Otevřený dialog v české sociální práci Open Dialogue in Czech Sociál Work Martin Novák, Pavel Nepustil, Jan Fukala Mgr. Martin Novák" od ukončení studia psychologie „a Fakultě sociálních studií Masarykovy „n.verzny pracuje jako psycholog v komunitních službách pro lidi s diagnózou duffl Tľ, ľ ^ ■ Z V M?amľuC ^ÍhJÍŽnÍ M0raVa VŽnUJe ™«# S«í Podpory pro mlade hdl procházejte, km, a jej.ch blízké. V rámci doktorského studia sociologie se venuje sldiu probíhající reformy psychiatrické péče v CR. Mgr Pavel Nepustil, Ph.D,/ vystudoval sociální práci na VOŠ Prachatice, doktorát v oboru Sociální psychologie získal r ■ Vkultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Deset let pracoval ve bpolecnosti Podané ruce jako sociální pracovník a terapeut. Spoluzakládal skupinu Narativ a skupinu Zotavení Brno, v níž je členem výjezdního týmu. Absolvoval lektorský a supervizní výcvik v Otevřeném dialogu v Helsinkách pod vedením prof. Jaakka Seikkuly. Bc. Jan Fukala3 vystudoval obor Sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pracuje v Terénním týmu organizace Zahrada 2000, z. s., která pracuje metodou Otevřeného dialogu, na pozici sociálního pracovníka a koordinátora Terénního týmu. Zároveň pracuje v organizaci Ecce Horno Šternberk. Abstrakt LE: ^ článku se zabýváme otázkou, jaké místo má přístup Otevřeného dialogu v české sociální práci. Naším hlavním záměrem je reflektovat, jak pokusy o zavádění Otevřeného dialogu v České republice zapadají do kontextu sociální práce, na jaké naráží překážky a jaké jí kladou výzvy. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Vycházíme z postmoderních, poststrukturalistických a Sociálně konstrukcionistických pozic, které chápou vědění jako nikdy nekončící a vždy proměnlivý Proces. METODY: K prozkoumávání otázky jsme využili kolaborativní psaní, samotná tvorba textu byla tedy výzkumným procesem. VÝSLEDKY: Dospěli jsme k tvrzení, že ani česká sociální Prace, ani systém sociálních služeb nekladou zásadní překážky pro zavádění Otevřeného dialogu, sazkou však zůstává, zda rámec sociálních služeb není příliš omezující pro důležité aspekty OD, ľ?ezi které například patří primární zaměření na sociální síť anebo responzivní naslouchání jako Navní aktivita pracovníků. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Identifikujeme tři výzvy pro s°ciální práci spojené se zaváděním OD: posun od individualizovaného pojetí klienta ke vztahové / ^lální Perspektivě; přijetí předpokladu, že zahrnutím více hlasů do problematické situace vznikají "e°Ve možnosti řešení; nutnost odložit vlastní agendu, popřípadě agendu donorů nebo organizace, Prospěch zaměření se na přítomný okamžik. 1 kontakt Mgr. Martin Novák, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra sociologie, °stova 10, 602 00 Brno; ma.novak@zoho.com s kontakt: Mgr. Pavel Nepustil, Ph.D., Štefánikova 63a, 612 00 Brno; pnepustil@gmail.com Ko^kt: Bc. Jan Fukala, Zahrada 2000, z. s., Na Mýtince 32, 790 01 Jeseník; j.fukala@zahrada2000.cz Klíčová slova otevřený dialog, dialogická praxe, sociální práce, sociální služby, kolaborativní pSaní Abstract OBJECTIVES: In this article, we deal with the question of situating the in of Open Dialogue in Czech social work. Our main intention is to reflect on w"*** implement the Open Dialogue in the Czech Republic fit into the context of J&a**^?* t0 obstacles they encounter and what challenges they pose. THEORETICAL BASE-W* ^ postmodern, poststructuralist and social constructionist positions, which understand ij ^T^0Ta a never-ending and continuously changing process. METHODS: We used conaborativ ■" to explore the question, so the creation of the text itself was a research process OUTcX? We have come to the conclusion that neither Czech social work nor the system of social se poses fundamental obstacles to the implementation of the Open Dialogue. However, the qu^tiT remains whether the framework for social services is not too restrictive for important aspects^ the Open Dialogue, such as the primary focus on the social network. For further consideration, we therefore ask the question whether social work should not develop a new paradigm - dialogkal social work. SOCIAL WORK IMPLICATIONS: We identify three challenges for social work associated with the introduction of Open Dialogue: the shift from the individualised view of the client to the perspective of the whole family or social network as the client; accepting the assumption that multiple voices can be invited to every situation and new possibilities for solutions can always be discovered; and the need to let go of the agendas that we, practitioners, bring to collaboration, whether because of donor demands or to alleviate our own insecurities. Keywords open dialogue, dialogical practice, social work, social services, collaborative writing CO JE OTEVŘENÝ DIALOG? Základní snahou tohoto textu je tvořit dialog, a to na jedné straně mezi námi, třemi autory, a na druhé straně i s vámi, čtenáři a čtenářkami4. Zkusme se tedy nejprve zamyslet nad otázkou, co to vlastně dialog je. Jak jej můžeme chápat? Je to termín v současnosti tak nadužívaný, že se jeho význam může zdát zjevný, nicméně vyvolává otázky natolik složité, že existuje poměrně velké množství teorií dialogu a pro některé vědce se dialog stal hlavním předmětem zkoumáni (Bac i , 1980; Linell, 1998; Marková, 2007). kovái V souladu s Markovou zde chápeme dialogičnost jako „sine qua non lidské mysu \ ^ 2007:15). Dialog je nevyhnutelnou podmínkou lidských bytostí i společenskyc ^ Je typický tím, že v něm dochází k vytváření nových významů (jak napovídá i ^ čast0 „dia" - skrze / „logos" význam), a to tak, že se střetávají různé hlasy, perspektivy, c\ po* ^ ^ protikladné. Velkou inspirací pro uchopení dialogu a dialogičnosti v sociálních ve žU termín literárního teoretika Bachtina (1980), který pro interpretaci románů Dostojev **F * sRrze niž polyfonický dialog. Pro Bachtina je to odezva (neboli odpověď), která p0dmínk°u dochází k porozumění. Odezva je tedy stěžejní podmínkou dialogu a dialog je za Života (Seikkula, 2011). . n.pvřenéh0 dialog" *a Právě toto pojetí dialogu bylo filozofickým východiskem pro rozvoj ^ odnaluje severu Finska při práci s první atakou psychózy. Situace akutní psyc o i ^ __--—-- . • giověka se 4 Terminologická poznámka: U podstatných jmen označujících profesi, roli sroZUmiteltl0Stl snažíme uvádět ženský i mužský rod. Avšak tam, kde by to mohlo být na pre a plynulosti textu, používáme jen jednu variantu. 108 v rámci dané sociální sítě, a pracovníci a pracovnice se tedy primárně zaměřují ^dostatek dia,og" vV tak aby mohly být mobilizovány přirozené psychologické zdroje v rámci na poskytovat dané sítě- otevřený dialog (budeme také používat zkratku OD) vyskytuje ve dvou V s°"časnoSU^arnech. První odkazuje k organizaci podpory pro lidi v krizi, zejména v takzvané odlišných vy^.zi jde tecjy o formu krizové intervence s některými specifickými rysy (Aaltonen psychotické Raz^u6j 2019). Mezi ně patří například to, že od začátku je u setkání přítomna et al., 199 ' sociainí síť, odborníci pracují minimálně ve dvojici a preferuje se práce v přirozeném rodina, re^P;^tů Druhý význam se týká spíše terapeutického přístupu či filozofického postoje, prostře i ^ Pro jeho označení se také někdy používá sousloví dialogická praxe k "vt, i 2011; Olson, Seikkula, Ziedonis, 2014). Tento přístup přímo navazuje na některé školy S' né a systemické terapie, čerpá z učení o dialogu M. Bachtina a ze studií intersubjektivity ^ztělesněného jednání autorů D. Sterna, C. Trevarthena nebo M.