OPATŘENÍ
ŘEDITELE ZPRAVODAJSTVÍ
č.43 ze dne 23. 10. 2003
METODICKÝ POKYN PRO REDAKČNÍ PRÁCI V REDAKCI ZPRAVODAJSTVÍ
Verze 1.1
(Říjen 2003)
1. Úvod – východiska
2. Struktura televizního zpravodajského příspěvku
3. Věcnost – odstup od tématu
4. Oblékání
5. Základní pravidla - shrnutí
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
2
1. Úvod - východiska
Následující materiál má sloužit jako podrobný průvodce zejména redakčních pracovníků
zpravodajství České televize. Jeho součástí je škála doporučení, návodů a nařízení, která
vycházejí z požadavků daných posláním České televize jako média veřejné služby.
Text je stylizován v duchu pravidel, která jsou pro Českou televizi závazná a stanovená
Kodexem ČT, ať už jde o pravidla formální či systémová. Zjednodušeně řečeno lze
konstatovat, že „Metodický pokyn“ je podrobným rozvedením zásad stanovených Kodexem
ČT (pro zpravodajství a publicistiku), obohacených o poznatky dané každodenní praxí
zaměstnanců zpravodajství České televize. Slouží jako filtr, který pomůže ve zpravodajské
praxi eliminovat zbytečné chyby a žurnalistická klišé.
Pravidla a zásady uvedené v „Metodickém pokynu“ nutno chápat jako souhrn
profesionálních norem, kterými se zpravodajství České televize profiluje směrem k
divácké veřejnosti a upevňuje svou image seriózního zpravodajského média. V tomto
směru Česká televize rovněž vnímá i svou spoluodpovědnost na vývoji jazykové normy a
řeči.
Tato pravidla vznikla proto, aby se sjednotilo celkové pojetí zpravodajství České
televize a pozvedla jeho úroveň, včetně profesionálních návyků redaktorů.
Zpravodajství České televize chce zůstat korektní a má ambici „udávat tón“ v
oblasti zpravodajské produkce.
Bez ohledu na níže uvedené pokyny nutno konstatovat, že se nelze zříkat žádného
realizačního postupu, který vede k pravdivému a věcnému zobrazení nebo zachycení
skutečnosti - nesmí se však zneužívat.
Metodický pokyn navíc usnadňuje hodnocení celého novinářského týmu zpravodajství
České televize a konkrétních jednotlivců. Jakkoli jde o interní televizní materiál, přístup k
němu je veřejnosti zaručen. Metodika není normou dogmatickou, měla by naopak
stimulovat ke kvalitnímu výkonu a tvořivosti. Vytváří pro zaměstnance zpravodajství
mantinely, které akcentují požadavek na kvalifikovaného novináře jako tvůrce - jako na
odpovědnou, vzdělanou a nezávislou osobnost, schopnou pracovat s potřebným
odstupem.
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
3
2. Struktura televizního zpravodajského příspěvku
Televizním zpravodajským materiálem rozumíme ve smyslu tohoto textu jakýkoliv
příspěvek, který je zpracováván pro pořady vyráběné v rámci Ředitelství zpravodajství
České televize, zejména pak pro redakci zpravodajství, včetně zpravodajských redakcí TS
Ostrava a TS Brno. Popisovaná struktura obsahuje všechny zásadní elementy, které
zpravodajský příspěvek mohou tvořit.
Jako hlavní a nezbytná jsou definována kritéria pro následující parametry:
a) jazyk
b) srozumitelnost
c) studio – moderátorský text
d) stavba příspěvku (reportáže, zprávy)
e) stand up
f) živý vstup, telefonát
g) grafika
a) Jazyk
Hlavní zásady jazykového projevu závazně definuje Kodex ČT v čl. 9.
Pro korektní zpravodajství je kvalita jazyka nezbytnou podmínkou schopnosti účinnou
formou oslovit diváka.
Od redaktora a moderátora se vyžaduje bezchybný verbální projev spisovnou
češtinou
Přirozeným a žádoucím prvkem verbálního vyjadřování je používání hovorových prvků,
které jsou daleko typičtější pro současné vyjadřování než prvky archaizující. (Příklad: Nebát
se říkat: míň, víc, líp, taky, už, pořád…místo méně, více, lépe, také, již, stále). Komunikační
úspěšnost netkví v používání tvarů archaických ani hyperkorektních, ale v umění funkčně
vybírat z jazykových prostředků. (Příklad: Věta: Již nám k tomu opravdu nemáte více co říci?
nesignalizuje, že moderátor je víc vzdělaný a víc spisovný. Na místě je formulace: Už nám k tomu
opravdu nemáte co říct?)
Moderátoři a redaktoři ČT by se neměli obávat progresivních jazykových tendencí.
Přirozený jazykový projev založený na znalosti jazykové normy působí vhodněji než snaha
o udržování starých tvarů ve spisovné normě za každou cenu. Přirozený projev nerovná
se vulgární projev. Jde vždy o to umět vhodně vybírat z toho, co jazyk nabízí v závislosti
na komunikačním charakteru situace.
Důraz nutno klást na užití aktivní (živé) češtiny a srozumitelnou větnou stavbu.
Mluvený projev se musí vyvarovat dlouhých, těžko sledovatelných souvětí, vyjadřuje se v
kratších jednoduchých větách a jednoznačných termínech. Sloveso v činném tvaru je
nosným prvkem větné stavby. Neužívat pasíva !
Jazyk zpravodajství musí počítat i s obrazovou složkou. Je-li děj jasně identifikován
obrazem, dá se pracovat se zkratkou, sloveso či přídavné jméno vypustit.
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
4
Nepoužívat klišé, nefunkční cizí slova a novotvary. Zpravodajský jazyk se snadno
obejde i bez archaismů a hyperkorektních výrazů knižní češtiny.
