Idea slávy a její pád Max Weber si na začátku nejdůležitější části své slavné eseje položil otázku: „Jak je vůbec možné, že se z činnosti, která byla z etického hlediska nanejvýš tolerována, mohlo stát povolání ve smyslu Benjamina Franklina?"' Jinak řečeno: lidé přece obchodem, bankovnictvím a podobnými činnostmi, jejichž cílem je vydělat peníze, po dlouhá staletí obecně opovrhovali a zavrhovali je jako hrabivost, ziskuchtivost a lakotu. Jak je tedy možné, že na ně v moderní době začali v jistém okamžiku pohlížet s úctou? Weberovou Protestantskou etikou se zabývá obrovské množství kritických prací a několik z nich zpochybnilo dokonce i tento bod, od kterého Weber svá zkoumání odvíjí. Uvádí se v nich, že „duch kapitalismu" existoval mezi obchodníky i v dobách tak dávno minulých, jako je čtrnácté a patnácté století, a kladný vztah k některým odvětvím podnikání se dá odhalit už ve spisech scholastiků.2 Weberova otázka je však i přes tyto výhrady oprávněná, jeli položena ve smyslu komparativním. Ať už se obchod a další formy vydělávání peněz těšily ve středověku jakémukoliv uznání, není pochyb, že na žebříčku středověkých hodnot stály daleko výše jiné činnosti, zejména ty, jejichž cílem bylo vydobýt si slávu. Pokusím se teď znovu probudit ten pocit údivu nad zrozením „ducha kapitalismu" právě s pomocí stručného nástinu ideje slávy v období středověku a renesance. Na počátku křesťanské éry vypracoval sv. Augustin základní směrnice, kterými se po něm řídilo celé středověké myšlení: odsoudil touhu po penězích a po majetku jako jeden ze tří hlavních hříchů padlého člověka; těmi dalšími dvěma byla touha po moci {libido dominandi) a touha sexuální.5 Celkem vzato, Augustin je ve svém odsudku těchto tří lidských puzeni či vášni naprosto nestranný. Připouští-li pro některou z nich přesto polehčující okolnosti, činí tak v případě libido dominandi, a to tehdy, když je tato vášeň provázena silnou touhou vydobýt si -15- uasláIU^nv „kteří pro ŕitom P°/cmSKC wi kvůli této hé dalši neresti kvu vé".' , omluví o „občanské ctnosti" typic? - ^kteříprokázali babylónskou lásku keSvé éprostaréŘímany^-kte ■ tQuhu po bohalstvi a . . ..i„cti" a Dru01" "1 trmV.1, . ,"ai!f!ľ jediné, totiž pro svou touhu p0 s£ entů které budou uvedeny v pozdější^ Z hlediska argum pozomosti zasiouži skutečnost částech teto eseje ^ podle níž je možné, a^ ŽĚ AUSU",r: dÍefľv šachu neřest jmou. V každém přípa/ě jedn\nTľľnBustinova podmínečná podpora usilování o slávu později otevřena dokořán už bez K na jeho vlastní zásady. Učmih tak mluvci rytířského aristokratického ideálu, kteří usilováni o cest a slávu povýšili na prubířský kámen ctnosti a formátu opravdového muže. To, co Augustin vyjádřil jen velice opatrně a zdrženlivě, bylo později triumfálně hlásáno ze střech: touha po slávě, na rozdíl od čistě soukromé honby za bohatstvím, může mít „výkupnou společenskou hodnotu". Idea „neviditelné ruky" - síly, která lidi usilující o ukojení svých soukromých vášní nevědomky přivádí k tomu, že přispívají k obecnému dobru - byla zformulována Montesquieuem ve spojení s touhou po slávě spíše než po penězích. Touha po cti podle Montesquieua v prostředí monarchie „vlévá život do všech údů politického těla", a tak dochází k tomu, že „každý přispívá k všeobecnému blahobytu, přestože sám je přesvědčen, že pracuje ve svém vlastním zájmu".5 Ať už s takovým důmyslným ospravedlněním či bez něho, usilování o čest a slávu bylo ve středověkém rytířském étosu vynášeno do nebe, přestože bylo v protikladu k základnímu ucem nejen sv. Augustina, ale také dlouhé řady dalších náboženských sp.sovatelů počínaje sv. Tomášem Akvinským a kon- rľveň h- lf °UdÍ1 SlaV°mam Jak0 ™™ý Hnanis) a tZÍ7 í™ °bd0bí reneSance Pak usil°vání o čest Äffid^* Íde°l0gÍe'neb0ť vIiv cí*ve poklesl, ÄÄTESf*0 ldeálu se mohli —< - Svůj výL:t^X* VychvaluJící h-bu za slávou.' 17- století' .„„H Z Kíily lnlelektuální Snad Vubec ^ryzejší koncepci žitý intelektuální proud udržel až do usilování o slávu jako jediného ospravedlnění lidského života najdeme v tragediích Corneillových. Zároveň však jsou Comeillovy formulace tak extrémní, že dost možná přispěly k velkolepému pádu tohoto aristokratického ideálu; na jevišti dějin měli tento pád předvést někteří z Corneillových současníků.8 Spisovatelé mnoha západoevropských zemí na tomto „zničení hrdiny"9 spolupracovali a ti z Francie - tedy ze země, která v kultu heroického ideálu zašla snad ze všech nejdále - hráli v tomto úsilí hlavní roli. Hobbes označil všechny hrdinské ctnosti za formy pouhého úsilí o vlasmi přežití, La Rochefoucauld za různé odrůdy sebelásky a Pascal za druhy marnosti a zběsilého úprku od opravdového poznání sebe sama. Racin spodobnil hrdinské vášně jako ponižující poté, co je Cervantes odsoudil jako pošetilé, ne-li přímo pomatené. K této ohromující transformaci morální a ideologické scény došlo naprosto znenadání a historické a psychologické příčiny, které stojí v jejím pozadí, dodnes nejsou plně vysvětleny. Zásadní význam zde však má skutečnost, že ti, kdo za zničení aristokratického ideálu nesli zodpovědnost, nesnižovali tradiční hodnoty z toho důvodu, aby místo nich mohli předložit nový morální kodex, který by odpovídal zájmům či potřebám nové třídy. Odmítnutí heroického ideálu nebylo nikde spojováno s obhajobou nějakého nového buržoazního étosu. Toto tvrzení je nezpochybnitelné v případě Pascala a La Rochefoucaulda, platí však i v případě Hobbese, přestože existují některé interpretace tvrdící opak.10 Po dlouhou dobu se soudilo, že poselstvím Moliérových her je chvála buržoazních ctností, avšak i v tomto případě se taková interpretace ukázala být neudržitelná." Samo o sobě mohlo tudíž zničeni heroického ideálu pouze opětovně nastolit onu rovnost v opovržení, kterou chtěl Augustin udělit lásce k penězům a touze po slávě (o smyslných žádostech nemluvě). Skutečnost byla samozřejmě úplně jiná: o necelé století později začalo být lidské puzení hromadit majetek - a s ním spojené činnosti jako obchod, bankovnictví a nakonec i průmysl - z nejrůznějších důvodů všeobecně oslavováno. Avšak tato obrovská změna v žádném případě nebyla výsled- najejim ná nová , duchého vítězství jedné po zuby ozbroJené kemnějakého jedn^uc^ je hist0ne tohoto vítěf člověk, Jaký ve skutečnosti je" .. , se sice začala odvíjet v období renesance, avšak Tat° S počátku nestála žádná nově se rozmáhající etika, žád. ,vá pravidla chování jednotlivce. Místo toho budeme její kořeny hledat v novém obratu teorie státu, v jednom konkrét-ním pokusu vylepšit techniku státnictví v prostředí už existujícího řádu. Nutnost začít právě od tohoto startovního bodu samozřejmě plyne z určité předpojatosti samotného příběhu, který se tu chystám vyprávět. Když se Machiavelli pokouší naučit svého vladaře, jak si má získat, udržet a rozšířit moc, provede ono zásadní a slavné rozlišení mezi „skutečnou pravdou o věcech" a „pomyslnými republikami a monarchiemi, které nikdo nikdy neviděl a o jejichž existenci nikdo nikdy neslyšel".12 Machiavelli tu samozřejmě naznačuje, že morální a političtí filosofové až do jeho dnů mluvili výhradně o oněch „pomyslných republikách a monarchiích" a nebyli s to poskytnout jakékoliv instrukce platné ve skutečném světě, ve kterém musí takový vladař působit. Tento požadavek vědeckého, pozitivního přístupu byl teprve později rozšířen z vladaře na člověka jako takového a z podstaty státu na přirozenost lidskou. Machiavelli si pravděpodobně sám uvědomoval, že realistická teorie státu nemůže dost dobře existovat bez znalosti lidské přirozenosti, avšak jeho poznámky tykajíc, se tohoto předmětu jsou roztříštěné a nesystematické, přestože Jlm nikdy nelze upřít duchaplnost a pronikavost. v mateiľ °let,m VŠak d0Š1° k ^namné změně. Pokrok ^^ZZhľľ ľbeských těles p°dp°ři1 naděJ1' Planeíy, ll^Tíľ^^ prÓ PadaJÍCÍ tělesa 3 Pr° schování lidí Protol?ri!uPOdobné Zakonv