Sociologie klimatické změny
Náhradní úkoly za hodinu 26.4.
Optimismus a pesimismus
- Ačkoliv jsme měli mluvit o obou, většina předpovědí, týkajících se klimatické změny je
pesimistických. Pokud nemáte chuť dešifrovat složitý jazyk zpráv IPCC, podívejte se na
článek Davida Wallace-Wellse (2017) ze syllabu. Jde o jednoduché shrnutí celé knihy
se stejným názvem (Neobyvatelná země), kterou před rokem vydalo česky
nakladatelství HOST.
o Z Wallace-Wellse byste si měli odnést odpověď na tuto otázku:
Otázka: V jakých oblastech leží největší budoucí rizika spojená s klimatickou
změnou?
(odpověď: stoupající teploty, nedostatek potravin, nemoci a epidemie spojené se
změnou klimatu, kvalita a složení vzduchu, válka, ekonomický kolaps, otrávené
oceány)
Cvičení: pokuste se přemýšlet nad možnými sociologickým důsledky jednoho
z těchto jevů. Vycházejte přitom z Wallace-Wellsových úvah
- Zcela určitě si přečtěte text Jema Bendella „Deep Adaptation“, zejména jeho část „The
Deep Adaptation Agenda“. Jde o jeden z nejvlivnějších textů v současném
environmentálním myšlení.
Otázka: Co je to Resilience, Relinquishment a Restoration? Jsou to tři klíčové
pojmy Bendellova textu, musíte jim porozumět.
Cvičení: pro každý z těchto tří pojmů vymyslete 1-2 praktické příklady: jak by
například mohla vypadat Restoration v praxi – a v současnosti? Je reálné o
takových možnostech uvažovat a co by se muselo stát, aby to reálné bylo?
- Proč tedy vůbec mluvíme o optimismu? Protože, jak ukazuje Oliver Bennett (text
v syllabu), my optimisty jsme. Optimismus je cosi jako fundamentální nastavení
modernity, perspektiva, která nám jako produktům a producentům moderního
myšlení byla vetknuta, a kterou dost dobře nemůžeme opustit.
- Existují ale i různé varianty společenského optimismu, které stojí za zmínku:
Úkol: přečtěte si kapitoly 27 a 38 z Marshallovy knížky (Don’t even think about it)
a hledejte termín „Brightsiding“. Co je to Brightsiding a proč je to nebezpečné?
Úkol: podívejte se na tenhle článek: https://tinyurl.com/CruelOptimism a hledejte
v něm sousloví „krutý optimismus“. Co to znamená? Proč může být optimismus
krutý? Je to vhodná perspektiva pro studium klimatické změny? Máte jiný příklad?
Organizované popírání klimatické změny
- Pro porozumění organizovanému popírání klimatické změny je nejlepší podívat se na
film Merchants of Doubt (měl by být ve studijních materiálech v ISu): jde o
zfilmovanou, deset let starou knihu historiků N. Oreskes & E. Conway. Pokud chcete
něco novějšího, sáhněte po knize The New Climate War od Michaela Manna – ta se
zabývá právě úsilím, které zástupci fosilního průmyslu vyvíjí k zablokování společenské
změny
- Při čtení a studiu těchto textů ale myslete jako sociologové a socioložky a pamatujte
na to, co napsali Smith & Howe: velká část z nás (v ČR téměř 80%) je přesvědčena, že
klimatická změna je velký problém, a že je to problém způsobený lidmi. Ačkoliv jsme o
tom přesvědčeni, neděláme nic. Dál jezdíme autem, kam to jde, dál létáme na krátké
vzdálenosti, dál si kupujeme ovoce a zeleninu, které k nám přijely přes půl planety – a
to jsou pouze spotřebitelské zvyky, tedy něco, co se dá relativně snadno změnit. O
věcech, které se mění obtížněji (jako je nastavení ekonomického systému nebo
politické změny) ani nemá cenu mluvit. Takže se nabízí otázka, jak to s fosilní lobby
vlastně je – otázka, kterou Smith a Howe pokládají: musí z nás vůbec fosilní lobby dělat
popírače klimatické změny? Když se sami, ač „nepopírači“, chováme jako by změna
klimatu neexistovala? Jak říká známé anglické pořekadlo, with friends like these, who
needs enemies?
- Právě tato úvaha je ale bytostně sociologická: než abychom všechno hodili na
padouchy z fosilní lobby a řekli si „můžou za to oni“ (tím je nechci vyviňovat, oni za
velkou část problému skutečně můžou), měli bychom zároveň hledat u sebe, tedy
v naší kultuře a v naší společnosti, a ptát se co to je, ty překážky, ty síly v nás, které
nám brání řešit rizika spojená se změnou klimatu. S jistou nadsázkou jsme všichni
spolupracovníky fosilní lobby, aniž bychom se pro to rozhodli, a aniž bychom to vůbec
chtěli. Jak je to možné? Odpovědi musíme hledat ve společnosti, jejíž jsme součástí a
v kultuře, která je nám vlastní. To je naše práce sociologů a socioložek a to je také
hlavním posláním tohoto kurzu.