[17,1) se jediných parlamentních voleb v roce l 025, ale vzhledem k nízkému počtu hlasů ·nezískala ani jeden mandát. "úzce Hpolupracovala Hnárodn,~ HocialiHtickou stranou, do níž J>O likvidaci strany v únoru 1930 její čl<-nové vHtoupili. Th,kovýrn orgánem strany bylo.NÁRODNÍ PRÁCE, jejímž vydavatelem a hlavním rNlaktorem byl Jiří Beneš. Národní obec fašistická Reakční aspekty politiky národní demokraci,, a jiných politickfch i;kupin vyústily ve 20. letech v zakládání fašit1tických organi~ací. Již v roc,· IH22, pod vlivem MussoJiniho pochodu na Řím (který uvítaly i NÁRODNÍ LISTY), seskupily se fašisticky orientované skupiny do organizace Národní hnutí. Jeho tiskovým orgánem byl deník 28. ŘÍJEN, vycházející již od roku 1920 jako mluvčí frakční skupiny „pokrokových socialistů". Založil ho JoH. Hudec, politik a spisovatel, který noviné,1-sky spolupracoval dříve s PRÁVF.M LIDU a NÁRODNÍMI uszy.153) Národní demokracie podporovala dále fašiHtické i;kupiny Ccrvcnobílí a Fašisté, které byly budovány podle italského fašistického vzoru. V roce 1924 ee tyto skupiny v Kolíně sloučily a vytvořily organizaci Cs. fašisté-Národní hnutí obrodné. Jcj{m generálním sekretářem se stal Robert Mach, zakladatel ,,ústředního orgánu Cs. fašistťt" HANÁCKÁ, později NÁRODNÍ REPUBLIKA.154) V červenci 1925 její redakce přesídlila z Holešova do Prahy a v tomto roce vznikla též jako jednotné. fašistická organizace Národní obec fašistická v čr.lr. s Radolou Gajdou (Rudolf Geidl). Zpočátku vystupovala jako nadstranická organizace, ale už v parlamentních volbách v roce 1925 podporoYala národní demokracii. Jako politická strana se ustavila v roce 1927 a jejím ti8kovým orgánem byla :ltfšsKÁ STRÁŽ (od roku 1929 STRÁŽ 1\íšE). Jejím šéfredaktorem se stal Jan Scheinost, který řídil také FAŠISTICKÉ LISTY, založené v roce 1935. Vycházely však ještě další fašistické týdeníky, čtrnáctideníky nebo mčsíčníky, které patřily rOzným malým skupinkám nebo jednotlivcům: Karlíkův LECH, Marešova VLAJKA aj. Ve fašismu se zhlédl i známýpublicistaKarel Horký, který vydával delší dobu Č88opis FRONTA. FaAietické. časopisy žily většinou jepičím životem, rychle vznikaly, ale také rychle zanikaly, když vyschly finanční zdroje různých doriuí.cích i zahraničních mecenáAil. Fašisté své pravé cíle ukrývaJi obvykle zu. vypjatým nncionaliHmem a představovali se jako nejdůslednčjší „národovci" a bojovníci proti „židobolševismu". To se projevovalo i v názvech jejich čaHopiHti. ,,Jestliže s,i v titulu některého nového čaBOpisu objevilo slovo ,národ', moh) být čtenář téměř jit1t, že je vydáván některou faěistiokou Rlrnpinkou, obyčejně za oizí, buď nčmeoké Ul) V letech 1922-1927 vycházel H■t u, rodalcc,o Boh. A11eol.11dcóho u JlNho Č\1rvo11áho. 114) Nebyla v té době jecJinýrn faěletfolcým lietorn, oxi1:1tovoly nž dnhlf, 11,,pt. N,Lroduí myělenka-revue ňs. naciio11nliem11, ŠLfl·, rulrotlu, Vý~v" óoa·vt111u!Jílý1•h od. [17~] nebo italské peníze" (Dolejší, V.: c. d., str. 165 ad.). Jiné názvy se hrdě hlásily k fašismu a k árijskému