PROTI FAŠISMU Hitler kancléřem, Nacionální režim v Německu, Jásot hitlerovců oznamovaly Lidové noviny posledního lednového dne roku 1933. Přestože i dosud věnovaly Německu. zmítanému prudkými vnitřními krizemi a nepokoji, soustavnou pozornost, bylo všem jejich redaktorům zřejmé, že ode dne~ka před nimi stojí nové úkoly. Nacionálně socialistickou německou dělnickou stranu (NSDAP) s jejím programem expanze a národní a rasové nesnášenlivosti a s jejím uhrančivým vůdcem nebrali všichni lidé - ať doma či v cizině - úplně vážně. Někteří ji pokládali za extrémní výstřelek, jiní za komedii, další za krátkodobý. účelový prostředek nutný k porážce komunismu, který měl v Německu silné kořeny. Málokdo však věřil tomu, že by se toto obskurní společenství, na hony zavánějící středověkem, mohlo v tak kulturní zemi dostat k moci. Teď se to stalo. Teď se situace změnila a s touto změnou museli počítat všichni, kdož se událostmi v zahraničí zabývali - politikové i novináři. Lidovým novinám začalo nové období vývoje. Věrny své politické linii, vycházející z humanistických ideálů T. G. Masaryka, a vytvářeny demokraticky smýšlejícími redaktory, spisovateli a politiky, musely zákonitě stanout v první linii boje proti nacismu a fašismu. Ne, že by tak výrazná politická hnutí jako fašismus, šířící se z Itálie do celého světa, či nacionální socialismus, dobývající si srdce Němců, zůstávala do dnešního dne stranou jejich zájmu. Nikoliv, Lidové noviny patřily i dříve k jejich předním a rozhodným kritikům, ale nebezpečí, které z obou těchto ideologií vyplývalo, nehrozilo zatím bezprostředně. Až dosud byl boj proti fašismu bojem za upevnění československé republiky a jejího demokratického systému. Teď, po nástupu nacistů k moci a jmenování Hitlera kancléřem, se stal bojem za její záchranu. Normálně myslícím lidem se vývoj v Německu zdál nepochopitelný. ,, Kdo si minulého pátku večer natoc"il na svém rádiu Německo," promluvil jim 14. února 1933 z duše v Lidových novinách Karel Čapek, ,, zaslechl hlas hodnl nepodobný zvukům, jež obyčej11l vychdzejl z ampliónu: byly to skfeky, jakými by herec třetlho řtidu hrál řeknlme Gotze z Berlichingen, uikrcené chraptění »Verrat«, patetické voldn{ slov »Recht«, »A11Istieg« nebo »Vo/k«, pak zaJe nljaké tygN wfvtinl, inu, hotová produkce. Jedna tenská du.fe, málo u staraj(cí o běh svlta, se zastavila podlie11l " m11pliónu: »Jejej, co to hraj(? To :mad má /Jýt 11ljt1ký násilník!« To mluvřl kancléř německé říše, vtidce Adolf Hitler, k třsíctim svých straníkii v her/ínském Sportpalastu. Tedy mez.ř námř, státník to patrně není, soudíc podle toho, co říkal; ale toto není politická notřcka. Podle této ukázky není Adolf Hitler ani řečník, nýbrž vyvolavač; takto se fečnívalo na táborech lidu v letech devadesátých. Pokaždé, když řekl »das deutsche Vo/k«, udělal řečnickou pauzu a čekal na potlesk. A potlesk se dostavil pokaždé. Netleskalo se žádné myšlence, ba ani žádnému demagogickému heslu, jen pokaždé a freneticky těm třem slovům. Ani » Verrat« už netáhl: jen » Verrat an dem deutschen Volke.«" Ale Hitler nenechal nikoho dlouho na pochybách, že svá prohlášení myslí vážně. Dramatické události na sebe nedaly dlouho čekat. Jen o pár dní později, 27. února I933, lehl popelem Říšský sněm v Berlíně. Hitler využil požáru jako záminky k zatýkání a likvidaci svých politických nepřátel - sociálních demokratů, křesťanů, demokratů všeho ražení. komunistů, lidí jinak nepohodlných. Lidové noviny od samého začátku zpochybňovaly oficiální tvrzení, že požár je dílem antifašistů. Týdenní rozhl~sek, otištěný v odpoledním vydání 4. března 1933, umístil na kresbu paže nesoucí