Tyto kvalitativní a vskutku fantastické změny v podstata války |
a válečnictví se všechny dostavily v krátkém rozmezí třiceti, čtyřice- I
ti let, a to ve stejném okamžiku, kdy civilizace dominantní na naší j Zemi - civilizace druhé vlny nebo chcete-li industriálni společnost
- vstupovala do finální fáze svého zániku. Tyto změny nastaly 1
v koncové hře průmyslové éry a přibližně ve stejnou dobu, kdy se 1
začínal formovat nový typ ekonomiky a společnosti. V době, kdy se |
některé národy teprve industrializovaly, rozbíhala se třetí vlna - 1
nebo postindustriální civilizace - ve Spojených státech, v Evropě 1
a v regionu asijského Pacifiku. 1
A to nám pomáhá objasnit, proč vojenské revoluce, které jsou I
před námi, budou mnohem hlubší, než si většina komentátorů 1
dosud dokázala představit Vojenská revoluce v plném smyslu slo- 1
va nastupuje tehdy, když přichází nová civilizace, která vyzve na 1
souboj civilizaci starou, kdy se celá společnost transformuje a při- I
tom nutí své ozbrojené složky, aby se měnily na každé své úrovni jj
zároveň - od technologie a kultury k organizaci, strategii, taktice, 1
výcviku, doktríně a logistice. Pokud něco takového nastane, pak se p
vztah armády k ekonomice a ke společnosti transformuje a poměr |
vojenských sil ve světě se otřásá. 1
Revoluce této hloubky nastává v dějinách jenom zřídkakdy. I
1
5 Válka první vlny |
jj
V průběhu celých dějin se ve způsobu, jakým ženy a muži bojovali, odrážel způsob, jakým pracovali. I
Navzdory romantickému přesvědčení, že život v raných kmenových společnostech byl harmonický a mírumilovný, se mezi před-zemědělskými nomádskými a pasteveckými skupinami nepochybně odehrávaly násilné boje.8 Ve své knize Vývoj války (The Evolution j of War) píše Maurice R. Davie o „neustálém meziskupinovém ne- h přátelství, v němž se nalézaly mnohé primitivní kmeny". Tyto malé | skupiny bojovaly proto, aby pomstily zabití, aby unášely ženy nebo j aby si získaly přístup ke zvěři bohaté na bílkoviny. Násilí však není synonymem války a tento konflikt nabyl povahy skutečné války až i později, když začalo jít o krvavý střet mezi organizovanými státy.
44
Když zemědělská revoluce spustila první velkou vlnu změn v dějinách člověka, vedlo to postupně k formování nejranějších premo-derních společností - ke vzniku trvalých sídel a mnoha dalších sociálních a politických inovací. Mezi nimi nepochybně jednou z nejdůležitějších změn byla i sama válka.
Zemědělství se stávalo líhní války ze dvou důvodů. Jednak umožňovalo společenstvím, aby produkovala a skladovala ekonomické přebytky, o něž už stálo za to bojovat, a jednak urychlovalo rozvoj státu. Oba tyto důvody se vlastně staly předpoklady toho, čemu říkáme vedení války.
Samozřejmě že ne všechny premoderní války měly ekonomické cíle. Literatura zahrnuje do příčin války vše, od náboženského fa-rnatismu až po vrozenou druhovou agresivitu. Avšak, řečeno slovy zesnulého Kennetha Bouldinga, význačného ekonoma a mírového aktivisty, válka je „něco zcela odlišného od pouhého banditismu, nájezdů a příležitostného násilí... Předpokládá... vytváření přebytků potravin pocházejících ze zemědělství, shromažďovaných na jednom místě a daných k dispozici jedné jediné autoritě".9
Rituály, hudba a rozmary
Toto sepětí mezi válkou a půdou bylo naprosto jasné stratégům a bojovníkům dávné minulosti. Feudál Sang, který psal své spisy ve staré Číně, sestavil příručku pro státníky, podobně jako to učinil Machiavelli o 1800 let později. V této příručce Sang prohlašuje: „Mír v zemi závisí na zemědělství a na válce."10
Sang sloužil jako úředník ve státě Čchinvletech 359 až 338 před naším letopočtem. Ve své politicko-vojenské příručce stále 2novu radí panovníkovi, aby udržoval lid v neznalosti a vyhýbal se rituálům, hudbě a veškerým rozmarům, které by mohly lid odvádět od zemědělství a válečnictví. „Pokud ten, kdo spravuje zemi, je schopen dovést plodnost půdy na nejvyšší míru a způsobit, že lidé budou ochotni bojovat a v boji padnout, pak nepochybně bude narůstat jak sláva, tak zisk."
Pokud je obyvatelstva málo, Sang naléhá na panovníka, aby podporoval imigraci vojáků ze sousedních feudálních panství. „Přislibte jim deset let úlevy od vojenské služby a nechte je pracovat na půdě, čímž svůj vlastní lid povzbudíte k tomu, aby vedl válku."
45
Šangovo doporučení ohledně zachovávám vojenské disciplíny vypovídá o rázu jeho myšlení: „V bitvě se jednotky skládají z péci mužů. Když jeden z nich padne, čtyři zbývající přijdou o hlavu." Na ■ druhé straně však vítězní důstojníci mají být odměňováni obilím, otroky a dokonce i „městem o třech stech rodin, které platí daně".:
Sang byl takřka současníkem Sun-c', jehož Umění válečnické se i stalo klasickým vojenským dílem. Ve svém úvodu k nedávnému vydání této knihy Samuel Grifííth píše: „Armády byly na jaře a naj podzim maličké, neúčinně organizované, většinou neschopně vedené, špatně vybavené, mizerně vycvičené a žalostně zásobované.? Mnohá tažení končila nezdarem prostě proto, že jednotky nedokáž zaly najít něco k jídlu... Všechny problémy se běžně řešily v průběhu dne. Je samozřejmé, že se obléhala města a že armády často zůstávaly dlouhá údobí v poli. Avšak takovéto operace nebyly normální."!
Sezónní zaměstnání
O staletí později se ve starém Řecku - pokud jde o potraviny! a zemědělství - věci zase tak příliš nezměnily. Produktivita agrár-' nich společností byla tak nízká a přebytky potravy tak malé, že více než 90 % všech dospělých mužů bylo třeba pro práci na poli. Odchod syna do vojenské služby mohl znamenat pro jeho rodinu ekonomickou katastrofu. A tak podle historika Philipa M. Taylora byla válka pro Reky „sezónním zaměstnáním, kdy vojenští dobrovolníci přicházeli hlavně ze statků, které v průběhu zimních měsíců nepotřebovaly tolik práce".11 }
Podstatný byl rychlý návrat zpět na usedlost. „Požadavky na skh-. zeň plodů triády řeckého zemědělství - oliv, vína a obilí - znamenaly, že zbývala jen krátká doba, měsíc nebo dva, během které tito drobni zemědělci našli čas na válčení," píše badatel o antice Victor Hatisoti| v knize Západní způsob vedení války (The Western Way of War). i
Řečtí vojáci byli často vyzýváni, aby si na cestu za vojenskými; povinnostmi vzali s sebou zásoby potravin na tři dny. Pak už byli \ závislí na venkovu. Podle historika Johna Keegana při válkách mezi j městskými státy „tím nejhorším způsobem, jak jedno město mcih-1 lo poškodit druhé, hned po zabití jeho válčících obyvatel na bitev ním poli bylo zničit jeho zemědělství". I o mnoho století později, v dobách, kdy řecké městské státy už zmizely do propadliště dějin,
příběh zůstával stále stejný. Ve společnostech první vlny se všude válka spojovala se zemědělstvím.
Pokud jde o tvrzení, že armády první vlny byly špatně organizované, vybavené i vedené, najdou se zde stejně jako u jiných historických zobecnění významné výjimky. Nikdo by nepovažoval římské legie v době jejich vrcholu za špatně organizované síly ad hoc. Avšak Griffithova poznámka o tom, že armády z doby Sun-c' se chovaly jako chátra, by se dala stejně tak vztáhnout i na velkou část lidských dějin v mnoha částech světa.
Zejména to platilo v decentralizovaných agrárních společnostech, kde vládl feudalismus. Zde se král spoléhal na to, že šlechta bude při í každém důležitém tažení podporovat jeho jednotky. Avšak jeho vý-,"■ zva k těmto pánům byla vždy přísně omezená. Ve své mistrovské studiiOrientální despotizmus (Oriental Despotism) píše historik Karl A. Wiítfogel: „Panovník-feudál neměl monopol na vojenskou akci. Zpravidla mohl mobilizovat své many na omezené časové údobí, zpočátku na tři měsíce, později na čtyřicet dní, avšak držitelé malých lén často sloužili jen dvacet, deset nebo i méně dm'."52
Navíc manové obvykle neuvolňovali panovníkovi všechny své síly, ale pouze část z nich. Ani tento zlomek nebyl přitom povinen ■pokračovat v boji za panovníka, jakmile jej válka zavedla za hranice lízemí. To znamená, že král měl plnou kontrolu pouze nad svými vlastními jednotkami. Zbytek jeho sil byl obvykle pestrou směsicí dočasných jednotek s problematickou úrovní výcviku, vybavení aloajality.
Evropský feudál, který byl napaden, píše Richard Shelly Harti-gan ve svých dějinách účasti civilních obyvatel ve válce, „mohl vést své many k vojenským povinnostem do té doby, dokud nebyl útočník zahnán. Avšak feudál, který se vydával do ofenzivní války, směl vést své muže do boje pouze na 40 dní v roce."13 Podobně jako a starých Řeků a Číňanů i jich bylo třeba pro obdělávání půdy.
Absence výplatních šeků
Kromě toho byl ve většině armád první vlny nepravidelný vojenský žold, většinou spíše v podobě naturálií než peněz (peněžní sys-témbyl ještě rudimentární). Často platilo, tak jako ve staré Číně, že vítězní generálové byli odměňováni půdou, která byla ústředním
47
zdrojem agrární ekonomiky. Samozřejmě, že důstojníci přironii dopadli lépe než řadoví vojáci. Historik Tacitus ve svém popisu řím- ; ské armády cituje stesky jednoho vojáka na dobu „ran, zranění, rvr- . dých zim, let plných moru, strašlivé války a mizerného míriť'' A když byl takový chudobný legionář propuštěn z armády, nemu- j sel dostat víc než parcelu na bažinaté nebo hornaté půdě. Rovně/ \ ve středověkém Španělsku a stejně tak v Jižní Americe na počátku 19. století se místo penězi platilo bojovníkům půdou. J Jednotky armády první vlny se tak značně lišily co do velikosti, I schopností, morálky, úrovně vůdců a výcviku. Mnohé byly vědem ? žoldnéřskými nebo vysloveně vzbouřeneckými veliteli. Podobně 1 jako v ekonomice i zde byla komunikace na primitivní úrovni a wt- | šina příkazů byla spíše ústních než písemných. Tak jako ekonomi- I ka i armáda žila z venkova. I
Podobně jako nástroje pro obdělávání půdy byly i zbraně ne- | standardizovány. Venkovská ruční práce se promítala do boje mu/e 1 proti muži. Přes určitou míru používání distálních zbraní, jako b)ly j praky, kuše, katapulty a rané formy delostrelectva, bylo po tisíciletí I základní formou boje zabíjení v zápase muže proti muži a vojaci f bylí vyzbrojeni píkami, meči, sekerami, kopími a útočnými berani- 1 dly - tedy zbraněmi, které byly závislé na síle svalů a byly určeny pro 1 bezprostřední střet. I
Ve slavné tapiserii z Bayeaux vidíme Viléma Dobyvatele s kyjem 'I a dokonce í v tak pozdním období, jako jsou léta 1650-1700, míli 1 být vyšší vojenští důstojníci schopni bojovat ve srážkách muže pio- | ti muži. Historik Martin van Cteveld poznamenává, že Friedrich ! Veliký „byl pravděpodobně prvním vrchním velitelem, kterýbyi zobrazován spíše v šatech z lněné látky než v brnění".1S 1
Ekonomické a vojenské podmínky mohly být odlišné v tom. j Čemu Wittfogel říká „hydraulické společnosti", kde potřeba zavls- | žovacích systémů vedla k hromadné mobilizaci práce, ke vznilai I rané byrokracie a formalizovanějších a trvalejších vojenských zařř-1 zení. I v tomto případě však bezprostřední zápas zůstával do znač- h né míry osobní záležitostí, tedy bojem muže proti muži. ,:
Stručně řečeno: války první vlny na sobě nesou pečeť agrární * ekonomiky první vlny, v níž se zrodily, a to nejenom z technického ? hlediska, ale i co do organizace, komunikace, logistiky, admimsa"
tivy, zpiisobu odměňování, stylu vedení a kulturních předpokladů, na kterých spočívaly.
Již od úplných počátků zemědělství spouštěla každá revoluce systému pro tvorbu bohatství odpovídající revoluci v systému pro vedení války.
s   6 Válka druhé vlny
Průmyslová revoluce uvedla do pohybu druhou vlnu dějinných změn. Tato „vlna" změnila způsob, jakým si miliony lidí obstarávaly živobytí, a válka se zase promítla zpět do změn ve způsobu tvorby bohatství a práce.
i    Tak jako masová produkce byla základním principem průmyslových ekonomik, tak se základním principem válečnictví průmyslové éry stala masová destrukce. Ta zůstala příznačným rysem vá-! lek druhé vlny.
Počínaje koncem 17. století, kdy byl zaveden primitivní parní stroji aby pumpoval vodu z britských dolů, kdy Newton transfor-movalvědu a Descartes přepsal filozofii, kdy se země začala posé-vat továrnami a průmyslová masová výroba nasrupovala na místo zemědělství opírajícího se o rolníky, začala se na Západě postupně ■ndustrializovat i válka.
Souběžně s masovou produkcí probíhaly i levée en masse - odvody do masových armád, jejichž vojáci už nebyli placeni místním vlastníkem půdy, vůdcem klanu nebo válečníkem, ani nebyli vůči němu loajální, ale podléhali modernímu národnímu státu. Odvody nebyly nic nového, avšak představa, že celý národ má jít do zbraně - Auxarmes, citoyens! - byla plodem francouzské revoluce, která .zhruba vyznačila krizi starého agrárního režimu a politický vzestup buržoazie, jež byla nositelem modernity.
Jaknapsaí yaleský historik R. R. Palmer, po roce 1792 nastoupila vlnainovací, která „revolucionalizovala vedení války, když nahradila ^mezenou' válku, kterou vedl ancien régime, novou válkou.,neome-ľenou'... Válka před francouzskou revolucí byla v zásadě střetem mczipanovníky. Od té doby se však stále více stávala střetem náro-, dír.K Stále více se stávala i střetem armád složených z branců.
Bajonety a čističky bavlny
Ve Spojených státech byly zavedeny odvody až v letech 1862-63 v průběhu občanské války, pří které industrializující se Sever porazil agrární Jih, a to oběma bojujícími stranami. Podobně na opačném konci světa v Japonsku se začalo s odvody po roce 1868, kdy revoluce Meidži přivedla zemi na cestu k industrializaci. Na místo feudálního samuraje nastoupil odvedený voják. Když se pak po každé válce uvolnilo napětí a snížily se rozpočty, začaly se armády opět rekrutovat z dobrovolníků, avšak za situace krize byly masové odvody běžné.17
Nejdramatičtější změny ve válce přišly s novými standardizovanými zbraněmi, které se nyní vyráběly metodami masové produkce. V roce 1798 ve Spojených státech byl vynálezce čističky bavlny Eli Whitney požádán vládou, aby uzavřel smlouvu na „manufakturní výrobu deseti nebo patnácti tisíc úplných výzbrojí pro jednotlivé vojáky", přičemž každá výzbroj se skládala z muškety, bajonetu, nabijáku, kartáče a šroubováku. Whitney nabídl, že bude zároveň vyrábět i zásobníky na náboje, pistole a další prvky, pro které využije „stroje na broušení, válcování, leštění, vrtání atd.".
