(158) pr?p~gova~ marxismus-leninismu, organizoval přednášky o Sovětském svazu, ZCJme~~ 0 Jeho politice, literatuře a umění. Jako předseda Spolku se G. Husák zru;l?uzd o založení Šípu, do něhož přispíval pod pseudonymem Ivan Kola. V hs~u p~osa_zoval d~mokratizaci slovenského školství, zpřístupnění studia na stredmch 1 vysokých školách i chudým dětem, vystupoval proti snahám Iudáků zavlékat klerikalismus do slovenských škol; žádal, aby pokrokoví vysokoško~ác!, ~ce spolupracovali s dělnickou a rolnickou mládeží, aby se n~vy_h~~ah tridním zápasům s buržoazií, aby se do nich zapojili po boku dělrucke tr1dy, vedené KSC; varoval před podceňováním agresivity hitlerovského Německa a vyzýval k boji proti němu všemi dostupnými prostředky. V tomto duchu pťisobil Gustáv Husák i jako čelný představitel hnutí za vytvoření Svazu slovenské mládeže, který se konstituoval 6. prosince 1936 a pll.sobil až do úředního zákazu KSC autonomní ludáckou vládou 11. října 1938. 2. TISK REFORMISTICid'CH STRAN V CESICÝCH ZEMÍCH Cs. sociálně demokratická strana dělnická První dělnická strana v českých zenúch vznikla roku 1878 na břevnovském sje~du jako Ceskoslovanská sociáJně demokratická strana dělnická. v Rakousku. Byla součástí rakouské sociální demokracie, usilovala o její internacionální charakter a v české společnosti představovala v té době nejpokrokovější a nejrevolučnější hnutí. Od druhé poloviny 90. let minulého století začal však do rú pronikat reformismus a nacionalismus, který ovládl znaěnou část členstva a především její vedení. Díky nekompromisní proletářské politice, kterou po vzniku Ccskoslovenské republiky prosazovala marxistická. levice, zůstaly však straně zachovány hlasy děhůckých voličll., což jí vyneslo první místo jak v obecních volbách v roce 1919, tak v prvních parlamentních volbách v roce 1920 a VI. Tusarovi pak dvakrát funkci předsedy vlády. Tyto volby byly největším úspěchem sociálně demokratické strany, pouze roku 1929 jí příliv hlasů, způsobený krizí v KSŮ, vynesl na druhé místo za agrárníky. Cs. strana sociálně demokratická se podílela na složení většiny vlád přednichovHkého ŮeHkoslovenska, jen v letech 1926 -1920 její zástupci ve vládě ~nské koalice chyběli. Ale po třech letech loajální opozice již opět a buržoazií p·1 ě spolupracovali, protože, jak zdůraznil předseda strany Fr. Hampl pi n l účast sociální demokracie ve vládní politice je jediná možná cesta k obliájení ,,spo u ) S ad · š ě ' t·... ě'· h kt ·"ad ků lidu" (PL ze 17. prosince 1929 . n Je t vys 1zn Jl c ara eripoz av 'áJ d krat' ký · · I t 8trany do nové vládní koalice SOCI ně emo 1c mirustrzova vs up . . . . . B 1 ~.. ElektrUra Jede. Skočili Jsme na stupátko, abychom se dostal,R. ec 1ync. ,, • • · (15!)] dovnitř a získali tam tolik místa, kolik potřebujeme!" (PL z 12. prosince 1929). Již v prvním dílu naší učebnice jsme uvedJi, že na přelomu 19. a 20. Htolctí měla. eooiá.lní demokracie poměrně bohatou strukturu tisku a je přirozené, že po vzniku republiky, v konkurenci s ostatními politickými stranami se ještě rozšířila. Casopis DucH NOVIN (č. 11 z listopadu 1930, str. 294) uvádí, že v roce 1928 měla tato strana k dispozici 70 politických listů, z toho 5 deníků, a že dále vydávala značný počet ča.sopisů družstevních, odborových i závodních, listy pro mládež & pro ženy (ZENSKÉ NOVINY), časopisy zájmové, obrázkové (RUDÉ KVĚTY) ad. Toto bohaté členění tisku nepřekvapí, když si uvědonúmc, že eociá.lní demokracie zaměřovala svou pozornost nejen k politické organizaci, ale také k odborovému hnutí, které spolu