Věda bude představena v jejím podřízeném vztahu vůči náboženství, neaspirující na získání universálního a nenapadnutelného poznání. Věda jako praktické doplnění universální podstaty teologie. Teze Božího míru jako teologické vyrovnání se s problematikou války. Jak se středověká politická, morální filosofie promítla do postupné stavby evropského mezistátně-politického řádu? 

Úspěch přírodní vědy určit „nezpochybnitelné“ zákony ovládající přírodu. Rozum člověka jako nástroj k zpochybnění teologických doktrín, rozum člověka jako nástroj k určení pravdy. Reformulace ideálu vědy – věda, spasitelka lidstva. Teze Věčného míru jako racionalistické vyrovnání se s problematikou války (Immanuel Kant, J. Benthem). Neúspěch racionalismu nabídnout živoucí alternativu teologického universalismu, vysvětlení empiricismu. Rozum a objektivní vědění jako záruka pokroku a řádu společnosti (T. Hume). Věda jako záruka řešení válečných sporů a mezinárodní spolupráce. 

Literatura: