23. český fašismus
23. ČESKÝ FAŠISMUS
JAROMÍR PAVLÍČEK
1. Vznik a cesta ke sjednocení
629
Počátky českého fašismu jsou úzce sp1iaty s · , d " 1·t· ký · · "
.
1
t h , .., , , J mezmaro nepo 1 1c m1 zmenam1
v e ec po prvn1 svetove valce Du0
Iez"i"tý' · l · c. "· • k,
, " , .., · m unpu zem pro rozvoJ 1as1st1c eho
h,nu~I v Ev:ope_ by~o v1t~_zs!ví ~ašistického režimu v Itálii v říjnu roku 1922,
ktere nasledne ovlivnilo fas1st1cke organizace v ostatních zemích.
~eský ~ašismu~ byl .reakcí na vystupňovaný český nacionalismus a první
zpravy o Jeho ex1stenc1 se objevily již v roce 1922, kdy získával stoupence
v národnědemokratických kruzích. V počátcích byl jeho program dosti obecný,
radikálně nacionalistický, zaměřený především proti Němcům a ,,cizákům",
brojil však také proti internacionalistickým socialistům a „národně vlažnému"
Hradu. Samozřejmým byl antisemitismus a prop~gování vlády silné ruky.
Zdaleka však nebyl tak militantní jako fašismus v sousedních nástupnických
státech.
V letech 1922-1923 vzniklo několik krajně pravicových nacionalistických
skupin. Klub červenobílých byl založen v roce 1922 ve spolupráci Josefa
Kučery (1878-?), tajemníka národnědemokratické strany, Jiřího Branžovského
(1898-?) a Zdeňka Zástěry (1892-1942). V roce 1923 měl klub na 1 300 členů
a vydával vlastní časopis s názvem Výzva červenobílých. V úvodním provolání
k veřejnosti dali svá jména k dispozici senátor Matúš Dula (1846-1926),
profesor František Mareš (1857-1942), nedávný rektor Univerzity Karlovy,
spisovatel Josef Holeček a pozdější předseda kl~u profesor Arnošt Wenig
(1883-1964). Právě jeho působení na právnické fakultě získalo mezi jejími
profesory a studenty pro Klub červenobílých řadu stoupencí1. Červenobílí propagovali
šovinistický československý nacionalismus a jejich požadavky vycházely
především z politické a sociální demagogie. Využívali nespokojenosti
obyvatelstva s koaliční politikou vládních stran.
Prakticky ve stejnou dobu vzniklo Národní hnutí. Bylo volným sdružením
v koncepci národní demokracie. y duchu pojetí Karla Kramáře kladlo důraz na
sjednocení Slovanstva pod vedením Ruska, samozřejmě zbaveného bolševiků.
Významně se podílelo na kampani proti uznání Sovětského svazu, která vedla
630 Politické strany
k odsuzování tehdejšího ministra zahraničních věcí E. Beneše. Národní h ,
, , d vd k . k, nuti
bylo podporováno Mladou g~~erac1 ?~ro ~e e~o . rat1c ve strany, která v tisku
vyzvala své stoupence k boJI za v1tezstv~ fas1sm~ v ~eskoslovensku podle
vzoru italských fašistů. Vzhledem k vazbam na n~rodnt demokracii byl vliv
Národního hnutí omezen před~vší1~ na Prahu a asi 50~ stoupenců bylo registrováno
v Brně pod předsedn1ctvnn profesora Bohumila Baxy (1874-1942).
Vysokoškolské studentstvo více přitahoval vášnivý řečník na jejich shromážděních
Viktor Dyk (1877-1931). Právě na takových akcích prosazovali vůdci
Národního hnutí ve vztahu k Němců1n „českos)ovenskou diktaturu" a politiku
,,tvrdého klacku".
Jak Červenobílí, tak Národní hnutí se ve stejnétn období pokoušeli navázat
spojení s organizací Moravští fašisté v Holešově. Její č)enové se sdružovali
okolo týdeníku Hanácká republika, v roce 1923 přejmenovaného na Národní
republiku. Vůdčí osobou organizace byl Robert Mach (1884-1945) a majitelem
listu národnědemokratický poslanec František Zavře), statkář ze Zahnašovic
u Holešova. Na financování týdeníku se podí1e1 Svaz průmyslníků.
Moravští fašisté měli sice jen na 500 členů, ale snažili se prosadit ve spolkové
činnosti dalších politických stran. Jejich kontakty nesměřovaly pouze k národním
demokratům, ale také k předákům ruských bělogvardějských emigrantů
v Mnichově. Koncem roku 1922 měli fašisté na Moravě již patnáct místních
organizací (na Hané, na Valašsku, na Ostravsku, v Uherském Hradišti a ve
Znojmě) a čtyři další v Čechách (v Praze, v Litoměřicích, v Kolíně a v Českých
Budějovicích).
Od počátku existence fašistických organizací v Československu se projevovala
snaha ustavit jejich jednotné vedení. V roce 1923 na schůzi fašistických
předáků v Kolíně bylo zvoleno první ústřední vedení československých fašistů
v čele s F. L. Stelzigem, knihkupcem z Holešova, a tajemníkem R. Machem. Již
tehdy se však objevi)y rozpory o názvu hnutí, zejména mezi českou a moravskou
skupinou fašistů. Střediskem ale zůstal ještě Holešov a tiskovým orgánem
Národní republika. V dalších Jetech následovaly sjezdy v Holešově (1923)
a v Kolíně (1924), kde bylo rozhodnuto o přemístění fašistického sekretariátu
z Holešova do Prahy. Do čela zde vzniklého Ústředí československých fašistů,
které již řídilo na 40 odboček, byl zvolen továrník z Kolína Alois Kláš-
terecký.
V důsledku sílící aktivity československých fašistí'1 běhe1n roku I925, především
v Praze, narůsta)y řady jejich stoupenců. Na celém úzen1í ČSR odhadovalo
ministerstvo vnitra v tomto roce jejich počet na 20 000. Odezvu nacházeli
JJ. českýfašismus
631
f:as"isté i mezi vysokoškolskými a středosvkolským· tud ty " 1
"' k 'l
. , , " 1 s en ; v ce e prazs e 10
fašist1ckeho studentsk~ho ~dru~ení stál vysokoškolský student Jan Vrzalík
( J904- 1971) a na brnenske univerzitě byl hlavním představitelem Vladimír
Teyrovský (1898- 1__98?)~ ~a ~~ši~ti_~~ém sjezdu v Přerově (20. Iistopadu 1925)
bylo rozho~nuto, ze cest1 fasiste JIZ nebudou vystupovat ve spojeni s národnědemokrat1ckou
stranou, ale zcela samostatně. Toto rozhodnutí bylo zřejmě
podpořeno i představou, že po předchozích jednáních mezi pražským fašistickým
ústředím a samotným B. Mussolinim by bylo možno očekávat z Itálie také
finanční pomoc.
V první polovině 20. let se všechny tři směry českého fašismu, působící
ještě relativně samostatně, postupně aktivizovaly, nelze ovšem hovořit o jejich
převládajícím vlivu v některé společenské vrstvě, ani o politickém ovládnutí
určitého geografického teritoria. Ve fašistických organizacích byli činní jak
střední i nižší úředníci , tak živnostníci a řemeslnici , k fašismu se hlásili někteří
bývalí legionáři , studenti. národně radikální dělníci , rolníci, podporovali jej
i někteří podnikatelé a statkáři . Sympatizanty mělo fašistické hnutí i mezi příslušníky
ozbrojených sil a blízko k němu měla také celá řada politiků stran
pravice i středu (českoslo\'enští socialisté a lidovci). V počáteční etapě našlo
oporu také u mnoha význar11t1)1
Ch osobností z řad umělců a spisovatelů (Josef
Holeček, Martin Rázus. Alois J,irásek, František Xaver Šalda, František Mareš)
a určité sympatie mu vyjadřoval v této době i Karel Kramář.
Parlamentní volby v roce 1925 vcelku jasně reflektovaly polarizaci politick)1ch
sil v Československu. Přestože zv ítězi li agrárníci, jejich komplikovaně
sestavená vláda tzv. Pětky podala již v březnu následujícího roku demisi a byla
vystřídána úřednickou vládou Jana Černého. Politické rozpory byly přímou pobídkou
pro další aktivizaci českých fašistických sil. Krátce po pražském sjezdu
československých fašistů (v únoru 1926) došlo 24. března 1926 ke splynutí
všech stávajících fašistických organizací, které podle vzoru italských fašistů
vytvořily NÁRODNÍ OBEC FAŠISTICKOU (NOF). Programem nové politické
strany bylo nastolení fašistického režimu v Československu. Zanedlouho
11
~~0, I. května 1926, se zemského sjezdu Národní obce fašistické v Prostějově
zucastnilo na 500 fašistických delegátů z celé republiky a v průvodu demon~~ro_valo
své smýšlení přes 3 500 stoupenců fašistického hnutí. Sjednocené faSIShcké
hnutí začalo věnovat mimořádnou pozornost zejména mládeži - téhož
roku byly založeny úderné fašistické oddíly Omladina, jejichž hlavní zastrašovací
metodou byl fyzický teror.
Politické strany
632
2
_Čeští fašisté ve druhé polovině 20. let
. ,
1
" , 'cl
1
roku 1926 se čeští fašisté dostával i do politické ofenzivy
V 1ar111c 1 mes1c1 , . " ·
V
· ·
1
t· bli'z"i'cím se 8 všesokolskym sjezdem (5.-6. cervence 1926)SOUVIS OS I S . , " , ,., • o o '
kdy se očekávalo otevřené vystoupeni cesk~ch. fas1stu'. vzru~tala v zemi
politická nervozita. Policejní ředitelství ~~ ~noJm~ zachytilo ~pravy z Rakou-
k
říptavách zavedení vojensko-fas1st1cke diktatury v Ceskoslovensku.s a o P , k I 1· . , " d'Podobné zprávy O
chystaném fašistickém převratu zts. a o P~ 1ceJ,m re 1telství
v Brně na podzim roku 1926, kdy v den vzniku rep~bhky ~el,o být _za podpory
slovenské Rodobrany zavedeno stanné právo, uzavreny statn1 hranice a sekretariáty
politických stran obsazeny ozbrojenými fašisty. Poslanci měli být internováni
a v čele fašistického kabinetu měl stanout Cyril Svozil (1886-1935),
ministrem národní obrany se měl stát generál Rado/a GaJdc:, (1892-1948) a pro
vedení ministerstva zahraničních věcí se počítalo se Stefanem Osuským
(1889-1973). Členy vlády se měli stát také Andrej Hlinka (1864-1938), Vojtěch
Tuka (1880-1946) a další krajně pravicoví politikové.