P°PÍSUJíd n°sti založil na vtok,,™ u o S SV0U teoni lidské Přiroze' rumech Galileových,-věnuje prvních de- -18- set kapitol svého Leviathana lidské přirozenosti a teprve potom se začíná zabývat přirozeným politickým společenstvím (commonwealth). Byl to však Spinoza, kdo se zvláštní bystrostí a úporností31 zopakoval Machiavelliho nařčení utopických myslitelů minulosti, tentokrát ovšem v souvislosti s individuálním lidským chováním. V prvním odstavci svého díla Tractatuspo-liticus Spinoza ostře útočí na filosofy, kteří „pojímají lidi ne takové, jací jsou, nýbrž takové, jaké by je sami chtěli mít". Toto rozlišení mezi pozitivním a normativním myšlením se opět objevuje v Etice, kde Spinoza staví do protikladu na jedné straně ty, kdo „dávají přednost tomu, aby lidskými city a činy pohrdali a posmívali se jim", a na straně druhé svůj vlastní slavný projekt, ve kterém „o lidských činech a touhách uvažuji úplně stejně, jako bych uvažoval o přímkách, rovinách či tělesech".14 V průběhu osmnáctého století se i nadále tvrdilo - někdy to bylo bráno téměř jako samozřejmost -, že jediným pravým předmětem vědy, kterou bychom dnes označili jako politologii, je právě člověk, ,jaký ve skutečnosti je". Vico, který Spinozu četl, jej v tomto ohledu věrně následoval, přestože v ohledech jiných tomu mohlo být jinak. Ve své knize Scienza nuova píše: Filosofie uvažuje o člověku, jaký by měl být, a proto je užitečná jen těm nemnoha, kdo chtějí žít v Platónově státu a odmítají se ušpinit bahnem, jež po sobě zanechal Romulus. Zákonodárství uvažuje o člověku, jaký je, a snaží se ho využít správným způsobem pro blaho lidské společnosti.15 Dokonce i Rousseau, jehož pojetí lidské přirozenosti bylo názorům Hobbese a Machiavelliho na hony vzdáleno, skládá této ideji hold tím, že svůj spis O společenské smlouvě otevírá větou: „Chci zkoumat, zda v občanském řádu může být legi- a) Leo Strauss ve své knize Spinozova kritika náboženství (Spinoza s Crí-tique of Religion; New York: Schocken, 1965) na straně 277 upozorňuje na „šokující skutečnost, že Spinozův tón je daleko ostřejší než tón Machiavelliho". Strauss to přičítá tomu, že Spinoza sám byl v první řadě filosof, a proto se utopickým myšlením zabýval daleko více než politolog Machiavelli. - 19- „r'wu když bereme lidi takové jacijsou-azaKoiiy Potlačování a ujařmování lidských vášní - j tnVin že ie na člověka třeba pohlížet dtbiíenesanceseto.zrozšmlpocn.znehozsepotom sedmnáctého století vyvinulo pevné přesvědčeni, podle kterého se už od moralizující filosofie a náboženských pouček nedá očekávat, že by dokázaly zhoubné lidské vášně udržet na uzdě. Bylo třeba najít nové způsoby, jak tento problém řešit, a jejich hledání začalo docela logicky podrobnou a nic nezakrývající pitvou lidské přirozenosti. Byl tu La Rochefoucauld a jemu podobní, kteří probádali i ta nejskrytější zákoutí lidství, aby pak své „barbarské objevy" rozhlašovali s takovou chutí, že jejich pitva začala vypadat docela jako cil sám o sobě. Všeobecně však bylo cílem tohoto hledání objevit účinnější způsoby, jak ovlivňovat standard lidského chování, než se ukázala být mravokárna napomenutí či hrozby zatracením. A bylo jen přirozené, že toto pátrání přineslo své ovoce; ve skutečnosti lze rozlišit přinejmenším tři směry argumentace, které byly předloženy jako alternativy ke spoléhání se na náboženská přikázání. Nejsamozřejmější alternativou, jejíž formulace ve skutečnosti ještě předcházela pohyb idejí, který zde sledujeme, je výzva k násilí a k represi. Úkolem potlačovat nejhorší projevy a nejnebezpečnější důsledky lidských vášní, a to i násilím, bude-i to nezbytne byl pověřen stát. To byla už myšlenka sv. Augus-ľv usLľeUn ' f"16" VÍC£méně Z°Pakoval Kalvín.-Jakýko-- S ES*} ***** W ^ ospravedlněn už ^^^^^ ohledech bii pTble^T* 3 KalvínaJs™ v některých svém stěžejním díle LeviaZ 7' H°bbeS °bhaJUJe w lezem je však jeho zvláštnítranseJ"™ í10^50^™ vyná- ší představa smlouvy (co- venant), která je duchu těchto dřívějších autoritářských systémů naprosto cizí. Hobbesovo politické myšlení, s jehož zařazením si už marně lámali hlavu mnozí, bude později rozebráno ještě v jiné souvislosti. Represivní řešení problému, který představovalo uznání existence vzpurných lidských vášní, však naráží na některé zásadní nesnáze. Především: co se stane, přestane-li vladař řádně plnit své povinnosti, třeba z důvodů přílišné shovívavosti, krutosti nebo jiného osobního nedostatku? Nastolíme-li totiž jednou tuto otázku, není eventualita, že by mohl být doopravdy ustaven nějaký dostatečně represivní vladař nebo jiná taková autorita, o nic pravděpodobnější než možnost, že lidé budou své vášně potlačovat sami pod vlivem kázání, kterých se jim dostane od moralizujících filosofů či církevních hodnostářů. Protože se má za to, že druhá z těchto alternativ se dá klidně vyloučit, ukazuje se, že represivní řešení je v protikladu se svými vlastními předpoklady. Představovat si autoritu ex machina schopnou nějakým způsobem potlačit bídu a zmar, který na sebe lidé privolávají v důsledku svých vášní, to ve skutečnosti neznamená nic jiného než vzniklé potíže nevyřešit, ale pouze si představit, že vyřešeny budou. Možná právě z tohoto důvodu nepřežilo represivní řešení nadlouho detailní rozbor vášní, který byl proveden v sedmnáctém století. Více v souladu s těmito psychologickými objevy i předsudky je řešení, které spočívá v ideji ujařmení vášní namísto jejich prostého potlačování. Tímto úkolem je znovu pověřen stát či „společnost", avšak tentokrát má sloužit nejen jako represivní hradba, nýbrž i jako prostředek transformace, jako nástroj civilizace. Se spekulacemi o takové přeměně rozvratných vášní v něco konstruktivního se lze setkat už od sedmnáctého století „Neviditelnou ruku" Adama Smithe předjímá už Blaise Pascal když hájí vznešenost člověka na základě tvrzení, že člověk „dokázal ze své chlípnosti odvodit tak obdivuhodné zařízení" a „tak nádherný řád "b> b,Pensées, č. 402, 403. Ideu, že společnost, kterou drží pohromadě sebeláska spíše než dobročinnost, může fungovat i přes svou hříšnost, najde- -20- -21 - :^u,cho objevu. -^iádřil tuto myšlenku přes-n-n.K^-^.^^l'^charakterist.ckoupnchuť neřesti, které vedou lidstvo jhvost. hrab.Vost a cfiiádost. tři neresu, ------ na scestí, [společnost] přetváří v národní obranu, obchod a Pollti_ ku. a lak dává republice její síJu, bohatství a moudrost; z těchto irí velikých neřestí, které by bezpochyby smetly člověka : povrchu zemského, spoiečnost dává vzniknout občanskému r,mkazuie existenci božské prozřetelnosti- SEL za vlastní, prospěchem, proměněny;v občansky Hdjenž lidem umožňuje žít v lidské společnost, To je nepochybně jeden z výroků, kterým, se Vico proslavil jako mimořádně plodný myslitel. Hegelova prohnanost rozumu, freudovská představa sublimace a ještě jednou nev.d.telná ruka Adama Smithe, to všechno se dá vyčíst už z těchto dvou pregnantních vět Giambattisty Vica. Nenásleduje však po nich už žádný podrobnější rozbor, a tak jsme ponecháni v temnotách nevědomosti ohledně podmínek, za kterých se tato zázračná metamorfóza zhoubných „vášní" ve „ctnosti" vlastně odehrává. Idea ujařmit lidské vášně, a tak je přinutit, aby pracovaly pro obecné blaho, byla předložena v podstatně rozsáhlejší formě Vicovým anglickým současníkem Bernardem Mandevillem. Přestože Mandeville bývá často označován za předchůdce laissez-faire, na mnoha místech své Bajky o včelách (The Fable of ihe Bees) se ve skutečnosti odvolává na „dovedné řízení věci zručným politikem" jako na nutnou podmínku pro- I me v pracích mnoha prominentních Pascalových současníků jansenistic kého zaměření, jako byl například Nicole a Domat. Viz Gilbert Chinard En hssam Pascal (Lilie: Giarel, 1948), str. 97-118 a D. W. Smith Helvé-Uuy A Study m Persecution (Oxford: Clarendon Press, 1965), srr 122-125 Peknou novější studií o Nicolovi ie Non rnnW,,*.. Louis