Islámský radikalismus na pozadí izraelsko-palestinského konfliktu MAREK ČEJKA Tradice palestinské politiky – i radikalismu – je převážně sekulárně-nacionalistická – typicky OOP, Fatah a řada levicových frakcí během studené války Výrazná role palestinských křesťanů Radikální islamismus ztělesňuje v současnosti hlavně:  Hamás  Palestinský islámský džihád  Salafističtí džihádisté Jejich historie je jen několik desetiletí Palestinská arabská politika a odboj proti sionistům a Britům v éře britského mandátu (1919-1948) Rodina Al-Našašíbí versus rodina Al-Husajní Počátky radikálního islamismu v Palestině šejch Izz ad-Dín al-Kassám (1882–1935) ideový předchůdce palestinského radikálního islamismu, hlavně Hamásu  Mládí prožil v době úpadku Osmanské říše a oslabování islámu na úkor Západu  Džihád meče proti Italům (Libye) a Francouzům (Sýrie) a později proti Britům v Palestině  Po vzniku Muslimského bratrstva má blízko k jeho idejím  V severní Palestině zakládá militantní organizaci „Černá ruka“ a posléze umírá v boji s Brity  Stává se předlohou Hamásu, který podle něj pojmenovává své militantní křídlo a rakety Palestinské nacionalistické radikální skupiny  Po 2. světové válce dominují mezi arabskými radikály sekulární nacionalisté  OOP (Fatah, LFOP, DFOP) atd. nacionalisté, nikoliv islamisté Některé skupiny jsou silně ideologické (radikální levice – vliv Sovětského svazu během Studené války)  Islamistický radikalismus je až do 70. let spíše marginální Po r. 1967 se Arafat stává vůdčí osobností OOP Nejvýraznější palestinští vůdci Arafat (OOP/Fatah) Habáš (DFOP) Hawátme (LFOP) Abú Nidal (nejvýraznější terorista) Palestinský islámský džihád (od r. 1981)  Vznikl v 70. letech v pásmu Gazy jako palestinská odnož Egyptského islámského džihádu.  Do čela se postavil Fathi Šikaki.  Hlavním cílem skupiny se stalo osvobození Palestiny, likvidace Izraele a jeho nahrazení palestinskou islámskou teokracií.  Hlavní sídlo PID se dlouhodobě nachází v Sýrii, podpora Asada a Hizballáhu během války v Sýrii  finanční vazby na Írán.  Současným předsedou PID je šejch Ramadán, duchovním vůdcem organizace je Abd al-Azíz Auda.  Oproti Hamásu svou popularitou PID mezi Palestinci vždy zaostával, neboť nevytvořil civilní křídlo po vzoru Hamásu. Podpora islamistů ze strany Západu během studené války  Častá logika studené války: „Nepřítel mého nepřítele je můj přítel“.  Islamisté na Blízkém východě mají se Západem společné nepřátelství vůči Sovětskému svazu a jím podporovaným ateistickým ideologiím a nacionalistickým (většinou k levici tendujícím) režimům.  Navzdory značně odlišným postojům navazuje Západ, včetně Izraele kontakty s islamisty (předchůdci Hamásu) a podporuje je, případně alespoň toleruje.  Izraelci vidí hlavního nepřítele v Arafatovi, OOP a sekulárních frakcích → „rozděl a panuj“  Krátkozrakost strategie  Detailněji analyzují např. A. Higgins či R. Dreyfus První intifáda (1987–1992): Důležitý formativní moment Hamásu Základní charakteristika Hamásu  Originální variace palestinského islamistického hnutí inspirovaná Muslimským bratrstvem  Spojuje ve své praxi prvky radikálního hnutí odporu a zároveň sociálního a náboženského hnutí  V současné době na seznamu teroristických organizací řady zemí Specifika Hamásu  Politologicky je vyjádřením konfliktní linie islamisté vs. sekularisté Vymezuje se hlavně proti nacionalistickému Fatahu a levicovým palestinským frakcím.  