Právě V. Tuka a další slovenští nacionalisté, jako Alexander (Šaňo) Mach
(1902-1980), Peter Prídavok (1902-1966) a Ferdinand Juriga (1874-1950)
vytvářeli profil slovenské fašistické Rodobrany, což byly ozbrojené úderné
oddíly, organizované podle vzoru italských „černých košil" a hitlerovských
SA. S českými fašisty je spojovala společná nenávist k hnutí národnostních
menšin, ke komunismu, k socialistickým stranám a Hradu a sa1nozřejmě vyhraněný
antisemitismus.
Mimořádně příznivý vztah k fašistům projevovala část členů Mladé generace
v národní demokracii, jejíž představitelé konstatovali, že je s fašismem
s~ojuje" shodná i?ea: ,,Blaho státu a národa jest zákonem nejvyšším". Také
nar?dnede~o~rati~ký !".edaktor ~árod~~ch listů František Sís ( 1878-1938) prohlas~v~I,
~e c_esk~ -~as1smus ~~a. po~1t1vní yrogra1n, a vítal, že vede protikomurnstick~
boJ. Pnlis se od fas1st1ckych myslenek nelišil ani první muž národní
dem~kracie Karel Kramář ( 1860-1937), který na zasedání zemského výkonného
_vyboru ,strany"~rohlásil, že fašismus hlásá myšlenku národního státu a ,,vše,
co Je dobre ve fas1smu , chce náš program a všecka naše politika" .
Dal~í p~íJe~ito~t postavit se na obranu českého fašismu dostal K. Kramár· po
obdob1 vladrn knze v létě r I 1926 1 I r ·
t
. C'. _,.
0
,
0 ui J, <cY se f. G. Masaryk rozhodl k zásahu
pro I 1as1stum na zaklad ě info. , Í • ·· I .k
I
k 'h
1
'mete OJeJ1c1 př1pravovanén1 puči ve dnech
so o s e o s etu. Masarykova St' ť U t . d . . .., . " ,7 '"' 1
926
p ' a 11 ene ung m1t Masaryk uvereJnena
· zan v rager Tagblatt s I ·1 1 • ', e vys ovt a zce a Jednoznačně proti českému
]3. česk;í fašismus
633
f:ašismu a vzhledem k široké publicitě me"la lk, hl .., . . M, , .,, _,. ve y o as u vereJnost1. asarykovo
konstatovam, ze „fas1smus J.e anony1n111' spolec" t k . , h d, , . .,, , nos nespo OJenyc a o inítnutych
s omezenym I ucentm k výrobě politicky'ch bá h k l ·" k' h" d ", .
1
c ore a up1cs yc
· • k" a pre evs1m Je 10 vy' k " c _,. •
h1sto1e , . . , . ro , ze 1as1smus Je „patologickou sedlinou",
vzniklou,: polittcke kn~e ná,rodn_í demokracie, nemohly zůstat bez odezvy.
K. Kramar ~eag~val"~ Narodntch hstech již 10. září 1926 statí Moje odpověd\
v níž vz~I ces~y fasisn:1us pod ochranu; známým se stalo jeho rčení „zaplať
pánbůh, 1 kdyz se to Jmenuje fašismem", kterým obhajoval nacionalistické
postoje.
V podobném duchu se neslo i prohlášení národní demokracie, v němž se
rozhodně postavila proti pronásledování „národního a státotvorného fašismu"
a také proti snaze politiků okolo Hradu rozpustit Národní obec fašistickou.
Stejné stanovisko jako K. Kramář zastával i František Hlaváček (1876-1974),
F. Sís a další národní demokraté. Kramářova linie zůstala v podstatě nezměněna
a podobně také v případě řady sympatizantů i financiérů fašistického hnutí
lze hovořit o krátkém období okouzlení fašistickou ideologií, která v té době
nepůsobila jako brutální či totalitářská. Ostatně také někteří politikové hradního
křídla neskrývali své sy1npatie k tzv. demokratické diktatuře, kterou by
bylo možno předejít diktatuře fašistické. Varšavský puč generála Józefa Pilsudského
v Polsku v červnu 1926 a vytvoření autoritářského sanačního režimu
hodnotily i některé prohradní noviny jako oprávněnou nutnost.
S obdobím politického vzestupu českého fašis1nu je neodmyslitelně spjata
osoba generála Radoly Gajdy (vl. jm. Rudolf Geidl). O jeho kontaktech s českými
fašisty se sice nepotvrzeně mluvilo již od roku 1924, ale otevřeně začal
spolupracovat s Národní obcí fašistickou až v roce 1926 - po tehdy známé
Gajdově a Stříbrného aféře - a posléze vstoupil i do jejích řad. Ve zmíněné
aféře se R. Gajda stal objektem složité politické hry, kdy v první fázi byl
zproštěn všech obvinění ze špionáže, ale na základě nezanedbatelného tlaku
T. G. Masaryka byl v dalšhn kárném řízení zbaven hodnosti generála a degradován
na vojína v záloze. Gajdovo vyobcování z armády 13. prosince 1926 mu
dovolilo, aby se již na počátku roku 1927 zcela nepokrytě připojil k českým
fašistům.
Právě na přelomu let 1926 a 1927 dosáhla Národní obec fašistická největšího
rozmachu členské základny. Na 200 000 organizovaných členů v Čechách,
2 toho asi 40 000 v samotné Praze svědčilo o tom, že čeští fašisté se konsti-
'
tuoval i jako samostatná politická síla, která hodlala zahájit boj o politickou
moc. V prvních dnech roku 1927 (2.- 3. ledna) se konal v Brně sjezd Národní
634
Politické strany
b c. .... t' k, a do ,·e•ii'Jio čela byl ,·ednomyslně zvolen R. Gajda, který se den
o ce 1as1s 1c e . :., · " . .
1
• •
" d , lerii'in stal 1·e,·ím členem Cleny direktoria by r ustanoven, propre
svym zvo . . · .
1
c L Sv · a z Zástěra (1892- 1942) z Prahy, C. Svozt . (1886-1935)
1esor . ve1car . --- - .
P t..,•0
a profesor Jan Khéres z Uherského Hradiště, stavitel Jan Daxner
z ros eJ v , v
•
1
(1904-?) z Nitry a lékárník Vladimír Zu.ffa (I 893-?) z Brat1s avy. R. Gajda,
který od své degradace vystupoval ~ u~1if~.n~~ cars~é?o b~logvard_ějsk~ho
generála, byl na brněnském sjezdu nadsene ~nv1ta~. v~lanm~ slavy, z~~tzenymi
pravicemi a zpěvem neoficiální hymny českych fas1stu ,,~eJ"'Slov~-~e . R. ?aJda
především zdůraznil, že jako voják nemohl ;uto _tu~kc~_dnve...pnJmout, c1mž
se také distancoval od nařčení ze spolupráce s ceskym1 fas1sty pred svou degra-
dací.
Po svém zvolení vůdcem" Národní obce fašistické vyhlásil R. Gajda otevře-
,,
ný boj komunismu a bolševismu; právě fašismus totiž považoval za jedinou
sílu schopnou tyto ideologie zničit. Koncem února 1927 uveřejnil tiskový orgán
strany Říšská stráž Gajdovu stať nazvanou Manifest generála Gajdy, která
se v podstatě stala ideologickým základem českého fašistického hnutí. Svou
populistickou agitaci prováděla Národní obec fašistická prostřednictvím letáků,
tisku a vystoupení na veřejných shromáždění, po zvolení R. Gajdy poslancem,
se stal místem pronášení fašistických projevů i parlament. Především sociální
demagogie měla umožnit českým fašistům proniknout mezi široké vrstvy
obyvatelstva. Vystupňovanou aktivitou v polovině roku 1927 se strana snažila
ukázat svou akceschopnost; kromě násilných akcí vedoucích k narušení nebo
úplnému rozbití schůzí a přednášek pořádaných demokratickými stranami se
Národní obec fašistická snažila ovlivnit květnové prezidentské volby. Na 1 500
fašistů uspořádalo před volbami veřejný tábor, který vrcholil průvodem Prahou
a provoláváním slávy K. Kramářovi a R. Gajdovi.
Kulminačním momentem politického rozmachu českých fašistů ve 20. letech
byl celostátní sjezd Národní obce fašistické v Mladé Boleslavi svolaný na
14;-15._ srpna 1927. V předvečer sjezdu se konal v mladoboleslavském městskem
divadle ~oncert umělců pražského Národního divadla sympatizujících se
stranou a drul~y den procházel městem průvod asi 1 600 fašistt1 v čele ~ R. Gajdou
a generaly ve vy'slu"b" J , G'b"" . ·
, z e gnacem 1 zsem (1871-1936) a Bohumilem
Konopaskem ( 1873- ?) Vy I I , -, - " , ,
• 0
• • vrc 10 en1m teto propagacn1 akce bylo shromúždě111
~s, 2 OOO stoupencu českých fašistů a předání osobního vozu Škod'l R Gajdovi
Jako daru odbočky Národní ob _fi š" _. 1é M , . ' · · .
d 'h . d , , ce a isttc < v lade Boleslav1. Samotného sJeZ-
o2vOe
O
Je nan, strany se úč~lstnilo 84 zástupcťt z Čech, 39 z Moravy a Slezska
a ze Slovenska. Hlavni JJro· ~ d ,1
_ . ,
(1896-l 964) , .~ev P1e nes taJemn1k strany Jan Scheinost
a pozdravne dopisy byly odeslány A. Jiráskovi, J. Holečkovi
23_český fašismus 635
a F. Marešo~i: Ve_ smysl~ demonstrace vůdcovského principu v Národní obci
c.as"istické slozilo dtrektormm své funkce do rukou R Ga ·d · k O
d •
1, _,.. . · 1j Y Ja O VU Cl a znovu
je zjeho rukou pnJalo.