V té době to byl podivuhodný návrh. „Deset nebo patnáct tisů jednotlivých výzbrojí!" napsali historici Jeanette Mirskyová a Allan Nevins, „tato představa byla tak fantastická a nepravdepodobnú jako letectví před experimenty v Kitty Hawk."18
Válka akcelerovala proces industrializace už kupříkladu jenom šířením principu vyměnitelných součástek. Tato základní průmys- f j lová inovace se brzy uplatnila všude, počínaje puškami a konče kladkami, které potřebovaly válečné lodě poháněné plachtami. Také v předprůmyslovém Japonsku některé z nejranějších primitřv-ních forem mechanizace vznikly právě pro výrobu zbraní.
Další klíčový průmyslový princip, standardizace-, se brzy uplai nil nejenom pro zbraně, ale i pro vlastní vojenský výcvik, organizaci a doktrínu.
Průmyslová transformace války tak zasáhla daleko víc než jf-nom technologii. Příležitostné armády složené z chátry, které vedlv šlechtici, byly nahrazeny stálými armádami, v jejichž čele stáli pro fesionální důstojníci vycvičení ve vojenských akademiích. Francouzi vytvořili systém état-major, který poskytoval důstojníkům formální výcvik pro vyšší funkce. V roce 1875 Japonsko - poté, c
prostudovalo akademii francouzskou - si založilo svou vlastní vojenskou akademii. V roce 1881 zřídily Spojené státy Pěchotní a jezdeckou školu ve Fort Leavenworthu v Kansasu.
Zátaras z úředních hlásení
Dělba práce v průmyslu se promítla do vzestupu nově specializovaných vojenských odvětví. Tak jako v podnikání i zde rostla byrokracie^ Armády si vytvářely své generální štáby. Místo ústního sdělení se v mnoha případech používaly psané příkazy. Písemná hlášení se vršila v podnikání stejně jako na bitevním poli.
Racionalizace v industriálním stylu se všude stala příkazem dne. Tak například píší Meirion a Susie Harriesovi v působivých dějinách japonské císařské armády nazvaných Vojáci Říše slunce (Sol-diers of the Sun): „80. léta 19. století byla roky, kdy armáda vyvinula a napevno zavedla profesionální vedení, byla schopna shromažďovat zpravodajské údaje, určovat hlavní linii, plánovat a řídit vojenské operace, jakož i rekrutovat, vycvičit, vybavit, přepravovat a řídit moderní vojenskou sílu."19
j,Věk strojů" zrodil strojní pušku, mechanizovanou válku a zcela nové druhy palebných zbraní, které poté, jak jsme viděli, nevyhnutelně vedly k novým druhům taktiky. Industrializace měla za následek zdokonalení silnic, přístavů, přenosu energie a spojů. Modernímu národnímu státu přinesla účinnější prostředky pro vybírání daní. Veškerý tento rozvoj nesmírně rozšířil škálu potenciálních vojenských operací.
Jak se druhá vlna hnala společností, instituce první vlny se tříš-tilVj až byly nakonec smeteny. Vznikl sociální systém, který v sobě ipojoval masovou výrobu, masovou výchovu, masovou komunikaci^ masovou spotřebu a masovou zábavu a stále více i zbraně maso-véhomcení.
Smrt na běžícím pásu
Díky své průmyslové základně nezbytné pro vítězství Spojené stáry v průběhu druhé světové války nejenže vyslaly 15 milionů mužů do boje, ale v masové výrobě vyprodukovaly 6 milionů pušek a kulometů, 300 000 letadel, 100 000 tanků a obrněných vozidel, 71 000 námořních plavidel a 41 miliard (miliard, nikoli milionů) nábojů.20
Druhá světová válka odhalila děsivý potenciál pro industrial j '.i-ci smrti. Nacisté zavraždili 6 milionů Židů v továrním stylu, kdy? vlastně vytvořili běžící pás na zabíjení. Válka pak vedla k jatkám, *• které stály život 15 milionů vojáků všech zemí a takřka dvojnásob ného počtu civilistu.
A tak ještě předtím, než atomové pumy zničily Hirošimu a Nagasaki, válka dosáhla bezpříkladné úrovně masového ničení. 9. března 1945 například 334 amerických bombardovacích letounů 1 B-29 v jediném útoku na Tokio zlikvidovalo 267 171 budov a stačilo srovnat se zemí 41,5 km2 města.21
Mohutné nálety zasáhly i Coventry v Anglii a Dráždany v Ně mecku, nemluvě o menších sídlech po celé Evropě.
Na rozdíl od Sun-c', který soudil, že nejúspěšnější generál jp ten, jenž dosáhl svých cílů bez bitvy nebo s minimálními ztráta mi, Karl von Clausewitz (1780-1831), otec moderní strategie, při šel s odlišným učením. Zatímco v pozdějších spisech přináší mnoho jemných a často rozporných postřehů, jeho diktum: „Válka jr akt násilí vedeného do krajních mezí," je ohlasem válek industri álního věku.
vgmm
Za meze absolutna.
Clausewitz psal o „absolutní vále e'\ To ale jako by bylo málo pro |^ některé z teoretiků, kteří na něj navazovali. Tak německý generál •/ Erich Ludendorff tento pojem po první světové válce rozšířil na „totální válku",22 čímž vlastně postavil Clausewitzovy myšlenky na hla- i-, vu. Clausewitz chápal válku jako rozšíření politiky a armádu jakn nástroj politického postupu. Ludendorff tvrdil, že má-íi být válka j|i totální, pak se politický řád musí podřídit armádě. Nacističtí teo- »' retici později ještě dále rozšířili Ludendorffův pojem totální války  j|j ■ tím, že vůbec popřeli reálnost míru a tvrdili, že mír je pouze údobí ^! příprav na válku - „válka mezi válkami".
V tomto širším smyslu se totální válka vedla politicky, ekonomicky, kulturně a propagandisticky a celá společnost se tím měni- ■;{'_ la na jeden velký „válečný stroj". Byla to racionalizace industriálni- j, ho typu provedená „do dna".
Vojenské důsledky takovýchto teorií znamenaly maximalizaci |j destrukce. Jak napsal B. H. Liddell Hart ve svých dějinách strategie- |
52 Ř
kého myšlení: „Po více než století bylo hlavním kánonem vojenské doktríny, že ničení hlavních sil nepřítele na bitevním poli je jediným pravým cílem války. To se všeobecně přijímalo, bylo to vepsáno do všech vojenských příruček a vyučovalo se to ve všech štábních akademiích. Takto absolutní pravidlo by bylo bývalo vyděsilo velké velitele a pedagogy válečné teorie do 19. století."
Avšak tyto doby byly stále ještě velmi předindustriální. Koncept totální války a masového ničení sé široce ujal po průmyslové revoluci, protože odpovídal étosu masové společnosti, civilizaci druhé vlny.
Totální válka de facto zamlžila nebo zcela vyloučila rozlišování mezi vojenskými a civilními cíli. Jelikož vlastně všechno přispívalo k cílům totální války - od skladů zbraní k obydlím dělníků, od muničních skladišť k tiskárnám - bylo i vše legitimním cílem.
Curtis LeMay, generál, který velel náletu na Tokio a později se stal náčelníkem amerického velitelství strategického letectva, byl dokonalým apoštolem teorie masového ničení. Když přijde válka, říkal, nebude čas, abychom si stanovili preferenci cílů, a nebude k dispozici ani technika pro přesné zaměření. „Pro LeMaye", psal Fred Kaplan v knize Čarodějové z Armageddonu (The Wizzards of Armageddon), „teprve zničení úplně všeho znamenalo zvítězit ve válce... Hlavním úkolem strategického bombardování bylo, že mělo být masivní." LeMay sledoval, aby Amerika měla jaderné bombardéry.
V 60. letech, když Sovětský svaz a síly NATO stály proti sobě v JSfcmecku, byly „malé" jaderné zbraně začleněny do arzenálu su-pervelmocí. Válečné scénáře líčily využití těchto zbraní a rozvinutí ^širokých tankových formací", které se budou valit vpřed po „jaderném a chemickém koberci" v ničivé válce, založené na opotřebení. Po celou dobu studené války, která následovala po druhé světové válce, byly nukleární zbraně, které byly vrcholem masové destruktivní síly, dominantou ve vztazích mezi dvěma supervel-mocemi.
Smrtonosní dvojníci
Když industriálni civilizace dosáhla svého vrcholu v období po druhé světové válce, masová destrukce začala hrát stejnou centrální úlohu ve vojenské doktríně, jakou hrála masová výroba v ekonomice. Býlajakýmsi smrtonosným dvojníkem masové výroby.
53
Na konci 70. a začátku 80. iet však technologie, myšlenky a sociální formy a síly třetí vlny začínaly atakovat společnost druhé vlny a počínal vanout svěží vítr. Jak jsme viděli, docházelo i malé skupině myslitelů v americké armádě a v Kongresu, že v americké vojenské doktríně je cosi zásadního v nepořádku. V soutěži, ve které se U rozšiřoval dosah, rychlost a smrtonosnost zbraní, bylo dosaženo krajních mezí, a to pro veškeré praktické účely. Zápas se sovětskou j mocí vedl k nukleárnímu patu a k chorobné hrozbě zaručeného vzájemného zničení. Byla vůbec nějaká možnost, jak se bránit sovětské agresi bez jaderných zbraní?
Rozvoj moderní války - války industriálního věku - dosáhl svého krajního rozporu. Bylo třeba, aby přišla opravdová revoluce Nevojenském myšlení, která by dokázala zreflektovat nové ekonomické a technologické síly, které byly uvolněny třetí vlnou změn.
4
7 Vzdušná a pozemní bitva
-—
Donn Starry je vysoký robustní muž s šedivými vlasy a šedýma očima, který nosí brýle s ocelovou obroučkou a hovoří tichým autoritativním hlasem.23 Jeho koníčkem je o dovolené truhlařit V a lakovat v chatě uprostřed osamělých hor v Coloradu. Má pečli-vě zkatalogizovánu svou knihovnu o 4 000 svazcích. Jednou 2a rok J se ženou Letty zamíří do Kanady, kde navštíví shakespearovský festival ve Stratfordu. Vypadá jako univerzitní prezident - jímž s|" také po nějakou dobu byl, avšak ne prezident nějaké konvenční |P univerzity.
Starry zorganizoval intelektuální výcvik, který pomohl vytáhnout americkou armádu z černé díry demoralizace, do níž upadla ,|, po vietnamské válce, a který ji dovedl až ke špičkovému výkonu ve válce v Perském zálivu. Úspěšně napomohl restrukturovat jednu z největších, nejbyrokratičtějších a nejzkostnatělejších institucí na ]?, světě - což je úkol, jaký by dokázalo splnit jen velice málo kapitánů '» průmyslu, kteří řídí daleko méně těžkopádné a méně komplexní |j organizace. S-
I když Starry zůstává do značné míry světu neznám, jeho stín se vznášel nad iráckým diktátorem Saddámem Husajnem po celou
dobu války v Perském zálivu. Byli to opět Donn Starry a Don Mo-relli, kteří, jak jsme viděli, začali s přemýšlením o vedení války třetí vlny o celé desetiletí dříve, než válka začala.
.: ■■■ Starry byl dítětem velké hospodářské krize 30. let. Jeho otec pracoval po nějakou dobu v obchodě s nábytkem a v místním tisku na těžce zkoušeném farmářském venkově v Kansasu. Ale také byl důstojníkem Kansaské národní gardy a jeho syn Donn se stal maskotem svátečních válečníků ve svém rodném městě.
V roce 1943 se po celém světě rozšířily plameny druhé světové války a Donn se zapsal do americké armády s odhodláním jít bojovat. Avšak všímavý starší seržant si ho takřka okamžitě vytipoval jakožto materiál, ze kterého by se mohl zrodit důstojník. Přivedl Starryho ke sloupci knih, které pro něj vybral, a řekl mu, aby se s nimi zavřel na tři týdny v pokoji a přečetl si je. „Starry," řekl servant, „půjdeš na přijímačky do West Pointu."
Když Starry protestoval, že chce jít na frontu, seržant mu řekl: .Dovol, abych ti něco řekl. Tato válka nebude trvat věčně. Jsem \ této armádě od první světové války a armáda bude pořád potřebovat dobré důstojníky. Teď by ses jím nestal, jsi jenom všivý kmán, ale chci, abys šel nahoru a abys studoval,"
Starry vyšel v roce 1948 z vojenské akademie jako poručík. Bylo po válce a on byl mladý důstojník v armádě, která demobilizovala.
Přibývalo mu hodností, jak stoupal v normálním služebním žebříčku od velitele čety přes velitele roty po důstojníka štábu praporu. Jakožto expert na tanky sloužil v 50. letech v Koreji jako důstojník zpravodajské služby ve štábu 8. armády. Když se angažmá Spojených států ve vietnamské válce v 60. letech rozšířilo, Starry sloužil jako člen armádního týmu, jehož úkolem byla analýza mechanizovaných a obrněných jednotek a jejich funkcí.
Později jako plukovník velel slavnému 11. obrněnému průzkumnému pluku při invazi Spojených států do Kambodže v roce 1970. Tam byl v potyčce poblíž polního letiště ve Snuolu zraněn SEverovíetnamským granátem.
Americká prohra ve Vietnamu a zejména veřejný posměch, jaký se valil na vracející se americké vojáky ze země, která byla rozervána hněvem, roztrpčil mnohé důstojníky a veterány. Armáda byla napadána za užívání drog, korupci i za zvěrstva. Lidé, kteří bojovali
jako hrdinové, zjistili, že jsou obviňováni z toho, že jsou „vrahovo nemluvňat". Jak je možné, že po technologické stránce nejpokroči-lejší armáda na světě, která vítězila v mnoha konvenčních střetech se Severovietnamci, byla tak potupným způsobem poražena žalost ně oblečenými i vybavenými bojovníky komunistického národa třetího světa?
Trauma v džungli
Tak jako General Motors nebo tehdy IBM byla i americká armáda takřka dokonale zorganizována pro svět druhé vlny. Podobné jako tyto firmy byla navržena pro koncentrované, masové a lineární operace probíhající shora dolů (válka ve Vietnamu byla do detailu řízena přímo z Bílého domu a prezident někdy osobně volil cíle pro bombardování). Armáda byla těžce zbyrokratizovaná, zmítaná válkami různých klik a soupeřením jednotlivých branží. Vedla si dobře do té doby, dokud Severovietnamci vedli rozsáhlé operace druhé vlny. Avšak na místní partyzánskou válku byla špatně připravena (ve skutečnosti to vlastně bylo válčení první vlny v džungli).
To, čemu Starry říkal „zoufalé zkušenosti armády ve Vietnamu", mělo však jeden pozitivní efekt. Vyvolávalo to sžíravou sebeanalv-zu, která byla daleko hlubší a čestnější, než jaká se odehrává ve většině velkých firem. Vietnamské trauma podle Starryho „tak hluboce proniklo do myšlení každého, že udělat něco nového a odlišným způsobem se stalo velice přijatelným".
Krize byla ještě horší, jakmile se přihlédlo k vojenské rovnováze v Evropě. V době, kdy Amerika byla upoutána k Vietnamu, Sověti využili této dekády k modernizaci svých tanků a střel, ke zlepšení své doktríny a k posílení živé síly v Evropě. Pokud by americké sily nedokázaly zvítězit nad Severovietnamci, jaké by byly vlastně jejich šance proti sovětské Rudé armádě?
Studená válka stále ještě byla dominantní:skutečností mezinárodního života. Zatímco Spojené státy zrovna zakoušely ponižující porážku, Sovětský svaz ještě nejevil žádné známky svého budoucího rozpadu. Leonid Brežněv a komunistická strana byly v Moskvť stále ještě u moci. Sovětská armáda zůstávala jako metráková gorila vypuštěná na svobodu.
ubi
Uzavření džina do lahve
Konvenční armády Sovětského svazu a východního bloku byly tak obrovské a počet jejich tanků tak vysoce převyšoval počet tanků na Západě, že plánovači NATO nebyli schopni najít žádný jiný Způsob, jak odrazit svými mnohem menšími silami útok Rudé armády na západní Evropu, než sáhnout i po jaderných zbraních. Takřka všechny scénáře NATO na obranu Německa počítaly s užitím jaderných zbraní v rozmezí tří až deseti dnů po počátečním sovětském úderu. Avšak pokud by se použilo jaderných zbraní, zničila by se tím velká část Západního Německa, které NATO přislíbilo bránit.
