XII MOCENSKÁ ELITA S výjimkou nešťastné občanské války nedocházelo při změnách v mocenském systému Spojených států k vážnějšímu ohrožení základních právních norem. Ani v dobách, kdy tyto změny byly tak výrazné, že je možno nazvat je revolucemi, nebylo zapotřebí „uchýlit se k použiti děl na křižnících, rozehnat zvolené shromáždění bajonety nebo zavést mašinérii policejního státu".1 Také nebylo třeba rozpoutat ideologický zápas o zvládnutí mas. Ke změnám v americké mocenské struktuře docházelo hlavně Institucionálními přesuny v relativních pozicích politické, ekonomické a vojenské hierarchie. Z tohoto hlediska, velmi všeobecně řečeno, prošla americká mocenská elita^ celkem čtyřmi obdobími a nyní""uZ pronikla hlubOKO So. pátého. fQttkčn! prvním období — zhruba od revoluce po celé tčnl období presidenta Johna Adamse — byly sociálny ekongjnlcké, politické a vojenské Instituce více"~nebo .ménfe^ednoceng^což se projevovalo prostým a přímým způsobem: ve vyšších vrstvách všech hlavních hierarchických systémů snadno přecházeli jednotliví příslušnici těchto několika elit z Jedné role do druhé. Mnozí z nich byli lidé všestranní, kteří mohli být zákonodárci i obchodníky, průkopníky 1 vojáky, vědci 1 zeměměřičl.* A2 do neúspěchu předběžných schůzí Kongresu r. 1824' V roce 1824 zakázala vôtSina zákonodárných shromážděni Jednotlivých států Členům Kongresu, aby se účastnili P°rfl<1 frakci politických stran, které měly' navrhnout kandidáty na úřad presidenta USA a Jeho zástupce. (Od roku 1832 byli tito kandidáti voleni na sjezdech Jednotlivých politických stran.1 -Pozn. prekl. 324 se zdálo, že politické Instituce mají ústřední význam, ie politická rozhodnutí jsou nesmírně důležitá a Ze mnozí politikové patři k uznávaným státníkům. Henry Cabot Lodge, když kdysi hovořil o Bostonu z dob svého mládí, řekl: „Společnost, Jak se na nl pamatuji, byla založena na stdľvcli rodinách. Dľ. llolmes V »A"tlloknilu« o nich mluví jako u rodinách, které sl podržely své vynikající postavení v době, kdy Spojené státy byly kolontt n pak provincií, za revoluce i v. prvních desetiletích samostatne _55J»tence Spojených států. Byly nositeli vzděláni a dobré pověsti po uukollk generaci. Jejich předkové působili Jako kazatelé, soudci a členové vlády v dobfi britského pan ství, bojovali v revoluci, pomáhali vytvéřet ústavy Jednotlivých států i ústavu federace a sloužili v armádě nebo v námořnictvu. V raných dobách republiky byli tleny Sněmovny reprezentantů nebo Senátu a úspěfině se uplatňovali Jako obchodníci, továrníci, advokáti, spisovatelé nebo vědci."* Takovíto váženi lidé, kteří byli, jak Jsem J12 uvedl, pá teřl společenského seznamu pani John Jayové v roce 1787, Jistě měli mezi sebou osobnosti politicky významné. Důležitou okolností v těchto raných dobách Je, že společenský život, hospodářské Instituce, branná moc a politický řád tvořily Jednotu a že mužoy^Jiteří zaujímali vysoce významná postaveni po^cM^ovTadjl^xovnéž kllCové pozice v národním hospodářství a so svými rodinami patřili k oněm váženým osobnostem, které tvořily lokální apoleenost!~Ťoto prvňTobdobl lä význačné hlavne" lim. íe vládnou mužovu, kleií za .svůj status nevdůčl Jed in* své poli 11 c k(l -pozici — třebaže Jellcb pollllrká flanmt má Telký význam a prBsU2.polltlků je vysoký. Zdá M, fe tento PrwŔz^e"vá"ze na ČlenyKongŕesu I kabinetu. ElJJjLiyort oolitickó osobnosti, které mají vzdilánl 1 zkuleno*t vp -------1 lordBryce! vwiTk~ajf jistou „šíři rozhledu a vzácnosti charakteru" • V raných dobách 19. století — které se zprvu řídily JeTfersonovou politickou filosofii, pak ale Hamlltonovýml hospodářskými zásadami — se hospodářské, politické • vojenské řády začleňovaly Jen volně do nejednotné společenské struktury Ameriky. Rozmach hospodářského ř*du, který zakotvil v soukromém vlastnictví, dramaticky vyvrcholil tím, že Jeíferson zakoupil úzeral Loulalany • 325 že vytvořil demokratlcko-republikánskou stranu, Jež nastoupila po federallstech. V tétQ_společaQsU tvořilo _eUtu^velké množství vedou-jtoh__;síkuj?in^ter kompaktní 4tvaxjk_ Jistě že se částečně překrývaly, ale zase jen volno. K správnému pochopení tohoto období a k vysvětlení našich představ o něm slouží okolnost, že Jacksonova revoluce byla spíše revoluci statusovou než revolucí politickou čl hospodářskou. „Čtyřem stům" hořeních velkoměstských rodin se nemohlo dařit v době náporu Jaokso-novy demokracie na statusové bariéry; po Jejich boku byla politická elita, která řídila nový stranický systém. Ne^, exlstoyalajjuiplna lidí, která by ovládala centralizované mocenské_pižstředkv. neexistovala mala*~TrtItra,~ Ikterá by řídila ekonomické, tím méně politické záležitosti. Hospodářský řád hrál důležitější roli než sociální status a poli-ticiká moc; lidé působící v jeho rámci se z velké části podíleli na rozhodování. V této době totiž — zhruba od Jef-fersona po Lincolna — tvořila elita nanejvýš volnou koalici. Toto období ovšem skončilo definitivní roztržkou mezi jejími jižními a severními představiteli. Oficiální komentátoři rádi srovnávají nadvládu pevné zorganizované kliky v totalitních státech s americkým mocenským systémem. Takové komentáře však lze snadněji obhájit, srovnává-ll se SSSR z poloviny 20. století s Amerikou z poloviny 19. století; právě to často délajl Američané, kteří takto srovnávají, citujíce při tom Toc-quevilla. To však byla Amerika z doby před sto lety a během tohoto století nezůstala americká elita taková, Jak nám Ji patriotičtí esejlsté Učí. Ony „volné kliky" nyní stojí v čele institucí tehdy nevídaného rozsahu a moci. Volné kliky se semkly, zejména po první světové válce. Aj^qrika je už daleko za érou romantického pluralismu. iQJPřevaha korporační hospodářské moci začala for-mlínô volbami do Kongresu v roce 1866 a upevnila se rozhodnutím Nejvyššího soudu, který roku 1886 prohlásil, že Čtrnáctý doplněk ústavy chrání korporace. V torntoj>b^ doMse^tffldiskcUn^^ ^ce.Af do první světové váTřý7v~]e7mTlíůběhu se*JiŽ P1"0" Tevovaly předzvěsti Jistých rysů našeho období) to byla doba nájezdů hospodářské elity na vládu, doba prosté korupce, kdy se senátoři a soudcové Jednoduše kupovali. 326 Mnozí se nyní domnívají, že právě tehdy, v době presl-denta McKInleye a bankéře Morgann, v níž nebylo zdaleka tolik spletitých problémů Jako dnes, byla zlatá éra americko vládnouc! třídy.1 Vojenský řád v tomto období — stejně Jako ve druhém — byl podřízen Pádu politickému, který zase podléhal řádu hospodářskému. A tak stál vojenský aparát stranou hlavních hnacích sil, Jež určovaly dějiny Spojených států Politické Instituce vo Spojených státech nikdy nevytvořily centralizovanou a autonomní mocenskou doménu; centralizovaly so u zvětšovaly pouze neochotně, zvolna reagujíce najjiolečonskc důsledky rozvoji; korpurai'niho u .;. :.. s tví_ V údobí po občanské válce byla korporační ekonomie dynamickou silou; „trusty" — Jak Je zřejmé z politiky i z událostí — dovedly pohotově využívat poměrně slabého vládního aparátu pro své vlastní cíle. Skutečnost, le vlády jednotlivých států 1 vládu federální byly výrazné omezeny v své moci vládnout, znamenala, že samy byly ovládány finančně silnými zájmovými skuplnoml. Jejich moc byla rozptýlená a neorganizovaná, zatímco moc průmyslových a peněžních korporaci byla koncentrovaná a navzájem propojená. Jen Morganova zájmové skupina ovládala 341 podnikových správ ve 112 korporacích s celkovým vloženým kapitálem přes 22 miliard dolarů — což bylo tf I krát víc než odhadni hodnota všeho nemovitého a movitého majetku v Nové Anglii.