-S. Johnstone (viz také Seikkula 3 al 2018). Vytváří základní porozumění procesu změny a pomáhá pěstovat citlivost pracovníků a pracovnic ke všem aspektům dialogu, které se odehrávají na setkání s klienty i mimo ně. Historie OD je spojena se snahou finské vlády zlepšit léčbu schizofrenie, jejíž incidence na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století významně vzrostla. Formou národního projektu vložila vláda do zdravotního systému prostředky, aby umožnila transformaci některých zařízení (Aaltonen et al., 1997). Jednou z oblastí s vysokou incidencí schizofrenie bylo tzv. Západní finské Laponsko, málo osídlená oblast s rozlohou 7 tisíc čtverečných kilometrů a počtem obyvatel zhruba 70 000. Na začátku 80. let 20. století byl průměrný výskyt nových případů schizofrenie v tomto regionu 35 na 100 000 obyvatel (Aaltonen et al., 1997). Jediné psychiatrické oddělení bylo u města Tornio v nemocnici Keropudas. Tehdejší tým psychiatrického oddělení se rozhodl jít ve šlépějích kolegů a kolegyň z nemocnice v Turku, kteří rozvíjeli tzv. přístup zaměřený na potřeby (angl. Need-adapted approach, Aaltonen et al., 1997). Hlavní změna spočívala v tom, že veškeré léčebné plány byly vytvářeny a diskutovány za přítomnosti klientů, klientek a jejich rodin na schůzkách, kterým se začalo říkat léčebná setkání. Podle Seikkuly (2011) se důležitým momentem v rozvoji Otevřeného dialogu stalo rozhodnutí týmu psychiatrické kliniky nemocnice Keropudas, že se nebudou dít žádná rozhodnutí mimo ecebna setkání, tedy že klienti a jejich rodiny budou přítomni u všech diskusí a rozhodnutí, které se jich týkají. Tato změna si začala postupně vyžadovat změny další. Ukázalo se například, že je vzdélán Zap°"'0Vat do setkání všechny zaměstnance oddělení, veškerý personál tedy musel projít a m hl'"1 V rod'nn^ terapii, aby měli všichni podobné porozumění principům práce s rodinou ustálV Spolu"vytvářet bezpečné prostředí na léčebných setkáních. Postupem času se také spořádá™*!6 ŽC P?kud byla omá§ena krizová situace ve spádové oblasti, během 24 hodin bylo dvou nra"0 e^ebné setkání přímo v místě bydliště, za přítomnosti rodiny, blízkých a minimálně v "emoční nemocnice- 0 lidi s psych Ke™?udas se tedy v průběhu osmdesátých let vyvinul integrovaný systém péče r°diny a blízk^'h t"" potížerni' Jenož základním prvkem byla léčebná setkání za účasti klientů. ^Púsobem došJo k . Se P°zděJi začalo říkat síťová setkáni (angl. network meetings). Tímto a da'ších činn ° - proP°Jení individuální terapie, rodinné terapie, farmakoterapie, rehabilitace lnd'viduální práce •'fdtloho Povázaného celku. Pokud na síťovém setkání vznikne potřeba ^henteir, a _ naPfíklad poradenství pro specifickou oblast, domluví se na něm pracovnice ^"taktu rodiny hk" je.ho výstuPy vnést do dalšího síťového setkání. Když se ukáže potřeba se 0u PsychoL°k em' který d°Sud nebyl součástí léčebného procesu, jako například ^Plánuje 2a přito°Z • B tCnt° odborník nejprve přizván na síťové setkáni a spolupráce s ní/m R0VaŽné kl"ize se nTíT^ VŠe°h' Frekvence síťových setkání je velice různorodá, v době aktuální St^viJejicí Se systé - k°nat každodenně> v pozdější fázi například jednou za měsíc. Vslu docení m nemocnice Keropudas byl od začátku detailně zkoumán, a to jak v ^sledků, tak podoby procesu. V letech 1992-1997 se uskutečnily dvě studie. e Stati SP/SP 6/2021 jejichž shrnutí nabízí například Seikkula et al. (2006), sledující indikátory úsněv pacientů a pacientek, kteří v tomto období získali diagnózu schizofrenie v danech?** " V§ecíl tedy v péči týmu postupujícího výše uvedeným způsobem. U obou studií se ukázala ^ ? byli vymizení psychotických symptomů (76 % a 82 %) a plného návratu do zaměstnání (70 0/°^ m'ra Více než tři čtvrtiny pacientů a pacientek navíc, při sledování po pěti letech, neuv' ,° aJ6 °/o). neuroleptickou medikaci. ' a 0 žádnou Zkoumání faktorů, které vedly k úspěchům tohoto způsobu práce, vyústilo do formul principů (např. Seikkula et al., 2006), které se staly základem modelu s názvem Otevře Stručně zde tyto principy uvádíme. y lalo§- 1. Okamžitá pomoc. Od prvního kontaktu s identifikovaným pacientem, příbuzným neb odkazujícím zařízením je tým schopen zorganizovat setkání do 24 hodin a zároveň zavést nepřetržitou krizovou službu. Cílem včasného setkání je co nejdříve zahájit plně integrovanou péči a propojit ji s každodenním životem v domácím prostředí. 2. Perspektiva sociální sítě. Jak identifikovaní pacienti, tak rodinní příslušníci, příbuzní, přátelé a další členové neformální sociální sítě jsou vždy zváni hned na první setkání jako potenciální zdroj podpory. 3. Flexibilita a mobilita. Způsob a forma terapeutické práce se odvíjí od jedinečných potřeb každé rodiny. Na základě tohoto principu se také setkání konají v domácím prostředí, pokud rodina souhlasí. 4. Odpovědnost. Tento princip zahrnuje zásadu, že ten člen týmu, který je kontaktován, organizuje první síťové setkání s rodinou. Na něm pak dochází k rozhodnutím o dalším pokračování léčebného procesu, za nějž se tým stává plně odnové Iným. 5. Psychologická kontinuita. Tým zůstává odpovědný /a proces léčby i ve chvíli, kdy z terénní či ambulantní formy přechází do pobytové nebo opačně. Aktivně přizývá zástupce sociální sítě pacientů a integruje do procesu různé metody. 6. Tolerance nejistoty. Na síťových setkáních nevznikají žádné podrobné léčebné plány, tým se snaží vyhnout rychlým závěrům a rozhodnutím, včetně rozhodnutí o hospitalizaci či nasazeni antipsychotik. Namísto toho usiluje tým o vytvoření vztahu s rodinou, kde se všichni členové cín bezpečně. 7. Dialogismus. Dosažení změny u jednotlivce či v rodině je až sekundárním cílem týmu. Primární snahou je vytvoření dialogu. Tým nepoužívá žádnou specifickou techniku rozhovoru, ale namísto toho následuje témata a styly konverzace, se kterými přichází rodina. ^ ^ Uvedených sedm principů je možné chápat na jedné straně jako vodítka pro práci týmu ^^j^ na psychotickou krizi, na straně druhé je po určitých úpravách možné z nich vycházet P^Pj^ dialogické praxe mimo oblast léčby psychóz. Kromě těchto principů bylo později (Olson, ^ Ziedonis, 2014) formulováno 12 klíčových prvků dialogické praxe, nazývaných take jako věrnosti (fidelity criteria). JAK JSME PŘISTOUPILI K PSANÍ TOHOTO TEXTU dialogu v České Naše autorská trojice má různorodé zkušenosti se zaváděním a praxí Otevřeného i ^ ^e(jcích republice, které bychom chtěli v tomto textu reflektovat a sdílet. Nejde o psam-provedeného výzkumu, ale jako určitý druh explorativního zkoumání pojímáme ^etocloi0gicky Využíváme společné, tzv. kolaborativní psaní (Speedy, Wyatt, 2014) jako zpúso ^ jehož zakotvené reflexe vlastních zkušeností. Hlásíme se tak k tradici autobiografické o v^ím stejne metody staví na předpokladu, že zkoumající jsou vždy angažováni v datech p 91 ^trojen1 tak jako zkoumané osoby (Davies, Gannon, 2006) a sami se tak stávají vyzKu >; ^MojaW (Richardson, St. Pierre, 2005). Vědění, které ve svém dialogu formulujeme, nechce objektivní a finální popis věcí ohledně daného tématu, spíše snad jako podnět pro a odbornou diskusi. autorky a autoři, kterými se v tomto textu inspirujeme, vycházíme podobně J V^kého předpokladu, že vědění je vždy situované, zakotvené v určitých vztazích. z poststruk^. * vějění 0 určitém předmětu „jsou propletená, historická a lokalizovaná vědění" Vědění o so ^ pierre) 2005:962). Jako jednotlivci jsme zakotveni v síti sociálních vztahů a lze (Richardson, ^ ^ utvaří v těchto vztazích. Jednotlivý subjekt v tomto kontextu nelze chápat říci, že to, Ký1" Jnemgnnou entitu, ale spíše jako něco, co se neustále proměňuje v závislosti na tom, •'ak0hTvztazích a situacích se na-1" ;í, I^těchto vztazích označováni. A\ Uterárního teoretika Maunc. i cfřpdnictvím samotného psaní vstupuje do neznámého prostoru, odkud pak přichází )jekt prosucu ______11__, _i «____„____„.i - x^-_f*_. u vou a nemennuu uimu, ——1-------- , r j- —™—" "u iako hoto situacích se nachází. Naše subjektivita je konstruována na základě toho, jak ■ ých vztazi1 v tě' ; lit< kt p jako neř^mJ^g^ancnot) 1999). Psaní jako výzkum pracuje s podobným předpokladem a lze je isme V^ j nírio teoretika Maurice Blanchota dochází v moderní literatuře k tomu, že autorský Podle hterarnniu subjek^- Prostřednictvím textu je pak podobná zkušenost umožněna také čtenářům vovat za formu zkoumání, protože formulované vědění týkající se určitého vztahového poleje do jisté míry nepředvídatelné. Objevují se zde nové významy, nové možnosti porozumění dané věci. Psaní jakožto výzkumný postup je pak možné využít ke zmapování vlastního postoje k určitému tématu, tedy k jeho reflexi. Takovou možnost popisuje Elisabeth St. Pierre (1997) jako nomádské psaní. Richardson, St. Pierre (2005) považují psaní také za jeden ze způsobů, jak se zkoumající může dozvídat o sobě samotném a prostřednictvím toho i o zkoumaném tématu, ve kterém je určitým způsobem angažovaný. Vznikající vědění pak zprostředkovává i čtenářkám a čtenářům. Wyatt et al. (2011) navazují na toto pojetí psaní a rozvíjejí jej jako kolaborativní proces, ve kterém nefiguruje autorka samostatně se svým vlastním textem, ale setkává se skrze psaní s ostatními. Jednotlivé kousky textu na sebe navazují, ale také spolu interagují podobně jako jednotlivé hlasy v dialogu. V takovém prostoru je pak možné formulovat nové možnosti porozumění náročné situaci, které vyvstávají nepředvídatelně na základě interakce jednotlivých hlasů. Dialog v tomto případě nevedeme tváří v tvář, ale odehrává se právě v procesu psaní. Vzpomínky, ke kterým se takto vracíme, se pak navlékají jedna na druhou podle toho, jaké zkušenosti oživují v těch, kdo pravé nepíšou - s podobným principem pracuje také metoda kolektivní biografie (Davies, Gannon, 2006), jejíž variací je vlastně kolaborativní psaní (Wyatt et al., 2011; Gale, Bowstead, 2013). sam jako výzkum vede k situaci, kdy nelze dostatečně jasně odlišit proces výzkumu od jeho výsledků, tedy artefaktů vznikajících během výzkumu (Richardson, St. Pierre, 2005; Adams et neú SI Psanim se zachází během celého výzkumného procesu, který je charakteristický au " ' Pokazením mezi tvorbou dat a jejich zpracováním - ani zde nelze stanovit přesnou že jdľcľ^-1 hranÍCÍ (Adams et 2015). Podobně jako např. Jane Speedy (2005) se domníváme, Pr°fesí kdZlteCn^ ^ z^oumani v °blasti poradenství a psychoterapie, či obecně pomáhajících textové vv eľevZk°vumaJlc* často pohybuje na hranici mezi výzkumem a zkoumanou praxí. Ve své k Ía^émusľiaeál^aŽ^ vycnázírne ze svého porozumění dialogické praxi, ke které se vztahujeme jako °ď sebe různí ^lmU usP°rádání. V některých momentech objevujeme, v čem se naše porozumění m°žnosti inf1 a Ja^é to můze mít implikace v praxi. Především se ale snažíme mapovat, jaké jsou K psaní jsmeTed06 ?.tevřeného dialogu a sociální práce. Sl neJprve de/ ^ P1nstouPui následovně. Během osobního setkání a několika online hovorů jsme ^PaksloužU^i!-01^11^ kterými bychom se chtěli zabývat, a rozdělní si první části textů. Usilí vidíme v k i Podnětový materiál pro společné psaní. Těžiště našeho kolaborativního VPSaní střídat a nPlt°le °tevřený dialog a sociální práce v ČR Stanovili jsme si postup, jak se Pandemické situnaVaZ°Vat na Sebe" Během několika týdnů psaní jsme se pravidelně setkávali (díky íí Pracovat. nV* ?°dzim 2020 Pouze omine)> reflektovali jsme napsané a diskutovali o tom, te nčet>í pročešu bT télľata Jsme v textu prozkoumali hlouběji, jiná jsme pouze pojmenovali. 2^ To nepovaž • y Určeno do značné míry arbitrárne - blížícím se termínem odevzdání ĎnU dialogický Ujeme za problém, ale spíše za doklad toho, že se nám podařilo otevřít mezi g lze chápat r°f °r'Ve kterém by různé hlasy mohly promlouvat potenciálně do nekonečna. jako neukončitelný proces. Má-li však výsledný text mít začátek a konec, je Stati SP/SP 6/2021 v zásadě nevyhnutelné ukončit dialogický proces takto mechanicky, „(...) protože přesně stanovený začátek ani konec, zatímco akademický text má omezený počet st « neiná 2005:971). (Fra"k, V našem kolaborativním psaní se hlásíme k autorství jednotlivých pasáží a výsledný tex dialog mezi námi - z výzkumné perspektivy jsou pak klíčové momenty, kdy čtení předci ThycuJe vyvolá u píšícího myšlenku, která zatím nebyla formulována, ale právě teď je to možnéftW ^ al., 2011). Tyto momenty jsme dále reflektovali během virtuálních setkání. Výsledný text kľ^ ^ pak prošel editační fází, v níž jsme se zaměřili na zpřesnění a rozvinutí těchto pasáží.Tak' pltoly lepší čitelnost vypustili některé pasáže, kde jsme se příliš vzdalovali tématu. JSme pro KDE SE OTEVŘENÝ DIALOG ZAVÁDÍ V ČR Pavel: Kdybych použil hydrologickou metaforu, řekl bych, že Otevřený dialog do České republiky začal proudit dvěma přítoky, které se v současnosti slévají v jednu řeku - rozvoj nových vztahových přístupů v psychoterapii a rozvoj komunitní péče o duševní zdraví. Já jsem pomáhal téct zejména prvnímu potůčku: Se skupinou Narativ jsme chtěli obohatit českou psychoterapii o současné směry vycházející z tzv. obratu ke vztahům (angl. relational turn), které čerpaly jednak z myšlenek sociálního konstrukcionismu (Gergen, 2009; Shotter, 2011), a jednak ze systémových teorií a inovací v rodinné terapii (Andersen, 1991; Bateson, 2019). Takto jsme objevili kolaborativní přístup rozvíjený zejména na americkém kontinentě a také dialogickou praxi regionálně spjatou se Skandinávií. Otevřený dialog byl pro nás ukázkovým příkladem, jak uplatnění těchto nových myšlenek v konkrétní oblasti může vést k vynikajícím výsledkům, obzvlášť pokud je doprovázeno celkovou systémovou změnou. Brzy jsme také viděli, že uplatnění kolaborativní ch a dialogických přístupů daleko překračuje rámec psychoterapie, a začali jsme uvažovat o zavádění těchto praxí do pomáhajících profesí obecně. Jaakko Seikkula přiletěl na první Workshop o Otevřeném dialogu do Brna začátkem roku 2013, počet účastníků se blížil stovce a byla to pestrá směsice psychologů, sociálních pracovníků, psychoterapeutů, lékařů a dalších profesionálů. Koncem stejného roku přeložily kolegyně z Narativu, Jitka Balášová a Kateřina Almqvist, knihu, kterou Seikkula napsal společně s Tomem Arnkilem (Seikkula, Arnkil, 2013). Krátce poté se objevil druhý přítok řeky, kterému cestu usnadňovala reforma psychiatrické péče a zejména inovativně zaměření pracovníci komunitní péče o duševní zdraví. Výsledky z finského Tornia, které jsme zmiňovali výše, začaly prosakovat do české komunitní psychiatrie, rozvíjené především v rámci sociálních služeb, právě v době, kdy se v rámci reformy péče o duševní zdraví formovaly první multidisciplinární terénní týmy zaměřené na pomoc lidem s diagnózou psychotického onemocnění. Najednou se objevila možnost, j zkušenosti z Finska využít nejen jako inspirační zdroj pro přímou práci s klienty v jednot vy oborech, ale i jako podnět pro výraznější systémové změny a samotné uspořádání pece. Honza: < Spolek Narativ5 pořádá roční výcvikový kurz v Otevřeném dialogu, na kterém se podílejí z lektoři Werner Schütze a Mark Steven Hopfenbeck. Druhý výcvikový kurz v Otevřeném ^. pořádá Zahrada 2000" z Jeseníku, kde jsou lektory Lenka Turková a Ondrej Žiak. V teto oug ^ začali rozvíjet přístup Otevřeného dialogu a v českém kontextu byli po nějaký čas Je°"T,^dialog" kde se takto pracovalo s klientkami a klienty. Pořádají zde také workshopy v Otevřené a další akreditovaná vzdělávání. ; 5 oršanizaci Narativ více zde: http://vvww.narativ.cz/. Na uvedených webových stránkách j k dispozici další zajímavé texty a videa. 