Trvale přítomná hrozba eskalace od taktických jaderných zbraní krátkého dosahu po globální jaderný konflikt nedovolovala zhasínat v noci světla v Pentagonu, v generálním štábu NATO v Bruselu ani v Kremlu.
A to bylo právě ono hluboké dilema, kterému čelil Donn Starry, kdyzbyí v roce 1976 odeslán, aby velel americké 5. armádě v Německu, což znamenalo, že nastoupil na nejzranitelnější místo v celé Evropě. Zde, v kasárnách Fuldská brána poblíž Kasselu, bylo ono místo, kam by Sověti nejpravděpodobněji směrovali první útok v případě vypuknutí války. Kdyby začal jaderný konflikt, pak právě tady. Stručně řečeno: Starry se náhle ocitl na přední frontě celého Západu tváří v tvář masivní sovětské vojenské moci.
Starrymu byl centrální problém jasný: nikdo nesmí vypustit nekontrolovaného jaderného džina z lahve. Proto musí Západ najít způsob, jak se bránit proti obrovské sovětské početní převaze, aniž přitom sáhne k jaderným zbraním. Od chvíle, kdy přijel velet do Německa, byl Starry přesvědčen, že vítězství je možné bez jaderných zbraní. Avšak už ne za pomoci tradiční doktríny.
Letenka do Tel Avívu
Starryho přesvědčil krátký ostrý konflikt, který se odehrál před třemi roky. Přes 3 000 kilometrů východně od západoněmec-kého pobřeží, na linii mezi Izraelem a Sýrií, v rozeklaných Gdanských výšinách, se odehrála největší tanková bitva v dějinách.24 Důstojníci tankových vojsk na celém světě ji budou studovat ještě po desetiletí.
56
57
Začala 6. října roku 1973 v den svatku Jom Kippur. Tehdy armá- |
dy Egypta a Sýrie náhle zaútočily na Izrael. Zatímto v roce 1967 Izrael- §1
ci udělali s Araby v šestídenní válce krátky proces, když zlikvidovali fi
jejkh letectvo na zemi ještě předtím, než dokázalo vzlétnout, arabské jt
síly byly v roce 1973 lépe vyzbrojeny, lépe vycvičeny a přesvědčeny, že m
dokážou Izraelce porazit jednou provždy. A proč také ne? f
Armádní síly vedené Sýrií zaútočily ze severu. Pět divizí o síle ■■■$§
přes 45 000 mužů, které byly podporovány více než 1 400 tanky ji
a 1 000 mínomety a dély, udeřily přes izraelskou hranici. Součástí *i
těchto armád byly i tehdejší nejlepší sovětské tanky T62. f|
Na odpor se jim postavily dvě slabé izraelské armády, 7. armáda
v severním sektoru a 188. armáda v jižním - celkem nějakých 6 000 |'
mužů, kteří měli pouze 170 canků a 60 děl. Navzdory tomuto de íf nebe volajícímu nepoměru však zvítězili Izraelci, a nikoli Syřané.
Dva a půl měsíce poté, na počátku ledna 1974, Starry a tým dú- jT
stojníků byli pozváni Brity, aby navštívili některá jejich výcviková F,
zařízení. Jeho žena Letty tehdy jela s ním. Udělali si příjemný výlet j' do Anglie, když jim náhle přišel telefonát od generála Creightona
Abramse, šéfa generálního štábu. „Ráno bude u vašich dveří důsi oj- .
nik se všemi nezbytnými dokumenty. Pošlete ženu a štáb domů. |f
Vezměte s sebou jednoho muže. Poletíte do Izraele." m
Díky tomu, že větší část svého života studoval vedení války po- M mocí tanků, byl Starry odhodlán co nejpřesněji zjistit, co se stalo
na Golanských výšinách. -Si
A tak si zakrátko prohlížel nekonečné řady zničených syrských -
tanků a obrněných transportérů. Prošel si snad každou píď golan- t
ského bojiště. Opakovaně se setkával se všemi klíčovými izraelsky- jL
mi veliteli, s Moshem „Mussou" Peledem, Avigdorem Kahalanim, |.i
Bennym Peledem a dalšími veliteli praporů, s nimiž znovu prožíval * s
snad každou vteřinu bitvy, wi
Překvapení u Kunejtry , i
Válka začala 6, října ve 13.58 hodin. Muži ze 188. brigády, na \ které v jižním sektoru zaútočily dvě syrské divize se 600 tanky, byli
v průběhu 24 hodin smeteni. Devadesát procent jejich důstojníků jfc
bylo mrtvých nebo zraněných a Syřané ženoucí se vpřed během de- f
seti minut dosáhli i řeky Jordánu a Galilejského jezera. Obránci <x f
zdáli být rozdrceni a Syřané se málem přehnali přes izraelské velitelství divize.
Mezitím syrské síly s 500 tanky v severní polovině Golanských ivýšin se srovnatelnou silou udeřily na 7. brigádu, která se bránila jen se stovkou tanků. Zde zuřila bitva po celé čtyři dny, během nichž 7. brigáda dokázala zničit doslova stovky syrských tanků a obrněných vozidel, až se posléze její vlastní tanková síla zredukovala na sedm obrněnců. Ve chvíli, kdy začínala chybět munice a ústup se zdál nevyhnutelný, se připojilo třináct dalších tanků, které sice byly poškozeny, ale narychlo opraveny a navráceny do boje s mužstvem, jež částečně sestávalo ze zraněných, kteří se rozhodli opustit nemocnici a vrátit se do bitvy. 7. brigáda se v jedné znejhrdinštějších bitev v izraelských dějinách rozhodla učinit zoufalý překvapující protiútok, a v této chvíli se vyčerpaní Syřané k překvapení Izraele obrátili na ústup,
v; Neohrožená, zdánlivě beznadějná bitva 7. brigády v severním sektoru je nyní zachycena ve zprávě z první ruky, v knize Výšiny odvahy (The Heights of Courage), jejímž autorem je Avigdor Kahalani, velitel praporu 7. armády, a k níž napsal předmluvu Donn Starry.
Avšak skutečně rozhodující bitva se odehrála v jižním sektoru. A právě toto nasazení změnilo Starryho myšlení o válce.
Krvavý odpor 7. brigády na severu umožnil vytvořit časovou rezervu pro to, aby mohly na jihu přijít posily. Jedna divize, jíž velel Dan Laner, dorazila z jihozápadu. Druhá divize pod velením generála Mosheho „Mussy" Peleda se přiblížila paralelně nějakých 15 kilometrů na jih od sil generála Lanera. Tyto síly se za intenzivní podpory izraelského letectva semkly a provedly obchvat okolo soustředění syrských sil několik kilometrů na jih od Kunejtry.
Starry se izraelských velitelů podrobně vyptával na každý detail bitvy. Zjistil, že v této chvíli mezi nimi tehdy vznikla pře, jak naložit i posilami vedenými „Mussou" Peledem. Předpokládalo se, že posílí nejslabší body a budou pokračovat v obraně. Peled však měl proti tomu námitky. Argumentoval tím, že by to pouze vedlo k dalšímu ničení a nakonec k porážce. Místo toho se Peled, podporován v tomto bodu generálem Chaimem Bar-levem, bývalým náčelníkem štábu; který byl tehdy hlavním vojenským poradcem premiérky Goidy Meirové, rozhodl využít posily k útoku. Ve stavu úplné po-
rážky byl nařízen taktický útok, a místo toho, aby se zaměřil na těžiště syrských siL zaútočil na ně z neočekávaného směru.
I když Peled přišel o mnoho mužů, útok zleva Syřany překvapil a a vyvedl je z rovnováhy. Za Lanerovy pomoci se kolem nich uzavřel % obchvat. Na syrské straně to nevyvolalo jenom překvapení, ale pří- ;f mo porážku na hlavu. Velká část syrských rezervních sil se tak nemohla vůbec dostat do akce.
„V poledne ve středu 10. října," píše Chaim Herzog v knize Arab-sko-izraelské války (The Arab-Israeli Wars), „takřka přesně čtyři dny poté, co se 1 400 syrských tanků přeřítilo přes Červenou linii (linie příměří, oddělující Sýrii od Izraele po šestidenní válce v roce 1967 -;|| pozn. překl.) v masivním útoku proti Izraeli, nezůstal na této linií § ani jeden syrský tank schopný boje."
Krátce nato se Izraelci přeskupili a pronikli přímo do Sýrie až : takřka k jejímu hlavnímu městu Damašku. Za nimi, jak píše Herzog, „byla poházená pýcha syrské armády, dýmající a hořící podíl linie nedávného postupu... NejmodernějŠí zbraně a vybavení, jaké., kdy Sovětský svaz dodal nějaké zahraniční armádě, byly rozeservpo| zvlněných pahorcích Gdanských výšin, aby tak svědčily o jednom z největších tankových vítězství v dějinách proti takřka neuvěřitel-; né přesile." J Ve chvíli, kdy Syřané přijali příměří OSN, které válku ukončilo,; přišli o 1 300 tanků (867 padlo do rukou Izraelců). Asi 3 500 SyKir.u padlo a dalších 370 bylo zajato. Všechny izraelské tanky byly jednou; nebo vícekrát zasaženy, avšak mnoho z nich bylo okamžitě opraveno?; a vrženo zpět do bitvy. Pouze asi stovka z nich byla úplně zničeni Izraelci přišli o 772 mužů a dalších 65 bylo v syrském zajetí.
Hlavní poučení, které si z toho Starry odvodil, bylo, že „vstupní poměry" nepředurčují výsledek. „Není důležité, koho je víc a koho je míň," jinak řečeno: skutečnost, že Syřané měli k dispozici jtdnu, jednotku druhého sledu za druhou, jim vůbec nepomohla.
Dalším nesporným poučením bylo, že když se někdo chopí iniciativy, „ať už má početní převahu, nebo ne a ať útočí, nebo se brá-; ní", zvítězí. Jak ukázali Izraelci, i malá armáda, která je strategicky] v defenzíve, může být schopná chopit se iniciativy.
Tyto myšlenky nebyly nové, avšak byly v naprostém rozporu s tehdejším konvenčním myšlením. Starý předpoklad, který bri
i součástí válečných her a cvičení, byl, že pokud Sověti někdy zaútočí na Německo, oddíly NATO ustoupí, budou vést boj na zdrženou a pak přejdou do ofenzivy a vytlačí je zpět. Pokud se jím to nepodaří, sáhnou k jaderným zbraním.
A právě to, dovozoval Starry, bylo špatně. „Pochopil jsem, že musíme zdržovat a narušovat, ale přitom musíme jít hluboko do tylu nepřítele- Organizovaný postup jejich oddílů druhého sledu je nutné zastavit. Možná, že je nedokážeme zničit. Bylo by to pěkné, kdybychom to zvládli, ale to, co skutečně musíme, je zabránit jim v tom, aby zahájili bitvu a získali vrch nad obránci."
Aktivní obran a
Když mohly být masy Syřanů podporovaných Sověty a opírajících se o jejich vojenskou doktrínu zastaveny Izraelci, kteří byli v silném oslabení a dokázali vytvořit jen mělké obklíčení, proč by se, dovozoval Starry, nemohly stejně tak zastavit masy sovětských ^východoevropských oddílů menšími spojeneckými silami, aniž se přitom sáhne k jaderným zbraním. Toto poučení se přitom dá aplikovat i na další částí světa, kde různé země budují obrovské konvenční armády opírající se o starou vojenskou doktrínu, podle níž vítězí pouhé kvantum.
Americká armáda, poučena porážkou z Vietnamu, že změna je zuuťäle nezbytná, vytvořila v roce 1973 Velitelství pro výcvik a doktrínu {The Training and Doctrine Command - TRADOC), které vedl generál William E. DePuy. I když je TRADOC instituce málo známá veřejnosti, vede největší vzdělávací systém v nekomunistickém SBätfc Řídí jakýsi ekvivalent mnoha univerzit pro důstojníky a zároveň i stovky výcvikových středisek. Velkou pozornost věnuje otázkám, jako je teorie učení a pokročilé výcvikové metody. Poskytuje ! značnou teoretickou podporu rozvoji koncepce válčení v armádě. 2a rok nebo dva po založení této instituce v ní začal vřít postviet-namský intelektuální kvas.
V roce 1976, ťj. přibližně v době, kdy byl Starry přemístěn do Německa, TRADOC zveřejnil novou vojenskou doktrínu, která se nazývala Aktivní obrana. Zčásti se opírala o izraelskou zkušenost a o to, co z ní Starry vyvodil; přinášela argumenty ve prospěch „prohloubení" bojiště - útočilo by se nejen na první sled pronikajících
Irských sil, ale využilo by se high-tecb zbrani s delším dosahem, v| k by se zabránilo přísunu dalších rezervních oddílů. v|| Tato doktrína představovala krok správným směrem, tak jak íaznačil Starry. Avšak druhý sled postupující Rudé armády yl jejím jediným problémem. Co si počít s třetím, čtvrtým | ilšímí? Sovětských jednotek bylo mnohem víc než syrských.\| ivní obrana v novém promýšlení války nedospěla ještě dostfii eko. If
Změnit Pentagon l|
Když byl v roce 1977 Starry povýšen a vyzván, aby převzal veleny ADOC, byl stále ještě hnán vpřed potřebou radikální myšlenko^ 'ekonstrukce. ;|| Starry má vždy potřebu přiznat zásluhy doktríně Aktivní obra-jakož i generálu DePuyi, s jehož názory je dnes již takřka plnc| shodě. Tehdy se však značně lišili ve svých názorech na obramí|| tok. Starry soudil, že to, co je třeba, není pouze postupný růstl naprosto zásadní nové promyšlení americké vojenské doktríny!} samých základů. i Zatímco uvnitř armády probíhala o těchto otázkách diskuse.! ocházela hlubokými změnami i americká společnost, jíž b)'h máda součástí. Ve vzduchu byly nové myšlenky a nové možnosn. j lyž se americká ekonomika začala rozhodujícím způsobem trans-| rmovat směrem od masové produkce ve starém stylu k demasifi-l >vané výrobě a když se začínal formovat systém vytváření bohatší třetí vlny, začínal souběžný rozvoj i v americké armádě. I kdyžf toho byl okolní svět sotva vědom, byly tak učiněny první krok) 1 formulaci teorie války třetí viny. i Starryho pokus prosadit radikální myšlenkovou restrukturaa í > vedl k tomu, že zpochybnil klíčové předpoklady vedení války j uhé vlny. Chtě nechtě musel na sebe vzít roli revolucionáře, pře-i acejícího doktrínu a spouštějícího proces, který se od té doby stá-rozvíjí a vrhá se dalšími směry.
Měnit jakoukoli vojenskou doktrínu však znamená něco jako okoušet se zastavit tank tím, že po něm budete házet burizojij. rmáda podobně jako jakákoli jiná obří moderní byrokracie ode-vá inovaci, zvlášť když si změna vynucuje rušení některých jedno-
62
tek a nezbytnost učit se novým dovednostem a být schopen se povznést nad služební rivality.
; Definovat novou doktrínu, získat pro ni podporu jak v obranných složkách, tak mezi politiky a pak ji skutečně implementovat do výcviku i do zavádění odpovídajících technologií, to je obrovitý ukoi, a žádný jedinec, ať už to bude generál, nebo ne, nemá šanci něco takového dokázat. Vyžaduje to kampaň, ve které myšlenky budou mít průraznost střel.
Tuto kampaň zahájili, podněcováni Starrym, vojenští intelektuálové, kteří začali psát články a zveřejňovat je ve vojenské obdobě vědeckých časopisů. Recenzenti - což je vojenská obdoba literárních kritiků - tyto články trhali na kousky, a tím začal dlouhý a složitý intelektuální proces.