* Korporace moly mnohem větli příjmy a zaměstnávaly vlce zaměstnanců než mnohé itély. a tak ovládaly politické strany, vykupovaly tl zákony a vydržovaly členy Kongresu „neutrálního" státu. A jak soukromá hospodářská moc zatlačovala do pozadí vefe|-nou politickou moc, tak hospodářská elita zatlačovala do pozadí elitu politickou A přece 1 mezi lety 1896 a 1919 nabývaly důležité události politické formy, Jež dávala tušit, jak asi bude vypadat moc, která po částečné konjunktuře dvacátých let měla zvítězit v politice New Dealu. V americké historii snad nikdy nebylo období politicky tak průhledné, jako byla „progresivní éra" těch. kdo prosazovali presidenty a^ídlialovall korupci veřejných činitelů. fejNew Deal nezvrátil politické a hospodářské ntahy třetího období, ale vytvořil v politické aréné 1 » «*■«• 327 ném světě korporaci konkurující mocenská centra, která vzdorovala moci ředitelů korporaci. A když rostla politická moc vedoucích orgánů New Dealu, snažila se s opožděním do jejich čela proniknout ona hospodářská elita, která v třetím období bojovala proti rostoucí „vládní moci" a současně se lstivě pokoušela vynutit si na ní privilegia. Když se ji to podařilo, shledala, že stojí tváři v tvář jiným zájmům a lidem, neboť rozhodující místa byla obsazena. Postupem doby se JI podařilo ovládnout a využívat pro své účely ony instituce New Dealu, Jejichž vznik tak odsuzovala. Ale ve třicátých letech byl politický řád stále ještě nástrojem malých zámožných farmářů a obchodníků, třebaže už byli oslabeni, neboť ztratili poslední možnost nabýt skutečné převahy v období „progresivní éry". V politické říši New Dealu znovu vzplál boj mezi velkým a malým majetkem a k tomuto zápasu se přidružil, jak jsme viděli, Ještě zápas organizovaného dělnlctva a neorganizovaných nezaměstnaných. Tato nová sila sice rostla pod politickou ochranou, nicméně však poprvé v historii Spojených států se sociálni zákonodárství a otázky nižších tříd staly důležitou složkou reformního hnuti. Mocenské drama v politice 1 státní správo představovala v třicátých letech — vedle velkého podnikání -řada měnících se, k rovnováze směřujících složek, zahr-ťnujících nově zavedená zemědělská opatření a nově organizované odbory. Tyto skupiny farmářů, dělníků a podnikatelů byly více či méně zastoupeny v rámci rostoucí vládni struktury, jejíž politické vedeni dávalo všem rozhodnutím vyhraněno politický ráz. Tyto skupiny aktivně usilovaly uplatňovat svůj vliv; Um, že vykonávaly nátlak Jedna na druhou 1 na vládni a stranický aparát, pomáhaly tyto složky vytvářet. Nelze však říci, že by jedna ČI druhá skupina byla delší dobu jednostranně využívala vlády Jako svého nástroje. Proto třicátá léta Jsou údobím politickým: moc podnikatelské složky nebyla odstraněna, ale bojovalo se o ni a byla doplněna moci Jiných složek; stala se významnou moci uvnitř mocenské struktury, kterou vedli polínkové, a nikoli hospodářští nebo vojenští Činitelé, kteři se stali politiky. Rané a střední období Rooseveltovy správy lze nejlépe chápat Jako zoufalé hledáni způsobů a prostředků, Jak 328 snížit kolísající a zlověstnou armádu nezaměstnaných v rámci kapitalistického systému. V oněch letech se New Deul Jako mocenský systém podstatně přičinil o rovnováhu mezi mocenskými skupinami a zájmovými bloky. Politické vedeni urovnalo mnohé konflikty, tu vyšlo nějakému požadavku vstříc, tam odsunulo jiný na vedlejší kolej, nikomu jednostranně nesloužilo a vyrovnávalo všechny protichůdné zájmy v tak dobře fungujíc! politickou linii, která tehdy existovala od Jedné málo významné krize ke druhé. Politická orientace byla výslednici politického vyrovnáváni na nejvyšších místech. Ovšem ono politické vyrovnávání, které prováděl Roosevelt, se nijak nedotýkalo základních kapitalistických instituci jakožto ekonomického typu. V rámci své politiky subvencoval nedostatky kapitalistického hospodářství, které se prostě zhroutilo, a svým řečnickým uměním vyvažoval jeho politickou blamáž, zaháněje „hospodářské roajalisty" do politického pslnce. „Stát obecného blahobytu", vytvořený k udrženi rovnováhy a k poskytování subvenci, se lišil od státu „lalssez-falre": „Jestliže za Theodora Roosevelta byl stát považován za neutrální, protože Jeho vůdcovo tvrdili, že neposkytovali výhody nikomu," poznamenal Richard Hofstad-ter, „pak stát za Franklina Delano Roosevelta by se mohl zvát neutrálním pouze v tom smyslu, že nabízel výhody každému."7 Nový stát korporačních komisařů se liší od někdejšího státu obecného blahobytu. Pozdější léta Rooseveltovy vlády — počínaje otevřenými válečnými akcemi Spojených států a přípravami na druhou světovou válku — nelze dobře pochopit, vycházlme-il Jen z předpokladu obratně udržované rovnováhy politické moci. 2 Říkává se, že historii studujeme proto, abychom se JI zbavili, a historie mocenské elity Je Jasný případ, na který se tato zásada hodí. Jako se od druhé světové války všeobecně zvýšilo tempo amerického života, urychlily se 1 dlouhodobé trendy mocensko struktury Spojených států.* Tato skutečnost a některé novější Irendy uvnitř Viz kap. I: Vyšal kruhy. 329 nejvlivnějších instituci 1 v Jejich vzájemných vztazích pomáhaly utvářet dnešní podobu mocenské elity a daly Jejímu pátému období historicky specifický význam. 1. Na otázku, závlsl-li dnešní mocenská elita po strukturální stránce na politickém řádu, nalézáme odpověď v úpadku politického systému, založeného na otevřeném a veřejném prodebatovávání sporných problémů, na politických stranách, které sl uvědomují svou odpovědnost vůči celému národu a mají pevnou politickou Hnil, a na autonomních organizacích, jež tvoří spojení nižších a středních mocenských úrovní s úrovní nejvyššl, kde se činí rozhodnutí. Amerika je nyní spíše formální politickou demokracií než demokratickou sociální strukturou; dokonce i formální politický mechanismus je slabý. Dlouhodobá tendence podnikatelské sféry a vlády k navázáni užších a složitějších vzájemných styků se v pátém období projevila daleko zřetelněji. Nyní Je vyloučeno pokládat sféru podnikání a vládu za dva různé světy. Nejmarkantněji postoupilo toto sblížení ve správních úřadech státu. Vzrůst exekutivní složky vlády a Jejich úřadů, které dohlížejí na složité hospodářství, neznamená však jen „rozšíření vlády" v jakousi autonomní byrokracii: znamená to, že funkcionáři korporací získali převahu jakožto politicky významné osobnosti. V době New Dealu se pohlaváři korporací stall Cleny politického vedeni a od druhé světové války Je ovládají. Byli již dlouho v úzkém spojeni s vládou a nyní se zplna ujali vedení nejen válečného, ale i poválečného hospodářství. Přesun správních složek korporací do politického vedeni urychlil dlouhodobý proces odsunování profesionálních politiků v Kongresu na střední mocenskou úroveň. 