s dělnickým družstevnictvím vždy znamenalo výraznou podporu v upevňování a rozšiřování společenských. pozic strany. V Praze v Lidové knihtiskárně Ant. Němce a spol. v Hyberru;ké ulici byl vydáván, kromě jiných stranických listů, ústřední tiskový orgán sociální demokracie PRÁVO LIDU a VEČERNÍK PRÁVA LIDU, jehož hlavičkovým liHtcm pro venkov byl PŘÍTEL LIDU a pro Brno MORAVSKÝ PŘÍTEL LIDU. Další deníky vycházely v Plzni (NOVÁ DOBA) a v Ost.ravě (DUCH ČASU). V Brně se straně založit deník nepodařilo. ROVNOST, které se v roce 1929 zmocnili likvidátol'i, vycházela jen jako k.rajský týdeník. Ve 30. Jetech přibyl ještě ostravský dcnJk POLEDNÍK PRÁVA LIDU (později OSTRAVSKÝ POLEDNÍK a pak POLEDNÍK) a. v Praze RANNÍ NOVINY, které si honbou za senzacemi nezadaly s produkcí koncernu Tempo. Jako deník vyšlo PRÁVO LIDU poprvé133) 1. října 1897. Byl to, jak uvádč·l podtitul, ,,list hájící zájmy dělníků, maloživnostníků a rolníků". PRÁVO LIDU, právě tak jako strana,prodělalo určitý vývoj. V počátečním období můžeme o něm hovořit jako o skutečném dělnickém deníku, který sehrál významnou úlohu ve mzdových, sociálních i politických zápasech d(,lnictva: za osmihodinovou pracovní dobu, za nemocenské a invalidní 1>ojištční, v boji proti vídci1ekému centralismu a za všeobecné hlasovací právo. V dalších letech se však nevyvarovalo chyb a omylů a ztrácelo stále více důslednou revolučnost. Po rozkolu v sociální demokracii a po vzniku Komunistické strany Ceskoslovensk& se stalo tiskovým orgánem strany, která se svou praktickou denní politikou za.řadila mezi ostatní vládrú strany buržoazního ŮcHkoslovenska. Z někdejšího dělnického deníku se tak postupně stal ná8troj určený k ovlivúování dělnfoké třídy ve prospěch buržoazní politiky. Šéfredaktorem PRÁVA LIDU byl od roku 1918 Jm1d Stivín, j,~ho :,dtHt11pccm Jaroslav Koudelka, odpovědným redaktorem VEČERNÍJunclr" (PL z 1. dubna 1936). Když se pak v druhé polovině května 1936 sešla exekutiva Socialistické internacionály, aby projednala návrh Kominterny na jednotný postup v boji proti fašismu, byli to právě českoslovenští sociální demokraté, Fr. Soukup a zejména. šéfredaktor PRÁVA LIDU Joe. Stivín, kteří nemalou měrou přispěli k odmítnutí nabídky Komint.erny. PRÁVO LIDU, ve 30. letech již zkušený politický orgán sociální demokracie, se nestalo tribunou členské základny strany. Bylo skutečně jen propagandistickým nástrojem jejích pravicových představitelů, vedeným k utlumení radikálních tendencí ve straně i mimo ni a zvláště lží, snůškou polopravd a pomluv k nevybíravému boji proti revoluční, proletářské politice KSC. Za. zdánlivě humánními sociálními programy ve prospěch dělnické třídy, za imaginárním bojem s kapital~smem, za velkými slovy o obranč demokracie a republiky skrývalo PRÁVO LIDU speku~ativní kolaboraci s buržoazií, motivo• vanou omezenými, osobními zájmy jednotlivců. Cs. strana národně socialistická V roce 1897 byla založena Cet:1ká strana národně sociá.lní,134) jejímž zakladatelem byl Václav Klofáč, v té době redaktor NÁRODNÍCH LISTŮ. Už tento fakt nasvědčoval tomu, že strana vznikla z iniciativy burloazic a odpovídal tomu také její program: pod hesly o vlastenectví a s nálepkou socialismu bojovat proti sociální demokracii. Po vzmku samostatného Ceskoslovenska, zvláště když se jejím členem a od roku 1926 vedoucím přeCIBtaviteJem135 ) stal dr. Edvard Beneš, byla oporou u 4 ) V dubnu 19J I ptijala název Óeslc01:ilovanslcA et,rana sooinlietfolcá, v lotooh IO18- l92U Ůeskoelovenská atrana eocinliet.iolcti, potom do r. I0:48 Cs. strunu 111,l'O