OBDOBÍ VELKÝCH HVĚZD V období mezi světový m i válkami dosáhlv Lidové noviny vrcholu svého vývoje. Jejich nchť se třpytilo literárními h vězd ami první velikosti. o 11101.nost publikovat na jej ich stránkác h se ucháze li přední čeští spisovatelé a básníci. novi n áři a publicisté, vědc i . kritici i politikové. Název ..žurnálu na Ponávce". jak se _iim někd y posmg ně říkalo. se stal :-..y n()nyrncm dnhr~L·h ílíl\ in. ~1,ré ,c , )pb1 il11 , i k1H1 pit. Tak '-ť ; úroč il a dlouholetá práce a námaha. které do nich - spolu s ostatními spolupracovníky - in vestoval i př c d evš í111 Arn ošt Heinr ic h a Adolf a Jaroslav Strán,t í. 11 :.. :.c 11111( i psát. Polol'iilu p1"'-(sphkii há-:.ím do k.ofr. jdčtc mi do pr{ ic s těmi :_l'{lsty. mdme snad b)'t lokcí/11(111 lisrem. 6 co l'lastně:' M_n hte. dMk11 obrritil se na maji((,le liclon'ch nMin clr. Adolfa Stní11ského před ccl_vm kruhem lidí. »:e ten 1·cí.t senilní 1í1·odnik, který jste dne.r poslal dolů. dám ti.,bwut:' S11frtl jste S<'. u~ncj.HII <' ,. pm lm;e11cckc; doher o ncl"el"ni se juko 111\·d l'cí/J.:011 11(1 l'Í· dc,hl.,:111 .rn /mu.1 •< " 21 V_roce 1919 se Arnošt Hein ri ť h koneč ně stal ;éfredaktorem . Vy střídal tak i oficiálně Bohumíra Štěchovského, který v t ele listu stál po celé čtvnstoletí. Stránský se ale se St ěch o v sk~· m rozešel v dobrém . B edřich Golombek. jako redakční elév. se s ním ješ tě setkal : ., Kdy: jsem vstoupil v říjnu I9I 9 do Lido1·.frh No vin , byl jsem již.. jako jeden z prvních, přijímán nov_vm U/redaktorem Heinrichem a šéfredaktorovi Stěchovskému, jenž. ještě Arno.i/ fleinrirh, 30. li tu Heinrich dokázal svého nového postavení v Lidových novinách dokonale využít. Nyní mohl plně realizovat své pře ds ta v y o tom. jak by mč ly vypadat. Oba Stránští, otec Adolf i syn Jaroslav. mu dali v tomto směru naprosto volnou ruku. Jediné omezení, které mu znepříjemňovalo život, představoval nedostatek financí. Hospodářské vedení Lidových novin na něj soustavně tlačilo, aby své ekonomické požadavky co nejvíce uskrovňoval a omezoval. Při rozhodování o nových spolupracovnících redakce a v jejich výběru stejně jako při zavádění nových žurnalistických forem však měl naprosto volnou ruku.docházel do redakce, jsem se jenom představil a sdělil mu, že začínám v redakci jako jeden z další generace. Psal tehdy svůj sobotnífeuilleton na úzké proužky papíru, jak se psávalo kdysi pro ruční tiskárnu... Ani v nejmenším mně nedal znát, co si mvslí o změně v Lidovkách. Také při pozdějších pfátelských rozhovorech se toho thematu nikdy nedotkl. Byl ještě v plné síle, když odcházel, plný zájmu. Neviděl jsem na něm, že by chtěl zůstat. Možná, že sám viděl, že jeho úkol se skončil a ženastávají úkoly nové, kterým by se ztěž.ka přizpůsoboval." 11 Heinrich vládl v redakci železnou rukou. Helena Čapková vzpomíná v knize Moji milí bratři na autoritu, kterou si vybudoval a která se nesklonila před nikým, ani před zakladatelem listu Adolfem Stránským: .,Heinrich, ten energický chlapík, každou žilkou rozený organizátor, měl postřeh ďábelsky nelítostný a kritickou hubatost takovou, že z ní šel strach; spokojen nebyl nikdy a vybíral z nejlepšího nejlepší. _ »Chlapi zatracený,« říkával v kavárně členům redakce a přátelům listu, »kdybych nekřičel« za chvíli bych měl z novin ledva bordel. Jsme národ psavců a každý, kdo umí držet pero v ruce, myslí Tak jako v minulosti pokládal za základ žurnalistické práce precizní zpravodajství. ,,Smyslem) a posláním novin je zpravodajství, a čest tohoto řemesla je především v čestnosti, to jest pravdivosti a objektivnosti tohoto zpravodajství," napsal l. ledna l933 v úvodníku nazvaném Po čtyřiceti letech. Jeho budování proto věnoval mnoho sil a postupně se mu podařilo vytvořit z Lidových novin jeden z nejlépe informovaných českých de- níků. Dlouholetý spolupracovník redakce Pavel Váša vzpomínal ještě v roce 1942, jak byl Heinrich v tomto ohledu nesmírně náročný: od svých spolupracovníků žádal pohotovou a obětavou službu aktuálnímu zpravodajství především. Referát o podnicích konaných večer musel vyjít hned příštího dne. V žádné zprávě nesmělo chybět přesné určující datum a právě jeho zásluhou zmizela z lokálek zavádějící stylistická klišé. Heinrich sám měl zpravodajský talent. Dovedl