Na sj~zdu v Mlad~ BolesJ~vi se však R. Gajda dopustil vážné politické
chyby. Pred prezentaci volebmho programu Národní obce fašistické, s nímž se
měla tato strana san:iostatně zúčastnit podzimních komunálních voleb, R. Gajda
ze své pravomoci samostatnou účast ve volbách zakázal a pouze určil, které
politické strany fašisté volit nesmějí. Krátce nato přes odpor direktoria rozhodl,
že strana nebude zakládat samostatné odbory. Tyto a další momenty
narušily zdánlivě pevné řady členstva Národní obce fašistické.
K rozkolu ve straně ovšem přispěla také další Gajdova, tzv. sázavská aféra.
Krátce po zmíněném mladoboleslavském sjezdu se omladináři, členové fašistických
úderných jednotek, snažili násilím zmocnit úředních dokumentů kárného
výboru ministerstva národní obrany, které se týkaly projednávání Gajdova
případu. Policie rychle zjistila, že akce úderníků Národní obce fašistické byla
podniknuta se souhlasem R. Gajdy a Z. Zástěry a aféra měla dohru před soudem.
R. Gajda byl odsouzen do vězení, ztratil tím i částečné generálské požitky,
které mu zůstaly po prvnhn procesu, a navíc byl definitivně vymazán z československé
vojenské evidence. Československá armáda tak ztratila jednoho
znejúspěšnějších legionářských generálů, výborného vojenského stratéga a nositele
mnoha vysokých domácích i zahraničních vyznamenání. Jako poslanec
byl sice chráněn imunitou, ale dvouměsíční trest si odpykal v roce 1932.
Národní obec fašistická začala prožívat krizi i přes některá opatření, jež
měla stranu personálně i finančně posílit. Do direktoria byl R. Gajdou přijat
továrník Josef Bartoň-Dobenín (1862-1951 ), který měl udržovat kontakty
sostatními průmyslníky, ale ani nové direktorium nebylo jednotné. V listopadu
I927 rezignoval na funkci v direktoriu C. Svozil a nahradil jej Z. Zástěra.
C. Svozil, působící v Prostějově, začal vytvářet opoziční skupinu fašistů na
Moravě, tzv. Fašistickou stráž, jejímiž středisky byla města Olomouc, Přerov,
Moravská Ostrava, Hulín a Holešov. Jeho akce v podstatě navazovala na lednový
(1927) rozchod Národní obce fašistické s R. Machem, který patřil k zakládajícím
členům Moravských fašistů na počátku 20. let. Přestože počet členů
N~rodní obce fašistické byl koncem roku 1927 odhadován na 200 000, vedle
vnitřního rozkolu byla její činnost ochromena rovněž naprostým nedostatkem
finančních prostředků. Ten byl ovšem také zapříčiněn neúčastí Národní obce
fašistické ve volbách což mělo za následek ztrátu přislíbených finančních
'
v
prostředků jak pro aparát strany, tak pro její tiskový orgán Ríšská stráž.
636
Politické strany
, kr" Gal]·dově fašistickém hnutí pokračovala i v následujícím
Permanentn1 1ze v O ,
" d "' v důsledku vnitřních rozporu. Dne 5. unora 1928 se konalroce, a to pre evsnn ". . , , .
P
,I , Stle"m Národní obce fas1st1cke za vede111 R. Gajdy a s vy-v raze genera 111 , .
, ,1° / Gz'biše a B Kononáska a dale J. Scheinosta a Františkastoupentm genera u . · r O •
Pauluse (1885-?), ale ve stejnou dobu sc~~z?~ala v ?Iomouc~ _moravská
.c. ...,. t· k' ozi·ce vedená C Svozilem. Opoz1cmc1 R. Ga1du sesadtlt z funkce1as1s 1c a op • . ,,. .
vůdce Národní obce fašistické, na oplátku byh vs1ch111 ze strany :Yloučeni.
N talo období boje československých fašistických frakcí o moc. Jtž na podzi:
roku 1928 se vytvořila další opoziční frakce českých fašistů - Svaz
slovanských fašistů, v jejímž čele stál Václav Stulík (1895-1962), šéfredaktor
časopisu Junácká stráž, určeného fašistickým úderným oddílům. Do rady
stařešinů této nové odnože Národní obce fašistické byly jmenovány významné
politické osobnosti, o nichž bylo známo, že sympatizují s krajní pravicí československé
politické scény. Vedle bývalého poslance zemského sněmu Václava
Perka to byli univerzitní profesoři F. Mareš a Josef Pekař (1870-1937).
R. Gajda se v kruzích Národní obce fašistické dostával stále častěji do sporů
se svými spolupracovníky, především v direktoriu. Vůdcovský princip mu
umož11oval zbavovat se nepohodlných kritiků nebo oponentů, a tak ve druhé
polovině roku 1928 byli funkcí v direktoriu zbaveni B. Konopásek, F. Aujeský
a F. Bauer (1897-1964). Rozkol nezasahoval pouze vedení strany, ale pronikal
i do nižších složek, místních organizací. Opozice v Lysé nad Labem v čele
s továrníkem Vackem, který patřil k významným financiérům fašistického hnutí,
přešla do tzv. Národního tábora C. Svozila. Vnitřní rozvrat ve fašistickém
l:nutí ne:~st~_l bez pozo~~ost! několika pravicových stran, které v něm spatrova_ly
P;Il~z1tost z1skat, c~st clens1:a do svých řad - především v období před
podz~?1m~1 parlament~1~1 ~olbam1 v roce 1929. Iniciativní v tomto směru byl
J. ,Stnbrn~ se sv?u rad1kalm stranou slovanských socialistů, ale pozadu nezůstavalo
ani Hlavačkovo a Duškovo křídlo národnědemokratické strany.
~irektorium Národní obce fašistické si však uvědomovalo oslabování svých
P?Ztc a nakonec po schůzkách R. Gajdy s J. Stříbrny'm al t," , " t·
narodního de k F ," , e ez za ucas 1
zaměřen1'1n Zmt~ rhatta k. Hlkav~cka ~yly navázány kontakty se zcela účelovým
· ec o onta tu v kl 4 ,,,. 1litická strana) L" . , , zni · rtJna 929 volební blok (nikoliv poiga
proti vazanym k d'd 't , 1. • ,
rodní obec fašistická St'"b 'h an .
1
~ n,1m istmam, v níž se sdružily Nádomkářů
malorolníků' hn rnde, ~ Rad1kalm strana, Svaz nájemníkú, Strana
' a ospo arských jednot O "· '1 " , " 0
Jednota československé) d , ruzma va ecnych poskozencu,
. 10 omova a Odborové d " , h , 0
• '
mezi nimi bylo velmi vol , . . . s ruzem udebn1ku. SpoJeíll
. ne a ani R Ga1da an J Sf'b , ,, . d,orgamzační samostatnosť , h · , 1
• n rny se nechteh vz at1
svyc stran, a tak došlo především k přetahování
23_český fašismus
637
"lenstva. V parlamentních volbách ,,a d .c po zim roku 1929 d 'hl L' ·
vázaným kandidátním listinám pouze 0 96 o/c " h h O os~ ~ iga proti
, " , t, , .., . ' 0
vsec lasu a um1st1la se na poslednnn,
sestnac em miste mezi stranami kt , bd " 1 , ,
I. J s "'b , ' ere O rze Y mandaty Poslanecka
křesla získa I . tn rny, K. Pergler (1882-1954) R G 'd . ,
, h dl S "'b , a · Cl.J a. Volebm blok se
P
o volbac rozpa a tn rneho proud se úpln" .1
N
, d ,
1
. e osamostat111 v dubnu 1930 pod
názvem aro 111 1ga.
3. Diferenciace českého fašistického hnutí ve 30. letech
Tvrdého dopadu hospodářské krize v letech 1929 1933 " h ·,I '..., . - na vsec ny soc1a rn
vrstvy v Ceskoslovensku se snažil český ťas"i'smus ..., 't O
• ..., h. vyuz1 ve svuJ prospec .
Soc~áln! dem~gogie byla vho~no~ cestou pro šíření fašistické ideologie. Demokraticky
system byl prohlasovan za platformu sloužící k rozkradení státu
a značně populární na počátku 30. let bylo heslo Národní obce fašistické:
„Republika je jako vykradená chajda- zachrání ji Radola Gajda". Faktem však
zůstalo, že armádu nezaměstnaných ve městech a průmyslových centrech
se v té době více podařilo podchytit komunistům, v pohraničí pak Henleinovým
německým nacionalistům.
Na politické pravici se v době hospodářské krize objevila další fašistická
organizace - Vlajka. Jejími organizátory byli většinou nacionalističtí studenti
včele s posluchačem Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze J Vrzalíkem.
Nebyl v těchto kruzích osobou neznámou, byl členem vedení Fašistického
studentského sdružení, které od roku 1925 do roku 1927 patřilo k Národní
obci fašistické, ale v roce 1928 se přeorganizovalo v Národní svaz mládeže
a studentstva. Organizačními změnami se posléze skupina funkcionářů dopracovala
3. dubna 1930 k založení politického klubu Vlajka a vedle jmenovaného
J Vrzalíka pracovali ve výboru Miloš Meixner, Jindřich Streibl (1907-1988)
a Jožo Hritz, člen Hlinkovy slovenskej l'udovej strany, a do prvních čísel
stejnojmenného časopisu Vlajka přispívali často V. Dyk a F. Mareš. V prvních
fázích existence nebyla Vlajka politickou stranou v pravém slova smyslu, ale
politickým klubem který volně sdružoval pravicově orientované intelektuály.
V roce 1930 stál v' če]e Vlajky Lubomír Kukla (1903-1969) a členy předsed-_
nictva byli .J Vrzalík, J Streibl, J Hritz a méně známí Fran~iše,k Varcl a ·:osef
Chlubna. Počátkem 30. let měla Vlajka protiněmecké zaměrent v ~uchu, ideologie
národní demokracie a sociální program podobný programu Narodnt obce
fašistické nebo Národní ligy.