2. Na otázku, závlsí-ll dnešní mocenská elita po strukturální stránce na vzrůstu a militarizaci státu, nalézáme Jasnou odpověd v nadvládě představitelů ozbrojených sil. Vojenští pohlaváři nabyli rozhodného politického významu a vojenská struktura Ameriky je dnes z velké části politickou strukturou. Zdánlivě stálá hrozba války dodává vojsku vážnosti a upevňuje Jeho vládu nad lidmi, materiálem, penězi a moci; vlastně všechny politické a hospodářské akce se posuzují podle vojenské definice skutečnosti: nejvyššl vojenští pohlaváři zaujali pevné pozice uvnitř mocenské elity pátého období. 330 Tato skutečnost vyplynula — alespoň částečné — z Jednoduchého historického faktu, tak důležitého pro léta od roku 1939; střed pozornosti elity se posunul od domácích problémů, které se v třicátých letech soustřeďovaly na krizi, k problémům mezinárodním, které se ve čtyřicátých a padesátých letech soustřeďovaly na válku. Poněvadž vládní aparát Spojených států se dlouhou historickou tradicí přizpůsobil domácím třenicím a udržováni rovnováhy a podle toho se utvářel, neměl ani vhodné úřady, ani tradice, aby čelil mezinárodním problémům. Takový formální demokratický mechanismus, jaký se vyvinul za půldruhého století vývoje státu před rokem 1941, nebyl s to zvládnout mezinárodní záležitosti. A prévé tomuto vakuu hodně děkuje mocenská elita za svůj vzrůst. 3. Na otázku, závlsí-ll dnešní mocenská elita po strukturální stránce na řádu ekonomickém, nalézáme odpoveď ve skutečnosti, že národní hospodářství Je zároveň hospodářstvím trvale válečným a hospodářstvím založeným na soukromokapltalistických korporacích. Americký kapitalismus Je teď z velké části vojenským kapitalismem a nejdůležitější vztah kapitálově silných korporaci ke státu spočívá na zájmové shodě mezi vojenskými pohlaváry a korporačnlmi magnáty, diktované potřebami vojska a korporací. V celkovém rámci elity zpevňuje podoby ná zájmová shoda pozice vysokých vojenských činitelů 1 vůdců korporaci a pouhým politikům přisuzuje roli Jetté podřadnější. Nikoli politikové, ale vysocí správní funkcionáři korporací zasedají s vojenskými činiteli a připravují plány na organizaci válečného úsilí. Dnešní podobo a významu mocenské elity lze porozu mfit Jen tehdy, když všechny tyto tři strukturální trenoy pozorujeme v jejich styčném bodě; zde v0JeM** Mp™ Hsmus soukromých korporaci existuje v oslabeném *nr-múlnlm demokratickém systému, v němž názory ■ vyw pováni vojenských kruhů jsou orientovány JU °P|n* JJJ" liticky. A tak mocenskou elitu, která Je na vrcholu, tohoto systému, vytvářely tyto faktory: zájmy těch. dají hlavni výrobní prostředky, a téch, kteří vládnou nt dávno zvětšenými prostředky násil!; ^a^ní^.CckPéľ0 'esionálnlch politiků a skutečnost, *e se vedení ujali Celní představitelé korporaci Iip °'M'°";"ľ vojenští pohlaváři! nedostatek dobrých státních samé*! 331 nanců, obratných a poctivých, nezávislých na zájmových skupinách. Mocenská elita se skládá z politiků, národohospodářů a vojáka. V takto ustavěn~é~é7ftŠ všätľcasto panuje urCltô napôtí: svorně postupují pouze v jistých shodných bodech a za Jistých „kritických" okolnosti. Během dlouhého míru v 19. století nezasedali vojáci v nejvyšších státních poradních sborech a neúčastnili se politického vedení. Totéž platí o národohospodářích. Otočili sice na státní správu, ale do jejího vedení nevstoupili. V třicátých letech ovládali situaci politikové; v přítomné době zaujali nej-vyšší pozice vojenští činitelé a zástupci korporací. Z oněch tří společenských kruhů, které tvoři mocenskou elitu dneška, nejvíce profitují z její zvětšené mocí vojenští představitelé — ačkoli 1 vedoucí činitelé korporací zřejmě upevnili své pozice v kruzích, které rozhodují o důležitých veřejných záležitostech. Nejvíce ztratili profesionální politikové, a to tolik, že při zkoumání událostí a rozhodnutí docházíme k názoru, že lze mluvit o politickém vakuu, v němž vládnou korporační magnáti a nej-vyšší vojenští pohlaváři, jejichž zájmy jsou totožné. To však neznamená, že se tyto tři složky „střídavě ujímají" Iniciativy; mechanismus mocenské elity totiž často není tak důmyslný, jak by z této skutečnosti vyplývalo. Někdy ovšem tomu tak je — např. když politikové, kteří myslí, že se mohou honosit prestižem generálů, shledávali, že zaň musí platit; nebo když během velkých krizi národohospodáři potřebují služby některého politika, který má bezpečnou pozici a zároveň přitahuje voliče. Dnes se podílejí všechny tři složky prakticky na všech dalekosáhlých rozhodnutích. Která vede, záleží na „úkolech doby", jak je stanoví elita. Právě v našich dnech se tyto úkoly soustřeďují kolem „obrany" a mezinárodních záležitostí. A tak, jak vidíme, vojenští představitelé si udržují nadvládu v dvojím smyslu: proto, že Jsou významnými osobnostmi, a proto, že mají ideologii, jíž ospravedlňuji svůj postup. Proto právě nyní můžeme snadno specifikovat Jednotu l uspořádání mocenské elity se zřetelem k vojenské navládě. Musíme však vždycky být historicky přesní a ochotni čelit komplikacím. Podle zjednodušeného marxistického názoru Jsou národohospodářští magnáti skutečnými držl- 332 teli moci; podle Jednoduchého liberálního názoru stojí v čele mocenského systému vysocí politikové; a Jsou lidé, kteří vojenské pohlaváry pokládají za skutečné moclpány. Všechny tyto názory jsou však příliš zjednodušené. Abychom se Jim vyhnuli, užíváme spíše výruzu „mocenská elita" nežil například výrazu „vládnoucí třída" * Pokud sl široké kruhy veřejnosti povšimly mocenské elity, spatřovaly Ji ve vojenské klice. Mocenská elita skutečně nabývá své dnešní běžné podoby tím. Že se do ni se vší rozhodností zařadili vojáci. Jejich přítomnost a Jejich Ideologie jsou nejdůležltějšl legitimací mocenské elity, kdykoli se mocenská elita potřebuje nějakou vykázat. Avšak tzv. „washingtonská vojenská klika" se neskládá Jen z vojáků ani není Jen ve Washingtonu. Její členovo Jsou roztroušeni po celé zemi; je to koalice generálů v roli vysokých správních funkcionářů korporací, politiků, kteří nosí masku admirálů, vysokých korporačních funkcionářů v roli politiků, státních zaměstnanců, kteří se stávají majory, vlceadmlrálů, kteří současno fungují Jako náměstci některého vojenského představitele v kabinetě, Jenž je, mimochodem, sám Členem ředitelské elity. * „Vládnouc! třída" Je výraz velmi neadekvátní. „Třída" |e hospodářský termín, kdežto „vládnoucí" Je termín politický. Výraz „vládnoucí tfida" obsahuje tedy teorii, že hospodářská tftda vládne politicky. Taková zkratková teorie snad časem tu a tam odpovídá skutečnosti, nechceme vsak terminů z této po nékud zjednodušené teorie používat k vymezováni našich problému; chceme naše teorie vyjadřovat Jasné, a používat tedy terminů přesnějších a Jednoznačnejších. Výraz „vládnoucí třída" ve svém božném politickém významu neposkytuje politickí-mu řadu a jeho orgánům dostatečnou autonomii a vojenský řád l«ko takový vůbec opomíjí. Čtenáři by již nyní melo být zN|mé, *• odmítáme jako neadekvátní Jednoduchý názor, podle noho! vysocí hospodářští činitelé Jednostranné člnl viechna rozhod nutl celostátního významu. Máme za to. že tento Jednoduchý n**>r o „ekonomickém determinismu" musl být doplňován ..po litickým detormlnlsmem" a „vojenským determinismem"; 1« »?