rz uvo novan1mkárnickych vahach. ~e11; Y , k '"
kO
ez1 statem a cir vi · · , " k· "právních svaz. u m_ ". , . program Benešův". J1ste vsa Je, ze vtéto
NadsázkouJe asi vzity p~eť~iciátorem, uplatnil svůj vliv při komponověci
místopředseda st~~ny Y
1
oháněl práce kupředu, většinu kapitol revání
autors~ého,kol~ ;1vu, popl Podobnou nadsázkou by bylo tvrzení, že
digoval a nektere a,,5_1sa131 napsa ~ásadním přelomem. Vjeho formulacích
se program st~l v zivo~
st
r;ritů které připomínají předcházející progranaop,ak
shle~ame mn~
0
. ~ nto program provázejí neurčitosti a vágní formovle
elaboratyd,uatcoo vc~,s~ perogram sám dal do vínku, tj. ,,nevymýšlet ve-mu ace· oprav , 1 k' · l' · kIiké ide~vé stavby" a předvést veřejnosti českos oven~ y soc1a ismus Ja o
"
socialism empirický". Přesto byl jeho význam nemaly:
„Celý soubor tvoří v dějinách českého politic~ého st~~n~,ctví vůbec
nejrozsáhlejší a nejkomplexnější programovy matenal.
(J. Harna, Politické programy čs. nár. socialismu, str. 191; citáty z programu
především na str. 192-207)
Svého druhu dodatkem programu byl samostatný Slovenský akčný program
československej strany národne-socialistick~) na,Sl~vensku~ vyda_?ý
zemským výborem strany tiske~ v ;oce 1934; K1_1,c~ve !111s_to ~ nem m~la
kapitolka Jednotný štát-jednotny narod, vychazeJ1c1 z teto 19eJe a povazujícíspory
o tom „za vedl'ajšie". Za smysl společné existence Cechů a Slováků
si kladl odstranit rozdíly mezi nimi.
Určitě by bylo na místě netrpět iluzí, že by programy politických stran
První republiky Uako předtím i potom) byly Písmem svatým, kterým se
vše řídilo, že si je četli ne snad jen lidé na špici strany, ale i široký okruh
publicistů vlastních i konkurenčních, ba dokonce i řadoví funkcionáři či
dokonce prostí členové strany. Zcela bez vlivu však nebyl a být neIJ1ohl,
~edení,strany ajeho tvůrci by to nedopustili - a v případě programu ČSNS
slo od1lo považované za zvlášť důležité, mimořádně pracné a obsáhlé. Již
sá~ P?čin a zp~ávy,~ něm se dostaly do širokého povědomí, referenti na
s~huz1ch organ1zac1 1veřejných shromážděních v něm vděčně viděli vod~tko
svých řečí. Tím víc, že se na takové dílo vzmohla tato poměrně vel-ka strana vůbec po ' '" p , b", prve v ere rvn1 repu liky, kterou přece považovala za
pocatek opravdového moderního bytí neJ·en české státnosti národa česko-slovenskéh I ·· é • , 'V•
0
, a e vJist m smyslu 1 sve strany. Praktický dopad programu
12_a1cin~o
st
k
st
rany byl zkalen tÍin, že nebyl publikován neJ·dr-ív vcelku· to sesta o az ro u 1933. '
I při vší střízlivosti by prot b 1 1 b ,0
Yo c1y ou vyzna111 tzv. Benešova progra-
334
u československých národních socialistů podcenit a to především ve
m v hP v bl· '
dvou smer~~ · _r?gramove tu ,Y a Ja,ko neporušitelná vyhlášena zásada
niterné spoJitosu ceskoslovenskeho naro~ního socialismu s humanismem
proniknutou ~asarykovs~ou, d~mokrac1í; zásada, která ho „železnou
oponou" o,ddehla od :1acio~aln1~0 socialismu německého, rasistického
a agresivnih~, od nac,1smu, J~muz, byla názvem strana tak podobná. Co
bylo dosud <lano praxi, skut~cnosvu, ze strana byla jednou z nejpevnějších
opor parlan;ent;11i demokracie v ~eskoslovensku, bylo vyřčeno jako princip.
Veškere_ h~atky s paralelou techto pojmů (českého a německého národního
socialismu) nebylo lze (a nelze) posuzovat jinak než jako nedostatečnost
ducha či demagogii.