Hromadění podstatných jmen za sebou, řetězení slovesných podstatných jmen,
opakování slov a obratů je nepřípustné.
Srozumitelnost zpravodajství nesmí zatěžovat neurčité pojmy. Popisované události a
rozhodnutí musí být ve spojení s konkrétní osobou či institucí.
Nevhodná je nepřípustná dramatizace zobrazované skutečnosti, komentářové a
expresivní výrazy. V tomto smyslu je třeba zvažovat užívání přívlastků, které mají často
komentativní esenci (viz níže bod 3.).
Redaktor má na zřeteli i čistotu projevu respondentů. V žádném případě nemůže nutit
respondenty, aby řekli to, co se očekává. Lze však požádat o srozumitelnější formulaci,
kterou divák snadno pochopí.
b) Srozumitelnost
Srozumitelnost zpravodajského příspěvku ve smyslu obsahu sdělované skutečnosti
je stejně klíčová jako kvalita jazyka.
Dílčí nedostatek, nepřesnost nebo dvojznačnost může zpravodajskou hodnotu příspěvku
významově zásadně zkreslit. Dezinterpretace je jednou z nejvážnějších chyb, jaké se
zpravodajství může dopustit.
Pojmy a cizí slova, která nejsou zcela běžná, musí být vysvětlena nebo musí být
uveden jejich ekvivalent
Srozumitelností se ve zpravodajství rozumí komplexní vztah mezi obrazem, textem a
zvukem. Tyto nedostatky se projevují zejména v narušení vztahu obrazu a komentáře.
(Příklad: Těžko lze pod odjezd z ministryně školství stojící ve třídě před tabulí na poslouchající dětí
v lavicích a přihlížející rodiče, který končí záměrně namíchaným zvukem zvonku, předsadit před
tento text ...“jakmile se rozezněl zvonek, vstoupila ministryně do třídy prvňáčků...“.Pokud bychom
chtěli ruch zvonku použít, tak musí být logicky slyšet na začátku záběru).
Základem srozumitelného sdělení je stručná, věcná a jasná formulace, prostá
komentativních prvků
Redaktor se musí vyvarovat opisování agenturních zpráv - jsou zdrojem informací, nikoli
formulací! Autor používá svůj přirozený novinářský rukopis. Pokud hrozí, že doslovná citace
důležitého respondenta omezí srozumitelnost sdělení, je vždy na místě vlastní formulace –
přesná a jednoznačná parafráze shrnující fakta. Užití úřednického žargonu je, až na
nezbytně nutné výjimky, třeba důsledně eliminovat.
Samozřejmostí je odkaz na pozadí popisované skutečnosti (tzv. background), a to
vždy, když je nedílnou součástí zpravodajské agendy. Reportér musí uvádět věci do
souvislostí.
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
5
c) Studio – moderátorský text
Studiový moderátorský text je nedílnou součástí televizního příspěvku. Studio a příspěvek
jsou ve věcné, tematické, případně formální souvislosti. Jde ale o dva elementy, kde
provázanost závěru studia a začátku reportáže je z hlediska dynamiky žádoucí.
Přímá stylistická návaznost formou navazujících souvětí je naprosto nepřípustná.
(Příklad nepřípustné praxe: Moderátor: „….Když svědek zahlédl pachatele, okamžitě zavolal na
tísňovou linku.“ Příspěvek pokračuje v asynchronu: Policejní důstojník ale telefon ignoroval….“)
Klíčový je důraz na zásadní informaci a důležitost sdělení. První věta studia má charakter
„headline“ – jde o podstatu sdělení. Kromě odůvodněných případů, musí jít o celou větu
včetně slovesa. Z formulace studia musí být zřejmé, proč se daný příspěvek vysílá
(relevance, důležitost, aktuálnost sdělení apod.).
Pokud studiový text obsahuje citát, je třeba pečlivě dbát na to, aby tak byl pochopen výrok
nevydávat za fakt!
Duplicita informací ve studiu a v příspěvku je nepřípustná ve smyslu shodné
formulace; největší riziko představují příspěvky méně aktuálních.
Naopak ve výjimečných případech může studiový text nahradit informace chybějící v
příspěvku (časová tíseň, nové aktuální skutečnosti, poukaz na nečekané souvislosti atp.)
Nezanedbatelnou složkou studiového textu je osobitost projevu moderátora. Moderátor
pracuje s aktuálním, bezprostředním jazykem, používá přesné časové údaje, je-li to
funkční i tvary slovesa v přítomném čase. Složitá souvětí v mluveném projevu jsou
nepřípustná. Naopak, odkaz na aktuální časový údaj události má potřebný dynamizující
efekt. Konečná redakce studia přísluší moderátorovi, schvaluje ji editor.
d) Stavba příspěvku
Jde o soubor stavebních prvků, se kterými reportér pracuje při přípravě televizního
příspěvku. Kameraman je součástí zpravodajského týmu a spoluautorem příspěvku,
odpovídá za obrazovou složku materiálu. Pravidla stanovená reportérům proto jsou
závazná i pro kameramany a ostatní realizační pracovníky. Následující výčet představuje
podrobný popis charakteristických prvků televizního příspěvku – upozorňuje na častá
pochybení a stanoví přípustnost nejrůznějších řešení.
♦ Start příspěvku
Základní motivací je zaujmout diváka, aniž by se redaktor snížil k podbízivé
nebo manipulativní formě vyjádření.
Začíná se nejatraktivnějším obrázkem nebo charakteristickým detailem, akcí, provázenou
ve zvuku gerojšem.