například odběhnout v Třebíči z rušné politické schůze , vyšetřit naskytlou se místní senzaci a za tepla ji zatelefonovat do Brna. A když ho po schůzi upozorňovali místní lidé na onu událost, pyšni na to, že taky jednou mohou něčím přispět do novin, 61 111 ~1vl jen rukou a i"c~l: .. To u: se v Lido1·fch Jl{)\'i. ·/ ·. ·~ · ·• .1/11(1( I SOJ . y cdle poholovusti žádal He~irich~~e L~ravm!aJslví také stylistickou své:fosl, prcLl~vs1m _vsa~,nr~vJivnsl. :--pojcnnu s osobní zo~po:~Jnns~1. Prcsv~dči l - li se. 1.e jeho rcdak.lnři zaradil1 Jo tisku zpr~\Vy ncpravdiv0 či i,e si je dukon_ce _vymysleli. dokat.al být velmi zlý a nekompro1111sn1 bo <~hl_ťdu _na t_o. zda se jt:dnalo u přátele č 1 osoby LVUC11ych lttcrarnich jmen. To byl kupí·íkladu laké jeden 1. <..li.1vodů jeho rozchodu s Jiřím Mahenem. ~\crý v roce 19 I9 Lidové nov i:1y 0111\\I i1. :;L, 11~:,1. v L:' ll,,i1C: :i..,\ ,1C.,,. . 1 1,i,11ík ,1 J r-1iil:1 - 1ik, 111(1 v 1cJ,1!--1.:i /cl 11v~ ! i\1, 1).~l '-\-' l ~\(11 v.ival li_i l\ť Lprávy, které pt-išly od venkovských zpravodajů . Většinu z nich musel přepsal, dál jim vhodný titul, občas i stylisticky upravil. Kromě toho měl za :J!<.o, ~~!s cJ č 2.~:~~ vybr:!~ Z'.?. 2-:~!~ť~:~~ ·~ :~ !~.J': r. t1v:~! r~ť které senzační zprávy, přdol ii je a připravil k tisku. Umělec, přemýšlející spíše o své dramatické tvorbě, nebral luto práci příli š vážně; očividně jej obtěžovala. Snažil se proto ulehčit si ji, jak jen to bylo možné. Jeho rubrikou prošly stovky nejrůzněj~ích informací, které nikdo nekontroloval ani se nezajímal o jejich původ . Ale jednoho dne se na redakci obrátila zděšená brněns ká rodina s dotazem, odkud pochází zpráva o katastrofě rychlíku na mostě přes Eufrat. Nešťastnou shodou okolností jeli právě tímto rychlíkem dva její členové. Rodina vzbouřila všechny možné úřady a velvyslaned ví, vyměňovaly st: draliť tekgra111y a Jo objasňování osudů dvou mužů na Eufratu byla zatažena velká spousta lidí. Mahenovi nezbylo než přiznat, že si všechno vymyslel. Nic mu nepomohlo, že neměl ani tušení, že takový most přes Eufrat skutečně existuje a že přes něj dokonce jezdí vlak. Rozlícený Heinrich běhal po redakci a s hlasitým křikem „Ženialitu v redakci netrpím!" řekl Mahenovi své.41 Zkušenost s Mahenem byla také jedním z důvodů, které Heinricha vedly k. <..lůslednému q_dmítání anonymity v novinách. O osobnj zodpovědnost za články všech druhů usiloval vlastně již od počátku své redakční kariéry, bez výhrad se mu však podařilo prosadit tento požadavek až poté, co se stal šéfredaktorem. Zatímco před rokem 1914 vycházely v Lidových novinách někdy anonymně i úvodníky, žádal nyní, aby šifrou byla označena i nejsuší noticka. Svůj názor vyjádřil jednoznačně v úvodníku nazvaném Nečisté tajemství dne 26. srpna 1923. ,.Žurnalista z povolání, který nestojí osobně za každým svým projevem, je mravně pochybný subjekt a jeho žurnalistická legitimace je zbrojní lístek, vydaný kriminálníkovi... Jen naprostá osob11í odpovědnost novinářova může být jádrem jeliu stavovské cti, připustím-li lento pojem, pro který nemám valného smyslu." 62 Ikinrid1 však soubsně celou svou č inností d11ka1.oval, že zpr:ivndajstvi - byť i vynib,iíci - ncpov ažujť 1.a jediný úl-..ol novin. Od samého začát~u své kariéry chtěl z novin u<..lělal pě~n(:. pr-itažlivé clení co 11cjvyšsí literarní úrovně a pro spolupráci s 11irni Sť snažil získat přední uinl'.::lecké i vědecké usobnosli. Ncclu č l, ahy lileratura zůstala pou1.c na oknji hbvnilw lisl11 a aby ji v něrn rcpru.cnll>Val jen inm:111 a fejeton , zatímco ostatní slovesné žán.ry by se soustr-eďovaly v týdenní _příloze. Chtcl, aby hodnotná beletrie stránky novin doslova pro:,t11 p11 v:1Li . \ i, ·0d 1)\ll\l't:il :,i 11v\c111 1:1!,0, 7C Lito 11.c ., 11';,. 1 :\ 1, ;,!i:. 1!Í v li\ /. ii\ ť- 11 ;1, ~[c.