Téma: příběh zaměřený na událost + autorský hlas, rytmus, kulturní encyklopedie, žánrové vzorce

Kompozice a další složky

 

Jak zhruba vypadá narativní oblouk mého textu (co je zápletka)

Jeff Vandermeer (píše v Knize divů)

A) Schéma (Freytagova pyramida): expozice (uvedení do kontextu), sílící akce, vyvrcholení, slábnoucí akce, rozuzlení, nová situace

 

B) Model tří jednání:

Jednání 1, jednání 2, jednání 3 (mezi jednáním 1 a 2 a jednáním 2 a 3 jsou body obratu): v prvním jednání jsou na scénu uvedeny postavy, kontext a něco, co naruší jejich všednost, jsou popsány motivace, dojde k nějaké akci, ve druhém jednání postava přejde k činu týkajícímu se narušení, rušivý prvek přináší výzvy a možné zvraty, ve třetím jednání se osudy postavy vyjasňují nebo zatemňují a rušivý prvek je poražen, částečně poražen, anebo zvítězí

C) Vzájemně propojené komplikace
a) variace standardní zápletky – pikareskní neboli "ale potom se stalo že" – série dobrodružství se stejnými postavami navlékneme za sebe (Don Quijote), oddělené příhody, může být nějaká rámcová kompozice

b) narůstající napětí – schodišťový model – napětí narůstá pravidelným tempem, je zde málo zeslabující akce, děj končí po vyvrcholení

c) model lochneska – sílící akce je nahrazena dvěma výraznými poklesy či naschvály (tvar písmene W), hrdina obvykle končí nahoře (mainstreamové filmy)

 

Marie-Laure Ryanová (v knize Narativ jako vituální realita): čtyři druhy napínavosti

A) Napínavost CO, která je typická pro thrillery a akční filmy, v centru pozornosti je rozřešení binární situace (hrdinka leží na kolejích a blíží se vlak), co se stane, to dobré, anebo to špatné? Hlavní otázka: co se stane dál? Ve snaze ulehčit čtenářskou anticipaci povolí text čtenáři vědět víc, než vědí postavy (s. 175); dochází k paralelismu struktury vyprávění a struktury událostí (prožívání od okamžiku k okamžiku

 

B) Napínavost JAK (PROČ), když se chceme dozvědět, proč byl Odysseus vězněn Kalypso; tato napínavost má podobu záhady, je prohlubována tím, co Barthes v S/Z nazývá hermeneutický kód (2007: 53); výsledek je dán díky prolepsis (katafoře), v ohnisku zájmu stojí minulost (ne budoucnost) (zcela jistě se týká story, kdy známe současnost, ale zajímá nás, jak se k ní dospělo, čím si člověk prošel); čtenářská zkušenost času je prospektivní, na rozdíl od pohybu v prosté simulaci je tento pohyb kupředu orientovaný, tudíž teleologický (s. 176); napínavost JAK/PROČ pracuje s předpokladem mnoha možností, které se setkávají v jednom bodě (s. 176)

„Když už ale narativ udělal skok zpátky v čase a začal se pohybovat směrem do budoucnosti, může být čtenář pohlcen napínavostí typu ,co‘ na úrovni dílčích epizod. A naopak, narativ typu ,jak‘ může vyvolat napínavost typu ,co‘, když už ví čtenář o obecných pravidlech příběhu tolik, že si je výsledkem téměř jist.“ (s. 176) Př. „Divákům westernů je většinou jasné, že hrdinka svázaná na kolejích bude zachráněna, ale jejich napětí lze udržet, pokud ohnisko zájmu přesuneme z možnosti na konkrétní okolnosti záchrany.“ (s. 176)

 

C) Napínavost „KDO“ (kdo to udělal); čtenářův zájem o výsledek je spojen s poznáním (touha pom poznání); nejde o oplakávání oběti, morální znepokojení nebo emocionální spojení s postavami, ale o intelektuální uspokojení nad vyřešeným problémem (s. 176);      „tento typ napínavosti omezuje počet možností na počet podezřelých“ (s. 176); autorovi to umožňuje zatajit čtenářům některá fakta (například motivaci detektiva), aniž by vznikla ve vývoji bílá místa (akce je např. ve dvou časových plánech – plán vraha a plán vyšetřování) (s. 177); čtenáři se ale nikdy nedaří úplně sledovat časovou posloupnost vrahova plánu; minulost se ukazuje po kousíčkách, jde o skládačku (nezapadá chronologie), čtenář spíše zakouší prostorový obraz než lineární posloupnost; pokud je v detektivkách možná časová imerze, odehrává se v plánu vyšetřování, jde o souvislost s dynamikou odhalování, nikoliv s utvářením osudu jednoho člověka (s. 177)

 

D) Metanapínavost; kritické zaujetí příběhem jakožto slovesným aktem – otázka, jak autor zvládne spojit všechna vlákna příběhů a dát textu vhodnou narativní formu (s. 177); Ryanová o E. A. Poeovi a jeho povídce Schůzka – na poslední stránce ještě není jasné, kam míří rozuzlení; metanapínavost je postavena na hledisku mimo svět textu (vztah autora a čtenáře), a není tudíž součástí poetiky imerze (spíše předjímá interaktivní vztah) (s. 178)

Další důležité složky příběhového psaní

Postavy

Prostředí

Dialogy

Rytmus

Využívání smyslového vnímání (konkrétnost)

 

Podle Evy Musilové (v knize Jak na tvůrčí psaní) textu pomáhá

Volba slov: slova vyjadřující intenzitu nebo barevnost, zvukomalebná slova, emotivně zabarvená slova, dynamická slova, slova slangová

Co dále pomáhá textu: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, přirovnání, konkrétní příklady, přímá řeč, otázky, přítomný čas, využívání krátkých vět (viz rytmus), cílené opakování některých slov, kontrasty, 

Otázky: použité v úvodu textu; uvádějící důležité sdělení; zdůrazňující slova, sdělení nebo logiku argumentace; potvrzující předchozí prohlášení

Úkol:

příběhový text A odevzdejte nejpozději do 9. 4. 2023

Odevzdávárna