SPECIFIKA: Působí v prostředí izraelsko-palestinského konfliktu, kde i palestinští oponenti Hamásu sdílejí společného soupeře (Izrael). Hamás prosazuje lokální koncepci islamismu v islámské Palestině → odlišnost od řady salafistických džihádistů usilujících o globální chalífát. Sunnitský charakter hnutí neznamená sektářství (spolupracuje s Íránem, někdy dokonce i s křesťany). Komplexní charakter Hamásu  Dynamický vývoj, metamorfuje, není vždy klasifikovatelný jednoznačnými termíny, spojuje kontradiktorní jevy: Fundamentalismus i modernitu Charitu i násilí Fanatismus i pragmatismus Tvrdě antidemokratické tendence i respekt k demokratickým procesům Apolitičnost i politický aktivismus Rozdílné přístupy k Hamásu  Hamás interpretovaný v duchu mainstreamového mediálního pokrytí islámu a islamismu.  Tendenčnost, povrchnost, senzacechtivost  Západní kritický obraz či naopak nekritický obraz v mainstreamových médiích některých muslimských zemí – tam je však na rozdíl od Západu často omezena mediální svoboda (typicky Írán), respektive odraz aktuálních konfliktů – Saúdský blok (Al-Džazíra).  Hamás z hlediska bezpečnostních studií  Je nahlížen primárně z bezpečnostního pohledu – tedy jeho teroristické hrozby, respektive ohrožení západních zájmů – méně však sleduje další aspekty.  Velmi komplexní a klíčová práce od Gus Martina (2006) Understanding terrorism, např. zasazuje Hamás do kategorie „protistátního opozičního terorismu“ – zohledňuje primárně např. protiizraelské aktivity Hamásu, ale méně reflektuje vnitropalestinská napětí a konflikty.  Hamás charakterizovaný areálovými experty, religionisty či orientalisty  Komplexněji analyzovány jeho teroristické, sociální a politické aspekty (viz dále). Vývojové fáze Hamásu (dle autora)  VÝVOJOVÁ FÁZE ROZHODUJÍCÍ UDÁLOSTI S VLIVEM NA VÝVOJ HAMÁSU 70. léta – 1987 Vzestup islamismu na Blízkém východě Vypuknutí první intifády 1988 – 2006 Mírový proces z Osla Vypuknutí druhé intifády Palestinské volby v roce 2006 2007 až současnost Rozkol mezi palestinskými frakcemi a výrazné rozdělení mezi Západním břehem a pásmem Gazy 2013 až současnost Pád režimu Muslimského bratrstva v Egyptě Krizová fáze arabského jara Konflikt mezi geopolitickými bloky na Blízkém východě Charty Hamásu (1988, 2017)  Ideologické dokumenty Hamásu definující hlavní agendu hnutí  „Stará“ Charta (18. 8. 1988)  „Nová“ Charta (1. 5. 2017)  Nová je pragmatičtější a političtější  Teorie vs. praxe Hamásu? Struktura hnutí: Ozbrojené a civilní křídlo Hamásu Ozbrojené křídlo Hamásu Brigády mučedníka Izz ad-Dína al-Kassáma  Zformovány počátkem 90. let  Nejradikálnější a částečně autonomní křídlo hnutí  Odnože v Gaze a na Západním břehu (decentralizace)  Zabránění mírovému procesu  Proměny taktiky: od útoků, bombových a sebevražedných útoků až k vývoji raket a „tunelové“ válce  Největší brutalita v průběhu druhé intifády (2000–2005) Osobní zkušenost: Pobyt v Jeruzalémě v nejnásilnější fázi 2. intifády a bombový útok Hamásu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě (31. 7. 2002) Civilní křídlo Hamásu - předchůdci Hamásu provozovali v duchu Muslimského bratrstva primárně sociální aktivity (jídelny, školy, mládežnické spolky…) - později militarizace, avšak sociální aspekt hnutí zůstává zachován - 2006 přibyl další civilní aspekt – založení palestinské politické strany „Kandidátka pro změnu a reformu“ - jednalo se de facto o uznání některých aspektů mírového procesu - Po vnitropal. krizi stále více supluje státní správu a poskytování veřejných služeb Hamás vs. Fatah: Vzájemný respekt i posilující konflikt Shrnutí: Charakterizace vývojových fází Hamásu z hlediska forem islamismu  Zárodečná fáze (od 70. let) – sociálně-islamistické hnutí na principech Muslimského bratrstva (šejch Jásín), tichá izraelská podpora v duchu studené války + „rozděl a panuj“  SOCIÁLNÍ ASPEKT HNUTÍ PŘEVAŽUJE  Fáze vzrůstající