XIVs Franr-p Pi*™ \r , ov'J!',JNOn Loníormist Absolutism in h»ové s v r Nr ernPřesvědčivé obhájce má názor, že „dovedným řízením věcí" Mandeville nemyslel žádné detailní a každodenní zákroky a nařízení, ale spíše pomalé propracovávání a vývoj vhodného právního a institucionálního rámce metodou pokusů a omylů. Viz článek Nathana Rosenberga „Mandeville and Laissez-Faire" uveřejněný v Journal ofthe History ofldeas 24 (du-ben-červen 1963), str. 183-196. Přesto však i v tomto případě Mandeville modus operandi tohoto rámce jen předpokládá, místo aby jej doopravdy předvedl. A co se týče přepychu, jehož příznivý vliv na obecný blahobyt Mandeville popisuje detailně, aktivní role jak „zručného politika", tak i institucionálního rámce zde nehrají žádnou zásadní úlohu. -23- mé„é opátmi než Vico: pru ně byl dejnmy pochod kupredu do_ Zjn důkazem, že hdske vášně opravdu nejakým ZpůSob i spolupracují ve prospěch všeobecného pokroku lids( anebo světového ducha. Jak Herder. tak i Hegei psali svá fíj0so řická a historická díla právě v tomto smyslu.d,HegeIova shV{íá koncepce „prohnanosti rozumu- vyjadřuje myšlenku, že J,^-uladu se svými vášněmi ve skutečnosti slouží jak/ *mi neisou ani v nní: jednaJ'C-Äému účelu, jehož si sami nejsou ani v nej-mUsi svetove-dej.nnem & ge ^ koncepce ^ menším vědom.. Moznase zabývá leč ost jeho vlastní doby. Tak bezvýj.mecna podpora hdskych S jakáje zahrnuta v koncepc, prohnanosti rozumu, neměla samozřejmě co dělat v žádném díle, které zaujímalo k současnému sociálnímu a politickému vývoji kritický poměr. Posledním představitelem této ideje v její snad vůbec nejneopatrněji verzi je Mefistofeles z Goethova Fausta se svou slavnou definicí sama sebe jako „Té síly díl jsem já, / jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná." Tady se už zdá, že idea ujařmení zlých lidských vášní nějakým konkrétním způsobem byla nadobro opuštěna - místo ní je přeměna vášní dosažena skrze jakýsi záhadný světový proces údajně blahodárných důsledků. Princip vzájemně se vyvažujících vášní Vzhledem k těžko přehlédnutelné skutečnosti, že svět je plný neklidných, vášnivých a štvaných lidí, postrádalo dostatečnou přesvědčivost jak represivní řešení, tak i idea ujařmování vášní. Represivní řešení bylo jen cestou jak předpokládat, že pro- ™élHte2ffny.VáŠně 'idských PrsouJsou divokým puzením ^urPhilosophiľdír1 ľ?'™ ^ Pr°Spěchu lePšíh0 řádu Véd" Berlín, 1909). Svazekí, ,í'ch%cler Me"^hheií, Werke, ed. Suphan nakladatelství krásné \\J7 . ský Překlad 0tokar Fischer, Státní "teratury, hudby a umění, Praha 1954. blém vůbec neexistuje, zatímco větší realismus ideje ujařmování vášní byl mařen prvkem alchymické transsubstanciace, který nebyl příliš v souladu s vědeckým entuziasmem té doby. Materiál, se kterým se moralisté sedmnáctého století museli potýkat - detailní vyšetření a popis lidských vášní - však musel už sám od sebe nabídnout třetí možné řešeni: nebylo by možné mezi vášněmi nějak rozlišovat a bojovat proti ohni ohněm? Nedalo by se využít jedné skupiny ještě poměrně neškodných vášní k tomu, aby vyrovnala působení jiné a nebezpečnější skupiny, anebo třeba i tak, že by se vášně zničujícími vzájemnými boji vyčerpaly a mohly pak být zkroceny ve stylu divide et imperal Když už člověk jednou nad účinnosti moralizování zlomí hůl, mohlo by se zdát, že je to docelajednoduchý a logický nápad. Nebylo to však vůbec tak snadné. Přesto, že se této myšlenky mimochodem dotkl už sv. Augustin, připadnout na ni bylo pravděpodobně těžší než přijít na projekt vzít všechny vášně útokem současně. Hlavní lidské vášně totiž spolu byly v literatuře i v myšlení dlouho nerozlučně spjaty, často v podobě té či oné nesväté trojice, od Danteho „Superbia invidia e avarizia sono/la tre faville ch 'anno i cuori accesi"e) až po „Ehrsucht, Herrsch-sucht und Habsuchŕ,r> v Kantově Ideji k všeobecným dějinám. Obecně se předpokládalo, že tyto tři základní lidské vášně se přiživují jedna na druhé, skoro jako tři metly lidstva, kterými byly válka, mor a hladomor. Zvyk považovat je za nerozlučné byl dále posílen tím, že byly většinou jako jeden celek stavěny do protikladu s příkazy rozumu či s požadavky spásy. Středověké alegorie běžně zpodobňovaly právě takové boje ctností s neřestmi, kdy bitevním polem byla lidská duše.s) Je e)"Jen závist, lakomství a pýcha všude / zášť v srdcích trojí jiskra zažehla." Peklo, zpěv VI, verše 74-75. Český překlad Vladimír Mikeš, vydala Mladá fronta, 1978. 0 Ctižádost, touha po moci a hrabivost. ů Z toho důvodu je také zmíněný žánr označován jako psychomachie. Jeho dějiny, od Psychomachie Prudentiovy z 5. století až k cyklu ctností a neřestí na prostředním portálu Notre Dame de Paris, jsou sledovány Adolfem Katzenellenbogenem v jeho áWeAllegories ofthe Virtues and Vices in Medieval Art (Londýn: Warburg Institute, 1939). 24- -25- .>pnně iatotrad.ee pozdějšímu a realista nuv".' ra",d0X'ľ;,ml přiii« na myšlenku velmi odlišného^" * u"Z U bý« jedna vášeň postavena proti dr2 věku urno/ ^. (jedna vášen postavena prQti ^ hu *'ť- VC k'T bon středověkem i tento novověký měl fc. pnčemž t.k l«k a [jdstva. y každém případě byla * ku prospěl"' c ^ ^ skutečnosti se zrodila na opa^J ldca JCd,1°ktn mvšlení i osobností sedmnáctého století: jejil •ato -Jých '^ch spektra myšten..---------- století: jej^ H ľ L Bacon a Spinoza. °ia SL o ona bvla idea vzájemné se vyvažujících vášní dfi. ľnľľeho systematického úsilí setřást metafyzické a teoi0. S'Íok Í které lidem zabraňují myslet induktivně a ^ g'C fálné V oddílech svého spisu Vzestup učenosti (The Advan. Teleni ofLearning) zabývajících se touhou a vůlí člověka" Bacon kritizuje tradiční morální a politické filosofy proto, že dělali, jako by člověk, jenž o sobě prohlašuje, že učí psát, jen vystavoval zručně zhotovené kopie abeced a sdružených písmen, aniž by poskytoval jakákoli pravidla a instrukce jak vést ruku a jak kreslit písmena. Tak vytvořili dobré a skvělé příklady a kopie, nosíce s sebou skici dobra, ctnosti, povinnosti a blaženosti; ...avšak jak si tyto vynikající kvality osvojit a jak ovládnout a podmanit si lidskou vůli, aby se stala pravdivou a vhodnou k těmto studiím, to zcela opomíjejí...18 Přestože je tato kritika dobře známa již od dob Machiavelli-ho, Baconovo podobenství je pozoruhodně podnětné. Hned o několik stránek později se Bacon s úlohou, kterou zde načrtl, potýká sám. Činí tak pod pláštíkem chvály básníků a dějepisců, kteří na rozdíl od filosofů nakreslili s plností života, jak jsou city rozdmýchávány a pod-onľaľry'J!kjS°U UtÍŠ°vány a drže"y na "zdě, -Jak samy sebe posilují PraCUJÍ'Jak Se od sebe odlišují, jak se sbírají a «ým setkávaľaUbZaha-lenyJ£den VC dtúhén^ ->ak se Jeden S dW' mezi těmito má tatT' T'" * ^ podobné JeJich zvláštnosti; ° pos]ední mimořádný význam pro věci mo- rální a společenské; jak (říkám já) postavit cit proti citu a jak ovládnout jeden za pomoci druhého: tak, jako k lovu zvířat používáme zvířata a k lovu ptáků ptáky... Neboť, jako je ve věcech vlády státní někdy třeba držet jednu stranu na uzdě za pomoci strany jiné, stejně je tomu i ve věcech vlády vnitřní.19 Tento působivý odstavec a zejména jeho druhá část nese s všechny příznaky toho, že není založen ani tak na úspěších básníků a dějepisců, jako spíš na Baconových vlastních rozsáhlých osobních zkušenostech politika a státníka. Idea kontrolovat vášně tím, že je postavíme jednu proti druhé, je navíc v mimořádném souladu s celkově neuctivým a experimentálním zaměřením Baconova myšlení. Na druhé straně se však nezdá, že by Baconova tvrzení měla ve své době veliký vliv. Upozornili na ně až moderní badatelé, kteří chtěli ukázat, že Bacon je v tomto smyslu předchůdcem Spinozy a Huma - ti ovšem ve svých systémech přisoudili této myšlence daleko významnější úlohu.20 Když Spinoza v Etice rozpracovává svou teorii lidských vášní, předkládá čtenáři dvě tvrzení, která hrají