Protiněmecká orientace, na jejíž akcentování měl značnýv v_liv ~ Dy~,, měla
svůj český nacionalistický rá~ec, který se ale postupně meml. Predevs1m po
638
Politické strany
nástupu Hitlera v Německu došlo \e Vlajce k ,zása~nímu obratu ~e vztahu
k nacismu. Této změně také odpov1dalo vedent Vlajky. V obdob1, kdy se
vlajkaři dovolávali při zdůrazňování česk~slovenského ~acionalis~,u M. R.
Štefánika A. Rašína, K. Kramáře, K. Havhcka, F. Palackeho a A. Jtraska, stál
v čele 0
;ganizace Stanislav Niko/au (1878-1950), známý autor učebnic zeměpisu
pro střední školy, ale v"roc~ 1934"ho vys~říd~l J V~zalík a čest~ým čl~nem
byl zvolen F. Mareš. Ovsem I za predsed111~tv1 S. 0
N1kolaua Vlajka ostre
vystupovala proti antifašistickým německým em1grantum a nemohla se také
smířit s působením J. Voskovce a J. Wericha v Praze. Ve spolupráci s Hlinkovou
slovenskou l'udovou stranou zorganizovali v únoru 1932 vlajkaři mohutnou
schůzi v Praze, na níž hovořili i A. Hlinka, J. Tiso a předseda Slovenskej
národnej strany M. Rázus. Vlajkaři přijali autonomistický program hlinkovců
a žádali jako oni splnění pittsburské dohody z roku 1918. Tady stáli v jedné
frontě jak s R. Gajdou, tak s J. Stříbrným, kteří se ovšem snažili Vlajku využít
pro své vlastní politické cíle.
Specifická byla slovanská orientace vlajkařů, která byla zaměřena na polské
stoupence prezidenta Pilsudského (tzv. pilsudčíci). Častá jednání vedli J. Vrzalík
a J Hritz v Polsku, kde navázali spolupráci s pravicovou nacionalistickou
Legií mladých. Případná Československo-polská konfederace měla být hrází
proti „germánstvu a bolševictví". Tyto tendence vyvrcholily v dubnu 1934
ustavením tzv. polské ligy v rámci Vlajky, jejímiž členy byly vedle již jmenovaných
vlajkařských funkcionářů i významné osobnosti politického života
jako pražský primátor K. Baxa, univerzitní profesor Karel Domin (1882-1953)
aj. Zanedlouho však - po tajné návštěvě J. Vrzalíka v Německu - začali vlajkaři
přebírat ideové prvky z nacistické ideologie, a přestože vzorem korporativního
státu pro ně zůstávala i nadále Itálie, začali se pozitivně obracet
směrem k nacismu.
Výr~zně, ~e y1aj~a ~id_itelnila při tzv. insigniádě v listopadu 1934. Spor
0 na_vra~em ms1g111~ pecetide~, sta~obylých památek a historicky cenných věcí
me:1 ne':1e„c,ko_u a ceskou ~111verz1tou byl rozhodnut soudně a postavil proti
so_be ~be ca~t1 _Karlovy urnverzity. Po ostrých bouřích a bitkách mezi českými
a ne~e~kym1, st~denty bylo vydání insignií české straně skutečně vynuceno.
V P?ulic~ich vytrznostech, které mj. vedly k polarizaci levicových a pravicovych
s~l na české straně, se vyznamenávali především vlajkařští studenti
svou nacionální záští a arogaiic' · 0
" · N" 0 • • • ,
0 0
,
1 ne.1en vuc1 emcum, ale I vt'.'1č1 Iev1covym
odpurcum takoveho způsobu řešení historického sporu.
Počátkem 30. let se pře kl O , , • • ,
1
, s po es stoupencu Narodnt obce faš1st1cke v ceostatním
měř'tk "k ,1
u v ne terych oblastech počet jejího členstva zvýšil. Týkalo se
23. český fašismus
639
to zejména Pardubicka, Litomyšlska ·•v , h " .." ,
přívrženců fašismu v chudých okr~;::~
1
(: C:Ch a Jtzm ,Mora'?'., přibylo také
sympatizovala ta část zemědělců kte , t, les omora:ske vysocmy. S fašisty
' ra s a a v opozic. t. , , . ,
straně, ve městech přecházeli k fašistům . .
1
pro 1
agrarm a hdove
stran. Nově založené organizace stran r~espok0Je~c1 z osta~1ích opozičních
nálních volbách v letech 1931-1 932
. y ,
2
~caly u~latnovat SVŮJ vliv při komu-
h
. .c. v . ty b . , vys edky techto voleb byly v některy'ch
oblastec pro 1as1s povz udrvé.
Ve druhé polovině roku 1932 · , 0
"
, . ". . . 51 narustu clenstva a počtu nových fašistickych
Jednot vs1mlo d1rektonum Národi,r' obce c: ,.,. t· k, Akt· , ,.,.
, 1as1s 1c e. 1vrn cmnost
náčelni~a s_tr~ny pro Mo_ravu majora ve výslužbě Rudolfa Uvíry (1879-?) sledovalo
I mm1sterstvo vnitra kterému 11eu111·klo "' b"'"' , , "t"' t " ·
, , "' " , , ,' , ze ezna navs evnos na vereJnych
shromaz~en0
1 Narodm obce fašistické se pohybuje kolem několika set
osob. Akce fas1stu na Moravě měly být podle direktoria vzorem pro další aktivitu
strany v Praze.
V noci z 21 . na 22. ledna 1933 skutečně proběhla v Brně jedna z nejznámějších
akcí českých fašistů v meziválečném období, akce „Gajda-granát".
Pod vedením nadporučíka v záloze Ladislava Kobsinka (1903-?) přepadlo na
70 příslušníků"' Národn í obce fašistické tehdejší Svatoplukova kasárna 43. pěšího
pluku v Zidenicích u Brna s úmyslem vyvolat širokou převratovou akci
vedoucí ke svržení stávaj ícího režimu. Celá akce, provedená se značným diletantismem,
rychle zkrachovala, ale každopádně měla velkou publicitu. Při
následujícím vyšetřování byla odhalena provázanost fašistů s četnými osobami
zřad armády, jejich kontakty s různými polovojenskými organizacemi (Československou
domobranou z Itálie, Jadranskou stráží, Obcí bývalých námořníků)
a zvlášť úzká se ukázala spolupráce s Československou domobranou, v jejímž
čele stál bývalý vedoucí fašistických úderných oddílů, legionář a generál ve
výslužbě I Gibiš.
Již druhý den po likvidaci pokusu o puč byl v Holiči na Slovensku zatčen
R. Gajda a spolu s dalšími 67 osobami byl v červn~- 1933 s~uze~ Státní~
soudem v Brně. Právě R Gajdovi se ovšem nepodanlo prokazat Jakoukolt
účast na akci a vynesené rozsudky, včetně úplného Gaj~o~a osv~boze~í, odpovídaly
původnímu hodnocení puče z úst agrárního ?1m1~tr,~ na~odm obr~ny
Bohumíra B d," " •d 'ce O
ztřeštěnost svedenych hd1 nez o orgamzora
ace, ze ,J e v1 , ". . k ') p · 'zký
vanou akc· "kt , 1.1
. k, trany (Národm obce fas1st1c e . rot1 m m
1 ne ere po 1 1c e s . . o
rozsudkům s " k t I bouře J.ak ze strany socialistu, tak z okruhu Hrae
vsa rozpou a a . d "l v březnu 1934 k redu.
Právě z podnětu Kanceláře prezidenta republiky ~s
O
.d b I
d
· · · , b y Take R GaJ a y o souzen
vizi procesu a tresty fašistům byly zdvoJnaso en · ·
640
Politické strany
k t.., "k, t ·estu šesti měsíců, přestože mu ani tentokrát nebylo nic prokázáno.
ez emu 1
.., • ..., .
1
, 1
,.., ..,
TI k · 1· t'cky'ch stran na revizi procesu byl zreJme s1 ny a zv aste zaměa
soc1a 1s 1 , , . . ,
..., , Gay•,JolJO odsouzení. Přísedící soudu, pravmk a un1verz1t111 profesor
reny na .u 1 • , k ·,I , h d
Rudolf Dominik (I 889-1950), na protest proti natla u ,socta 111~. .emokratů
po procesu přestoupil ze sociální demokracie do Národ111 obce fas1st1cké a stal
se po volbách v roce 1935 za tuto stranu poslancem.
Na jedné straně židenická akce českých fašistů pro svůj lokální chara~ter
nemohla ohrozit stabilitu de1nokratického režimu v Ceskoslovensku, ale fašisté
se jen více zdiskreditovali v očích veřejnosti, na druhé straně bylo s podivem,
že oficiální vládní místa nedosáhla zastavení činnosti Národní obce fašistické.
Ministerstvo vnitra sice zostřilo svá opatření proti českým fašistům častými
domovními prohlídkami bytů funkcionářů strany a zabavováním různých nezákonně
držených zbraní, ale samotnou politickou činnost Národní obce fašistické
to neomezilo.
Nástup Hitlera a nacistů k moci v Německu počátkem roku 1933 aktivizoval
i české fašisty. Časopis Fašistický jih v březnu 1933 viděl v Hitlerově vítězství
vzor pro české fašisty a nabádal, aby se od A. Hitlera učili jak dobýt vítězství.
V srpnu 1933 došlo k vytvoření bloku pravicových a fašistických skupin z celé
republiky, jehož iniciátorem byla Hlinkova slovenská l'udová strana. Ta využila
k útokům proti vládní politice Pribinových oslav v červenci roku 1933.
V průběhu oslav se v Nitře konala společná konference členů Hlinkovy strany,
Slovenské národní strany, Národní obce fašistické, Národní ligy a Radikální
národní demokracie. Text společného manifestu v srpnu vytvořené opoziční
fronty označil boj proti vládnímu režimu za „svrchovanou povinnost skutečných
národovců a vlastenců". Manifest požadoval vytvoření federace slovanský~?
národních států a těsnou spolupráci s,Polskem. Program byl v mnohém
kop11 programu Národní obce fašistické. Uzká spolupráce s hlinkovci sice
neměla delšího trvání, ale politika Národní obce fašistické narůstala do státu
nebezpečných rozměrů.