6 O organizaci Zahrada 2000 více zde: http://www.zahrada2000.cz/ Stati u lo realizováno již několik a prošly jimi desítky účastníků, kteří se nyní snaží principy ^tného dialogu zavádět na svá pracoviště. NlartÍn:- velkém workshopu v roce 2013 začalo téma Otevřeného dialogu probublávat mezi Po Prvn^l^e glužeb péče o duševní zdraví, ale také mezi jejich uživateli. V těsné návaznosti na odborní ^ ^ 2Ql5 vznikla neformální skupina „přátel Otevřeného dialogu", která jeden ^a různých odborností a životních zkušeností. Scházela se pravidelně v Brně (později Zal?davě v Brně a Praze), i když přijížděli i lidé z jiných míst. Pro vznik a fungování skupiny ^hrála nezastupitelnou roli energie a nasazení Borka Laciny a dalších lidí s vlastní psychiatrickou Skušeností. Právě v návaznosti na aktivitu této skupiny začali ČR pravidelně navštěvovat Werner Schůtze, Ryszard Spychalski a Mark Steven Hopfenbeck, díky kterým se podařilo etablovat roční Základní výcvik v Otevřeném dialogu. Honza: Otevřený dialog v Zahradě 2000 Pracovat v Zahradě 2000 je pro mě tak trochu otázkou hrdosti. Když jsem před třemi lety přemýšlel, kam se profesně dál posouvat, rozhodl jsem se pro Zahradu 2000 a Otevřený dialog, aniž bych o něm něco věděl. Nadšení kolegyň a kolegů ze Zahrady mi tenkrát ukázalo, že touto cestou má smysl jít. Byli nasáti principy OD a ty se postupně stávaly integrální součástí jejich osobností. Najednou se takřka nedělo, že by si kolegové povídali o jiném kolegovi a on by u takového rozhovoru nebyl. Zpočátku jsem pracoval v týmu se dvěma dalšími kolegy, dnes nás v terénním týmu pracuje sedm, z nichž někteří do práce dojíždí i více než 120 kilometrů. Napadá mě řečnická otázka: Co způsobí, že lidé jsou ochotni jezdit za prací více jak 120 km, a ještě k tomu do Jeseníku? Co vlastně Zahrada 2000 s Otevřeným dialogem udělala? Proškolila takřka celý tým ročním výcvikovým kurzem a stabilně se zabývá Otevřeným dialogem a jeho rozvojem. Principy OD jsou uplatňovány v procesu řízení organizace, tedy nejen v síťových setkáních s klienty a jejich bUzkými. Zahradě se podařilo vytvořit prostředí, ve kterém hlasy jednotlivých pracovníků zaznívají svobodně a současně jsou respektovány definované kompetence jednotlivých týmů. Vzpomínám si, v celé ^aSins ve své knize (Ragins, 2018) mluvil o tom, že pracovat v duchu Zotavení je možné organizaci a svobodně u všech pracovníků jen za předpokladu, že to podporuje management organizace. Totéž platí o Otevřeném dialogu a v Zahradě 2000 se to děje. 113 Schéma 1: Příklady využívání Otevřeného dialogu v ČR (stav ke konci roku 2020) Kde se v ČR také využívá Otevřený dialog? V organizaci Práh jižní Morava vznikl v roce 2020 tým včasné podpory, který se snaží praktikovat Otevřený dialog. Nepracuje se tam výhradně tímto způsobem, ale je to dlouhodobý záměr. V pražských centrech duševního zdraví (CDZ 8 a 9, CDZ Podskalí) se Otevřený dialog také dostal do práce s klienty a jejich blízkými. Ani v jednom centru nejde o primární způsob práce, ale s některými rodinami se takto pracuje. Jako jeden z inspirativních směrů pro centra duševního zdraví je OD zmíněn v příručce Terst / FACT / Otevřený dialog: Využitelné zahraniční modely, vydané v roce 2017 společností Fokus Praha. Díky centrům duševního zdraví vznikla v Praze intervizní skupina zaměřená na práci v duchu Otevřeného dialogu také pro zájemkyně a zájemce z různých organizací. Organizace Ecce Horno Šternberk zavádí tuto metodu práce v rámci Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Otevřený dialog je také uveden v praktické příručce Setkání okolo dítěte, kterou vydal spolek Naše Rovnováha, z. s. Pracovní skupina pro terénní týmy a multidisciplinaritu7 v rámci Asociace komunitních služeb8 má v úmyslu jednou ročně se věnovat právě Otevřenému dialogu a sdílení zkušeností s touto metodou. Prvky dialogické práce začala využívat organizace Anabel zaměřující se na duševní zdraví dětí, specificky na poruchy příjmu potravy. Brněnská společnost Renadi věnující se lidem se závislostí, především na alkoholu, prošla v roce 2019 ročním výcvikem v Otevřeném dialogu a začala v některých situacích organizovat síťová setkání. Týmu Psychologické ambulance v Rychnově nad Kněžnou se podařilo vytvořit dialogický způsob práce s lidmi s psychotickým onemocněním, ve spolupráci s místním týmem komunitní péče o duševní zdraví. Otevřený dialog je živé téma také v plzeňském Ledovci, ostravské Mens Sane, ve Fokusu Tábor, Českých Budějovicích, Mladé Boleslavi či ve východočeské organizaci Péče o duševní zdraví. OTEVŘENÝ DIALOG A SOCIÁLNÍ PRÁCE V ČR Pavel: Při konceptualizaci sociální práce se v českých akademických textech často odkazuje pojetí paradigmat (Navrátil, 2001; Payne, 2006; 2012; Janebová, 2014). Páyiw pWj, k paradigmatům jako ke strukturám myšlenek, která nejen pomáhají rozumět daným s jevům a dávají jim smysl, ale ve výsledku také přinášejí vodítka k tomu, co má ^^fch Cuut v konkrétních situacích. Oproti Kuhnovu klasickému pojetí připouští, ze v ^ vedách mohou existovat různá paradigmata současně. Svůj návrh rozlišení paradigmat p nasledovne (Payne, 2012): 7Otétoi ' O Asociaci komunách služeb vice zde: http://www.askos.cz/ s „cí/individualistické paradigma zaměřené na zachování sociálního ka j, U^by Se tomuto řádu přizpůsobil; °Clalmho rad» a pomoc jednotUvci,a kteréugiluje Q osvobození a ^ 2'Terap fotech a dosahovat vlastních cílů; °ľ d0kaZídl ko™ změny vefChľdoační/kolektivistické paradigma usilující o to, aby lidé zažívali vzáiemnn„ 3. Eman dovednost v komunitách a kolektivech. vzájemnou pomoc ťk!dntouto optikou pohlédneme na Otevřený dialog nepochybně se bude jako nejvíce kompatibilní zdát terapeutické paradigma, zejména svým důrazem na osvobození a posílen Id SSw&W vztahy. Zároveň vsak de můžeme zachytit, prvky emancipačního paradigmatu, a to Lze dvou důvodu. Za prve, šitova setkaní vytváří pocit sdílené odpovědnosti a mohou vést mobilizaci nájemné pomoci v lodních společenstvích. Za druhé, OD přináší alternativní chápání psychózy (Seikkula, Arnkil, 2013) a podporuje vytváření sítí lidí a komunit, které se s tímto pojetím ztotožňují. Z určitého hlediska je ale přítomno i individualistické paradigma, protože do síťových setkání patří i intervence, jejichž primárním cílem je pomoci jednotlivci přizpůsobit se společenským podmínkám, jako například farmakoterapie nebo sociálněprávní poradenství. Využití těchto intervencí je však předmětem vyjednávání, v němž má hlavní slovo sociální síť. Honza: Fragmentace životního příběhu versus celostní přístupy v sociální práci Podle jiné kategorizace (Navrátil, 2001) můžeme Otevřený dialog, díky prostředí, ve kterém vznikal, zařadit do skupiny tzv. psychosociálních přístupů v sociální práci, které se opírají o systémové i psychodynamické teorie a vedou sociální pracovnice a pracovníky k souběžnému zaměření na \ztah s klienty a klientkami a řešení problémů v prostředí. Současná sociální práce má za sebou relativně krátké období, ve kterém se musela vyrovnávat s nárůstem množství problémů, které na klienty a klientky doléhají (např. zadlužení, ohrožené bydleni, problematické vztahy v rodině), s potřebou se odborně specializovat na určité oblasti pomoci (např. dluhové poradenství). Při mých studiích na Filozofické fakultě Univerzity Palackého 1 Olomouci jsem však často slýchával, že se sociální práce má zaměřovat na člověka a celý jeho příběh. Jinými slovy, že se při konzultacích vždy setkává člověk s člověkem. Pamatuji si, že jsem Se muse' Prat s tím, jak se zaměřovat na celý příběh člověka, když po mě klient či klientka žádá napríklad jen pomoc se sepsáním dopisu a „nic jiného nechce". Pokud se v rámci sociální práce zamerime na konkrétní téma a postupně se v dané oblasti stáváme odborníky, bývá pak velmi těžké ^acet se k příběhu klienta nebo klientky, k jejich životu jako celku a nezůstat jen u toho našeho ^^^vo^ bych si tento způsob práce označit jako fragmentaci životního příběhu a životního nezal^^í^ ukázali univerzální pracovníci a pracovnice, kteří se primárně na žádné téma WsemerUJ1 ak°VýmÍ Prac°vníky mohou být například case manageři. Z tohoto důvodu jsem si Pr^ovnt8ement 0bUbU Jako celostní zPůsob Práce> který může do sPoluPráce úzce specializované Os°bníh0 í!ZýVat Celostní přístupy usilují o mírnění, ideálně o úplné zamezení fragmentace objevil uv^ kUenta na Problémy, což rezonuje s Otevřeným dialogem. Když jsem VU každý Dra" ,d jSCm si> že v ně™ můžeme jít ještě o kus dál a vytvářet prostředí, ve kterém se Qinagementuni mŮŽe ^řovat svobodněji a účelněji, než je tomu ve standardním pojen case a^časSľ-2aStánCem VzáJemné insPirace mezi °bl'fí ochozím !