Zařadit v úvodu materiálu přímou řeč respondenta ( dále jen synchron ) je možné jen
v přísně odůvodněných případech, daných výlučností sdělované skutečnosti (např. demise
vlády, vyhlášení války atp.)
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
6
♦ Dynamika
Míra schopnosti oslovit diváka, sdělit potřebnou informaci je v přímé závislosti na tempu a
rytmu příspěvku – jeho dynamice. Toho se dosahuje variabilním střídáním jednotlivých
stavebních prvků příspěvku ( komentář, synchron, gerojš, grafika apod.) Platí zásada, že
obraz a text příspěvku musí korespondovat. Proto je třeba dbát na to, aby délka
synchronů odpovídala obsahu sdělení, rozvleklá vyjádření lze zkracovat a obsahově
přesně parafrázovat.
Sdělení ale nelze hrubě fragmentovat do neúnosně krátkých záběrů. Přímá výpověď by
neměla být kratší než 3 vteřiny, s výjimkou případů, kdy taková mluva je charakteristickým
projevem respondenta (lakonický, ironický, uštěpačný styl, anketní odpovědi atp.).
Kamera není záznamník – komentář (dále jen asynchron) není opsaná výpověď
respondenta. Synchron nesmí uvozovat ani zakončovat věta, která popisuje povahu
budoucího, resp. minulého děje (Příklad: „…řekl pan XY České televizi…“). Takový postup
dramaticky oslabuje vypovídací hodnotu příspěvku a popisováním zjevného pouze
zbytečně zatěžuje stopáž.
Nelze-li získat vhodnější synchron (např. špatný verbální projev respondenta, jeho
indispozice atp.) je na místě názor respondenta parafrázovat.
Rovněž je třeba dbát na význam obrazové složky výpovědi, vyvarovat se duplicity
i v obrazovém popisu, nepotlačovat význam obrazu kvůli příliš rozvleklým mluveným
pasážím. Výjimku umožňují pouze mimořádné situace (např. časový tlak na
zpracování, nemožnost obrazového zpracování události a situace).
♦ Synchron
Počet synchronů jedné konkrétní osoby v příspěvku je věcně limitován, jejich nadužití
retarduje a snižuje kvalitu příspěvku (neplatí pro žánr osobní výpovědi, kde je mluvčí a
prostředí hlavním nositelem sdělení). Doporučený maximální počet synchronů jednoho
respondenta v příspěvku je 2 až 3. Výjimky nutno konzultovat!
Zakončit příspěvek synchronem je nepřípustné. Výjimku představují specifické emotivní
útvary – např. nekrolog, silná osobní výpověď apod.
Přetahování synchronů do asynchronů (tj. částečné překrytí synchronu obrazem) je velmi
účinná metoda, jak příspěvek více scelit a navodit dojem jeho kompaktnosti. Není ale
vhodné překrývat úvod synchronní výpovědi příliš dlouhým obrazem. Divákovi je
nutné co nejdříve ukázat tvář člověka, kterého slyší. Pokud je synchronní výpověď delší, je
lepší překrýt obrazem její konec.
♦ Otázky, ankety
Otázky pokládané respondentovi může reportér v příspěvku použít jen, jsou-li funkční
(např. na začátku ankety).Naopak v rozhovoru lze účinně použít otázky doplňující, které
zvyšují efektivitu rozhovoru a eliminují riziko desinterpretace.
Anketa je v příspěvku vždy důsledně graficky označena, respondenti jsou anonymní.
Má-li vzorek respondentů ankety vztah ke konkrétní lokalitě, označí se vždy místo,event.
původ respondentů ( např. jméno obce, ze které pocházejí). V anketě s profesním
výběrem respondentů se mohou jména konkrétních osob objevit - jejich výpovědi se
blíží, byť v anketě, výpovědi standardního respondenta (např. jména učitelů vyjadřujících
se ke stávce ve školství).
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
7
♦ Struktura
Dobře strukturovaný příspěvek pracuje s celým aparátem formálních postupů, ať už
obsahových či obrazových. Zde je potřeba dodržovat určité standardy.
Každý autorský materiál, vždy kdy je to možné, obsahuje závěrečný stand up (viz bod
e).
Obrazová složka příspěvku je pestrá, nápaditá - bez opakujících se záběrů. Obraz má
silnou sdělnou hodnotu. Při střihu je dobré vyvarovat se bezdůvodného přecházení
z prostředí do prostředí, z interiéru do exteriéru, pokud to nevyžaduje přímo obsah
samotného textu. Použití domixované hudby ve zvukové stopě je nepřípustné.
Nezaměňovat za situaci, kdy je hudba přirozenou součástí snímaného děje – gerojšem.
Je třeba pečlivě volit i užití prostřihů redaktora v záběru z natáčení, nenadužívat –
zpravodajský příspěvek není obrazovým medailonem redaktora. V exklusivní situaci
naopak není důvod přítomnost reportéra zamlčovat .
Různá oblečení redaktora v jednom příspěvku jsou nepřípustná (např. stand up v saku, v
prostřihu redaktor bez saka). Toto pravidlo neplatí ve specifických prostředích – např.
část natáčení probíhá v provozu, kde musí být reportér přiměřeně oblečen a chráněn.
Nedílnou součástí příspěvku je podrobný a věcně správný popis titulků jednotlivých
respondentů.
♦ Archivní a ilustrační záběry
Praxi v práci s archivními a ilustračními záběry přesně stanoví Kodex ČT v článcích
17.13 až 17.15. Bez výjimky platí zásada, že archivní záběry je třeba důsledně rozlišovat
a popisovat. Vždy, pokud je to možné, je třeba doložit místo, datum a původ archivních
obrázků.
Kvalita sdělení se takovou identifikací výrazně zvyšuje.