• funkcionáři každé z téchto tří domén mají ted značný •tupen autonomie; a že nejdůležitěji! rozhodnut! Čln! a prosa ««11 často jediné složitými cestami koalice. A to Jsou hlavni důvody, proč raději volíme výraz „mocenská elita" než výraz -vládnoucí třida", chceme-ll charakterizovat vyšil kruhy z his dlska jejich mocenské pozice. 333 Nevyhovuje však ani představa „vládnoucí třídy", ani představa o prostém, jednolitém vzestupu „byrokratických politiků", ba ani představa o „vojenské klice". Dnešní mocenská elita je podmíněna často těžce dosažitelnou jednotou moci hospodářské, vojenské a politické. Kdybychom se v našem bádání omezili jen na tyto strukturální trendy, mohli bychom zcela odůvodněno pokládat mocenskou elitu za užitečný, ba nepostradatelný koncept k interpretaci toho, co se odehrává na nejvyšších místech moderní americké společnosti. My se ovšem takto neomezujeme: vždyť není třeba, aby se naše pojetí mocenské elity opíralo jen o shodu mezi příslušnými institučními hierarchiemi nebo o množství styčných bodfl v jejich měnících se zájmech. Mocenská elita, jak my Ji chápeme, závisí také na podobnosti svých členů, na Jejich vzájemných osobních i úředních vztazích, na Jejich sociální a psychologické příbuznosti. Abychom pochoplU lndlvlduální_a sociální zékjtedjau.-4ednoty-4éto moceňsItŽ" elity, musíme sjiialpatejflpomenout fakta o původu, ka-riérách a životním stylu každého z těchto typů spólečen^/ ských kruhů, jejichž členové tvoří mocenskou elitu. Mocenská elita není aristokracií, což znamená, že není politickou vládnoucí" "skuj)ÍriOJi--*aW deaicneho "původu. N6má pevnou základnu v malém kruhu slavnycn rodin, jejichž "členové mohou zaujímam -také důsledně zaujímají vysoké pozice v těch několika vyšších kruzích, které přečnívají jako mocenská elita. Ale takový šlechtický původ je pouze Jednou z možných základen stejného původu, a že se nevyskytuje v případě americké elity, ještě neznamená, že členové této elity pocházejí z opravdu všech společenských vrstev, Jež vytvářejí americkou společnost. Pocházejí většinou z hořeních vrstev, nových l starých, z lokálních společenských kruhů a ze ..čtyř set" předních velkoměstských rodin. Většina finančních magnátů, funkcionářů korporací, politických outsiderů a vysokých důstojníků pochází namnoze z horní třetiny pyramidy příjmů a pyramidy povolání. Jejich otcové patřili alespoň k vrstvě provozující svobodná povolání a obchod a velmi často 1 k vrstvám vyšším. Jsou to rodilí 334 Amfirlčané z amerických rodičů, pocházejí hlavně z mostských oblastí a — s výjimkou politiků — převážně z Východu. Jsou především protestanty, zejména eplskopály nebo presbyteriány. Všeobecně řečeno, Čím vyšal maji postavení, tím více je mezi nimi těch, kteří pocházej! z vyšších tříd a udržují styky s Jejich členy. Význam celkem stejného původu členů elity je podtržen a vyzdvižen okolností, že se jim dostává stále podobnějšího obecného vzdělání. Jsou převážně absolventy vysokých škol; podstatná část jich navštěvovala koleje Ivy League. I když výchova vyšších důstojníků se ovšem od výchovy Jiných Členů mocenské elity liší. Co však tato zdánlivě prostá fakta o společenském složení vyšších kruhů znamenají opravdu? A zvláště, co znamenají pro snahu porozumět, Jak dalece Jsou tyto kruhy sjednoceny, jaké Jsou jejich politické cíle, Jaké Jsou Jejich zájmy? Nejlépe by snad bylo položit sl tuto otázku šalebně jednoduchým způsobem: koho nebo co představuji tito lidé ve vrcholných pozicích, uvažujeme-ll o nlrh z hlediska jejich původu a kariér? O zvolených politicích se ovšem předpokládá, že reprezentují ty, kteří je zvolili; a Jsou-li politikové do svých pozic jmenováni, má se za to, že nepřímo reprezentují ty. kteří zvolili ty, kdo je Jmenovali. Taková úvaha Je Jaksi abstraktní, Je Jakousi řečnickou formulí, Jíž všichni mocni lidé téměř ve všech dnešních vládních systémech ospravedlňují svou moc rozhodovat. Někdy snad odpovídá pravdo — jak vzhledem k motivům, jimiž se tito lidé řidl. tak vzhledem k těm. kdo maji prospěch z Jejich rozhodnutí. A přece by nebylo moudré to v Jakémkoli mocenském systému prosto předpokládat. Okolnost, že členové mocenské elity pocházejí t míst blízkých nejvyšším úrovním třídního rozvrslvenl a společenského statusu, nemusí nutně znamenat, fe ..reprwtn-"W" Jen hoření vrstvy. A 1 kdyby Jakožto »P°leJ~" 'ypy reprezentovaly průřez celým obyvatelstvem. |elle Of to neznamenalo, že by v politické sféře automaticky fun-8°val demokratický systém rovnováhy tajmfl a sil. ^fl-sjžcjéinjio původu a kariér Udí. kteří urCu|l pol»ifcu. Ilf!mftžfini(. jčště usuzovat na směr jejich"politiky Spot* 3cně platné důvody, proč člověk v určitém případě ne-•^ôlá to, co by instinkt, který není veden zásadami, po- ^žoval za správné.«"70 nebylo by například z psychologického stanoviska •"^^šné vážně se domnívat, že Charles Erwin Wllson* **st:xipuje někoho jiného nebo nějaké Jiné zájmy než í}^0* korporací? Nedělá to proto, že je nečestný, ale proto. Je to pravděpodobně člověk naprosto solidní a bez-lÄ"*c»riný — spolehlivý jako hodnota dolaru. Je tím, Čím Je, emůže dobře být něčím jiným. Jako Jeho kolegové °,r>- je členem profesionální korporační elity ve vládě ---------♦„,„ hnhatství vyšších kruhů světa i je členem profesionální «orfu(1^'" " k'mhů světa Jo vládu. Reprezentuje ^^So^^^ O^ac, reprezen^eje™ Naprosí ^ boraci, reprezentuje jejich moc. »*v 2e ,e správnost své často citované^ P° f^^, Motors ■«x*é pro Spojené státy, je dobré pro k«nporatlon, a naopak". tmnné debaty v Se- Ttm nejdůležitějším, co odhaluj trap M při potvrzování takových 1UH na j ^1--- *mí radv společnosti General , Ch. e. Wilson - předseda správníi raay v 1953 )nw. ^*Ors corporation. President Elsenhower Jej ministrem obrany. - P°zn. PřeK1- 340 341 místa, není cynický posto] k zákonu a zákonodárcům na střední mocenské úrovni, jejž projevují, ani neochota vzdát se akcií, které vlastni ve svých korporacích.11 Podstatné je, že se takoví lidé prosto nemohu zbavit pout, která Je vážou ke světu korporaci vůbec a k jejich vlasnl korporaci zvláště. Nejen jejich kapitál, ale 1 Jejich přátelé, jejich zájmy, jejich výchova — zkrátka celý jejich život Je zakotven v této sféře. VzdaJÍ-li se svých akcií, znamená to ovšem pouze očistný rituál. Nejde ani tak o finanční nebo osobní zájmy v nějaké korporaci, ale o ztotožněni se se světem korporaci. Žádat takového člověka, aby se najednou vzdal těchto zájmů a citových vztahů, Je téměř totéž Jako požádat nějakého muže, aby se stal ženou. 3. Pokud jde o jejich vlastenectví, o jejich touhu sloužit celému národu, musíme především konstatovat, že podobně jako zákon cti ani vlastenecké cítění a názory na to, co prospívá celému národu, nejsou něčim definitivně určeným, ale otázkami, na něž Je mnoho různých názorů. A dále, vlastenecké smýšlení tkvi v životním stylu a sociálním prostředí jednotlivce, jimiž Je také podporováno. Nejde tu Jen o mechanické utvářeni individuálního charakteru společenskými podmínkami, nýbrž o složitý proces, který má své pevné místo v základech, na nichž stavějí moderní společenské vědy. Lze se Jen divit, proč ho při svých úvahách o politice systematicky neužívá vlce sociologů. 