Zatím všechno, o čem jsme mluvili, bylo sice naživo odvysílané ze studia, ale materiál, samotné zprávy, byly střižené a dopředu známé. Teď vstupujeme do míst, kde se může stát cokoli...

Živá čtená

Nejkratší živý žánr je živá čtená. Hlavně v celostátních Událostech bývalo před coronavirem pravidlem ji každý den ukazovat. Je to formát používaný pro aktuální dění (hudební festival, hromadná nehoda na dálnici, odstraňování následků přírodní katastrofy), kdy tak jako u běžné čtené moderátorka ze studia čte připravený zhruba 30vteřinový text, ale pod ním místo záběrů sestříhaných dopředu na střižně běží živě přenášené záběry z místa dění.

Ukázka živé čtené, Události 20. 4. 2021 od 49:58:

Live

A teď se konečně dostáváme k nejakčnějšímu z akčního. Živý vstup, živák, lajv. Adrenalin pro všechny - moderátora/moderátorku, redaktora/redaktorku, režii, celou technickou osádku. Do poslední chvíle nikdo neví, jestli to všechno v pořádku vyjde. Technicky, lidsky, jestli se nespiknou všechny živly nebo nevynoří nějaký kolemjdoucí exhibicionista...

Živý vstup je možnost zprostředkovat nějakou událost přímo z místa dění a právě v okamžiku vysílání. I nejzkušenějším ze zkušených trvá zpracovat reportáž hodinu - natahování materiálu, psaní, střih... to zabírá čas a zpráva může mezitím ztratit na aktuálnosti. Specifikem živého žánru je absolutní autenticita, autor je na místě a je součástí děje. A věci se dějí kolem něj nebo jako v tomto případě kolem ní.

Ukázka živého vstupu, Policejní zásah, Události v regionech (Brno), 20. 12. 2019 od 2:47:

Živý vstup je ideální v okamžiku, kdy se něco děje a situace se neustále vyvíjí. Používá se ale i v jiných situacích – když je to na místě tak obrazově zajímavé a živé, že reportáž by atmosféru nevystihla. A jindy prostě pro oživení scénáře, který je plný reportáží a čtených zpráv, a tedy poněkud schematický a pro diváka únavný.

V České televizi nejčastěji uvidíte tradiční živý vstup redaktora/redaktorky, kteří s poznámkami v ruce odpovídají na otázky moderátora/moderátorky ze studia. Můžou si nechat pustit synchron, o který požádají režii, nebo grafiku. Moderátor/moderátorka vstup uvede klasickým studiem, na jehož konci položí otázku. To všechno si píše sám/sama vstupující. Protože živé vstupy bývají delší – v hlavních relacích mívají nejčastěji 2 až 3 minuty – bývají rozdělené na více otázek, které moderátor/moderátorka dál vstupující/vstupujícímu klade. V kratších zprávách na ČT24 přes den uvidíte spíš kratší minutové vstupy s úvodním studiem a jednou počáteční otázkou, zase s možností požádat o synchron.

Ukázka živého vstupu, kde se něco dělo hlavně přes den, ale i teď večer to vypadá aspoň trochu akčně. Policejní kontroly na silnicích, Události 4. 3. 2021 od 15:52:

Vstup redaktora/redaktorky s hostem

V proudovém vysílání mezi zprávami se na ČT24 setkáte ale i s delšími vstupy, klidně na 6-7 (někdy i 12...) minut. Do těch si redaktor/redaktorka bere relevantního hosta k tématu. Moderátor/moderátorka vstup uvede, na něco se zeptá, předá slovo vstupující/vstupujícímu na místo a ta/ten už potom vede klasický rozhovor s hostem.

Vstup moderátora/moderátorky s hostem

Vstup s hostem se používá většinou jako doplnění předchozí reportáže. Skončí reportáž a ať už ve studiu nebo ve spojení přes přenosovou techniku je nějaký relevantní respondent. Moderátor/moderátorka potom vede klasický rozhovor, při kterém musí především hlídat, aby host odpovídal na otázky, neodbíhal od tématu, nesnažil se odvést rozhovor ke své vlastní agendě a dodržel stopáž.

Ukázka vstup v hostem z místa, rozhovor o povolání zdravotníků, Události 4. 3. 2021 od 5:49:

A takto to vypadá, když host "zlobí". Neodpovídá na otázku, místo toho si propaguje svoje vlastní věci. Události 12. 2. 2022 od 11:56:

Odbavení živáku

Ať už živě vstupuje kdokoli, je několik možností, jak to udělat:

1) už zmíněný vstup z místa mimo redakci zprostředkovaný včetně obrazu pomocí technologie satelitních přenosových vozů (SNG – Satellite News Gathering), případně přenosových kitů (tzv. „batoh“, zařízení s několika datovými SIM kartami, které pomocí LTE přenášejí obraz i zvuk z místa do redakce, kameraman ho nosí na těle a může se s ním hýbat, což je jeho hlavní výhoda oproti SNG) anebo mobilní aplikace, které sice nepřenášejí obraz v takové kvalitě, ale zase jsou dostupné kdykoli a odkudkoli (kde je signál), takže tímto způsobem může redaktor/redaktorka vstoupit aktuálně i dlouho předtím, než přijede přenosová technika;

2) vstup ze studia, kdy redaktor/redaktorka už má informace sebrané, na místě se nic neděje, ale téma je potřeba podrobněji vysvětlit, než by to šlo v reportáži; nebo na sestříhání reportáže není čas. Toto byl taky před covidem nejčastější způsob zpovídání hostů moderátorem/moderátorkou, z pohodlí studia. Teď se často používají i ne tak obrazově kvalitní, zato o poznání méně nakažlivé aplikace typu Skype, Zoom...;

3) vstup po telefonu, který sice redaktor/redaktorka nebo host odbavují z místa dění, ale bez přenosové techniky, která buď ještě na místo nedorazila, nebo jednoduše není k dispozici, takže divák z místa slyší hlas, ale obraz vidí buď aktuální ze záznamu, natočený dopředu, nebo rovnou archivní nebo ilustrační.