V používání ilustračních záběrů je třeba volit jistou zdrženlivost, nenadužívat. Ilustrační
obrázky popisujeme jen tehdy, vyžaduje-li to rozlišení kontextu a místa. Na ilustrační záběr
je ale potřeba upozornit vždy, kdy hrozí ztotožnění obrazu s popisovanou skutečností
(Příklad - mladí lidé s cigaretou v ruce v příspěvku o toxikomanii). Ilustrační záběry musí
odpovídat situaci a charakteru ročního období. Obrázky se stejnou tematikou je třeba
důsledně obměňovat (např. stále týž kombajn, táž autonehoda, táž soudní síň –
nepřípustné). Zvláště ilustrační obrázky, které zobrazují „neznámé“ osoby je třeba často
měnit .
♦ Titulky
Titulek označující název příspěvku (na liště) je jednoznačnou identifikací základního
sdělení. Používá se konzervativní forma, bez dynamizujících emocionálních
zabarvení. Dvojsmyslný název a slovní hříčka se vylučují.
Pro titulky uvnitř příspěvku, resp. v živém studiovém rozhovoru platí:
- veřejně činní lidé z politiky a státní zprávy se označují funkcí a politickou
příslušností
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
8
- respondenti s vojenskou hodností se vždy uvedou kromě funkce i zkratkou
hodnosti (např. kpt. Alois Korn, velitel chemické roty)
- vědecké a akademické hodnosti expertních respondentů se neuvádějí (např. Jiří
Witzany, rektor ČVUT)
- titulek u hlavy státu se neuvádí
- v oslovení respondenta je použití titulu na vůli reportéra, resp. moderátora
e) Stand up
Závěr televizního příspěvku zpravidla formálně uzavírá přímé oslovení diváka reportérem
v obraze (dále jen stand up). Platí pro něj přesně stanovená kritéria:
- příspěvek zpravidla obsahuje pouze jeden stand up, (výjimkou jsou např. dva
spoluautoři, výlučné prostředí, důraz na výlučnost, dramatičnost tématu apod.)
- stand up je regulérním novinářským projevem - herecká etudy a neodůvodněné
pohyby jsou nepřípustná
- závěrečný stand up pořizovat vždy na místě natáčení, pozadí koresponduje
s obsahem či místem popisované události
- úvodní stand up použít jen zcela výjimečně (např. zřejmá exklusivita tématu nebo
prostředí)
- stand up se natáčí během reportáže (praxe, kdy reportér napíše příspěvek a
pak přemýšlí o tom, jaký pořídit stand up, je nepřijatelná)
- stand up v okolí areálu ČT na Kavčích horách (resp. TS Brno a TS Ostrava) a v
televizních interiérech je nepřípustný (vyjma odůvodněné souvztažnosti, např.
témat týkajících se tv branže)
- u těžko obrazově zpracovatelného tématu se pro stand up volí obecné indiferentní
prostředí (např. živá ulice) – i toto prostředí se musí pravidelně střídat
- stand up uvnitř příspěvku má smysl zejména tehdy, vyžaduje-li to stavba
příspěvku (např. změna prostředí, vysoká obtížnost obrazového vyjádření
sdělované skutečnosti, reportér se stane součástí akce apod.)
- klade se důraz na optimální délku, stand up tvoří zpravidla dvě nepříliš rozvité
věty, optimální stopáž 10 – 15 sec.
- stand up přerušený vložením synchronu je nepřípustný
- stand up s pouhou formulací: „jméno – domicil“ je nepřípustný !
- závěr odhlášení je vždy ve tvaru : „jméno autora – ČT – domicil“ (region,
lokalita), v Praze se domicil neuvádí
- pokud se na reportáži rovnocenně podílejí dva redaktoři, stand up odhlašuje oba
autory
- pokud se na výrobě reportáže podílí více redaktorů, stand up odhlášení použije
formulaci: „jméno reportéra v záběru + regionální zpravodajové“ (všichni
relevantní spoluautoři se objeví v úvodním titulku materiálu)
- stand up reportéra v Praze s pouze doplňkovou spoluúčastí redakčních kolegů
je odhlášen pouze jménem hlavního autora
- v autorském materiálu a příspěvku, kde není stand up, nebo nebylo možné ho
natočit, se použije odhlášení mimo obraz (např. v příspěvcích zahraniční
redakce)1[1]
1[1]
Poznámka: Vše výše uvedené se netýká relace Události v kultuře, která vychází ze specifické
dramaturgie a odlišné výroby.
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
9
f) Živý vstup, telefonát
Využití živých vstupů - telemostů nebo telefonických rozhovorů – významně zvyšuje
dynamiku relace.
Platí pravidlo, že moderátor ohlašuje redaktora na místě vždy podle povahy příspěvku.
Forma ohlášení není pevně stanovena - např. krátký pozdrav (event. uvedení reportéra
třetí osobou jednotného čísla atp.) Moderátor může v oslovení reportéra použít křestní
jméno a tykat mu (pokud si opravdu tykají). Tykání je ale vyhrazeno pouze členům
redakce. Kolegům z oboru se důsledně vyká.
Reportér v dialogu se studiem moderátora jménem neoslovuje. Otázky redaktorovi
formuluje moderátor, schvaluje editor. Požadavek na srozumitelný jazyk platí obzvlášť
důrazně. Moderátor i redaktor se vyjadřují přiměřeně dané situaci, důsledně se vyhýbají
užívání stylistických klišé na konci vstupu (např. formulace „A to je pro tuto chvíli všechno…“ je
nepřípustná). Naopak závazně platí, že pokud po živém vstupu následuje studio, moderátor
redaktora na závěr představí (např. formulací: „Tolik z Paříže zpravodaj České televize Zdeněk
Velíšek …“).