J
. ~ kp:ůběhu r~ku 1934 opět došlo k spolupráci různých fašistických, naciona-
1st1c ychakraJněpravicovy'cl I . . .. I bl'" , , .,
1 s <upm a JeJJC 1 s 1zovan1 s národní de1nokrac11
a tento proces vyústiI v ustav , · , . '
p J'ť k, "I en, prav,cove orgarnzace nazvané Národní fronta.
0
R
1
d
1
~k~Js~s
0
,
st
v t~mto seskupení byla velmi pestrá - Národní obec fi1šistická
a a • a ni narod111 demokra · t "'I ·'d "
svazk ""J
1
, .
1
, , cie von Y Ja ro clenské základny a do nového
u se pn 1 asi a take Narod , t ..,. "
k I k
, . 111 s Tana z1vnostenstva a obchodnictva v Cesos
ovens e republice N' d , ,b ..,
ze1něděl o S I k, ' aro nt ta or ceskoslovenský, Sdružení katolických
cu, e s y svaz, Sdružení majitelů do1nť1, Svaz zemědělct1 a dělníků,
23. českf(ašismus
641
Konzervativní strana a Družina dobrovolcu0
1 .,, 'h . k , ,
~· ," 1
. . , za1ran1cni o VOJS a. Narodnt
fronta nepr mase a na poht1ckou scenu nic nove'l10 a ve" . t· . ·1 . k
" _ . , , , reJnos I se Jev1 a Ja o
účelove re01ga111zovana Narodn1 obec fašist1'cka' p t Id .,,, 1·. k' h
. , " , _ , . ro e1 eJst po 1t1c e vzta y
bylo typtcke, ze ~o Na~odnt ,fron~ nevstoupila Stříbrného Národní liga, která
měla pr~gramo;'e k Nar~dm obci fašistické velmi blízko, ale svou roli zde
evidentne sebrala osobn1 averze J Stříbri,e'l,o k R G ·d · · h t ·
, , • v• • , • • aJ OVl a Je O pos OJ
kNaro~nr obc! fasts,trcke, kterou pokládal za nespolehlivého politického partnera.
Do cela Narodnt fronty byl postaven v té době již těžce nemocný F. Mareš
(R. Gajda proto F. Mareše často zastupoval), místopředsedy se stali vůdcové
jednotlivých začleněných hnutí. R. Gajda evidentně kalkuloval s dalším vývojem
a stále oddaloval likvidaci Národní obce fašistické - úmluva stanovila
lhůtu do tří měsíců od vzniku Národní fronty - až proti němu vystoupila opoziční
skupina ve vlastní straně, která žádala okamžité a úplné splynutí všech
složek Národní fronty. Vleklé rozpory vyústily ve skutečnou roztržku, v níž se
za R. Gajdu postavila „stará garda" Národní obce fašistické včetně řady stávajících
funkcionářů. Dne 3. srpna 1934 R. Gajda ohlásil odchod Národní obce
fašistické z Národní fronty, což ovšem doprovázela bouřlivá tisková kampaň,
vedená zej1néna Karlem Locherem (1893-1959) z Radikální národní demokracie.
Vystoupenhn z tohoto nacionálně pravicového seskupení si sice Národní
obec fašistická zachovala svou politickou samostatnost, ale také to pro ni
znamenalo značné oslabení a tím i menší možnost významněji ovlivňovat československou
politiku.
Ostrá tisková polemika mezi oběma stranami pokračovala i po rozchodu Národní
obce fašistické s Národní frontou na stránkách Fašistických listů a Hlasu
Národní fronty. Tak jako byl R. Gajda obviťíován ze spolupráce s agrárníky,
tak R. Gajda obviňoval Národní frontu (a oprávněně) ze spojení s národnědemokratickou
stranou a jejími financemi. Finanční stránka představovala
právě pro Národní obec fašistickou trvalý problém, strana se neustále potýkala
s nedostatkem peněz a dluhy a to byl také jeden z důvodů, proč začala v této
době organizovat další politické seskupení - ARIJSKOU FRONTU. Nová
koncepce v politice Národní obce fašistické, propagovaná především J Brcmžovským
a Jiřím Smíchovským (1897-1951 ), se zaměřila na spolupráci s pravicově
orientovanými Němci v Československu; očekávalo se od ní posílení
členské základny strany příchodem československých N ěmců i Maďan°1 a nevylučovala
se ani jejich finanční podpora. Fašistická Arijská fronta nemusela
být bez politického významu, pokud by politic~ý vývoj ťokra:ova! podle, kalkulace
vedení Národní obce fašistické. Sympatizanty z rad Nemcu nachazelo
nové seskupení většinou v Brně mezi dřívějšími příslušníky rozpuštěné Německé
nacionálně socialistické dělnické strany, kteří svou podporu Arijské
642
Politické strany
frontě odvozovali od dalších kroků K. Henleina. Tato orientace Národní obce
i:: ..,. t' ké se však u starších členů strany nesetkávala se souhlasem a někteří ji1as1s 1c
1
- · k, .., ,
proto dočasně opustili. Je logické, že s vítězným, po 1t1c,ym tazernm h,enleinovců
v následujících měsících a letech tato kratkodoba koncepce Narodní
obce fašistické definitivně padla.
Od parlamentních voleb v roce 1935 si slibovaly úspěch především pravicově
zaměřené strany. V předvolebním období vyvíjely tlak na změnu československé
zahraniční politiky a v prvé řadě napadaly spojeneckou smlouvu
Československa se Sovětským svazem. Nový pravicový politický subjekt, který
vznikl v říjnu 1934 pod názvem Národní sjednocení, preferoval spojenectví
národní demokracie s Národní ligou a s Národní frontou pod vedením K. Kramáře,
a přestože předvolební jazyk byl totožný s programem Gajdovy Národní
obce fašistické, ta nebyla přizvána. Volby však skončily překvapující porážkou
československé pravice, přestože Národní obec fašistická, které dalo hlas
167 433 voličů (tj. 2,03 %), obsadila dvanácté místo a získala šest mandátů do
sněmovny. Poslanecká místa zaujali R. Gajda, J. Branžovský, R. Dominik,
J lvák (1889-?), M Trnka (1892-?) a F. Zvoníček (1891-I969), předsedou
poslaneckého klubu strany se stal R. Gajda. V porovnání s volebními výsledky
v roce 1929 to však byl přece jen úspěch, který nebyl zanedbatelný.
Po volbách doporučilo vedení Národní obce fašistické svým členům spolupráci
s agrárníky a rovněž s Národním sjednocením - tak byl v podstatě vymezen
okruh pravicových stran, jejichž politické programy byly v mnoha
bodech totožné. Společná východiska se odrážela mj. i v postoj i všech těchto
pol,itických su?jektů k mezinárodní situaci - italsko-habešské válce a později
udalostem ve Spanělsku po povstání Frankových nacionalistů proti republikánské
vládě.
Ke s?,ol~pr~ci s _politickou konkurencí minulých let bylo vedení Národní
~bce fas1st1~ke motivováno obavami z totálního úpadku strany. Ukazovalo se,
ze po vo~bach v roce 1935 fašistické hnutí začalo ztrácet přitažlivost pro
venkovske_ ~~yvatelstvo. Všeobecná kritika vůči straně směřovala především
na ad~esu JeJiho vedení, které - jako tomu bylo ve většině politických stran neplrnlo
předvolební sliby a List I d , 1
· ,
.., , , , upova o o svyc 1 programových zásad. Značne
rozlade111 take vyvolavaly zvě ť G 'd „ fi v ,
F. v ,
61
, s 10 CIJ ove ··1nancn1 závislosti na agrárnících.
mancrn pro emy však b I · 1. ,..
i:: v• t· k' ,
1
ne YYJec mé pot1ze, se kterými se Národní obec
1as1s 1c a poty <ala - ve straně v. b' ·
zalov ·1 H ť
1
, se opet O ~evily nové opoziční frakce. Vrána
kt ~
1
~~-~ v aSíe_necke ~kce, další skupinu stoupenců odvedl Václav Vodák,
ery poz eJ1 organizoval Ceskomoravskou obec fašistickou.
]3. českf/ašismus 643
Poklesu popularity Národní obc c: _,. · k,
. ," . . e ias1st1c e na venkově se snažíI R Ga ·da
zabrá!11t zv:'senou, aktivito~ fašist9rn_,ezi rolnictvem. V červnu 1937 bylaypři
strane ~alo!ena NAR~~~I ZEME!)ELSKÁ STRANA ROLNÍKŮ MALOROL~I!'U,
D?MKA~U, ZAMESTNANCŮ PŮDY A MLYNÁŘŮ, do
J•eiíhoz cela byl Jmenovan poslanec p Zvonz'c"ek J'" " " " b " , ,
'J , , .., • • • • 1z znacne vseo sazny nazev
měl ~ro Nar....~d~11 frontu :~~tsttc~ou získat na venkově každého a také vyjadřoval
vyraz urc1te averze vuc1 agrarníkům.
Jako jedna z nejvýznamnějších opozičních složek proti Národní obci fašistické
se, vyprofilovala v březnu roku 1937 SLOVANSKÁ OBEC FAŠISTIC~.
l~iciativa k_jejímu založení vzešla z župní konference Národní
obce fas1st1cke v Pardubicích. Došlo v podstatě k vnitrostranickému spiknutí
proti R. Gajdovi - řada funkcionářů z vedení strany mu vyslovila nedůvěru.
Zjeho bývalých spolupracovníků se proti němu postavili předseda pražského
opozičního výboru strany Jaroslav Rydlo (1877-1941), bývalý šéfredaktor
Fašistických listů a zakladatel Klubu červenobílých JosefKučera, akademický
malíř Karel Rélink (1880-1945), bývalý ústřední tajemník strany Hugo Tuskány
(1887-?) a major ve výslužbě Emil Šourek (1884-1954), který zastupoval
fašistické Hnutí za nové Československo (jeden z pozdějších názvů fašistické
organizace Vlajka). Slovanská obec fašistická přerušila s Národní obcí fašistickou
spojení, ale její životnost byla krátká ajiž 31. října 1937 se sloučila s dalším
fašistickým subjektem - NÁRODNÍ STRANOU RADIKÁLNÍ. Její
zakladatel, vydavatel Arijské korespondence H Tuskány, zamýšlel původně
přechod do Vlajky, ale činnost vlajkařů ho neuspokojovala, proto založil stranu
novou. Ta měla od svého založení několik set členů, většinou nespokojenců
s činností Národní obce fašistické a jejího vůdce R. Gajdy. Po určitou dobu se
nová strana zdála být solidně finančně zajištěna, neboť do jejího čela nastoupil
Václav Koula, bývalý ředitel pražské Kolbenky, v němž český fašismus získal
vlivnou osobnost mezi průmyslníky. Provolání Národní strany radikální o „nesmiřitelném
boj i proti nadvládě židovského imperialismu a jeho nástrojům liberalismu
a marxistickému bolševismu" v mnohém připomínalo dřívěj ší
prohlášení Národní obce fašistické. Ta se však jako představitelka klasického
českého fašismu orientovala ve svých vizích na fašistickou Itálii, zatímco Národní
strana radikální se jednoznačně obracela k německému nacismu, o čemž
svědčila také její úzká spolupráce s Vlajkou.
