HOMÉR/ODYSSEIA
ODYSSEUS
Opustili jsme plané pustého Ókcanu
a brázdili jasnou hladinu moře,
dojeli k ajaiským břehům, u nichž se rodí Zora
a vychází Hélios zářný.
Stu nul a loď v písečných dunách.
Vystoupili jsme na břeh, sklesli vysíleni
a čekali, až začne svítat.
Když se pak východ rděl jitrem,
poslal jsem druhy do dvorce Kirčina pro Elpénora.
Rychle jsme skáceli kmeny na kopci nad zátokou
a vystrojili jsme pohřeb. Bylo nám hořko v duši.
Když shořel na hranici, mrtvý i jeho zbroj, nasypali jsme hrob, vztyčili na něm kámen a na samém vrcholku jeho zabodli veslo.
Tak bylo skončeno vše. Kirké se dověděla,
že jsme se vrátili z Hádu, i přiběhla sama ve svůdném Ěatč
a služky její nesly maso a chléb
i rudé jiskrné víno.
Stanula mezi námi bohyně jasná a řekla:
— Jste vy mi odvážní smělci! Sestoupili jste živi
189
HOMÉR/OD YSSEIA ODYSSEUS
v Hadovu říši! Zachtělo sc vám vejít tam dvakrát?
Človek přece jen jedenkrát zmírá!
Teď však jezte a pijte, než zapadne slunce.
Až bude svítat, zvedněte kotvy!
Řeknu vám směr a vše čeho třeba vám povím,
aby vás nezaskočila pohroma náhlá na vodě, na zemi
uskokem krutým a nezpůsobila vám žal.
Domluvila a druzi poslechli rádi.
Táborili jsme tehdy celý den na mořském břehu, maso jsme jedli a sladké víno jsme pili do slunce západu.
Když zapadlo slunce a tma na břehy padla, ulehli plavci k balvanům, za které zasmekli lana.
Mne vzala za ruku Kirké, vyvedla z tábora, usedl jsem a Kirké přisedla ke mně. Nejdříve ptala se na vše a já jí vypravoval. Potom se jasná Kirké chopila sama slova. ■— To tedy je skončeno, řekla. Poslyš však nyní, co ti chci říci. Snad ti to bůh vštípí v paměť.
Nejdříve připluješ k Seirénám; ty zmámí každého, kdo se jen přiblíží k nim. Kdo jednou na jejich ostrov
bezděky přijde a hlas jejich uslyší, toho již nespatří žena a kolem toho se nikdy již děti nesběhnou. Seirény zmámí ho zpěvem. Na louce sedí a hromady kostí leží u jejich nohou a na nich zvětrává poslední kůže. Jeď klidně mimo, plavcům však zalep raději uši voskem z medových pláství, aby jich neslyšeli. Chce š-li je slyšeti sám, rozkaž, ať přiváží tebe k stěžni, za ruce za nohy, stojícího a utáhnou pevně lano! Pak můžeš slyšet rozkošný jejich zpěv.
Budeš-li plavec však zapřísahat! a budeš-Ii řvát, aby tě rozvázali, ať ještě více utáhnou lana! Až zmlknou Seirény za vámi v dáli,
HOMÉR/O P YSSE1A ODYSSEUS
nebudu ti již podrobně radit, kudy máš plout; rozhodni se pak sám. Naznačím ti jen obojí cestu.
Z jedné strany nad tebou visí skalnaté tesy; u jejich paty burácí obrovský příboj Amfitrítin. Plankty nazývají se v řeči blažených bohů. Žádný pták kolem nich nepřeletí, ni holubice, jež přinášívají Diovi Otci ambrózii: hladký tes uchvátí vždy jednu z nich, otec bohů a lidí však vyšle zas jinou. A loď, která se k skalám těm přiblížila, ztracena jest.
Vrak a mrtvoly plavců unáší příboj a vraždící vír.
Jediná ze všech lodí brázdících moře proplula —
byla to Argó, o které zpívají písně,
když od krále Aiéta jela.
I ji by byl roztříštil příboj 0 skalní tesy,
spasila ji však Héré, jež Iásona ochraňovala.
Za nimi tyčí sc skaliska dvojí: jedno se dotýká nebes
ostrým vrcholem svým, který je zahalen věčně
špinavou mlhou. A nikdy se obloha vesele neusměje
na vrchol ten; v létě ni na podzim.
Nikdo jej nezlezc vzhůru ni dolů,
i kdyby dvacet měl rukou a nohou;
skála je hladká, jak dokola vyleštěná.