zápalnou pochodeň výrazný otazník. Současně rozhodně odsuzovaly razie, které v Německu jako reakce na požár začaly. Bi1ý teror pokračuje, napsaly 2. března. Goring chce pouze ničit a vyhazovat,pokračovaly o dva dny později. Teror, který v Německu okamžitě po nástupu nacistů k moci zavládl, měl za následek hromadný útěk lidí ohrožených, ať již z politických či rasových důvodů, ale také těch, kdož s novým režimem prostě nemohli souhlasit. Prchali za hranice, především do Československa. Lidové noviny nepokrytě vyslovovaly těmto běžencům i těm, kdož zůstávali v ohrožení doma, své sympatie a organizovaly po- moc. V prvních měsících vlády se Hitler soustřeďoval na upevněni svých pozic a odstraňov~\ni vnitřní krize v jeho straně. Úderníci z hnědých jednotek SA. vedení homosexuálním vO5 SOBCYI'A 10. ZAfU 1!)38 RANO • ZA 80 I IALE:~O Posle(lní slo,,o Československa Konei':m: n:,nhy ,·lúdy pro jednání s henlťinovci - i':t.·slouží se míru. ž[idají-li ,.,ť ú~tu p k, 1(' 11 od 11as Od ~ nich dvou dnu vyvlJI brlt!llul " lranc-nuz.•k;i ,·Li dn no.,... 11.!l!i, ~by ndvritlly Nbne<,kn Dt1 ,1ton,ých v\· m,•rú pr<111 0.-ůoelo\·cl'l.~ku. l'o8lt-dnl n,\vrh)', m nkh2 k' usnesl polltlr.k$- ,·ýhor mlnl~tr· k U5l)Okojive dohodl. Ale Dl~ti <'lnltelé ~ ~ donml,'t\jl, ~ tyto nivrhy uchúeJ at ptilli cta.ko. V tomto smy.Ju xvl4.tf o,ottt se vyjadfuje vil~ francouz• ~)T.h _ L,Hrt I v br1~ vlA~. Neal aponi o tam, !le • 1-ranclt' stav! do vš«b dOaledlru u C-calo,,..ll!lko, rovně! všok Sovětsky Svaz. Zprávy, kteri byly v poslcdnl dobi! 7Iunl'!~ !lmiy, jako by sovftak~ Rusko Mjak ,,halo ve svém tde, Ui , ;c-,tnat ,·j·hotln,·•;,1i-icl Zprivy, pticlláZl'jic,I l :,Jr orrrk~ ,011h'atoill! ~htl ptevzit odpovUrt'IU, te by Nknt'cko •bylo nua.-no• m U'Jéit. Val,...,_ ••r~na "'°'~ nn to le by zai.padnl ITk)MK)SIÍ n('fll'i."4"-'I:,, t~o■lovcnaku na pomoc. Oluino se oh.&vnl 10!,c,_. a, n,..,.ý k11n.:'ff DerĎ dosti ptesně iníonno,·~~ ~prJ,·~,·hum~, ltth Ltlnd>~ ~ ~- Tím ji! nalét...vr,lllJ, a h y z <- Jn1ť R '" h r, , ~ lla vlád a pro ml u v i I II tak l"l'Ůlf'Clným ,~,.-rn. .r by 1m definlli m stnn ~'i:;ku n,,,nuhlo bvt Ill' cni1 TYDENNI ROZHLASEK I - ---- - - - ------ 4 L---------- --- - -- - 8. - P r a h a -4. b f e z n o Ía prý IVOU vůdcovsl::ou pochodni povede lid k nov6 ion. Cerv6nky rozlety v tyto dni: perl11ment do rud• ho?l Ze prý tam bylo pfespPIIII hotlavých látek skryto, fe bylo po1d6 prý, I kdy! hasiti pfljell cltto. Tohle n6• nemOfe potrefl1, my máme parlament Jiný, v nim vládne umlrn6ný klid 1 Udn6 ho11ovlny. My zdololl Jsme beruln, nh a vlechno bei explose. A. 1 uhlf Jenom prach •• zdvih' no posleneck6 tonNa, nenf co b-'1 •• tu ohnltku, Hr nezmotl klldn• hody. 1-_ _...._.1tliLU _nhfu _ll.&k!U~u ,-_ l .I .J ' ' "'''" ''"'"" / ,c/,,ťh /, 11 , 1 1·111 . /li V / ') i,\ ( 411 ,,·! /'1r1111/ 1, /11 ,•l•c·, 11,· 1J.., ,/ 1 1..,,.,/,,, : t . /IJ38 J ť,,,,d, ·t\l,,,l,•111"""' ' · ,._,..,/,., I 1·ile11111 '"· lt/,11<'J.. :,· •I I IV 1 : I f l) ;s 91 h: aa l, . ,4 ' )PROlt rAŠISMU 7 i I bnrd vůli i v dobrý výsledek jeho jednání. Vyslancem demokracie jej nazval ve svém úvodníku 4. srpna Jan Drda a konstatoval, že jeho „prvotním úkolem je z.uchránit j~dn~ demokr~cii pro ~vět a ce!