programu, např. FAAISTJCKÉ LISTY, FAŠISTICKÉ NOVINY, ÁmJSKÝ ZPRAVODAJ, ÁRIJSKÁ PO,'INNOST apod. Fašistické hnutí u nás nenalezlo podstatnější oporu a. jeho pfipra.vované akce byly většinou včas JikddoYány. Také fašistické ča.sopisy se tiskly v malých nákladech a jejich vliv byl nepatrný, i když se vem1ouvaly do přízně dělníků a zemědělců. Pouze u živnostníkťl mělv trochu ohla.s. Obsahově, stylisticky i jazykově byly na žalostné úrovni, vytvářely je většinou „pologramotné osoby" (tamtéž). Ale mezi redaktory a autory patřili i lidé s vysokoškolRkým vzděláním, kteří se cítili v republice bud nedocenění, zneuznalí, anebo se chtěli politicky vyšvihnout. Za všechny jmenujme profesory Fr. 1\{areše, J. Vrzalíka, Rud. Dominika, inž. dr. Zd. Zástěru nebo okresního soudce Y Trutnově dr. V. Radu.tss) Národní liga Jiří Stříbrný, poslanec a ministr několika československých vlád, přední funkcionář Čs. strany socialistické byl z ní po roztrlce s jejím hradním křídlem a po svém zkompromitování s fašisty v roce 1926 na. brněnském sjezdu vyloučen. Rozhodl se vytvořit opoziční stranu, z nfž by se svými věrnými út.očil na nevděčné socialisty a zejména na dr. Beneše, který ve straně za.uja.l jeho prvořadé postavení. Nejprve v roce 1927 založil Slovanskou národně socialistickou stranu, která po dvou letech dostala nové jméno Strana. radikální slovanští socialisté. Do parlamentních voleb v roce 1929 vytvořil s Gajdovou Národní obcí fašistickou volební blok Ligu proti vázaným kandidátkám. která však získala hubené výsledky: tři mandáty ve sněmovně (J. Stříbrný, K. Pergler, R. Gajda) a jen jeden v senátu (J. Trnobranský). Za. rok se tedy J. Stříbrný znovu osamostatnil a své straně dal název Národní liga.. která na svém sjezdu v lednu 1932 otevřeně formulovala požadavek fašistického převratu v ŮeHkoslovensku. Její zakladatel ovšem věděl, že a.ni s t.out.o stranou nemťlže očekávat nějaké závratné úspěchy, a proto před dalšími volba.mi v roce 1935 hledal nového, mocnějšího spojence, než byl Gajda.. A našel ho. Byla to Kramářova čs. národní demokracie, se kterou (a ještě s Národní frontou univ. prof. Mareše) založili novu stranu - Národní sjednoceni. Neblaze proslulou stranu tří N - nic nrž národ, stranu šedých košil a zdvižené pravice. Tak J. Stříbrný, jak později ironicky napsal PŘÍŠERNÝ VEČERNÍK „provedl veletoč s obratem do1JraVtt od čs. aocial·~st1i k /ašistické žíněnce". Ale také tyto m) ll'aěistické ěosopisy získAvaly finanňnf prostfodky také formou inzeroe. Napf. v Národní republice byl největěím inzerentem Bata. - Téměř v ka!dém jt~jhn ňfelo ee objevovaly výzvy tohoto typu: ,.Nenal.,--upujte u tid1l a N6mo1l, L·upujte jon Jesl'tl zbol.íl" (Po roeo JO:l:t Nňmoi byli no.hrazeni Madary o. Poltlky.) Liat to.kó uvtLdňl, 11 kwrých oboho<.lnílcú 11111,o 1.ivnost,nílu) se doetnno elovi, tňm, ktlol eo prokMJ (iLAisl,ic~luHJ lnl,{i1,iIrmof, [175] volby dopadly neslavně. Národní sjednocení neočekávalo snad vítěz8tví. ale jedno z předních míst určitě. Nakonec zfaka]o 17 míst v poslanecké sněmovně a. 9 v senátu. Po volbách se strana zača]a rozpltdat. Jako první se odpojila Národní fronta. a. po smrti K. Kramáře (1937) vyloučilo nové vedení i členy Národní ligy. J. Stříbrný byl podruhé vyloučen z politické strany. Upm~til tedy od své předete.vy stát se vlivným politikem a vrhl se s ještě větším zápalem lik J.oldM ,mlfe.