Uprostřed skalního tesu je tmavá sluje
k západu, k Erebu obrácená. Podél ní pojedeš
s korábem širokých boků.
I kdyby nejlepší střelec se snažil vystřelit šíp
z paluby k sluji, nedostřelí.
Ve sluji bydlí strašlivá Skyllé,
která štěká jak pes. Má dvanáct noh
bez lýtek s chodidly zmrzačenými,
a šest dlouhých krků neuvěřitelné délky.
Na každém krku sedí ohyzdná hlava
a v jejím jícnu se tmějí tři řady zubů,
hustých a nespočetných. A černá zhouba z nich zírá.
Zpoíovic těla ji jeskyně kryje,
hlavami hýbá však z příšerné tůně, hladově frká
190
191
HOMÉR ODYSSEJ A
ODYSSEUS
a potravu shání po balvanech:
tuleně, delfíny či ještě větší nějakou stvůru,
které si Amfitríté v hlubinách bez počtu živí.
Neslyšels plavce, jenž by se chlubil,
že proplul živ a zdráv mimo: každým ze šesti krků
uchvátí Skyllé vždy jednoho se siných lodí.
Druhá skála je nižší, leč tak těsně u skály první, že z jedné na druhou dostřelil bys. Na skále vyrostl divoký fík; má široké, husté větve. A pod ním vpíjí hlubiny mořské božská Charybdis. Třikrát denně je chrlí a třikrát znovu zas vpíjí. Běda ti, přiblížíš-li se.
Ani Ten, který otřásá zemí, tě z jejího jícnu nevytrhne!
Jeď proto raději těsně u sluje Skylliny. A bij vlny divoce vesly! Je přece jen lépe, ztratíš-li druhů jen šest než najednou všecky.
Ztichla. A já se zeptal:
■— Božská, prosím tě snažně, pověz mi pravdu!
Nemohl bych snad nějak Charybdě ujít a ubrániti se Skyllé,
až by se sápala po plavcích mých?
Odpověděla mi bohyně jasná:
—- Ty smělče! Zase již myslíš na dobrodružství
a zvůli, a bít se chceš dokonce s bohy nesmrtelnými?
Skyllé je nesmrtelná; je netvor nesmrtelný,
hrozný, strašlivé zvíře, ukrutné, nepřemožitelné!
Smělost ti před ní nepomůže. Je možno jen prchnout!
Zdržíš-li se jen chvíli u její skály
a budeš se chystat k boji,
potvora znovu natáhne šest svých hladových krků
a schvátí z korábu znovu šest plavců.
Jen rychle veslujte pod její slují
a volej bohyni Krataii, Škyllinu matku,
jež tuto metlu lidstva porodila.
Ta ji pak zdrží, aby vám neškodila již dál.
HOMÉR/ODYSSEIA
ODYSSEUS
Pak připluješ k ostrovu Thrinakii.
Na něm se pasou stáda Hyperíonova syna: krávy a ovce. Sedm stád krav a sedm stád nádherných ovcí. A v každém stádě je padesát kusů; nepřibývá jich a neubývá.
Dvě nymfy pletenců hustých je pasou, Lampetié a Faethúsa. Zplodil je Hélios, Hyperíonův syn, s Neairou jasnou. Když božská matka dcery své vychovala, poslala je
na ostrov Thrinakii, pást otcovy krávy a ovce. Na návrat mysli, jediné neporaz krávy, a dostanete se po hrozných strastech na Ithaku. Pobiješ-li je, zahynete.
Umlkla Kirké, počalo svítat. A božská Kirké mizela pobřežním porostem do nitra ostrova.
Běžel jsem k lodi, probudil plavce a kázal,
by lana sesmekli z břehu a skočili k veslům.
Do lodi naskákali a usedli u vesel všichni,
zabrali prudce a bili zpěněné more.
Kirké, bohyně pletenců hustých, mluvící lidským hlasem,
poslala za námi příznivý vítr, jenž napjal plachty.
Spěšně jsme vytáhli kotvy a usedli němi; vítr nás hnal.
Pracoval pouze muž u kormidla.
Tehdy jsem řekl druhům se starostlivou tváří: — Hoši, ne jednomu nebo dvěma je třeba znáti, co předpověděla mi Kirké. Chci, abyste o tom slyšeli všichni. Jdeme vstříc smrti, můžeme však též žít! Nejdříve radí nám nymfa, abychom prchli před čarovnými hlasy Seirčn a jejich loukou. Jen já smím zpěv slyšet; přivažte mne však lany, abych ni jediným údem nemohl hnouti, u stožáru.
