Soudní moc v EU Doc. Marek Rybář, PhD. EU&MO Polb1010, jaro 2024 Soudní systém EU lSkládá se ze Soudního dvora Evropské unie a soudních systémů členských států lZdroje práva v EÚ/ES: l1. Primární akty mezi vládami členských států EU: zakládající smlouvy, smlouvy o přistoupení, rozpočtové smlouvy Zdroje práva v EU/ES l2. Sekundární (legislativní a exekutivní) akty Komise, Parlamentu a Rady: lLegislativní akty v EU/ES: lnařízení (regulations): mají obecnou platnost a jsou závazná pro EU i členské státy lsměrnice (directives): jsou závazné, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo, a vnitrostátní orgány je musí provést do svých právních předpisů Zdroje práva v EU/ES lrozhodnutí (decisions): rozhodnutí určená členským státům nebo soukromým osobám (nebo právnickým osobám) a jsou závazná v celém rozsahu ldoporučení (recommendations): adresována kterémukoli členskému státu nebo občanovi, ale nejsou závazná lstanoviska (opinions): mají stejnou platnost jako doporučení Zdroje práva v EU/ES lObecné zásady práva EU/ES: lzásady správní a legislativní zákonnosti (právní jistota, proporcionalita, procesní spravedlnost) lekonomické svobody (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob) lzákladní lidská práva (Charta práv) lpolitická práva (transparentnost, subsidiarita) Soudní dvůr Evropské unie l27 soudců a 11 generálních advokátů jmenovaných na šestileté funkční období s možností opětovného zvolení. lčástečná obměna soudců a generálních advokátů každé tři roky lSoudci volí předsedu na tříleté funkční období lGA vypracovává nezávazné stanovisko pro SDEU ve věcech, které mu byly přiděleny, jako podklad pro jednání lSDEU rozhoduje v senátech tří nebo pěti soudců, lvýjimečně jako velký senát (15 soudců) nebo celé plénum SDEU Tribunál (the General Court) lvytvořen v roce 1989 (s jiným názvem) ldva soudci z každého členského státu lsenáty (tříčlenné a pětičlenné senáty, příležitostně s jedním soudcem), výjimečně jako velký patnáctičlenný senát lpřípady podané jednotlivci nebo společnostmi proti aktům orgánů EU, které jsou jim určeny lžaloby členských států proti Komisi a proti některým aktům Rady la žaloby na náhradu škody způsobené orgány EU l l Soudní dvůr Evropské unie lGA predkladá spravodajcovi správu s návrhom rozhodnutia lSudca spravodajca pripraví návrh rozhodnutia pre sudcov lKaždý sudca predstaví svoj názor a konečné rozhodnutie prijíma súd jednoduchou väčšinou hlasov lSudcovia nesmú informovať o svojom hlasovaní ani hlasovaní iných sudcov (neexistuje prax dissenting opinions) Právomoci SDEU 1/3 l1. Řízení proti členským státům pro neplnění povinností vyplývajících ze Smluv (řízení o nesplnění povinnosti, infringement proceedings) lzahájené Komisí nebo jiným členským státem ldotčený členský stát je povinen přijmout opatření nezbytná k dosažení souladu s rozsudkem SDEU (pokuty jako sankce) Právomoci SDEU 2/3 l2. Soudní přezkum (judicial review) výkonných a legislativních aktů (nařízení, směrnic, rozhodnutí) lz důvodu nedostatku pravomoci (legal basis) nebo z důvodu porušení smlouvy nebo procesních požadavků lžaloby proti orgánům EU za ne/činnost, k níž je vyzvala Smlouva o EU nebo sekundární právní předpis (např. přenesení pravomocí na Komisi) Právomoci SDEU 3/3 l3. Vydávání předběžných opatření (preliminary rulings) - tvoří většinu všech rozhodnutí SDEU lkaždý vnitrostátní soud může požádat o vydání rozhodnutí ve věci, která se týká jakéhokoli aspektu práva EU lnejvýznamnější pravomoc SDEU s důsledky pro konstitucionalizaci EU lTento