v jeho postupné argumentaci ústřední roli: Cit není možno zkrotit ani jej odstranit jinak než prostřednictvím citu protikladného a silnějšího.21 Žádný cit není možno zkrotit pravdivou znalostí dobra a zla díky tomu, že je tato znalost pravdivá, nýbrž pouze následkem toho, že je sama citem.22 Na první pohled se zdá zvláštni, že by měl Spinoza se svým metafyzickým zaměřením a poměrným nedostatkem osobní angažovanosti v praktickém světě vyznávat stejnou doktrínu jako Bacon. Ve skutečnosti k tomu také Spinozu přivedly úplně jiné důvody. Nic by snad nemohlo být jeho myšlení vzdálenější než idea, že lidské vášně mohou být užitečně kontrolovány tak, -26- -27- nou z •„rolidnihé. Prvotním ucelempasáži S*"ci,e; lÄcyk Bohu nad r16"!!a V2á- njc tnumf ro^ » zde figuruJe jako pouhý postupný jemné * * 5 *,n"1 ' u Zároveň však tato idea zustava nedíl. tábor na cestě k vrui pinOZOva díla, což je očividné ou součásti tohoto ^0«_H poslední prouce jeho ^Aľ. , , hliženosti proto, že ovládáme své žádosti, nýbrž První veliký filosof, který dal čestné místo myšlence, že s l.dskvm. vášněmi lze úspěšně bojovat jedine s pomoc, jinfch Lkých vášní, neměl tedy naprosto v úmyslu tuto ideu uplatňoval v království praktického morálního ci politického inženýrství přestože si byl podobných možností velice dobře vědom hl Vskutku, tato myšlenka se ve Spmozových politických spisech již znovu neobjevuje, přestože jinak tyto práce rozhodně nešetří praktickými návrhy, jak přinutit vrtochy lidské přirozenosti, aby pracovaly ku prospěchu společnosti. Přestože Hume odsoudil Spinozovu filosofii jako „příšernou" (hideous), jeho vlastní ideje ohledně lidských vášní a jejich vztahu k rozumu jsou tezím Spinozovým až pozoruhodně blízké.24 Hume byl jednoduše radikálnější ve svém prohlášení, že vášné nejsou rozumu přístupné: „rozum je a měl by toliko zůstat otrokem vášní" je jedním z jeho nejznámějších výroků. Vzhledem k této krajní pozici potřeboval Hume nutně utěšující myšlenku, žejedna vášeň může fungovat jako protiváha druhé. Vyhlašuje to ostatně ještě v temže zásadním odstavci: „Nic se víílltlľľľ nfí'ad následUJÍCÍ Vět0l,: -Protichůdnými vášněmi íSAÍT^ T"1™ Vášně'k,eré j že mohou nľs, SZTCZ řým'Směry;Jak0 naPříklad skvost, které jsou obe druhy lásky." Etika, část IV, Definice nemůže postavit na odpor podnětu vášně či jej zpomalit než podnět opačný."25 Na rozdíl od Spinozy ovšem Humovi záleželo na tom, aby svou ideu uplatnil v praxi. Činí tak okamžitě v Knize III svého Pojednání v rámci diskuse o „původu společnosti". Když mluví o „chamtivosti ...získat zboží a majetek", Hume zjišťuje, že tato vášeň je do té míry potenciálně zhoubná a natolik jedinečně mocná, že jedinou možností, jak ji kontrolovat, je nechat ji, aby vyvážila samu sebe. Taková operace se nezdá být zrovna jednoduchá, ale Hume tento problém přesto vyřeší: Neexistuje tedy žádná vášeň schopná kontrolovat cit hmotného zájmu až na tuto vášeň samu, změníme-li její směr. Tato změna se pak musí nutně uskutečnit na základě nejmenší úvahy: je totiž zřejmé, že ona vášeň je daleko lépe uspokojena svým omezením než svou svobodou a že ve snaze zachovat společnost děláme daleko větší pokroky skrze získávání majetku než skrze samotu a opuštěnost...26 Někdo by samozřejmě mohl namítat, že přiznáme-li potřebu nějaké úvahy, ať je jakkoli „nejmenší", znamená to, že uvádíme cizí prvek (který navíc ještě má údajně být „otrokem vášní") na scénu, kde podle předpokladu mají s vášněmi bojovat výhradně vášně. Nejde nám tu však o to, abychom vyhledávali mezery v Humově argumentaci; chceme především ukázat, do jaké míry se ho idea vzájemně se vyvažujících vášní zmocnila. Hume ji ostatně používá s větším úspěchem v mnoha méně významných konkrétních případech. Když například mluví o Mandevillovi, Hume tvrdí, že přepych je sice sám o sobě zlem, avšak může i přesto být zlem menším než „lenost", která by mohla být výsledkem zákazu přepychu: Nechť nám tedy k uspokojení postačí tvrzení, že dvě protikladné neřesti mohou být pro stát výhodnější než kterákoli z nich sama o sobě; avšak nikdy nesmíme prohlásit neřest samu o sobě za výhodnou. -28- -29- Následuje obecnější formulace r lkoh by mohlo být výsledkem nějaké zázračné transformace ľ tva která by lidi naplnila všemi druhy ctnosti a osvobodila e od všech druhů neřesti, nikterak se to netýká správce, který Se - - - — ;»ct mnžné. Velmi často mu nezbývá než od všech druhu neiou.........- zabývá toliko tím, co jest možne. Velmi často mu nezbývá než ednu neřest vyléčit druhou; a v tom případe by mel alespoň dát přednost té neřest., jež je společnosti nejméně škodlivá." Jak bude níže ještě zdůrazněno, Hume na jiných místech obhajuje potlačování „záliby v požitcích" prostřednictvím „záliby v zisku". Další možnosti využití této myšlenky Huma očividně fascinovaly dokonce i tehdy, když s nimi sám nesouhlasil, jako třeba v následujícím úryvku z jeho eseje Skeptik {The Sceptic): „Nic nemaže být zhoubnějšího," praví Fontenelle, „pro ctižádost a dobyvatelskou touhu, než je pravdivý systém astronomie. Jak ubohou věcí je dokonce i celá zeměkoule ve srovnání s nekonečnými rozměry přírody!" Tato úvaha je očividně příliš vzdálená, než aby mohla mít nějaký skutečný účinek. Anebo kdyby nějaký měla, nezničila by vlastenectví spolu se ctižádostí?28 Tato polemika ukazuje, že se idea plánování společenského pokroku prostřednictvím chytré manipulace lidskými vášněmi tak, aby jedna bojovala s druhou, stala v průběhu osmnáctého století vcelku běžnou intelektuální kratochvílí. Je vskutku uváděna celou řadou spisovatelů, vynikajících i méně významných, a to způsobem obecným i v aplikované formě. Jako příklad praktického využití této ideje může posloužit třeba heslo „Fanatismus" ve francouzské Encyclopédii: v zásadě jde o duchaplný a jízlivý výpad proti náboženským institucím a názo-rurr.ukončený zvláštním oddílem o „fanatismu vlasteneckém", tečná ÍŤuV VétŠÍ Části Prot0' že může působit jako uži-podTnC natlSmU náboženského" V kontrastu s tímto Spľdíoľ VaUVeMrgUeS ^ *™ v její nejoboo- vášně odporují vášním ajedna může sloužitjako protiváha druhé.30 A stejný jazyk najdeme i ve vypracovanější formulaci, jejímž autorem je d'Holbach: Vášně jsou pravými protiváhami vášní; nesmíme v žádném případě usilovat o jejich zničení, ale spíše je usměrňovat: vyvážme ty, jež jsou škodlivé, těmi, jež jsou společnosti ku prospěchu. Rozum... není ničím než aktem výběru těch vášní, jimž musíme pro své vlastní dobro naslouchat.31 Princip vzájemně se vyvažujících vášní povstal v sedmnáctém století na základě střízlivého pohledu na lidskou přirozenost a všeobecného přesvědčení, že vášně jsou nebezpečné a zhoubné. Avšak v průběhu následujícího století se jak lidské přirozenosti, tak i vášním dostalo široké rehabilitace." Ve Francii se stal nejneohroženějším obhájcem vášní Helvétius.32 Jeho pozici dostatečně osvětlují už názvy kapitol jeho pojednání De l esprit, jako třeba „O moci vášní", „O intelektuální převaze lidí vášnivých nad lidmi rozumnými {gens sensés)" a „Člověk zhloupne, jakmile přestane být vášnivým". Ale tak jako Rousseau se samozřejmostí opakoval výzvu, aby se na člověka pohlíželo tak, , jaký ve skutečnosti je", přestože jeho představa 0 lidské přirozenosti se diametrálně odlišovala od konceptu, jenž byl za vydání oné výzvy původně zodpovědný, stejně tak 1 lék vzájemně se vyvažujících vášní byl neustále obhajován, přestože o vášních se mezitím začalo prohlašovat, že osvěžují, místo aby škodily. Jedno z vůbec nejpreciznějších vyjádření principu vzájemně se vyvažujících vášní vypracoval právě Helvétius a jeho formulace se vrací zpět přímo k původní formuli Baconově, obohacené o nezbytnou dávku rokokového pozlátka: Existuje několik moralistů, kteří vědí, jak vyzbrojit naše vášně jednu proti druhé... tak, aby jejich rady byly přijaty. Většinou " Viz níže, str. 64-65. Mélibysi však uvědomit ' urtíl-ve rorp^y .