Budu-li vás však zapřísahati
a budu-li prosit: „Rozvažte lano!"' ruce i nohy ještě víc utáhněte! Tak jsem jim prozradil příští náš osud.
192
193
HOMÉR/OD YSSEIA ODYSSEUS
A jako šipkou letěl náš koráb hnán větry k ostrovu Seirén.
Náhle ulehl vítr; ocitli jsme sc v tišině mrtvé. Bozi ztišili moře.
Lodníci vrhli se do plachet, do lodi spustili je
a zabrali spousty vod vesly. Nehybná hladina zbělela rázem
nárazy jedlových vesel, jak bili ji prudce.
Já zatím rozkrájel nožem veliký kotouč vosku na malé kousky a hnětl.
Vosk brzy změkl silou mých prstů a paprsků Héliových, boha, jenž nebesy kráčí. Zalepil jsem pak všem druhům uši. Oni mne tvrdými lany na rukou, na nohou ke stěžni přivázali. Usedli pak a bili vesly zpěněné moře.
Když byli jsme u jejich břehu, co člověk by dokřikl z lodi,
a šipkou se přibližovali,
uzřely Seirčny, že sc loď blíží, a jaly se zpívat:
„Pojď, Odysscc slavný, achajská pýcho,
ke břehu přistaň, ať uzříš
náš sladký zjev! Nikdo se neplavil
mimo náš ostrov na černé lodi, aby byl nechtěl slyšeti z našich úst zpěv!
Pak teprv dále jel blažen a naplněn poznáním novým. Jak jste se na trójských pláních, Argejští, s Trojany bili a co se kde děje po širém světě, ti povím!'"
A zpívaly nej sladším hlasem. Toužil jsem slyšeti více
a obrvím zoufale znamení dával svým druhům,
aby mne rozvázali.
Bili dál, skloněni, zpěněné more.
Jen Eurylochos s Perimédem
skočili od vesel kc mně a utáhli lana.
Vzdalovali jsme se.
HOMÉR.' O D Y S SH1A ODYSSEUS
Když Seirény nebylo možno již slyšet, odlepili si plavci vosk z uší a odvázali i mne. Čarovná výspa mizela v dáli. Před námi však se válela pára nad vodami,
stříkaly vysoké vlny a k sluchu zaléhalo již dunění temné.
Veslaři leknutím ztuhli a vesla jim vypadla z rukou. Skrčeni naslouchali jsme hukotu vod a loď se jen na vlnách pohupovala, protože paže pustily vesla.
Běžel jsem lodí a domlouval druhům,
nad každým jsem se sklonil a do uší chvatně mu křičel;
— Prožili jsme již dost zlého!
A horší osud nečeká na nás, než když nás zavřel
Kyklop nelidskou silou v jeskyni své!
Spasil jsem vás jen smělostí, silou a chytrostí svojí!
1 dnešních hrůz budeme jednou vzpomínat, věřte!
Teď chopte se vesel a řiďte se rozkazy mými!
Veslaři na lavicích, bijte teď zpěněné vlny!
Snad dopřeje Zeus, že prchneme i této zkáze!
A ty tam u kormidla, vedeš nás všecky!
Buď pamětliv toho! Vyhni se páře a víru
a řiď koráb skorém na skálu samu!
Ulmeš-li se jen o vlas, zahyneme!
Umlkl jsem a druzi poslechli mžikem.
O Skylle jsem však mlčel, které se vyhnouti nebylo možno,
aby snad ze strachu před smrtí neklesla vesla
a všichni se nenahrnuli do podpalubí.
A sám jsem nemyslil již na slova Kirěina,
abych sc nechystal k boji.
Naopak připjal jsem na prsa krunýř, chopil se drevců dvou a stanul na lodní přídi. Doufal jsem, že tak nejdříve
spatřím obludu, která mým druhům chystala smrt, až bude vylézat z doupěte svého. Neviděl jsem, ač námahou zemdlel mi zrak,
194
195
HOMÉR/OD YSSE'I A
ODYSSEUS
jak marně jsem pátral očima po skále v parách.
Vjeli jsme do kleté úžiny, zoufale naříkajíce.
Tu číhala Skyllé a tam zase hltala hrozná Charybdis
slanou spoušť vodní. A když ji vyvrhovala,
nadýmala se, syčíc jak měďěnec nad plameny,
a s hukotem strašným; pěna se vysoko rozstřikovala
a třísnila vrcholky skalisk, pak padajíc smáčela obě.
