JUDAISMUS
a SIONISMUS
Marek Čejka
Židovství v diaspoře
◼ Od roku 70. velká část Židů rozptýlená v
disapoře – jejich situace v různých částech světa
je odlišná
◼ antisemitismus, hlavně v křesťanské Evropě –
často občané podřadné kategorie, život v izolaci
a ghettech.
Proměny židovství v průběhu
osvícenství
◼ Obecně je židovská společnost v diaspoře velmi zbožná a vzhledem
k charakteru židovství a velkému důrazu na studium Tóry a Talmudu
i gramotná a často vzdělaná
◼ V 18. a 19. století se osvícenství dostává i do židovských komunit
◼ Židovské osvícenství – HASKALA – hlavním předstvitelem berlínský
židovský filosof Moses Mendelssohn (1729–1786)
◼ Důsledkem osvícenství je snaha části Židů o modernizaci, integraci
do většinové společnosti (asimilace), sekularizaci, potlačení moci
rabínů, zjednodušení náboženství, odklon od jidiš a ortodoxního
judaismu – z tohoto prostředí je Kafka, Freud, Herzl,…
◼ v židovském prostředí se také projevují nové západní politické
ideologie a směry – socialismus, liberalismus..
◼ Naopak religiózní židovské komunity – hlavně ve východní Evropě –
se uzavírají více do sebe, vymezují se proti modernitě a vše co ji
provází a posilují svůj náboženský charakter – jedním z největších
předmětů jejich kritiky se stane nový politický směr v židovském
prostředí - SIONISMUS
SIONISMUS
◼ sionismus je novodobý židovský nacionalismus, který se
konstituoval až v druhé polovině 19. století.
◼ nemá tisíciletou historii jako judaismus a je to hlavně
politický pojem
◼ Základy sionismu položili myslitelé jako Moses Hess
(1812–1875), Leo Pinsker (1821–1891), Theodor Herzl
(1860 – 1904) a další, kteří sice byli etničtí Židé, ale byli
sekularizovaní
◼ ti chápali sionismus hlavně jako ideu a praktický plán,
který má pomoci ochránit Židy před evropským
antisemitismem
◼ první sionisté byli nezřídka levicově zaměření pokrokáři
s vlažným vztahem k víře svých předků
◼ sionistou může být nejen Žid, ale každý člověk, který
sympatizuje s jeho programem (křesťanský sionismus)
Proudy sionismu
◼ Politický – Nordau, Herzl
◼ Organický – Achad Ha´am
◼ Radikální – Berdyczewski
◼ Socialistický – Syrkin, Gordon, Ben Gurion
◼ Revizionistický – Žabotinský, Klausner,
Begin
◼ Náboženský – Mohilever, Reines, Kúk
Obraz „tradičního diasporního žida“ z pohledu
sionistů a snaha o vytvoření „nového žida“
OPOZICE vůči SIONISMU
◼ sekularismus sionistů představoval pro mnoho hluboce
věřících Židů (ultraortodoxních, správněji charedim)
nebezpečnou herezi a rouhání.
◼ až do doby Holocaustu tak většina věřících Židů
sionismus odmítala
◼ jejich výklad posvátných textů jim přikazoval předčasně
neusilovat o ukončení židovského exilu (Galutu) ale
trpělivě vyčkávat na příchod Mesiáše a nechat obnovu
židovského království na Boží vůli
◼ součástí tohoto přístupu bylo i odmítání podrobování
biblické Země izraelské za pomoci síly
◼ nacionalistické vášně sionistů, vyzbrojování se, boj o
půdu s Araby ztělesňovaly pro věřící Židy rebelii proti
Boží vůli
Situace na poli vztahu mezi
politikou a judaismem po r. 1945
◼ Mnoho nesionistických Židů bylo
zavražděno v průběhu Holocaustu
◼ Přeživší antisionističtí Židé považovali
Holocaust za Boží trest za sionismus
◼ Část přeživších zbožných Židů se stala k
sionismu více kompromisními, případně se
přímo stali příznivci náboženského
sionismu
Rabín Josef Samuel Bloch
(1850–1923)
„Sionismus je falešný
mesianismus, v němž byl Bůh,
Tóra a její přikázání nahrazeny
falešnými modlami
nacionalismu a socialismu.“
rabín Joel Teitelbaum
ze Satmaru (1887–1979)
Kniha „Vajoel Moše“
Kniha se dělí na tři části:
◼ Maamar šaloš ševuot (Pojednání o třech přísahách)
◼ Maamar jišuv Erec Jisrael (Pojednání o osídlení Země Izrael)
◼ Maamar lašon ha-kodeš (Pojednání o svatém jazyce)
V knize jsou vysvětleny všechny Teitelbaumovy praktické postoje:
- Zákaz pro Židy volit do Knesetu,
- Přijímat finanční podporu od izraelské vlády
- Přijmout izraelské občanství skrze „právo návratu“.