Pro telefonát v příspěvku platí totožná pravidla jako pro užití přímé řeči - telefonát
je z hlediska stavby reportáže synchronem. Graficky má telefonát v příspěvku
přesně stanovenou podobu (viz bod g). Obrazově je pokryt adekvátně obsahu,
tématu a osobě mluvčího.
g) Grafika
Grafika se používá vždy, kdy to zlepšuje srozumitelnost a formu příspěvku. Zejména je
třeba důsledně využívat tato grafická zobrazení: mapy, tabulky, grafy, schémata vazeb,
animace, textová pole atp.
Grafický vstup pracující s citacemi nebo číselnými údaji (průzkumy veřejného mínění,
statistiky), musí důsledně uvádět odkaz na zdroj a další příslušné údaje (autor průzkumu,
počty respondentů atp.) Grafika používá standardizované matrice, které zobrazují zejména:
♦ složitější vztahy a vazby (např. ekonomická témata)
♦ číselné údaje
♦ tabulky a výčty položek
♦ maska telefonátu
♦ mapy (užijí se vždy, když jde o geografický údaj mimo obecné povědomí)
Pečlivě se pracuje s animační technologií. Nesmí být samoúčelná, ale její vhodné použití
slouží jako oživující kvalitativní prvek.
Pokud příspěvek pracuje s výrokovou a výčtovou grafikou, je třeba používat pouze
jejich podstatné části (i za cenu rozdělení do dvou grafických snímků) v rozsahu, který je
divák schopen vnímat. Doprovodný komentář v příspěvku grafickou složku věcně kopíruje
(absolutní shoda verbální a grafické složky se nepožaduje). V animované grafice je třeba
dodržet posloupnost mluveného komentáře s vývojem informací v grafické podobě.
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
10
3. Věcnost – odstup od tématu
Tento text upozorňuje však na hlavní rizika, která jsou specifická právě pro televizní
žurnalistiku v médiu veřejné služby. V tomto smyslu vychází z preambule Kodexu ČT .
Pokud jde o informační zdroje, platí zde všechny zásady a postupy stanovené v čl. 5
Kodexu České televize. Odvolání na nejmenované zdroje, a na materiály, jejichž původ a
obsah nelze jednoznačně doložit a informace stejného charakteru, nelze použít. Toto
pravidlo lze porušit pouze ve výjimečných případech zásadního zájmu, který je objektivně
zájmem veřejným. Redaktor ale musí vždy svůj záměr použít materiál neověřený ze dvou
zdrojů bezpodmínečně konzultovat se šéfredaktorem a informovat ředitele
zpravodajství. Důsledně se používá postup popsaný v Kodexu ČT, čl.5.9, na který je
divák explicitně upozorněn.
Jedním ze stěžejních principů televizního zpravodajství je maximální důraz na věcnost,
solidnost zdrojů a korektní interakci s divákem. Zde je třeba vyvarovat se nepřiměřené
emocionalizace, která zanáší do zpravodajství riziko dezinterpretace a nepřípustný
bulvární odstín. Tato rizika přináší nejen psaný projev, ale v televizní žurnalistice i
obrazové zpracování.
♦ Obraz
Obrazové složce nelze v žádném případě přisuzovat jen pomocnou ilustrativní roli. Na
druhé straně je nepřípustné stylizovat a inscenovat situace. Tím ale není dotčena
možnost zopakovat akci, která normálně probíhá a nepodařilo se ji dobře natočit.
Vypovídací hodnotu příspěvku zvyšuje přesná lokalizace popisovaného děje nebo události
- vždy, kdy je to možné, použije se kontextový obraz (celek, který identifikuje lokalitu).
Obrazová ilustrace příspěvku nesmí být samoúčelná, nemůže zobrazovat situace, které
nenastaly, musí naopak jasně korespondovat s popisovaným dějem. Inscenování
ilustračních záběrů využívat pokud možno omezeně – jejich oprávněnost je zcela
výjimečná. Takový postup musí reportér vždy předem konzultovat s editorem.
Pečlivě je nutno kontrolovat pozadí zobrazovaných dějů, resp. natáčených rozhovorů. Je
třeba eliminovat nežádoucí komerční efekty obrazové složky materiálu (reklamní nápisy,
billboardy, jednoznačná komerční sdělení atd). Stejně tak je třeba pečlivě vážit užití
obrazového materiálu, který může u diváka vyvolat nechtěné xenofobní, rasistické a
obecně nepřátelské nálady. Toto úskalí se nejčastěji vyskytuje v popisu kriminálních
deliktů, týkajících se menšin – utečenců, zahraničních trhovců, romské problematiky apod.
Virtuální obrazové prvky jsou nepřípustné (např. zpomalené záběry, přísně platí
zásady stanovené Kodexem ČT). Jakoukoliv výjimku ze standardu zobrazení musí redaktor
konzultovat.
♦ Příznakový jazyk
Pokud jde o rizika manipulace způsobené jazykovou složku, jedním z nejnebezpečnějších
úskalí je v tomto smyslu praxe používání slovesa v 1. a 2.
osobě množného čísla. Jinými slovy, přímé oslovení publika, kdy je divák velmi dynamicky
vtažen do právě popisovaného děje.
♦ Plurál první osoby vyjadřuje kolektivní pojetí, a tím i výzvu k identifikaci - například
s národem nebo s nějakou myšlenkou, což může být zdrojem emocionalizace. Jde
navíc o styl podbízivý, na hranici manipulace. Typickým příkladem použití plurálu první
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
11
osoby je sportovní komentář (o úspěchu reprezentačního týmu ČR se praví „Vyhráli jsme…“,
„Naši postoupili…“). Najdeme je ale i témat politických („Vracíme se do Evropy…“). Navíc
užívání 1. osoby plurálu je jasně dvojznačné – může být shrnující („my“ = „já i vy “;
„my i vy“), ale také vylučující („my“ = „ne vy“ ; „my“ versus „na rozdíl od vás“). V tom se
skrývá nebezpečí manipulace, které navíc řadu diváků irituje.