Klíčem k tomuto úsilí bylo přezkoumání prastaré posedlosti pouhou masovostí. Něco takového zproblematizovat znamenalo nejenom zpochybnit myšlenku, ale s ní i všechny profese, služební po-suipy, taktiku, technologii a průmyslové vztahy, které se na této myšlence zakládaly. Znamenalo to analyzovat a pokud možno měnit veškeré struktury armádních sil, to znamená velikost, složeni a počet jejich komponent. A znamenalo to také, že se něco takového musí ■ dělat v době, kdy byla stále ještě platná formální sovětská vojenská doktrína „Moment masovosti a kontinuální pozemní bitva". Zpro-blematizovám myšlenky masovosti nejenže se obracelo proti vojenské doktríně, ale šlo i proti étosu industriálni masové společnosti.
Průlom směrem k novému pojetí vedení války krystalizoval až koncem 70. a začátkem 80. let. V tomto období Starry hodně četl literaturu nejen o vojenství, ale i o nových sociálních a ekonomických silách, které nás přivádějí za obzor modernity, od druhé vlny směrem k civilizaci třetí vlny. Právě během těchto svých studií přeseti naši knihu Třetí vlna a doporučil ji generálům svého štábu.
ijArmádu," řekl nám v roce 1982 při našem prvním setkání, „je velice nesnadné změnit. Koneckonců je to... instituce druhé vlny. Je to továrna. Zakládá se na představě, že naše průmyslové podniky budou vyrábět, vyrábět a zase vyrábět zbraně. Armáda nechá projít muže výcvikovou továrnou a pak dáme dohromady muže a zbraně a budeme vyhrávat války. Ten přístup je celý v duchu druhé vlny. Je irotné posunout se ke světu třetí vlny."
63
iby provedl tuto svoji misi, potřeboval Starry podporu svýc li-i řízených. Získal ji od generála E. C. Meyera, tehdejšího náčelní-í tábu pozemních sil, a od svého předchůdce v TRADOC Bil a!j uye, od generála Abramse a dalších. Tito muži ujistili Stnrry-íe nesouhlas nebude považován za projev nedostatku loajality. : ještě zdeptáni traumatem z Vietnamu i oni chápali, že podlé je svěží myšlení.
itarry také potřeboval do svého štábu mimořádně inteligentní, rojníky, vojenské intelektuály. A tak je postupně přiváděl do ní TRADOC ve Fort Monroe ve Virgínii. Postupně se připoiil;, írál William R. Richardson a hrstka plukovníků - Richmondj riques, Huba Wass de Czege a L. D. Holder, kteří pracovali pio ryho v Kansasu ve Fort Leavenworthu, pomáhajíce mu defíno->roblémy a domýšlet dopady možných doktrinálních změn. itarry také učinil kroky k tomu, aby zvýšil status doktríny, kte-ŕla v minulosti často odsouvána na druhořadou úroveň. Učinil :ím, že vytvořil novou funkci zástupce velitele štábu pro doktrí lednoho dne vkráčel do jeho kanceláře Don Morelli. Zakráttój ■ brigádní generál Morelli získal funkci v novém úřadu pro for ování doktríny. § >tarry a Morelli spolu s malou skupinou dalších důstojníků -esem Merrymanem, Jackem Woodmanseem, Carlem Vuonem| ilním zaměstnancem Joem Braddockem (jehož poradenská fir| 3raddock, Dunn a MacDonald - BDM - pracovala pro Agenturiij jadernou obranu), vytvořili neoficiální think tank pro TRA HOC! ak postupně formulovali své myšlenky o zbraních, organizaci,! štice, elektronické podobě války, hrozbách jaderných zbraní a dí. | osti manévrování v kontrastu s poziční válkou, Starry a Moiel.i >tále cestovali a své názory si ověřovali při setkáních s vojenskýmij iy po celých Spojených státech, Británii a Německu. Jak otázky,} íritické připomínky jim bystřily myšlení.
Mezitím ale nastaly určité problémy mezi jednotlivými složka*j izbrojených sil. Letectvo nemělo analogickou instituci, jalío b\l| iDOC. Nejbližším ekvivalentem byío Velitelství taktického leza (Tactical Air Command - TAC) na letecké základně v Langlej, hých patnáct minut od Fort Monroe (což bylo jedním z dů\ odú stění TRADOC právě zde).
Hfl Wm
h
■
■
m ■li
Stanyho důraz na pojetí „boje v hloubce" nebo „rozšířeného bojiště" znamenal, že se válka nebude odehrávat pouze na „frontě", ale i hluboko v týlu nepřítele - tam, kam budou přicházet jednotky druhého sledu. Bylo nezbytné zabránit pohybu lidí, zásob a informací, aby týlový sled nebyl schopen podporovat útočící oddíly.
Letecké údery hluboko do vnitrozemí byly nezbytné proto, aby vyřadily nepřátelská střediska velení, logistické linie, spoje a protileteckou obranu. To zase vyžadovalo co nejtésnější integraci vzdušných a pozemních sil. Avšak v letectvu byly jisté „elementy", které veškerou takovouto diskusi sledovaly s podezřením. Připadalo jim (a některým důstojníkům letectva to tak možná připadá dodnes), že pozemní vojsko narušuje jakési jejich teritorium a věnuje se izolaci prostoru bojové činnosti, což je tradičně v kompetenci letectva.
Byl to až velitel TAC Bili Creech, který přesvědčil své nadřízené, že rozvoj doktríny ve prospěch nového způsobu boje neznamená lézt si vzájemně do zelí. Brzy se pustil do práce tým leteckých důstojníků, kteří každodenně spolupracovali s lidmi v TRADOC a společně s nimi se snažili formulovat adekvátní vztahy mezi b vzdušnými a pozemními aktivitami.
Iv průběhu rozvijem doktríny musel Starry hledat odpovědi na otázky po implementaci. Jaký druh vojáků a důstojníků bude nezbytný v budoucnosti a jaké technologie budou potřebovat?
TRADOC byl nejen pověřen formulací nové doktríny a výcvikem armády v novém stylu, ale zároveň měl i určit, jaké typy zbraní a technologií bude armáda budoucnosti potřebovat. A tak vlastně TliADOC pomohl formulovat požadavky na tanky M-l Abrams, \ rttdníky Apacbe, bojová vozidla Bradley a střely Patriot - což jsou zbraně, jaké se v té době ještě nevyráběly. Také z mnoha stran oceňovaný letecký radarový systém J-STARS, který poskytoval detailní zaměřovači informace pro pozemní stanice při operaci Pouštní bou-rř, se rovněž vylíhl v TRADOC v letech 1978-79. Systém pro raketo-mety (Multiple Rocket Launcher System - MRLS), raketový systém ATACMS - to všechno byly další zbraně, jež navrhl TRADOC s několikaletým předstihem, který byl nutný k tomu, aby se naplnila nová válečná doktrína.
Z této intenzivní aktivity nakonec 25. března 1981 vzešla první formální verze nové doktríny zaměřené na budoucnost. Byl to ten-
Í4
65
xoxovaný spisek v deskách maskovacích barev nadepsaný Kon-vzdušné a pozemní bitvy a jednotky 86, spis TRADOC 525-5P Byl. edběžný text, který Morelli (jenž byl autorem termínu „vzduš-pozemní bitva") užíval při své dlouhé řadě prezentací, které přesáhly vojenský okruh a byly určeny členům Kongresu, úřed-im Bílého domu, viceprezidentovi, a jak už jsme poznamenali, snce i nám, dvojici bytostně nevojenských intelektuálů, [oncepce vzdušné a pozemní bitvy byla tedy nyní zveřejněna .la se předmětem externí analýzy, útoků i kritik jak od politiků tdicionalistů v americké armádě, tak i od mnoha zemí NATO ropě, kde v ní viděli nejen způsob, jak se vyhnout jaderné válce, evidentní důkaz amerického „agresivního" ducha, ítarryho a Morelliho doktrína byla posléze zahrnuta do armád-> Polního předpisu (FM) 100-S (operace), který vyšel 20. srpna 1982, xba. čtyři měsíce po našem prvním setkání s Moreílim. Podle » přání se doktrína měla stát základem pro podobné nebo sou-ié doktrinální změny západoevropských armád v NATO. Zdů-íovala těsnou koordinaci vzdušných a pozemních sil, náletjj soko do vnitrozemí, které měly zabránit prvním, druhým a dal-sledům, aby vůbec dorazily na bojiště, a - což je nej důležitější | 11a důraz na využití nových technologií, aby bylo možno zasáh-t cíle, které byly dříve určeny pro jaderné zbraně. Tento koncept / znamenal snížení pravděpodobnosti jaderné konfrontace. Starry se odvolával na poučení, které si přinesl z GoIanskvcLj n, a snažil se ve svém novém manuálu přimět důstojnictvel ižstvo, aby se chopili iniciativy a aby přecházeli k taktické nebo; rační ofenzivě i tam, kde jsou strategicky v defenzíve. I tehdyj ž silný nepřítel proniká, tak jako zpočátku pronikali Syřani,je: >a překvapit ho protiútoky na jeho slabá místa, spíše než aby sej itálně útočilo proti rozhodujícím bodům zlomu. A konečné á doktrína neustále zdůrazňovala potřebu zvýšení kvality lidí ;nom ve vedení, ale i ve výcviku, který by zdokonalil schopnosti S dého vojáka. i Od okamžiku, kdy poprvé vyšla, se doktrína o vzdušném a po- \ mim boji neustále modifikovala, vylepšovala a také přejmeno-ala. Zatímco Vzdušná a pozemní bitva byla zacílena na to, jak na-it týlový sled nepřítele, pozdější verze nazvaná Vzdušné apozemä
66
operace naléhala na okamžité akce, které zabrání týlovému sledu, aby se vůbec dokázal zformovat. Práce na Vzdušných a pozemních operacích začala v roce 1987. Oficiální doktrínou se tato verze stala 1. srpna 1991 - tedy rok poté, co Saddám Husajn překvapil svět : svou invazí do Kuvajtu.
Tato doktrína kladla důraz na schopnost vrhat vojenskou sílu na dlouhé vzdálenosti vysokou rychlostí. Zdůrazňovala potřebu koordinovaných operací mezi jednotlivými službami a rovněž operací kombinovaných se silami spojenců. Vyzývala k „širšímu prostoru pro iniciativu" a k „většímu spoléhání se na kvalitní vojáky".
Tím, že činila středem svého zájmu čas, volala po synchronizovaných simultánních útocích a ke „kontrole provedení v reálném čase?;-Velitelé měli „řídit tempo náletů". A absolutně centrálním se nakonec stalo poznání - zlepšení rozvědné činnosti a komunikace. Změny na světové scéně jsou v současné době tak akcelerované, že revize doktríny, které se kdysi odehrávaly ve čtyřicetiletých nebo padesátiletých intervalech, jsou nyní potřebné po roce nebo po dvou.
A tak se 14. června 1993 objevila další revize Polního manuálu (FM) 100-5. „Nedávné zkušenosti nám dovolují letmo vytušit nové způsoby vedení války," říká se ve shrnutí této nejnovější doktríny. Jsmena konci způsobu vedení války typického pro industriálni věk a na počátku vedení války informačního věku."26
Tato nejnovější verze klade nejvyšší důraz na mnohostrannost - na schopnost armády přecházet co nejrychleji z jednoho druhu konfliktu do druhého. Ze zaměření na Evropu se přechází na zaměření globální a od myšlenky rozvinutí v předsunutém prostoru -r,to znamená od rozmístění ozbrojených sil v blízkosti potenciálních ohnisek konfliktu - k ideji, že síly umístěné na amerických základnách by měly být schopny rychle dorazit na jakékoli místo \e světě. Nová doktrína přechází od soustředění na hrozbu globální války se Sověty k důrazu na regionální konfliktní situa-tt. Kromě toho věnuje pozornost i tomu, čemu říká „neválečné operace", které zahrnují pomoc při katastrofách, občanských nepokojích jtudržování příměří nebo při aktivitách souvisejících s bojem proti drogám.
Doktrína pečlivě vysvětluje, že se americká armáda zodpovídá americkému lidu, který „očekává rychlé vítězství a hrozí se zbyteč-
67 í
i ztrát na životech" a „vyhrazuje si právo zrevidovat svou podii, pokud některá z těchto podmínek nebude splněna". Poslední verze doktríny je promyšlená a aktuální (jakožto infe-uální výtvor by si zasloužila pozornost literární přílohy New ', z Times). Odráží některé z dramatických změn v globální situa-; :teré nastaly od té doby, co byl napsán manuál Vzdušná a pozemní ~ a, a díky tomu je její dosah daleko širší. Nicméně tak jako v pří-ŕ lě předchozích verzí je stále rozpoznatelné, že genetický kód ŕ hází ze Starryho-Morelliho doktríny, která byla prvním vědo-m pokusem americké armády, jak se přizpůsobit třetí vlně změn.; Abychom porozuměli všemu, co následovalo poté, musíme se \ lívat na dopady této práce na válku, ve které se pozoruhodně •ážel vzestup nové formy ekonomiky - revolučního systému třelny pro vytváření bohatství.
8 Způsob, jak vytváříme bohatství |
V roce 1956 se buclatý sovětský diktátor Nikita Chruščov nechal šet: „My vás pohřbíme." Mínil tím, že komunismus v blízktď ech ekonomicky předežene kapitalismus. Jeho vychloubání zna-i enalo i hrozbu vojenské porážky a oběhlo tehdy celý svět.
Málokdo však alespoň mlhavě tušil, že by zrovna tehdy probí-.. LJící revoluce v západním systému vytváření bohatství mohla zmc-t světovou vojenskou rovnováhu - a tím i samu povahu vedeníif Iky. : ■
To, co Chruščov (stejně jako většina Američanů) nevěděl, b\lo,| : vroce 1956 poprvé v dějinách počet bílých límečků a zaměstnán-1 i služeb ve Spojených státech převýšil počet modrých límečků-den z prvních příznaků, že dýmající ekonomika druhé vlny ustu*l uje a že se rodí ekonomika třetí viny.
Netrvalo dlouho a několik málo prognostiků a předjímavýchš konomů začalo studovat vzestup vzrůstu podílu poznání v ame- \ cké ekonomice a snažilo se předjímat jeho dlouhodobý dopad; Uí • roce 1961 požádala IBM svého konzultanta, aby zpracoval zprávu dlouhodobých sociálních a organizačních důsledcích automati-ace na úrovni bílých límečků (mnohé ze závěrů této zprávy jscu
platné dodnes). V roce 1962 ekonom Fritz Machlup zveřejnil studii, která otřásla samými základy oboru: Produkce a distribuce pozná-m ve Spojených státech (The Production and Distribution of Know-ledge in The United States).
V roce 1968 si společnost AT&T - tehdy největší soukromá firma na světě - objednala studii, která by jí pomohla redefinovat její poslání. V roce 1972, tedy o dekádu dříve, než byla tato firma americkou vládou demontována na kusy, měla v rukou tuto zprávu, která byla kacířským dokumentem, vyzývajícím firmu, aby se drasticky restrukturovala a rozdělila se na části.
Tato zpráva načrtávala způsoby, jakými by se obří byrokracie druhé vlny v industriálni m stylu mohla transformovat do dyna-i mické, ovladatelné organizace. Avšak AT&T tuto zprávu tři roky potlačovala, než dopustila, aby začala obíhat mezi vrcholovým managementem. Většina velkých amerických společností ještě nezačala přemýšlet o reorganizacích jinak než jako o růstu. Představa, že by pro jejich přežití ve vznikající ekonomice založené na znalostech byl nezbytný radikální chirurgický zákrok, se jim zdá-íapřehnaná. Avšak třetí vlna brzy poté uvrhla mnoho z největších světových organizací do vůbec nejbolavější restrukturalizace v jejich dějinách.
A tak přibližně ve stejnou dobu, kdy Starry a jeho stoupenci začínali přetvářet myšlení americké armády, začínalo se také mnoho obřích amerických společností ohlížet po nových cílech a no-Ných organizačních strukturách. Nenadálý příval nových doktrín ípro management vzrůstal zároveň s tím, jak se měnila sama metoda vytváření bohatství.
Abychom porozuměli mimořádným změnám, které se od té dcb|fcadály, a dokázali předjímat ještě mnohem dramatičtější změny, které jsou před námi, musíme se podívat na hlavní rysy nové ekonomiky třetí vlny.