£ přeje.„ S1 naprikla(J . jíi.j urážlivá, lvi1 idopon*";P^^nemúžc zvítězit nad pocity, je ferito i rOtdo vzbudil(» c jej). koketnos„ postav,, Jeji «*' 3 7dr*n , „ L skromnost je vynálezem lásky a jemné ^inw$, a uktoU • * s mo.ná uspéli a dosáhli toho, že by Pro (talii postup naší argumentace hraje zvlášť významnou J kutecnost, že termín „zájem" tu byl uz.t jako terminus ZhTcus označující pravé ty vášně, kterým je pndelena vyva- žovaci funkce. 2 Francic a Anglie pak tato idea cestovala do Ameriky, kde ji použil. Otcové zakladatelé jako důležitou intelektuální po. rnůcku využívanou při psaní ústavy* Hezkým a vzhledem k nedávným zkušenostem s americkým prezidentským úřadem i velnu aktuálním příkladem je Federalistický list (T/ieFedera-toň č. 72, kde Hamilton obhajuje princip znovuzvolení prezidenta. Jeho argumentace se z větší části skládá z líčení toho, jak by zákaz znovuzvolení ovlivnil motivace úřadujícího prezi denta. Mezi jinými nepříznivými důsledky by podle Hamilton; figurovalo i „pokušení sprostých názorů, svod zpronevěry": Hrabivý muž, který by případně mohl být uveden do úřadu, by s vyhlídkou na čas, kdy se bude muset vzdát všech výhod, jichž užívá, pociťoval sklon, kterému by takový muž jen těžko vzdoroval, využít co nejlépe svých možností, pokud ještě trvají, a mohl by se tedy bez zábran uchýlit k těm nejzkaženějším prostředkům, aby sklidil úrodu tak hojnou, jako i přechodnou; přestože tentýž muž by se pravděpodobně za jiných vyhlídek mohl spokojil s běžnými výhodami, jež mu jeho situace skýtá, a dokonce by mohl odmítnout riskovat následky zneužití svých možností. Jeho hrabivost by tak mohla být strážcem jeho hrabivost,. K lomu je třeba ještě přičíst, že tentýž muž by mohl být 'akejesitny a ctižádostivý stejně jako hrabivý. A bude-li moci očekávat prodlouženi své čestné funkce v důsledku svého dobrého chování, mohl by váhat, má-li obětovat svou touhu po cti své touze po zisku. Ale s vyhlídkou na to, že se blíži nevyhnutelné ponížení, jeho hrabivost by pravděpodobné zvítézila nad jeho obezřetnosti, ješitností nebo ctižádosti. Poslední věty ukazuji opravdové mistrovství v nakládáni s ideou vzájemně se vyvažujících vášni, tím spíše, že moderní čtenář, jenž se v takových otázkách zdaleka už tak dobře neorientuje, zůstává trochu bez dechu. Známější případ uvažování, které se zdá být velmi podobné, najdeme ve Federalistickém listu č. 51, kde je oddělení mocí mezi různé větve vlády ospravedlňováno tvrzením, že „ctižádost musí být přinucena, aby vyvažovala ctižádost". Smyslem této teze je, že ctižádost jedné větve vlády má působit proti ctižádosti větve jiné, což je ovšem situace velmi odlišná od předchozí, kdy se očekávalo, že vášně spolu budou bojovat na bojišti Jediné duše. Může však být důležité, že princip oddělení mocí je zde oblečen do cizího roucha: poměrně nová myšlenka kontrol a vyvážení (cheeks and balances) získala na přesvědčivosti tím, že byla předložena jako aplikace obecně přijímaného a skrznaskrz známého principu vzájemně se vyvažujících vášní. Nešlo tu samozřejmě o žádnou vědomou lest. Autor této věty (Hamilton nebo Madison) se ve skutečnosti stal zřejmě první obětí zmatku, kterého je sám původcem, neboť dále pokračuje: „Je možná důsledkem lidské přirozenosti, že podobná zařízení jsou nutná, aby se zabránilo zneužití vládní moci. Avšak čím je vláda sama, ne-li tím největším důsledkem lidské přirozenosti?" Je to nepochybně „důsledek lidské přirozenosti", tvrdí-li někdo, že zlé lidské popudy mohou být drženy na uzdě pouze tím, že postavíme různé lidské vášně proti sobě, aby bojovaly jedna s druhou a navzájem se přitom neutralizovaly. Na druhé straně však oddělení mocí lidskou přirozenost zdaleka tolik neuráží. Zdá se proto, jako by tím, že napsal lapidární větu „ctižádost musí být přinucena, aby vyvažovala ctižádost", její autor přesvědčil sám sebe, že základem nového stáru I . , sc vyvažujících vášn. sp.se nez systém E princip navzájem se vyv 1 kontrol a vyváženi. dostJ pravděpodobne, ze princip Na obecnej*, rovine se, ^ posloužil jako ^ ,tnné se vyvazuj'ac oddělení mod vybudQ_ lektuálni zaklad, na nem y h argumentů) který zde sleduje-^ rTkeTvľmuvýchozímu bodu: začal totiž státem, k ně-me-Vra hri i s Problémem chováni jednotlivců, a když přišel cTid^eSi í během tohoto vývoje urodily, byly importovány zpět do teone politiky. Zájem" a „zájmy" jako krotitelé vášní Jakmile byla strategie spočívající v tom, ze se proti vasm postaví' vášeň, jednou na světě a jakmile začala být obecně považována za přijatelnou, ba dokonce i za slibnou, vznikla potřeba postoupit v posloupnosti uvažování, kterou zde popisujeme, o krok dále. Aby se totiž takové strategie dalo běžně používat, aby byla „zprovoznitelná", jak by se snad dalo říct dnešní hantýrkou, bylo zapotřebí alespoň všeobecně vědět, kterým vášním by se měla v normálních situacích svěřit úloha „krotitelů" které jsou naopak ty skutečně „divoké" vášně, které se musí krotit. Zvláštní rozpis rolí právě tohoto druhuje základem hobbe-sovské společenské smlouvy - ta se dá uzavřít jen díky tomu, že „touhy a další lidské vášně", jako je bezohledná honba za bohatstvím, slávou a mocí, jsou překonány těmi „vášněmi, které lidi přiklánějí k mím", totiž, „strachem ze smrti, touhou po oněch věcech, jež jsou nutné k pohodlnému životu, a nadějí si je vlastní přičinlivostí opatřit".35 Celé učení o společenské smlouvě je v tomto smyslu zvláštní variantou strategie vzájemné se vyvažujících vášní. Hobbesovi ovšem zcela postačuje 22 1 T'816 P°UZe Jednou> a t0 tehd* když J« třeba ptbené v"ľStItU0V?ľ tak°Vým ZPŮS0bem' že problémy ysu se ttobbes mohl spokojit s tím, že 34- vášně „krotitelské" a „zkroceníhodné" určil pouze ad hoc. Mnozí Hobbesovi současníci, kteří sdíleli jeho starost o nesnadnou situaci, v níž se současný člověk a společnost nacházejí, však jeho radikální řešení nepřijali a byli spíš toho názoru, že strategie vzájemně se vyvažujících vášní by se měla uplatňovat každodenně. Z tohoto důvodu bylo očividně zapotřebí, aby byl rozpis rolí zformulován obecněji a s trvalou platností. Taková formulace se opravdu brzy objevila a vzala na sebe formu protikladu mezi osobními zájmy lidí a jejich vášněmi a kontrastu mezí příznivými důsledky, kterých se lidem dostane, když se nechají vést svými zájmy, a katastrofálním stavem věcí, jenž nastane, popustí-li uzdu svým vášním. Abychom dobře porozuměli protikladu mezi těmito dvěma koncepty, bude nejprve zapotřebí říci si něco o různých po sobě jdoucích (a nezřídka i zároveň uznávaných) významech, jichž výrazy „zájem" a „zájmy" nabyly v různých stádiích vývoje jazyka i idejí. „Zájmy" osob a skupin se posléze začaly točit okolo jejich hospodářského prospěchu, který se tak stal základní složkou významu těchto výrazů, a to nejen v běžném jazyce, ale i v takových odborných vyjádřeních z oblasti sociálních věd, jako jsou například „třídní zájmy" či „zájmové skupiny". Avšak ekonomický význam převážil teprve poměrně pozdě v dějinách tohoto výrazu. Když začal být pojem „zájem" v západní Evropě během šestnáctého století obecně přijímán ve významu něčích starostí, tužeb a prospěchu, jeho význam se ještě v žádném případě neomezoval výhradně na materiální aspekty blahobytu. Daleko spíše se zde jednalo o celkový souhrn lidských tužeb, přičemž důraz byl kladen především na prvek uvážlivosti a kalkulované volby způsobu, kterým se mělo usilovat o to, aby byla ta která tužba naplněna.j) Ve skutečnosti "Dějiny tohoto pojmu se potáhnou ještě daleko hlouběji do minulosti, zaměříme-li se na další jeho významy, mezi něž patři třeba úrok (anglicky rovněž interese, pozn. překl.), který se účtuje za půjčení peněz, jakož i prapodivné použití tohoto pojmu ve francouzštině, kde intérět znamenal ublížení a ztrátu - tento význam je dodnes patrný v současném spojeni dommages-intěrets. -35- ,ln 7áirnu