·1, ,, 1 1.. ;,_ 11, ' l i . V · \ )1'1'I • :-k ,~··, ;i ' '-·l:,L: 11ci11.: q Jc1..1. Í),11 SL:. Ji•y ;-,-: Lilll,v-: 11u viny nezměnily v list elity, v l!st litcrárn~ch la?užníků zatímco obyčejní čtenáři by mu prestalt rozumět. Jeho redakční spolupracovníci i po létech, 1· " / · I , , • ' ...., ., 1 ,•. , t r , . ' " , , , · , , , T"' ,, .,. • , ·, , ' T'''''''" " I I J'' I ''C .. l'lt., ...L1 '-' '- ' " '-' '' ' '·' ..... . •.1 1• \..J lt••· •• 4 ,_,\, 11, ,,j ~~• I ._ ,,, , ) LJ,., ~ •• č l;'111ku v Lidovkách ří kali lidé v tramvaji nebo na - trhu . Aby dosáhl svého cíle - totiž dostal na stránky .. novin krásnou literaturu a současně udržel styk se širokou čtenářkou obcí - musel začít nejpopulárněj- , ší z beletristických forem, povídkou. Ani toto rozhodnutí u nčj nebylo zcela nové. Již před rokem 1914 prosazoval, aby pod čarou Lidových novin vycházely nové povídky a básně českých autorů či práce přeložené, případně román na pokračování. Základní tón rubriky byl však fejetonistický. Nyní se rozhodl zveřejňovat v těchto místech, v místech bývalého klasického íejeí.onu, výhradně původní povídky. Heinrich stanovil zásadu, že žádná z nich nesmí mít více než d_yě stě řádek. Na četné námitky autorů, že je to požadavek nesplnitelný, odkazovala redakce s oblibou na mistra krátké povídky Maupassanta, který se krátkou novinářskou povídkou proslavil. Bedřich Golombek k tomu ve svých pamětech dodává, ž.e „ žádný autor toto tvr?.ení redakce nikdy nevyvracel. Nikoho nenapadlo podívat se na rozměr Maupassantových povídek. Byl by z.jistil, te prJ11ídky tohoto mistra krátké próz.y mají prtiměrně asi tři sta řádků, to jest rozsah, nad kterým - vyskytl-li se v novinách, vzdychala celá redakce Vl-:etně redaktora beletrie, který se přepočítal a netušil, že to tolik vydá. Po pravdě budit řdeno, te sem tam vyšla pod čarou v Lidovkách povídka, která se túhla až na člvrtou stranu. Ale v takový den měl redaktor beletrie mnoho práce mimo redakci a 11eukazoval se Heinrichovi na oči. "6/ Ještě později Heinrich rozhodl, aby na tomto ~ístě v~šla každodenně i nová, dosud nikde nepub- 1_1k?van~ báseň. Je_ho rozhodnutí vyvolalo zpočátku udiv. Baseň v novinách? Vždyť nejtvrdší zápas svád~la redakce každý den vlastně o místo na stránk~ch. Zprávy, které musely být odloženy a do nov~~ s_e nedostaly, se množily, přibývalo jich k.azdym dnem. Také povídka musela být krátká, i l 3 5 4 z p: 0Hl)OHI VELKÝCH Hvfizn 2 li Educml Ba.l'S II roce /928 21 Eduard lJa.,·.I' v redakci Lidonid, 111111i11 r. /929 )/Karel (.·,,,u·k ,, ťťdaJ.:ťi Litloť_);c-/1 11oťi11, 20. lt;ta 4/Kan:I Č"f'ťf.., JO. /rtu 5/ Sť/11i-:.kti „f"ítd11ikti ", druhý ::./eťa T. G. Masaryk 63 - 0B00B1 VELKÝCH Hvuo počítala se v ní každá řádka, a teď najednou báseň? Ale Heinrich neustoupil. Do novin patří báseň, řekl rezolutně a na svém stanovisku trval. Zpočátku byla ovšem o dobré básně nouze. Ale netrvalo dlouho a do redakce jich přicházelo takové množství. že už stačilo jen opatrně a citlivě vybírat. Heinrich se do poezie v Lidových novinách zamiloval natolik. že po čase se ujal výběru a zařazování básní sám. Projevil při tom nejen jemný a vytříbený vkus. ale navíc lze říci, že se tak zasloužil o to. že mnoho dnes slavných a uznávaných českých básníků spatřilo , ·:č dílo :i sve_i mť no zvdcjnčnc , ůbc1: 1-1opr•:é n:i .-:!:i11k:Kl1 l i,'..n ) cn 1:ovi11. Z:ísluhuu Ik imil:l111,·riu uk právě lento list projevil odvahu přicházet se jmény. která do té doby nikdo neznal. a díky jeho uměleckému citu otevíral dveře novým talentům. V Lidových novinách se tomuto spojeni poezie a rrózy začalo říkat bcsídb.71 -- Heinricha nesporně 1nspiroval i vzor vídeňských novin Neue Freie Presse a některých francouzských listů, jež znal a na nichž se učil. Tyto žurnály již téměř dvacet let před Lidovými novinami spolupracovaly s význačnými umělci, například do Neue Freie Presse svého času pravidelně přispíval Anatol France. V poměrech českého denního tisku však tento krok šéfredaktora brněnského listu znamenal • revoluci. Ostatní velké listy přinášely totiž krásnou literaturu a verše pouze v nedělních či svátečních přílohách, menší listy pak vůbec ne. Ale po počátečních pochybnostech se velmi brzy ukázalo, že Heinrich měl zase pravdu; díky němu stoupla nejen úroveň listu, ale především - a to bylo nejdůležitěj.. ši - i jeho odběr. Rozhodnuti šéfredaktora Lidových novin bylo závažnější, než se na první pohled zdálo. Čeští básníci a spisovatelé nebyli zvyklí s novinami spolupracovat a mnozí takovou formu zveřejňování svého díla odmítali. Konkurenční tisk s jistotou čekal, že Heinrich nedokáže pro svůj list získat každý den nové, původní dílo, tím spíš, že i renomované lilerární časopisy trpěly nedostatkem příspěvků. Heinrich však svůj plán důkladně promyslil a zorganizoval. Některé skutečnosti naznačují, že se na činnost Lidových novin po skončení války rřipravoval už v dobč. kdy ostatní žili ještě ud~lostmi na frontách. V pozůstalosti Viktora Dyka je uložen dopis z IO. června I918, v němž mu Heinrich oznamuje, že se vrací ke svým redakčním povinnostem, a žádá nové básně a povídky: .,Stavím se před Vás s hrozivým pohledem a kolmou rýhou na čele, s planoucím z.rakem a pravím Vám hlasem chvějícím se rozhořčením a spravť(l/ivou nevolí: »Ha, kde jsou ty rukopisy, které j.