>P«n sout Za msPiruJící Pózuji koncept Zotavení (Ragins 2018) 1kterv j y °ncePt ná sv ľ"' ^""fonnace psychiatrické péče v České republice MZCR, 2020, k takové PodPořeP klienta či klientky, která působí, že človek prestav hr* ro^ >c' Poku/ *íCí Se ke svým mnoha životním rolím (otec, sestra, zaměstnanec P dem Je tímto způsobem hledět také například na zadlužené klienty. Tito J jen zadlužení, ale jsou také rodiči, partnery či zaměstnanci. Zkušenost každého -že nás problémy ovlivňují v dalších oblastech života. Myslím si, že se pro dluhové2 f taková> výzva, aby se zaměřovali také na oblasti, které jsou zadlužením ovlivněny, a to včet'0"^ nabízí zastávat role, které klient či klientka ve svém životě má. Takovýto pohled se o to více nab SCh°Pn°sti tam, kde dosud nebyla nalezena cesta pro řešení předlužení. na IZl 2ejména Napadají mě témata pro současné směřování sociální práce. Jsou to přítomnost klientů a kli plánování a realizaci plánu, celostní přístup ke klientům, kvalita života, zplnomocnění (s j"tekpři na silné stránky a zdroje klienta), potřeba zapojení specialistů na konkrétní oblast pomociT^ i z jiných oborů - např. psychoterapie, adiktologie, medicína), podpora klienta či klientky ^ -prostředí. Metoda Otevřeného dialogu nabízí, skrze své principy, způsob, jak všechna tato té m ^ propojit v ucelený celek, a to způsobem, ve kterém se zabýváme problémem, volbou jeho řeše^ a rozhodnutí necháváme na klientovi a jeho síti (tj. rodina, blízcí, odborníci, apod.), výběr sítě necháváme na klientovi nebo klientce. Pavel: Otevřený dialog jako zplnomocňujícípraxe I Kromě fragmentace životního příběhu je také rizikem fragmentace sociální sítě na oddělené jednotlivce. V tomto je filozofie OD blízká současným pojetím sociální práce. Když například Razzaque (2019) popisuje sílu k vlastnímu jednání (agency) jako jeden z hlavních dopadů práce týmu Otevřeného dialogu, není složité vidět v tom blízkost k zaměření na empowerment a osvobození lidí, které můžeme číst v globální definici sociální práce (IFSW, 2014). V Otevřeném dialogu se zaměřujeme na celou sociální síť a individuální změna je produktem práce s celou touto sítí, která je podpořena v přebírání odpovědnosti za individuální problémy. Stejně tak pro sociální pracovníky není jediným zřetelem individuální změna, jejich role zahrnuje zaměření na sociální prostředí klientů a klientek, na interakce mezi klienty a sociálním prostředím anebo na zprostředkování zdrojů (Musil, 2004). Přes všechny tyto podobnosti se však reálná podoba toho, co člen týmu Otevřeného dialogu převážně dělá, poměrně dost liší od běžné praxe sociálního pracovníka v České republice. Pečlivě poslouchá, poskytuje odezvu, klade otevřené otázky, reflektuje, všímá si svých tělesných pocitů, a to vše není jen předehra k „hlavním činnostem",jako například k posuzování, vytváření individuálního plánu nebo k vyhodnocování péče, ale je to hlavní činnost samotná. A je zde zapotřebí zdůraznit, že tu stejnou hlavní činnost, kterou dělá sociální pracovnice, dělají také ostatní členové týmu, a to i zástupci jiných profesí: lékařky, psychologové, peer pracovnice nebo pečovatelé. Můžeme si klást otázku, zda v Otevřeném dialogu jsou profese vůbec ještě nějak podstatne. Martin: Metodologická reflexe: Nové možnosti porozumění se otevírají v dialogu Ze toto Podobně jako v dialogu je více možností, kudy se text může právě teď ubírat. Dá se nC^obně psaní, stejně tak jako hlavní činnost na síťovém setkání OD, je možné přirovnat k tanC^'roZurnění jako v tanci zde jde o společnou tvorbu, v případě dialogu tvorbu nového způsobu ?o (Shotter,2011). Sleduje me, kde se otevírá možnost jeden na druhého navázat, na ^ ^0 a společně rozvíjíme text. V prostoru mezi námi pak vzniká příležitost PoJm^jľ^"tal.'12011)-jsme zatím možná sami neměli tušení, nebo jsme to zatím neuměli formulovat (VVya Otevřený dialog jako zplnomocňujícípraxe II . - učástí slavnosti Byl jsem právě na happeningu ke třicátému výročí komunitní psychiatrie v CR. ?° ity vybij3 bylo předání ceny Psych'o'scar za významný počin v oblasti duševního zdraví,jejiz r0k, jedna z organizací sdružujících lidi s psychiatrickou zkušeností. Letos, stejné ja ^^Bf ocenil výbor organizace aktivitu spojenou s rozvojem Otevřeného dialogu. Myslintl'značujete VJ^" tzv. uživatelského hnutí o podporu Otevřeného dialogu může souviset s tím, co na . .. to s hodnotami, které dialogická praxe a Otevřený dialog; vnáší an - l XZíW Raných v různých oblastech. Mám na mysli předevšfm 2» naStľ^ ííSode^ přišla v návaznosti na každou promluvu, jakkoli t«^^" ľ6^ m elná.Také s tím souvisí horizontální struktura síťových setkání a zm27 ?^ *** nikdy nemělo o klientkách a klientech a jejich ľh'zkých Ä 2011). Právě díky tomu se Otevřený dialog stává inhlrentně ítbvém setkání se tym snazi utvářet a otevírat prostor pro společné jednání, robení rľvvVh %*d porozumění skrze dialog (Shotter, 2011)^ Každým okamžikem s'e tu rak nľsk^ příležitost pro společné rozhodovaní. Pro to vse je Otevřený dialog také považován za jeden t přístupů zakládajících psychiatrickou praxi na lidských právech (von Peter et al., 2019) A právě proto mi také dává smysl, že se o něm bavíme v kontextu sociální práce. Honza: fýznam krize v Otevřeném dialogu a sociální práci Umní bychom si v souladu s cíli tohoto článku měli položit otázku, zda se metodou Otevřeného dialogu dá pracovat i v jiných kontextech a s jinými cílovými skupinami, než jsou lidé s dus'evním onemocněním. V minulých letech probíhal ve Velké Británii pilotní projekt, ve kterém se snažili implementovat prvky Otevřeného dialogu do oblasti sociální práce s dětmi, konkrétně na odděleních sociální péče (Clement, Mc Kenny, 2019). Zjistili, že práce pomocí OD v rodinách, kde hrozilo odebrání dětí, tedy v krizových situacích, má větší a širší dopad než cílené intervence směřující k posouzení stavu a prostředí dítěte. OD nabízí způsob, jak celostne, včetně zapojení zdrojů v síti, reagovat na krizovou situaci a nečekat, až se situace klienta zlepší, a to jak v rámci psychiatrické péče, tak i v jiných oblastech (Seikkula, Arnkil, 2013). OD nevkládá zodpovědnost za řešení do rukou sociálních pracovnic a pracovníků, ale zcela zplnomocňuje klienty a jejich síť, a díky tomu u nich dochází ke zmírnění pocitu bezmoci a odcizení, získání větší kontroly nad svým životem a prostředím, ve kterém se nacházejí, k zaměření se na zvyšování kvality svého života a získávání schopnosti rozhodovat se o sobě samých a řešit své problémy. Uvedeným způsobem chápou zplnomocňování také participativní přístupy v sociální práci (Bjelončíková, Glumbíková, Gojová, Gojová, 2015). Profesní role v Otevřeném dialogu - co může sociální pracovník nabídnout navíc? Zůstává pro mě otázkou, zda v rámci Otevřeného dialogu potřebujeme rozlišovat profese. V OD Pucují všichni profesionálové, nezávisle na svém vlastním oboru, pomocí stejných principů a Míčových prvků (Olson, Seikkula, Ziedonis, 2014). Z tohoto pohledu skutečně není nutne ro^sovat profesní role a nabízí se zde díky tomu prostor pro efektivní spolupráci profesionálu n Pnč °bory , odbourání případných nejasností mezi profesními rolemi. Nicméně sociální ™vnítí a Pracovnice jsou vybaveni znalostmi a dovednostmi, které čerpají ze svého studia koľ* 3 ČaSt° Se P°hybuJí v kontextu systému sociálních služeb, kde jsou legislativou vazanik eíetním ČÍnn0Stem> P«P*dn« procesním krokům, jako třeba individuální Panovaní jednám č nľľCem ° Službu- POSPÍŠ smlouvy o poskytování sociální služby a poskytován.