začalo poprvé vazné uvaŽ0Vat sc o ppjn-u ^^taotlivci a jejich hmotným blahobyte* v kontextu, který s je Jjž dřívejsme ukázali, ze u koře* IK,„ěl zhola n.c spo e IJdského jednání stály ^ úsilí o větší reálem" uměni Stejná starost Vedlg jak by se dad°e^icl )iZájmu" a k jeho následnému podrobné-niu zkoumání. kteiý se teď buderne snažit pro, U prame"há nne opět Machiavelliho - ten již předtím pod. zkoumat, nachaz v ^ yzniknout představě) „ítil posloupnost .dej. P vášnim Jak bfzy uy by byIO «o^^ se po dlouhou dobu vyvíjely oddě; řSS^^ někte^mi velmi —d- ^chlľvtni své dítě vlasmě sám ani nepojmenoval. Přede-nsal sice jak by se měli vládci států chovat, ale neshrnul už Lích charakteristické jednání pod žádné obecné určení. Jeho díla však později inspirovala vznik původně synonymických terminologických dvojčat interesse a ragione di stato, která ve druhé polovině šestnáctého století začala být široce užívána, jak ukazuje skvělá studie, jejímž autorem je Meinecke.36 Tyto dva koncepty se měly zúčastnit bojů hned na dvou frontách současně: na jedné straně byly samozřejmě vyhlášením nezávislosti na všech moralizujících poučkách a pravidlech, kterých byla politická filosofie před Machiavellim plná, zároveň však bylo jejich cílem přesně vymezit „propracovanou, racionální vůli nezatíženou vášněmi ani okamžitými popudy",37kte-rá by vladaři poskytla jasné a spolehlivé vodítko. Hlavní bitva, které se zúčastnil Machiavelli, zakladatel tohoto nového státnického umění, byla samozřejmě vybojována na první z obou front, ačkoli Meinecke ukazuje, že Machiavelli na tu druhou ani v nejmenším nezapomínal.38 Omezení, která pro vládce z konceptu zájmu jakožto vůdčí myšlenky jeho plynou, vystoupila na novrch. až kdv* <^ t*ntn i™„„ ^Vm zvlášť důležitou roli - byl velmi brzy přeložen rovokoval množství komentářů. Jedna z jadrných vět kní-- Rohana, uvedená hned v prvním odstavci - ľintérét seul ne ^Itjamais manquer (následující po Le prince peut se tromper, Consetl peut étre corrompu, mais...) - je praotcem slavné Maximy ,^áJern nezaiže", která začala být v Anglii sedmnáctého sToleti obecně přijímána."' Kníže Rohan ve své eseji zájem stále ještě definoval na základě pojmů dynastické či zahraniční politiky. V polovině sedmnáctého století však probíhající revoluce a občanská válka v Anglii tomuto konceptu nevyhnutelně propůjčily daleko skupinovější a také mnohem více domácí orientaci. O „zájmu Anglie" se už totiž nemluvilo ve spojitosti s jejími vztahy ke Španělsku či Francii, nýbrž spíše v souvislosti s hlavními protagonisty zápasů, které se vedly na domácí půdě. Podobně se i mnohé diskuse o náboženské toleranci, k nimž po restauraci docházelo, potýkaly se zájmem Anglie spíše ve vztahu k zájmům presbyteriánů, katolíků, quakerů a dalších. Když se politická stabilita ve druhé polovině století znovu upevnila a byla zaručena i určitá míra náboženské snášenlivosti o zájmech různých skupin a jednotlivců se čím dál tím častěji mluvilo ství informací o konceptech osobního „zájmu" a „zájmů" v Anglii sedmnáctého stoleti obsažených v tomto svazku jsem hojně využíval. Viz. také Gunnův článek „Jnterest Will Not Lie': A Seventeenth-Century Political Maxim", který vyšel v Journal of the History of Ideas, č. 29 (říjen-prosi-nec 1968), str. 551-564. Skvělým rozborem příbuzných témat je také kniha The English Face of Machiavelli: A Changing Interpretation, 1500-1700 od Felixe Raaba (Londýn: Routledge and Kegan Paul, 1964), str. 157-158. "'Tato maxima byla použita jako titul významného pamfletu od Marcha-monta Nedhama, vikáře a velmi pružného a znalého politika, stejně jako velkého obdivovatele Machiavelliho a knížete Rohana, od nichž si ostatně vc svém psaní mnohé vypůjčil. Viz. díla od Gunna a Raaba, která byla uvedena v předchozí poznámce. -38- -39- v souvislosti s jejich hospodářskými nároky.-Na počátku „, náctého století se tak setkáváme se Shaftesburym. který <> nuje zájem jako „touhu po oněch věcech pohodlí, o sebe dobře staráme a sebe udržujeme", a o „držení bohatst Se mluví jako o „té vášni, ježje ctěna jako obzvláště zájemná fa£ štrng)"" Podobně také Hume používá výrazů „vášeň oSobn^ zájmu" a „cit osobního zájmu" jako synonym označUjíc 0 „chtivost získat si zboží a vlastnictví" nebo „lásku k ziskuj Tomuto terminologickému vývoji také dost možná nap0rno,' lo, že se stejným směrem posunoval i význam spojeni „veře-zájem": stále významnější součástí smyslu tohoto sousloví totiž stával „blahobyt".-" Ve Francii naproti tomu politické okolnosti le grand siécl systematickému zkoumání soukromých či skupinových zájm-v jejich vztahu k zájmu veřejnému příliš nepřály. Přesto v§aL kariéra pojmu intérét velice připomíná osudy jeho anglické^ bratrance interest. Idea osobního zájmu, jak byla v politi^ literatuře rozvíjena od časů Machiavelliho - totiž představa di sciplinovaného porozumění tomu, co by měl člověk podr% nout, aby rozšířil svou moc, vliv a bohatství - začala být v Se. dmnáctém století obecně používána a brzy jí využili i velcí moralisté a další autoři té doby ve svých puntičkárskych rozborech přirozenosti jednotlivých lidských bytostí. Poněvadž pro. středí, kterým se tito spisovatelé obvykle zabývali, byl dvůj °'Raab na konci dlouhé bibliografické poznámky na téma „zájem" píge: „Došlo k tomu ke konci tohoto období [tedy v posledním desetiletí sedm-náctého století], že pojem ,zájem' získal specificky hospodářský ...vý. znam." The English Face of Machiavetli, str. 237. Gunn říká obecněji: „Osobní zájem vykonal pouť z poradních sálů vladařů na tržiště velmi rychle." Politics, str. 42. WGunn, Politics, kap. 5 a str. 265. To přitom není nijak neslučitelné s Vi-nerovým známým důkazem, že moc a blahobyt byly po celé merkantilis-tické období dvěma rovnocennými cíli zahraniční politiky. Viz. Viner, Jacob, „Power versus Plenty as Objectives of Foreign Policy in the Seven-teenth and Eighteenth Centuries", World Politics, toč. I (1948), přetisknuto v Revisions ofMercantilism, Coleman, D. C, ed. (Londýn: Methuen, 1969), str. 61-91. Ludvika XIV., zúčastnění měl, povětšin panovník: slojím nejen o bohatství nvb^P "Zájetn"Jako především, o moc a o vliv. Osobni zájemľvu Y d°Sl mož"* ván s významem poměrně všezahrnujícím t 'Z často Použi-však i zde - a to je místo, v němž se angl' V Č' °nak bvl dějiny používání tohoto pojmu setkávají t a francouzské zřídka zužován tak, aby zahrnoval především6"10,Význam ne" spěch hmotný a hospodářský. Dá se tak soud^ ' ° pr°" „Rada čtenáři", kterou La Rouchefoucauld oLí/ | ní svých Maximes (1666): ra dľuhe vydá- zájem nerozumím vždy jen zájem, jehož předmětem je A (un intérét de bien), nýbrž nejčastěji takový, ]Ěnž t* Slovem bohatství soustřeďuje na čest a slávu.43 Varování před chybným porozuměním výrazu „zájem" je přitom v této velmi stručné předmluvě jediným bodem na němž opravdu záleží. Neni tudíž pochyb, že pro průměrného čtenáře Maximes začal tento výraz dostávat omezenější význam hospodářského prospěchu. Zhruba ve stejné době si této významové evoluce povšiml také Richelieuův tajemník a apologeta Jean de Silhon a odsoudil ji spisem, v němž zdůrazňuje pozitivní roli, kterou zájem hraje při udržování života a společnosti. Uvádí v této souvislosti celou řadu zájmů - „zájem svědomí, zájem cti, zájem zdraví, zájem bohatství a mnohé další zájmy"; nepříznivé konotace, které vzbuzují taková vyjádření, jako je například un I homme intéressé, poté připisuje tomu, že „jméno zájem, sám I nevím, jak k tomu došlo (je ne sais comment), zůstalo označe-nim výhradně jen zájmu bohatství (lntéret du bien ou des ri-í chesses).