♦ Podobné úskalí obsahuje i 2. osoba plurálu. Formulace „Představte si, že vás
okradou…“ má zřetelný význam zevšeobecnění. Takové a podobná vyjádření, až na
malé výjimky, navozují nadčasovou a neodůvodněnou univerzální platnost
(podobně jako výrazy typu „Každý je okraden….“).
Shrnuto, žádoucí dynamiky příspěvku je v uvedených případech často dosaženo za
cenu příznakové a komentativní formy podání, byť dobře míněné. Proto pravidla pro
používání slovesa ve tvaru 1. a 2. osoby množného čísla – oslovování publika v těchto
tvarech, musí vycházet z následujících zásad:
♦ při užívání 1. a 2. osoby množného čísla vždy hrozí nebezpečí příznakovosti
emocionalizace, implicitního hodnocení (komentativnosti), ale také podbízivosti;
bezpříznakové jsou formulace neosobní (Příklad: místo „Všichni zaplatíme…“ užijeme
„Každý zaplatí…“ )
♦ ve veřejných projevech o tématech veřejně významných (politických, ekonomických,
občanských) se obě tyto formy vyskytovat nesmí
♦ užití těchto tvarů patří spíše do oblasti osvěty, poradenství a „komunálních“, resp.
spotřebitelských témat, kde je přípustné a riziko příznakovosti lze eliminovat (Příklad:
„Od nového roku zaplatíte za vydání pasu dvojnásobek…“; „Všichni budeme muset podávat
daňové přiznání…“; „Chcete úvěr, bez ručitele už ho nikdy nedostanete…“)
♦ výjimku, kdy je tento způsob oslovení diváka na místě, představují zprávy o
událostech, jež se dotýkají nezpochybnitelného celku“, kdy se všichni objektivně
stávají součástí popisované skutečnosti - velká přírodní katastrofa, obrovská
epidemie, průmyslová havárie celostátního významu, jaderná havarie apod. (Příklad:
formulace „Všichni teď bojujeme o život…“ v takovém případě naprosto odpovídá významu
události)
♦ pokud jde o teroristické útoky, je třeba být obezřetnější, neboť právě jejich interpretace
pomocí „my“ může být politicky příznaková
♦ Komentativní jazykové prvky
Velké úskalí představuje při stavbě příspěvku užití komentativních jazykových prvků v
situaci, kdy nelze doložit jejich věcnou správnost. Reportéři tak nejčastěji nahrazují
nedostatek aktuálních informací nebo absenci relevantního mluvčího (svědka):
- pan XY bývá údajně často opilý
- paní AB se prý o své děti vůbec nestarala
- celá firma má ve městě velmi špatnou pověst
- poslanec byl někým ovlivněn
- říká se, že pracoval v komunistické tajné službě
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
12
Běžně se tak stává u aktuálních (dramatických) materiálů, kdy je redaktor v časové tísni –
velká neštěstí, živelní pohromy, nečekaná politická krize. Nemá čas ověřit informace, které
by se jinak daly spolehlivě ilustrovat.
Taková praxe má dva negativní efekty. V prvé řadě vynášíme soud, který nelze v danou
chvíli doložit. Zpravidla není k dispozici ani respondent, o kterém je řeč a který se tedy
nemůže komentářové (neurčité) formě sdělení bránit. Druhý, pro zpravodajství ještě
nebezpečnější efekt, je ztráta důvěryhodnosti.
Stejně velké riziko přináší i hodnotící soudy, užití přívlastků a příslovečných určení,
nedoložených hodnověrným argumentem (svědectví, background, archivní materiál atp.),
který charakteristiku daného subjektu potvrdí. A to jak v pozitivním, tak negativním
smyslu:
- podnikatel AB patřil k těm nejdravějším v kraji
- paní CD byla v soutěži nejlepší, přesto nevyhrála
- podnikatelský úspěch mu všichni záviděli
Zpravodajský materiál nesmí komentovat. Pokud příznakově charakterizuje nějaký
subjekt, musí tuto argumentaci věrohodně podložit. Jako nežádoucí komentář se v určité
situaci může jevit i bezdůvodná dramatizace projevu, jak po obsahové, tak verbální stránce
(viz rovněž bod 2a) jazyk ).
Další riziko představuje nepřesné označování zdrojů a nepřípustná generalizace. Vydávat
názor jednoho či dvou oslovených odborníků za názor obecný („odborníci soudí…“) je nepřípustné.
Na místě je buď přesné označení zdroje nebo formulace „podle (odborníků atd.) oslovených
Českou televizí…“
4. Oblékání
Redaktoři České televize volí vždy oblečení přiměřené situaci a prostředí. Pro
většinu standardních situací platí interní předpis pro oblečení redaktorů České televize.
Zásady oblékání reportérů:
Muži:
♦ Sako, košile s kravatou
♦ Sako, rolák (nikoli tričko)
♦ Košile s krátkým rukávem, kravata
♦ V chladném a zimním období – plášť, zimní bunda, event. pokrývka hlavy
Není dovoleno:
♦ Košile bez kravaty
♦ Tričko
♦ Svetr ( mikina)
♦ Kšandy
♦ Černé sluneční brýle
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
13
♦ Sportovní čepice typu „basebolka“ apod.
