RADIKALISMUS na BLÍZKÉM VÝCHODĚ M A REK Č E J KA RADIKALISMUS vymezení pojmu Široký, různě interpretovatelný pojem, který nezahrnuje pouze teroristické metody, ale i postoje radikálně alternativní vůči hlavním politickým proudům v politice. Pokouší se prostřednictvím radikalizace přinést strukturální změnu politického systému v podobě radikální reformy či revoluce Možné znaky: • Antisystémovost a boj proti politickému establishmentu, někdy však může být využíván i vládami • Násilné či teroristické aktivity • Mesianismus • Náboženský – možné snahy o vznik teokracie – halachický stát, chalífát • Sekulární – nový politický řád, nový člověk, … Etymologie – z latinského slova „radix“ – kořen. Tedy snaha „změnit kořeny“ politiky, systému, společnosti... Analogický (ale i odlišný) pojem je extremismus Výzkum: Cas Mudde, Miroslav Mareš, Max Strmiska, The Journal for the Study of Radicalism PŘÍKLAD MOŽNÉ TYPOLOGIE BLÍZKOVÝCHODNÍHO RADIKALISMU Z hlediska časové osy: historický, moderní Z hlediska přístupu k násilí: • Nenásilí (kvietistický) – např. Neturej Karta, část salafistů,… • Symbolické násilí – např. Černí panteři • Násilí jako hlavní metoda dosažení cílů – výrazná část teroristických skupin Z hlediska ideově-náboženského zaměření: • Sekulární (nacionalistický, levicový/pravicový, anarchistický…) • Religiózní (muslimský, židovský, křesťanský, …) • Hybridní (např. nacionalisticko-náboženský, klero-fašistický…) HISTORIE RADIKALISMU Židovský radikalismus z období Římské nadvlády – odboj proti Římu (velké povstání 66-70 n.l.) zélóti (z řeckého slova zélótés – kdo je horlivý, zanícený) – fanatičtí židovští bojovníci proti Římanům. Nejradikálnějších odnoží zélótů byla skupina nazývaná sicarii (heb. sikrikim). Latinsky „muži s dýkami“. (sing. sicarius) Zaměřovali se hlavně na vraždění Židů odmítajících jejich výzvy pro boj s Římany. Novodobé parafráze v Izraeli a mezi charedim MASADA ISLÁM Sunnitsko-šíitské násilí v počátečních obdobích islámu. K výraznému štěpení dochází zvláště uvnitř šíitského islámu ASASÍNOVÉ Ismáílitská odnož šíitského islámu působící cca 1030–1270 ◦ Hasan al-Sabah (1150-1124) ◦ zakladatel řádu ◦ Ohrožují seldžuckou moc ◦ Zničeni Mongoly Alamut Radikalizace společností na sklonku Osmanské říše Evropské angažmá na Blízkém východě - od začátku 19. stol., další důvod lokální radikalizace Nacionalismus 19. století - zrození moderních národů Nacionalismy na Blízkém východě Posílení zájmu o Blízký východ na přelomu 19./20. století První světová válka na Blízkém východě Turecko-německý džihád (1914) Osmanská říše vyhlašuje v listopadu 1914 s podporou Německa svatou válku (džihád). Sultán vydal prohlášení o tom, že to se jedná o "Cihad-i Ekber" (tur. „Největší ze všech válek“) a zároveň "Cihad-I Mukaddes" (tur. „Svatá válka“), protože osmanský sultán byl oficiálně zároveň chalífou všech muslimů na světě. To znamená, že muslimové na celém světě se měli připojit k tureckému úsilí v boji proti „nevěřícím“. Skutečnost byla jiná a mnoho muslimů – hlavně Arabů – proti Osmanské říši ve válce bojovalo. 1916 – Arabské povstání proti Turkům s podporou Britů Květen 1916 – Sykes-Picotova dohoda 1920 – konference v San Remu vytvoření hranic moderního Blízkého východu na základěSykes-Picotovydohody Evropská dominance na Blízkém východě ▪ Mandáty ▪ Britský: Palestina, Transjordánsko, Irák ▪ Francouzský: Sýrie, Libanon ▪ Kolonie ▪ Britské: Kuvajt, Katar, Bahrajn, Emiráty, Omán, Jemen ▪ Francouzské: Maroko, Alžírsko, Tunisko ▪ Výrazný vliv V.Británie a USA ▪ Saúdská Arábie, Egypt (V.Británie) Západní imperiální strategie „Rozděl a panuj“ Posilování etnických, jazykových, kulturních, a náboženských konfliktních linií mezi etniky a náboženstvími Příklad divide et impera ve francouzském mandátu Sýrie (1920-1946) ◼ Francouzský mandát byl rozdělen na 6 států ◼ Počátek sektářské politiky a podpory klientských skupin Povstání v Sýrii (1925) Pod vedením drúzského vůdce Sultána al-Atraše Zahrnovalo i sunnity a křesťany Zpočátku velké francouzské ztráty a prohry Situace v Arábii Britská a francouzská protipovstalecká strategie „železné pěsti“ ► Vojenské operace (někdy spojené se střelbou