ý _svět pro mír... DeJ Buh, aby sr byl sveho pos/an, vldom," vyjádřil současně obavy takřka všech svých čtenářů . Němci ovšem také nelenili. Snažili se Runcimana .. přesvědčit o své pravdě, řadou dobře organizovaných propagačních akcí v něm budili zdání oprávněnosti svých požadavků. Neměli příliš těžkou práci. Ukazovalo se totiž stále jasněji, že Runcimanovým úkolem je odvrátit hrozící konflikt, i za cenu obětování Československa dosáhnout toho, aby Británie nemusela válčit a aby Chamberlainovu kabinetu obstaral dostatek argumentů pro toto řešení. Své úmysly však zatím pečlivě skrýval a česká veřejnost o nich neměla ani tušení. Žila posud v přesvědčení, že Runcimanova mise je jen dalším důkazem pevného odhodlání Velké Británie a Francie dostát svým závazkům a spojeneckým smlouvám. Lidové noviny, stejně jako jejich čtenáři, toto přesvědčení sdílely rovněž. Nadpisy tehdejších článků vypovídají o pevném odhodlání neustoupit ~ nacistickému násilí a vydírání ani o píď. Ani rozdělení, ani federalisace - Francie odhodlána hájit celistvost Československa, ujišťovaly IO. srpna. S ČÍM MUSÍ POČÍTAT BERLÍN - KONFLIKT BY NEBYL IZOLOVÁN, hlásaly velkým písmem 28. srpna, když se situace znovu vyostřovala a misky vah se nakláněly spíše k možnosti válečného střetnutí s nacistickým Německem. Pozornému čtenáři však nemohlo uniknout, že v řadě článků tu zřetelněji, tu skrytě, vyvstávala otázka, co bude, když Západ svému slovu nedostojí. Ani Hubert Ripka, ani Ferdinand Peroutka, kteří v této době do Lidových novin pravidelně psali úvodníky o nejnovějším vývoji, nemohli a snad ani nechtěli zastřít skutečnost, že západní velmoci, garantující bezpečnost Československa, jsou ve svém přístupu k Německu rozkolísané a že existuje i když ani oni sami jí nevěřili - teoretická možnost, že Francie a Velká Británie se budou chtít s třetí říší dohodnout, třeba na úkor Československa. A že si vedoucí osobnosti Lidových novin této možnosti byly skutečně vědomy, nám ve svých vzpomínkách dosvědčuje jejich tehdejší ředitel Julius Fiirth: „ V roce 1937 jsem trdvil prázdniny ve Francii, kde byl korespondentem Lidovek dr. Ivo Ducháček. Při této příletiw.Hi jsem zajel také do Londýna, kde jako dopisovatel lidových novin pracoval dr. Jan Stránský, syn Jaroslava Strdn.~kého. S tlmito dvě· ma mladými přáteli, neobytejně politicky talemovanými i nezávisle mysUdmi novináři, jJem probral situaci na Západě. Oba se :ihodovali, že to Jice )e.r tě není s Če:rkoslovenskem traxické, ale nicméně 92 značně nebezpecrné. Naši přátelé na Západě představovali spíše morální než mocenské hodnoty. Pomoci neomezených prostředků ovlivňovala nacistická propaganda stále více veřejné mínění a podrývala pozici Československa." 101 A tato možnost se zvětšovala tím více, čím zřetelněji se ukazovalo, že i fuJnciman straní spíše sudeťák~m než_pr~žs~é_yl!dě. .,Bohužel, jsou stále jistí němečtí činitelé, kteří popřávají sluchu těmto extremistům (kteří chtějí zaútočit proti Československu - JP), oddávajíce se naději, že by Českosloven.~ku nepřišel na pomoc Západ, kdyby bylo napadeno. Kdyby neměli takové naděje, sotva by se německá diplomacie byla v minulých dnech v některých cizích městech dotazavala, zda by pomoc, kterou by Německo poskytlo sudetským Němcům pro jejich požadavky, směla být považována za útočnou akci," konstatoval 27. srpna 1938 v úvodníku nazvaném Odpovědnost Západu Hubert Ripka. ·· Redakce proto dávala stále častěji slovo těm britským politikům, kteří se projevovali jako rozhodní odpůrci Hitlerova Německa a kteří odmítali ~ jakoukoli možnost dohody s ním. Úvodník Viscounta Cecila, nazvaný Zákon nad majetek, zveřejněný 7. srpna 1938, vyjadřoval stanovisko této politické skupiny jednoznačně: ,,Nikdo, ani největší bloud, nemůže tvrdit, že dnešní hranice se stanovily na věčné časy. 