Zpráva jako příběh

Jste režiséři a režisérky minutu a půl dlouhých příběhů ze života. Příběhů, které se opravdu staly nebo se ještě pořád dějí.
Uvedení do děje – konflikt – rozuzlení.

Televizní jazyk

• mluvíme, nepíšeme!
• píšeme tak, jak mluvíme
• čtené informace – jen jedna šance zaujmout
• žádné zastaralé výrazy („po seniorech přišli na řadu také učitelé základních či středních škol“)
• hovorová čeština, česká slova („nákladní vozidlo“, „generalizovat“)
• odborné výrazy a koncepty vysvětlené laikovi
• správnost gramatická i faktická („konzert“, „větší jak“)
• absolutní zákaz pasiv – nic se neudělá samo, nic není uděláno („tunely se uzavřely, protože se čistí“)
• žádná slova bez významu („realizace“)
• žádná klišé a metafory („vládě doslova teče do bot“)
• srozumitelnost někdy znamená více slov

Tajemství komunikace s publikem, jakkoli velkým, spočívá v tom, že píšete a mluvíte, jako byste mluvili k jednomu konkrétnímu člověku. A pomůže, když tento člověk je někdo, koho znáte a máte rádi, spíš než váš zarytý odpůrce nebo šéf. ... Pokuste se mluvit K publiku a ne NA ně.

Boyd, A. (2008). Broadcast journalism: Techniques of radio and television news. 6th edition. Boston, MA: Elsevier. s. 71