Exekutivní politika v EU
doc. Marek Rybář, PhD.
EUMO, jaro 2024

Klíčoví aktéři
v exekutivní politice EU
lEvropská rada – hlavy vlád a států
lRada EU – ministři zastupující vlády
lEvropská komise – nadnárodní aktér, výlučné právo iniciovat nové právní předpisy v oblastech, v
nichž má EU plnou pravomoc
lKomise a členské státy se dělí o výkonné pravomoci; rozhodnutí o tom, kdo bude implementovat
rozhodnutí, je součástí dohody stanovené v přijatých právních předpisech

Konceptuální rámec pro studium exekutivní politiky v EU 1/2
lanalytický rámec principal-agent:
lprincipal, původní držitel exekutivní moci, deleguje část pravomocí na agenta
lagenti mají tendenci prosazovat vlastní zájmy a preference, zvýšit svůj vlastní vliv
lagent se může odchýlit policy od nejpreferovanějších řešení principal-a, nebo nemusí být
kompetentní splnit dané instrukce
lKromě toho o delegování v EU často rozhoduje kolektivní orgán, jehož členové nemají stejné
preference

Model delegovaní úkolu na Evropskou komisi
A diagram of a diagram of a business Description automatically generated with medium confidence


Konceptuální rámec pro studium exekutivní politiky v EU 2/2
lprincipal může použít monitorovací prostředky nebo omezit možnost odklonu upřesněním delegovaného
úkolu
l1. možnost použití jiného subjektu ke kontrole nebo monitorování (komitologie)
l2. principal může spoléhat na dotčené strany (potenciálně ovlivněny odklonem agenta)
l

Stát C iniciuje zpřísnění mandátu Evropské komise
A diagram of a diagram of a company Description automatically generated


Koordinace exekutivní politiky EU
lvývoj jednání o smlouvách EU je příběhem selektivního delegování politických a administrativních
pravomocí vládami na Komisi
lEvropská rada určuje hlavní směr a sleduje, jak Komise implementuje tato rozhodnutí.
ldává pokyny pro práci na zasedáních Rady (ministrů) a pověřuje Komisi, aby vypracovala politické
iniciativy v odborných oblastech, a monitoruje domácí politiky členských států.

Změny v postavení a fungování Komise
lZpočátku byla Komise administrativním orgánem obsazeným státními úředníky, teprve později v ní
hráli klíčovou roli politici na rozhodovacích pozicích.
lpostavení Komise v centru dění EU = vystavení kritice, veřejné kontrole a pozornosti médií
lPád Santerovy komise v roce 1999 znamenal začátek správní reformy a zvýšené pozornosti veřejnosti

Tlaky a dilemata v EK
lRiziko konfliktu mezi politickými a administrativními funkcemi Komise (kritika: Komise dělá příliš
mnoho a zároveň příliš málo).
lJ. Monnet (vedoucí Vysokého úřadu): odpovědí je Komise jako elitní orgán administrátorů.
lW. Hallstein: "politická" Komise - konflikt s de Gaullem - krize prázdného křesla v roce 1965:
l1965-85: EK jako "nepolitický orgán", který se vyhýbá konfliktům

Změny ve strategii EK
l1965-85: iniciativy k institucionálním změnám ponechány na členských státech a ESD
lJ. Delors: kompletizace vnitřního trhu
lpo roce 1992 - postupné zvyšování politické role Komise
lvýběr členů Komise, který odráží výsledky voleb do EP
lrapidní nárůst počtu komisařů s významným politickým zázemím (premiéři, ministři)

Hrozby a konfliktní potenciál
lKonfliktní potenciál v rámci EK vyplývá nejen z protichůdné logiky politických a administrativních
rolí
lDůležité jsou také konflikty mezi generálními ředitelstvími a jejich vedoucími (a komisaři): např.
životní prostředí vs. hospodářská soutěž atd.
lKomise disponuje koordinačními mechanismy k překonání této heterogenity