Jakmile slanou vodu počala hltati zase,
propadl se střed strhujícího jícnu,
ve skalách dunělo strašně a bylo viděti sinavé dno.
Smrtelná hrůza schválila plavce. Zatímco stáli jsme ztuhlí předtuchou smrti a zírali před sebe vytřeštěně,
Skyllč se nahnula ze skály zvolna a vylovila si z lodi šest mužů;
odvahou srdcí i pružností paží nejsilnějŠích.
Ohlédl jsem se z přídi do nitra letící lodi a zřel jsem již pouze nad sebou ruce a nohy druhů, jež uchvátila.
Křičeli zoufale a lkali marně, volali na mne naposledy.
Když rybář z výběžku skály vnadidlo hodí rybkám,
udičku na dlouhém prutu,
která je chráněna rourkou z býčího rohu,
táhne mrskající se kořist na skálu k sobě;
tak se svíjeli zoufale oni, když Skyllé je vytahovala.
Zralá je v otvoru sluje a v děsném zápase smrti
ruce k nám vztahovali.
Neznám pohledu bolestnějšího na vlnách mořských, ač jsem již tolik běd prožil!
Když jsme unikli Skyllině sluji a Charybdě strašné, přiblížili jsme se brzy k svatému ostrovu Héliovú, kde pasou se stáda Toho, jenž po nebi kráčí, kravky s širokým čelem a tučné ovce.
HOMĚR/QDYSSEIA
Byli jsme na moři ještě, na lodi širokých boků,
a již k nám zalehlo bučení hovězích stád, jež do ohrad hnaly,
a mekot ovcí.
Tehdy mně v mysli vyvstala výstraha thébského věštce, slepého Teiresia i ajaiské Kirky, kteří mě varovali,
abych se vyhnul ostrovu Héliovú i na hony cesty. Při stanem e-li, připravíme si žalostný konec.
— Zabočte s černou lodí, veslaři, od ostrova! Křičel jsem v poslední chvíli. A plavci se zasmušili. Eurylochos se dokonce jízlivě ozval:
— Jsi krutý, Odyssee! Toť se ví, síly máš nazbyt! Tobě se kolena nechvějí nikdy! Jsi jako ze železa. Proč nedáš plavcům uštvaným dřinou a bděním vystoupit na suchou zemi,
kde by se uprostred vod zas jednou potěšit mohli večeří lidskou! Rozkážeš: vy tam, zabočte cd ostrova!
Ženeš nás na moře zbarvené jakoby krví
a nutíš blouditi hladové nocí, která se blíží!
Nocí skučeti budou nárazy větru; smetou i koráb
zhoubnou svou silou! Kam máme prchnout před jistou smrti,
zaduj e-li pak nárazem strašným mohutný Jih
anebo svištící Západ, jež lodi rozmeíávají
i bez vůle bohů!
Necíi nás pristáti před tmou a na břehu u rychlé lodi v klidu se navečeříme. Ráno spustíme loď a vyjedeme zas na širé moře!
Domluvil Eurylochos a kolem se ozval souhlas. A já poznal, že jc zle. Odpověděl jsem tedy:
— Můžete, Euiylochu, mne jediného snad donutit. Možná. Přísahejte mi však, seťkáme-li se
se stády krav Či ovcí, že nikdo ni jedinou krávu a jedinou ovci ze zaslepenosti neporazí, že budete všichni jistí jen z Kirčiných zásob!
Tak jsem promluvil k druhům a oni překotně přísahali.
196
197
IIOMĚ R/ODYSSEIA 0D YSSEUS
Když skončili přísahu svatou, přistáli jsme
se štíhlou lodí v zátoce, v místech, kde tekl pramen.
Plavci vystoupili a chystali spěšně večeři v písku.
Když žízeň a hlad dosyta ukojili,
vzpomínali svých druhů, jež zchvátila Skyllé
a požrala před jeskyní.
Rozplakali se, soudruzi moji, a usnuli hořem.
V poslední třetině noci, když na nebi pobledly hvězdy, seslal Zeus, vládce mračen, vichřici prudkou s bouří. A bylo jen jedno: moře a nebe. Temná noc zhlíila vše. Když se pak po bouři východ rděl jitrem, vytáhli jsme svou loď pod klenbu sluje, v níž jistě léhaly nymfy a křepčily reje.
