OOP a její radikální odnože Marek Čejka Palestina ◼ Před rokem 1948 celé území zahrnující dnešní Izrael, Západní břeh (WB) a pásmo Gazy (G) – tedy teritorium britského mandátu Palestina (1920- 1948) → na základě mírových dohod z Osla jen WB a G (oficiálně „Palestinská národní autonomie“ – tedy postrádající některé aspekty de facto státnosti). ◼ Obyvatelé jsou etnicky a kulturně Arabové – 4,75 mil. (WB a G) – 97% muslimové, 3% křesťané (řec.-ortodox.), samaritáni – jejichž specifická lokální identita se začala formovat na sklonku Osmanské říše a rozvinula se v průběhu konfliktu s Izraelem ◼ Symbolickým centrem Východní Jeruzalém, de facto centrem však Ramalláh (sídlo palestinských institucí) ◼ Poměrně moderní a dynamická, často sekularizovaná arabská společnost (rozdíly mezi WB a G), ekonomické propojení s Izraelem versus ◼ Nedokonalý politický systém, krize demokratické legitimity, klientelismus a korupce, radikalismus a terorismus vůči Izraeli, mj. i jako jeden z důsledků izrealeské okupační a osadnické politiky ZROZENÍ ARABSKÉHO NACIONALISMU a v jeho rámci PALESTINSKÉHO NACIONALISMU ◼ Důležitá kniha od palestinského arabského myslitele Nadžíba Azúriho: „Probuzení arabského národa“ (publikována 1905 v Paříži) ◼ apeluje na všechny Araby v Osmanské říši k vytvoření velkého arabského království zahrnující Sýrii, Irák a arabský poloostrov ◼ varuje před konfliktem nacionálních ambicí na Blízkém východě a před sionismem Palestina na přelomu 19./20. století Dokumentární filmy: https://www.youtube.com/watch?v=q01_zotB bgw https://www.youtube.com/watch?v=vSwCPbx HRYE&list=PLZzclxHDHBVseQCqK- GQe1AniTaNpeZ_v „Alija“ Sionistické přistěhovalectví do Palestiny ◼ 1. alija (1882 – 1903) – asi 35 000 osob, hlavně z hnutí Chovevej Cijon a Bilu. ◼ 2. alija (1904 – 1914) – kolem 40 000 osob z východní Evropy, kteří přišli hlavně v reakci na antisemitismus v Rusku – řada z nich Palestinu opustí, ale část jsou naopak vůdcové a ideologové jako Ben Gurion. ◼ 3. alija (1919 – 1923) – 35 000 osob, hlavně z Ruska a Polska. Reagovali hlavně na založení „Židovské národní domoviny“ Balfourovou deklarací. ◼ 4. alija (1924 – 1928) – asi 67 000 osob, zahrnovala především střední vrstvy z Polska osídlující velká města a Židy, kteří překročili imigrační kvóty do USA. ◼ 5. alija (1929 – 1939) – 250 000 lidí, hlavně sekularizovaní němečtí Židé, kteří prchali před nacisty; tato alija zásadně změnila charakter dosavadní židovské populace. ◼ 6. a 7. alija nebo také „Alija Bet“(1940 – 1948) – asi 100 000 osob, hlavně lidé prchající před holocaustem či po válce přicházející z koncentračních táborů; toto číslo je relativně nízké kvůli britským omezením židovského přistěhovalectví během druhé světové války. Výkup půdy sionisty od arabských velkostatkářů ◼ Získání půdy zcela zásadní pro sionistický projekt ◼ Největší nákup půdy byl od arabské křesťanské rodiny Sursuk z Bejrútu (v letech 1921-25) ◼ Do roku 1946 sionisté vykoupili jen 6% palestinské půdy – často šlo ale o ty nejúrodnější pozemky Nepokoje 1920 a 1929 ◼ 1920 – vypukly v souvislosti s muslimskou poutí k Mojžíšovu hrobu (Nábí Músa) – Zahyne 5 Židů a 4 Arabové ◼ srpen 1929 – vypukly v souvislosti se změnami u Zdi nářků – 133 Židů (hlavně starého jišuvu) a 116+ Arabů – Hebronský a safedský masakr Palestinská arabská politika v éře britského mandátu Stranická i klanová politika ◼ klan An-Naššašíbí Strana národní obrany ◼ klan Al-Husajní Palestinská arabská strana ◼ klan Al-Chalídí Reformní strana ◼ Strana mládežnického kongresu ◼ Strana nezávislosti (Istiklál/Arab Istiqlal Party) ◼ Palestinská komunistická strana (židovsko-arabská) TGM v Palestině (1927) Počátky radikálního islamismu v Palestině šejch Izz ad-Dín al-Kassám (1882–1935) ◼ Ideový předchůdce Hamásu ◼ Mládí prožil v době úpadku Osmanské říše a oslabování islámu na úkor Západu ◼ Chtěl ve jménu islámu bojovat proti Italům (Libye) a Francouzům (Sýrie) a později proti Britům v Palestině ◼ Po vzniku Muslimského bratrstva má blízko k jeho idejím ◼ V severní Palestině zakládá militantní organizaci „Černá ruka“ a posléze umírá v boji s Brity ◼ Stává se předlohou Hamásu, který podle něj pojmenovává své militantní křídlo a rakety Arabské povstání v Palestině 1936-1939 Britské represe v Palestině Násilí a občanská válka v Palestině 1945-48 Palestinský uprchlický exodus Palestinští uprchlíci dnes 14. 5. 1948 – nezávislost Izraele Izraelští Arabové ◼ 1,890,000, 20 % Izraelců (2022), přičemž 278 000 ve Východním Jeruzalémě a na Golanech (2012) ◼ 1949-1966 pod stanným právem ◼ Muslimové 84% (převážně sunnité), křesťané 8% a Drúzové 8% ◼ Větší část z nich má palestinskou národnostní identitu a občansky izraelskou (hlavně beduíni). Palestinci v 50. letech ◼ Uprchlická společnost roztříštěná na území několika arabských zemí, jejichž vzájemné vztahy nejsou jednoduché → pal. uprchlíci se často stanou nástrojem/rukojmím politik arabských zemí ◼ Snaha části uprchlíků o návrat či alespoň získat majetek, ozbrojené infiltrace fidájínů ◼ Tvrdé izraelské odvety – Šaronova „Jednotka 101“ (masakr v Kibijá, 1953) Nejvýraznější palestinští nacionalističtí vůdci Arafat (OOP/Fatah) Habáš (LFOP) Hawátme (DFOP) Abú Nidal Palestinské nacionalistické radikální skupiny ◼ Po 2. světové válce dominují mezi arabskými radikály sekulární nacionalisté ◼ OOP (Fatah, LFOP, DFOP) atd. nacionalisté, nikoliv islamisté Některé skupiny jsou silně ideologické (radikální levice – vliv Sovětského svazu během Studené války) ◼ Islamistický radikalismus je až do 70. let spíše marginální Fatah a OOP ◼ Vznikají nezávisle na sobě ▪ Fatah (1959) – ztělesňoval od počátku pojetí pal. nacionalismu v duchu idejí J. Arafata (a jeho okolí) ▪ OOP (1964) – zastřešující organizace více pal. nacionalistických frakcí, ideje formulovány v Palestinské národní konvenci ▪ Orgány: Pal. ústřední rada, Pal. národní rada („parlament“), Pal. výkonná rada („vláda“) v čele s předsedou (Arafat, po smrti Abbás) ◼ 1967 vstoupí Fatah do OOP a začne jí dominovat Lidová fronta pro osvobození Palestiny ◼ V r. 1953 založil George Habáš Arabské nacionalistické hnutí (ANH). V srpnu 1967 se ANH spojilo s dvěma menšími radikálními skupinami a vznikla tak LFOP. ◼ Kombinování sekulárního arabského nacionalismu s marxismem-leninismem a maoismem. Patrná inspirace Castrem a Che Guevarou. ◼ Po šestidenní válce se zaměřila na boj proti izraelské okupaci. Jejím konečným cílem bylo zničení Izraele jakožto součást plánu zbavit Blízký východ západního vlivu. ◼ K zastřešující OOP se připojila v r. 1968 a stala se druhou nejsilnější frakcí hned po Fatahu. ◼ V r. 1974 však z OOP odešla a postavila se vůči ní do opozice. OOP kritizovala za její pragmatismus a za opuštění cíle zničit Izrael. ◼ Mezitím se od LFOP odtrhly dvě frakce: v r. 1968 Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Hlavní velení (LFOP-HV) a v r. 1969 Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFOP). ◼ LFOP operovala nejčastěji z Libanonu a z okupovaných území. V Sýrii měla po určitou dobu své hlavní velitelství. ◼ V 70. letech se dostala do kontaktu s různými světovými teroristy – například s německou Frakcí rudé armády (RAF) nebo