Apolitické proudy v islámu a salafistické hnutí Marek Čejka Jak sami chápete pojem „fundamentalismus“? Fundamentalismus • Fundamentalimus jako antiteze modernismu • Lpění na základních principech („fundamentech“) náboženství • Spjatý s více či méně doslovnou interpretací náboženských textů, náboženskou netolerancí (často silněji vnitřní než vnější) a představě o vlastní autenticitě a „držení pravdy“ • Přítomný ve všech velkých náboženstvích Termín je původně spojený s protestantismem V USA vyšla v letech 1909–15 série dvanácti svazků nazvaná The Fundamentals, která obsahovala stati napsané různými protestantskými teology stavějícím se proti jakémukoliv kompromisu s moderním životním stylem „Five fundamentals“ - neomylnost Bible - panenské narození Krista - Kristova smrt jako vykoupení z hříchu - tělesné Kristovo vzkříšení a jeho druhý příchod na konci světa - historická realita Kristových zázraků Odmítnutí politiky jako reakce na modernitu • Fundamentalistické proudy jsou v abrahámských náboženstvích mohou být spojeny s a-političností nebo anti-političností. • Vymezují se proti dědictví osvícenství v podobě sekularismu, moderní masové politiky a moderních ideologií tak jak přichází ze Západu • Považují je za korumpující a ohrožující fenomény, před kterými je třeba se mít na pozoru • V moderní době, kdy je zjevné, že náboženství není plně očištěno, je zjevné, že politika vede často ke korupci a nespravedlnosti. Společnost za této situace nemohla pochopit principy autentického Božího zákona. • Spravedlivá politika tedy souvisí až s obdobím po jeho nastolení. – Moderní politiku mohou fundamentalisté zcela odmítat (část salafistů) – Moderní politika může být pragmaticky využívaná a ovlivňovaná ve prospěch teokratizace státu a společnosti (výrazná část izraelských charedim) Salafisté SALAFISMUS (SALAFÍJA) • Široký myšlenkový proud v rámci sunnitského islámu (nikoliv v šíitském!), který odkazuje na „odkaz předků prvních generací islámu“ • Různé verze salafismu se odlišují v rámci muslimského světa: – Většina salafistů nemá zájem o politiku (kvietismus). Muhammad Al-Albání (1914–1999), Abd al-Azíz ibn Baz (1910–1999) Muhammad ibn al-Utajmín (1925–2001). – Menší část se politicky angažuje (Egypt). Safar al-Hawálí (1950), Salman al-Auda (1956) – Malá část „salafističtí džihádisté“. Usáma bin Ládin (1957-2011). • Salafismus často nepřesně interpretován jako synonymum wahhábismu. K většímu propojení s wahhábismem došlo až mnohem později při emigraci egyptských salafistů do Saúdské Arábie za Násira (60. léta XX. stol.) • Egyptská modernistická salafíja: Zrodila se hlavně v 19. stol. a snaží se upozornit na „úpadkové - neislámské“ tendence v rámci islámu a návrat k islámským kořenům. • Významní myslitelé: Muhammad Abdu (1849–1905) Rašíd Ridá (1865–1935) Al-Afghání (1838–1897) Lokální kořeny salafismu Geneze salafismu Zdroj: autor Tři typy salafismu (podle Q. Wiktorowicze): • Puristé/Kvietisté - Většina salafistů NEmá zájem o moderní politiku. Muhammad Al-Albání (1914– 1999), Abd al-Azíz ibn Baz (1910–1999) Muhammad ibn al-Utajmín (1925–2001). • Političtí – Menší část se politicky angažuje (např. v Egyptě – podpora režimu jako protiváha Muslimského bratrstva). Safar al-Hawálí (1950), Salman al-Auda (1956) • Malá část jsou „salafističtí džihádisté“. Abdulláh Azzám (1941–1989), Usáma bin Ládin (1957–2011) Puristický/kvietistický salafismus • Nejrozšířenějším současným směrem salafismu, který má zároveň i nejhlubší kořeny. • Pojem kvietismus v souvislosti s islámem je často vysvětlován jako v podstatě apolitický či přímo antipolitický protiklad k islamismu. Anti-političtí nemusí být jen salafisté, ale i příslušníci dalších proudů islámu, například některých sufíjských řádů, atd. • Jeho stoupence lze označit za náboženské fundamentalisty s izolacionistickými tendencemi, kteří jsou ale obvykle ve vztahu k okolí, včetně státu, pragmaticky loajální. • Úsilí o čistotu islámu pro ně představuje nejzásadnější hodnotu a vše ostatní je více či méně podružné. • Politický aktivismus není dle puristů dobrý dokonce ani v časech útlaku, neboť může vládce motivovat k represím. Naopak pokojná a nepolitická propagace islámu (da‘wa) je vhodným způsobem aktivismu. Proti samotnému soudobému pojetí politiky a politických aktivit se vymezují z více důvodů: • Zákonem nejvyšší právní síly je Korán a demokracie a parlamenty se mohou s Koránem snadno dostat do rozporu. Uzurpují si totiž zákonodárné právo, které náleží jedině Bohu. • Puristické salafisty irituje i stranická politika, protože ta rozděluje muslimy do frakcí, což je opět v rozporu s Koránem. • Západní vlivy a hodnoty puristé velmi razantně zavrhují jako korumpující, a to stejné platí i pro různé západní myšlenkové koncepty (odmítají například i pojmy jako „fundamentalismus“, „extrémismus“, ale třeba i „mezináboženský dialog“). • Nedistancují se však jen od západního vlivu, ale izolují se často i od liberálnějších muslimských směrů a mají tendence vytvářet salafistická ghetta – nemají tedy zájem ani o dialog vnitronáboženský. • Byť s dalšími pojetími salafismu – politickým a džihádistickým – sdílejí snahu o očistu islámu, jejich strategii postavenou na politických aktivitách, či dokonce násilí, považují za nebezpečné inovace, které nemají precedens v činech proroka Mohameda ani jeho společníků. • K politickým či džihádistickým salafistům však mohou někdy cítit určitou shovívavost, jako k těm, kteří byli motivováni dobrými cíli, avšak chtěli jich dosáhnout nesprávnou cestou Osobnosti kvietistického salafismu • Muhammad Násiruddín al-Albání (1914–1999) • Abd al-Azíz ibn Baz (1910–1999) • Muhammad ibn al-Utajmín (1925–2001) Politizace salafismu během arabského jara • Sekulární arabské režimy využívají napětí mezi islamisty a salafisty Salafisté v egyptském parlamentu Salafistický džihádismus • S pojmem přišel Gilles Kepel • Relativně nový trend • Azzám, Zawáhirí, Bin Ládin, Makdísí Zdroj: Rand Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: •Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) •Izrael a Palestina (2005-2022) •Encyklopedie blízkov. terorismu (2007) •Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) •Rabbis of our Time (2015, Routledge) •Dějiny moderního Izraele (2011) •Lidé svatých zemí (2012) •Korán, meč a volební urna (2020)