Politický klub Vlajka, (dle hlášení policie měl v roce 1935 asi 4 000, čle)~ů)
s~_koncem roku 1936 spojil s Hnutím za ~1?vé Če~koslovensko,_ ve_denyn1_, !'_n:
ť:'~hem Streiblem (1 907_1988), a,11~ pol1t1cké scen~ se tak obJevtla dals1 f~,
s1sttcká strana: HNUTÍ ZA NOVE CESKOSLOVENSKO - VLAJKA. JeJt
644 Politické strany
program byl více méně totožný s programem všech fašistických hnutí a stran
v Československu: zahrnoval boj proti komunistům, demokratům, židům a zednářům
a propagoval ideu stavovského státu. Občanská válka ve Španělsku
vlajkaře doslova aktivizovala, obdivně vzhlíželi jak k Frankovi, tak k Hitlerovi.
4. Rok 1938 a český fašismus
Anšlus Rakouska v březnu 1938 vyvolal obavy z dalšího vývoje nejen u českých
levicových a demokratických sil, ale také v řadách pravic~. Bylo evidentní
že nastává období které bude existenční záležitostí pro Ceskoslovensko
' '
jako samostatný stát. Vážnosti situace si byli vědomi i čeští fašisté a jejich
obavy se projevily i na zasedání direktoria Národní obce fašistické krátce po
anšlusu. Rezoluce hovořila o „celistvosti a nedotknutelnosti státu", v zahraniční
orientaci se stále čeští fašisté poněkud naivně obraceli pro podporu k italským
fašistům. Obrana republiky se přito1n stala klíčovým heslem Národní
obce fašistické již v roce 1936, kdy se v jejím tisku začaly stále častěji objevovat
výzvy k modernizaci armády a projevovalo se spontánní odhodlání členů
strany bránit republiku. Vlastenecká aktivita, která byla pozitivním rysem
českého fašismu, se v to1nto kritickém období vystupňovala.
V průběhu roku 1937 podnikl R. Gajda množství propagačních cest, na
nichž vedl horlivou kampaň na obranu republiky. Po vyhlášení částečné mobilizace
československé armády v květnu 1938 napsal R. Gajda jako vůdce Národní
obce fašistické prezidentu E. Benešovi, že strana přestává být opoziční
silou a dává se prezidentovi plně k _dispozici. Nakolik byla jeho vlastenecká
nabídka konzultována mezi nejvyššími politickými špičkami republiky, není
možno doložit, ale při zasedání užšího výkonného výboru strany počátkem
července 1938 R. Gajda oznámil, že ho přijal ministerský předseda M. Hodža
a údajně mu nabídl volné pole působnosti pro politickou činnost. R. Gajda na
zasedání vyjádřil pochopení pro tíživou situaci vlády, doporučoval ovšem, aby
Národní obec fašistická této nabídky ve vlastním záj1nu využila.
V letních měsících roku 1938 vyjadřovali čeští fašisté intenzivně své vlastenectví
a vůli bránit republiku. Stále se však domnívali, že vstřícné jednání vůči
Mussolinimu odvrátí Hitlerovu akci proti Československu, aniž si uvědomovali,
že již anšlusem Rakouska dal i Italové najevo nezájen1 o středoevropský
prostor.
Ještě v květnu 1938 po částečné mobilizaci proběhly v republice volby do
obcí,jejich výsledky potvrdily naprostou převahu demokratických sil v českých
23. český fašismus 645
regionech státu. Zatímco celá plejáda fašistických stran a straniček prakticky
zmizela z politické scény, Národní obec fašistická si udržela pozice a v Praze
získala 7 819 hlasů (o dva a půl tisíce více jak v roce 1931 ). V dramatických
zářijových dnech roku 1938 podnikli čeští fašisté ještě jeden pokus o získání
vlivu na československou politiku. Dne 14. září 1938, bezprostředně po Hitlerově
štvavém projevu na norimberském sjezdu NSDAP navštívila Přemysla
Šámala (1867-1941 ), přednostu Kanceláře prezidenta republiky, z pověření
R. Gajdy delegace Národní obce fašistické v čele s poslancem F. Zvoníčkem.
Požadovali pro vůdce své strany oficiální zplnomocnění k jednání s italskou
vládou a s K. Henleinem s odůvodněním, že R. Gajda je místopředsedou
mezinárodní fašistické organizace, v jejímž čele stojí B. Mussolini, a může dosáhnout
toho, že fašistická Itálie přijme úlohu prostředníka při řešení tzv. sudetoněmecké
otázky. Zdůrazňováním loajality k Československu chtěli delegáti
Národní obce fašistické docílit i souhlasu vedoucích představitelů státu k vyjednávání
R. Gajdy přímo s A. Hitlerem. O den později navštívil prezidentskou
kancelář přímo R. Gajda a žádal, aby mu byla svěřena vláda, přičemž naznačoval
záměr zavést vojenskou diktaturu. Jeho žádost o přímou rozmluvu s prezidentem
E. Benešem však byla odmítnuta.
Bylo zřejmé, že v kritických zářijových dnech roku 1938 se čeští fašisté pokusili
ovlivnit politický vývoj s jasně naznačovaným plánem uchopit moc
v zemi a nastolit vládu pevné ruky, přičemž měli v úmyslu využít prostřednictví
fašistické Itálie. R. Gajda však nemohl mít nadhled v evropské velmocenské
politice a v podstatě přeceňoval rozpory mezi fašistickou Itálií a nacistickým
Německem - tyto rozpory nebyly antagonistické. Nacisté se také nemínili dělit
s fašistickou Itálií o vliv ve středoevropském prostoru. Vždyť jen o několik dní
později B. Mussolini jako spolustrůjce Mnichova poskytl dobré služby A. Hitlerovi
a zasadil se o úplné realizování nacistických požadavků vůči Českoslo­
vensku.
Když Hodžova vláda přijala 21. září 1938 na základě ultimáta Velké Británie
a Francie Hitlerovy požadavky, na celém území republiky propukly
mohutné demonstrace na obranu republiky. K nejaktivnějším organizátorúm
manifestací namířených proti kapitulaci vlády náleželi i členové Národní obce
fašistické. Z balkonu Rudolfina (tehdejší budovy parlamentu) hovořili k několikasettisícovému
shromáždění demonstrantů představitelé všech politických
stran, které se nemínily smířit s kapitulací, a mezi nimi vystoupil v uniformě
ruského generála i vůdce Národní obce fašistické R. Gajda. Vláda generála
J. Syrového, která po několik dnt1 vzbuzovala naděje národa, nakonec 30. září
1938 přijala mnichovský diktát, a to přes odpor řady politikí1. R. Gajda vrátil
646
Politické strany
I. k' k ,,. a tirancouzskému prezidentovi jako výraz opovržení politikouang 1c emu ra 1 , ..,,..,
těchto zemí vysoká vyznamenání - komturske knze.
P" d · 1 sky' politicky' systém v okleštěném Česko-Slovensku již nemohlre 111nIc 10v .., , .., . . . ,
existovat a bylo jen otázkou, čas~,. kd,y s~ vy~~rt re:1b1~I au~?.ntat119v3n1 de~ok
· d 'de k z1ednodušen1 poltt1cke sceny. J1z v pru e1u nJna 8 zacala
rac1e a OJ ~ , . . , G 'd .., .
b't astavována činnost některych polit1ckych stran. R. aJ a ovsem z po'1ti~ktr10
života nemínil odejít, stále se zde nabízela alternativa uchopeni moci.
Stanul v nejužším vedení Národního tábora fašis~ic~éh~, ..který v !é,d"obě
vznikl. Šlo O stavovské hnutí, jehož členem mohl byt Jen anJec, a kazdy clen
Národní obce fašistické se automaticky stával příslušníkem tohoto seskupení.
Mladí členové byli zařazováni do zvláštních útvarů Gajdovy legie. Zvlášť
vybraní spolehliví členové Národní obce fašistické byli pověřeni speciálními
úkoly pro případ násilného uchopení moci, s nímž R. Gajda stále počítal. Neodmyslitelnou
součástí politického života Národní obce fašistické v pomnichovských
dnech se stal výrazný antisemitismus.
Dne 30. listopadu 1938 vznikla Strana národní jednoty v čele s Rudolfem.
Beranem (1887-1954). Ustavila se z několika významných předmnichovských
stran - z republikánské strany, z větší části národních socialistů, ze strany
lidové a strany živnostensko-obchodní a po určitém váhání se její součástí staly
i Stříbrného Národní liga a Gajdova Národní obec fašistická. Jednota nové
strany byla velmi iluzorní, probíhaly v ní spory a vzájemná obviňování mezi
demokratickým, konzervativním a fašistickým křídlem. Původně váhající
Národní obec fašistická se vystavovala nebezpečí, že bude postavena mimo
zákon, pokud do Strany národní jednoty nevstoupí. Za vstup do Strany národní
jednoty žádali čeští fašisté na prezidentovi E. Háchovi a vládě především
Gajdovu rehabilitaci a teprve po jejím potvrzení oznámily jak Národní obec
fašistická, tak Národní tábor fašistický vstup do nového politického sdružení.
Přestože mnoho českých fašistů R. Gajdovi členství ve Straně národní jednoty
vyčítalo, stal se jedním z jejích místopředsedú.