1. Výrobní faktory
Tak jako v minulé ekonomice druhé vlny byly hlavními výrobními faktory půda, práce, suroviny a kapitál, dnes je ústředním zdrojem ekonomiky třetí vlny poznání - vymezené tak široce, aby zahrnovalo data, informace, obrazy, symboly, kulturu, filozofii
loty.27 Byt: kdysi vysmívaná stala se tato idea mezitím samo- f >stí. Její důsledky se však ještě málo chápou, u-li k dispozici vhodná data, informace nebo poznatky, je \í • snížit veškeré ostatní vstupy potřebné k vytváření bohatství, íé poznávací vstupy mohou snížit požadavky na práci, zredu- : sklady, ušetřit energii i suroviny a omezit čas, prostor a peníze f >né na výrobu.
čítačově řízený řezák, který pracuje s naprostou přesností, dnotí méně látky nebo oceli než předinteligentní řezačka, na líšto nastoupí. „Inteligentní" automaty, které tisknou a vážou , spotřebují méně papíru než stroje poháněné hrubou silou, chž místo tyto nové stroje přijdou. Inteligentní způsob kont- v :tří energii tím, že reguluje teplo v úředních budovách. Elek-:ké metody zpracování dat spojují výrobny se zákazníky, a tím jjí množství zboží, které musí být na skladě, od kondenzátn-bavlněné šatstvo. ;í tak se vhodně využité znalosti stávají definitivní náhražkou ' lích vstupů. Konvenční ekonomové a účetní mají s touto myš- ' u stále ještě potíže, protože se dá jenom obtížně kvantifikovat f : poznání je i dnes tím nejdynamičtějším a nejdůležitějším zej výrobních faktorů bez ohledu na to, zda se dá měřit, nebo ne. >, co činí ekonomiku třetí vlny vpravdě revoluční, je skuteč-že zatímco půda, práce, suroviny a dokonce i kapitál se dají. it jakožto vyčerpatelné, poznání je prakticky nevyčerpatelné.: izdíl od jedné vysoké pece nebo výrobní linky mohou jednoho . dž poznatku využít dvě společnosti zároveň. Mohou jej dokon-jžít k tomu, že budou vytvářet ještě více poznání. j
. Nehmotné hodnoty
odnoty v podniku druhé vlny se dají měřit pomocí hmotných , jako jsou budovy, stroje a skladové zásoby, ale hodnota úspěš- í firem třetí vlny stále více spočívá v jejich schopnosti strategic-a operativním způsobem získávat, generovat, distribuovaf ikovat poznatky.
kutečná hodnota takových společností, jako je Compaq, Ko-Hitachi nebo Siemens, závisí daleko více na idejích, nápadech brmacích v hlavách zaměstnanců ave firemních databankách
í 'i
sim
i;
a patentech než na nákladních automobilech, výrobních linkách a dalších hmotných aktivech, která vlastní. A tak je kapitál stále více založen na nehmotných hodnotách.
3, Demasifikace
Spolu s tím jak firmy zavádějí informačně intenzivní, často ; automatizované výrobní systémy, které jsou schopny zajistit neomezenou a přitom levnou modifikaci výrobků a dokonce i produkci vysloveně na míru, stává se masová výroba, která je definiční vlastností ekonomiky druhé vlny, stále zastaralejší. Revolučním výsledkem těchto změn je demasifikace masové výroby.
Posun směrem k inteligentní flexibilní technologii podporuje diverzitu (druhovou rozmanitost) výrobků a dokáže rozšířit spotřebitelský výběr až do té míry, že například řetězec Wal-Mart nabízí v jednom okamžiku ke koupi 110 000 různých výrobků rozmanitých druhů, rozměrů, modelů a barev.28
Přitom Wal-Mart představuje masový prodej. Masový trh se stále více rozvětvuje, specifikuje: je různorodý podle toho, jak se rozrůzňují potřeby zákazníků a jak lepší informace umožňují, aby obchod identifikoval a obsluhoval vznikající mikrotrhy. Obchody se : specialitami, butiky, supermarkety, nákupní systémy přístupné z domova prostřednictvím televize, nakupování pomocí počítače, direct mail a další podobné systémy přinášejí stále rozmanitější nabídku kanálů, jimiž mohou výrobci na stále více demasifikova-ném trhu distribuovat své produkty spotřebitelům.
Od té doby se reklama cíleně soustřeďuje na stále menší a menší segmenty trhu, ke kterým se dostává prostřednictvím stále více de-masifikovaných médií. Dramatický úbytek masového publika podtrhuje krize kdysi obrovských televizních sítí jako ABC, CBS nebo NBG, a to v době, kdy firma Tele-Communícations z Denveru oznamuje, že prostřednictvím sítě optických vláken je schopna propojit diváky s SOO interaktivními televizními kanály. Takovéto systémy znamenají, že prodávající budou schopni „zasáhnout" své kupce se srdlevětší precizností. Současná demasifikace produkce, distribuce i komunikace tedy revolucionizuje ekonomiku a od homogenity ji posouvá směrem ke krajní heterogenite.
71
4. Práce
Transformuje se i práce. Hnací silou druhé vlny byla fyzická ráce, k níž stačila nízká úroveň dovednosti a která byla v zásade : amčnitelná. Masové vzdělání v továrenském stylu připravovalo .ělníky na rutinní práci založenou na opakování jednoduchých ikonu. Naproti tomu třetí vlna je doprovázena narůstající neza něnítelností jednotlivých profesí a požadavky na dovednosti strne rostou.
Fyzická sílaje principiálně zastupitelná. A tak dělník s nízkou; ívalifíkací, který odchází z práce nebo je z ní vyhozen, může bít okamžitě nahrazen bez vynaložení velkých nákladů. Naproti tonu zvyšující se úroveň specializovaných dovedností, jaké vyžaduje eko-: lomika třetí vlny, znamená, že nalézt správného člověka s těmi1 správnými dovednostmi je stále obtížnější a nákladnější.
Přestože takový vrátný, který přišel o práci dejme tomu ve velkém zbrojařském podniku, musel čelit konkurenci mnoha dalších ! manuálně pracujících nezaměstnaných, v zásadě mohl přijmout místo vrátného ve škole nebo třeba v pojišťovně. Naproti tomu elektronický inženýr, který strávil několik let projektováním satelitů, nemusí mít dovednosti, jaké po něm vyžaduje firma zabývající j.:íí enviromentálním inženýrstvím. Gynekolog nemůže provádět cr i-rurgii mozku. Vzrůstající specializace a rychlé změny v požadavcíí h § na kvalifikaci snižují zaměnitelnost profesí.
Jak se ekonomiky rozvíjejí, můžeme pozorovat další změn j . v poměru mezi „přímou" a „nepřímou" prací. Z tradičního pohledu jsou přímí nebo „produktivní" dělníci ti, kteří na půdě továrny ■ skutečně vyrábějí nějaké výrobky. Ti také produkují přidanou hodnotu, kdežto všichni ostatní se charakterizují jako „neproduktivní", nebo se také říká, že přinášejí jen „nepřímý" efekt. i Jak dnes klesá podíl dělníků k bílým límečkům, tedy technickým a dalším profesionálním zaměstnancům v rámci továrny, tato ; rozlišení se vypařují. Ti „nepřímí" vytvářejí přinejmenším stejně j takovou hodnotu jako „přímí", ne-li větší než oni. j
5. Inovace
Když se ekonomiky Japonska a Evropy vzpamatovaly z 2. světové války, ocitly se americké firmy v těžkém konkurenčním ohni. Pro
72
soutěž je nezbytná neustálá inovace - nové nápady na výrobky, technologie, procesy, marketing nebo finance. Každý měsíc se do amerických supermarketů zavádějí tisíce nových výrobků. Ještě dříve než počítače 486 nahradily model 386, už byl na cestě nový čip 586 (Pentium). Inteligentní firmy proto povzbuzují své zaměstnance, aby se chopili iniciativy, přicházeli s novými nápady a pokud je to nutné, aby „zahodili" směrnice.
6. Měřítko
Pracovní jednotky se zmenšují. Spíše než tisíce dělníků proudících jedinou tovární branou - což je klasický obraz ekonomiky dýmajících komínů - se zároveň s miniaturizací mnoha výrobků minimalizuje i rozsah operací. Obrovské počty dělníků vykonávajících stejnou manuální práci jsou nahrazovány malými diferencovanými pracovními týmy. Obrovské podniky se zmenšují a malé podniky se množí. Firmě IBM s jejími 370 000 zaměstnanci hrozí, že ji uklovají k smrti malé továrničky rozptýlené po světě. Aby přežila, propouští mnoho dělníků a dělí se na třináct menších jednotek/9
V systému třetí vlny začínají úspory plynoucí z velkovýroby často klesat pod tíhou ztrát způsobených složitostí. Čím složitěj-šíje firma, tím hůř dokáže levá ruka předvídat, co vzápětí udělá ruka pravá. Ledacos se jim vymyká z rukou. Přibývá problémů, které snižují výhody, jaké údajně plynou už jen z pouhých rozměrů. Stará představa, že větší je nutně i lepší, stále více a více vychází z módy.
7. Organizace
Ve svém boji za přizpůsobení se změnám, které probíhají s velkou rychlostí, soutěží podniky mezi sebou v tom, kdo se dokáže íbavit svých byrokratických struktur druhé vlny. Pro společnosti průmyslové éry bylo typické, že měly obdobné organizační schéma - hierarchické, monolitní a byrokratické. Dnešní trhy, technologie i požadavky spotřebitelů se mění tak rychle a vyvíjejí na firmu tak proměnlivé tlaky, že byrokratická uniformita ztrácí šanci. Hledají se 7cela nové formy organizace. Tak například v managementu je současným sloganem pojem „re-engineering", což znamená res-
73
trukturalizaci firmy podle procesu spíše než podle trhů nebo specializovaných oddělení.
Relatívne standardizované struktury vedou k maticovým organizacím, k týmovým projektům typu „ad hoc", k profit-centrům J a k narůstající ro2manitosti strategických aliancí, společných podniků typu joint ventures a konzorcií, jež mnohdy překračují hranice. Jelikož trhy neustále rostou,\fyzická poloha je méně důležitá než ;| flexibilita a snadné manévrování.
8. Systémová integrace II
Vzrůstající komplexita, tj. systémová složitost, ekonomiky volá po rafinovanější integraci a managementu. (Na rozdíl od „komplexnosti", což byl totalitami eufemisrmis, který měl říci, že autor myslel na všechno, „komplexita" je termín ze systémových věd, který označuje složitost systému - pozn. překl.) V celkem typickťm případě potravinářské firmy Nabisco je třeba vyřídit 500 objednávek denně na doslova statisíce různých výrobků, jež je třeba, dopravit ze čtyřiceti devíti továren a třinácti distribučních středisek,! a zároveň počítat s nějakými 30 000 různých smluv se zákazníky naf propagací výrobků.30
Zvládání takovéto komplexity vyžaduje nové formy vedení a mimořádně vysokou úroveň systémové integrace. A to si zase žádástá-le větší objem informací, které pulzují v organizaci.
9. Infrastruktura
Má-li to všechno držet pohromadě - totiž máme-li sledovat";, všechny komponenty a výrobky, synchronizovat dodávky, navzá|em informovat inženýry i prodejce o jejich plánech, dávat lidem z výzkumu a vývoje představu o potřebách výroby a především přinášet managementu koherentní obraz toho, co se děje - pak jsou nezbyt-. né miliony investované do elektronických sítí, které propojují počítače, databáze a ostatní informační techniku.
Tato obrovská elektronická informační struktura, často vyiiží- ; vající družic, propojuje dohromady celé společnosti a pomocí po-; čítačových sítí je spojuje jak s dodavateli, tak se zákazníky. Jiné síté propojují vzájemně další sítě. Japonsko naplánovalo pro příštích 25 let na výstavbu lepších a rychlejších sítí 250 miliard dolarů. Ame-
rický viceprezident Gore v době, kdy byl ještě v Senátu, podpořil ; zákon, podle něhož se v průběhu pěti let vynaloží miliarda dolarů, aby se tím usnadnil rozjezd Národní výzkumné a vzdělávací sítě, ! která by měla být pro informace tím, čím jsou pro automobily dál-« nice.31 Takovéto elektronické komunikace představují základní infrastrukturu ekonomiky třetí vlny.
i 10. Zrychlení
Všechny tyto 2měny dále zvyšují rychlost operací a transakcí. Na místo úspor plynoucích z velkovýroby nastupují úspory plynoucí z: rychlosti. Soutěž je tak intenzivní a požadované rychlosti tak vysoké, že prastaré úsloví „čas jsou peníze" se vlastně nahrazuje formulkou „každý časový interval je hodnotnější, než býval ten předcházející".
Čas se stává kritickou proměnnou, jak se to projevuje v systému dodávek „v pravý čas" (just-in-time) a ve snaze snižovat DIP (decisions tmprocess), tedy rozhodování za chodu. Pomalý inženýríng, který postupoval krok za krokem, je nahrazen „simultánním inženýrin-gem". Společnosti se snaží o „konkurenci v časové tísni". Ve snaze vyjádřit tento nový nápor řekl DuWayne Peterson, vrcholový manažer firmy Merrill Lynch: „Peníze se pohybují rychlostí světla. Informace se musí pohybovat rychleji." A tak zrychlení posouvá podnikání třetí vlny stále blíže k reálnému času.
Jakmile vezmeme v úvahu všech deset uvedených principů ekonomiky třetí vlny, pochopíme monumentální změnu ve způsobu, jakým se vytváří bohatství. Přechod Spojených států, Ja-ponskaa Evropy k tomuto novému systému není sice ještě dokon-čen,iikmeně představuje nejdůležitější změnu globální ekonomiky od doby, kdy průmyslová revoluce začala po světě šířit své továrny;
Tatodějinná transformace, která začala nabírat na rychlosti v první polovině 70. let, je v 90. letech již značně pokročilá. V prů-běhutohoto období se válka sama začala transformovat, v jakémsi tandemu s ekonomikou. Válka druhé vlny - podobně jako ekono-mikadruhé vlny - se vytrácela do zapomnění.
9 Válka třetí vlny
Na noční obloze a v pouštním písku Středního východu se v roce 1991 odehrálo něco, co svět nespatřil po tři sta let - nástup nové formy vedení války, která je projevem nové formy vytváření bohatství. A tak se zase setkáváme s tím, jak jsou způsob vytváření bohatství a způsob válčení spolu nerozlučně propojeny.
Technologicky nejpokročilejší společnosti současného sv-'ta; mají jakési dvoupodlažní ekonomiky - zčásti se zakládají na ustupující masové výrobě druhé vlny a zčásti na nastupujících technt-logiích a službách třetí vlny. Žádná ze zemí, které mají bigh-tecb, o. to ani Japonsko, nedovršily tuto transformaci do podoby nového ekonomického systému.
I ty nerozvinutější ekonomiky - evropská, japonská a severoamerická - se dosud štěpí mezi ustupující fyzickou práci a vzrůstá jirf|' podíl práce duševní. Tato duálnost se jasně promítla i do způsobu, jakým byla vedena válka v Perském zálivu v letech 1990-91. | Ať už dějiny nakonec zhodnotí tento konflikt z hlediska morálky, ekonomiky nebo geopolitiky jakkoli, způsob, jakým se tato vál-íl ka vedla, měl - a nadále má - hluboké dopady na armády i země poj celém světě.
Dodnes se jasně nechápe ani ve Spojených státech, ani mezi jich spojenci, že se proti Iráku Saddáma Husajna paralelně vedhl dvě zásadně odlišné války. Přesněji řečeno: byly zde užity dvě odl "5-né formy války. Jednou byla válka druhé vlny a druhou válka třetí vlny. Krveprolití v Perském zálivu začalo 2. srpna 1990 útokem Síd-dáma Husajna na sousední Kuvajt, a nikoli, jak se často říká, 17. ledna 1991, kdy spojenci vedení Spojenými státy učinili v Bag-| dádu odvetný úder. První krev prolil Saddám.
