Západní imperiální politika
na Blízkém východě a Studená válka
Marek Čejka
Nárůst západního zájmu o Blízký
východ - začátek 19. stol.
Další posílení zájmu o Blízký východ
na přelomu 19./20. století
Posílení zájmu o Blízký východ
na přelomu 19./20. století
Blízký východ v předvečer
první světové války
Britské impérium na začátku WW1
Francouzské impérium na začátku WW1
Okupace Lybie Itálií (1911-1943)
První světová válka
na Blízkém východě
► Osmanská říše bojuje na straně Německa a Rakouska-
Uherska
► Britové (včetně jednotek z Commonwealthu) a Francouzi
usilují o porážku Turků na Blízkém východě 1915 →
katastrofa u Galipolli
► Britové hledají nové možnosti jak porazit Turky
► Navazují spolupráci s Araby a jejich vedením
► Arabové chtějí svůj stát, Britové jim ho slíbí za jejich pomoc
při porážce Osmanů (viz korespondence šarífa Husajna s
McMahonem, brit. vysokým komisařem v Egyptě, červenec
1915 - leden 1916)
květen 1916 – tajná Sykes-Picotova dohoda
Zánik Osmanské říše aneb konec
„Rakouska-Uherska Blízkého východu“
1920 – San Remo
vytvoření hranic moderního
Blízkého východu
Stupeň kolonizace
Blízkého východu mezi válkami
a protikoloniální radikalizace
Evropská dominance
na Blízkém východě
▪ Mandáty
▪ Britský: Palestina,
Transjordánsko, Irák
▪ Francouzský: Sýrie,
Libanon
▪ Kolonie
▪ Britské: Kuvajt, Katar,
Bahrajn, Emiráty, Omán,
Jemen
▪ Francouzské: Maroko,
Alžírsko, Tunisko
▪ Výrazný vliv V.Británie a
USA
▪ Saúdská Arábie, Egypt
(V.Británie)
Imperiální strategie
„Rozděl a panuj“
► Ústřední koloniální politika západní imperiální
politiky
► Úmyslné posilování etnických, jazykových,
kulturních, a náboženských konfliktních linií mezi
etniky a náboženstvími na kolonizovaných územích
vede krátkodobě k oslabení boje proti kolonizátorům
► V praxi: různým skupinám vymezených na základě
etnicity, jazyka či náboženství dávali kolonizátoři
odlišná práva
► Krátkodobý efekt, z dlouhodobého hlediska posiluje
všeobecný odpor proti kolonizátorovi
„Rozděl a panuj“ v britské Indii
Situace
v Arábii
Příklad divide et impera
ve francouzském mandátu Sýrie
(1920-1946)
◼ Francouzský
mandát byl
rozdělen na
6 států
◼ Počátek
sektářské
politiky a podpory
klientských skupin
Destabilizace regionu po WW1
▪ Protikoloniální
povstání v Egyptě,
Iráku, Afghánistánu a
Sýrii. Napětí v
Palestině
▪ Turecko vs. Řecko
▪ Krátkodobě
samostatné státy
Arménie, Azerb. a
Gruzie jsou pohlceny
SSSR/Tureckem
Protibritské povstání v Iráku (1920)
Povstání v Sýrii (1925)
►pod vedením drúzského
vůdce Sultána al-Atraše
►zahrnovalo i sunnity a
křesťany
►zpočátku velké
francouzské ztráty
a prohry
►Pro nejednotnost nakonec
povstalci podlehnou, boje skončí
až 1927
►Brutální francouzské represe
►Al-Atraš a jeho spojenci
odsouzeni k smrti → prchnou do
Transjordánska, umírá až 1982
Další vůdci povstání
v Sýrii´(1925)
Ibráhím Hananu Ajjáš Al-Hadžž Abdelrahmán Fauzí al-Kaukdží
Šáhbandar
Povstání Ahmada Barzáního
v iráckém Kurdistánu (1931-32)
Arabské povstání
v Palestině 1936-1939
Počátky
radikálního
islamismu
v Palestině
šejch Izz ad-Dín al-Kassám
ideový předchůdce Hamásu(1882–
1935)
► Mládí prožil v době úpadku Osmanské říše
a oslabování islámu na úkor Západu
► Džihád meče proti Italům (Libye) a
Francouzům (Sýrie) a později proti Britům
v Palestině
► Po vzniku Muslimského bratrstva má blízko
k jeho idejím
► V severní Palestině zakládá militantní
organizaci „Černá ruka“ a posléze umírá v
boji s Brity
► Stává se předlohou Hamásu, který podle
něj pojmenovává své militantní křídlo a
rakety
Britská a francouzská protipovstalecká
strategie „železné pěsti“
►Vojenské operace (někdy spojené se
střelbou do civilistů, plošným
bombardováním), zatýkání, tvrdé výslechy
(někdy spojené s mučením), nevyjednávání
s povstalci atd.
Britské represe v Palestině.