"'Jíno~ ~estou se však daly skupiny ultrapravicového zaměření, které předevsi~
v1dely, napr~sto bezchybný vzor v nacistickém Německu a jeho systému.
Mrnchovska kapitulace vyvolala v život jednu z nich, která si dala označení
A~~e ?áro~ní ~~rody. Již 30. října 1938 se objevilo v Národní politice prohlas~m
~Narode" ,,pod nímž byl i podepsáni představitelé vysokých škol, Akade~i_e
v~d a um~111, advokáti, prL11nyslníci a další činitelé. Vážnost měl novému
politi~k~m"L~ s_ubJ_ektu ~odat profesor K. Domin, známý z období insigniády, ale
hlavmmi cmiteli byli germanofil Miroslav !-/lávka (1897-1945/nezvěstný/),
JJ. český fašismus 647
Jan Lobkowicz (1885-1952) a František Vítek. Cílem Akce národní obrody
bylo dosadit na všechna rozhodující místa árijce a antisemity a sjednotit celý
národ v jediné totalitní straně s programem sociálního češství. Heslem Akce
národní obrody se stalo fašistické heslo: Blaho státu jest nejvyšším zákonem.
Vedoucím členům imponoval „Ftihrerprincip" a způsob, jakým A. Hitler zlikvidoval
marxisty a komunisty.
Tato politická skupina však představovala velmi nesourodý konglomerát
krajní pravice. Základem Akce národní obrody bylo antisemitské hnutí Arijská
fronta, vedené Františkem Drázdou, přidalo se také Hnutí mladých advokátů,
lékařů a jiných svobodných povolání. V důsledku diferenciace sil byl posléze
K Domin vytlačen z funkce předsedy. Ve dnech všeobecné likvidace politických
stran koncem října a počátkem listopadu 1938 usuzovali představitelé
Akce národní obrody, že si jejich skupina neudrží samostatnost. Její název byl
změněn na Svaz národní obrody, který začal podporovat Stranu národní jednoty
- Oldřich Čihák (1896-1951 ), generál Josef Šnejdárek (1875-1945)
a spolupracovníci okolo časopisu Znova, ale druhá část uskupení Akce národní
obnovy, finančně mnohem silnější, v níž byli Emanuel Mimra (1894-?),
Ferdinand Macalík (1896-1949) a M mávka, se stavěla do fašistické opozice
vůči Beranově vládě (M Hlávka vedl v té době tajná jednání v Německu).
Pozadu ve své aktivitě nezůstalo ani Hnutí za nové Československo Vlajka,
jejichž vůdcové Jan Rys-Rozsévač (1901-1946/popraven/) a Jindřich
Thun-Hohenstein (1913-1994) v té době již požadovali zcela nepokrytě totální
fašizaci republiky a ve svých heslech se uchylovali k naprosto primitivnímu
demagogickému štvaní proti všem silám, které charakterizovaly předmnichovskou
demokracii v Československu. Vlajka se prokazatelně spojila se štvavou
protičeskoslovenskou vysílačkou „Pravda vítězí" ve Vídni, kde v redakci
působil jeden z jejích členů Vojtěch Musil (1904-1945/nezvěstný/). Veřejnosti
o sobě dala Vlajka vědět velkou letákovou akcí koncem roku 1938 a bylo
zřejmé, že český fašismus se snažil využít politického vývoje po Mnichovu ve
svůj prospěch.
Nakonec ani R. Gajda, přestože zavedl svou Národní obec fašistickou do řad
Strany národní jednoty, nebyl k Beranově politice příliš loajální. Nevěřil totiž
stálým slibům o své rehabilitaci a navrácení generálské hodnosti a byl trvale
připraven prosadit i silou požadavky českého fašismu vúči stávající vládě.
Počátkem roku 1939 se aktivita českých fašistů začala stupňovat, na shromážděních
byl R. Gajda okázale vítán heslem „Jeden vúdce - jeden národ" a zdraven
árijským pozdravem zdvižené pravice. Když se konečně Beranova vláda
648
Politické strany
I dl R. Gajdu rehabilitovat, přijal jej 3. března 1939 prezident E. Hácha
ro~
1
~a~da podepsal prohlášení o úplné likvidaci své fašistické strany v zájmu
a · lJ 'Id.,' l d I "I b' Gvytvoření pevné Strany národní jednoty. V nas e UJ1c1c1 ~ec1 me_ ýt ajda
dokonce vyslán do Německa k urovnání vzájemných sporu. V hod111ách fašistických
kraválů 14. března 1939, které měly znovu připravit českým fašistům
cestu k moci, navštívil R. Gajda předsedu vlády R. Berana a vyzval ho k předání
vlády. Ještě aktivnější byly skupiny vlajkařů i činitelů Akce národní obrody,
kteří úzce spolupracovali s organizacemi NSDAP. Fašisti~k~ demonstrace
však byly rozehnány a dalším excesům učinil konec vpád nac1st1ckých vojsk
15. března 1939.
Nacistické Německo nevsadilo na R. Gajdu a české fašisty ani na skupiny
fanatiků okolo Vlajky a Akce národní obrody. Nacistům bylo jasné, že pro naprostou
většinu obyvatelstva protektorátu tito lidé ne1nají žádnou vážnost
a důvěryhodnost. Beranova vláda v čele s E. Háchou byla přijatelnější pro
zachování relativního klidu než rozdmychávání politických bojů o moc. Po několika
peripetiích zápasu o získání moci i za přispění nacistů se R. Gajda
z protektorátní politiky stáhl, ačkoli kontakty s Národní obcí fašistickou stále
udržoval. Po celou dobu protektorátu byl však pod dohledem agentů německé
tajné služby. V období let 1939-1945 se političtí dobrodruzi okolo Vlajky
a dalších fašistických skupinek dali zcela do služeb nacistických okupantú
a stali se symbolem kolaborace a zrady, synonymem odpadu českého národa.
5. Program českého fašismu
,,. ~ roce 1926, kdy došlo ke spojení fašistických skupin v Národní obec fas1st1ckýkou,
v
1
_yprkacovali její zakladatelé Z. Zástěra, A. Dušek, c. Svozil a v. Teyrovs
,po 1t1c ou směrni~i Základní ideje fašistického vládního programu.
Ja~o cil,,, v pr~gramu dommovalo ustavení fašistického státu vytvoření nové
vlady, pre;zeti ;el~ní armády fašisty, zřízení pořádkových sb~rů a fašistickÝch
gard a take nova onentace zahraniční politiky. .,
Rovněž v řadách národnědem I t. k, M1 ,
tohoto hnutí pro·
1
.0
ua tc e · ade generace se v po~útckh
idea· BI I . : ~evova y sy_mpat1e k fašistickému programu a pojitkcm byla
. " a10 statu a národa Jest záko . šv, " . .
dujících letech stal ofic· ,
1
,
1
·'
1
nem neJvy sun • Tento slogan se v násle-
1a nim 1es em českého fašismu.
Do preciznější podoby připnvil ť š" . ,
zvolení vůdcem Národní ob c ~- .· ~ tsttcky program R. Gajda po svém
ce1as1sttcke vroce l927·tehdyb I R.., "" k' I ,.., ., y v zss e s raz1
23. českýfašismus 649
uveřejněn Manifest generála Gajdy, který se tím stal skutečným ideologickým
základem českého fašistického hnutí. Cílem českého fašistického hnutí bylo
vytvoření korporativního státu, v němž měla být nahrazena „parlamentní demokracie
stavovskou mocí". Oporou státu, a to byla Mussoliniho koncepce, byly
stavy: zemědělský, dělnický, obchodníků, živnostníků a duševně pracujících;
každý stav byl ještě dále rozčleněn do jednotlivých odborových syndikátů.
Italský fašismus byl vzorem v tom, že se stavěl nad třídy a žádal bezpodmínečné
podřízení třídních zájmů zájmům národa a státu. Český fašismus toto
zaklínadlo přijal též. V programu Národní obce fašistické byla také zdůrazněna
,,spolupráce tříd v národě, spravedlnost všem, ochrana sociálně nejslabším,
harmonie sil národních atd.", vzorem třídního smíru měla být Mussoliniho
Charta práce. Program měl svou demagogií umožnit proniknout českým fašistům
do všech vrstev národa.
Přes proklamované ideály a perspektivy stavovského státu byl objektivním
úkolem a programem Národní obce fašistické boj proti marxismu a komunismu.
Přes rozpory, které strana měla s vládami v meziválečném období, byla
ochotna se postavit „po bok té vlády, která povede boj proti komunistům".
Sociální problematika měla ve fašistické ideologii své pevné místo a často bývala
spojena s výrazným antisemitismem. V desateru fašistických zásad z roku
1931 se zdůrazť\ovalo, že „žid je tvým úhlavním nepřítelem a škůdcem vypověz
mu proto boj".
Od svého vzniku, až po odchod z politického scény na počátku protektorátu
progratn Národní obce fašistické proklamoval a vyzdvihoval český nacionalismus
a v tom byl logicky protiněmecký, intenzita tohoto postoje byla ovšem
dosti proměnná.
Organizace Vlajka měla zpočátku jasně protiněmecké zaměření, ale také
zásadní odpor ke komunismu. Značná část programu, včetně oblasti sociální,
byla obdobou programu Národní obce fašistické. Program Vlajky proklamoval
řízené hospodářství, korporativní stát vycházející z Mussoliniho Charty
práce a vypjatý český nacionalismus, sloužící k rozpoutávání protiněmeckých
vášní. V určité fázi se pokoušeli vlajkaři hledat tzv. slovanskou orientaci ve
vztazích k Polsku, ale od poloviny 30. let nacházeli zalíbení a vzor v úspěších
nacistické ideologie v sousedním Německu. Korporativní stát italského typu
byl sice ještě velkým vzorem, ale nacismus se pro vlajkaře postupně stával
stále pozitivnějším typem vlády. Podobné programové cíle měla také Akce
národní obrody, v níž se ovšem shodně s Vlajkou bezprostředně po Mnichovu
stala primitivní demagogie a úplná pokleslost v politické argumentaci nosnou
650
Politické strany
· Otl Samozřeimé bylo že protiněmecký český nacionalismus
programovou rovin . :.1 , • • , • •
se dávno z programu vytratil a vzorem se stala nac1st1cka 1deolog1e.