'Zásadou ovšem zůstává, že se nesmí měnit násilím. Násilí je protikladem zákona, svrchovanost zákonů je podmínkou míru a základem pokroku... Proč Evropa tak úzkostně pohlíží na německý požadavek autonomie pro sudetské území Československé republiky?... Jde tu o to, že Německo chce tuto otázku řešit vlastní silou, odpírajíc ostatním právo intervence. To by ovšem znamenalo nebezpečí pro kterýkoli evropsk_ý stát. Nedostatečně informovaní lidé v Anglii se ptají, proč by měli případně bojovat za Československo? O to však nejde! Skutečnost je taková, že dokud nebudou zákony zabezpečeny proti násilí z jakékoli stra11y, nebude nikdo bezpečný, nebude vzájemná důvěra. nebude možnost pokroku. " Jiným významným činitelem. který v Lidových novinách zveřejňoval své názory na mezinárodní situaci, byl Winston Churchill. Dne 19. srpna přinesly jeho úvodník Německé manévry. Reagoval v něm na nejnovější pohyby němeáých vojsk a doporučoval ostatním zemím „ vedle Německa", aby ,.prováděly stejné manévry ve stejni dobtt ,, (uby) z opatrnosti postavily svi vojť11Jké síly wk, ,,by nebyly vyddny zkdze... Nedostatťk obrn1111_frl, opcuře- 111 v?as by byl skwd11I je11 ,wv_vm pod11ú.·ť11ím tli'· kt1/_~ícl, 1ímysl1L ." Churchill vyslovoval zásadní pochybnosti o tvrtcnich, že Německu nejde o útok proli Československu. Povinnosli této malé země ve s1řctlu Evropy je, podle jeho přesvědčení, bránit se ze všech sil a jcjl odpor strhne k boji i ostatní. l PROTI FASISMU O týden později vyslovil obdobný názor další britský politik, sir Norman Angel!. Jeho úvodn_í~. nazvaný Kam až půjde Británie?, byl ostrou kritikou Chamberlainova kabinetu, kritikou řady závažných ústupků totalitním režimům . čtenáři Lidových novin přijímali podobná stanoviska a názory, zejména z úst svých spojenců, na jejichž pomoc spoléhali především, jako balzám na otevřenou ránu každodenní nejistoty. Celá česká společnost i většina Slováků a obyvatel Zakarpatské Ukrajiny stála v této době jednoznačně za svým prezidentem, dávala najevo své odhodlání bojovat a neustoupit za žádnou cenu. Úměrně tomu, jak rostlo napětí a stupňovalo se nebezpečí německého útoku, rostlo i odhodlání bránit se za všech okolností a do posledního muže: „Budeme se bít před Prahou na hranicích, budeme se bít za Prahou, na Labi, na Vltavě, na Karpatech, budeme se bit všude, jak to dělali Srbové a Rumuni ve válce světové," napsal 31. srpna 1938 v úvodníku Nemůžeme jinak Jan Lacina. ,. Kdyby už naše poslední pluky odolávaly, stále budeme silnější, stále budeme blíže vítězství, než kdybychom bez boje se pokořili a dobrovolně vzdali toho, oč nyní se bije naše politika. Podlehneme-li úderům psychologické kanonády, ukážeme-li se slabší než naši otcové, zůstane na nás věčný slin přestrašených živočichů. Prozatím byl Čechoslovák příkladem odvahy a pevnosti. Povolíme-li, budou se za nás stydět přátelé, budou námi opovrhovat nepřátelé, budou nám klnout děti. Hru, kterou jsme začali, musíme dohrát se ctí, i kdyby nás polovina zůstala pod koly války. " Koncem srpna a počátkem září 1938 se napětí stupňovalo až na hranice snesitelnosti. Nacistické provokace nabývaly na intenzitě, československá vláda podnikala zásadní kroky k zajištění státu, ale současně i k odvrácení války, západní spojenci, přestože nikdo z nich zatím oficiálně své závazky nezpochybnil, vysílali řadu signálů a náznaků, jež vrývaly hluboké vrásky starostí do tváří všech, pro něž byla československá republika jediným a neodmyslitelným rámcem životních osudů. Názvy zásadních článků, úvodníků a komentářů, které Lidové noviny v této době přinášely, věrně obrážejí jejich náladu. Jsme připraveni, dal 3. září název svému úvodníku Hubert Ripka; Na krajní mezi, pojmenoval další, zveřejněný 7. září. Stejnou tendenci mají příspěvky Ferdinanda Peroutky, rozhodným, energickým tónem jsou neseny i pravidelné vnitropolitické komentáře Jaroslava Stránského, zveřejňované každou neděli na druhé straně Lidových novin. Avšak nejen politikové a komentátoři dávali najevo své odhodlání. Také umělci se svým dflem spontánně a jednoznačně. stavěli na stranu svobody a demokracie. Za všechny část básně Olgy Scheinpflugové, zveřejněné 3. září 1938 v besídce Lidových novin: Ah, my se přece nemusíme bát, pis11ěmi bojovnými odkoje11i, je11 pevně stát, jen b_ýt připra11eni a věřit, že smrt vprávu - smrtí není. Celá republika nyní žila a dýchala vůlí k odporu, každý byl připraven přinést pro její svobodu nejvyšší oběť. Lidové noviny přinášely i praktické rady pro případ, že by k válce došlo již zítra. Dne 19. srpna například otiskly článek Co a jak nás chrání proti účinkům leteckých pum, doplněný návodnými obrazci. Kromě toho přinášely takřka denně v rubrice Dary na obranu státu jmenovitý seznam všech, kdož přispěli jakoukoli částkou na konto určené pro obranu republiky, a končily slovy: VLAST VŠEM DÉKUJE! Sledování tohoto seznamu je zajímavým studiem jednoho ze spontánních projevů ryzího vlastenectví, a to projevu velice efektivního. Přestože sbírka začala teprve počátkem června, podařilo se k 9. září shromáždit již půl miliardy korun! Situace rychle spěla k rozřešení. Vláda ve snaze dokázat zejména svým západním spojencům dobrou vůli vystoupila s novými návrhy na řešení situace v pohraničí. Pod tlakem objektivní nutnosti připravila program, který - pokud by sudetští Němci sledovali skutečně jen zájem spravedlnosti - musel být pro ně přijatelný. Lidové noviny o něm informovaly IO. září pod nadpisem POSLEDNÍ SLOVO ČESKOSLOVENSKA. Ve stejném duchu promluvil tentýž den v rozhlase prezident republiky Edvard Beneš. Všechny tyto projevy, stejně jako vládní návrhy, byly do značné míry reakcí na sjezd nacistické strany v Norimberku, který měl začít 12. září a který byl prodchnut nenávistí k Československu. Hlavní projev, vyhrožující Československu, měl Adolf Hitler. ,.. Hitlerova řeč vyvolala velké pohnutí mezi Čechy a Slováky, ještě větší však mezi obyvateli Sudet. Henleinovci ji pochopili jako signál k otevřenému vystoupení proti Československu, v mnoha místech zaútočili na policejní stanice a vojenské hlídky, jinde obsazovali úřady a vyhlašovali připo.. jení svých obcí k nacistické tfotí říši. Československá vláda reagovala rozhodně a jed- noznačně. V pohraničních oblastech vyhlásila stanné pr..\vo, obs,~dila je vojskem, obnovila zde klid a ty představitele Sudetoněmcckť strany. ktefí neuprchli za hranice, z,~isliln. Verejnost přijala vládní opatření s nadšením a Lidové noviny tlumočily jejich pocity a odhodlání k boji. Důvěra ve spojence opčt vzrostla. Celý svět odmítá Hitlerův projev - Anglie se diví Hillerovi, napsaly 14. září 1938. Vláda pevná. 93 , PtmTI Í'/\SISMl l LIDOVÉ NOVINYROC. ~.cts.m CTVRTEK 22. ZA1U 19.18 RANO • ZA 80 HALeltO VYTRVEJME V JEDNOTE! k mmb, iie anglicki ,·llda • liorom1J1t."ni I franacmukuu nabídla mtlerovl DOYOU lipraVtl b...nJa m.11 repabllkJ', l>ad•I !l.'tmocko ochotno spoln s Anglii, FrancU • snad ~ s Jln:fmi 1taty nnvú liraalae amtuvn~ ~nr.11ton.ti. Podrobnoatl anglick~o Mffhu Jsoq iollacl dběmt'-, ale ~ni pocbybooatl, f.e obět, kterf. ■e nim v něm llkládň, nclQ! 1ro'Vmtt '.I i.iclooo Jinou občt.í, kterou tbic:Uet.é děJiny národa luiy umamenaly. Anglie s Francii postavily naši vládu před hoto'i· " ntodčiniteb1ý fakt. Na..~ Tláda, dovolivaf1C se svrchovanosti a 'llsiemni celiah011ti, )!Ji! obranu n:im l:lll"lfflOval podpis Francle na spojenecké smloav~ • ~jíl Ofln'Í.