- Deklarována „ideologická válka proti sionistické vládě“.
Kniha interpretuje tzv. Tři přísahy, což je součást talmudického traktátu
Ketubot 111a. Ty jsou platné v dobách před příchodem Mesiáše,
tedy i dnes. Dvě jsou určené pro Židy a jedna pro Nežidy:
◼ 1. Židé nemají přicházet do Svaté země společně a silou
◼ 2. a nemají se bouřit proti jiným národům,
◼ 3. aby je národy světa příliš nezotročovaly.
Další významné
rabínské autority proti sionismu
r. Weissmandl r. Sonnenfeld J. I. De Haan
Antisionističtí charedim
Neturej Karta, Eda HaCharedit, ješiva Toldos Aharon,
Satmarští chasidé a další skupiny
Neturej Karta
◼ Antisionistická platforma (nikoliv organizace), která vznikla v r.
1938 odštěpením od hnutí Agudat Jisrael a působí dodnes
◼ Odmítá jakékoliv kompromisy se sionismem, tzn. odmítá
uznat legitimitu současného Státu Izrael, neboť ho považuje
za heretický.
◼ Zakladatelé Amram Blau (1894–1974)
a Aharon Katzenellenbogen (1893–1978)
◼ Členové hlavně mitnagdim (Litvaci) a satmarští chasidé,
základ jejího členstva tvoří několik stovek rodin
nejradikálnějších charedim v Izraeli a aktivisté v USA a ve
Velké Británii.
◼ Aktivismus, „disidentství“ nejen v rámci izraelské společnosti,
ale i v rámci komunity charedim
◼ Nenásilné, ale často kontroverzní aktivity, snaha po publicitě
Amram a Ruth Blau A. Katzenellenbogen
Amram Blau byl v 50. nejznámější osobností
aktivismu Neturej Karta, když vedl pravidelné
demonstrace proti porušování šabatu
Moše Hirsch (1930-2010)
a jeho syn Jisrael Hirsch
Protesty izraelských charedim
Represe proti charedim
Pragmatismus izraelských
charedim
◼ Většina charedim v současném Izraeli se za
sionisty nepovažuje (odmítají např. sloužit v
Izraelské armádě)
◼ ve skutečnosti ale většina z nich sionismu
využívá
◼ volí „své“ strany do izraelského parlamentu a
ovlivňují izraelskou politiku, pobírají státní
sociální podporu atd.
◼ Veřejně či skrytě se snaží dodat Izraeli
teokratický charakter – konflikt se sekulární
většinou Izraelců – napětí ve společnosti
Charedim
◼ https://www.youtube.com/watch?v=uGp4f2GnKTI
Charedim
v populární kultuře
NÁBOŽENSKÝ SIONISMUS
◼ V první pol. 20. stol. krystalizuje uvnitř judaismu
nový náboženský proud
◼ NÁBOŽENSKÝ SIONISMUS se pokusil propojit
sekulární myšlenky sionismu s ortodoxním
judaismem.
◼ Židovské náboženství se tak sloučilo s politickou
ideologií (podobně jako u některých proudů
islamismu nebo v křesťanství)
◼ Za jeho hlavního protagonistu je označován
rabín Jicchak Avraham Kook.
Jicchak Avraham Kook
(1864 – 1935)
„...Není pochyb o tom, že toto velké hnutí (sionistické) je „počátek
Vykoupení“ které již brzy přijde, a to ještě během našich dní. A pro náš
lid a pro naše Boží města musíme být silní.“
Série knih Orot („Světla“)
◼ Pojednává o roli národa Izraele při vykoupení světa a jakou úlohu
v tom hraje Země Izraelská.
◼ Rabi Kook zde vysvětluje, že ke správnému pochopení národa
Izraele lze dojít pouze, pokud člověk rozpozná ústřední roli Země
Izraelské pro židovský národ.
◼ Své teze rabi Kook často podporuje kabalistickými úvahami o
duchovním významu Země Izraelské.
