Studio

• několik velkých kamer na velkých těžkých stativech
• může být i kamera na jeřábu, který dělá pěkné plynulé pohyby

• každý, kdo mluví, má svůj klopák, k tomu je na stole a nad stolem záložní mikrofon
• ze stropu visí desítky světel - velké vany i menší bodové lampy: moderátorka je nasvícená zepředu, zezadu i z boků, takže nikde nemá žádné stíny, světla za ní dodávají obrazu plastičnost a vytvářejí pocit prostorného studia
  
• kameramani řeší jenom zarámování  záběru, neostří a nenastavují barvu - to dělají kameroví technici na dálku
• na kamerách jsou čtecí zařízení, která ovládá buď někdo z režie, nebo moderátorka sama nohou - pedálem pod stolem

• písmena na čtecím jsou obrovská, aby moderátorka nehýbala hlavou ani očima, když čte
• text se promítá na obrazovku pod kamerou a přes objektiv kamery je naklopené jednosměrně propustné zrcadlo, na kterém se text odráží

Green screen

• studiová záležitost - klíčování; za moderátorku/moderátora (nebo třeba hosta z regionálního studia) doplní obraz režie
• nikdo nesmí mít oblečeného nic zeleného, počítač všechno zelené nahradí obrázkem z počítače

V terénu

• i tam je základ kamera + stativ, mikrofon, světlo, ale menších rozměrů než ve studiu
• stativ se používá, pokud nemají být obrázky nějak extra akční - jednak aby se obraz netřepal, jednak protože kamera váží 12 kilo a kameramani mají jenom jedna záda

• pro publicistiku spolu s redaktorkou a kameramanem jezdí většinou asistent - zvukař
• když má být výsledek extra skvělý (rozhovor s prezidentem), vezmou i někoho na svícení
• kameraman obsluhuje jen kameru, zvukař se stará o zvuk - v publicistice zřídka kdo používá handku, ruční mikrofon
• rozhovory jsou natáčené buď na klopáky, malé mikrofonky připnuté na klopě nebo ve výstřihu, anebo na bambus, mikrofon umístěný na dlouhé tyči, kterou zvukař drží buď pod nebo nad záběrem, aby nebyl vidět

• všechny zvuky se mu schází v zařízení, kterému se říká SQN, vlastně přenosný mixážní pult, kde ovládá hlasitost i některé další kvality
• pokud je potřeba svítit, umístí si štáb před a za respondenta přenosné lampy
• ve zpravodajství jezdí jen redaktorka a kameraman, takže kameraman dělá všechno, včetně kontroly kvality obrazu i zvuku
• světla vozí zpravodajské štáby zřídka, většinou si na rozhovory najdou takové místo, aby tam bylo pěkné světlo, nebo respondenty postaví do pěkně osvětlených míst (naproti oknu apod.)
  
• naopak často se používá blenda - odrazná deska, kterou kameramani na redaktorky přesměrují sluneční paprsky, je to dost efektivní způsob, jak někomu odstranit stíny z tváře, akorát pak mhouří oči

Soukromé televize

• používají v zásadě stejnou techniku, jen menší a nepoužívají tak často stativ (rozpohybované záběry = akční záběry)
• taky nepoužívají klopák, mimo jiné protože je potřeba, aby bylo vidět logo jejich stanice, a to je na vindšusu (z německého Windschutz, ochrana před větrem) handky

VJing

• VJing - videožurnalismus: jednočlenný štáb, který se používá nejčastěji v regionech, v zahraničí, pro agenturní zpravodajství
• redaktorka je zároveň kameramanka a střihačka, dělá si všecko sama
• nevýhoda - všechno je na vás, všechno si taháte sami, všechna práce je vaše
• výhody - víte, co potřebujete natočit a to si točíte, rychlejší střih, přesný přehled o materiálu, spoléháte se jen na sebe, na nikoho neberete ohledy, možnost natočení intimnějších zpovědí, případně možnost dostat se tam, kde by velký štáb budil velkou pozornost
  

Web a sociální sítě

Natáčení pro web a sociální sítě je většinou ještě trochu minimalističtější: buď malá kamera, nebo jen foťák/mobil. Zvuk může být řešený mikrofonem - klopák, handka. Ty jde připojit i k mobilu a kvalita zvuku je pak hodně vysoká.

MoJo - mobilní žurnalismus

S mobilem se dostanete na místa, kam by vás s kamerou nepustili. A můžete k lidem blíž, mobil je míň invazivní než obrovská kamera.

Ivana Bártová na Ukrajině, UVR (Brno), 9. 10. 2019 od 14:32. S velkou kamerou by Ivana Bártová nebyla do oblasti vpuštěna.