\'IIČDode mnduo dosáhnout jednotného mlněoí v ileekych • lllavenall;ýr.h řa&b. Moudfi budou 90Gditi t.prve pak, al bvdoa fnformovinl, za jakých okobloetí vláda muila rozhoclovati. :Rozhodla jednomyalncl a v &0uhlssu , prMidenteaa re- publiky. V této chvíli, kdy sice nevíme, zda n:ís !!Uhne itr.ita miru nebo ztnita jciilě bolei;tnější, "ime za to, ir n„bc7.p<'či to i ono nám při• kazuJe, a.bychom n.-dopm;tili 1.-nltřni národní ro;r., n,t II rozklad. Všldmi oás mohou zradit a všcclmo nám mohou nfl, národ se zntavi a znova zvedne, nen:d:í-li se v~domi ,wé crllslYO$li ,-nltl'uí. LIDOVÉ NOVINYl:•:~~.•~:,;•ozHLAm oC.46. CIS. 482 SOIOlA24.zAil"31 IPOtEDNI V.401Wtt0 ~ ) ~ 'flJA ~ ROZKAZ K MOBILISACI ,_,--/✓Hr ~ p„ 10. co •P'•t:J-> ,alt.o 1"""'1. LIDOV, NOINYI\~,, Rot. 4,8, o.. 493 Bobota l. fijna 1008 ri.no ·, USTOUPILI JSME JÍ Ůf · Pratw. 30. dJl • ůeia...l v'-il • • I , la a v j o la ll u p u r u li e n I, jd ji b~·la tlla• V1'da npubllky konala dw O1i. llodJal polldal MW• ,,-. ...._ vlAdoe f•MO+tekou a btlt•kou, • • 11ln)11& \'ědomin, hilit• umd.lili:b.iJ11~1d.t:ntiLJ:-.illhr:Uuit..aLli.-D....-J..i.4io,._ll..J1..u..._...a...._~ - ~...,!'lptvW.°'U odhodlala 11C1 ~kGlllo,'11nliká \'lidn I l111ým 94 PROTI FASISMU Spojenci připraveni. pokračovaly v poledním vydání téhož dne. Demokracie rozhodnuty 11eusloupil nátlaku - britská Válečná rada zasedala - devět desítin světa s námi! Všechno se zdálo tak jasné! Budoucnost sice naháněla strach. ale lidé věřili, že jsou v právu, že mají prezidenta. který neustoupí. a že za nimi stojí spojenci. na něž se lze spoleh- nout. ., Útoc-:11ík bude ;,ničen!" napsal do Lidových novin 15. září Winston Churchill v dalším ze svých úvodníků . ., Ve chvíli, kdy bude vystřelena první rána a kdv se německé vojsko pokusí překroat českos/orenské hranice. ;:,.mění se celá scéna a bouře rozhořčení vybuchne ve svobodných národech s"·ěta, které 11evyhlásí nic menšího nef. křížovou výpravu proti útočníku. Pracujícím masám kaž.dé země ne:.1wme11ci slovo Českoslove11sko... nic menšího než slovo sebezáchova. Věřím tedy. te dosáhnou-li úklady, které se nyní tak nemilosrdně hodinu za hodinou objevují, svého utajeného vrcholu, octne se nacistické Německo ve světové válce, svou povahou naprosto ndítnstné. ·• Avšak politické kruhy, které byly v Londýně • u moci a vůči nimž stál Churchill v opozici, měly na situaci jiný názor. Zoufale se bránily myšlence na válku s Německem a československá neústupnost a odhodlání bojovat jim komplikovaly život. Proto předseda britské vlády Neville Chamberlain. který 16. září jednal osobně o řešení situace s Hitlerem v Berchtesgadenu, podnikJ ještě jeden pokus. Na 18. září svolal do Londýna schůzku představitelů britské a francouzské politiky, na níž se měli po.._ radit o dalším postupu v československé krizi. Bohužel, v jejím průběhu se stále výrazněji projevoval nový rys, na nějž ve stejný den v Lidových novinách upozornil Ferdinand Peroutka: ,, Uvědomme si, jak velice se v posledních měsících změnila povaha československé otázky. Byvši dlouho otázkou vnitřní, změnila se pojednou iformálně v otázku mezinárodní, o které pojednávati pokládají i stárníci v jiných zemích za své právo." 111 Skuteč• ně, Chamberlain na tomto posledním jednání vystoupi I - bez vědomí a souhlasu československé vlády - s návrhem, aby se Německo uspokojilo tím, že by obdrželo alespoň některé části českého po•hraničí, v nichž převažuje německé osídlení. Předseda československé vlády Milan Hodža ještě téhož dne v rozhlasovém projevu podobné snahy odmítl. Souběžně s publikováním jeho projevu bylo oznámeno, že mimofádná opatření zavedená v pohraničí nabývají na dobu tfí měsíců platnosti v celém státě. Nešlo o opatfenf samoúčelná, schylovalo se k bojt. Veřejnost s úžasem, ale i zklamánim a obavami