◼ „Člověk může prožít nejvyšší úroveň svatosti a duchovní
jedinečnosti Země izraelské pouze prostřednictvím studia
skrytého významu Tóry.“
◼ „Z kabalistické literatury vychází představa, že hebrejská
písmena jsou jakoby atomy či stavební bloky duše. Jestliže Žid
přesídlí do Země Izrael, pak malá individuální písmena jeho
duše vzrostou a stanou se nezměrnými písmeny celého
židovského národa.“
◼ „Duše každého Žida je propojena se všemi ostatními dušemi
židovského národa. Jestliže třeba jen jeden Žid touží po Zemi
izraelské, má to hluboký a mnohonásobný dopad na celý
židovský národ. Boží milosrdenství je probuzeno a národ se
ponenáhlu začíná vracet do své domoviny.“
◼ Kook spatřoval v osidlování biblického
území sionisty a některých dalších
politických jevech své doby (např. v
Balfourově deklaraci – 1917) projev Boží
vůle.
◼ Kookovo učení ovlivnilo některé
„modernistické“ ortodoxní Židy
◼ Kookovo učení rozvinul jeho syn
Cvi Jehuda Kook
Cvi Jehuda Kook (1891–1981)
◼ Kook mladší doplnil teologické učení
svého otce o transcendentní interpretace
dalších politických jevů
◼ velký význam přikládal hlavně šestidenní
válce z r. 1967, kdy Izrael obsadil rozlehlá
území, která Kook ml. považoval za další
součást návratu biblické židovské
domoviny.
◼ Kook ml. je považován za duchovního
otce náboženských židovských osadníků
a s nimi spojeného hnutí Guš Emunim.
Židovské osady po roce 1967
Židovské osady na Západním břehu
Oblast Západního břehu,
na kterou se zaměřilo
religiózní mesianistické
hnutí Guš Emunim
(napravo rabín Moše Levinger)
Jedna z nerealistických vizí tzv.
„Velkého Izraele“
Golanské výšiny
◼ Území získané na úkor Sýrie v roce
1967
◼ Anektováno v roce 1981
◼ V roce 2010 cca 20 000 osadníků
ve 30osadách a stejné množství
syrských Arabů (převážně drúzové)
◼ Strategická poloha (60 km od
Damašku, přirozená hráz proti
syrskému útoku)
◼ Významné vodní zdroje (oblast
pokrývá 1/3 izraelské spotřeby),
velmi úrodný region, jediný
lyžařský areál v Izraeli
◼ Veřejné mínění se staví proti
navrácení oblasti, což je i pozice
současné politické reprezentace
Východní
Jeruzalém
◼ Anektován v r. 1967
(Knesetem formálně v
r. 1980 – tzv.
Jeruzalémský zákon)
◼ „Osadnictví“ výrazně
změnilo etnické
složení (V r. 2008 zde
žilo 43% Židů, ku
57% Arabů)
◼ Největší židovské
čtvrti v tis.: Ramot
Alon a Pisgat Ze‘ev
(50), Gilo (40), Neve
Jaakov (30), Ramat
Šlomo (20)
◼ Vysoká koncentrace
charedim
Západní břeh Jordánu
◼ Více než 300 000 osadníků
(z celkových cca 500 000)
◼ Velké bloky osad při
hranicích vlastního Izraele
◼ Husté pokrytí osadami
znemožňuje předat
souvislejší část území pod
palestinskou samosprávu
◼ Značné nároky na vojenskou
přítomnost kvůli bezpečnosti
osadníků
◼ Silné zastoupení ortodoxní
komunity s vysokou
plodností – rychlý přirozený
růst
Situace na poli vztahu mezi
politikou a judaismem po r. 1945
◼ Mnoho nesionistických Židů bylo
zavražděno v průběhu Holocaustu
◼ Přeživší antisionističtí Židé považovali
Holocaust za Boží trest za sionismus
◼ Část přeživších zbožných Židů se stala k
sionismu více kompromisními, případně se
přímo stali příznivci náboženského
sionismu
Děkuji za pozornost!
Pro další informace sledujte:
http://blizky-vychod.blogspot.com
Publikace:
◼Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009)
◼Izrael a Palestina (2005-2022)
◼Encyklopedie blízkov. terorismu (2007)
◼Rabíni naší doby (2010, spoluaut.)
◼Rabbis of our Time (2015, Routledge)
◼Dějiny moderního Izraele (2011)
◼Lidé svatých zemí (2012)
◼Korán, meč a volební urna (2020)