4. Není správné považovat členy elity za lidi, kteří jen konají svou povinnost. Oni sami určují, co je jejich povinnosti i co je povinností těch, kdo jsou pod nimi. Nejsou pouhými vykonavateli rozkazů: sami je dávají. Nejsou pouhými „byrokraty": vládnou byrokratickými aparáty. Snad se snaží zakrývat tato fakta před ostatními 1 před sebou samými tim, že se dovolávají tradic, za jejichž nástroje se pokládají. Je však mnoho tradic a musl si vybírat ty, kterým budou sloužit. Stojí před rozhodnutími, pro něž prostě tradice nejsou. Co ukazuje těchto několik odpovědi? Ukazují, že nemůžeme soudit o veřejných událostech a historických trendech jen z toho, co známe o pohnutkách a charakteru Udí nebo malých skupin, zaujlmajících místa vysokí a mocné. To ovšem zase neznamená, že bychom se mflH 342 bát výtky, že chápeme-ll náš problém tímto způsobeni, nepadáme čest, poctivost nebo schopnosti těch, kdo zastávají vysoké funkce. Neboť když pristupujem* k problému, nejde nám o charakter jednotlivce; Jestliže v proběhu dalšího zkoumání shledáme, že o něj jde, měli bychom to bez váhání jasně říci. Prozatím musíme mocné lidi posuzovat podle kritérii moci, podle toho, co dělají jako rozhodující činitelé, a ne podle toho, kdo jsou a co snad dfllojl ve svém soukromém životě. O to se nezajímáme. Zajímáme se však o Jejich politiku a důsledky vyplývající z toho. Jak plni svou funkci. Nesmíme zapomínat, že členové mocenské elity nyní zaujímají strategické pozice ve struktuře americké společnosti, že ovládají vedoucí instituce mocného státu a že jako skupina lidi maji možnost činit rozhodnutí, Jež mohou mít děsivé důsledky pro ostatní lidstvo na světě. O Přestože jsou si podobní po stránce společenské a blízcí po stránce psychologické, netvoři členovo mocenské elity žádný klub s fixním členstvem, s pevnými a oficiálni sta novenýml hranicemi. Je v povaze elity, že v nl probíhá hodně přesunů, a že JI tedy netvoři Jedna malé skupina stejných lidi, která zaujímá stejné pozice v stejných hierarchiích. ZnaJI-11 se lidé osobně, neznamená to J«*té. le Jsou všichni v politických otázkách zajedno; a nexna|ln se osobně, neznamená to, že nejsou Jednotní. Pojetí mecénske elity nespočívá, Jak Jsem JIŽ několikrát řekl. výhradně na osobním přátelství. Protože se na lidi v nejvyššich pozicích hlavních hierarchii kladou stejné požadavky, Časem se navzájem pnpo-dobftujl i typy lidí, kteří (v důsledku výběru a P™*"? nálnlho výcviku) tyto pozice zaujímají. Tento pMMW o lidech není pouhou dedukci ze strukturálníchiW-O pravdivosti našeho tvrzeni svědčí velmi ™nfpooy* který probíhá mezi těmito třemi strukturami, a °XP***"™ Často velmi komplikovaným. Vedouc! správný''^f|C22 vojenští pohlaváři a vybraní politikové pr druhé světové války do důvěrného P^ovnlhojW"'** válce pokračovali ve vzájemných s,vcíc*'JHrfSEt-stejným přesvědčením, společenskou sourodostt a wiowt 343 mi zájmy. Značný počet Čelných osobností ze světa vojenského, hospodářského a politického zaujímal v posledních patnácti letech také pozice v jedné nebo v obou druhých sférách. Mezi těmito vyššími kruhy si lze pozice navzájem vyměňovat, k čemuž formálně dochází na základě předpokládané pružnosti organizátorských schopností, v podstatě však na základě kooptace v klikách, složených ze zasvěcených lidí. Jakožto členové mocensko elity, kteří takto přecházejí z jedné hierarchie do druhé, považují vládu za jakýsi pláštík, pod jehož záštitou provozují svou činnost. V té míře, jak se rozrůstají pracovní styky mezi oblastmi Velké trojky a Jak nabývají důležitosti, vzrůstá také vzájemná výměna personálu. Tato skutečnost se obráží 1 v kritériích platných pro výběr vhodných kandidátů na vysoké pozice. Zástupce korporace, který Jedná se státními a vojenskými úřady, se zachová rozumněji, zvolí-U sl mladého muže,který má zkušenosti jak ve státní službo, tak v armádě, než takového, kdo podobné zkušenosti nemá. Vedouc! politik, jehož politický úspěch často závisí na rozhodnutích korporaci a na korporacích vůbec, se rovněž zachová rozumněji, vybere-li si někoho, kdo byl zaměstnán v některé korporaci. A tak sama kritéria úspěchu přispívají k tomu, že vzájemná výměna personálu stoupá a že vzrůstá 1 jednota mocenské elity. Uvážíme-11, Že tyto tři hierarchie, v nichž někteří členové elity tráví aktivní život, jsou si formálně podobno, že rozhodnutí učiněná v jedné hierarchii platí 1 pro druhé dvě, že mezi nimi existuje zájmová shoda v mnohých otázkách a že při zvýšených úkolech amerického civilního státního aparátu v něm existuje administrativní vakuum — uvážíme-11 všechny tyto strukturální trendy a přl-pojíme-li k nim psychologickou příbuznost, o níž Jsme se zmínili — byli bychom vskutku překvapeni, kdybychom shledali, že lidé, o nichž se tvrdí, že Jsou zkušení v úředních stycích a mají velké organizátorské schopnosti, nedokázali kromě navázání vzájemných styků nic Jiného. Ovšemže udělali mnohem více: ve stále větší míře obsazuji pozice v doméně druhých hierarchií. Jednota, jasně patrná z toho, Že vrcholné role v Jedné hierarchii mohou být obsazovány příslušníky druhých hierarchií, vyplývá z paralelního vývoje vrcholných funkcí l^^jjjjjjJJJ^^ 344 v leeždé z těchto tři mocných domén. Vzájemná výměna »o nejčastěji uskutečňuje tam, kde se setkávají stejné řájmy, např. mezi vládními úřady pro určitá průmyslová od vetvi a spravovanými odvětvími,mezi úřady, které sjed-ná vaji smlouvy, a kontrahentem.To, jak vidíme, vede k u rázánt pracovních svazků mnohem zřejmějších, a dokonce oficiálně uznávaných. Vnitřní jádro mocenské elity se skládá předně z těch lojích členů, kteří si vzájemně zaměňují vedoucí pozice v cele vládnoucích institučních řádů. Např. admirál je zä roveň bankéřem a advokátem a předsedou néjaké důležité federální komise; nebo správní funkcionář, Jehož korporace byla jednou z několika hlavních zbrojařských ftrerxi, je nyní ministrem obrany; nebo generál, který se zúčastnil války, obléká civilní šat, aby se stal Členem Politického vedení, a pak se stává členem správní rody ftÔJaké vedoucí hospodářské korporace. Vysoký správní funkcionář, který se stane generálem, generál, který se stane státníkem, státník, Jenž se stane ha r» keřem, mají mnohem větší rozhled než obyčejní lidé v Jejich obyčejných prostředích; přesto však budoucnost I telcových lidí zůstává často spjata s hierarchiemi, z nichž vVSli. Ale i během své kariéry si vzájemně zaměňují role v® Velké trojce a tak snadno přestupují hranice zvláštní ^Jrrtové sféry kteréhokoli z těchto Institucionálních prodře dl. Už svými kariérami a svou činností svazují tato prostředí navzájem. Jsou tedy těmi členy mocenské 6,1 *y, kteří tvoři Její jádro. . ^ení třeba, aby tito lidé byli obeznámeni se všemi vět-™*«»1 mocenskými oblastmi. Máme na mysli Jednoho muže. se pohybuje snad ve dvou okruzích a mezi nimi. JJÍPP- v průmyslovém a vojenském; dalšího muže. který Jr^obí v okruhu vojenském a politickém, a Ještě dalšího. *ery se eXponuje politicky a spoluvytváří veřejné míněni „T*0 ^Py, jež se pohybují uvnitř těchto kruhů i mezi nimi. w*!