V několika měsících, které následovaly a kdy koalice Spojených států a OSN diskutovala, jak na útok odpovědět, se Saddám vy-i chloubal, že spojenci budou rozdrceni na padrť v „Matce všech :Di-tev". Toto téma rozvíjeli vzdělanci v západních médiích i polina, kteří předvídali obrovské ztráty spojenců, nějakých 30 000 mrtvých. V tom s nimi soupeřili i někteří vojenští analytici.
Technofobie
Zároveň někteří z kritiků války spustili i cosi jako kampaň západních médií proti vyspělé technologii. Světový tisk se rozezvučel technofobickou rétorikou.32 Americké vrtulníky budou prý sraženy písečnými bouřemi. Neviditelné bombardéry selžou. Brýle nok-tovizorů nebudou fungovat. Protitankové zbraně Dragon a TOW budou bezmocné proti „iráckým tankům sovětské výrob}'". Tank M-l se ukáže být neúčinným a poruchovým. ,Je naše high-tecb armáda pouhá fata morgána?" chtěly vědět noviny New York Times,
Jeden z předních sloupkařů věnujících se válečným otázkám iro* nizoval myšlenku, že by technika dokázala „zvrátit šance na vítěz-Ství" ve válce. Informoval své čtenáře, že to je „mýtus" a že se Američané hluboce mýlí, když „staví materiál nad mužstvo".
Někteří „armádní reformátoři" na Capitol Hill jenom opakova-v Urozšířený refrén, když útočili na progresivní vojenskou techniku jako na „příliš složitou na to, aby mohla fungovat". Tvrdili také, jako u? celá léta, že to, co Spojené státy potřebují, jsou spousty jednoduchých letadel, tanků a řízených střel spíše než malé počty tech-nicky špičkových zbraní.
To však přispělo k narůstajícímu děsu veřejnosti před velkými ztrátami spojenců.33 Vždyť Saddám měl armádu zvící milionu mu-žů, která byla indoktrinovaná a vyzbrojená Sověty. Na rozdíl od sil spojenců to byla armáda, která prošla boji a nedávno byla zbroce-na krví v osmileté válce proti Iránu. A co víc: měla šest měsíců na to, aby se zakopala, postavila zátarasy, bunkry a zákopy a nakladla vražedná minová pole. Předpovídalo se, že Irák zapálí naftou napl-r.i-ré kanály, které vytvoří nepřekročitelnou zeď z plamenů. Na podporu oddílů prvního sledu Iráčané rozvinou jednu masivní formaci druhého sledu za druhou (tak jako Syřané na Golanských vý-sinách nebo Sověti ve střední Evropě). Pokud si spojenecké oddíly ('■MÍhou zaútočit, budou zdecimovaný.
Saddámovi Husajnovi stačilo počkat si, až se Amerika politicky zdcmoralízuje televizními záběry obrovského počtu pytlů s mrtvolami padlých, které budou dodávány na americké vojenské hřbitovy. Ro7hodnost politiků se zhroutí. A proč by si konec konců nemohl Husajn nechat Kuvajt nebo přinejmenším jeho na naftu bohaté území?
Tyto úvahy však předpokládaly, že válka v Perském, zálivu bude píckou válkou industriálni éry. Ačkoli základní myšlenky doktríny 'zdušného a pozemního boje (a jejích pozdějších verzí) byly ve vo-mských kruzích ve světě už dobře známy, Saddám navzdory svým omnělým expertním znalostem ve vojenských otázkách si něčeho akového zřejmě naprosto nebyl vědom. Saddám nikdy nepochopil, e zcela nová forma války změní plně i povahu vedení války. Duální válka začala prvními leteckými útoky spojenců.
Duálníválka
Jakkoli byly integrovány a jen málokdo je chápal jako od i e je ddělené, od samého počátku se vedly dvě vzdušné operace. Jedni nich využívala známé ničivé metody moderní války, tedy \alky ruhé vlny. Nálety třicet let starých letadel kobercovým způsobeni .eúnavně bombardovaly Iráčany v jejich bunkrech. Podobně jako předchozích válkách se vrhaly „neinteligentní" pumy, které rněiy e velkém okruhu ničivé následky, čímž se vyvolával zmatek jak aezi oddíly na irácké frontové linií, tak v záložní Republikánské: ardě. Velitel spojenců generál Schwar2kopf „připravoval bojiště?! ik uváděl jeho tiskový mluvčí, a zároveň půlmiliónové pozemní ddíly spojenců byly připraveny vyrazit proti irácké linii. i Po válce hovořili autoři této knihy v Paříži s penzionovanýiff ;enerálem Pierrem Galloisem, který původně působil ve francouz; kém letectvu a později byl zástupcem velitele NATO zodpovědnýi|! a strategické studie. Galíois navštívil Irák bezprostředně po skv.n-ení bojů. ,Jel jsem pětadvacet kilometrů ve svém terénním \ozí: pohonem na všechna čtyři kola," řekl nám, „a projížděl jsem V«* dcemi, kde bylo vše zničeno. Našli jsme úlomky pum datovanjdlj okem 1968, tedy zbytků z vietnamské války. Byl to stejný druB, ■ombardování, jaké jsem prováděl před půl stoletím ve druhť svél ové válce."34
Tato nejvražednější forma války byla plně pochopitelná pro obři trany. Byla to industrializovaná jatka a nikdy se nedozvíme, jak; anoho iráckých oddílů i civilního obyvatelstva jí padlo za občt s Ode dne číslo jedna se však zároveň vedl v zásadě odlišný diafc alky. Válka, jaká vyvolávala od samého počátků úžas, s nezapomenutelnými televizními záběry střel Tomabawk a pum řízených hr
I
i
78
sérem, které v Bagdádu s udivující přesností vyhledávaly a likvi-dovaly své cíle: velitelství iráckého letectva, budovy, ve kterých sídlila irácká zpravodajská služba, ministerstvo vnitra (velení Saddá-movy policie), budovu parlamentu nebo vedení strany Baas.
Díky schopnosti vnikat do vysoce rizikových oblastí a vést precizně řízené pumy se neviditelné bojové letouny Nighthawk - také známé jako F-117A35 - staly jedinými, které útočily na cíle přímo v Bagdádu. Zaměřily se na centra, která byla bráněna protileteckou obranou, a na zařízení určená pro vojenské velení a řízení. Množství jejich bojových letů představovalo pouhá 2 %, a přitom měly na svém kontě 40 % zasažených strategických cílů. Navzdory všem chmurným předpovědím se každé z těchto letadel úspěšně vrátilo.
V průběhu zbývajících dnů konfliktu televize zdůrazňovala tuto ;<novou formu války. Řízené střely jako by se vynořovaly zpoza rohu a vnikaly okny do předem zvolených bunkrů, ve kterých se skrývaly irácké tanky a oddíly. Válku jsme sledovali na svých televizních obrazovkách v takové podobě, jak se jevila na elektronických monito-tech piloti"i a bojujících vojáků.
: Výsledkem byl značně přikrášlený obraz války, ve kterém se for-ma boje zdánlivě bez krveprolití ocitla v ostrém kontrastu ke zpra-: vodajství z vietnamské války, jež tehdy chrlilo přímo do amerických domovů lidské údy, roztříštěné lebky a napalmem popálené děti.
Jedna válka v Iráku se vedla zbraněmi druhé vlny, které byly zkonstruovány tak, aby působily masové ničení. Z této války se na světových obrazovkách ukázalo jen velice málo. Druhá válka se ved-U zbraněmi třetí vlny, které byly zkonstruovány pro absolutní přesnost, pro ničení „šité na míru", a jež měly způsobovat minimální ..vedlejší ztráty". Tato válka se předváděla.
Mnoho z rozhodujících zbraňových systémů, které byly užity Spojenými státy, bylo vytvořeno, jak jsme viděli, na základě požadavků, které stanovil Starryho TRADOC o deset let dříve. Avšak *hv Starryho, který v době, kdy válka vypukla, byl už penzionován, a také Morelliho, který byl už takřka deset let po smrti, byl stále 2rejinější:právě ve způsobu, jak se tyto zbraně užívaly.
Tak například od samého počátku války bylo zřejmé, že se tu projevují/koncepty „boje v hloubce" a „izolace prostoru bojové činností" a akcent na informace a na inteligentní zbraně.
7"
Mizející fronta
V průběhu první světové války stály proti sobě miliony vojáků, opevněných azakopaných do půdy Francie. Tyto nekonečné linie nákopů, plné bláta a krys, páchly odpadky a hnisem a na dlouhé mQe se táhly krajinou, lemovány spletí ostnatého drátu. Celé armády se tu měsíce krčily obávajíce se vystrčit hlavu nad zem. Když přišel rozkaz k útoku, oddíly „vylezly nahoru", aby se tak vystavily hurikánu v podobě palby z děl i menších zbraní. Avšak po většinu doby muži; jen seděli znehybnení tím, jak se mezi nimi šířily choroby a nuda. ;í Nikdo si nemusel lámat hlavu tím, kde je „frontová linie". To piaf tilo i pro irácké vojáky v jejich pouštních bunkrech o takřka osmdesát let později. Až na to, že fronta už neležela tam, kde se žároví; odehrávala hlavní bitva. Přesně tak, jak to vyžadovala doktrína Vzdušná a pozemní bitva, spojenci prohloubili boj ve všech dimenzích - co§ do vzdálenosti, výšky i času. Fronta se nyní odehrávala v týlu, postia-nách i nahoře. Akce se plánovaly dvanáct hodin, čtyřiadvacet hodÍ|J a dvaasedmdesát hodin dopředu a dostávalo se jim jakési choreografie v čase.
Vzdušné i pozemní útoky na velkou vzdálenost se využívaly k r<|f mu, aby „izolací prostoru bojové činností" zabránily v pohybu pripiť veným nepřátelským silám, přesně tak, jak se na to připravovali spo2" jenci v Německu pro případ sovětského útoku. Zárodečná forma války třetí vlny tak, jak nám ji před takřka deseti lety načrtl Morelli v hfr tělovém pokoji v Crystal City poblíž Pentagonu, přestala být čistě teo^ retickou záležitostí. Když záběry z války v Perském zálivu proběhl* televizními obrazovkami celého světa, zalapali jsme po dechu, kdjt| jsme viděli, jak stále více z toho, co nám prozradil Morelli a po něm' Starry už na začátku 80. let, se nyní odehrává v reálném životěiet| Zničit velitelská stanoviště nepřítele. Zlikvidovat jeho spnjoiaa prostředky, aby se tak zabránilo toku informací. Převzít iniciativní Vést údery hluboko do týlu. Zabránit druhému sledu nepřítele, abf vůbec mohl vstoupit do akce. Integrovat vzdušné, pozemní a námořní operace. Tyto kombinované operace synchronizovat. Vyhnout! se čelnímu útoku proti silným místům nepřítele. A především védk co nepřítel dělá, a zabránit mu, aby se dozvěděl, co děláme my. To všechno znělo velice podobně jako doktrína Vzdušná a pozemní bit&. a její další verze.
Samozřejmě že válka v Perském zálivu šla v mnohém dál než doktrína Vzdušná a pozemní bitva. Letecké síly zde hrály vůdčí roli, a nikoli jen tradiční rolí podpůrnou. Tento zvrat byl tak dramatický, že mnozí dospěli k závěru, že letectvo konečně naplnilo naději svých někdejších pionýrů, jakými byli Ital Giuíio Douhet (1869-1930), Američan Billy Mitchell (1879-1936) a Brit Hugh Trenchard (1873-1956).
Nicméně Irák představoval první aplikaci poslední verze doktríny Vzdušná a pozemní bitva v celém jejím rozsahu. Spojenecký gene-
v rál Schwarzkopf prý termín „vzdušná a pozemní bitva" nemá rád. Pokud je to pravda, je to svým způsobem pochopitelné. Schwarz-kopf byl totiž virtuózni hráč. Avšak to nám nebrání říci, že Starry a Morelli byli vlastně „nehrající skladatelé", kteří o deset let dřív napsali pro vítězství koaličních armád partituru.
Vojenská doktrína se ve všech armádách po celém světě neustále mění. Budeme-Ií však pozorně naslouchat, pak ať už slova budou pronesena čínsky, italsky, francouzsky nebo rusky, ústředními té-
■ maty všech těchto textů zůstane Vzdušná a pozemní'bitva nebo Vzdušné a pozemní operace.
Když jsme se poprvé setkali s Donem Morellim, už tehdy chápal, že změny v ekonomice a ve společnosti se projevují i v armádě. Jak jsme viděli, poznání se stávalo klíčem k produkci ekonomické hodnoty. Jakkoli to Starry a Morelli vždy neříkali výslovně, to, co dělali, znamenalo vlastně, že přesouvali poznání do samého centra vedení války. A tak válečnictví třetí vlny, jak jsme to viděli v Perském zálivu, má mnoho rysů vyspělé ekonomiky.
» Když porovnáme nové rysy vedení války a rysy nové ekonomiky, paralely mezi nimi jsou nesporné.
1. Faktory ničení
Tak jako nikdo nebude zcela popírat význam například surovin nebo fyzické práce ve výrobě, tak by bylo absurdní opomíjet materiím komponenty schopnosti ničit. Podobně nikdy neexistovalo údobí, kdy by poznání bylo ve válce nedůležité.
Nicméně nastala revoluce, která situuje poznání v jeho různých f zdobách do samého jádra vojenské síly. Stejně jako ve výrobě i \ ničení snižuje poznání požadavky na další vstupy.
$1
Jak píše Alan D. Campen, válka v Perském zálivu byla „válkou, tde několik dekagramů silikonu v počítači mohlo mít větší dopad f,'1 lež tuna uranu".36 Campen by to měl vědět. Je penzionovaný piu- jS <ovník letectva a původně byl ředitelem oddělení pro velení a řízen: |J 1a americkém ministerstvu obrany. Nyní pracuje pro Sdruženi .■ Dzbrojených sil pro spojení a elektroniku a je autorem a redakto- m rem sborníku První informační válka (The First Information War), K i/elmi přínosného souboru technických článků o válce v Perskéir ; j zálivu, z něhož zde čerpáme některé údaje. í|
Uvádí v něm, že „poznání se co do důležitosti stalo soupeřem 8 zbraní a taktiky, protože přineslo důvěru v koncepci, podle níž by K nepřítele bylo možné srazit na kolena v zásadě za pomoci zničen: g a narušení prostředků pro velení a řízení". m
Jedním z indikátorů vzestupu poznávací komponenty ve válec- M nictví je komputerizace. Podle Campena „se nyní automatizuje jg takřka každý aspekt vedení války, který vyžaduje schopnost premis- m ťovat velké množství dat mnoha rozmanitými způsoby". V 7a\e- í I rečné fázi Pouštntboure bylo v oblasti, kde probíhala válka, propojí-' m no více než 3 000 počítačů s počítači ve Spojených státech.
V televizi viděla veřejnost letadla, pušky a tanky, neviděla však y neviditelný a nehmotný tok informací, dat a poznatků, které jsou VI nyní nezbytné i pro ty nejobyčejnější vojenské činnosti. Campen í|! poukázal na to, že „nejelementárnější funkce se automatizují na, In leteckých základnách, které jsou pro to určeny. Zabezpečení H a údržba těchto funkcí se provádí rutinním způsobem z počítačů fc na odstavné ploše". 1 n
„Na vyšších úrovních velení," píše major T. J. Gibson, vojensk1' fl specialista na informatiku, „se sledují vojenské útvary a síly neph J* tele a analyzují se za pomoci počítačů, průběh akce se simuluje jLj pomocí válečných her a za pomoci programů využívajících umělé M inteligence a získává se a dále na počítačových programech zpracuj -Ä vává logistická a personální informace."37 fij
Nad Perským zálivem přelétávaly dvě vůbec nejsilnější informačJ w ní zbraně, AWACS a J-STARS.38 Letadlo Boeing 707, které přím* JLJ praskalo ve švech, jak bylo nabito počítači, komunikačním vyt.' i > ním, radiolokátorem a senzory, pomocí systému AWACS (Airborne m Warning and Control System, Vzdušný systém pro varování a řízení) at
průběžně sledovalo v okruhu 360 stupňů oblohu všemi směry, aby odhalilo letadla nebo řízené střely nepřítele a zaslalo zaměřovači data stíhacím letounům i pozemním jednotkám.