militantnosti (od 80. let) – zformování a rozvoj Hamásu jako radikálně-islamistického hnutí odporu (1987–2006)  MILITANTNOST SE STÁVÁ CHARAKTERISTICKÝM ZNAKEM HNUTÍ, HYBRIDNÍ CHARAKTER  1. intifáda  další radikalizace v průběhu mírového procesu  nejradikálnější období Hamásu v době 2. intifády  Politizační fáze (od 2006), de facto částečná akceptace mírového procesu a Izraele, posílení konfliktu s Fatahem, změna strategie odporu, vláda v Gaze  MILITANTNOST TRANSFORMUJE SVÉ PODOBY, PŘIBUDE VÝRAZNÝ POLITICKÝ ASPEKT, POSÍLENÍ HYBRIDNÍHO CHARAKTERU  Krizová fáze (od 2013), po svržení egyptského prezidenta Mursího, potlačení změn arabského jara a výraznější krystalizaci bloků na Blízkém východě (saúdský – íránský – katarsko-turecký)  FLEXIBILNÍ ADAPTACE NA TLAK PROSTŘEDÍ Klíčové osobnosti Hamásu Šejch Ahmad Jásín (1938–2004) Spoluzakladatel a duchovní vůdce Hamásu  Mládí prožil v době Britského mandátu Palestina mezi Tel-Avivem a Gazou, v dětství prodělal těžké zranění, které ho fyzicky paralyzovalo  V r. 1948 prchá do pásma Gazy  Působí jako učitel a během stáže v Egyptě se seznámí s idejemi Muslimského bratrstva  Po návratu do Gazy zakládá charitativní organizaci po jeho vzoru  1989 – odsouzen v Izraeli k doživotnímu trestu  1997 – propuštěn po nezdařeném atentátu na exilového vůdce Hamásu Chálida Mašála v Jordánsku  2004 – usmrcen Izraelci v rámci tzv. mimosoudní likvidace Abdul Azíz Rantísí (1947–2004) Spoluzakladatel a vůdce Hamásu  Narodil se v době Britského mandátu nedaleko od Tel-Avivu a v r. 1948 uprchl do pásma Gazy  V Egyptě, kde studoval dětskou medicínu a genetiku, se seznámil s idejemi Muslimského bratrstva  Společně s šejchem Jásínem a několika dalšími založil v r. 1987 Hamás  1992 mluvčím členů Hamásu vyhoštěných do Libanonu  Uvězněn několikrát Fatahem za kritiku Arafata, stoupenec tvrdého křídla Hamásu a teroristických metod  2004 – usmrcen Izraelci v rámci tzv. mimosoudní likvidace Chálid Mašál (nar. 1956) Exilový vůdce Hamásu  Narodil se na Západním břehu pod jordánskou kontrolou a s rodiči odešel do Kuvajtu kde později vstoupil do Muslimského bratrstva  Podílel se na založení exilového křídla Hamásu  Po r. 1991 odešel z Kuvajtu do Jordánska, kde na něj v r. 1997 spáchali Izraelci nezdařený atentát  Po zákazu Hamásu v Jordánsku se usadil 2001 v Sýrii, 2012 však kritizoval Asada a odešel do Kataru  Reprezentoval Hamás mezinárodně  Považován později za představitele umírněnější koncepce Hamásu  V r. 2017 odstoupil z funkce šéfa zahraničního politbyra – nahradil ho Ismáíl Haníja Ismáíl Haníja (nar. 1962) Vůdce politického křídla Hamásu  Narodil se v uprchlickém táboře v pásmu Gazy  Při studiu na Islámské univerzitě v Gaze se zapojil do aktivit formujícího se Hamásu  Několikrát vězněn Izraelci, později unikl mimosoudní likvidaci  Stal se populární jako šéf kanceláře šejcha Jásína  2006 se stal palestinským premiérem, ale byl nahrazen S. Fajádem z Fatahu – konflikt Gaza vs. Západní břeh  V rámci Hamásu považován za umírněného – zapojen do různých usmiřovacích jednání  Od r. 2017 šéfem politbyra Hamásu 25. 1. 2006 – vítězství kandidátky Hamásu ve volbách a posílení konfliktu s Fatahem  „Změna a reforma“(44,5 %, 74 křesel ze 132)  2. Fatah (41 %, 45 křesel)  19. 2. Fatah odmítl vládu národní jednoty (VNJ) → Ismáíl Haníja zformoval vládu Hamásu + 4 nezávislí  Hamás ani po sestavení vlády neuznal Izrael → Izrael, USA a řada zemí naopak neuznala vládu Hamásu → ekonomické sankce  Po Káhirské deklaraci a Dohodě z Mekky krátkodobě vytvořena VNJ vedená Hamásem (březen 2007)  10.