Židovský náboženský antisionismus Marek Čejka Židovství v diaspoře ◼ Od roku 70. velká část Židů rozptýlená v disapoře – jejich situace v různých částech světa je odlišná ◼ antisemitismus, hlavně v křesťanské Evropě – často občané podřadné kategorie, život v izolaci a ghettech. Proměny a židovství v průběhu osvícenství ◼ Obecně je židovská společnost v diaspoře velmi zbožná a vzhledem k charakteru židovství a velkému důrazu na studium Tóry a Talmudu i gramotná a často vzdělaná ◼ V 18. a 19. století se osvícenství dostává i do židovských komunit ◼ Židovské osvícenství – HASKALA – hlavním předstvitelem berlínský židovský filosof Moses Mendelssohn (1729–1786) ◼ Důsledkem osvícenství je snaha části Židů o modernizaci, integraci do většinové společnosti (asimilace), sekularizaci, potlačení moci rabínů, zjednodušení náboženství, odklon od jidiš a ortodoxního judaismu, ◼ v židovském prostředí se také projevují nové západní politické ideologie a směry – socialismus, liberalismus.. ◼ Naopak religiózní židovské komunity – hlavně ve východní Evropě – se uzavírají více do sebe, vymezují se proti modernitě a vše co ji provází a posilují svůj náboženský charakter – jedním z největších předmětů jejich kritiky se stane nový politický směr v židovském prostředí - SIONISMUS SIONISMUS ◼ sionismus je novodobý židovský nacionalismus, který se konstituoval až v druhé polovině 19. století. ◼ nemá tisíciletou historii jako judaismus a je to hlavně politický pojem ◼ Základy sionismu položili myslitelé jako Moses Hess (1812–1875), Leo Pinsker (1821–1891), Theodor Herzl (1860 – 1904) a další, kteří sice byli etničtí Židé, ale byli sekularizovaní ◼ ti chápali sionismus hlavně jako ideu a praktický plán, který má pomoci ochránit Židy před evropským antisemitismem ◼ první sionisté byli nezřídka levicově zaměření pokrokáři s vlažným vztahem k víře svých předků ◼ sionistou může být nejen Žid, ale každý člověk, který sympatizuje s jeho programem (křesťanský sionismus) OPOZICE vůči SIONISMU ◼ sekularismus sionistů představoval pro mnoho hluboce věřících Židů (ultraortodoxních, správněji charedim) nebezpečnou herezi a rouhání. ◼ až do doby Holocaustu tak většina věřících Židů sionismus odmítala ◼ jejich výklad posvátných textů jim přikazoval předčasně neusilovat o ukončení židovského exilu (Galutu) ale trpělivě vyčkávat na příchod Mesiáše a nechat obnovu židovského království na Boží vůli ◼ součástí tohoto přístupu bylo i odmítání podrobování biblické Země izraelské za pomoci síly ◼ nacionalistické vášně sionistů, vyzbrojování se, boj o půdu s Araby ztělesňovaly pro věřící Židy rebelii proti Boží vůli Situace na poli vztahu mezi politikou a judaismem po r. 1945 ◼ Mnoho nesionistických Židů bylo zavražděno v průběhu Holocaustu ◼ Přeživší antisionističtí Židé považovali Holocaust za Boží trest za sionismus ◼ Část přeživších zbožných Židů se stala k sionismu více kompromisními, případně se přímo stali příznivci náboženského sionismu Rabín Josef Samuel Bloch (1850–1923) „Sionismus je falešný mesianismus, v němž byl Bůh, Tóra a její přikázání nahrazeny falešnými modlami nacionalismu a socialismu.“ rabín Joel Teitelbaum ze Satmaru (1887–1979) Kniha „Vajoel Moše“ Kniha se dělí na tři části: ◼ Maamar šaloš ševuot (Pojednání o třech přísahách) ◼ Maamar jišuv Erec Jisrael (Pojednání o osídlení Země Izrael) ◼ Maamar lašon ha-kodeš (Pojednání o svatém jazyce) V knize jsou vysvětleny všechny Teitelbaumovy praktické postoje: - například zákaz pro Židy volit do Knesetu, - přijímat finanční podporu od izraelské vlády - přijmout izraelské občanství skrze „právo návratu“. - deklarována „ideologická válka proti sionistické vládě“. Kniha interpretuje tři přísahy, což je součást talmudického traktátu Ketubot 111a. Ty jsou platné v dobách před příchodem Mesiáše, tedy i dnes. Dvě jsou určené pro Židy a jedna pro Nežidy: ◼ 1. Židé nemají přicházet do Svaté země společně a silou ◼ 2. a nemají se bouřit proti jiným národům, ◼ 3. aby je národy světa příliš nezotročovaly. Další významné rabínské autority proti sionismu r. Weissmandl r. Sonnenfeld J. I. De Haan Antisionističtí charedim Neturej Karta, Eda HaCharedit, ješiva Toldos Aharon, Satmarští chasidé a další skupiny Neturej Karta ◼ Antisionistická platforma (nikoliv organizace), která vznikla v r. 1938 odštěpením od hnutí Agudat Jisrael a působí dodnes ◼ Odmítá jakékoliv kompromisy se sionismem, tzn. odmítá uznat legitimitu současného Státu Izrael, neboť ho považuje za heretický. ◼ Zakladatelé Amram Blau (1894–1974) a Aharon Katzenellenbogen (1893–1978) ◼ Členové hlavně mitnagdim (Litvaci) a satmarští chasidé, základ jejího členstva tvoří několik stovek rodin nejradikálnějších charedim v Izraeli a aktivisté v USA a ve Velké Británii. ◼ Aktivismus, „disidentství“ nejen v rámci izraelské společnosti, ale i v rámci komunity charedim ◼ Nenásilné, ale často kontroverzní aktivity, snaha po publicitě Amram a Ruth Blau A. Katzenellenbogen Amram Blau byl v 50. nejznámější osobností aktivismu Neturej Karta, když vedl pravidelné demonstrace proti porušování šabatu Moše Hirsch (1930-2010) a jeho syn Jisrael Hirsch Protesty izraelských charedim Represe proti charedim Pragmatismus izraelských charedim ◼ Většina charedim v současném Izraeli se za sionisty nepovažuje (odmítají např. sloužit v Izraelské armádě) ◼ ve skutečnosti ale většina z nich sionismu využívá ◼ volí „své“ strany do izraelského parlamentu a ovlivňují izraelskou politiku, pobírají státní sociální podporu atd. ◼ Veřejně či skrytě se snaží dodat Izraeli teokratický charakter – konflikt se sekulární většinou Izraelců – napětí ve společnosti Charedim ◼ https://www.youtube.com/watch?v=uGp4f2GnKTI Charedim v populární kultuře Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Na stránkách si můžete objednat autorovy knihy: ◼ Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) ◼ Izrael a Palestina (2005) ◼ Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007) ◼ Rabíni naší doby (2010, spoluautor) ◼ Dějiny moderního Izraele (2011) ◼ Lidé svatých zemí (2012) NOVINKA!