** Přesně dokreslují obraz o struktuře, činnosti I o zá-mí'^ních akcích mocenské elity. Pokud skutečné lze WVIt 0 něJaké -neviditelné elitě", jsou podobné typy lidi -Tající jako poradci a „spojky", Jejím Jádrem. I když i úsilní, že tomu tak pravděpodobně Je - mnozí t^^h, alespoň na začátku svých kariér, Jsou spišei agen-***zných elit než jejich příslušníky, jsou to právě oni. 345 kdo se nejaktivněji podílejí na organizováni oněch několika nejvyšších vrstev v mocenskou strukturu a na udržování této struktury. K vnitřnímu jádru mocenské elity patří 1 právníci a finančnic) vyššího typu, zaměstnaní ve velkých právnických podnich a Investičních firmách; Jsou téměř profesionálními prostředníky v hospodářských, politických a vojenských záležitostech a svou činností sjednocuji mocenskou elitu. Právní zástupce korporace a Investiční bankéř vykonávají ve své funkci „prostředníků" platné a velké služby. Povahou své práce přerůstají užší prostřed! každého jednotlivého průmyslového odvětví, a mohou tedy mluvit a Jednat za sféru korporací, nebo přinejmenším za značně velkou její část. Právní zástupce korporaci Je nejdůležitějšlm spojovacím článkem mezi oblastí hospodářskou, vojenskou a politickou; Investiční bankéř Je klíčovým organizátorem i Jednotícím elementem ve sféře korporací a velmi dobře dovede vydávat obrovské částky peněz, o nichž americké vojenské zřízení právě uvažuje. Přijdeme-li na právníka, který vyřizuje právní záležitosti Investičních bankéřů, pak je jistě vlivným členem mocenské elity. Za éry demokratů byla jedním z takových spojovacích článků mezi soukromými korporačními organizacemi a vládními institucemi investiční firma Dillon, Read. Z nl vyšli takoví lidé jako James Forrestal a Charles F. Det-mar ml.; Ferdinand Eberstadt byl společníkem této firmy, než založil vlastní Investiční firmu, z niž pak přicházeli další lidé do kruhů politických a vojenských. Zdá se, že republikánská vláda přeje investiční firmě Kuhn, Loeb a reklamní firmě Batten, Bartoň, Durstine & Osborn. Ať nastanou ve státní správo jakékoli změny, právnické firma Sulllvan a Cromwell si zachovává svůj význam. Investiční bankéř Cyrus Eaton ze Středního západu řekl, že „Arthur H. Dean, starší společník firmy Sulllvan a Cromwell z Wall Streetu č. 48, byl Jedním z těch, kdo pomáhali sestavit návrh zákona o cenných papírech (Securities Ad) z roku 1933, prvního z celé řady zákonů vydaných k regulaci peněžního trhu. On a jeho firma, o níž se říká, že )a největší ve Spojených státech, udržuje úzké styky s SEC Senáte Executlve Commtsslon. — Pozn. překl. od Jejího zřízeni a také má na tuto komisi rozhodující vllv".1- Také Je tu třetí největší banka ve Spojených státech, Chase National Bank of New York (nyní Chaso Manhattan). Bez ohledu na politické vedeni st správní činitelé této banky vyměňovali místa se správními činiteli banky International Bank of Reconslructlon and Devnlopment: John ]. McCloy, který se stal předsedou ředitelské rady Chase National v roce 1953, byl dříve presidentem banky World Bank; Jeho nástupce v řízeni banky World Boi»k byl dříve vicepresidentem Chase National Bank;1* a v roce 1953 president Chase Natlonol Bank Wlnthrop W. Aldricli opustil službu, aby se stal velvyslancem ve Volké Británii Okrajové vrstvy mocenské elity — které podléhá)! vět ším změnám než Jejl Jádro — se skládají l iuit kteří „něco znamenají", 1 když snad nespolupůsobl při významném rozhodováni ani nepřecházejí bohem své kariéry z Jedné hierarchie do druhé. Každý Člen mocenské elity nemusí být mezi těmi, kdo Činí osobně väechna rozhod nutí, která se připisují mocenské elitě. Každý člen elity se při veškerém svém rozhodováni vážně radi s ostatními Členové elity nejen sami rozhodují v těch několika oblastech, kde se Jedná o válku a mlr; také mohou mlt rozho dující vliv při řešení otázek, o nichž přímo rozhoduji nikoli oni, ale jíní, kteří Jsou tímto řešením pověřeni. Ve svých okrajových vrstvách l ve vrstvách bezprostftd-ně pod nimi, poněkud stranou od méně význomnych rozhodujících pozic, přechází mocenské elita do strední mocenské úrovně, do řad prostých členů Kongresu, do skupin nátlaku, které nepatří k mocenské olltě. I do přemnohých zájmových skupin v Jednotlivých krojlrn státech i místech. I když všichni lidé na střední úrovni nepatři k těm, kdo opravdu něco znamenají, přece Jen někdy musí s nimi počítat, musí se s nimi dovedně zacházet, získávat Je lichocením, likvidovat je. anebo |o povýšit do vyšších kruhů. ____. Když mocenská elita shledá, ie má-ll něčeho doUhnoiii. musí sestoupit pod svou doménu - napríklad |eii n. zbytné, aby zákony prošly Kongresem - wma musíivy-v»nou, nátlak. V mocenské elitě se viek takovému lobby «w nejvyšší úrovni říká „spojovací činnost důstojnici" z vojenských řad zaujímají místa v Kongresu. 347 v některých méně důležitých průmyslových sekcích a prakticky v každé jen trochu významné složce, která nemá s mocenskou elitou přímo co dělat. Dva zaměstnanci Bílého domu, kteří jsou ustanoveni pro „spojovací službu", rozumějí vojenským záležitostem; jeden z nich byl dříve investičním bankéřem a advokátem a také generálem. Nikoli odborové svazy, ale vyšší kliky složené z právníků a z Investičních bankéřů rozhodují o politice korpo-račních magnátů a členů mocenské elity. „Třebaže se má všeobecně za to, že celostátní odborové svazy mají nesmírnou váhu při formulování veřejného mínění a při určování politické linie státu, přece jen některá fakta svědčí o tom, že interakce mezi oficiálně ustavenými odborovými svazy není příliš Intenzivní. Celkem se zdá, že svazy mají spíše tendenci podněcovat činnost spojenou se specifickými zájmy té které organizace a že více usilují o to, aby školily své členstvo, než aby věnovaly mnoho času pokusům ovlivnit v aktuálních otázkách jiné svazy... (odborové svazy) hrají důležitou roli Jako prostředky k stanovení všeobecně platného systému hodnot národa i při jejich revizi, jakmile však jsou problémy přesně vymezeny, jsou přizváni jednotlivci, kteří Jsou ve spojení s většími zájmovými skupinami korporační sféry, aby vykonávali nátlak na patřičných místech v strategicky vhodné době. Celostátní odborové svazy snad někdy slouží Jako prostředky ke koordinování nátlaku, ale zdá se, že rozhodujícím faktorem pří politickém rozhodováni na nejvyšší úrovni Jsou rozsáhlé vzájemné styky mezi těmi členy, kteři ve větších zájmových skupinách korpo-račního světa mají největší moc." " Tradiční lobblsmus, prováděný odborovým svazy, dosud existuje — třebaže se obvykle týká středních mocenských úrovní; většinou se tímto způsobem ovlivňuji členové Kongresu a ovšem řadoví členové svazů samých. Např. důležitou funkci Národního sdružení průmyslníků není ani tak přímé ovlivňování politiky jako přesvědčováni malých podnikatelů, že se Jejich zájmy shodují se zájmy