♦ Džíny
Ženy:
♦ Sako s halenkou (v kombinaci se sukní i kalhotami)
♦ Kostým s halenkou
♦ Halenka (v kombinaci se sukní i kalhotami)
♦ V chladném a zimním období – plášť se zapnutými knoflíky, zimní bunda,
event. pokrývka hlavy
Není dovoleno:
♦ Halenka nebo jiný oděv s odkrytými rameny
♦ Mikina
♦ Černé sluneční brýle (ani na čele)
♦ Sportovní čepice
Veškeré oděvy jsou zásadně bez nápisů (včetně nekomerčních). Jediný povolený text je
identifikace novináře (Tisk - Press) nebo vysílatele ( Česká televize).Vše výše uvedené
není závazné pro nestandardní, extrémní a nahodilé situace. Např. pro natáčení nehod,
přírodních katastrof, požárů, stejně jako v případě mimořádných sociálních událostí –
demonstrace a pouliční střety, pořádková opatření při velkých sportovních, společenských
a politických akcích apod.
5. Základní pravidla - shrnutí
Výše uvedený text obsahuje ustanovení závazného charakteru. K jeho jednotlivým oddílům
jsou přiřazeny následující postuláty:
Jazyk
♦ Zásady jazykového projevu se řídí Kodexem ČT
♦ Sloveso v činném tvaru je nosným prvkem větné stavby - neužívat pasíva
♦ Používat srozumitelnou větnou stavbu
♦ Hromadění podstatných jmen za sebou, řetězení slovesných podstatných jmen,
opakování slov a obratů jsou nepřípustné
♦ Dramatizace popisované skutečnosti, komentářové a expresivní výrazy jsou
nepřípustné
♦ Redaktor má na zřeteli i čistotu projevu respondentů
Srozumitelnost
♦ Přesnost a jednoznačnost vyjádření je povinností
♦ Základem srozumitelného sdělení je stručná, věcná a jasná formulace
♦ Opisování agenturních zpráv je nepřípustné
♦ Užití úřednického žargonu je, až na nezbytně nutné výjimky, nepřípustné
♦ Pojmy a cizí slova, která nejsou zcela běžná, musí být vysvětlena
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
14
Studio – moderátorský text
♦ Přímá stylistická návaznost formou rozdělených souvětí je naprosto nepřípustná
♦ První věta studia má charakter „headline“ – je to esence sdělení
♦ Pokud je ve studiovém textu citát, musí tak být pochopen - výrok nevydávat za
fakt
♦ Duplicita informací ve studiu a v příspěvku ve shodné formulaci je nepřípustná
♦ Konečná redakce studia přísluší moderátorovi, schvaluje ji editor
Stavba reportáže - příspěvku
Start příspěvku
♦ Začíná se nejatraktivnějším obrázkem nebo charakteristickým detailem, akcí –
klíčovým sdělením. Využívat gerojše, pokud je to možné
♦ Použít v úvodu materiálu přímou řeč respondenta je nepřípustné, kromě výlučné
situace
Dynamika
♦ Platí zásada, že obraz a text příspěvku musí korespondovat
♦ Přímá výpověď by neměla být kratší než 3 vteřiny,
♦ Synchron nesmí uvozovat ani zakončovat věta, která popisuje povahu budoucího, resp.
minulého děje
♦ Kamera není záznamník – asynchron není opsaná výpověď respondenta
♦ Je nezbytné vyvarovat se duplicity i v obrazovém popisu
Synchron
♦ Počet synchronů jedné konkrétní osoby v příspěvku je věcně limitován
♦ Maximální doporučený počet synchronů jednoho respondenta v příspěvku jsou
dvě až tři výpovědi
♦ Zakončit příspěvek synchronem je nepřípustné (výjimkou jsou emotivní útvary –
např. nekrolog, silná osobní výpověď apod.)
Otázky, ankety
♦ Otázky pokládané respondentovi lze v příspěvku použít jen, jsou-li funkční (např. na
začátku ankety)
♦ Anketa je v příspěvku vždy důsledně graficky označena, respondenti jsou
anonymní
♦ Má-li vzorek respondentů ankety vztah ke konkrétní lokalitě, označí se vždy místo
event. původ respondentů
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
15
Struktura
♦ Obrazová složka příspěvku je pestrá, nápaditá - bez opakujících se záběrů
♦ Vždy, když je to možné, obsahuje příspěvek závěrečný stand up
♦ Různá oblečení redaktora v jednom příspěvku jsou nepřípustná
♦ Nenadužívat prostřihy redaktora v záběru z natáčení
♦ Titulek označující název příspěvku je jednoznačnou identifikací základního sdělení
♦ Dvojsmyslný titulek a slovní hříčka se vylučují.
♦ Použití hudby ve zvukové stopě je nepřípustné
♦ Součástí příspěvku je podrobný popis titulků jednotlivých respondentů
Archivní a ilustrační záběry
♦ Praxi v práci s archivními a ilustračními záběry přesně stanoví Kodex ČT v čl.17.13 –
17.15.
♦ Bez výjimky platí, že archivní záběry je třeba důsledně rozlišovat a popisovat vždy
doložit místo, datum a původ archivních obrázků
♦ Ilustrační obrázky popisujeme jen tehdy, vyžaduje-li to rozlišení kontextu a místa
♦ Na ilustrační záběr upozornit vždy, kdy hrozí ztotožnění obrazu s popisovanou
skutečností
♦ Ilustrační záběry musí odpovídat situaci a charakteru ročního období
Stand up
♦ Příspěvek zpravidla obsahuje pouze jeden stand up
♦ Stand up je regulérním novinářským projevem, herecká etuda je nepřípustná
♦ Závěrečný stand up pořizovat vždy na místě natáčení
♦ Úvodní stand up použít jen zcela výjimečně (např. zřejmá exklusivita tématu nebo
prostředí)
♦ Stand up se natáčí zásadně během reportáže
♦ Stand up v okolí areálu ČT na Kavčích horách a v televizních interiérech je
nepřípustný (platí analogicky pro okoli TS Ostrava a TS Brno)
♦ Stand up tvoří zpravidla dvě nepříliš rozvité věty, optimální stopáž 10 – 15 sec
♦ Stand up přerušený vložením synchronu je nepřípustný
♦ Stand up s pouhou formulací: „jméno – domicil“ je nepřípustný !