\'tť mi dlužen... Úlisným předstírán{m pohnul jste mt! šlechetné srtlce dokonce k tomu. !.e jsem Vcím vydal dlouhou bcí· se,i, když jJte přísahal, že z.a ni po.f/t,te rukopisů milion. Ha, pravím tedy, vz.b,uftť své svědomí. 64 Kousek svt!domí přece z.1istane i nejotrlejšímu kri• minálníkm•i.« Polepšíte-li se co nejdříve natrvalo, všechno Vám bude odpuštěno. honorář Vám bude zd,•ojncísoben a ... snad i nějaké hanácké klobásy nebo tak něco přivezu z říše hájí na posílení Vaší básnickéfantazie. Polep.frte se tedy. sakra! "81 Stejnč tak obnovil 6. července 1918 smlouvu se Stanislavem K. Neumannem, v níž se básník zavázal, že Lidovým novinám dodá měsíčně čtyři fejetony za paušální obnos 200 korun. Na Heinrichovu výzvu se mezi přispěvatele vrátili i Karel Toman. - - - - - -- --·------ - -::-=-=-=-=~- -----~·- ··~----~--- ··-- S\'NIJIKÁT IJL'IISIIIO Tl~Kť Čl·~~~o,;r.011-::-.s,d.Ho. j,l'(UICAT IJY. LA Pl\ts.~►: COTIIJIF.:IISE 1'<:H/:c:0,:1.0\ ,\(JI 1~ ,,_.. .....loit■l.,. I I fW ;..r l,a pt•f..,tf1 Bassm•u legitimace Lidov_ýC/z novin 3 ,.,,.,,il,..Tnd,,'ho. w 'léfttv~..,.-"':.lf'.... ~7}~ Ecluarcl Bass ,, Liclovfrh 1w1·i11dc/1 - kari~11111rn !\. /loff,11,·israa Amálie Vrbová, publikující pod pseudonymem Jiři Sumín, František Xaver Svoboda, Antonin Sova a další osobnosti, které v Lidových novinách tiskly před válkou a které vrr událostí odvedl jinam. Současnč se snahou o návrat kmenových autorů usiloval Heinrich stejně vchcmcntnč i o to, uby ká~r sp?luprncovniků rozšířil ještě vfc. K._ největším Jc!19 uspěchům patff zfskúni Eduarda Basse a brntřf Čapků. S ~duardcm Bussem se znal nejen literárně. ScznámtI se s nim již před prvnl světovou válkou a stál u počátkt) jeho spisovatelské tvorby. Bass, r .r I Oeooel VELKÝCH Hvl:ZD který se vlastně jmenoval Eduard Schmidt, se narodiI I. ledna 1888 v rodině pražského kartáčníka . Když dospěl. pomáhal otci v podnikání tím, že objížděl Čechy a Moravu a jeho výrobky prodával. Takové zaměstnání jej ovšem naprosto neuspokojovalo. Příroda mu dala do vínku mimořádný vypravěčský talent a mladý Bass - tehdy ovšem ještě Schmidt - podvědomě vyhledával lidi od pera, spisovatele. básníky a novináře. s nimiž se cítil být osudově spjat. Proto se také pokaždé, když přišel do Brna. stavil v redakci Lidových novin. Svými př íhťh y se mu pod::iři lo okouzlit nejen redaktory. a!~ i ~:imntného Heinrich:i. ::i ten jej z:i to nccháv:il v redakč ních místnostech přespat na otomanu. Spolu s ostatními poslouchával po večerech Bassovo dlouhé, improvizované povídání o všem možném. Pravděpodobně při této příležitosti jej jednou požádJI. aby z toho. co jim povídá, také něco pro jejich noviny napsal. Tak vznikla Bassova povídka o dědičném princi Ludvíkovi a jeho ženě beze jména, zveřejněná 27. července 1912 ve Večerech, a tak započala jeho spolupráce s Lidovými novinami.91 Nepřerušila ji ani první světová válka; I. ledna 1915 získal Heinrich Basse za stálého spolupracovníka. JO/ Bass přispíval do brněnských Lidovek v době svého působení v kabaretu červená sedma a postupně si uvědomoval, že žurnalistická a spisovatelská práce je mu bližší, než si představoval. S radostí tedy uvítal počátkem roku I920 m~inrichovu výzvu, aby vstoupif do jeho listu jako řádný redaktQr na plný úvazek, a v květnu téhož roku s ním podepsal definitivní smlouvu.111 Zavázal se v ní, že se od I. července 1920 stane členem pražské redakce Lidových novin se základním platem 1800 korun, doplněným vánočními, novoročními a jinými příplatky. Současně dostal souhlas, aby do práce nastoupil až I. září 1920. Heinrich si Bassovy spolupráce velmi vážil, a byl proto ochoten již po necelých dvou letech