Jeho protipólem, který podobně sledoval území, byl systém J-STARS - Joint Surveillance and Target Attack Radar System (Radiolo-kační systém pro dálkové sledování a řízení střel). Byl zkonstruován proto, aby pomohl odhalovat, narušovat a ničit druhý sled pozemních sil nepřítele - což byl právě úkol, který si vytkl Starry.
Generálmajor Thomas S. Swaim z amerických vzdušných sil smeká svoji oprýmkovanou vojenskou čepici před rolí, již sehrál TRADOC při vývoji systému J-STARS a dalších klíčových systémů užívaných v Perském zálivu, když píše, jak pozemní velitelé dostávali k dispozici „obraz o pohybech nepřítele, tak jak se odehrávaly ve radálenosti nějakých 250 kilometrů", a to za jakýchkoli klimatických podmínek.
Dvě letadla J-STARS provedla celkem 49 bojových letů, identifikovala více než 1 000 cílů včetně konvojů, tanků, nákladních aut, obrněných vozidel a dělostřelecké výzbroje a řídila 750 bojových letadel. Swalm píše: „Letectvo naváděné systémem J-STARS mělo 90% úspěch při nacházení cílů v průběhu prvního náletu."
Spojenecké síly nejen shromažďovaly, analyzovaly a šířily informace, ale zabývaly se také ničením možností nepřítele informovat a komunikovat. Konečná formální zpráva Pentagonu pro Kongres o průběhu války v Perském zálivu - takzvaný COWReport - poukazuje na to, že počáteční útoky mířily na „mikrovlnné retranslační věže, telefonní ústředny, místnosti s telefonními voliči, uzly s optickými vlákny a mosty, jimiž byly vedeny koaxiální komunikační kabely".39 To mělo za následek buď to, že se je podařilo umlčet, nebo že bylo irácké vedení donuceno „využít záložních systémů, které byly zranitelné vůči odposlechu, kterým se získaly hodnotné informace". Tyto útoky byly spojeny s přímými zásahy Saddámo-vých vojenských a politických velitelských stanovišť a byly určeny k tomu, aby zničily nebo izolovaly irácké vedení a odřízly je od jednotek v poli.
Úkolem bylo, jinak řečeno, narušit mozek a nervový systém irácké armády. Pokud nějaká část této války byla „chirurgická", pak se jednalo takříkajíc o mozkovou chirurgii.
83
Jak narůstá porozumění tomuto procesu, přibývá také ve vše<: . světadílech pochopení, že ekonomika stavějící na „mozkové" sile - , tak jako ve Spojených státech, Japonsku a Evropě - předpokíái aby se o tuto sílu opírala i armáda. Jak také brzy uvidíme, i země na ■ nízké technologické úrovni se snaží zvyšovat ty komponenty svý armád, které se více opírají o poznání. t
Atmosféru nového myšlení snad nejlépe vyjádřila Fatima Mer- f nissiová, velmi inteligentní marocká socioložka a feministka a i vášnivá islámská kritička úlohy Spojených států ve válce v Perském zálivu. „Primát Západu," řekla Mernissiová, „nespočívá ani v jeho vojenském hardwaru, ale ve skutečnosti, že jeho vojenskými i . základnami jsou laboratoře a že jeho jednotky se skládají z moľkú, \< z armád výzkumníků a inženýrů."40
Jednoho dne se může stát, že více vojáků bude mít u sebe poč tač než pušku. Americké ministerstvo obrany nastoupilo te . kurz v roce 1993, kdy americké vzdušné síly uzavřely smlouvu ns | nákup 300 000 PC.
Krátce řečeno se poznání stává centrálním zdrojem ničení, sttj- , ně tak jako už je centrálním zdrojem produkce.
2. Nehmotné hodnoty
Stejně jako v případě zastaralých účetních metod v podnikání se i vojenská literatura plní složitými vzorečky pro výpočty, ktcr ■ pokoušejí porovnávat vojenské síly pomocí jejich počtů a na zář!" ! dě hardwaru. Mezinárodní ústav pro strategické studie je jedí " z největších a nejautoritativnějších zdrojů vojenských dat na sutě. , Jeho ročenka Vojenská rovnováha (The Mílitary Balance) je zevrubné W, prozkoumávána vojenskými plánovači i médii po celém světe. Po- fr" skytuje detailní informaci o tom, kolik mužů a žen, tanků, vrtulní- < ků, mobilních prostředků letectva, raket nebo ponorek má k dis- M> pozici každá ze světových armád. I my jsme se o ni velmi opírali. . Avšak tato příručka poskytuje jen nepatrné klíče pro porozumění ' stále důležitějším nehmotným faktorům. V budoucnosti by nám |g měla říkat, kolik počítačů nebo jakou komunikační schopnost na í» každá z armád. 1 1&
Ve válce stejně jako v podnikání zůstávají způsoby, jimiž se raéff tt „hodnota", daleko za novými skutečnostmi. sĚ
;>'^ fIIIIII
84 Ú
3. Dem asifl kace
Když jsme se v roce 1982 poprvé setkali s Donem Morellim, poznamenal, že naše kniha Třetí vlna zavedla pojem „demasifíkace".
Řekl nám: „Avšak na jednu věc jste zapomněli." Veškerá demasifíkace vekonomii a ve společnosti se odehrávala i v armádě. „Směřujeme," řekl Morelli v jedné pamětihodné větě, „k demasifikaci DEstrukce, která se odehrává paralelně s demasifikaci PROdukce."
Tak jakc demasifíkace při výrobě konfekce spočívá v tom, že se používá počítačem řízený laser pro střih individualizovaných kusů šatstva, na bojišti to znamená užívat laser k označování jednotlivých cílů.
Farmaceutický průmysl vyvinul monokíonální protilátku, která dokáže identifikovat antigén, jenž způsobuje chorobu, umí do néj vstoupit prostřednictvím specifického „receptoru" a poté jej zničit. Obranný průmysl navrhuje řízené střely s plochou dráhou letu, které dokážou identifikovat irácký bunkr, vstoupit do něj dveřmi a zničit jej. Inteligentní nástroje ekonomiky produkují inteligentní zbraně pro válku.
V civilní ekonomice se stává, že vyspělé technologie někdy selžou. To samozřejmě platí i pro vyspělé zbraně na válčišti včetně pozoruhodných, avšak kontroverzních střel PaMot. Když byly v roce 1993 při leteckém náletu spuštěném prezidentem Clintonem proti hlavnímu štábu iráckého zpravodajství použity Tomahawky, nebyly zrovna perfektní, a to ani v průběhu války, ani později. Výrobci zbrani obvykle zveličují schopnosti svých výrobků. Všeobecná tendence změn je jasná a nediskutovatelná. Cílem je stále větší přesnost a selektivita.
Protože jsou inteligentní zbraně vybudovány na stejné elektronické bázi jako civilní ekonomika, dokážou detekovat zvuk, teplo, záření radiolokátorů a další elektronické signály a tato data filtroval pomocí analytického softwaru, rozeznat identifikační „podpis" Specifického cíle a zničit jej. Jedna střela na jeden zásah.
K tomu, abychom dokázali ocenit, jak pozoruhodné jsou tyto nové schopnosti, nám pomůže alespoň letmý pohled zpět. Například v roce 1881 britská flotila vypálila 3 000 dělových střel na ťgyptské pevnosti poblíž Alexandrie. Tyto cíle zasáhlo jen deset i nich.
85
V době tak nedávné, jako byla vietnamská válka, vykonali američtí piloti 800 bojových letů a ztratili deset letadel v neúspěšném pokusu zničit most Than Hoa. Později stačily jenom čtyři F-4, které byty vyzbrojeny nej modernějšími inteligentními pumami, aby tento úkol splnily během jednoho náletu. ;ji
Ve Vietnamu si jednotka složená z amerických tanků M-60 muselfj nejprve najít úkryt, zastavit tank a před vypálením zamířit. Na vzdálenost 1 800 metrů a v noci byly šance zasáhnout cíl podle experta na tankovou válku Ralpha Hallenbecka „prakticky nulové". Dnes může posádka tanku M-l pálit, aniž zastaví. Noktovizory, lasery a počítače, které automaticky provádějí korekci podle teploty, větru a dalších p oď mínek, zajišťují, že cíl bude zasažen v devíti případech z deseti.
Dnes jedna F-117, která provede jediný bojový let a vypustí jedinou pumu, dosáhne téhož efektu, jako když za druhé světové v£k)S uskutečnily bombardovací letouny B-17 4 500 bojových letů, během kterých vypustily 9 000 pum, nebo to odpovídá 95 bojovým letům;.1 a 190 pumám za války ve Vietnamu. iř
„Veškerou tuto práci," říká expert firmy Rand na přesné zbraně James F. Digby, „vykonávají zbraně, které místo aby byly založpny na objemu palebné síly se opírají o informace. Značně snižují to- [ náž výbušnin, které je nutné přepravovat." Jeho slova j sou jakýms! echem toho, co říkají podnikoví manageři, kteří používají počíta-J če, aby tím snižovali odpad surovin a miniaturizovali výrobky, čímžl se redukují zásoby a snižují se náklady na dopravu.
Masové ničení nás bude nepochybně provázet do nedohledna. 1 Zbraně budou selhávat a děsivé chyby se budou stávat tak dlouho, dokud budou na světě války. Avšak demasifikované ničení, které je 1 šité na míru v tom smyslu, že se minimalizují vedlejší ztráty, budou I stále více ovládat válčiště a budou přesně odpovídat změnám probíhajícím v civilní ekonomice.
4. Práce »
- Jsi'.
Dnes se již všeobecně chápe, že nová „inteligentní" ekonom. ■ žádá i inteligentní dělníky. Jak ubývá fyzické práce, přibývá velkiho j, množství nekvalifikovaných dělníků, kteří jsou stále více nahrazosí- Jk ni menším počtem vysoce kvalifikovaných pracovníků a inteligent- W nich strojů. . &
86
Itento proces má svoji přesnou paralelu v armádě, kde si inteligentní zbraně žádají inteligentní vojáky. Špatně připravené jednotky sice mohou statečně bojovat v boji muže proti muži, jaký odpovídá vedení války první vlny, jsou schopny bojovat ve válkách druhé vlny a vyhrávat je, ale stávají se jakýmsi mlýnským kamenem na krku armád třetí vlny, stejně jako nevzdělaní dělníci v ekonomikách třetí vlny.
Myšlenka, že válka v Perském zálivu byla „high-tech" válka, kde byl z bitvy vyloučen lidský element, to je fantazírování. Faktem aleje, že síly, které tam vyslali spojenci, byly tou nej vzdělanější armádou s nojlepšími technickými experty, jací kdy šli do války. Mnoho z nich vycvičila Starryho organizace TRADOC. Trvalo takřka deset let, než se americká armáda připravila na nový způsob vedení války, který se opíral o Vzdušnou a pozemní bitvu.
I pokročilé armády pořád ještě mají ve svých řadách „neandrtálce", jak se to projevilo, když američtí námořníci nehezky zacházeli se ženami v průběhu neslavné konference v Tailhooku, nebo při různých výprascích homosexuálům, které se stále ještě objevují. Avšak měnící se charakter války přesouvá stále více důraz na vzdělání a expertizu a stále více ztrácí na významu zastaralé vojenské chlapáctví a hrubá síla.
Nová armáda potřebuje vojáky, kteří dokážou užívat svých mozků, umějí zvládat rozmanitost národů a kultur, dokážou se vyrov-, návaí s víceznačností, chápou se iniciativy a kladou otázky, a to dokonce i tehdy, kdy to problematizuje autoritu. „Slogan ze 60. let -Zpochybňujte autoritu - se ujal na místech, která se pro to jeví jako nejméně pravděpodobná," píše Steven D. Stark v novinách Los Ange-iesTimeso měnícím se étosu v americké armádě.41 Ochota klást otázky a přemýšlet možná převažuje daleko víc v amerických ozbrojených silách než v mnoha podnicích.
Je nepochybné, že vysoké vzdělání je dnes běžnější v armádě než na nejvyšších úrovních podnikání. Nedávný přehled, který přineslo Severokarolinské středisko pro kreativní vedení, ukázal, že pouze 19 % špičkových amerických manažerů dosáhlo postgraduálního vzdělání, zatímco na tento stupen postoupilo pozoruhodných 88 % brigádničil generálů.42
Mezi piloty je dnešní dosažená úroveň vzdělání mnohem vyšší než kdykoli dřív. Za druhé světové války bylo možné, aby byli mladí
87
piloti vrženi do akce po několika hodinách strávených v pilotní kabině. Dnes jsou za každým pilotem F-15 miliony dolarů investované do výcviku. Jeho příprava trvá léta, nikoli měsíce.
Řečeno slovy jednoho důstojníka vojenského letectva Spojemvh ; států: „Zbraně jsou jen natolik inteligentní, nakolik jsou inteligent- \ ní lidé, kteří je užívají."43 Dnešní pilot už nikdy není sólista \ kokpitu. Je součástí obrovského, komplexního interaktivního .systutľi, jehož chod zajišťují radiolokátory v letadlech AWACS, které mu poskytují včasné varování o tom, že se blíží nepřítel, elektronické . zbraně a také pozemní i vzdušní experti na to, jak těmto zbraním čelit, a dále plánovači a zpravodajci, analytici dat a obsluha telekomunikaci. Pilot nebo pilotka ve svém kokpitu musí zpracova: obrovské množství dat a přesně chápat, jak se zapojit do tohoto sinici ho systému, který se neustále mění.
Podle dvou plukovníků letectva Rossany Bayleyové a Thomaié| Kearneye „kritický faktor, který vede k úspěšnému užívání terhnaif logie, spočívá v lidském elementu, jak je to zřejmé na výkonu bojových pilotů, kteří za Pouštní bouře používali střel vzduch-vzduch■*. AIM-7. Bylo možné konstatovat, že se výkon oproti Vietnamu príi|> násobně zvýšil..., bezprostředně díky tomu, že se výrazné zlepšil vy'1 cvik, který kladl důraz na speciální výcvikové procedury, jako jjls cvičení Red Flag nebo Top Gun, na využívání hyperrealistických simulátorů, které používají naši počítačovou technologii, a - což jf ze všeho nejdůležitější - na to, že je nutné najít na každý úkol člověka, který se n2 něj hodí". ,,: Vzrůstající úroveň vzdělávání je zjevná i u nižších hodnosti. Více než 98 % dobrovolné složky armády v době války v Perském zálivu byli absolventi středních škol, což je vůbec nej větší procentuální podíl v dějinách. Mnozí dosáhli ještě vyššího vzdělání. Symbolickým vyjádřením rozdílu mezi odvedeným řadovýnuojá-i kem ve Vietnamu a dobrovolníkem v Pouštní bouři pro nás bvlo.f když jsme v průběhu války viděli, jak televizní reportér nastrčil j afroamerickému seržantovi mikrofon a postavil si ho předíank. j Reportér řekl: „Vypadá to, že z toho bude pozemní válka, vojáka. S Máte strach?"
Vyrovnaný mladý seržant se na něj rozvážně podíval a pat odpověděl: „Strach? Ne. Řekněme, že mám určité obavy."
88
i
Pečlivé rozlišování a užité výrazy hovoří o kvalitě nasazených i jednotek za celé svazky knih. Řečeno slovy plukovníka válečného námořnictva W. C. Gregsona, který působí v Radě pro zahraniční vztahy: „Voják účastnící se bitvy už není pouhý osel nosící munici ani věšák na mašinkvér. Rozumí taktice jak mechanizovaných, tak pěších vojsk. Zná operační schopnosti vrtulníků a letadel s pevnými křídly, protože nejčastěji vystupuje jako ten, který jim dává pokyny. Díky tomu, že velí leteckým prostředkům, rozumí i protilietadlovým zbraním. Je vzdělán v geometrii a navigaci, aby mohl řídit palbu mínometu a delostrelectva... Obrněné vozy i protitankové zbraně, miny i zbraně a taktiky proti minám, využívání de-imoličních prostředků, počítačů, motorových vozidel, laserových soznačovačů, tepelných zaměřovačů, aparatur pro komunikaci prostřednictvím družice a organizování podpory a logistiky - to vše patří do jeho vybavení."4'' Válka třetí vlny znamená daleko víc než jenom mačkat spoušť.