^ zaklad*ch sócIS " rámd k0nkré^ *oci^ shľžby. Mě osobné tato situace znovu vraa k otázce, kdo je m pracovník a co je to sociální práce. Pavel; Syslu f' ŽC na Určité úr°vni se rozdíly mezi profesemi v Otevřeném f^f^í'ľ^ dialo 'ZC ? SÍťovém setkání jsou všichni ve vyrovnaných pozicích, zájme*j Pracovn'íP°dp0ra zdr°Jů v rodině, poskytování odezvy a reflexe. V tomto o ^ neni "T a Pivnice „profesní zázemí" stejné - výcvik v Otevřeném dl^/ ^ na setkání ^žetalfna" blťová setkání jsou sice stěžejní součástí spolupráce: týmui ifické téma, take uniknout domluva, že se například uskuteční individuální schůzka na p O Stati SP/5P 6/2021 doprovod na úřad nebo společná schůzka se zaměstnavatelem či zaměstnavatel^ Pk , této dohody pak do značné míry určí, kdo z přítomných se úkolu zhostí. Výše uvedené' čbT 6r byly nanejvýš vhodné pro sociálního pracovníka, jiných činností by se ujala lékařka a ještě činností psycholožka. .....< ^ Důležitým prostorem, v němž muze docházet k pnnasem různých typů znalostí, stejně tak • životních zkušeností, jsou reflektující konverzace mezi pracovníky a pracovnicemi. Jak už{, zmíněno výše, tyto rozhovory, kdy se pracovníci obrátí na sebe a vyměňují si postřehy k d Ta řečenému, jsou charakteristickou součástí síťových setkání a patří i ke klíčovým prvkům dialo °T praxe9. Kromě jiného mohou v těchto momentech zřetelněji vystoupit jednotlivé profesní rSľ" identity. Pro sociální pracovnici to například může být prostor, kde využije svou znalost místních podpůrných služeb a navrhne, aby se dalšího setkání zúčastnil také dluhový poradce, anebo přímo nastíní některé kroky, které je třeba co nejdříve vykonat v situaci zadlužení. Pro zachování dialogického prostoru je však nanejvýš důležité, aby byly tyto myšlenky sdělovány vždy jako možnosti, nikoliv jako rady (tedy například „Mám zkušenost, že se vyplácí začít soupisem všech dluhů" spíše než „Nyní je zapotřebí udělat soupis všech dluhů"). Martin: Sebeodhaleni odborníků na sírovém setkaní V posledních odstavcích píšete o profesních rolích v OD, jak se překrývají, co je odlišuje, čím jsou dané. Protože se teď zabýváme hlavně roh' sociální práce v praxi Otevřeného dialogu, přemýšlím, co je specifické právě pro ni. Pavel píše o tom, jak se projevují různé profesní role během reflektujících rozhovorů mezi členkami a členy týmu na síťovém setkání. Dává mi smysl taky to, že zástupce každé profesní role v týmu může nabídnout určité spektrum aktivit mimo síťové setkání podle svých kompetencí. O Otevřeném dialogu se někdy mluví jako o životním způsobu, spíše než jako o metodě (Seikkula, 2011), to je mi blízké. V praxi to pro mě mimo jiné znamená otevřenost vůči odhalení svého vlastního života a prožívání i na síťových setkáních. Samozřejmě to nemá vést k tomu, že na síťových setkáních tým mluví o tom, jak se kdo má a co všechno kdo zažil. Někdy má ale velký smysl mluvit o svých zkušenostech, různých bolestech a jejich zvládání, přičemž nemusí jít nutně o člověka v roli peer konzultanta. Abychom například vytvořili prostor pro navázání kontaktu s rodinou, někdy má smysl říct i něco o tom, jak se zrovna máme i na osobnější rovině. Některé studie zaměřené na využití reflektujících týmů v psychoterapii ukazují, že reflexe pracující s osobní zkušeností terapeutek a terapeutů s určitým tématem považují klienti a klientky za jedny z nejcennějších (Fishel et al., 2005; Pender, Stinchfield, 2014). Mám za to, že takový typ otevřenosti vůči lidem, se kterými se setkáváme, může v týmu podporovat právě sociální pracovník/ce - zvláště pokud nahlíží člověka v jeho celistvosti a nikoli jako problémové fragmenty celku. Honza: Peerství a Otevřený dialog Otevřený dialog je často prezentován jako způsob života, jak píše Martin, a patří mezi ty prístupy, které umožňují sdílení osobních zkušeností pracovníka. do V sociálních službách se mnohdy zdůrazňovala nevhodnost vnášení vlastních Přfte " rozhovoru s klientem. Tato opatrnost je velmi vhodná, protože všechna naše práce ma y r klienta, nikoli naopak. Tedy klient nemá mít pocit, že se během intervence zabýval tím, zej^ profesionála nějaká životní událost těžká. Z vlastní zkušenosti také vím, že se v rámcii so ^ služeb objevuje téma nemožnosti pracovat s konkrétním klientem, protože něco v Jeh0 ? pj], je pro profesionála nezpracovaným tématem (např. otec profesionála se choval násilne, a klient mluví o stejném problému). 12 klíčových prvků dialogické praxe definuje článek Olson, Seikkula, Ziedonis (2014). ■ péče o osoby s duševním onemocněním se kontinuálně rozvíjí pozice peer pracovníků V rámCdL vlastní zkušenosti s těžkými situacemi a neobvyklými psychickými stavy stávají nositeli kwH Se ro ostatní osoby s psychiatrickou diagnózou. Klient či klientka má možnost skrze jejich n*d% zahlédnout naději pro lepší budoucnost. Vlastní zkušenost má tedy vést k naději na změnu P ahzaci („nejsi v tom sám, nejsi divná", apod.). Někdy si myslím, že jsou to ve skutečnosti ^iľT hrdinů všedních dní. Díky peer pracovníkům a pracovnicím jsem byl donucen přemýšlet ^■d tím jak moc ve své vlastní praxi sdílím vlastní zkušenost. Viděl jsem, jak velký význam pro ? t klientů může mít to, že se setkají s někým, kdo měl odvahu vydat se na cestu zotavení a má kuľcestyjiž za sebou. Uvažoval jsem nad tím, že každý člověk je peerem, protože každý z nás má řadu zkušeností, které v naší praxi můžeme uplatnit. Může to být například zkušenost o tom, jak • mé se zabývali specifickými vzdělávacími potřebami našich dětí, řešili dluhovou situaci, hledali bydlení pro svou rodinu, apod. Ve sdílení vlastní zkušenosti jsou významné emoce. Vše, co děláme a zažíváme, je spojené s emocemi, a tudíž i sdílení emocí má svůj význam. Emoce jsou často tím mostem, který nás propojuje s klientem a klienta s námi. Otevřený dialog nás učí, jak vyjadřovat naše emoce, jak naslouchat a vyjadřovat to, co si myslíme. Otevřený dialog na profesionály neklade nárok, aby byli schopni diagnosticky vyhodnotit, zda jejich vlastní zkušenost může klienta a jeho síť podpořit, či nikoli, a řeší tuto záležitost skrze možnost položit klientovi či klientce otázku, zda o sdílení vlastní zkušenosti profesionála s danou tematikou stojí, či nikoli. V rámci interakce profesionála a klienta, anebo profesionála a podpůrné sítě, díky sdílení vlastní zkušenosti, dochází ještě k většímu stírání hranic mezi profesionály a klienty. Výsledkem je, že ve skutečnosti se v interakci setkávají především dva lidé (v případě síťového setkání několik lidí), kteří mají každý svou vlastní procesní roli. Síťové setkáni jako klíčový prostor pro plánovaní spolupráce V minulosti jsem měl možnost zažívat prostředí mezi poskytovateli služeb a institucemi, které bylo někdy konkurenční, například v něm probíhalo soupeření o znalosti, zdroje nebo moc. Je to logické, protože například zodpovědnost státních institucí je jiná než poskytovatelů sociálních služeb a znalost, kompetence a zkušenost pracovníků ve službách pro osoby se závislostí bude v tématu závislosti jistě výrazně vyšší než u pracovníků věnujících se například sociálně vyloučeným