29. Národní liga 29. NÁRODNÍ LIGA LIBOR VYKOUPIL 1. Vznik strany 781 v Když byl Ji,~í Stříbrný (1880-1955) na brněnském 11. mimořádném sjezdu Ceskoslovenskev strany socialistické dne 8. září 1926 spolu se svými stoupenci ze strany ~loucen, odmítl se stáhnout z politiky. Od počátku usiloval o revizi usnesení SJezdu a využíval i faktu, že si prozatím podržel poslanecký mandát. Nakonec však opustil 1nyšlenku návratu a konstituoval na sjezdu svých přívrženců ~onaném 8. kvě!na 1927 v Praze novou organizaci pod názvem SLOVANSKA STRANA NARODNĚ SOCIALISTICKÁ. J Stříbrný se tak stal vůdcem opozice československých socialistů a jeho hnutí v sobě soustředilo všechny bývalé i současné nespokojence. Strana sice byla formálně ustavena, ale Stříbrný úmyslně nebudoval její organizační strukturu, aby si neuzavřel připadnou cestu zpět do socialistické strany. V řadách jeho stoupenců se objevil Václav Choc (1860-1942), jehož politické ambice byly zklamány už v roce 1920, bývalý senátor Čeněk JosefLisý (1874-?), zástupce žižkovského výboru Antonín Chmelík (1891-?), který proti němu dříve ostře vystupoval, a také poslanec Jindřich Trnobranský (1883-1945) a redaktor František Schwarz (1891-1947), kteří byli spolu s ním vyloučeni. Zvrat nastal 19. května 1928, kdy byl J. Stříbrný rozhodnutím volebního soudu zbaven poslaneckého mandátu. První řádný sjezd nové strany se měl sejít 28. dubna 1929 v Praze a odhlasovat kromě jiného i změnu jejího názvu, nový program a obnovené stranické vedení. Po dlouhých sporech byl posléze přijat návrh na nový název ve znění Radikální hnutí - slovanští národní socialisté. J. Stříbrný tak chtěl podchytit co možná nejvíce nespokojenců, ať původně politicky patřili kamkoliv. Socialismus byl v názvu ponechán jen kvůli starým národním sociálům, neboť jak se měl vyjádřit sám J Stříbrný, ,,socialismus musí míti každý v srdci, alej inak je to překonaná utopie". Strana nakonec na sjezdu př!jala jiný název: RADIKÁLNÍ . STRANA - SLOVANŠTÍ SOCIALISTE. Podle autorů nového názvu šlo opět o taktické opatření. Nový název měl doložit ~ednak,ko~1ec p~kusů o domluvu s národními socialisty, jednak pojmenovat zakladnt onentact na pozitivní slovanskou politiku. Jen pojem „radikální" poněkud nekoresponduje s představou, že vznikla strana středu. Vznikem tohoto uskupení byl dán základ straně, kterou pro zjednodušení označujeme v dalším vývoj i jako NÁRODNÍ LIGU - pod tímto názvem 782 Politické strany se v dubnu 1930 osamostatnila z protihradního bloku zvaného Liga proti vázaným kandidátkám. 2. Program Program byl na úvodním jednání shrnut do hlavních hesel: parlamentarismus proti vládě autorit a svornost ve straně, a to pod hlavičkou socialismu, nikoli však marxistického, ale národního. Program nové Stříbrného strany z května I927 začíná prohlášením: ,,Jsme stranou sociální, národní a tento národ dáváme do rámce slovanství" a pokračuje velmi vzletnými frázemi. Obsahuje kapitolu o programu národním a slovanském, část je nazvána „pro demokracii a republiku", jeden oddíl se věnuje programu sociálnímu a hospodářskému a nechybí ani pasáž o kulturním programu. V textu najdeme poměrně konstruktivní napadení senátu, který by měl být přebudován na jakousi hospodářskou sněmovnu, ale i poněkud nejasně zformulované útoky proti „všeobecnému státnímu kolektivismu". Vesměs jde o obecné fráze s výraznějším akcentem národním a přetrvávajícím důrazem na otázky sociální. Plánovitě se program příliš nevzdaloval od původních programů národních socialistů, do jejichž řad J. Stříbrný stále ještě směřoval. Jen podle svého názoru „očistil" původní myšlenky a ideály národního socialismu a vlastně jej částečně internacionalizoval, tedy přiblížil jiným socialistickým směrům tím, že