Dokážete si představit nával emocí, v jakých jsem v tu chvíli byl? Jelikož jsem sám velmi emotivní člověk, dokážu si představit, že se ve vás emoce musely doslova vařit. Přesně! Jakmile začnete cítit nespravedlnost a křivdu, je to zkrátka znát. Víte, když jsem ještě hrál profesionální hokej, člověk se musel držet, aby neuškodil týmu, ale sám víte, že krajská liga se hraje pro radost. Když v ní dojde na sporné situace, hráči si to prostě jdou často vyřídit mezi sebou. Takže jste šel? V návalu emocí jsem udělal faul na kluka, který si to ani nezasloužil. Zpětně mě to mrzí. Okamžitě jsem věděl, že dostanu trest. Prostředníčky směrem k divákům, které nastaly těsně, poté byste vysvětlil jak? Zase nával emocí. Když se za tím dnes podívám zpětně, přijde mi to směšný. Kdybych věděl, co bude následovat, neudělal bych to. Ale nechci, aby ze mě kdokoliv dělal nepříčetného magora. Nejsem odpovědný za chování některých fanoušků, kteří byli nad naší střídačkou vulgární během celého zápasu. Někdy dokonce přišla i rasistická gesta. Prostředníčky jsem vztyčil při odchodu v návalu emocí po tomhle všem. Chápu, že i fanoušci mají emoce. Když po nás chtějí řvát, ať řvou. Za kariéru jsem se s tím potkal milionkrát a nevadí mi to. Nikdy jsem se ale nesetkal s tím, že by nám fanoušci kradli hokejky a osekávali nás jimi. Faktem je, že kultura na českých stadionech je mnohdy tristní. Někteří mají pocit, že nákup vstupenky je opravňuje k čemukoliv. Přesně tak. Jsou tací, kteří si myslí, že když dají padesát korun za vstupenku, tak vás můžou klidně zabít. Rozhodně ale nechci obviňovat všechny fanoušky. Naopak bych se chtěl těm normálním fanouškům omluvit. Chtěl bych se omluvit i kralupskému hokejovému klubu. Celá ta situace byla přes čáru. Na konci zápasu jsme se postavili na modrou čáru, ale soupeř k nám přijel a provokoval nás. Většina hráčů se proto logicky začala prát. Já sám jsem měl dvě férové bitky, jak jsem byl zvyklý ze zámoří. Nikoho jsem ale nenapadl zezadu. Poté oba týmy šly do kabin, ale v koridoru, který k nim vedl, jsme se potkali. Kluci se začali mlátit, padaly tam kopance do hlavy, volala se policie… Já chtěl po jejich trenérovi sáhnout hokejkou, poklepat ho a upozornit na to, že by bylo dobré, aby svoje hráče zklidnil. Jenže se z toho udělalo, že došlo k napadení trenéra, což vůbec nebyla pravda. Předpokládám, že u disciplinární komise vám uškodilo, že jste cizinec. Jasně, řekli mi, že jsem cizinec a že mám jít příkladem. Udělali ze mě odstrašující příklad. Zároveň mi ale řekli, že po půl roce dostanu podmínku a že můžu od nové sezony normálně hrát. Věděli totiž, že na mě nic nemají. U disciplinárky se mnou tehdy byli i kluci, kteří hráli za polskou reprezentaci. Ti jim řekli, že jestli dostanou vyšší trest, tak už za reprezentaci hrát nebudou. Jak myslíte, že to dopadlo? V jejich případě všechno zametli pod koberec. Jen já jsem z toho vyšel jak…