~ doatat dávku ;edu, kter,1 M bn,talir:ujc. 1-' tom j11 ,,,í,fo,í 11uoiM11tl liyyi1111it-M .vtr,i11fo t-'tl· ci ..." (Duch novin, <'I. 12 z 12. pr1minco I02U). (176] kteří ještě při čtení po/1,yb'ltjí pysky." (Hoch, K.: Duch novin z 15. prosince 1929). Ale bylo též smutnou skutečností, že čtenáři tohot-0 tisku bvli i Htudenti a 1idé vysokoškolsky vzdělaní. ., Z autorů jmenujme alespoň některé - mnozí z nich v době okupace skončili jako aktiviHtičtí novináři: Josef Janoušek, Rudolf Novák, Šárka Janoušková-Doubková, Karel Werner, Karel Režný (kterého Mussolini jmenoval rytířem ftádu italské koruny), profesoři Mareš a Vrzalík, poslanci NS Karel Kut a ing. František Schwarz, Ferdinand Kahánek, spolupracovali spisovatelé a básníci J. S. Machar, Karel Horký, J. Kolman-Cassius. 4. TZV. NEZÁVISLÝ TISK Proklamovaně nezávisle na politických stranách stálo v l,uržoazní republice rn:~kolik významných deníků. Byly to L1novÉ NOVINY, NÁRODNÍ OSVOBOZENÍ, TRIBUNA a :NÁRODNÍ POLITIKA.Je sice pravda,že je nevydávalypolitickéstrany, ovšem všechny měly politické zaměření, všechny stranily určitým politickým zásadám, jež pak rovněž tlumočily a propagovaly. Závislost či nezávislost, stranickoHt či ncstn1.nickost zřejmě velice zajímaly i současné novináře, a, proto se k nim vyjadřovali, většinou v polemice. Např. Jarosl~v Stránský v seriálů „Kapitoly o Lidovkách" (LN z 28. dubna - 12. květn,a 1929), kterébyly reakcí na útoky agrárního tisku, že ~IDOVÉ NOVINY jsou deníkem národních socialistů. Stránský nepovažuje za správný názor VENKOVA, že pouze politické strany mohou vydá.vat s ÚHpěchem politické noviny. Píše: ,, .. .jest právě 8pecialitci 1.uiše/io per·iodickélw tisku, že skaro všec/1,en s[O'U,ŽÍ polit·ickýni st-ranám a podle to/w to 1Jypadá. Jinde si noviny luí,j-í. a pěatují individuální avébytnoat a aoutěží rostou, 11, nás se rajonují oblasti podle stran ...". Nakonec dokazuje, že LIDOVÉ NOVINY nejsou vlastnictvím žádné politické strany, ale přiznává., že bez poli• tického zájmu nejsou. __ Ke stranickosti tisku se vyjádřil také redaktor NÁRODNÍHO OSVOBOZENÍVáclav Chá.u: ,, .. .List tzv. nestranický je prakticky nemožný. Mwely by ho dělat stroje . .. Skutečným informátorem a zpravodajem je takový list, který 8'Jé tendence neskrývá, který s ní naopak své čtenáře seznamuje. Noviny, které o aobě tvrdí, že j.'1(J'll, netP-n.denční, nestra,nné atd., /1,rají se svým čtenářem vlastně nepoctivou /1,n.1,, zakrývajfoe před ním zorný úl,el, pod kterým pozorují BVět. Liat „neatranný" bývá zpravidla list reakční. Způsobem avé/1,0 nazírání i výale.dlcy svél,o pů.Bobení ••. P-říklady vidíme i 'lt nás. Např. Národní poUtilcu .. ." (Cháb, V.: Jak se dělají noviny. Pokrok, Praha 1932, str. 21).