při:-.1oupi1 na jeho požadavek zvýšení platu. I když to ze zásady nedělával rád a vzdor tomu, že s lim nesouhlasil ani Stránský. .,No jo, Bassi, copak se dá dělat," napsal mu 9. února 1922. ..Musím to uškrtit někde jind,,. Od I. /Jři-::..,ll1 h11ilet<' mil 5000 K( mlJičně... Ale jednu pod111/nk11 md ta novti 1ípra11 a, kterou Vám důtklivě kladu na .m!Cť: Zatím se o nf nesmf nikdo dovědlt... " Basse povafoval Heinrich 1,a svého ncjlcpšlho redaktora a jejich vztah se zmčnil v přátclstvl. Vidél v něm vzor spisovatele - novináfo a včt~inu svých nápadů, na jejíchž zdárné realizad měl zájem. svěfoval právě jemu. Litoval ka'-dé chvlle, které Bass nevyužil k literární činnosti : ..Dejte .fť do toho, udllejte si na to rowmný a prut11ý Jystém, nechte všeho, co mohou udllat jin/ - event. pod Vo ŠÍ"} dozorem - a pište, pište, pWe!" napsal Bassovi 9. prosince 1924. když se mu zdálo, že spisovatel mrhá svým nadáním.121 Spolu s Eduardem Bassem tvořil páteř beletristického psaní Lidových novin ~arci Capek. On i jeho bratr Josef přispívali do nich a do jejich Večerů již před první světovou válkou. Osud je pak zavál jinam, teprve na podzim roku 1917 se do českého tisku vrátili. Vstoupili jako kullurní redaktoři do Národních listů v Praze. Měli za úkol psát výtvarné a literární kritiky a recenze, sledovat současný stav časopisů a informovat o nich v rubrice lllídka ča so pi sec k á. A když rakouské úřady v roce 1918 N:írodní listy na č ::is zasL1,·ily. našli oba z:i čí nající novináři a líicráti náhradní práci v Národních n_~vinách a v literárním časopise Cesta. Tato praxe znamenala zejména pro Karla Capka dobrou průpravu v politické žurnalistice a navíc jej přivedla k uvědomění. že noviny jsou nesmírně dů ležitým nástrojem působení na veřejnost. Z vlastní zkušenosti se přesvědčil, že noviny jsou tím nejlepším, čeho lze využít k výchově lidu. Pochopil také, že Národní listy nejsou deníkem. s nímž by měl a chtěl své jméno spojovat. A bylo jen zákonité, že oba bratři - on i Josef - začali pokukovat po Lidových novinách, které se postupně propracovávaly mezí to nejlepší, co u nás tehdy vycházelo.131 Jejich sestra Helena Čapková líčí ve vzpomínce přechod obou bratfí takto: "V duchu ministra Aloise Rašína, který šetřil od pomerančů pro děti, správní rada Národních listů začala šetřit od redaktorů; především platové položky je třeba snížit. Karel Čapek stačí. A Josef Čapek dostal výpověď, i když s omluvami. Jenže neznali Karla. Nemařil času a napsal redakci: »S politováním sděluji zdvořiiť, že - třebaže jsem pro Váš list pracoval rád a svý<"h kolegů si neobyčejně vážil - žádám soui'asně s bratrem Josefem o okamžité propuštění z dosavadních tivazků. Oddaně upřímný K. Č.« A dlikladnd tdkc,. Swnovisko správní rady zJ<'l'flě při.~lo jaku na zm•olww11, po- 11,rvad:, ani jťmu, ani bratrm·i ji:, dť'!H dubu 11evyhovlla politická li11ie list1i. Právi nám blahopřál do Bma k Novému roku li připojil i malou pnznámku. v Terk od prvního jsme hl':, 111Í.l'ta; 1·y.l'to11pili j.1·111e :, Ncímd11íclt li.w,i. Nťjť11 my dva, celkem sťdm l'tť11ti rťclakcť hud' 11ed1rťmť ru·ho llťt111i!e111ť -:_1ista1, pC1tfe1,.w/i 111·otťsl proti 1,0/itickc! linii /faw. Tťá ne,•ímť. co clřlat. " Jen j.mw .\'ť •.wmcili a w1ťic·fi,11m·ali do hl<,v11i rt1dt1k<'ť Udov_\ícl, novin: »l/t'i11rid111. Čt1pci j.,·ou vo/11(/ (Oba, to sr rm.11111i.)« »Co, }akt' m(lj( 111/,it!rrle'i te/,fi„111í N.\'/o ~.. »l 1ld11c.1 • tak dt1lťko .,·e jdtř t1t' »Nahídněte .wmi: Jsou to Čapci! Je11 .\'ť rytcí/111ltl' j"k Sť patří. co llhÍIII poridat.,< . . _ »Sakra. jsme c/11ťfoí a potřťlmJClllť Jť ,, Pra•.e! Zajťdu tam scim.« . . D I 1•1,. ~(' ,, l t'c/ovkcídr 11e/Jrl1 mamotratm.om 1111 ., , • v. • v • v I d v n _r,.,.,,·11· lu,11elmě a 1mtom chte/1 lwdne./'O" 10 llť n. , ·'~- , ln,\1.frcht1o. U:.dlouho :áviclěli »_Ncíro1111111~< ty hrarn" »strafov 11m·i11 pcí11« Hcinnd1 mel s1•e srrcho. · · · I · ..141 vaně criiúdost1ve Pw1y. Oo Lidových novin vstoupili oba!- dubn~ 1921. Karel Capek se zavázal psát sloupky neb_o f~Jelony. >.dturní report:ížc :1nuvinky z Pr:1hy. z1 -;b vat br. . · · I I . '::·ii, kulll1ri1í (·t ;l\1 „ y . :li1 k ť t y ~1 p :~ ,11111 .11:-c :a ,_,_·111 .1:s pť \" k) a tak.~ Iil l'ť:1rn i stak. 1a (ll i: l>bdrí.