IZRAELSKÁ RADIKÁLNÍ LEVICE Marek Čejka Židé a osvícenství ◼ V důsledku osvícenství (které má i v židovství své specifické podoby – HASKALA), dochází k velkému společensko-politickému kvasu v židovských diasporních komunitách, hlavně v aškenázském prostředí ◼ Důsledkem osvícenství je snaha části Židů o EMANCIPACI: rovnost, svobodu, budování moderní společnosti a často i integraci do většinové společnosti (ASIMILACI), ale také sekularizaci → potlačení moci rabínů, zjednodušení náboženství, odklon od jidiš a ortodoxního judaismu ◼ V židovském prostředí s velkou zkušeností útlaku se projeví nové směry západního politického myšlení → velmi silné jsou emancipační – osvobozující související s liberalismem či levicí – socialismus, komunismus, bundismus.. Obraz „tradičního diasporního žida“ z pohledu sionistů a snaha o vytvoření „Nového žida“ Bund a bundismus ◼ „Algemejner Jidišer Arbeter Bund in Lite, Pojln un Rusland“ - vlivná židovská sekulární sociálně demokratická strana aktivní hlavně v Ruském impériu ◼ https://www.youtube.com/watch?v=u8bFsNyqvqw ▪ Výrazné zastoupení lidí židovského původu v socialistických hnutích a stranách, odborech, později i v radikální levici – komunistických stranách (Rosa Luxemburg, Béla Kuhn, Lev Trockij, Grigorij Zinověv, Lev Kameněv, .. u nás Rudolf Slánský atd.) ▪ Část židovské levice odmítá sionismus a nacionalismus obecně (preferují internacionalismus na třídním, nikoliv nacionálním základě) ▪ Část židovské levice však sionismus akceptuje a je aktivní v mandátu Palestina (viz níže) Kolektivní obviňování z „žido-bolševismu“ je využíváno západními konzervativními kruhy a radikální pravicí Proudy sionismu ◼ Politický – Nordau, Herzl ◼ Organický – Achad Ha´am ◼ Radikální – Berdyczewski ◼ Revizionistický – Žabotinský, Klausner, Begin ◼ Náboženský – Mohilever, Reines, Kúk ◼ Socialistický/dělnický – Syrkin, Gordon, Borochov, Ben Gurion – Nejrůznější proudy: sociálně-demokratický, leninistický, marxistický, sekulární, liberální, pacifistický, anti-imperialistický, proletářský… ◼ Nachman Syrkin (dělnický sionismus) ◼ Aharon David Gordon (dělnický sionismus) ◼ Ber Borochov (marxist. sionismus) ◼ David Ben Gurion (dělnický sionismus) DĚLNICKÝ (LABOURISTICKÝ) SIONISMUS V BRITSKÉ PALESTINĚ ◼ Nejvýraznější politický proud v židovské Palestině ◼ Teoretici: Syrkin, Borochov, Politický vůdce: Ben-Gurion ◼ Vybudování samostatné židovské dělnicko-rolnické společnosti, liberální a pravicově-nacionalističtí sionisté vnímaní často jako třídní nepřátelé ◼ Podpora masového přistěhovalectví do Palestiny (levicový akcent významného sionistického hnutí Poalej Cijon) ◼ Kolektivismus (kibucnické hnutí), pokrokářství, antiklerikalismus – zvláště proti ultraortodoxnímu judaismu (charedim) ◼ Důraz na spolupráci s Brity při budování židovské domoviny ◼ Důležité organizace spojené s labouristy: Histadrut, Hagana, Palmach Kibucnické hnutí Odborové hnutí Další vizuální projevy levicové politiky v sionistickém hnutí a britském mandátu Palestina Po vzniku Izraele ◼ Izrael dnes podporuje hlavně politická pravice, ve skutečnosti jsou jeho kořeny, zrod a historie až do 70. let výrazně levicové (dominance Strany práce (a jejích předchůdců, hlavně Mapaj) ◼ Silný nacionalismus levicového izraelského mainstreamu (není příliš inkluzivní k Arabům) ◼ Proarabsky solidární a kritičtí k sionismu jsou v podstatě jen izr. komunisté (Rakach/Maki později Chadaš) a postupně řada různých aktivistických hnutí a organizací (Macpen, Meri, Moked, někteří členové Černých panterů atd.) Izraelská komunistická strana (Maki) Strana Mapaj Mapaj ⮕ 1968 ⮕Avoda (Strana práce) ◼ Sloučení s Dělnickou jednotou a stranou Rafi ◼ Dominantní strana 1968–1977 (až 49 poslanců) ◼ V současnosti v čele Merav Michaeli (6 poslanců)