připojil ideu slovanskou. Teprve poté, co byl Stříbrný zbaven poslaneckého mandátu, orientoval stranu jinak. Prohlásil: ,,Chceme se stát stranou středu [...], těch málo dělníků, kteří jsou i u nás organizováni se jistě spokojí s títn, že vynecháme z programu socialismus a nahradíme demokratismem." Zásadnějším zpúsobem musel přitvrdit před volbami roku 1929, kdy na sebe jeho Liga potřebovala upozornit přesvědčivou agitační kampaní. Hlavním argumentem měl být skutečně odpor proti panství politických stran, tedy proti závazným kandidátkám a reverzům poslanců. V programu strany se objevil i požadavek reformy volebního řádu a prosazení „přímé vlády lidu", tedy plebiscitu. Další dvě velké skupiny pak tvořily požadavky sociální a cíle nacionální. Zatímco v první kategorii šlo převážně o nereálné plány, a proto i sliby byly demagogické, ve druhé kategorii tomu bylo jinak. Pokud jde o nacionalismus, Stříbrného politická uskupení se postupně vyhraiíovala až k šovinismu. Nebylo to dáno jen vedením, které se rekrutovalo z řad ještě předválečných nacionalistů, ale zejména nástupem mladší, fašizující generace, která dávala tomuto pojmu jiný rozměr. Od nacionalismu si vedení strany slibovalo získat množství nespokojenců s hradní politikou, jimž mohI být jasně označen nepřítel. 29. Národní liga 783 Po slavnostním vyhlášení vzn•k N , , , t934 se všechny tyto cíle j "f" : u ". :ARODNffiO SJEDNOCENI 28. října dočasného nesourodého se:iue~~;s~eJ1,profi!o:aly a rovněž po rozpadu tohoto " do svého zániku. Před lbp . s1 Narodm hg~ podržela tyto hlavní principy azb ctvt' a nadvla'de" l't•voký am1 v roce 1935 slibovala Národní liga boj proti so e po 11c ch stran ,kl d , · , , "I ku Kladl d 0 • a za za a programu prohlastla narodni mys en . a uraz na stlny' t't · k , , , . V s a Ja o zaruku narodm svobody a státní samostatnost1. tomto státě měl 't " k , , • • , , .., , . bl . mi ces oslovensky narod pnontm postavem a vyuz1vat Je v o ast1 hospod"' t , "k I , · , , · · . . " ars v1, s o stv1 1 kultury. Narodni hga slibovala boa proti nezamestnanosti a bt'd" " d •, , " J e, poza ovala soc1al111 spravedlnost pro zamestnance a propagovala spolupráci zaměstnanců a zaměstnavatelů namísto třídního bo~e. Ch~ěla pevnou měnu, pořádek ve veřejném hospodářství, vyrovnaný ro~?oc,et ~ ZJed~1odu_šení veřejné správy. Tyto teze se nelišily od obecných prohlasem Narodntho Sjednocení a Národní liga je neopouštěla ani později. Ve shodě s profilací Národního sjednocení se i Národní liga definovala jako „hnutí národní, všenárodní, demokratické a pokrokové". Do tohoto rámce bylo možno vtěsnat prakticky vše, včetně fašizujících tendencí, navenek reprezentovaných snahou po zjednodušení veřejného života, jakož i úsilí o posílení úlohy státní byrokracie. Národní liga si kladla za cíl „sdružit československé občany československé neb jiné slovanské národnosti a zabezpečit co největší politický, hospodářský a kulturní rozvoj národa a všech jeho složek a členů v duchu národní pospolitosti". Skutečně se v tomto smyslu výrazně angažovala a její představitelé počítal i s možností vytvořit blok s vyhraněně nacionalisticky orientovanými stranami na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Udržovali s nimi poměrně důvěrné styky a nahrazovali tak dřívější argumenty ze sociální oblasti, kde na množství otázek, které vyvstaly v souvislosti s hospodářskou krizí, neznali a neuměli dát odpověď. 3. Vnitřní organizace Struktura skutečné politické strany nebyla zpočátku budována, neboť J. Stříbrný se domníval, že jeho vyloučení může být dočasné.. V"dubnu 1929,_k~y~ byla na I. sjezdu strana konečně konstituována, dostala 1 vsec~ny o~g~~1:ac~1 atributy. J Stříbrný se stal jejím předsedou, Karel !ergler, v te