osobám jako takovým. OD nabízí prostor pro to, aby zodpovědnost a role jednotlivých profesionálů byly transparentně pojmenovány, aby mohly zaznít hlasy všech přítomných profesionálů a zároveň i hlas klienta či klientky, případně dalších neprofesionálů přítomných intervenčnímu setkání. Otevřený dialog nikomu neodebírá odpovědnosti a role. Prakticky to znamená, že na konci setkání, kde se nabízí prostor pro pojmenování dalšího plánuje odpovědnost diskutována a například pracovnice y ,, DJe podpořena k tomu, aby zformulovala přede všemi svůj následující postup, šíjovém setkání dochází k zachování zodpovědnosti, prostředí je významně respektující (nejen e entovi, ale i mezi profesionály vzájemně) a díky takové atmosféře a zapojení může být proces S^^iéěivým nástrojem. pláľ-a TI- a stan0VUJnezaměfujeme na dlouhodobé cíle, ale spíše na to,jak společně porozumět určité náročné pn^d H vynalézt společný jazyk, který pokud možno nabídne rodině (síti) způsob, jak vykročit atua.. ' p pokud vytváříme dlouhodobý plán na základě obšírného mapování, může se snadno státže už vystupujeme z oblasti práce v OD, protože setkání strukturujeme podle vlastní agendy a ubývá prostor pro momenty vyjevení dosud neznámého či nezformulovaného. Pokud tento typ lánování neprovádíme, dostáváme se zase na hranu možností sociálních služeb. Nebo musíme definovat alespoň dva různé způsoby práce pro různé situace, ve kterých se s klientkami a klienty ocitáme. Oba mohou být formami dialogické praxe, ale Otevřený dialog je jen jeden z nich. Pokud je OD způsob práce, který uplatňujeme především v krizových situacích, jak naložit s potřebou dlouhodobější péče a podpory i mimo krizové situace? Má potom plánování a case management převzít někdo jiný? Nabízí se zde možnost propojení obou postupů v rámci jednoho týmu. Nabízí se samozřejmě i jiné možnosti, jak práci uspořádat. Propojení obou typů péče (dlouhodobá a krizová) v jednom týmu má svoje úskalí — například jiný způsob organizace času, hrozící neschopnost dostatečně rychle reagovat na akutní situace nebo nabízet dostatečně intenzivní setkání. Zároveň je třeba říct, že motivace pro volbu různých možností zde mohou vycházet z různých polí. Například může být významný kontext financování dané služby - pokud je například nutné vykazovat určitý počet intervencí a není jisté, že se podaří je naplnit krizovou prací, je potřeba zahrnout také jiný způsob práce, obhajitelný v tomto smyslu také mimo krizové situace. Za jiných okolností může být vtažen do hry jiný tým či služba (přičemž tyto se mohou personálně do určité míry překrývat), ale měl by být zachován princip kontinuity - tj. alespoň část tymu v dlouhodobější spolupráci se překrývá s týmem, který pracuje s konkrétní sítí v období krize. Honza: Pokus o kritický náhled na Otevřený dialog v kontextu sociálních služeb zjevné, že jsme všichni tři zastánci Otevřeného dialogu, který se nám zdá užitečný, a chceme JeJ ve vlastní praxi dále rozvíjet. To však neznamená, že zavádění OD do sociálních služeb v nás j^^yá kritické otázky. profesZ J*3^' k-teiě mě napadá, spočívá právě ve smazávání hranic mezi profesionály z různých sociálnímŮŽe VéSt k oslaDení profesní identity a rozmělnění významů jednotlivých profesí. Pro a stále praC0Vmky pracující Otevřeným dialogem je tedy naprosto zásadní reflektovat svou práci ^alšírrľ^r1 °^evovzt vlastní význam a přínos své profesní role. Otevren^r?11 m ™ŮŽC ^ časové hledisko. Oproti jiným systémům koordinované spolupráce je oborníci ^í? Čas°vě náročnější, protože síťová setkání mohou probíhat velmi často a někteří P°dpory kli °U mít S častou učastí na síťových setkání problém. Efekt společného plánování V ko°rdina ^ ^ mŮŽC by* menší> než hY se očekávalo, a mohlo by tak docházet k potížím DáleJetonotmeZÍ některými podpůrnými subjekty. S P°skytovan °m absence dlouhodobých plánů, o kterých píše Martin, která může vést k problémům Ze setkání n1"1 S°CÍálních služeb, kde jsou takové plány často vyžadovány. Zároveň plánování tzv. l*eot» a proa !etkání ^olává otázku, zda je sociální pracovník skutečně zapojen do podpory tél^atu nechmen-y^eh° situace- Klient přece může na dalším setkání říci, že se problematickému J^žik nebC? Ven°vat, a pracovník to musí vždy respektovat. Napadá mě otázka, zda by takový ^ térZ. V rozPoru s důrazem na očekávané proměny v životě klienta ze strany donátorů. 2asadním k0 Cm Je zP°ehybnění samotného individuálního klienta, který je pro sociální služby Prot°.abybvi PtCm- Sodální Pracovníci mají pomáhat svým jednotlivým klientům, mimo jme y naplňována jejich práva. Pokud ale má být v OD vyslyšena celá podpůrná sít i klient Ualogu? Jsou slučitelné s oběma situacemi? Dotkli jsme se tu například otázky se plán, jde o individuální plán ve smyslu zákona o sociálních službách? V OD se O Stati a zároveň není í nikdo uprednostňovanie pak možné vždy podporovat klienta v jeho sociální pracovníci v rámci síťových setkání ničí zájem nesledují a nechávají na svv^rľvi^^0 a jejich síti, aby si důležitost zájmů pojmenovali a prioritizovali oni sami? V OD hroz' etltecl1 se sociální pracovníci a pracovnice ztratí v tom, kdo je vlastně jejich klientem a kom Že svou podporu. U P0s^ytují A nakonec mě napadá ještě jedno riziko. Působení sociálního pracovníka má ter charakter, avšak není psychoterapií. V kompetenci sociálního pracovníka není psychotera^ľ"-0^ působení a je otázkou, zdaje v rámci síťových setkání vůbec možné rozeznat, z pohledu soc^Í pracovníka, zda se ještě jedná o sociální práci, anebo již o psychoterapii. Stírání hranic odborníky z různých profesí spíše toto riziko podporuje. Princip otevřenosti, kterému nás OD^-je v kontextu těchto výzev nutné uplatňovat ve vztahu k sobě samému - otevřeně si přiznat"^' tato úskalí a rizika existují, přičemž s některými se vypořádáme, jiné budeme mít stále na pametľ ZÁVĚR: JAK DÁL PŘI ZAVÁDĚNÍ OTEVŘENÉHO DIALOGU V ČESKÉ SOCIÁLNÍ PRÁCI? V textu jsme představili přístup OD a na dvou rovinách jsme se pak zabývali možnostmi jeho rozvoje v sociální práci. První je spíše teoretická. Ptáme se, jak se k sobě mají sociální práce coby určitá disciph'na v rámci pomáhajících profesí a OD jako interdisciplinární způsob práce. Zdá se že OD nelze jednoduše přiřadit k některému z Payneových paradigmat sociální práce. Jakkoliv by se nabízelo paradigma terapeutické, protože OD vychází z rodinné terapie a síťová setkání mají terapeutický účel, můžeme vnímat také paradigma zmocňující: díky horizontálnímu způsobu organizace péče se mobilizují zdroje rodiny a komunity, kýženým efektem je růst vlastní síly k jednání u všech členek a členů sociální sítě. Můžeme pozorovat i paradigma individualistické, protože síťová setkání mohou zahrnovat intervence zaměřené výhradně na jednotlivce. OD nabízí platformu, kde se mohou setkávat nejen různá paradigmata sociální práce, ale také dalších disciplín pomáhajících profesí. Na praktické rovině pozorujeme, že OD se v CR začal poměrně úspěšně rozvíjet v sociálních službách v oblasti péče o duševní zdraví. Napomohla tomu nejspíše blízkost těchto služeb s psychiatrií, odkud OD pochází, jeho zakotvení v psychoterapii a probíhající reforma psychiatrické péče. Současně se v rámci těchto služeb dlouhodobě pracuje s využitím tzv. case managementových týmů a poslední dobou i s konceptem Zotavení. Sociálně-zdravotní týmy v oblasti komunitni psychiatrie se zaměřují mimo jiné na práci s krizí a včasnou intervenci pro osoby ohrožené rozvojem duševních potíží. Tyto trendy mají s OD řadu styčných bodů, nové je jeho primárně vztahové zaměření. Práce se sociální sítí není pouze doplněk individuální práce, je naopak přítomna o samého začátku, čímž se problematizuje pojetí „individuálního klienta". Jednu z výzev