četla ve stejném čísle novin informace o Chamberlainově návrhu... Nepřijatelno," nadepsal Hubert Ripka 20. září svůj úvodník. v němž londýnská jednání komentoval a doplňoval dalšími informacemi. .,Ať se u,•a:,uje jakkoli o tomto návrlm, je jasné, Žl' ~ádl1lí českoJlnl'enskcí vláda nemů:.e jej přijat... " Prvotní ohromení a zklamání se pozvolna měnilo v pobouření a hnčv. ,,Jsme pevni! .. konstatovaly Lidové noviny 20. září 1938 v poledne - a ti. kdož počítají se slabostí československého lidu, poznají brzy svůj omyl. Lidové noviny přinášely řadu příspěvků . odmítajících přístup západních spojenců. Karel Kapoun reagoval básní Hranice Československa. která byla otištěna ve stejný den. Emanuel Moravec - Stanislav Yester publikoval 21. září rozhořčený úvodník, nazvaný Ústup k nástupu? ..z cizího se dobře rozdává. To bychom měli připomenout velmi důrazně do všech stran. My jsme plnili věrně a nezištně spojenecké smlouvy. Na těchto smlouvách byla budována naše strategie. Kdyf. jsme je podepisovali, vystupovali jsme jako stát s posvátnými hranicemi. Tehdy nikdo z našich přátel nedával do smlouvy žádnou výhradu. žádn_Ý žvanec pro vlka, který má b_ýt na chvíli zastaven a nasycen. Jakmile by se však vycházelo z představ, že Československo bude nejlepším spojencem, až když je ustrašená Evropa zmrzačí a učiní je odporu a spojenectví neschopným, pak se s námi hrála nečistá a podlá hra." Člověku se nechce věřit, že ta prozíravá. pravdivá slova napsal Emanuel Moravec. Lze už zde, ve zhrzené lásce k Francii a Velké Británii, ve zklamání spojenci, jimž bezvýhradně věřil , hledat kořeny jeho pozdější zrady? , Anglie a Francie však nevěřily , že ke konfliktu s Německem kdy dojde, a jejich státníci byli přesvědčeni, že obětováním Československa se s Hitlerem snáze dohodnou. Proto také iniciovali v noci z 20. na 21 . září demarši u prezidenta Beneše a snažili se jej pohnout k ústupnosti konstatováním. že by „Francie a Velká Británie nemohly poskytnouti pomoc eroti útoku Německa, k němuž by došlo. jestliže Ceskoslovensko ihned nedá zásadní souhlas k odstoupení území s německým obyvatelstvem říši". 121 Beneš, který ještě před pár dny vyzýval svt' spoluobčany ke statečnosti, neústupnosti a obětem. teď pojednou konstatoval, že nemohl ,jinuk než přijmout návrh obou velmoci za základ dalšího postupu. Nic jiného nezbývalo, prolože jsme zde stáli sami!" Vláda, která se ne prodlťn~ sešla. se s jeho .,. slunoviskcm zlotofoilu. Občané, jcštč pfod několik.I hodinami žijící odhodláním bránit republiku i za cenu svého vlastního živola I živo1ů svých blízkých, teď ohromeně čc1li, le v pvslťd11ích r,prdvác/1 11e11í ui řeč o celistvoJti .wiw, nýbrž o livot11ích zájmech národa,.. Po- 95 Nor, FASrsMu drobnosti rozbití Československa měl Chamberlain dohodnout s Hitlerem v Godesbergu. kam odjel 22. září. valí, jaké nebezpečí z nového jednání vyplývá, a netajili se tím: .. Mni, chovská schůzka znamená, že čtyři evropské velmoci berou vedení věcí samy do rukou... Jestliže se nedohodnou, nemlif.e být výsledek jiný než válka. Jejich dohoda naproti tomu může uložili nové těžké oběti Československu. Situace je ledy v každém pf1í1adě vy,/, soce krilická... "14/ Téhož dne však došlo k nečekanému zvratu. Godesbergská jednání pro Hitlerovu neústupnost ztroskotala a také prezident Beneš své stanovisko změnil. Ve čtvrtek 23. září 1938 v 19 hodí n promluvil znovu do rozhlasu. ,.Hlasem silným. pevným a naprosto odhodlaným." jak jej charakterizovaly Lidové noviny, řekl: .,Události, které prožíváme, jsou Karikatura reagující na :cika:-. l'cřej11_frh shromáldění, ť_r,/nn_,: ,. d1hlrdk11 nifcřnrllf• neht'-:pcéí, 11akre.1-/ená Nové jednání o budoucnosti Československa bez účasti jeho zástupců znamenalo po euforii předchozích dnů a hodin velké zklamání. Lidé jako ,, reclul.J11ím ..rn11cbuc/111" l.idm·.fr/, 1w11i11 cine /3. 