postup má za následek, že vnitrostátní soudy se stávají nižším stupněm integrovaného soudního systému EU Soudní politika v EU lKaždý (ústavní) soud právo nejen aplikuje, ale také sám spoluvytváří, často ne zcela v souladu s původním záměrem zákonodárce. laktivismus soudu závisí na schopnosti zákonodárce snadno měnit zákony a obecně na schopnosti soudu kontrolovat prostředí, ve kterém působí lKaždý soud vnáší do rozhodování své vlastní názory a preference - v případě EU především vytvořit a udržet účinný právní řád Soudní politika v EU lSDEU nemůže jednat z vlastní iniciativy a má jen omezenou kontrolu nad svým prostředím. lPři vytváření nových právních doktrín postupuje postupně a zkouší reakce na svá rozhodnutí. lJedná se o proces sociálního učení, v němž zjišťuje, co je přijatelné Soudní politika v EU lGA hraje důležitou roli, svými návrhy v terénu testuje, aniž by riskovala poškození pověsti SDEU. lSoudní dvůr uváděl v život celkovou strukturu a cíle Římských smluv, i když ignoroval ""prvotní" význam konkrétních článků smluv lSoudní dvůr zavádí nové doktríny postupně: Soudní politika v EU lNejprve uvádí doktrínu jako obecnou zásadu a upozorňuje, že má řadu výjimek a omezení. lV daném případě může dokonce stanovit, že se na něj nová zásada nevztahuje. lDoktrína je však již formulována, a pokud se nesetká s odporem, Soudní dvůr ji bude v následujících rozhodnutích rozvíjet a zpřesňovat lSoud často postupně ruší výjimky z platnosti doktríny, které sám v minulosti stanovil Konstitucionalizace EU lZájem SDEU o účinnost unijního práva, zejména o jeho vymahatelnost. lSoudní dvůr zapojil veřejnost členských států a také jejich soudní systémy (decentralizovaná forma kontroly). lNejprve zajistit systém kontroly práva lPoté, zajistit, aby členské státy rychle a plně prováděly právo EU/ES Doktrína přímého účinku 1/3 lVan Gend en Loos (1963): formulace doktríny přímého účinku práva ES : jednotlivci měli právo dovolávat se práva ES, protože l„the Community constitutes a new legal order of international law for the benefit of which the states have limited their sovereign rights ...and the subject of which are not only Member States but also their nationals“ lPřípad Van Gend přímo vyžadoval stanovisko také k otázce vztahu mezi právem Společenství a vnitrostátním právem, ale to bylo učiněno až v dalším soudním rozhodnutí. Doktrína přímého účinku 2/3 lDoktrína byla později rozvinuta tak, že nyní zahrnuje nejen články smluv, ale také sekundární právní předpisy, zejména směrnice. lpodle judikatury SDEU se přímý účinek nařízení a směrnic liší: lnařízení zakládají práva vůči státu a vůči jiným osobám lsměrnice zakládají práva (přímý účinek) osob pouze vůči státu, nikoli vůči jiným osobám ljako kompenzaci vyvinul SDEU doktrínu odpovědnosti států. Doktrína přímého účinku 3/3 lVe věci Francovich (1991) Soud potvrdil, že státy musí nést finanční důsledky za neuskutečněnou implementaci za škody, které utrpěli občané lhlavním důsledkem přímého účinku je, že právo EU se více podobá vnitrostátnímu než mezinárodnímu právu ldramatický nárůst počtu případů, kdy se jednotlivci obracejí na vnitrostátní soudy, aby hájili svá práva podle práva EU Doktrína přednosti práva ES 1/2 lPřípad Costa (1964): právo ES má přednost před vnitrostátním právem l„the law stemming from the treaty, an independent source of law, could not, because of its special and original nature, be overridden by domestic legal provisions, however framed, without being deprived of its character as community law and without the legal basis of the community itself being called into question.