do civilistů, plošným bombardováním), zatýkání, tvrdé výslechy (někdy spojené s mučením), nevyjednávání s povstalci atd. Protibritské povstání v Iráku (1920) Povstání Ahmada Barzáního v iráckém Kurdistánu (1931-32) První počátky politického islámu v meziválečném období • Řada muslimů se vymezuje proti sekularismu – a to jak přicházejícího zvenčí (koloniální, mandátní správa), tak zevnitř (sekulární ideologie uvnitř muslimského světa – nacionalismus, sekulární monarchie, levice, baasismus,…) • Kritika korupce, nepotismu, brutality a dalších nešvarů spojených se sekulárními režimy či koloniálními velmocemi • klíčový je vznik Muslimského bratrstva 1928 – jde v podstatě o vznik novodobého islamismu/politického islámu •Muslimští bratři zpočátku nemají zájem o politiku, kvietismus, postupem času se však dostávají do konfliktu se sekulárními režimy (Egypt, Palestina, Sýrie..) a radikalizují se •V některých případech přechod od islámského kvietismu/apolitismu k politizaci, či násilnému prosazování politických cílů (např. Izzaddín Kassám v Palestině) Většina blízkovýchodních zemí se osamostatňuje až po r. 1945 Blízký východ po 2. světové válce Dočasný úspěch arabského nacionalismu ▪Británie a Francie jsou po 2. sv. válce extrémně nepopulární ▪naopak velmoci jako USA a Sovětský svaz mají v oblasti dobré šance ▪Blízký východ se stává předmětem jejich zájmů i bojištěm Studené války ▪většina nově vzniklých režimů muslimského světa jsou nacionalistické a sekulární nikoliv islámské ▪na islámská hnutí pohlížejí arabské režimy s nedůvěrou jako na politické protivníky ▪řada arabských nacionalistů koketuje s východním blokem a s komunismem (z toho důvodu Západ tajně podporuje islamisty) Studená válka na Blízkém východě Generace charismatických arabských vůdců Zezačátkuvelminadějnía důslední Pozdějikorumpují,dostávajíse podvlivvelmocía stávajíse autokraty Sekulární ideologie na Blízkém východě - nejčastěji jde o mix arabského nacionalismu a socialismu Sekularismus na Blízkém východě (50.-70. léta) Islám zůstává kdesi v pozadí a předpokládá se, že bude – podobně jako na Západě křesťanství – vytěsněn z veřejné sféry a nahrazen ideologiemi či západním konzumismem Násirismus (50.–60. léta) Hlavní elementy: - arabský socialismus - (pan-arabský) nacionalismus - republikanismus - anti-imperialismus - sekularismus Baasismus a strana Baas ◼ Sekulární arabské nacionalistické hnutí (od 40. let 20. stol.) ◼ Michel Aflaq (1910-1989) – filozof a ideolog baasismu ◼ kombinuje arabský nacionalismus, socialismus panarabismus a zaměření proti západnímu vlivu ◼ motta baasismu: „jednota, rovnost, socialismus“ ◼ „Arabský duch proti materialistickému komunismu“ ◼ Nejsilnější je baasismus v Sýrii (strana založena 1947) a v Iráku ◼ V Sýrii se dostala strana Baas k moci krvavým převratem v roce 1963 ◼ 1966 – vnitrostranický převrat ve straně Baas (Assadovci proti Aflaqovcům) VZESTUP NÁBOŽENSTVÍ a FUNDAMENTALISMU jako odpověď na KRIZI NACIONALISMU ▪ Hlavně po r. 1967 – rozčarování mnohých Arabů z neúspěchů arabského nacionalismu a pomalé modernizace ▪Korupce, chudoba, neúspěchy ve válkách a politice, přílišné vazalství k Východu či Západu, přílišná sekularizace a potlačování politického islámu ▪Mnozí Arabové a muslimové hledají nové politické alternativy ▪Šance právě pro ISLAMISTY, kteří výše uvedené věci trvale kritizovali z opozice a měli často pověst mučedníků ▪mnohem později využívají islamisté dění ARABSKÉHO JARA (přelom 2010/2011) VZNIK a VZESTUP RADIKÁLNÍCH ISLAMISTICKÝCH HNUTÍ Islámský džihád (Egypt) – konec 70. let Hizballáh – 1985 Hamás – 1987 Tálibán – 1994 Al-Káida – 1998 (resp. konec 80. let) ISIS – 2006 Salafistický džihádismus S pojmem přišel Gilles Kepel Relativně nový trend Zdroj: Rand Ještě větší útlak a represe arabských sekulárních režimů Blízkovýchodní konflikty a jejich oběti Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) Izrael a Palestina (2005-2022) Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007) Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) Rabbis of our Time (2015, Routledge) Dějiny moderního Izraele (2011) Lidé svatých zemí (2012) Korán, meč a volební urna (2020)