6. Zahraniční kontakty českých fašistů.
Od k taktů s fašistickou Itálií si čeští fašisté mnohokrát slibovali jak
on , od
olitickou, tak někdy i finanční podporu. Již po svém zvolent vu cem strany se
~- Gajda obrátil přhno na B. Mussoliniho se zvláštt~ít~, memorande~,,které
vedle „pochlebování" fašistickému vůdci obsahovalo t zadost o financnt podporu.
Kurýra Národní obci fašistické na Itálii zajišťovala zvl~štní služba, která
prostřednictvhn ukrajinského nacionalisty Nikifora Horbanzuka (1891-1958)
udržovala spojení i s centrálou ukrajinských bělogvardějců v Mnichově.
Již koncem 20. let udržovala strana také kontakty s nacistickou NSDAP
v Mnichově, především s Alfredem Rosenbergem (I893-1946), tehdejším šéfredaktorem
listu Volkischer Beobachter. Ten se později vyjádřil, že kurýři
Národní obce fašistické příliš nadsazovali při hodnocení významu českého
fašistického hnutí, sám je považoval za příliš rusofilské.
Také italští fašisté byli ke Gajdovým memorandůtn značně skeptičtí nejen
proto, že byla vždy spojena s žádostmi o finanční pomoc, ale také pro protimaďarskou
a projugoslávskou politiku českých fašistů, která italské straně nemohla
být sympatická. Nedostatek financí byl nakonec tím hnacím motorem, proč
čeští fašisté hledali kontakty v zahraničí, ačkoliv samozřejmě existoval i motiv
politický. Složitou cestou se např. kontaktovalo direktorium Národní obce
fašistické na maďarské magnáty, kteří je dovedli až k maďarskému premiérovi
Guylovi Gombosimu; finanční efekt této cesty v roce 1933 byl údajně
úspěšný.
Žádaná slovanská a antisovětská orientace nas1něrovala v roce 1932 kur)1ra
strany Jaroslava Soukupa (1898-1965) do Varšavy na nejvyšší vládní místa~
společným zájmem bylo vytvoření federace slovanských státú nebo českoslov~nsko~pols~á
fe~~race. Kontakty s řadou dalších organizací 1něly také společny
motiv_ ant1~~vet1s~u. Vítanou osobou byl R. Gajda rovněž pro bělogvardějsko~
emigra~1 Jakv•v Ceskoslovensku, tak v sousedních státech. R. Gajda sám
vkladal velke nadeJe do tzv. Všeslovanského komitétu pro pomoc ruskén1u lidu
(o~na~ova_ném"u ta~<é _Všeslovanská liga na pomoc Rusku). Kontakty s vojenskym10
a?~1sovetskym1 organizacemi se vyvíjely až k nabídce, aby se R. Gajda
stal vudc1 osobou v protisovětském tažení na Dálném východě.
23. český.fašismus 651
V krizové~,o~dobí ro_ku 1938 se Národní obec fašistická snažila najít oporu
proti nastupuj1c1mu nacismu opět u fašistické [tálie, ale jak již bylo řečeno,
středoevropský prostor zcela jasně patřil do zájmové sféry Německa.
7. Zhodnocení
Český fašismus byl součástí celoevropského politického procesu hledání východisek
z poválečné krize. Měl však svou specifickou národní genezi, historii
a obsah. Byl reprezentován celou řadou fašistických a fašistoidních organizací,
které začaly vznikat již v roce 1922. Jednotlivé organizace jako Národní hnutí,
Červenobílí či Moravští fašisté se v roce 1926 sjednotily do Národní obce
fašistické. Příchodem populárního generála československých legií v Rusku
R. Gajdy se fašistické hnutí měnilo v politickou stranu v čele s „vůdcem" a řídícím
direktoriem. V rámci této strany postupně vznikaly a zanikaly organizace
jako Svaz fašistického studentstva, Fašistická mládež, Omladina, Fašistická
garda aj., jejichž vůdčí ideou byl extrémní český nacionalismus. Politický program
Národní obce fašistické a jejích souputnických organizací byl převážně
negativistický, antiliberalistický, antikomunistický a antisemitský. Stoupenci
českého fašismu byli získáváni především demagogickou nabídkou ,jednoduchých
řešení" sociálních problémů a permanentním hledáním viníkú za nedostatky
a nepořádky ve společnosti jak doma, tak i v zahraničí.
Skutečností však bylo, že v období Mnichova patřili čeští fašisté včetně
generála R. Gajdy k nejrozhodnějším stoupencům obrany státu. Po zániku republiky
se fašistické hnutí značně diferencovalo svým přístupem k protektorátu
a k další existenci českého národa v rámci německé říše a ve vztahu k ní. Následná
činnost českých fašistů byla plná paradoxů, od vlastenectví až k udavačství
a úplné zradě i vlastních bývalých českých nacionalistických ideálů.
Prameny a literatura
PRAMENY
Archivní
ARCHIV KANCELÁŘE PREZIDENTA REPUBLIKY PRAHA: fond D.
STÁTNÍ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV PRAHA: fond bývalého Archivu Ústavu dějin KSČ;
fond Polic~jní ředitel~tví Praha; fond Presidium ministerské rady.
MORAVSKY ZEMSKY ARCHIV BRNO: fond Policejní ředitelství Brno.
ARCHIV MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI PRAHA: fond Národní soud v Praze.
652
Politické strany
Tištěné
GAJDA, Radola: Moje paměti. Praha 1920. 178 s.
SVOZIL Josef: Dr. Edvard Bene.fa spol. Praha 1926. 36 s.
KRATOCHVÍL, J.: Jménem republiky? Mé slovo k vítězství gajdovské pravdy. Praha
1928. 16s.
PAULUS, František: Generál Gajda před kárným výborem. Praha 1928. 166 s.
BAUER, František: Moje zkušenosti z NOF. Praha 1929. 94 s.
Případ Gajdův! Praha b. d. 16 s.
GAJDA, Rado)a: Stavovská demokracie národního státu. Praha 1934. 173 s.
MUSSOLINI, Benito: Řeči o Itálii afašismu. Praha 1935. 292 s.
Dokumenty kpředvečeru druhé světové války. Praha 1949. 128 s.
LITERATURA
KAPRAS, Jan: Fašismus. Praha 1939. 305 s.
PAULUS, František: Případ generála Gajdy. Bratislava 1939. 156 s.
MODRÁČEK, František: Fašistické převraty. Praha 1947. 446 s. "
PEŠA, Václav: K otázce počátků fašistického hnutí v českých zemích. Casopis Matice
moravské, 72, 1953, s. 210-248.
KRÁL, Václav: Politické strany a Mnichov. Praha 1961. 229 s.
GAJANOVÁ, Alena: Dvojí tvář. Z historie předmnichovského fašismu. Praha 1962.
209 s.
KRONSKI, Tadeusz: Fašismus a evropská tradice. Praha 1967. 88 s.
Príspevky k dejinám fašizmu v Československu a v Maďarsku. Ed. L. HOLOTÍK.
Bratislava 1969. 322 s.
MOULIS, Miroslav: Tajné heslo granát. Praha 1973. 124 s.
HARNA, Josef: K pronikánífašismu do politického systému buržoazní Československé
republiky. Sborník k dějinám imperialismu, 5, 1978, č. 2, s. 261-281.
KUČERA, Bohumil: Brněnský puč roku 1933 před Státním soudem. Právněhistorické
studie, I978, s. 85-I11.
PASÁK, Tomáš: K historii českéhofašismu. Praha 1985. 94 s.
FARGAŠOVÁ, Eva: Nástin vývoje organizací českého fašistického hnutí v letech
192/-1929. Sborník k dějinám 19. a 20.století, 11, 1989, s. 135-159.
NAUMANN, P.: Ještě k Gajdově aféře. Střední Evropa, 6, 1990, č.16, s. 95-97.
GEBHART, Jan - KUKLÍK, Jan: Počátky Národního souručenství v roce 1939. Český
časopis historický, 91, 1993, č. 3, s. 417-439.
NĚMEC, Petr: Hnutí českýchfašistů na Moravě v letech 1939- /945. ln: 22. mikulovské
sympozium 1992. Brno 1993, s. 143-148.
HABRMANOVÁ, Magda: Počátky fašistického hnutí ve Slezsku a na Ostravsku (do
roku I928). Slezský sborník, 92, 1994, č. 3- 4, s. 202- 217.
FIC, Vladimír: Vývojové tendencefašismu na tvloravě a ve Slezsku v letech 1930-1938.
Vlastivědný věstník moravský, 47, 1995, č. 4, s. 391-40 l.
GREGOROVIČ, Miroslav: Kapitoly o českém fašismu. Fašismus jako měřítko politické
dezorientace. Praha 1995. 186 s.
23. český fašismus 653
KLIMEK, Antonín - HOFMAN, Petr: Vítěz, který prohrál. Generál Rado/a Gajda.
Praha 1995. 285 s.
KLIMEK, Antonín: Boj o Hrad, 1. Hrad a pětka (1918-1926). Praha 1996. 432 s.
KLIMEK, Antonín: Boj o Hrad, 2. Kdo po Masarykovi? (1926-1935). Praha 1998.
684 s.
PASÁK, Tomáš: Pod ochranou říše. Praha 1998. 429 s.
SLÁDEK, Zdeněk: K politickému chorobopisu první republiky. Aféra Jiřího Stříbrného
a Radoly Gajdy v roce 1926. In: Historické studie, číslo vydané k sedmdesátinám
Milana Otáhala. Praha 1998, s. 176-194.
PASÁK,Tomáš: Český fašismus a kolaborace (1922-1945). Praha 1999. 486 s.
NAKONEČNÝ, Milan: Vlajka. K historii a ideologii českého nacionalismu. Praha
2001. 332 s.
KOTLÁN, Pavel: Fašismus a jeho česká podoba. Přerov 2001. 78 s.
ČELOVSKÝ, Bořivoj: So oder so. Řešení české otázky podle německých dokumentů
1933-1945. 3. vyd. Ostrava 2002. 543 s.
KOTLÁN, Pavel: Frakce Národní obce fašistické (NOF) na Moravě ve 20. letech
20. století. Střední Morava, 2003, č. 17, s. 78-83.