-:I pb l ·ve výši 2500 měsíčně a řádkový honorář za pří~~ pěvky navíc. Josef Capek se zavázal zhruba ke sleJným povinnostem, doplněným navíc o závazek ..kresliti a :ískcírnti ohrcí:ky a texty 11ro sutirido11 /úst Lidových 11ovi11 ". Jeho práce byla honorována měsíčně 2000 korunami a řádkovým honorářem za příspěvky navíc. Oba pak měli nárok na novoročné ve výši měsíční gáže a příplatky pro mimořádné členy redakce.151 Nebyli to však jen Eduard Bass a bratři Čapkové, koho Heinrich ve snaze o kvalitativní přeměnu LidOV)1 <.:h novin získal ke spolupráci. Jeho houževnatost a jasnost, s níž si vftkl konečný cíl, postupně přinášely výsledek. Na stránkách Lidových novin, především v besídce, se objevovala jména stále nových a nových autorů - beletristů i básníků - z nichž vyrostly hvězdné stáli<.:e českého literárního nebe. Vedle těch věrných, kteří s brněnským žurnálem spolupracovali již před válkou a vydrželi to i ty čtyři těžké roky válečné, stejně jako těc~, kdo se po vzniku samostatné republiky opět do Lidových novin vrátili, přicházeli nově další. Pod čáru Lidových novin soustavně přispíval svou prózou i básněmi Rudolf Těsnohlídek , své poválečné verše zde otiskoval velmi často Antonín Sova, Fráňa Šrámek. Otokar Fischer, Karel Toman, který zde mimo jiné v roce 1925 představil nejkrásnější básně ze své sbírky Stoletý kalendář, a občas také ještě Viktor Dyk. Příležitostně tu zveřejnil své povídky Jiří Sumín. Jan Herben, Franti šek Xaver Svoboda. Alois Mrštík, Ignát Hermann, Alois Jirásek, Karel Václav Rais a Josef Holeček. Občas přispěl králkou básničkou Petr Bezruč. Verše i prózu posílal do besídky Metoděj Jahn a Vojtěch Martinek, jehož si Heinrich velmi vážil a na nějž se často obracel se žádostí o speciální příspěvek. Ve třicátých létech se zde znovu objevovaly básně a cestopisné prózy Stanislava K. Neumanna. Svá díla svěřovali Lidovým novin~m bratři Capkové, Anna Marie Tilschová, Karel Poláček, Eduard Bass, František Kubka, Božena Benešová, Edmond Konrád, Marie Pujmanová, František Langer a Josef Kopla. Velkou část svého 66 búsnického díla tu uložil Josef Chaloupka a Antonin Trýh. Z vynikajicí~h lyrikťt_ ol~~kovalivv_?_esí~: cc listu své verše Joscl Hora, Jindm:h HorcJst, Jih červený. později Vladimír Holan. Konsla~lin ~iebl. Jaroslav Seikrl. Vítězslav Nezval. františek Branislav, Vilém Závada a Óndrat Lyshorsky. Na stránkách Lidových novin najdeme také několik básnických a prozakkých příspěvků Petra Kři~ky , Benjamina Kličky. Zdeňka Vavříka a Franl1š~a Kožíka. V letech 1921 - 1923 zde své ver~e oll~koval Jiří Hausmann. povídky čas od času uveřeJJosef Čapek s dcerou Alenkou ňovali Jaromír John, Karel Nový, Jaroslav Hašek. Jarmila Hašková, Marie Majerová. Egon Ervín Kisch. V hesíůce Lidových novin rostli Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Z dalších českých básníků a prozaiků nacházíme v Lidových novinách často jméno Richarda Weinera. Jaromíra Tomeč ka. Adolfa Veselého. Franka Wollmana. Oty Zítka. Jindřicha Plachty a Otakara Bystřiny. Ohjcvovalo se zde jméno Viktora Kamila Jeřábka. Miroslava Rulleho, Sonji Špálové, Jaroslava Durycha, Zdeňka Němečka, Jana Opolského, M.iric Benešové, Olgy Scheinpflugové. Jakuba Demla, Věry V,\šové, Jana Vrby. Lucie Sovové, Josefa Kopty, Zdeňka Kalisty, Jana Karafiáta. Josefa Thomayera, Lva Bl.11ného. Arnošta Procházky, Jitlho Beneše, Karla Schul1.e, Václava Hlaváčka, pozdčji Ferdinanda Stiebitze, Adolfa Hoffmeistera a celé řady d.ilšich, které lu v úplnosti při nejlepši vůli vyjmenoval nclze.16/ Osoosl Vt:LKYCII Hvtzn Heinrich usiloval o to. aby v Lidových novinách nacházeli místo vedle autorů českých také spisovatelé slovenští. Nejdříve a nejčastěji otiskoval verše Martina Rázuse, s nímž se seznámil na svých toulkách Slovenskem. Později do jeho deníku našli cestu zvláště Richard Bojko a Ján Smrek. z prozaiků Zuzka Zguriška. Peter Kompit Hana Gregorová. Pavel Socháň. Ivan Horváth. Stano Krasňál,.. a ~tefan Janšák.171 Jakkoli ve dvacátých a třicátých létech psala do Lidových novin celá plejáda českých a slovenských ;111tor1·1. ·111\l ;'t · .il Ka1 cl Č: ,t r •: k mo i ni ir,i I ÍL' ' ·~ 111 7,·: ::, \' :• 1.