Předseda Komise
lKomise byla původně jmenována na základě dohody Evropské rady a schválena EP (stejně jako celá
Komise) a pracovala pod "politickým vedením předsedy".
lOd Nice vyžaduje jmenování předsedy kvalifikovanou většinu v Evropské radě a souhlas EP
lSpitzenkandidat process
lSilnější (formální) postavení předsedy, rozděluje portfolia, může odvolávat komisaře

Sbor komisařů
lRozhodování prostou většinou, zásada kolektivní odpovědnosti
lnejdůležitějším faktorem ovlivňujícím jednotu a soudržnost Komise je leadership předsedy Komise.
lposlední dvě desetiletí: žádné vizionářské ambice a komisaři se soustředili na své vlastní oblasti

Kabinety komisařů
lV minulosti byly bašty národních zájmů členských států EU
lmostem mezi Sborem komisařů a administrativní částí Komise
lvšechny kabinety jsou nyní obsazeny lidmi z nejméně tří členských států EU
lzasahování do personální politiky v EK, obviňování z prosazování zájmů jednotlivých členských
států

Administrativa EK
lKomise je rozdělena na politické útvary, tzv. generální ředitelství (DGs), které jsou odpovědné za
různé oblasti politiky. Výkonné agentury řídí programy zřízené Komisí.
lhorizontální úkoly plní administrativní útvary, jako je generální sekretariát, Eurostat, právní
služby, tisk a komunikace atd.
lnejvyšší administrativní funkcí je generální ředitel (vedoucí GŘ).
lgenerální ředitelství se dělí na ředitelství, která se dále dělí na sekce a odbory.

Pravomoci a funkce Komise
linovovat stávající politiky
liniciovat legislativní návrhy.
lvýkonná funkce
l"strážce smluv"
lzprostředkovatel legislativního procesu
lzastupuje EU navenek

Kontrola Evropské komise (členskými státy)
lPokud je legislativa implementována Komisí, zákonodárce využívá ke kontrole tzv. komitologické
výbory
lPokud je implementovaná členskými státy, musí být přijaté směrnice začleněny do vnitrostátních
právních předpisů prostřednictvím vnitrostátních mechanismů (zákon, vyhláška atd.)

Kontrola Evropské komise (členskými státy)
lVýbory komitologie zřizuje zákonodárce (Rada spolu s Evropským parlamentem nebo sama Rada).
lVe výborech je vždy jeden zástupce každého členského státu EU a předsedá jim zástupce Komise.
lEvropský parlament může vznést námitku proti návrhu prováděcího aktu, pokud překračuje pravomoci
Komise stanovené v původním aktu

Kontrola členských států
(ze strany orgánů EU)
lrovněž existuje riziko agency drift:
l1. důsledek racionálního chování států: dodržování předpisů lze zajistit vyššími sankcemi a
monitoringemà státy pak z nedodržování předpisů neprofitují a provádějí je včas a správně
l2. důsledek nízké kapacity státu a nejasných pravidel: nutné posílit kapacitu státu, používat
transparentní pravidla pro přípravu pravidel a včas vysvětlovat jejich důsledky
l

Centralizovaná kontrola
členských států
lV rukou orgánů EU - Komise a Soudní dvůr EU
lMonitorují, napravují porušování dohod a odrazují státy od jejich nedodržování
lPrevence: přechodná období, výkladové pokyny, finanční a technická podpora při změně
vnitrostátních pravidel
lVymáhání: Komise varuje, urguje a žaluje stát ve třech krocích, po rozsudku ESD a dalším
ignorování v analogických krocích pokutuje

Decentralizovaná kontrola členských států
lPřímý účinek práva ES a jeho nadřazenost vnitrostátnímu právu
lSystém předběžných opatření vydávaných ESD na žádost vnitrostátních soudů, k nimž se mohou uchýlit
osoby, jejichž práva byla porušena v důsledku neprovedení politik EU
lOdpovědnost státu za škody způsobené neprovedením politik EU