pro sociální práci zde tedy spatřujeme v ochotě překročit koncept individuálního klienta a přijmout s p n vážností možnost, že klientem je rodina nebo sociální síť. Při zavádění OD je pak problematic uvažovat v termínech zájemce o službu, osobního cíle nebo individuálního plánu. Shodujeme se na tom, že ačkoliv byl OD nejvíce rozvíjen a zkoumán jako způsob práce s ^ koncept dialogické praxe je dobře využitelný i v situacích, kdy se nejedná o krizové, ale dlouhodobě neuspokojivé situace, které jsou v sociálních službách častější. Do těchto m^ „zaseknutých" situací nebývá jednoduché přizvat sociální síť, protože okolí jednotlivce už vyčerpáno nebo frustrováno. Nabídka setkání, které bude reagovat právě na onu »zasezměn0U. a umožní jak blízkým, tak i profesionálům, aby se vzájemně slyšeli, může být Vlta"?"už mn0Zí Druhou výzvou pro sociální práci v tomto duchu je vidět potenciál pro dialog i tam, k e žádnou změnu nečekají. v ^ určenou Třetí výzvu spatřujeme v nedostatečném prostoru pro síťová setkání, která nemají pre agendu a kde se pracovníci mohou nechat vést tím, co se děje v přítomném okarnzi u ^ ^ je to dáno agendou služeb, která do setkání s klienty vnáší témata, která by v ^f1^ térnata-nevznikla. Není to ale jediný důvod, proč pracovníci často vedou setkání primárne ski 122 která nevzniknou na místě. Dalším důvodem může být touha po struktuře, jistotě, uchopitelnosti Nejistota, která nutně v dialogu vzniká a je podmínkou dialogické praxe, je pro mnohé pracovníky těžko snesitelná a redukují ji tím, Že do setkání vnášejí předem připravená témata. Jinými slovy, důležitou výzvou pro sociální práci je, aby pracovníci nejen měli k dispozici prostor pro responzivní naslouchání a reflektování témat klientů a jejich sociální sítě, ale také aby ten prostor dokázali využít, i přes značnou dávku nejistoty. Specifické výzvy pak přináší implementace organizačních principů OD v realitě sociálních služeb. Má-li být péče v OD flexibilní a tým má být schopen reagovat na krizovou situaci do 24 hodin, musí mít dostatek prostoru pro okamžité plánování setkání za účasti alespoň 2 facilitátorů. Může se pak stát, že tým není s to dostávat nárokům donorů, kteří vyžadují například určité množství intervencí na počet úvazků. Zřizovatelé služeb, kteří chtějí implementovat OD, tak mohou být nuceni hledat další zdroje financování nebo vést týmy ke kompromisům ohledně organizačních principů OD. Doporučujeme, aby si OD osvojovaly celé týmy, nikoliv jen jednotlivci. Týmy, které se takto rozhodnou pracovat, se budou muset postavit například před otázku, nakolik samy zplnomocňují klienty a zda jsou skutečně ochotny a schopny stát tváří v tvář důsledkům rozhodnutí svých klientů a jejich sociální sítě. POUŽITÉ ZDROJE AALTONEN, J., SEIKKULA, J., ALAKARE, B., HAARAKANGAS, K., KERÁNEN, J., SUTELA, M. 1997. Western Lapland Project: A Comprehensive Family- and Network Centered Community Psychiatrie Project. London: ISPS. ADAMS, T. E., HOLMAN JONES, S., ELLIS, C. S. 2015. Autoethnography. Oxford: Oxford University Press. ANDERSEN, T. 1991. The Reflecting Team: Dialogues and Dialogues about the Dialogues. New York: W. W. Norton & Company. BACHTIN,M. 1980. Román jako dialog. Praha: Odeon. BATESON, G. 2019. Ekologie mysli. Praha: Malvern. BJELONČÍKOVÁ, M., GLUMBÍKOVÁ, K., GOJOVÁ, A., GOJOVÁ, V. 2015. Participative přístupy v sociální práci. Ostrava: Ostravská univerzita, Fakulta sociálních studií. BLANCHOT, M. 1999. Literární prostor. Praha: Herrmann 6c synové. CLEMENT, M., Mc KENNY, R. 2019. Developing an Open Dialogue Inspired Model of Systemic Social Work Assessment in a Local Authority Children's Social Care Department. Journal'of-Family Therapy, 41(3), 421-446. TT . . £AVIES, B., GANNON, S. 2006. Doing Collective Biography. Maidenhead: Open University "ress. J-jSHEL, A. K., ABLON, S., McSHEFFREY, C, BUCHS, T. 2005. What Do Couples Find ĎOÍ Íodpřl11 Ab°Ut ReflectinS Team? Journal of Coupler Relationship Therapy, 4, is */. )W rW^mltl Dialogical Research, and Why Should We Do It? Qualitative ewb Research, 15(7) 964-974 . n ?ALE, K., BOWSTÉAD, H. 2013. Deleuze and Collaborative Writing as Method of Inquiry. tl^fLearningDeveloiment in Higher Education, (0)6,1-15. ^^'^J^ t ^ ^j^^y^TÚty BERGEN, K. J. 2009. Relational Being: Beyond Self and Community. Oxford: Oxford University SS f14- ^Definition of Social Work [online]. Berne: ^^^SZ2 globl ,W°rkers- [19- 10. 2020]. Dostupné z: https://www.ifsw.org/what-is social wor ^-definition-of-social-work/ Q Stati SP/SP 6/2021 na JANEBOVÁ, R. 2014. Kritická sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus. LINELL.P. 1998. Approaching Dialogue. Amsterdam: John Benjamins. MARKOVÁ, 1.2007. Dialogičnost a sociální reprezentace: dynamika mysli. Praha: Academia MUSIL, L. 2004. Standardy kvality a sociální práce v sociálních službách. Sociálníůrár, / e ■ , práca, 4(1), 53-74. MZČR. 2020. Metodika zavádění multidisciplinárního přístupu v péči a podpoře lidí s dušev onemocněním. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky. NAVRÁTIL, P. 2001. Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. OLSON, M., SEIKKULA, J., ZIEDONIS, D. 2014. The Key Elements of Dialogic Practice in 0pen Dialogue. Worcester: The University of Massachusetts Medical School. PAYNE, M. 2012. Paradigms of Social Work: Alternative Perspectives on Social Work Practice Theory. Czech and Slovak Social Work, 12(5), 3-12. PAYNE, M. 2006. What is Professional Social Work? Bristol: Policy press. PENDER, R. L., STINCHFIELD, T. 2014. Making Meaning: A Couple's Perspective of the Reflecting Team Process. The Family Journal, 22(3), 273-281. DOI: 10.1177/1066480714529888 RAGINS, M. 2018. Cesta k zotavení - sebrané spisy Marka Raginse, MHA Village. Praha: Fokus Praha. RAZZAQUE, R. 2019. Dialogical Psychiatry: A Handbook for the Teaching and Practice of Open Dialogue. Wethersfield: Omni House Books. RICHARDSON, L., ST. PIERRE, E. A. 2005. Writing: A Method of Inquiry. In: DENZIN, N. K., LINCOLN, Y. S. (Eds.). The Sage Handbook of Qualitative Research. New York: Sage, 959-978. SEIKKULA, J. 2011. Becoming Dialogical. The Australian And New Zealand Journal Of Family Therapy, 32(3), 179-193. SEIKKULA, J, AALTONEN, J., ALAKARE, B, HAARAKANGAS, K., KERÁNEN, J., LEHTINEN, K. 2006. Five-Year Experience of First-Episode Nonaffective Psychosis in Open-Dialogue Approach: Treatment Principles, Follow-Up Outcomes, and Two Case Studies. Psychotherapy research, 16(02), 214-228. SEIKKULA, J., ARNKIL,T. E. 2013. Otevřené dialogy. Setkávání sítí klienta v psychosociální práci Brno: Narativ. SEIKKULAJ., KARVONEN, A., KYKYRI, V. L., PENTTONEN, M., NYMAN-SALONEN, P. 2018. The Relational Mind in Couple Therapy: A Bateson-Inspired View of Human Life as an Embodied Stream. Family process, 57(4), 855-866. SHOTTER, J. 2011. Language Joint Action, and the Ethical Domain: The Importance of the Relations Between our Living Bodies and Their Surroundings. Příspěvek na konferenci III Congreso de Psicología y Responsabilidad Social: 5.-9. března 2011. Universidad Santo Tomáš: Campus San Alberto Magno. SPEEDY, J. 2005. Writing as Inquiry: Some Ideas, Practices, Opportunities and Constraints. Counselling and Psychotherapy Research, 5(1), 63-64. DOI: 10.1080/14733140512331343930 SPEEDY, J., WYATT, J. (Eds.). 2014. Collaborative Writing as Inquiry. Newcastle: Cambn g Scholars Publishing. . a/ ST.PIERRE,E.A.1997.NomadicInquiryintheSmoo^ Journal of Qualitative Studies in Education, 10(3), 365-383. DOI: 10.1080/09518399723/1 VON PETER, S., ADERHOLD, V, CUBELLIES, L., BERGSTRÓM, X, h Front-SEIKKULAJ., PURAS, D. 2019. Open Dialogue as a Human Rights-Aligned Appro**-Psychiatry, 10. DOI: 10.3389/fpsyt.2019.00387 „, .rín