Na druhé straně program učinil konec všem vnitřním rozpornostem,
jež mohly snad stavět přehrady mezi stranu a nejvyšší místa ve státě, jakje
představovala supraelitní skupina Hradu. V tom lze jistě spatřovat především
dílo Edvarda Beneše. Takjako dříve tvrdou pěstí vedl vyrovnání strany
s Jiřím Stříbrným, nYI].Í v diplomatické rukavičce formuloval stěžejní
pasáže, které svazovaly CSNS pevně a „na věčné časy" (trvající jen osm
let) s Hradem, s vedením státu - jehož nejvyšší místo měl ostatně tvůrce
tohoto programového slibu dostat velmi brzy pod svou správu. J. B. Kozák,
spolutvůrce programu a autor kapitoly o školství, dokonce několikrát
na veřejnosti prohlásil československý socialismus za Masarykův a prezidenta
za,,...duchovního vůdce, rádce a otce a ... tichého spojence".
b. NÁRODNĚ SOCIALISTICKÝ KOMPLEX
Vtomto pojetí vývoje ČSNS je dobré připomenout dva faktory, jež ovlivňovaly
postavení a sílu strany, i když stály formálně mimo ni. Příklad
Republikánské strany venkova a malorolnického lidu (viz kap. XXXI/1)
ukázal, jak mocným nástrojem byl pro tuto stranu agrární komplex, který
vybudovala, a nakolik ji p~oměnil. Jistě ne tak vlivnými přidruženými
organizacemi disponovala i Ceskoslovenská sociálně demokratická strana
dělnická. Československá strana národně socialistická měla k dispozici
podobný systém organizací. Byl však vlivný ještě méně než sociálně demokratický,
což odpovídalo síle této strany.
Mohla se však vykázat dvěma (či vlastně třemi) institucemi, faktory,
které celkem právem považovala za sobě blízké a ve své stranické pra~i.
~ nimi mohla často počítat, i když nebyly přímo ani nepřímo součástí
Jep stranické organizace. Zato jejich vliv v určitých„směrech přesahoval
vsechny, jež byly zmíněny v souvislosti s RSVaML a CSDSD.
Československá obec legionářská (ČSOL)
., Předně šlo o daleko největší organizaci československých legionářů,
Ceskoslovenskou obec legionářskou, jež vznikla v roce 1921 spojením tří
335
k, h le ionářů a to Svazu, Družiny a Jednoty.
orga!)-izací českoslovens, Y~ čtyJ místa~ parlamentě, na něž byli zvoleni
Pro CSOL byl~ reze~ovanoslanec ČSNS, poté až do roku 1938 pracovník
dr. Jos~! PateJd_l, neJp~e ~bliky a zároveň od roku 1925 až do roku 1938
Kancelare prezidr~ !dpl ČSOL a byl jejím předsedou až do roku 1939.
P,~slan7c strany.. a aťanacismu a zahynul v koncentračním táboře DaUcastnil
se ?tlh
1
°Je_ pr~ř~kým poslancem byl Jožka David, také po všechchau.
~ruhlymb egl1oneac ČSNS. Účastnil se protinacistického odboje, před
ny dals1 vo y pos an , db .. b 1d ,1 v d
v , hra'ni·1 emigrací. V londýnskem o OJI Y a e pre sedouzatcen1m se zac , v , , V,
1
J v
ČSOL. Třetím legionářským poslancem se s_t~l 131ene znamy ?c av asa,
později poslanec čes~~slove?ské ~~rany soc1alne demokraticke, a posledním
slovenský legionar Martin Onsek.
ČSOL měla ještě (,ještě", protož~ i legio~á!i umfral}) v !oce 1934 728
jednot a 47 ooo členů a ~tála pevne na poz~c1c~ bhzkych ~S~S a Hrad~.
Nesprávné je považovat CSOL za organ1zac1 VOJ~nsko~. JeJI c:le byly pol~tické.
Stejně je nepřesné myslet si, že byla ~na~ ~ak,ous1 ~obo~n?u ,organizací
národně socialistické strany. Pouze v n1 meh narodn1 soc1ahste (spolu
se sociálními demokraty a účastníky prvního odboje jiných politických zaměření)
největší vliv. Pramenil také z toho, že v legiích už za Velké války
bylo stoupenců obou socialistických stran daleko nejvíc.
Pozdější rozkoly stačily odštěpit jen menší pravicové organizace.
