Při natáčení skládáme výsledné video ze záběrů. Aby dávalo video smysl a mohli jsme jím vyprávět příběh, natáčíme a následně stříháme jednotlivé “sekvence” neboli záběrové triády. Ty navozují situaci sekvenčního snímání několika kamerami a rozvíjí dějovost a plynulost obrazového vyprávění příběhu (zachování jednoty místa, času a děje).

Podobnou funkci plní i dvojice záběrů pohled – protipohled.

Vhodně seřazená sekvence záběrů (např. celek - polocelek- polodetail) korespondující s informačním textem (pokud je) umocňuje obsah sdělení a napomáhá k jeho snadnějšímu porozumění divákem.

Natáčení akce

Když točíte akci (jak někdo něco dělá), rozkouskujte si ji do více různě velkých záběrů – natočte to jako sekvenci.

Například když si někdo kupuje kafe v automatu. První záběr bude celek na člověka přicházejícího k automatu. V tento okamžik si vyberete, na které straně osy mezi člověkem a automatem budete stát, a nebudete ji dál už překračovat.

Další záběr bude detail v protipohledu na obličej člověka, který si vybírá, co si dá. Následují dva rychlé velké detaily – vhození mince a zmáčknutí tlačítka pro vybranou kávu.

Dál detail z výrazného podhledu na to, jak to kelímku nateče káva. A polocelek nebo celek na osobu odcházející od automatu s kelímkem u úst.

Jedna akce, šest záběrů.

Všechny tyto věci budou důležité, až přijdete na střižnu. Je potřeba na ně myslet už při natáčení, protože pak už bude pozdě.