Britská koloniální politika
v Palestině na dobových
karikaturách
Britský „odborník na terorismus“:
Sir Charles Augustus Tegart (1881–1946)
► „Ir je zvláště způsobilý k tomu, aby se stal
policistou“
► V roce 1901 se připojil k policii v Kalkatě a stal
se vedoucím detektivního oddělení, kde sloužil
třicet let
► Reorganizoval městské policejní síly a učinil je
více efektivní
► Sklidil obdiv, že město zbavil zločinu, ale stal se
nenáviděným mezi bengálskými odpůrci britské
vlády a povstalci
► V Indii přežil šest pokusů o atentát
► Vzhledem k jeho odbornosti ho poslaly britské
úřady (1938) do britského mandátu Palestina,
kde vypukla Velké arabské povstání (1936-1939)
a stal se poradcem Vrchního komisaře
(guvernéra) v otázkách bezpečnosti.
Ch. A. Tegart v Palestině
► Tagartova strategie v Palestině:
▪ výstavba velkého počtu železobetonových policejních stanic chráněných
proti útoku,
▪ hraniční oplocení podél severní hranice Palestiny, které měla zabránit
pohybu povstalců, zboží a zbraní. Na jeho doporučení byla zahájena
stavba asi 50 nových „Tegartových pevností„. Mnoho z nich je stále v
provozu, některé používají izraelské síly, jiné palestinské. Některé byly
zničeny v různých obdobích bojů.
▪ Podezřelí podstoupovali brutální výslech, zahrnující ponižování a
tureckou praktiku falaka (bití vězně na chodidlech).
▪ Byly založeny „arabské vyšetřovací střediska“, kde probíhalo často
mučení za pomoci waterboardingu a spánkové deprivace. Nucení
vyslýchaných držet těžké kameny, přičemž následovalo bití, když je
upustili - a různé další mučící a ponižující praktiky.
▪ Podle mnoha svědků (včetně z řad Angličanů) napomáhaly
podobné praktiky nikoliv k pacifikaci, ale radikalizaci
obyvatelstva.
▪ Usilovaly v prvé řadě o vyvolání strachu z represí, uplatnění
principu kolektivní viny, nerozlišuje příliš mezi povstalci a
ostatními
„Tegartovy pevnosti“
Dekolonizace a samostatnost
po roce 1945
Druhá vlna arbského
nacionalismu po WW2
► Rozpad velmi nepopulární koloniální moci na BV
▪ Británie – rychlejší méně krvavý
▪ Francie – pomalejší, násilnější
► Vzniká řada samostatných arabských států, nikoliv ale
arabský superstát, snahy o jednotu - LAS
► USA a Sovětský svaz představují v té době nadějnou
alternativu (oba mají protikoloniální politiku)
► Další vývoj Blízkého východu čím dál více podle linií Studené
války – jak Studená válka stupňuje a USA a SSSR hledají
spojence, ubývá prostoru pro nezávislou politiku nově
vzniklých zemí
► V nových zemích jsiou islámská hnutí často v opozici vůči
sekulárním nacionalistům. Toho postupně začne Západ
využívat.
Studená válka
na Blízkém východě
► V kontextu studené války podporuje Západ
hlavně konzervativní režimy, které jsou antisovětské
a anti-komunistické + podporuje v
muslimských zemích inklinujících k SSSR
opoziční radikální skupiny podobného
zaměření – často radikální islamisty
►Sovětský svaz naopak podporuje
nacionalisty a levicové skupiny (OOP, Fatah,
palestinské levicové fronty, povstalce v
Alžírsku, Libyi..)
Občanská válka v Alžírsku (1952-62)
Podpora islamistů ze strany Západu
během studené války
► „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“
► Navzdory značně odlišným postojům navazuje
USA, Británie, Izrael a řada dalších západních zemí
s islamisty kontakty a podporuje je
► Společné mají – nepřátelství vůči SSSR, arabským
nacionalistům a atheismu
► Snaha o vytvoření islámského bloku, který by
zabraňoval šíření sovětského vlivu po jižní
sovětské hranici + rozděl a panuj
► Tato strategie se později ukazuje značně
krátkozraká
President Dwight D. Eisenhower v Oválné pracovně Bílého
domu (1953) při setkání s muslimskými představiteli
včetně představitelů tehdy velmi radikálního
Muslimského bratrstva.
„ministr zahraničí“ Muslimského Bratrstva Saíd Ramadán je
druhý zprava.
USA a afghánští mudžáhídové
► Po sovětské invazi do Afgháistánu (1979) začne USA
podporovat islamistický odboj proti Sovětům a
prosovětskému režimu (proxy war)
► Velmi velkorysá podpora (senátor Charlie Wilson) v
řádech stamiliónů dolarů
► točily se hollywoodské filmy oslavující je – Rambo III.,
James Bond – Living Daylights
► Po sovětském odchodu o ně ztratili zájem.
Sovětská podpora radikálům
na Blízkém východě
Děkuji za pozornost!
Pro další informace sledujte:
http://blizky-vychod.blogspot.com
Publikace:
►Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009)
►Izrael a Palestina (2005)
►Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007)
►Rabíni naší doby (2010, spoluaut.)
►Dějiny moderního Izraele (2011)
►Lidé svatých zemí (2012)
►Rabbis of our Time (2015, Routledge)
►Korán, meč a volební urna (2020)