Pracovní sila a bojová síla pracují v tandemu. Bezmyšlenkovití bojovníci mají ve válce třetí vlny podobnou roli jako bezmyšlenkovití dělníci v ekonomice třetí vlny: jsou ohroženým druhem.
Viděli jsme, že jak postupuje vpřed ekonomika, objevují se změny v.podílu „přímé práce" k „práci nepřímé". Podobný posun vidíme varmádé.
Vojenská terminologie je poněkud odlišná. Vojáci nehovoří 0 přímé nebo nepřímé práci, ale o „frontové linii" a „týlu". Týl třetí i'm je dnes neskonale rozsáhlejší než kdy předtím. Generál Pierre Galloís poznamenává: „Spojené státy vyslaly do Perského zálivu 500 COO mužů a k dispozici bylo 200 000-300 000 mužů druhého sledu pro logistické účely. Válku vlastně vyhrálo jen nějakých 2 000 voiáků. Týl se ale rozrostl do obrovských rozměrů." Tento týl zahrnoval i programátory, muže i ženy - kteří seděli ve Spojených stá-terb. a někteří z nich pracovali na svých PC u sebe doma.
"I.'  iopět to, co se odehrává v ekonomice, se odráží i v armádě.
5« Inovace
f'"' 'Bi rysem války v Perském zálivu byla ohromná úroveň ini-ešadw, kterou projevovaly jednotky i civilní obyvatelé. „Počítačově Kzena síť, jež dodávala informace ze všech zdrojů americkým jed-
«9
notkám, které se chystaly vpadnout přes hranice Saúdské Arábie 24. 2.1991, neexistovala dokonce ani toho dne, před necelými šc<d měsíci, kdy Irák vpadl do Kuvajtu," říká plukovník Alan Campen. ■%
Tato síť byla, jak vysvětluje, „improvizována... skupinou inovu-J torů, kteří přišli na to, jak porušit jistá pravidla, obejít byrokracii) a využít hardwaru a softwaru, který byl na skladě, aby tento úkoi| dokázali okamžitě splnit".
A opět vidíme: kritické systémy byly na místo dodávány „techniky, kteří po zjištění, že komunikační a počítačové vybavení by, dorazilo příliš pozdě..., zimprovizovali sítě dohromady díky tomu;| že neortodoxním a nepovoleným způsobem propojili vojenskou a civilní informatiku".
Takovýchto historek z Perského zálivu je spousta. V míře, jaká bývá v armádě neobvyklá, byla iniciativa vítána - podobně jako je, tomu stále více i v inteligentních kompetitivních firmách. |
6.Stavy
I stavy vojsk se souběžně mění. Redukce rozpočtů v mnoha - • i když rozhodně ne všech - zemích nutí velitele, aby postupně redukovali své síly. Avšak jsou i další tlaky, které je orientují stejným smě-' rem. Vojenští odborníci zjišťují, že menší jednotky, jako jsou oddilj i. „tvrdých hochů" ve vedení války založeném na kompetitivnírh vzfř " zích, mohou skutečně přinést „víc muziky za stejné peníze".
Ve zbraňových systémech se prosazuje trend směrem k vetší palební síle, ale k menším posádkám. Experiment, který se provádí! pod velením amerického admirála Paula Millera, vrchního velitele .1 velitelství Atlantiku, se snaží „uspořádat jednotky do menších, íle-' xibiínějších formací". £ I
Donedávna se divize o deseti až osmnácti tisících mužů poi ňo- h vala za nejmenší bojovou jednotku, která je schopna dlouhodobí |ř samostatně operovat. V americkém případě by obvykle zahrnovda tn Í:
nebo čtyři brigády, z nichž každá by se skládala ze dvou až péri pra-
porů, a ještě by k ní patřily podpůrné části a štáb. Avšak nem daleko £ den, kdy kapitálově náročná brigáda třetí vlny složená z jednatel | o čtyřech až pěti tisících mužů bude schopna provádět to, co v ni- ě.-1 milosti vykonávala divize v plném rozsahu, a kdy maličké, nvšrji pa- < třičně vyzbrojené pozemní jednotky budou mít účinnost brigadr t
Tak jako v civilní ekonomice i zde méně lidí za pomoci inteligentní techniky dokáže víc než spousta lidí s nástroji minulosti, které se zakládaly na hrubé síle.
7. Organizace
Změny v organizační struktuře ozbrojených složek probíhají souběžné s rozvojem v obchodním světě. Když sekretář vzdušných sil USA Donald Rice nedávno ohlašoval reorganizaci, vysvětlil, že nižší důraz na atomové pumy a vzrůstající potřeba pružné reakce směřují k nové struktuře, která podporuje autonomii lokálního velitele: „Velitel letecké základny bude mít nezpochybňovanou autoritu vůči všemu, co patří k jeho zařízení - od pilotů přes ty, kdo předpovídají počasí, až po letadla pro rušení radiolokátorů." Tak jako v podnikání třetí vlny i ve vojenství se rigidní řízení shora uvolňuje.
Perry Smith, bývalý generál letectva pověřený dlouhodobým plánováním, se stal populární v očích diváků CNN, když podával výklady v průběhu války s Irákem. Smith říkal: „Když má nyní Pentagon mohutná velitelská, řídicí a spojovací zařízení, která umožňují okamžitý přístup našim silám na kterékoli místo na světě, mnozí hdé pociťují, že by vlastně všechny války mohly být řízeny pouze Pentagonem... Avšak při válce v Perském zálivu nastal pravý opak." Polním velitelům se dostalo značné míry autonomie. „Hlavní štáb podporoval polního velitele, avšak neprováděl nad ním žádný mik-romanagement,"45
Nebylo to v protikladu jenom s tím, jak Spojené státy bojovaly ve Vietnamu. Bylo to i v příkrém protikladu se sovětskou praxí, která používala nových systémů C3I k tomu, aby posílila vertikální autoritu založenou na řízení shora v systému charakterizovaném sak j „předsunuté velitelství."4i (V džungli vojenských zkratek se podobně jako ve skutečné džungli projevuje vývoj. Schopnost velet frlv&ikám../command/ a řídit je jcontroij byla předpokladem války od počátku. Odtud zkratka C2 - „Command and Control". Jak se ffikyzačaly spoléhat na přenos rozkazů přes spoje /communicationf, zO se stalo C3. Když se tyto systémy propojily se zpravodajstvím Imtělligence/, objevila se zkratka C3I. Dnes, kdy stále více aktivit závisí na počítačích /computers/, pojem „Command, Control, Commu-
nicatíons, Computers and Intelligence" vede k vzestupu na Cl. s
A konce nevidět.)
Tento přesun autority směrem dolů byl v ještě větším kontrastu ? s tím, jakým způsobem vedl svou armádu Saddám Husajn, jehož polní velitelé se obávali učinit jakýkoli pohyb bez schválení shora. V armádě třetí vlny se stejně jako ve firmě třetí vlny rozhodovací autorita přesouvá na nejnižší možnou příčku.
8. Systémová integrace
Vzrůstající komplexita vojenství způsobuje, že pojem „intťgu-ce" nabývá daleko většího významu než kdy předtím. sj
Ve vzdušné válce v Perském zálivu se letečtí „manageři", jak sé* nazývají, snažili „odkonfliktnit nebe", to znamená zajistit, al>\ sis vzdušné síly spojenců navzájem nepřekážely. Aby to dokázaly, musely řídit tisíce letů k plnění úkolů podle každodenního leteckehaf rozkazu. Podle Campena se tyto lety odehrávaly ve vysokých i icli-|i lostech a procházely „122 různými trasami, ve kterých se provádfcf lo doplňování paliva za letu, 660 omezenými operačními zónam íé 312 zónami, za jejichž obranu nesly zodpovědnost raketové systčĚ my, 78 koridory, kterými se vedly vzdušné útoky, 92 body pro řízeni! vzdušného boje a 36 výcvikovými oblastmi, což celkem pokrývalo 150 600 kilometrů". To vše muselo kromě toho být „dokonale kojí ordinováno s neustále se přesouvajícím civilním letectvem šesti rúz§ nýchzemí".
I válečná logistika byla závratná. Monumentálním úkolem byl i proces ústupu amerických sil po boji. Generál William G. Pagonis zodpovídal za nalodění jednotek o počtu půl milionu mužů na zpáteční cestu do Spojených států. Avšak do tohoto úkolu patřilo ■ i umytí, příprava a transport více než 100 000 nákladních vozů. dií-. pů a dalších kolových vozidel, 10 000 tanků a děl a 1 900 vrtulníků.; Bylo přepraveno více než 40 000 kontejnerů.
V nedávné době začaly být velké dopravní firmy díky počítačům a družicím poprvé schopny sledovat přepravované zásilky v kte ; rémkoli bodě jejich trasy. Jak říká Pagonis, který nikoli náhodou j má dva akademické tituly v oblasti řízení obchodu, „toto je prvá moderní válka, ve které je evidován každý šroubovák i každý hřebík".47
Armádě něco takového umožnily nejenom počítače, databáze a družice, ale i jejich systémová integrace.
9. Infrastruktura
Tak jako ekonomika třetí vlny i armáda třetí vlny vyžaduje ohromnou rozvětvenou elektronickou infrastrukturu. Bez ní by byla systémová integrace nemožná. A tak ve válce v Perském zálivu bylo možné vidět to, čemu se pak říkalo „největší komunikační mobilizace ve válečných dějinách".
Začínalo se s minimálními prostředky v regionu a vysokou rychlostí se budoval komplexní soubor vzájemně propojených sítí. Tyto sítě se podle Larryho Wentze ze společnosti Mitre opíraly o 118 mobilních pozemních stanic pro družicovou komunikaci, které byly
? doplněny 12 komerčními družicovými terminály, jež používaly 81 telefonních voličů, umožňujících vytvořit 329 hlasových obvodů a 30 obvodů pro psané zprávy.48
Mimořádně komplexní propojení bylo vytvořeno proto, aby spojilo mnoho rozmanitých databází a sítí rozmístěných ve Spoje-ných státech se sítěmi ve válečné zóně. Celkem se jednalo o 700 000
íítelefonních hovorů a 152 000 písemných sdělení za den a užívalo se
30 000 rozhlasových frekvencí. Vzdušná válka sama potřebovala
30 milionů telefonních hovorů.49
.   Bez tohoto „nervového systému" by systémová integrace celé akce byla nemožná a ztráty spojenců by byly podstatně vyšší.
10. Akcelerace
... „Slavné Schwarzkopfovo systematické ostřelování západního ki idla.hlavních obranných sil Saddáma Husajna bylo klasickým využitím manévru obejití. Toto obejití se dalo předvídat, pokud jste bf KŮbec namáhali podívat se na mapu, i když byla určitá sna-iiá oklamat Saddáma Husajna, aby si myslel, že čelní útok je na spadnutí.
Co všalc nebylo klasické a co udivilo irácké velitele, to byla rych-íoiítj-s jakou bylo uskutečněno poslední kolo. Zřejmě nikdo na Jřiíchstraně nevěřil, že by pozemní jednotky spojenců dokázaly postupovat takto historicky vysokými rychlostmi. Toto zvýšení n^Mosti vedení války (tak jako zvýšení rychlosti ekonomických
53
transakcí) bylo podmíněno počítači, telekomunikacemi a v nepos- :|
lední řadě družicemi.
Bezprecedentní rychlost byla evidentní i u mnoha dalších aspek- . tů války třetí vlny (jako třeba logistika a výstavba komunikačních zařízení). Avšak naproti tomu stížnosti a kritiky vyplavaly na povrch po boji, kdy se říkalo, že taktické zpravodajství se příliš pomalu dostávalo tam, kde ho bylo zapotřebí. Na počátku Pouštního štítitt říká Alan Campen, „požadavky na čerstvé informace zpravodajství o situaci v Kuvajtu a Iráku" hrozily zahltit kapacitu americké Agentury pro vojenské zpravodajství. íífl
Veliké množství informací proudilo z družic a dalších zdrojů, avšak jejich analýza byla pomalá, a protože nebyly k dispo/icJff adekvátní komunikační kapacity, tak archy snímků ukazujících irácké pozemní pozice a stavby zákopů nedocházely včas k jednotkám, které je potřebovaly, a přicházely v rozmezí od 12 dojí 14 dnů. Informace, které poskytovalo armádě Středisko pro analýzu ohrožení a poskytování informací, se musely stále ještě osob* ně dopravovat k jednotlivým oddílům a divizím v poli pomocí vrtulníku, nákladního auta nebo dokonce pěšky. Tyto jednotky přitom byly rozptýleny po území o rozloze východní části Spojil ných států.
V době, kdy se otevřela vzdušná fronta, se zpoždění zkrátilo ů. na 13 hodin - což bylo velké zlepšení, ale pořád to nebylo ještě dost rychlé. '
Mnoho ze systémů užívaných pro sběr a zpracování poznatkií zpravodajství bylo v době, kdy válka začala, stále ještě ve stadiu vývoje a některé byly odeslány přímo na Střední východ ve stavu pro-; totypu.
Avšak v bitvě nejde nutně o absolutní rychlost, nýbrž o ryrhlos,; vztaženou k rychlosti nepřítele, A zde nebylo pochyb o tom, že pokud jde o rychlost, nadřazenost je na straně vítězů (je jistou iioiú^-že zpoždění zpravodajství by nepůsobilo takové potíže, kdyby a í americké síly samy nepohybovaly tak rychle). »
Navzdory těmto potížím měl obchodní časopis Forbes pravdu i když napsal: „Američané vyhráli vojenskou válku... stejnýmzpůsfr i bem, jakým Japonci vyhrávají soutěž na poli obchodu s higk-techm zpracovatelském průmyslu, kterou vedou s námi: totiž užívacie
strategie založené na rychlé recyklaci (fast-cycle) a zakotvené v čase {time-based)."sa
Je samozřejmé, že v podnikání a v armádě jde o dvě naprosto různé věci. Po žádném generálním řediteli nějaké firmy se nežádá, aby riskoval život „na frontě" nebo aby vysílal své zaměstnance do nebezpečí. Avšak způsob, jakým vytváříme bohatství, je v zásadě způsobem, jakým také děláme válku.
i Ve válce v Perském zálivu se používaly dvě modality války - válka druhé a válka třetí vlny. Irácké síly zejména poté, co velká část jejich radiolokátorů byla „odoperována", představovaly konvenční „vojenskou mašinérii". Mašiny jsou ale hrubou technologií doby druhé vlny, neboť jsou silné, avšak hloupé. Naproti tomu síly spojenců neměly charakter stroje, nýbrž systému s daleko větší vnitřní zpětnou vazbou, s komunikací a se schopností autoregulační adaptace. Byl to vlastně přinejmenším částečně „myslící systém" třetí vlny.
Až se nám podaří tento princip plně pochopit, dokážeme zahlédnout budoucnost ozbrojeného násilí - a tudíž i to, jaký druh jantíválek si vyžádá budoucnost.
^10 Střet forem války
Shrňme si nyní krátce, co jsme dosud nahlíželi v kontextu mi-nulosti a budoucnosti. Myšlenka, že každá civilizace si vytváří svůj způsob vedení války, není nová. Pruský vojenský teoretik Clausewitz poznamenal, že „každý věk měl své osobité formy války..., kaž-«h bj tedy měl mít svoji vlastní teorii války". Clausewitz šel ještě dál. Spíše než aby se zabýval „úzkostlivým studiem sebemenších detailů." prohlásil, že ti, kdo chtějí pochopit válku, musejí mít „proni-kaw pohled na její hlavní rysy... v té které době".51
Avšak v době, kdy Clausewitz psal tyto řádky, tedy v poměrně tané fázi industriálního věku, existovaly, jak jsme viděli, pouze dva hlavní Z) py; civilizace. Dnes, jak jsme rovněž zaznamenali, se svět pofouvá od dvouúrovňového mocenského systému k systému tří-ÚMVňa\ému;kde jakýmsi dnem jsou zemědělské ekonomiky, uprostred jsou dýmající ekonomiky a nej vyšší úroveň pyramidy globál-95