· ,·. :1 ::!r \ ,·jen 1·il e1, l1.' :1·. J1,' 1 : 1 : \\ _;. \., :,, o.,uJy Liliových no\'in ztotoi.nil i o::.uu s,UJ. Lt' na jejich existenci byl zainteresován také hmotně . a v neposlední fadě tím, že se v jejich prostředí a mezi ostatními spolupracovníky cítil dohh~. Karel C:1rd: se 1.ahri1ko st:il 11 \)\0U ll\ b1wu , il11u Lid\,vých novin a ty mu v mnohém vděčily za svou stále vzrůstající popularitu. V prvních létech činnosti v Lidových novinách působil Karel Čapek skutečně všestranně . Do redakce přicházel vždy až navečer. kolem devatenácté hodiny. a přinášel nové podnčty . nápady. kriti zoval, radil a vždy sršel humore m. Staral se o náplň kulturní rubriky a přicháze l s doporučeními, co udělat. aby se její úroveň zlepšila. Redakce Lidových novin mu přirostla k srdci a stala se místem, kam se rád vracel a které jej dokonce inspirovalo k další práci. Například povídka Hordubal vznikla po přečtení soudničky o Juraji Hardubejovi, kterou napsal již zde vícekrát citovaný člen brněnské redakce Bedřich Golombek. 1'i>1 Obdobně i poslední popud k napsání dramatu Matka dala Čapkovi fotografie žena z Léridy, otištěná v Lidových novinách. Z potřeb Lidových novin vznikaly Čapkovy causerie, pohádky i povídky - například Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy napsal právě v důsledku nutnosti vyplnit rubriku určenou krátké povídce. Ovzduší redakce dokonce někdy proniklo přímo do jeho díla. Zřetelné je to ve Válce s mloky, románu, který vycházel v Lidových novinách na pokračování od 21. září 1935 do 12. ledna 1936. Jako předobraz literárních hrdinů žurnalistů. mu posloužili jeho brněnš tí kolegové Bedřich Golombek a Edvard Valenta. Prototypem pana Povondry, který všechno „způsobil", byl redakční pomocník pan Ondrák a vzorem kapitána J. van Tocha moravský polárník Welzl. jehož cestopisné zážitky pod čarou Lidových novin vycházely v literárním zpracování Valentově a Golomb- kově.191 Vyvstala-li potřeba pomáhat při vedení listu, byl Karel Čapek k dispozici, jindy zase psal v dobč Bassovy dovolené místo něho rozhlásky nebo pomáhal redaktorovi rubriky Koňské dostihy Rousovi s jeho referáty, zkrátka iniciativně se zapojoval do všech ohlasti života Lidových novin. které se staly jeho druh}·m domovem. Čapkovy všestranné aktivity rcdakcť vyu1.ívala zejména v počátečním období. po,dcji jej od většiny administrativních úkolů ušeti"ila. ahy se mohl plně věnovat činnosti literární. Karel Capek psal pro svůj 'L'h nov in:k h z~,,·l'l.11 - s1~,11rkt! či brzívov,·ho .'. ··!:i!:u. i~\ :;c inu t;ť; ,: í'"1.'\ .: . ;i, ti,'. S1:f:-r,b \:'.·1 ... ., . p uvuunč nl!m~I vúbl!c v úmyslu za v~idět nové formy. Naopak. stále znovu se pokoušel najít způsob, jak obnovit a k nové slávě přivést jeden z tradičních a nejvlastnějších projevů novinářské práce \':jcton. Chtěl navlzat na starou českou tradici. současně se však obával, aby nezabředl do bezduchého plácání, typického pro všechny méně nadané následovníky Jana Nerudy. Nezávisle na tom řešil - shodou okolností právě ve stejné době - několik dalších problémů. Především jaký druh zpráv by se nejlépe hodil pro čtvrtý sloupec první strany? A ještě - jaké články sázet v době. kdy v tiskárně je trochu volněji, mimo provozní špičku? „A tak se řešily v redakčních rozhovorech velmi často tři otcíz.kv zároveií," uvádí Bedřich Golombek, který se diskuŠe aktivně účastnil. ,, Uvažovalo se, jak vzkřísit slar_ý feuilleton, co umisťovat na čtvrtém sloupci první strany a jak zamezit přetížení strojů v kritické době tím, že by se získala dobrá sazba do zásoby už dopoledne. Tradiční místo feuilletonu bylo už zadáno básni a povídce. Což abychom tedy feuilleton umístili do čtvrtého sloupce? Mohl by nad básni přecházet na druhou stranu, takže jeho rovněr by byl dosti pružný. Články s první strany se rovněž přestěhují na druhou stranu a do středních dvou sloupců se umístí několik krátkých nejdůležitějších zpráv dne .1 tituly ,w .rífku sloupCLi. Ale pak by bylo dobře náš nový feuillelon sázet odlišným písmem. Uvažovalo se, jaké písmo by se hodilo a bylo rozhodnuto, že kursiva. »Bude to kursivový sloupek. Bude to vlastně lehce, pokud možno žertovně psaný lÍvodnlk o méně závažném thematt,.,," Tak hy/o hm-d J dl'ji11icí ,wvt!ho literární/10 iítvaru nalezeno pro něj jméno. První sloupek napsal Adolf Veselý a Lidové noviny jej přinesly IL-Čel:.llllJI J920. Od té doby vycluízd takřka kaldý den. Jenom výjírneó1é události jej oblrll.