Svolal jsem druhy a řekl jim přímo:
— Máme v lodi dost jídla i pití!
A proto znovu vás zapřísahám: šetřte krav na ostrově,
ať nás nestihne zkáza!
Krávy a ovce na Thrinakii jsou stáda mocného boha Hélia, který vše vidí a slyší.
Opakoval jsem tedy výstrahu svou,
a tehdy poslechli ještě. Jih však vál od té noci
po celý měsíc a nebylo chvíle,
ve které by se byl zvedl opačný vítr:
jen Jih a Východ, Euros a Notos.
Dokud měli co jíst a pili ze zásob v podpalubí,
šetřili krav; báli se přece jen smrti.
Když jsme však zásoby snčdli, potloukali se
mrzutě po ostrově a lovili ryby a ptáky,
co se jen dalo.
Vyšel jsem do nitra Thrinakie,
abych byl sám a k bohům nesmrtelným se pomodlit mohl. Když jsem svým druhům zmizel již z očí, došel jsem místa, na němž se nepohnul větrem ani list trávy. Umyv si ruce, vzýval jsem bohy, sídlící na nebi širém. Bozi seslali spánek na moje víčka.
HOMÉR ODYSSl-lA ODYS.SĽUS
Zatím však Eurylochos štval v táboře plavec:
— Uvědomte si, přátelé, co jste již vytrpěli!
Smrt je snad vždycky hrozná pro smrtelníky, to vím.
Smrt z hladu je smrtí nejhroznější!
Sežeňte proto nejlepší kusy
z krav Héliových. Obětujeme nejdříve bohům,
sídlícím na nebi širém. A dostaneme-li se kdy
na Ithaku a pastviny rodné, zasvětíme pak
Tomu, jenž po nebi kráčí, nádherný chrám
a přineseme mu dary.
Rozhodne-li se bůh, že pro krávy s dlouhými rohy rozbije naši loď, a ostatní bozi to schválí, raději pojdu hned a zalknu se slanou vodou, než abych klopýtal týden o hladu po ostrově!
Domluvil Eurylochos a všichni s ním souhlasili.
Sehnali nejlepší krávy až k moři:
krávy se beztoho pásly skorém až u černé lodi,
lesklé a pěkné, s širokým čelem.
Obstoupili je plavci, pomodlili se a rozhazovali
čerstvé dubové listí; ječmene neměli již.
Pomodlili se znovu, zabili krávy, stáhli je, vyřízli kýty,
dvakrát je lojem obalili
a na ně položili
odrezky z ostatních kusů.
Neměli ani vína, by hořící oběť postříknout mohli,
přinesli tedy vodu a pak již pekli.
Upekli maso, stáhli je z rožňů a chystali hody.
Tehdy jsem procitl teprv a vracel se k rychlé lodi na mořském břehu.
čím jsem byl blíže, tím více dráždila chřípí obětní vůně. Zděsil jsem se a zaúpěl k bohům:
— Die, náš otče, a ostatní věční bozi!
Schválně jste seslali na moje víčka kletý ten spánek, by plavci provedli zatím děsivý zločin!
A Lampetié se vznášela již s vlajícím rouchem k samému Hélioví
198
199
HOMÉR/ODYSSEIA
ODYSSEUS
HOMÉR/ODYSSEIA
ODYSSEUS
se zprávou, že jsme pobili stáda.
Hélios vykřikl tehdy ve hněvu spravedlivém:
— Die, náš otče, a ostatní věční bozi! Pomstěte mne teď na druzích Odysseových, kteří mi pobili ze zvůle stáda, radost mých očí, kdykoliv jsem je spatřil, stoupaje nebeskou klenbou, anebo když jsem se obracel z oblohy k zemi! Neodpykají-Ii strašně za svoji loupež,
sestoupím v Hadovu říši — a budu svítit mrtvým!
Odpověděl mu Kronův syn, vládce mračen:
— Hčlie, sviť jen dále blaženým bohům a smrtelným lidem na širé zemi!
Těm na Thrinakii srazím rychlou loď brzy do rudých vln a roztříštím ji!
To jsem až později zvěděl
od nymfy Kalypsy pletenců hustých a ta zas vše slyšela od Herma, božího posla.
Když jsem doběhl tehdy k rychlé své lodi
na mořském břehu, spílal jsem plavcům.
Co vsak již s tím! Krav nevzkřísil nikdo.
A bozi již ukazovali znamení strašná:
stažené kravské kůže samy se pohybovaly,
maso na rožni zabučelo, ať syrové, pečené, všecko,
jako by zařvaly krávy.