™ Opravdu, jak jen by se dal takový významový posun vysvět-I lit? Možná jej způsobilo spojení osobního zájmu s půjčováním peněz na úrok (anglický výraz interest totiž znamená vedle „zájmu" rovněž „úrok"; pozn. překl.). Tento smysl pojmu inte-rest je samozřejmě o několik století starší než význam, o nějž I nám jde v první řadě. Je také možné, že zvláštní příbuznost 40- -41 men racionální kalkulaci v konceptu zájmu implicitně pf, nou a podstatou hospodářských aktivit napomohla tomu, aktw uy nakonec obsah pojmu „zájem" zcela monopoly % Vrátime-h se navíc do Francie sedmnáctého století, můž dohadoN at. žc v tehdejší situaci, kdy byla moc naprosto cerľ ^ hzov aná a zdánlivě stabilní, představovaly hospodářské • .mou ze všech možných oblastí tužeb normálního čIovm?* v niž sc dalo reálně počítat s tím, že by mohlo dojít k nějak-významnějším ziskům či ztrátám. ™i Adam Smith vyjádřil vlastně tutéž myšlenku formou 0rje něho tvrzeni, když se zabýval převažující lidskou motivací tiž „touhou zlepšit své postavení": Rozhojnění jmění je prostředkem, kterého se většina lidí chán a jimž si přeje zlepšit své postavení. Je to prostředek ze všech nejsprostší a nejsamozřejmější...45 Jakmile však počínající hospodářský rozvoj učinil „roZuoj. není jmění" otevřenou možností pro stále rostoucí okruh Udí, jakékoli další vysvětlování, jak k tomu došlo, že byl význa^ pojmu „zájem" takto zúžen, se podle všeho stává zbytečnýma Alespoň tolik je teď tedy jasné: když začaly být osobní zájmy stavěny do protikladu s lidskými vášněmi, mohla jejich q) Pojem „korupce" prošel obdobným sémantickým vývojem. Ve spisech Machiavelliho, který tento výraz přejal od Polybia, znamenalocorruzione zhoršování kvality vládnutí bez ohledu na to, z jakého důvodu k němu docházelo. V Anglii osmnáctého století byl tento pojem ještě stále užíván ve stejně všezahrnujícím smyslu, přestože ve stejné době začal být ztotožňován také s úplatkářstvím. Nakonec to dopadlo tak, že peněžní část významu potlačila část nepeněžní téměř beze zbytku. Stejně to skončilo i s termínem fortune (jmění; pozn. překl.), který Adam Smith ve výše uvedené pasáži používá ve striktně peněžním smyslu a v protikladu k daleko širšímu významu, jenž mäfortuna u Machiavelliho. Viz. Pocock, J. G. A., „Machiavclli, Harrington, and English Political Ideologies in the Eighteenth Century", William and Mary Quarterly č. 22 (říjen 1965), str. 568-571. Rovněž The Machiavellian Moment (Princeton, N.J.: Princeton University Press), str. 405. opozice nabývat velmi odlišných významu v /da v ni byl pojem „zajem" chápán v Jeho "^ľS* „ětn smyslu. Maxima jako třeba „zájem nezalze" bvw ľ" ;iemktomu.abyseč^ Vat řádným a racionálním způsobem. Byla to jednoduše výzva' aby se prozíravost a prvek odhadu účinnosti uplatnily v běž ném Udském chovaní - která vášeň měla přitom zrovna hlavni motivační úlohu, na tom pnhs nezáleželo. Avšak v «v právě popsaného sémantického posunu „zájmů" mohl úkladmezi zájmy a vášněmi obsahovat také jinou diameJľ"-odlišnou a ve světle tradičních hodnot šokující myšlenku f jim základem byla představa, itjednu skupinu vášni ježbvl' až do té doby známy jako hrabivost, lakota či ziskuchtivostí bvlo možné výhodně použit tak, že budou postaveny proti váš „ím jiného druhu, mezi něž náleží třeba ctižádost, mocichtivost či sexuální náruživost, aby jim nasadily uzdu. V tomto okamžiku jsme tedy dosáhli onoho průsečíku, kde se doktrína osobniho zájmu setkává s již dříve popsaným myšlenkovým vývojem, na jehož konci stojí idea vzájemně se vyvažujících vášní. Oba dva myšlenkové proudy mají sice svůj prvopočátek u Machiavelliho, ovšem jejich konečný důsledek - povýšení hrabivosti do postavení privilegované vášně pověřené úkolem krotit ostatní vášně a zásadním způsobem tak přispívat ke kvalitě státnického umění - by Machiavelliho nepochybně velmi překvapil a nejspíš i dost rozzlobil. Velmi známý dopis adresovaný příteli Francescovi Vettorimu nenechává totiž nikoho na pochybách, že hospodářství a politika patří podle Machiavelliho názoru do dvou přísně oddělených sfér: Štěstěna rozhodla - neboť neumím rozvažovat ani o umění hedvábí, ani o umění vlny, ani o zisku nebo o ztrátách - že se pro mne hodí, abych rozvažoval o státu.46 Co platí pro Machiavelliho, zůstává pravdou i v případě mnoha dalších autorů, kteří ukovali důležité články právě popsaného řetězu uvažování. Všeobecně vzato, příběh, jenž j sme do této chvíle vylíčili, ilustruje dobře skutečnost, že důsledky -42- -43- o o o lidského uvažování (a rovněž podoby, kterou mu propůjčUje jazyk) bývají právě tak nezamýšlené jako následky lidských činů. V množství traktátů o lidských vášních, které se objevily v sedmnáctém století, nikde nenalezneme ani ten nejmenší náznak nějaké změny v hodnocení hrabivosti jakožto „nejgpina~ \ číši z nich ze všech" či v uznáváni jejího postavení nejsrnrteU nějšiho smrtelného hříchu, jež jí bylo vykázáno na konci středověku."7 Jakmile však dostalo vydělávání peněz nálepku „osobních zájmů" a v tomto přestrojení se začalo znovu účastnit zápasu s ostatními vášněmi, náhle se mu dostalo bouřlivých ovací, a dokonce bylo pověřeno úkolem držet v šachu vášně které byly po dlouhou dobu považovány za daleko méně odsouzeníhodné. Abychom však tento převrat náležitě objasnili, nestačilo prostě jen upozornit na to, že nové a ve srovnání s jinými poměrně neutrální a bezbarvé označení umožnilo odstranit či alespoň znejasnit stigma, které na starých pojmenováních lpělo. Daleko obsažnějším vysvětlením je, že jsme ukázali, jak pojem „zájmy" ve skutečnosti měl - a tudíž mohl vydělávání peněz propůjčit -pozitivní a léčebné konotace, které pocházely z jeho teprve nedávného spojení s ideou osvícenějšího způsobu, jak spravovat lidské záležitosti, a to jak soukromé, i veřejné. Zájem jako nové paradigma Pokud je mi známo, představa protikladu mezi zájmy a vášněmi se poprvé objevila v již zmíněném Rohanově spisu, jenž se zabývá výhradně vládci a státníky. V následujících desetiletích však byla tato dichotomie rozebírána mnoha anglickými a francouzskými autory, kteří ji aplikovali na lidské chování všeobecně. Tyto rozbory byly přitom spojeny s jevem, který je v intelektuálních dějinách celkem běžný: jakmile se idea osobního zájmu objevila, stala se nejen skutečnou módou, ale navíc i paradigmatem (á la Kuhn), takže větší část lidské činnosti začala být z ničeho nic vysvětlována osobním zájmem, což v někte- rých případech vedlo až k tautologickým závěrům. La Roche-foucauld v osobním zájmu rozpustil vášně i téměř všechny ctnosti a v Anglii si podobně redukcionistický cíl vytyčil Hob-bes. Původní maxima „zájem nezalže" měla normativní smysl, podle něhož je potřeba zájem pečlivě uvážit a pak jednat v souladu s ním, a nikoli tak, jak by mohla radit jiná myslitelná vodítka. V souladu s vývojovými trendy doby se však tato maxima na konci století proměnila v pozitivní přísloví „zájem vládne světu".48 Zaslepení zájmem jakožto klíčem k porozumění lidským činům se pak přeneslo i do osmnáctého století, kdy Helvétius navzdory tomu, jak sám vynášel vášně, prohlásil: Jako je fyzický vesmír řízen zákony pohybu, tak je i vesmír morální řízen zákony zájmu.49 Často se ovšem stává, že koncepty, které se tak zčistajasna ocitnou uprostřed jeviště a v záři reflektorů - třeba třída, elity či hospodářský rozvoj, máme-li uvést jen některé příklady z nedávné doby - připadají všem natolik samozřejmé, že se nikdo neobtěžuje přesně je definovat. S osobnim zájmem to bylo stejné. Nikdo se také nenamáhal vysvětlit, jaké místo zaujímá osobní zájem ve vztahu ke dvěma kategoriím, které rozbory lidské motivace ovládaly už od časů Platónových, totiž k vášním na jedné a k rozumu na druhé straně. Avšak právě na pozadí tohoto tradičního protikladu můžeme porozumět podstatě objevu třetí kategorie, k němuž v pozdním šestnáctém a raném sedmnáctém století došlo. Jakmile začala být vášeň považována za destruktivní a rozum za neúčinný, znamenalo vlastně stavět se k lidskému rodu velmi skepticky, zastával-li někdo názor, podle něhož se lidské činy dají vyčerpávajícím způsobem popsat tím, že je připíšeme jednomu či druhému. Proto byl rozšířen příslib naděje