9. /938 významu dějinného. Celá Evropa. celý svět prodělává velikou proměnu. Nejde jen o nás. To se jen zdá, že naše otázka a její nyněj ší bolestný ráz je něco samo o sobě. Jinde budou to mít v jiných formách a prožijeme ještč mnoho pohnutých chvil, nežli bude v tomto světadíle na dlouho zase mír a pokoj ..:·131 Ve stejný den také přijal Beneš demisi vlády Milana Hodži a jmenoval vládu novou. vládu obrany státu, v jejímž čele stál armádní generál - bývalý legionář a hrdina od Zborova - Jan Syrový. A 24. září vydal rozkaz k mobilizaci československé branné moci. VŠICHNI JSME NA SVÝCH MÍSTECH! reagovaly nadšeně Lidové noviny na změněnou situaci. Také nejnovější Bassův rozhlásek vyjadřoval mínění všech: ,,Beze slov mluví matka zem - syn matce porozumí," zakončil jej. Přestože vyhlášení mobilizace znamenalo, že válka je již na dosah ruky, dýchali teď všichni volněji a radostněji. Jako by si znovu uvědomili pravdivost úvodníku Lidových novin z posledního srpna: ,. Vzdáme-li se bez boje," napsal tehdy Jan Lacina, ,,budou se za nás stydět přátelé, budou mírni opovrhovat nepřátelé. budou nám klnout děti!" Vojáci odcházeli ke svým útvarům spořádaně a s nadšením. Lidové noviny s radostí přinášely optimistické zprávy: Budeme se bránit: Rukuje se s nadšením - Anglie rozhodnuta pro vatku - Jugoslavie a Rumunsko splní své závazky - Naši Němci plnísvé občanské povinnosti. Tento spontánní optimismus, který Lidové noviny na svých stránkách Llumočil~:.však nemě~_dlouh_~ho trvání. Již ve čtvrtek 29. zan musely prmést Jiné zprávy: Poslednípokus: schů~ čtyř - D~es bu~ou v Mnichově jednat Chamberlain, Dalad1er, Hitler a Mussolini. Redaktoři Lidových novin si uvědomo- 96 by tušili dopředu, jak dopadne. Jako by už ani nepočítali s tím, že by se republika mohla bránit sama. bez ohledu na chování spojenců a bez ohledu na oběti, jen proto aby si zachránila čest! Ukazuje to i výše uvedená zpráva Lidových novin: buď válka velmocí, nebo nové těžké oběti Československa. Nic mezi tím. Jen Eduard Bass napsal v pátek 30. září ve svém úvodníku nazvaném Věc velmocí a věc naše jasně: ,.Nevíme, jak se velmoci rozhodnou. Ať lak, al onak, poslední slovo o Českos/ovenJ/...u ,mi L-:eskoslovenský lid." Byl však zřejmě jediný, kdo si to myslel. Smlouva o zmrzačení Československa byla totiž podepsána již předešlé noci a počítala s tím, že Německo začne naše pohraničí obsazovat hned I. října. československá vláda, která měla dohodu rozhořčeně odmítnout, se tentýž den v poledne rozešla s přijetím kapitulace. „ Byla to rána, kterou jsme vlastně už lrekali - ne snad 1•.fa·hni; ale ti, kdo se dívali věcem a poměrům mimo mis do tváře, ji už po týdny viděli dopadat. Nyní dopadla," mohl druhého dne, I. října 1938, už jen zdrceně konstatovat Karel Čapek. ,,A my pod jejím úderem nesmíme padnou/ na kolena... Rána dopadla: přijali jsme ji se zaťatými zuby. ale naříkal nebudeme. " 151 Lidové noviny stejně jako ostatní denní tisk musely I. října 1938 svým čtenářům oznámit pravý opak toho, co jim sdělovaly po všechny předchozí dny: dosavadní spojenci Československa - Anglie a Francie. na nichž naše bezpečnost stála, zradily a všechny platné smlouvy hodily za hlavu. Musely také napsat, že pan prezident, který „nikdy v životě neměl slrachu" a naopak měl „ nezlomnou víru v mH .,·uí1 a jeho skvělou armádu", se diktátu podvolil a stejně jako „ vláda národní obrany'' kapituloval a bez boje vydal republiku nepříteli.