\"vytlačily.,. 2M Karel Čapek sám kurzívový slo.upck, který se stal jeho první redakční povinností, také definoval: ,.Nevlm, je-li vJem našim čtenářům zr,címo, [ť fíkcíllÍ, tištěné na tomto rnútě, se redakčnfm terminem jmenuje »sloupek«. To jmt!110 se zrodilo patrně náhodou a vžilo se; už i v jiných novinách majf své 70 kursivové »sloupky« a slovo »slo_upek« už bezmála oznaó,je nov_v literdmí druh, cosi kraršího nežfejeton a de/.fílw než glosa, něco, co není dost dlouhé, aby to bylo nudné, aby lo slulo článek: zkrátka, sloupek je sloupek... My sloupkaři 11íme dávno, že kaf.d_v Jloupek musi b_ýt jiný od palky až k hlavě; .\· řemeslnou liboslí slarých kameníků vylepdme jiné a jiné motivy ,w té graciesní věci, kterú se jmenuje sloupek: jako románští řemeslníci si dáváme záležet na tom, abychom vytvářeli každý sloupek jinak a vložili do něho kus invence, jež je radostí starých frm nc!. "~ 11 ( 0 l " l. 1•\ ' l •·l1·111 1,·•,,,-,· , 1i l··1 ,, '. 1 ,-- · 1· :1 i :, 11~•: ·''Ch 'h )-\. , , , \ ,• , \. t '- •. , \. , .._, • • I \ \. , , • < , I \ . • • • • I • • vin je zcela výsti2ná; platí předevš ím pro zpú.sob jeho tvorby. Po celý život si uchoval chlapeckou zvídavost a schopnost tiše žasnout nad nekonečnou mnohotvárností věcí. Proto mu tak vyhovoval tento žj nr a proto mohl on sám tak plně a beze zbytku vyhovovat základnímu požadavku novin přinášet stále nové a překvapovat neobvyklostí. Z tohoto důvodu je již i tematika jeho sloupků velmi bohatá. Zahrnuje otázky politické, hospodářské, společenské, sociální, morální, problémy jazyka a literatury i ostatního umění. všímá si člověka v jeho práci i zábavě, zvířat i věcí, které jej obklopují. Karel Čapek ovšem nepsal sloupek sám. Vedle jeho jména se pod sloupky v Lidových novinách objevuje i jméno jeho bratra Josefa, jméno Eduarda Basse, Adolfa Veselého a K. Z. Klímy. Sloupky psal Bedřich Golombek, Edvard Valenta, Karel Toman, Egon Ervín Kisch, Edmond Konrád, Rudolf Těsnohlídek, František Kubka. A. C. Nor, Anna Marie Tilschová, Karel Nový, Elgart Sokol a celá řada jiných. Dalším žurnalistických žánrem, vzniklým na s~ránkách Lidových novin, byl ~!l!_refilet. Nelze říct, že by šlo o naprostý výmysl či vynález Heinrichův nebo některého z jeho kolegů. Entrefilet se objevoval již dříve v některých listech zahraničních, především ťrancouLských a skandinávských. na půdě českého novinářství byl však literárním objevem. Slovník cizích slov. zkratek, novinárských šifer, pseudonymů a časopisů pro Člťll~ifo 111)v i11. zpracovaný Karlem Taušem a vydaný v roce 1947 Karkm Jelínkem v Blansku. charaklcrizujť c:ntrd"ilct jako .. vložku 11ovindfJkou, krdtk_ý 11oviruířJk_v lYldnek.,, který "md ob,1 ykle aktucí/11{ zcíb<1w1i obsah a vztah k některé denní. ?a.wvé tultílu.\·ti ". Bedřich Golombek popi~ujc, jak došlo k prosazení myšlenky na jeho zvcfoJňování v Lidových novim\ch a současně jej ~haruktcrizujc jako „krcitkou kursivu před denní zpravy, o thematu, které jt .rlabt! nt1 sloupek", Je to vlastně kurLíva v rozsahu asi jedné čtvrtiny novinového sloupec, umístěná před denními zprávami.281 První entrefilct otiskly Lidové noviny ~. března OBD0BI VELKÝCH HVÉZD -1.921-. Jmenoval se Náboženská předná~ka a napsal jej právě Bedřich Golombek, který s návrhem na jeho pravidelné publikování přišel za Heinrichem. Ten iniciativu mladého kolegy uvítal jako všechno. co sloužilo ke zpestření listu. Radoval se z úspěchu každého svého redaktora a jejich podněty prováděl s takovou houževnatostí, jako by šlo o jeho vlastní nápad. Formu entrefiletu si velmi oblíbil a chtěl jej mít v humorné i vážné formě v každém čísle a nakonec i v každé rubrice. Stejně jako sloupek se i entrefilet v Lidových no1.in;ícli v~· ..·í_icl :i ~t.1lc \~ :::7.n~j i n:tb)·\·:d 111n( k c~::,. h ~-·:i!i! - :1 :!!<;:'. l' t•.• ,1 ; ; , >·:: 1 i: 1 u ři /j 1· ;;•1:. VLhie',, /4,.,r- ,._,1/4;"'-'.L•i·vl<,l 0 l11u ~,~.... # --tdt ,',,....,t -i,()' ~.I.I, µ ✓._,·,.-•~4,...., ;,.tu ;,1wik ' h, - ,ť ..~,llt•'-1'7; /r,.,,..,- .lť. ,#""1/"...t ' , >.,...., ,.,, .i,,t;t I r-'f J,t, li.., ,';.,,4 lú •!.,,t../Í! J;,...t,..; ;-,1, ... J(,,..,:,· ~ ~t,,.. • t..,;...,..... ..........,.,. t V "J.... ..__,.t,,,__r