Družina československých dobrovolců se přidala k fašistům, Jednota
lidových legionářů byla blízká lidovcům a Nezávislá jednota če~koslovenských
legionářů, vedená Rudolfem Medkem, byla afilátem Ceskoslovenské
národní demokracie - součtem měly 13 000 členů. ČSOL
disponovala vlivným tiskem - deník Československá samostatnost (1924
přejmenován na Národní osvobozenO řídil zkušeně Lev Sychrava (vedl
sesterskou organizaci Svaz národního osvobození). Ve 30. letech sílily
snahy sjednotit všechny legionářské organizace a instituce, což se (s výjimkou
stoupenců komunistů, fašistů a politických katolíků) podařilo
až v září 1938, kdy vznikla „Sjednocená ČSOL" (vstoupila do ní i dosud
opoziční, Rudolfem Medkem řízená Nezávislá jednota československých
legionářů).
Mimo organizační strukturu ČSOL působily Kruh starodružiníků, Kruh
fra?vco~zskýc? legi_onářů, v jejichž sestavě byly nejvíce autoritativní legionarske
skupiny, tJ. první ruští legionáři (ti, kteří vstoupili do legie před
1.Jed~~m 1915) a Ptí~luš?íc~~rosl~lé ;oty Nazdar! francouzské legie ad.
~ekten českoslovensu VOJensu velitele si udržovali od politické činnosti
CSOL ods!up, na druhé straně však ČSOL představovala bez jakékoli pochyby
nosit~le demokratických a národně revolučních trad1'c měla vliv na
formová ' d · d · · • · · ', ni 1
eJe a po statné části velitelského sboru československé arm~~Y-,
N~pochy?~ě byli její činitelé součástí elity První republiky ajejí arma
ni ehtu ovhvnovala ze všech organizací nejvíc. Nebylo náhodné, že
336
kromě několika „černých ovcí" dala zem. . , .
boje ajeho nejp~o~lulejší ~rd!ny.
1
neJvice hoJovníků druhého odpod
patronaci CSOL naleze! i vy'znamny' h' . , v
d b , dv.. , v 1stoncky ctvnl t 'k v
vaný sou o ym eJ1nam, Nase revoluce red. , e n1 , venoradtemt
ČSOL disponovala i významný~i na~~~:~: J~ro~lavem. Werskrok
a Cin. Vroce]936 byla založena Obec přátel 1 !sk~~1~~~n~ky, Pobylo
rozšířit vliv CSOL mezi nelegionáře Neof1'c1·a~lg1?nl~rul, JeJ1mz c1lem
. vd l k v v, , . n1 v iv egionář o b 1
Pochop1telne a e o vets1 a vn1mala ho neiširší Česko 1 ká v :1 Y
v "k l , dv . L . J s ovens vere1nost
mládez, s o n1 et1. eg1e se staly se legendou J.esvte" za ". , v J ,
o b , evSOL k ZlV0ta ucastníků
J•eiich puso en1. respe tovala dokonce i demokrati'ck . ,
',) k, · v k , k . . Yonentovana
němec a opozice a nemec y a t1v1smus.
Vliv ČSOL se ale zdaleka nevyčerpával jejím zastoupením v N, d ,
,"dv , ,b " " d ", . ara nim
shromaz en!m, ny"rz pre evs1m ideovým působením. ČSOL byla hlavním
spolutvurcem ceskoslovenské státní ideje i jejím strážcem. Neméně
důl~ž~t~, ~celaJistě J?OC:ns~r_a ~ranně: ~ylo pak zhruba poloviční zastoupen1,JeZ
s1 udrzov~h leg1onan (clenove CSOL) nejen v důstojnickém a generá~ském
sb?ru, Cesko~loyens!<~ ar~ády (ČSA), ale i přímo v hlavním
(soucasnou d1kc1 generaln1m) stabu Ceskoslovenské armády. Generalita
Československé armády a zvláště její špičky bylyve velké většině legionářské.
Kromě toho měli legionáři významné postavení i v takových organizacíchjako
Masarykova letecká liga (MLL) nebo Civilní protiletecká obrana
(CPO), které nabyly významu v době bezprostředního ohrožení ČSR
Hitlerovým Německem (viz kap. XLVII/4).
Lidové noviny
Druhým silovým faktorem, který byl spojen s ČSNS jen volně, byl mimořádný
vlivv rozhodujícím médiu doby, v tisku. Šlo oLidové noviny, které
se těšily právem nejen pověsti mimořádně kvalitní publicisti½Yvmnoha
společenských oborech; byly i nejvíce nezávislými novinami CSR. V jádře
zastávaly ovšem přes všechnu nezávislost stanoviska tzv. ,,blízká Hradu".