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
16
♦ Závěr odhlášení je vždy ve tvaru : „jméno autora – ČT – domicil“ (region, lokalita), v
Praze se domicil neuvádí
♦ Pokud se na reportáži podílejí dva redaktoři, stand up odhašuje oba autory
♦ Pokud se na výrobě reportáže podílí více redaktorů, stand up odhlášení použije
formulaci: „jméno reportéra v záběru + regionální zpravodajové“
♦ Stand up reportéra v Praze se spoluúčastí redakčních kolegů je odhlášen pouze
jeho jménem
Živý vstup, telefonát
♦ Forma ohlášení reportéra moderátorem na místě není pevně stanovena - např.
krátký pozdrav (event. uvedení reportéra třetí osobou jednotného čísla atp.)
♦ Je stanoveno, že moderátor může v oslovení reportéra použít křestní jméno a tykat
mu
♦ Tykání je ale vyhrazeno pouze členům redakce
♦ Reportér v dialogu se studiem moderátora jménem neoslovuje
♦ Otázky redaktorovi formuluje moderátor, schvaluje editor
♦ Naprostým imperativem je zákaz stylistických klišé na konci vstupu (např. formulace „A
to je pro tuto chvíli všechno…“ je nepřípustná)
♦ Pokud po živém vstupu následuje studio, moderátor redaktora na závěr představí
♦ Pro telefonát v příspěvku platí totožná pravidla jako pro užití přímé řeči
Grafika
♦ Platí, že grafika se použije vždy, kdy to zlepší formu a srozumitelnost příspěvku
♦ Je třeba důsledně využívat zejména tato grafická zobrazení: mapy, tabulky, grafy, schémata
vazeb, animace, textová pole atp.
♦ Grafický vstup, pracující s citacemi nebo číselnými údaji, musí důsledně uvádět odkaz na
zdroj
♦ Grafika používá standardizované matrice, které zobrazují zejména:
• složitější vztahy a vazby (např. ekonomická témata)
• číselné údaje
• tabulky a výčty položek
• maska telefonátu
• mapy (užijí se vždy, když jde o geografický údaj mimo obecné povědomí)
♦ Doprovodný komentář v příspěvku grafickou složku věcně kopíruje (absolutní shoda
verbální a grafické složky se nepožaduje).
II.Objektivita – odstup od tématu
Zdroje
♦ Pro informační zdroje, platí všechny zásady a postupy stanovené v čl. 5 Kodexu
České televize
♦ Odvolání na nejmenované zdroje, a na materiály, jejichž původ a obsah nelze
jednoznačně doložit a informace stejného charakteru, nelze použít
♦ Ve výjimečných případech, které jsou objektivně zájmem veřejným, musí redaktor
záměr použít materiál neověřený ze dvou zdrojů bezpodmínečně konzultovat se
šéfredaktorem. Volí se postup popsaný Kodexu ČT, čl. 5.9, na který je divák explicitně
upozorněn.
Opatření ředitele zpravodajství č.43 ze dne 23.10. 2003
17
Obraz
♦ Je nepřípustné stylizovat a inscenovat situace
♦ Vždy, kdy je to možné, použije se kontextový obraz (celek, který identifikuje lokalitu)
♦ Obrazová ilustrace příspěvku nesmí být samoúčelná, nemůže zobrazovat situace,
které nenastaly
♦ Inscenování ilustračních záběrů využívat výjimečně – tento postup musí reportér vždy
předem konzultovat s editorem
♦ Je třeba eliminovat nežádoucí komerční efekty obrazové složky materiálu (reklamní
nápisy, billboardy, jednoznačná komerční sdělení apod)
♦ Pečlivě vážit užití obrazového materiálu, který může u diváka vyvolat nechtěné
xenofobní, rasistické a obecně nepřátelské nálady
♦ Virtuální obrazové prvky jsou nepřípustné (např. zpomalené záběry)
Příznakový jazyk
♦ Při užívání 1. a 2. osoby množného čísla vždy hrozí nebezpečí příznakovosti
emocionalizace, implicitního hodnocení (komentativnosti), ale také podbízivosti;
bezpříznakové jsou formulace neosobní )
♦ Ve veřejných projevech o tématech veřejně významných (politických, ekonomických,
občanských) by se tyto formy vyskytovat neměly
♦ Užití těchto tvarů patří spíše do oblasti osvěty, poradenství a „komunálních“, resp.
spotřebitelských témat, kde je přípustné a riziko příznakovosti lze eliminovat
♦ Výjimku, kdy je tento způsob oslovení diváka na místě, představují zprávy o
událostech, jež se dotýkají „komplexní množiny“, kterou bychom mohli nazvat „lidským
rodem“ či „lidstvem“ a kdy se všichni objektivně stávají součástí popisované
skutečnosti - velká přírodní katastrofa, obrovská epidemie, průmyslová havárie
celostátního významu, jaderná havárie apod.
♦ Přesné označování zdrojů a nepřípustnost generalizace
III.Komentativní jazykové prvky
Užití komentativních jazykových prvků v situaci, kdy nelze doložit jejich věcnou správnost,
je nepřípustné. Zpravodajský materiál nesmí komentovat.
Toto opatření nabývá účinnosti dnem 23.10.2003
Mgr.Zdeněk Šámal
ředitel zpravodajství