“ Doktrína přednosti práva ES 2/2 lO šest let později rozhodl, že právo ES má přednost i před ústavou a ústavním rozdělením pravomocí v členských státech. lSoudní dvůr dále rozhodl, že nižší vnitrostátní soudy nemusí čekat na nejvyšší soud a mohou samy požádat SDEU o výklad ustanovení práva ES lV jiném případě rozhodl, že pokud nejsou vnitrostátní předpisy jasné, pokud jde o ochranu práv, měly by vnitrostátní soudy chránit práva v souladu s právem ES Soudní přezkum kompetenčních sporů lPři neexistenci katalogu pravomocí (před Lisabonskou smlouvou) si SDEU vytvořil pravomoc dohlížet na vertikální rozdělení pravomocí lSDEU řadou rozhodnutí omezil pravomoc orgánů EU přijímat právní předpisy, které neměly přesný právní základ ve Smlouvách lčímž prokázal, že je důvěryhodnou institucí schopnou stanovit a hájit hranice pravomocí mezi EU a státy (a chrání tak pravomoci členských států) Postupná akceptace doktrín 1/3 lŘada národních ústavních soudů jen postupně akceptovala doktríny SDEU. lNěmecký ústavní soud v roce 1967 rozhodl, že některá práva nejsou zaručena právem ES a že v případě konfliktu mezi vnitrostátním právem a právem ES se bude řídit německou ústavou, která poskytuje větší rozsah práv l V reakci na to ESD do svého rozhodnutí začlenil Evropskou úmluvu o lidských právech Postupná akceptace doktrín 2/3 lNěmecký soud uznal, že tato rozhodnutí SDEU v kombinaci s částečnou demokratizací EU vedou k uznání nadřazenosti práva ES. lV následujících rozhodnutích Soudní dvůr vždy opakoval, že EU není plně demokratická a není státem a že Spolkový soudní dvůr musí zajistit, aby právo ES bylo v Německu uplatňováno v souladu se základními demokratickými a občanskými právy Postupná akceptace doktrín 3/3 lve Spojeném království byla rychle přijata doktrína přímého účinku práva lzásada nadřazenosti práva EU byla ale v přímém rozporu s konceptem parlamentní svrchovanosti lkdyž SDEU rozhodl, že parlamentní akt je v rozporu s právem EU, Sněmovna lordů rozsudek přijala s odůvodněním, že přijetím aktu o přistoupení k EU britský parlament dobrovolně přijal právní systém EU (budoucí britský parlament může akt o přistoupení zrušit) Vysvětlení soudní politiky EU: nadnárodní politický přístup lSoudní dvůr EU dokázal spolupracovat se zainteresovanými nižšími vnitrostátními soudy, integračními soudci a soukromými zájmy, aby posunul integraci EU nad rámec záměrů vlád lTím se také snížila možnost konfliktů mezi SDEU a členskými státy, protože vnitrostátní soudy slouží jako "převodové páky", které je těžší ignorovat než lucemburský ESD Vysvětlení soudní politiky EU: intergovernmentální přístup lvlády umožnily Soudnímu dvoru EU, vnitrostátním soudům a nadnárodním účastníkům řízení probluhovat právní integraci, protože to bylo v jejich politickém a ekonomickém zájmu lsoudy jsou strategickými aktéry, dávají si pozor, aby nepřijímaly rozhodnutí, která by ohrožovala zájmy vlád laktivismus SDEU nebyl lineární a citlivě reagoval na nálady národních vlád Závěr lSDEU má značný manévrovací prostor, protože je jen malá pravděpodobnost, že dojde k reformě Smlouvy o EU, která by omezila jeho pravomoci lvzhledem k velkému počtu aktérů s právem veta je také nepravděpodobné, že by byla přijata nová legislativa, která by zvrátila jeho rozhodnutí lsoučasná kvaziústavní architektura je relativně stabilní lrovnováhu mohou narušit změny veřejného mínění, stranická soutěž a ideologie, politika zájmových skupin a pod.