–15. červen 2007 – Hamás ovládl Gazu (krátká občanská válka) → prezident Abbás vyhlásil výjimečný stav, odmítl VNJ a jmenoval vlastní vládu  Došlo k rozštěpu Palestinské autonomie na dva celky, které deklarují svou legitimitu  „Hamastán“ vs. „Fatahland“ Od r. 2006: Eskalace konfliktu mezi Hamásem a Izraelem v pásmu Gazy a jejím okolí Konflikty Hamásu a Izraele v uplynulé dekádě  Série konfliktů v roce 2006 (únos vojáka Šalita)  Operace „Horká zima“ (konec zimy 2008)  Příměří (červen-listopad 2008)  Operace „Lité olovo“ (zima 2008/09)  Operace „Obranný pilíř“ (listopad 2012)  Operace „Pevná skála“ (léto 2014)  Pohraniční protesty v Gaze (od 30. března 2018) – uprchlický protest + protest proti přesunu americké ambasády Financování Hamásu  Výrazná část příjmů (kolem 80%) pochází ze zahraničí: hlavně z Kataru, Jordánska, Íránu, Libanonu, Saúdské Arábie, Kuvajtu, SAE + od donorů z Evropy  Část jde přes islámské charity (obvykle různé „Holy Land foundations“)  Část pochází z vybírání poplatků přímo v Gaze a z pašování (tunely, námořní cesta)  Dary od soukromých osob a sympatizantů  Podpora od jiných radikálů (např. Hizballáh provádí transfer íránské pomoci Hamásu) Viz podrobněji Clarke C. P. (2015) Terrorism, Inc.: The Financing of Terrorism, Insurgency, and Irregular Warfare, Praeger. Ukázky propagandy Hamásu Prameny: Bartal, S.; Rubinstein-Shemer, N. (2017) Hamas and Ideology: Sheikh Yūsuf al-Qaraḍāwī on the Jews, Zionism and Israel, Routledge  Bureš, J.; Čejka, M.; Daniel, J. (2017) Muslimské bratrstvo v současnosti. Academia.  Dreyfus, R. (2006) Devil's Game: How the United States Helped Unleash Fundamentalist Islam. Metropolitan Books.  Gunning, J. (2008) Hamas in Politics: Democracy, Religion, Violence, Columbia  Gus, M. (2006) Understanding Terrorism, Sage.  Higgins, A. (2009) ‘How Israel Helped to Spawn Hamas’, The Wall Street Journal, 24. 1. 2009. (https://www.wsj.com/articles/SB123275572295011847#)  Hroub, K. (2010) Hamas: A Beginner's Guide 2nd Edition, Pluto.  Jefferis, J. (2016) Hamas: Terrorism, Governance, and Its Future in Middle East Politics, Praeger  Jensen, M. I. (2009) The Political Ideology of Hamas: A Grassroots Perspective, I. B. Tauris.  Khoury, J. (2017) ‘Hamas Presents New Charter Supporting Palestinian State Along 1967 Borders’, Haaretz, 1. 5. 2017 (http://www.haaretz.com/middle-east-news/palestinians/1.786754)  Kovács, A. (2009) Alláhovi bojovníci: vizuálna kultúra islámskeho radikalizmu. Chronos.  Kropáček, L. (1996) Islámský fundamentalismus. Vyšehrad.  Mandaville, P. (2014) Islam and politics. Routledge.  Mendel, M. (2008) S puškou a Koránem – Pojmy a argumenty soudobého islámského fundamentalismu. Orientální ústav AV ČR.  Mishal, S.; Sela, A. (2006) The Palestinian Hamas: Vision, Violence, and CoexistenceI, Columbia.  Nusse, A. (1998) Muslim Palestine: The Ideology of Hamas, Routledge.  Roy, S. (2013) Hamas and Civil Society in Gaza: Engaging the Islamist Social Sector, Princeton.  Volpi, F. (ed.) (2011) Political Islam – A Critical Reader. Routledge.  Zeitzoff, T. (2009) The Microdynamics of Reciprocity in an Asymmetric Conflict: Hamas, Israel, and the 2008-2009 Gaza Conflict, 2. 11. 2009 (https://earlywarning.files.wordpress.com/2009/11/zeitzoff_gaza_11_2_09.pdf) Zdroje vyobrazení: Autor, databáze Gettyimages, stránky různých příznivců Hamásu. Děkuji za pozornost! Pro další informace sledujte: http://blizky-vychod.blogspot.com Publikace: Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009) Izrael a Palestina (2005) Encyklopedie blízkových. terorismu (2007) Rabíni naší doby (2010, spoluaut.) Dějiny moderního Izraele (2011) Lidé svatých zemí (2012) Rabbis of our Time (2015, Routledge) Korán, meč a volební urna (2020)