velko-podnlkatelů. Existuje však také lobby na nejvyšší úrovni. V celé zemi se čelní představitelé korporací dostávají do vysokých vojenských a politických kruhů prostřednictvím osobních přátelství, odborových a profesionálních svazů a Jejich různých podvýborů, klubů těšících se vysokému prestiži, okázalých projevů loajality k politická stráni a vztahů se zákazníky. Jeden vědecký pracovník, vftnujn l se přímému zkoumání klik správních funkcionářů, pffl hlásil: „Tito mocní vůdcové sl uvědomuji, že stát čelí mnohým dosti vážným politickým problémům, jako Je například otázka snižováni dani, přesun veSkeré produktivní činnosti na soukromé podnikatele, rozšířeni zahraničního obchodu, zredukování vládních zásahů do sociální péče a jiných vnitropolitických opatřeni a zesilováni a udržováni pozice vládnoucí politické strany v celé zemi." » Existují de facto kliky vysokých funkcionářů korporaci, jejichž funkce neformálních tvůrců veřejného míněni ve vedoucích pozicích korporační, vojenské a politicko moci Je důležitější než jejich přímé působeni ve vojenských a politických organizacích. Uvnitř vojenských kruhů, uvnitř politických kruhů a na „vedlejších kolejích" hospodářské sféry zúčastňují se tyto kruhy a kliky, složeno z vysokých správních funkcionářů, téměř všeho významného rozhodováni o nojrůznějších otázkách. Dôležitá na všem tomto lobbovánl na nejvyšší úrovni Je skutečnost, že se odehrává v rámci elity samé. Pojetí mocenské elity a její Jednoty spočívá na paralelním vývoji a zájmové shodě mezi hospodářskými, pomic-kými a vojenskými organizacemi. Spočívá také na tom. Že příslušníci vysokých kruhů každé z téchto doni'"u»,v cích hierarchií Jsou stejného původu, mají stejné a pěstují úzké styky společensko 1 osobni Institucionálních a psychologických řaktorti * levuje v neustálých přesunech Udí v každém z tecnio »1 velkých Institucionálních řádů l mezi nimi a vzrůstu počtu prostředkujíclch Činitelů. napf. pn "JJ váni na nejvyšší úrovni. Koncepce mocenskéen y j nespočívá na předpokladu, že americkou hlstortl "* P£ cétku druhé světové války je nutno chápat 1«kojps ■Plknutl nebo jako obrovskou a *£E?ÍL25 raci členů této elity. Tato koncepce vychází se sctia neosobních Základů. mnreMká elit" Lze však sotva pochybovat, že americká mocw— MU — v níž jsou, jak se tvrdí, někteří „největší organizátoři na světě" — také plánovala a intrikovala. Jak jsme již objasnili, vzestup elity nebyl a nemohl být způsoben intrikami; a udržltelnost naší koncepce elity nezávisí na existenci nějaké tajné nebo 1 veřejně známé organizace. Ale když už Jednou spojení strukturálního trendu a vůle jednotlivců využít tohoto trendu daly vzniknout mocenské elitě, pak ovšem její členové měli své plány a programy; a opravdu není možno mnohé události a oficiální politiku páté epochy vykládat bez přihlédnutí k mocenské elitě. „Je velký rozdíl," poznamenal Richard Hofstadter, „mezi odhalováním spiknutí v historii, a mezi konstatováním, že historie sama fe vlastně historií spiknutí."1* Lidé, kteří zaujímají vedoucí místa v institucích, chápou strukturální trendy těchto institucí jako příležitosti. Jakmile se takové příležitosti objeví, mohou Jich lidé využít. Určití lidé v každé dominantní institucionální sféře, kteří viděli dále kupředu než jiní, aktivně podporovali vzájemné propojení těchto sfér Ještě dříve, než nabylo své vpravdě moderní podoby. Činili tak často z důvodů, které Jejich partneři neuznávali, třebaže se proti nim nestavěli; a často spo|ení, Jež navázali, vedlo k důsledkům, které nikdo z nich nepředvídal, tím méně vytvářel, a které bylo možno pevně usměrnit teprve v dalších vývojových fázích. Teprve když tento proces značně pokročil, shledala většina účastníků, že se stala součástí dění, což Jim udělalo radost, ale někdy také starost. Jakmile však dojde k plynulé koordinaci, připojují se k nf rádi a pohotově další lidé a přijímají jí Jako danou skutečnost. Pokud jde o explicitní formy organizace — ať už spiklenecké nebo ne — mocenská elita, jak už Je v Její povaze, raději používá existujících organizací a působí v nich a mezi nimi, než aby sama zakládala určité organizace, k nimž by patřili výlučně její členové. Neexlstuje-H však žádný aparát, který by například zajistil rovnováhu mezi vojenskými a politickými faktory při rozhodování, puk sl Jej vytvoří a bude ho používat, Jako v případě Rady národní bezpečnosti. Kromě toho ve státě s formálním demokratickým zřízením Jsou cíle a moc různých složek elity dále posilovány Jedním aspektem trvalého válečného hospodářství: předpokladem, že bezpečnost národa vyžaduje striktní zachovávání plánů a záměrů v tajnosti. O mnohých důležitých událostech, které by odhalily působení mocenské elity, se veřejnost nemusí vflbec dovědět pod záminkou, že jsou tajné. Mocenská elita dovede maskovat své úmysly, své působení a další své sjednocováni tlm, že zastírá své operace a rozhodování rouškou tajemství. Závazek tajnosti, Jejž musí zachovávat tl. jimž )o|i< li služební postavení dává příležitost pozorovat najvýznamnejší rozhodující činitele při práci. Jasně podporuje manévry mocenské elity a nestaví se Jim do cesty. Lze se tedy domnívat — nikoli však podle povahy věci dokázat — že mocenská elita tak docela „nevyplula na povrch". Není zahalena v tajemství, třebaže jojl činnost není zveřejňována. Elita jako taková není organizované, třebaže se její členové navzájem znají, zdánlivě zrnin přirozeně spolupracují a Jsou členy mnoha stejných organizací. Není na ní nic spikleneckého, třebaže Je|l rozhodnutí často nejsou zveřejňována a při svých OpfCttt používá spíše manipulaci než otevřeného postupu. Není na místě se domnívat, že elita vfiH v jednolitou elitu za kulisami a v masu, která Je pod nl. To nelze tak říci. Podle představ elity lidé nutně podléhají zmntku a musí jako důvěřivé děti svěřit celý ten neznámý svit zahraniční politiky, strategie a výkonné moci rukám odborníků; každý ví, že někdo musí tyto věd dělat, a obvykle Je také někdo dělá. Ostatní se o to vůbec nestarají a kromě toho by ani nevěděli Jak. A tak propast mezi oběma typy lidí se zvětšuje. Když lze krize označit za totální a zdánlivě trvalé.zase-hují také důsledky rozhodování do všech životních *f*r a rozhodnutí učiněná v každé důležitější životni sféN mají Integrální a totální charakter. Až po Jistou m« ize odhadnout tyto důsledky v Jiných institucionálním radech, ale za touto mezi Je nutno riskovat. A tehdy - protože se projevuje nedostatek lldl s vyškoleným a ivQroa úsudkem - probouzejí se u vysokých »P'a™,c(h 'u/* clonéřů pocity znepokojení nad nedostatkem kvalifikovaných nástupců v politickém, vojenském I h05P""^ •kém životě. Tyto pocity vedou k zvýšenému zájmu o vy bolení nástupců, kteří by převzali mocenské pozice, ai •Uru Udé odejdou - A tak dnes v každé «^P«^ •tupuje nová generace, která vyrostla v době koordlno v«ných rozhodnuti. 