Jejich vydavatelem a majitelem byl několik let syn zakladatele novin
~r. JaroslavStránský (AdolfStránský zemřel vroce 1931, vroce 1_?26 od~sel
však z veřejného života), člen ústředního vedení a poslanec CSNS. Lidové
novinysi přirozeně zachovávaly na straně nezávislost. Nicméně poté,
co vývoj na zlomu 20. a 30. let přiblížil stranu ještě víc H;adu, neexi~t~~
valy mezi ní a Lidovými novinami vážnější diference, hodne zaznamenan1.
Naopak, v podstatné části svých aktivit mohla počítat s jejich nevynucovanou
podporou.
Melantrich
Pon~kud pevnější byl vztah strany k nejn1ocnějšín1u tiskové!nu koncernu
celeho státu, vjakýjej vybudovali jeho rvt1rci právě na počatku ~O. let,
koncernu Melantrich (zmínkyviz i I. díl, kap. XVI/2, 3, S, 6, 8,III.dil, kap.
337
. <te , vznikal se stranou v roce 1898 a dostal
XLIII/1). Kolos ~ela~tnchhu,
1
~sty knihkupce a nakladatele ze 16. stole,
· , odle ceskeho umani ' , h " h ··" k ·sveJmeno P . , byl v meziválečnyc casec JlZ a ciovou
tí Jiřího M~lant~ic_ha ~-~vet;k~i;náři byli Edvard Beneš, ředitel a budovaspolečn~st1.
N~Jvhvn~JS{;I'a menší část akcií (,,arciže darovaných", poznatel
podniku ~~iosla\fi3v k~ize Republika nad stranami pa str. 222) držel
menal FraI]tisek K~a Kl fáč odborové organizace COD ad. Podobně
předseda CSNS V
1
akclav
0
be~ bankovního kapitálu, což bylo efektivněj.
k Baťa operova oncern h " 1 500 "
{~
0
.. .., , , • lost Koncern měl ve 30. letec pres zamest-
51 a z~JISt~v':lo ne~avbis
1
p.r"es 1 400 vagonů papíru, k vlakům rozváženancu
rocne spotre ova 00 ' k o p
. ' · 23 'kl dni'ch aut prodávaly se v 10 O stan u, v raze
lo Jeho noviny -~a, a ..,'0
a Brně u 500 pouhcn1ch prodavacu. ., , ,
P d ' 1Melantrich 4 deníky ze kterých Ceske Slovo s pouhym
v raze vy ava ' f' ·,l 'h ·
"· · · , , a'kladem se přidržovalo charakteru o 1cia n1 o stran1c-tnceuus1covym n , , 1, ,
kého listu. v roce 1930 začal vycházet ve velkem n~kladu p~pu ar~1 ran,
d íl<A-zet Fi'liální redakce měl Melantrich ve vsech velkych mestech,n1 en1 . - , · ,1 ,
a nejen to, i administrace, takže byl schopen vydavat reg1ona ~1 ~uta_ce.
Redakční práce byly zorganizovány úsporně. Velko;1 redakci me}o Je~
české Slovo, které však zpravodajstvím zásobovalo vs~chny_ os;atn,1 n:iale
redakce deníků i týdeníků, jež doplňovaly čísla jen zpravam1 m1stn1m1, ze
sportu módy atd. Víceméně samostatné byly přidružené pogniky v Brně,
Morav~ké Ostravě a v Žilině. Největší oblibu získal Večerník Ceského Slova
s 580 000 výtisky denně(!), před Mnichovem v roce 1938 dosáhl nepřekonaného
republikového rekordu 800 000 denních výtisků.
Melantrich vydával 3 ilustrované týdeníky, a to v masovém nákladu
Pražský ilustrovaný zpravodaj, který redigoval oblíbený spisovatel Jan
Morávek, Pražanku (měla své zemské variace) a Hvězdu (tu v půlmilionovém
a na vrcholu téměř milionovém nákladu). Mimořádnou oblibu získal
později v prostředí všech, především však těch chudších vrstev obyvatel
sportovně a trampsky zaměřený ilustrovaný týdeníkAhoj s pověstí časopisu
mládí. Z časopisů pro děti si doslova slávy vydobyl již zmiňovaný Mladý
hlasatel s průbojně vedenými komiks a románovou přílohou Rychlé šípy
Jaroslava Foglara.