s Japonskou Rudou armádou (JRA). ◼ Jedněmi z nejznámějších členů organizace byli Lejla Chalídová a Carlos „Šakal“. Další známý radikál, Wadia Haddád, unesl v r. 1976 spolu s několika dalšími členy LFOP a několika německými radikály letadlo Air France a přistáli s ním v ugandském Entebbe. ◼ Částečné umírnění od 90. let Propaganda LFOP Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFOP) ◼ Vznikla v r. 1969 odtržením od LFOP a jejím vůdcem se stal Nadžíf Hawátme. ◼ Zpočátku působila pod záštitou OOP a v té době měla přibližně 500 členů. Od Arafatova Fatahu tak stála DFOP vždy výrazně nalevo. ◼ Marxismus-leninismus a vize osvobození Pal. „lidovou revolucí“ (včetně ideje svržení arab. „imperialistických“ monarchií – hlavně jordánské). ◼ Operovala hlavně ze Sýrie, Libanonu a z okupovaných palestinských území. V r. 1970 zahájila sérii bombových útoků. ◼ Největší teror. akce se v r. 1974, kdy členové DFOP převlečení za izraelské vojáky obsadili školu ve městě Ma´alot a zavraždili zde 27 lidí. ◼ Mezi jejími násilnými akcemi byl i pokus o atentát na tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Ariela Šarona. ◼ Po r. 1988 značně omezila svoje aktivity. S náznaky počátku mírového procesu se stále víc vyhraňovala proti Fatahu. ◼ V r. 1991 se rozštěpila na dvě frakce: – umírněnou, vedenou Jásirem Abed Rabbem, která také zůstala členem OOP – radikální frakci vedenou Hawátmem pod názvem Aliance palestinských sil a zůstala vůči OOP v opozici. Propaganda DFOP Ženy v palestinských radikálních organizacích ◼ Palestinský radikální odboj je až do 80. let převážně sekulární a nacionalistický ◼ Řada členek organizací sdružených v OOP (hlavně ve Fatahu, LFOP, DFOP) ◼ Ikonická Lejla Cháled (nar. 1940), členka LFOP, „první žena, která unesla letadlo“ 1967 Po r. 1967 se Arafat stává vůdčí osobností OOP Výstavba izraelských osad po r. 1967 Izraelské osady na palestinských územích Černé září v Jordánsku září 1970 – červenec 1971 První intifáda (1987 – cca 1992) 1987 – Palestina: Hamás počátek vzestupu islamismu v Palestině šejch Ahmad Ismáíl JÁSÍN (1938–2004) Hamás: Charita a teror Palestinský islámský džihád (od r. 1981) ◼ Vznikl v 70. letech v pásmu Gazy jako palestinská odnož Egyptského islámského džihádu. ◼ Do čela se postavil Fathi Šikaki. ◼ Hlavním cílem skupiny se stalo osvobození Palestiny, likvidace Izraele a jeho nahrazení palestinskou islámskou teokracií. ◼ Hlavní sídlo PID se dlouhodobě nachází v Sýrii, podpora Asada a Hizballáhu během války v Sýrii – finanční vazby na Írán. ◼ Současným předsedou PID je šejch Ramadán, duchovním vůdcem organizace je Abd al-Azíz Auda. ◼ Oproti Hamásu svou popularitou PID mezi Palestinci vždy zaostával, neboť nevytvořil civilní křídlo po vzoru Hamásu. Mírový proces z Oslo (90. léta) Úpadek mírového procesu a zhoršování situace po r. 2000 1. a 2. intifáda Brigády mučedníků od Al-Aksá ◼ Návaznost na Fatah ◼ Vznikají po vypuknutí druhé intifády (2001) ◼ Deklarují jen útoky na vojenské cíle, ale v reálu útočí i na civilisty ◼ Marwán Barghútí Hamás vs. Fatah vzájemný respekt i konflikt Výrazné zhoršení vztahů po roce 2006 Palestinská politika v současnosti – dlouhodobá krize legitimity Nepokoje na jaře 2022 Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: ◼Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) ◼Izrael a Palestina (2005-2022) ◼Encyklopedie blízkov. terorismu (2007) ◼Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) ◼Rabbis of our Time (2015, Routledge) ◼Dějiny moderního Izraele (2011) ◼Lidé svatých zemí (2012) ◼Korán, meč a volební urna (2020)