351 350 Všimli jsme si, že tento zájem o nábor a školeni nástupců, kteří by byli lidmi „širokého rozhledu", totiž takovými, kteří Jsou schopni činit rozhodnutí týkající se nejen vlastní Institucionální sféry, ale i druhých, se projevuje ve všech kruzích elity. Přední správní činitelé vypracovali formální směrnice pro nábor a školení, aby zalidnili svět korporací jako skutečný stát ve státě. Nábor a školení vojenské elity mají už dlouho stroze profesionální charakter; nyní se ale začala zavádět výchovná praxe takového druhu, že ji staří generálové a admirálové, kteří dosud zůstali na živu, považují za zcela nesmyslnou. Jen politický řád se svým nedostatkem skutečně dobrých státních úředníků zůstal pozadu a vytvořil tak administrativní vakuum, které vyplnili vojenští byrokraté a outsideři z korporací. Ale od konce druhé světové války se 1 v této doméně opakovaně pokoušeli tak prozíraví členové elity, jako byl například zesnulý James Forrestal, zavést úřednickou kariéru, která by zahrnovala určitá období působení ve světě korporací i ve státních úřadech.18 Co_fiUtě vskutku chybí, je program náboru a školení, který by byl opravdu společný všem jejím kruhům: vždyí přípravka, koleje Ivy League a přidružené právnické školy, jež navštěvují členové „čtyř set" předních velkoměstských rodin, Již neodpovídají požadavkům, které jsou dnes na členy mocenské elity kladeny.* 19 Někteří Angličané, jako např. polní maršál vikomt Montgomery, 'kteří si tento nedostatek dobře uvědomuji, nedávno naléhavě doporučovali, aby se zavedl systém, který by „umožnil oddělit vynikající studenty, kteří jsou v menšině, od průměrných a dát jim tu nejlepší výchovu, aby se tak státu zajistilo dost lidí schopných vést". Jeho návrh v různých variacích opakují mnozí, kteří uznávají jeho kritiku „amerického systému všeobecné výchovy, protože není vhodná pr ovytvářenl »elitní« skupiny vůdců,... kterou naše země potřebuje ke splněni svých závazků plynoucích z Její vůdčí role ve světě".*0 Tyto požadavky zčásti obrážejí mlčky přiznávanou nutnost provádět nábor nových členů elity také na Jiných * Viz kap. ni: „Čtyři sta" předních velkoměstských rodin. základech než pouze na základě hospodářského úspěchu, zejména proto, že je odůvodněné podezřeni, to se tento hospodářský úspěch často pojí s nemorálnosti vyiiiho stupně; zčásti obrážej! otevřena přiznávanou potřebu mlt muže, kteří, Jak říká vikomt Montgomery, vědí „co znamená disciplína". Ale především obrážej! tyto požadavky skutečnost, že si mocenská elita sama alespoň nejasni uvědomuje, že doba koordinovaných rozhodnuti, která mají nové, nesmírně dalekosáhlé důsledky, vyžaduje mocenskou elitu zcela nového raženi. Pokud se bude rozho dovát o obrovské spoustě vzájemně souvisících otázek, pokud informace potřebné pro posouzen! budou složité a budou vyžadovat odborných znalosti," lidé na vedoucích místech nejen že se budou obracet jeden na druhého, ale vynasnaží se vychovat lidi, kteří jednou převezmou jejich úkoly. Tito novi lidé vyrostou v mocná muže, kteří budou koordinovat rozhodnuti ekonomická, politická 1 vojenská. Naše představa o mocenské elitě se opírá o některé skutečnosti a zároveň nám Je umožňuje pochopit. |too to: 1. Rozhodující institucionální trendy, které charakterizují strukturu naší epochy, zejména pak nadvládu vojáků ve sféře soukromého korporočnlho hospodářství, a v Širokém smyslu také shoda některých objektivních zájmů mezi hospodářskými, vojenskými a politickými institucemi; 2. společenská podobnost a psychologická příbuznost mezi lidmi, kteří Jsou na vedoucích mlsitch těchto struktur; zejména zvýšená možnost vzá,em"V[J" měny vysokých mlst v každé z nich a fakt, ta svých kariér přecházejí mocni mužovo stále vlce z Jed noho řádu do druhého; 3. rozhodnuti učinená na najvyšších místech zasahuji tak daleko, že se týkají *Ku,a*" ně celku; a k moci se dostala skupina lidi. kteří dik sv výchovo a sklonům jsou velmi zdatnými ProfM,°°J™™; organizátory a nejsou omezováni Skolením, které po*y tují politické strany v demokratickém zřízeni. V záporném smyslu působila na ^^"'"SÍS elity tato fakta: 1. Profesionální straničtí po««J"J odsunuti na střední mocenskou úroveň; 2. v zájmorycn 352 353 skupinách v suverénních místních útvarech, kam přešly legislativní orgány, došlo k zpola organizované stagnaci; 3. prakticky neexistuje civilní státní služba, která představuje politicky neutrální, ale zároveň politicky důležitý arzenál duševních schopnosti a administrativních zkušeností; 4. bylo utuženo úřední tajemství, pod jehož rouškou se formují závažná rozhodnutí, aniž je může veřejnost nebo Kongres prodebatovat. To vše vedlo k tomu, že politické vedení, korporační magnáti a významní vojenští činitelé se spojili v mocenskou elitu a že rozšířené a zcentralizované hierarchie, které vedou její členové, porušily dřívější rovnováhu sil u odsunuly ji na střední mocenskou úroveň. Koncepce společnosti v rovnováze se dnes hodí jedině pro střední mocenskou úroveň; na této úrovni rovnováha spíše působí mezi silami a požadavky, které jsou úzkoprse provinciální a nejsou odpovědné celému státu, než aby tvořila centrum moci, v němž se rozhoduje o otázkách celostátního významu. Jak to však vypadá ve vrstvách nejnižších? Všechny tyto trendy viditelně působí ve vrstvách nejvyšších a středních, co však se děje v široké americké veřejnosti? Jsou-li vrcholné kruhy mocné jako nikdy dříve a jsou-U čím dál tím sjednocenější a cílevědomější, dostévají-li se střední vrstvy stále vlc do zpola organizované stagnace — jak vypadají spodní vrstvy a v Jakých podmínkách žije široká veřejnost? Vzestup mocenské elity, jak nyní uvidíme, spočívá na přeměně amerických občanů v masovou společnost — a po některých stránkách je součásti této přeměny. Mil MASOVÁ SPOLEČNOST V běžných představách o moci a rozhodování se žádná síla nepovažuje za tak významnou, jako je Stroká Amerlc ká Veřejnost. Veřejnost* Je pokládána spíše za vlastni zdroj veškeré zákonné moci než za Jednu ze složek kontroly a rovnováhy. Oředně 1 mezi lidem se považuje veřejnost za samo hnací kolo veškeré demokratické moci. Koneckonců všichni liberální teoretikové zakládají svá pojetí mocenského systému na politické roli této veřejno.ti. Všechna důležitá úřední i soukromá rozhodnuti Jsou oprávněna jen tenkrát, jsou-li ve shodě s prospěchem veřejnosti; všechna formální prohlášeni hovoří v Jejím Jménu. Uvažujme tedy o klasickém typu veřejnosti z hlediska demokratické teorie v oné povznesené náladě, v niž kdysi Rousseau zvolal: „Veřejné mínění, královna světa, není poddáno moci královské: sami králové Jsou jeho prvními otroky." Nejdůležltějšim znakem veřejnosti, v níž prameni veřejné mínCni (k němuž dává podnět vzestup demokratické střední třídy), je svobodnň diskuse. Předpokládá se. Že * V orlg. „The public". Překládáme tento výra* slovem „veřejnost" s vódomlm, že )ej přesnfi no vy šutrujeme. Nemima viak » Celtlně ekvivalentní termín, který by v sobi shrnul význam nailch pojmů „veřejnost", „občané" .„společnost". „Hd". To sa citelné obrůžl zejména v nedokonalosti dichotomie ..veřejnost — masy", o niž se po)6dnává v teto kapitole, a také v prokladu výrazů jako „communlty of publica", „tne public oí public opinlon" atd. atd. Čtenář vSak na|de klíc ke správnému chépénl •oboto pojmu přímo v textu této kapitoly. — Pozn. pfaki. 354 355