.Během !et se zcela pr..,oměnilo nakladatelství a knihkupectví Melantnch,
ktere dostalo prave na zlomu 20. a 30. let jako dceřinná akciová
společnost Melantrichu darem široké pole svébytné samostatnosti. Zprvu
vydávalo nakladavt:_lství růz?é str~ni~½é agitační brožury, zvláště ve
30._ letec~ s~ ale zall;e,nlo na ed1;e n~Jleps1ch spist1 krásné literatury_, prózy~
P?ezi_e Jak domac1ch, tak svetovych autorů. V knižnici Melantrichovy
l~cine knihovny vy~ávalo_ knížky ve velkém nákJadu a za SKč a z jejího
zisk~ dot~v?l0
nárocnou literaturu, např. vřadě Ceské básně nebo Úroda.
Vydavalo 1 literaturu popLlla' ě " ěd ·, ., ,, · .· , rn naucnou a v · eckou ve ktere rozhoduJICl
postaveni měly spisy z obla r· 1 č
1 , 1 ' · , , ..,., s 1spo e ens <yc 1 věd. Vyvrcholen1n1 teto cin-
338
nosti byla jistě Jo,sefem Šusto~fí~ená řada Dějiny světa, přerušená až nacisticko~vo~up~c1.
Prá~~ ~a e~icn,1m pol_i ?ove~l te~dy k dokonalosti v systému
e91cn_1ch rad (kn1zn1c) hterarm knt1k a h1stonk i překladatel Bedřich
Fučík. ~~d1~elem _na~ladatelství ~elantrich se stal sotva dva roky po absolvovan1
F1lozof1cke fakulty Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1929
a b~l jímv~ž d~ rok~ 1939: Je?ov edič~í kritéri~ se netýkala politických ná~
zoru a pnslu~~os~i, ale vylucne_ ~ahty. Dokazal se orientovat nejen šíří
znalosti, ale i instinktem a mezi „Jeho" autory se nijak náhodně setkáme
s těmi, kteří profilovali meziválečnou československou kulturu, ať to byli
lidé Hradu", konzervativci, socialisté, či dokonce komunisté - Egon Hos"
"
rovský, Jan Cep, Josef Kopta, Karel Nový, Ivan Olbracht.
Nástup nového vedení koncernu byl přitažlivý na levici pro všechny,
a nejvícyochopitelně pro ty, kteří odmítli jít dál s Gottwaldovým vedením
KSC a hledali zaměstnání. Tak přišel do Českého Slova Josef Hora,
aby pak vedl až do své smrti Jeho kulturní rubriku. Z méně známých tu
zakotvili i bývalí poslanci KSC Heřman Taussig, Václav Bolen (pracoval
v redakci A-zetu), ale také bývalí čelní publicisté KSČ Emanuel Vajtauer
a Jindřich Bartoš (pracovali v redakci Českého Slova, skončili pak ale špatně
jako kolaboranti s nacisty), z ostatních snad známější jsou Františkové
Němec a Třešňák.
Uvedené podniky a organizace činily vedle jinde zmiňovaného systému
přidružených organizací, zasahujících všechny základní sféry společenského
života (nejvlivnější z nich byla jistě odborová centrála ČOD),
z československého národního socialismu jednu z podstatných opor parlamentní
demokracie ČSR a Hradu, jejíž základna v mnohém přesahovala
možnosti této politické strany. Jejich působení mezi tzv. ,,drobným lidem"
různého politického vyznání a inteligencí neprospívalo samozřejmě
jen straně samé. Tvořilo nepominutelnou součást zvláště politické kultury
československé společnosti.
S. Československá socíálně demokratická
strana dělnická v programové diskusi
Vdané situaci sotva řešitelné sociální a politické problémy, s nimiž se musela
Československá sociální demokracie potýkat za Velké hospodářské krize,
mohly nabýt osudového významu, což zní nadneseně ten na první pohled.
Nemohly snad parlamentárně demokratický režim v CSR stabilizovat
připomenuté politické strany, zvláště stát prorůstající n1oc republikánské
strany a rostoucí síla Československé národně socialistické strany, které by
na svou stranu strhly jiné? Nemohly - a to ve dvojí1n slova smyslu.
V německém politickém táboře nabývalo hrozivé popularity zatím
skrytě fašistické uskupení Henleinovo a už před volba1ni 1935 bylo patr-
339