Apolitické proudy v islámu a salafistické hnutí Marek Čejka Odmítnutí politiky jako reakce na modernitu • Apolitické a anti-politické proudy jsou v abrahámských náboženstvích výrazně přítomné • vymezují se proti dědictví osvícenství v podobě sekularismu, moderní masové politiky a moderních ideologií tak jak přichází ze Západu – považují je za korumpující a ohrožující fenomény, před kterými je třeba se mít na pozoru Salafisté Tři typy salafismu (podle Q. Wiktorowicze): • Puristé/Kvietisté - Většina salafistů NEmá zájem o moderní politiku. Muhammad Al-Albání (1914– 1999), Abd al-Azíz ibn Baz (1910–1999) Muhammad ibn al-Utajmín (1925–2001). • Političtí - Menší část se politicky angažuje (např. v Egyptě – podpora režimu jako protiváha Muslimského bratrstva). Safar al-Hawálí (1950), Salman al-Auda (1956) • Malá část jsou „salafističtí džihádisté“. Usáma bin Ládin (1957-2011). Albání Ibn Baz Utajmín Al-Hawálí al-Auda Puristický/kvietistický salafismus • Nejrozšířenějším současným směrem salafismu, který má zároveň i nejhlubší kořeny. • V době, kdy je zjevné, že náboženství není plně očištěno, vede jakákoliv politická činnost ke korupci a nespravedlnosti, neboť společnost nemohla pochopit principy autentického Božího zákona. Spravedlivá politika tedy souvisí až s obdobím po jeho nastolení. • Jeho stoupence lze označit za náboženské fundamentalisty s izolacionistickými tendencemi, kteří jsou ale ve vztahu k okolí, včetně státu, pragmaticky loajální. • Úsilí o čistotu islámu pro ně představuje nejzásadnější hodnotu a vše ostatní je více či méně podružné. Proti samotnému soudobému pojetí politiky a politických aktivit se vymezují z více důvodů: • Zákonem nejvyšší právní síly je Korán a demokracie a parlamenty se mohou s Koránem snadno dostat do rozporu. Uzurpují si totiž zákonodárné právo, které náleží jedině Bohu. • Puristické salafisty irituje i stranická politika, protože ta rozděluje muslimy do frakcí, což je opět v rozporu s Koránem. • Politický aktivismus není dle puristů dobrý dokonce ani v časech útlaku, neboť může vládce motivovat k represím. Naopak pokojná a nepolitická propagace islámu (da‘wa) je vhodným způsobem aktivismu. • V souvislosti s islámem se používá v tomto ohledu i pojem kvietismus, který je často vysvětlován jako v podstatě apolitický či přímo anti-politický protiklad k islamismu. Anti-političtí nemusí být jen salafisté, ale i příslušníci dalších proudů islámu, například některých sufíjských řádů, atd. • Západní vlivy a hodnoty puristé velmi razantně zavrhují jako korumpující, a to stejné platí i pro různé západní myšlenkové koncepty (odmítají například i pojmy jako „fundamentalismus“, „extrémismus“, ale třeba i „mezináboženský dialog“). • Nedistancují se však jen od západního vlivu, ale izolují se často i od liberálnějších muslimských směrů a mají tendence vytvářet salafistická ghetta – nemají tedy zájem ani o dialog vnitronáboženský. • Byť s dalšími pojetími salafismu – politickým a džihádistickým – sdílejí snahu o očistu islámu, jejich strategii postavenou na politických aktivitách, či dokonce násilí, považují za nebezpečné inovace, které nemají precedens v činech proroka Mohameda ani jeho společníků. • K politickým či džihádistickým salafistům však mohou někdy cítit určitou shovívavost, jako k těm, kteří byli motivováni dobrými cíli, avšak chtěli jich dosáhnout nesprávnou cestou Osobnosti kvietistického salafismu • Muhammad Násiruddín al-Albání (1914–1999) • Abd al-Azíz ibn Baz (1910–1999) • Muhammad ibn al-Utajmín (1925–2001) Politizace salafismu během arabského jara • Sekulární arabské režimy využívají napětí mezi islamisty a salafisty Salafisté v egyptském parlamentu Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: •Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) •Izrael a Palestina (2005) •Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007) •Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) •Dějiny moderního Izraele (2011) •Lidé svatých zemí (2012) •Rabbis of our Time (2015, Routledge) •Korán, meč a volební urna (2020)