Sest dní tak hodovali tam nešťastní plavci
Z krav, které ukradli bohu.
Když sedmý den seslal veliký Kronův syn,
ulehl vítr, utišilo se bouřlivé vlnobití,
my vstoupili na loď a vypluli na širé moře.
Stožár jsme vztyčili dříve a napjali bílé plachty,
které se třepaly vzduchem.
Když však již ostrov mizel za námi v dáli
a kolem nebylo pevniny žádné, jen nebe a spousty vod,
rozestřel Kronův syn nad lodí, letící po vodní pláni,
sinavý mrak a mořské hlubiny zčernaly pod ním.
Daleko neletěl koráb po vodní pláni.
Ve chvíli přihnal se západní vítr se strašným jekem
a strašlivou silou.
Zpřetrhal na stožáru hned obojí ráhna a stožár
se s hrozným praskotem zřítil; plachty a ráhna do moře padly. A klesající stěžeň se smekl po muži u komiidla.
Zlomil mu lebeční kost. Padl jak potápěč z paluby, vypustil duši.
Tehdy zahřímal Zeus a mrštil do lodi bleskem. Zvrátil se koráb zasažen Diem v zápachu sirncm do vln a plavci vypadli všichni. Vlny zmítaly jimi kol černé lodi jak bílými racky; bůh určil, že zemřou.
Opuštěn potácel jsem se se svou lodí.
Náhle utrhly vlny lodní kýl od boků vysmolených
a unášely jej, pouhý jen vrak.
Přes kýl se klátil rozbitý stožár; kus lana z plachty
viselo z nčho, spleteno z býčí kůže.
Strhl jsem lano a svázal jím stožár a kýl;
zachytil jsem se jich tak a nechal se unášet bouří.
A dravé víry Západu rozběsněného se utišily; zvedl se však zase Jih a zděsil mě novou hrůzou, že budu zahnán až k jícnu Charybdy kruté.
Vlny mnou zmítaly po celou noc.
Když vyšlo slunce, byl jsem už u skály Skylliny
a strašné Charybdy. Hltala právě vodu.
Skočil jsem zoufale, chytil se větvoví starého fíku.
Visel jsem na něm spíše jak netopýr dolů
a nemohl se již nohama zachytit ani vylezli dále.
Kořeny byly nízko a dlouhé mohutné větve
až příliš vysoko zase a nakláněly se
přes jícen Charybdy kleté.
Křečovitě jsem svíral svou větev — a čekal,
až lodní stožár a kýl vyplují opět. Konečně jsem se dočkal!
Teprve asi v době, kdy na sklonku dne
200
201
HOMÉR/ODYSSEIA
ODYSSEUS
HOMÉR/ODYSSEIA
ODYSSEUS
vrací sc z tržiště soudce k večeři domů, unaven spory kramářů hašterivých, objevily se na hladině.
Odrazil jsem se rukama, nohama z větve a skočil do mořských vin, až voda vysoko stříkla, rozkročmo usedl na trám a rukama vesloval prudce.
Devět dní bloudil jsem po moři širém. Desáté noci dovedli mě snad bozi k ostrovu Ógygii, kde sídlí jasná Kalypsó, nymfa pletcnců hustých, mluvící lidským hlasem. Ujala se mne.
Co bych však vypravoval. Tobě a jasné tvé choti jsem líčil ten příběh již včera; právě tu ve večeřadle. A nechce se vyprávět znovu, co jsem již řekl.
[XIII]
ODJEZD OD FAJÁKŮ
Zmlkl Odysseus jasný. A bylo ticho kolem po mužské síni.
Mlčeli všichni, jati podivným kouzlem.
Ozval se Alkinoos a řekl:
—• Přišel jsi, Odyssee, ke kovovému prahu
paláce mého. A proto doufám, že dojdeš teď cíle,
i když tě vždycky osud zpět zahnal.
Slyšte však teď, vy všichni, kteří v mém domě
pijete rudé víno a hrdinným zpěvům
nasloucháte!
Saty jsou složeny pro hosta v hlazené truhle,
i ze zlata práce umné a jiné vzácné dary,
které mu snesli fajáčtí starší.
11'eď dejme mu ještě každý trojnožku zlatou
a kotel, muž jako muž.
Seženeme si z obce náhradu sami;
jednotlivci by bylo již hůře dávat je ze svého.
Alkinoos sc odmlčel v síni a všichni souhlasili; rozcházeli se k domovům svým.
202
203