spočívající v tom, že se mezi dvě tradiční kategorie lidské motivace vklínil osobní zájem. Tvrdilo se, že osobní zájem se ve skutečnosti podílí na tom lepším z podstaty obou, neboť je vášní sebelásky povýšenou a ovládanou rozumem, a zároveň rozumem, kterému tato vášeň poskytuje vedení a propůjčuje moc. Výsledná hybridní motiva- -44- -45- cc lidských činu byla považována za očištěnou od dest nosu vášně i od neúčinnosti rozumu. Není tudíž divu * lv-trina osobního zájmu byla přijata jako pravé evangeliu] Jednotlivé důvody, proč byla její přitažlivost tak velilf. me navíc podrobně rozebírat v příštím oddíle. Nel • každý byl samozřejmě přesvědčen, že všechny problém, •cď už jednou provždy vyřešeny. Především tu byli tacj kdo lichotkám nové doktríny nepodlehli a otevřeněji odmítli' Například Bossuet, nadšený obdivovatel sv. Augustina, Zastá; val názor, že mezi vášní a zájmem si zkrátka nelze vybrat. Pod. le něj „zájem i vášeň kazí člověka" a Bossuet proto před pokij. šeními královského dvora varuje jako před „říší zájmu" i „diva. dlem vášní".50 Avšak takto negativní přístup byl výjimkou. Kritici nové dok triny většinou spíše jen pochybovali, že by osobní zájem Ve smyslu rozumné a rozvážné „sebelásky" byl s to postavit se vášním skutečně na odpor. Tento názor zastával například Spi- se noza Všichni lidé nepochybně hledají svůj prospěch, avšak zřídka tak, jak zdravý rozum velí; ve většině případů je jejich jediným průvodcem žádost a jejich touhy a soudy stran toho, co je prospěšné, jsou v zajetí jejich vášní, jež neberou ohled ani na budoucnost, ani na cokoli jiného.51 Jinde se můžeme setkat s tím, že výsadní postavení osobního zájmu bylo zpochybňováno nikoli snad s poukazem na příliš mocný vliv vášní, nýbrž jednoduše kvůli neschopnosti lidí "Louis Hartz zastává proto nehistorické stanovisko, mluví-li o „liberální bezútešnosti stran člověka, který má údajně fungovat sám o sobě na základě svého vlastního osobního zájmu" a staví-li tento pesimistický názorná lidskou přirozenost do protikladu s „feudální bezútešností stran člověka, který se má údajně hodit jen k tomu, aby byl ovládán zvenčí". The Liberál Tradition in America (New York: Harcourt, Brače and World, 1955), str. 80. Idea člověka, kterého ovládá jeho osobní zájem, nebyla původně vůbec považována za bezútešnou. védomit si, co je skutečně v jej,ch zájmu. Avšak z toho znovu en vyplýval°' že kdyby S1 VŠIchni uvěd°movali své zájmy a 'silovali o jejich naplnění, byl by takový stav věcí vpravdě zá-vjdéníhodný. Markýz z Halifaxu v tomto smyslu ironicky poznamenává: Je_]j třeba domnívati se o lidech, že vždy následují svůj skutečný zájem, pak bezpochyby jde o nové stvoření lidstva Bohem všemohoucím; muselo se tak stát z nějaké nové hlíny, vždyť z té staré zatím ještě nikdy žádné takové neomylné stvoření nepovstalo.52 Ve Francii sice kardinál de Retz složil nové doktríně poklonu, avšak s hlubokým porozuměním psychologii člověka zároveň varoval, aby nikdo nepočítal s tím, že vášně jsou teď již definitivně ze hry: Nejsprávnějším pravidlem pro přesné hodnocení úmyslů lidí je zkoumat jejich osobní zájmy, jež jsou nejčastější pohnutkou jejich činů. Avšak skutečně prozíravý politik neodmítá naprosto domněnky, k nimž se dá dospět z lidských vášní, neboť vášně občas vstupují otevřeně i do těch pohnutek, jež stojí za nejdůle-Žitějšími záležitostmi státními, a téměř vždy je dokážou nepozorovaně ovlivnit.s) '•Kardinál de Retz, Mémoires (Paříž: Pléiade.NRF, 1956), str. 1008-1009. Na jiném místě píše Retz v podobném tónu: „V našich časech ...bývá zapotřebí sjednotit lidské sklony s lidskými vášněmi a využít této směsi k tomu, abychom mohli učinit odhad pravděpodobného lidského jednáni." Tamtéž, str. 984. O století později vyjádřil pozoruhodně blízký názor Alexander Hamilton, další praktický (a zároveň i přemýšlivý) politik: „Přestože národy jsou ve většině případů ovládány tím, co považují za svůj zájem, musí být nedostatečně znalý lidské přirozenosti každý, kdo...by nevěděl, že [přátelská a nepřátelská] rozpoložení mohou nepostřehnutelně utvářet či zavádět názor na to, co tímto zájmem je." Citát v Stourzh, Gerald, Alexander Hamilton and the Idea of Republican Government (Stan-ford, Calif.: Stanford University Press, 1970), str. 92. -46- -47- Zdá se, že Retz zde podobně jako Spinoza a Halifax stanovisko, že vměšování vášní činí svět méně usno-'H^1^ než jakým by mohl být, kdyby mu vládl výhradně jen zájem. O několik desetiletí později s Retzem v otázceS°bn' význam je třeba připsat zájmům a vášním jakožto určujícím ^ telům lidského jednání, zhruba souhlasil La Bruyěre 7' však výslovně upozornil na existenci nového ménage á tro^ Nic není vášni snazší než porazit rozum: jejím velikým v' ŕ stvím však je, získá-li převahu i nad osobním zájmem 53 ^ Stojí zde za povšimnutí, že La Bruyěre zaujímá postoj nezú častněného pozorovatele: na rozdíl od předtím uvedených ná" zorů totiž nevyjadřuje žádné obavy z toho, že vášně nad záim čas od času převládnou. V osmnáctém století byl ovšem názor, že se osobní zájem těší svrchovanému postavení, podroben ještě daleko silnější kritice. Uvádíme v této souvislosti dvě typická prohlášení, z nichž první pochází od Shaftesburyho a autorem druhého je biskup Butler: Slyšeli jste to... jako obvyklé přísloví, že osobní zájem vládne světu. Avšak jsem přesvědčen, že každý, kdo se skutečně zahledí do záležitostí světa, objeví, že vášeň, dobromyslnost, vrtoch, horlivost, stranictvi a tisíc dalších pramenů, jež osobnímu zájmu odporují, hrají v pohybech tohoto ústrojí významnou úlohu.54 Denně jsme svědky toho, jak je [rozumná sebeláska] přemáhána, a to nejen bouřlivějšími vášněmi, nýbrž i zvědavostí, studem, zálibou v napodobování, ba dokonce i lhostejností, a to zvláště tehdy, je-li osobní zájem, totiž zájem časný, jenž je cílem takové sebelásky, vzdálen. Tak velmi se prostopášní lidé mýlí, když prohlašují, že jsou cele ovládáni svými osobními zájmy a sebeláskou.55 Nový důraz zcela jasně patrný z těchto dvou úryvků je třeba interpretovat ve světle významné změny, která ve vztahu k váž- ia od sedmnáctého do osmnáctého století. Vášně byly nim nasta za veskrze špatné a destruktivní, jak je do- původne p ^ nasledujicí vgtoU( pocházející z jednoho fran-loženonaP^chisínu; ^^^ovství franC0uzské není žádnou c0uzske o bylojednání panovníkovo řízeno výhradně jen tyrani^ ^ Avšak ke konci sedmnáctého století a ve větší jeh° Tkve století osmnáctém začaly být vášně postupně reha-m!rePany jako podstata života vůbec a potenciálně tvůrčí síla. 5'dfívěiším období bylo tvrzení, že jednání člověka je utváře-výhradně jeho osobními zájmy, kritizováno především na "ákíadě přesvědčení, že vášně je stále ještě třeba brát do úvahy. Tato kritika vlastně naznačovala, že svět je ve skutečnosti hor-Ším místem, než by z kritizovaného tvrzení vyplývalo. Když však byly vášně v osmnáctém století postupně rehabilitovány, důsledkem téže kritiky začalo být, že svět, v němž jsou vášně aktivní a v některých případech převažují, je naopak lepším místem, než by byl v případě, že by se všechno tančilo jen kolem osobniho zájmu. Staví-li Shaftesbury a Butler vášeň do protikladu s takovými neškodnými, a dokonce i užitečnými city, jako je třeba dobromyslnost či zvědavost, podobná interpretace se očividně nabízí. Jejím kořenem je přitom osvícenské odmítnutí tragického a pesimistického názoru na člověka a na společnost, jenž byl pro sedmnácté století tak příznačný. Nový přístup, který na vášně pohlíží jako na cosi, co svět řízený výhradně osobním zájmem zlepšuje, je ve své plnosti nejlépe vyjádřen Humem: ...důvody stárni, jež mají být jediným, co ovlivňuje rady panovníků, nejsou vždy těmi pohnutkami, jež zde nabývají vrchu; ...jemnější zřetele jako vděčnost, čest, přátelství či šlechetnost jsou nezřídka s to, mezi vladaři stejně jako mezi osobami soukromými, tyto sobecké ohledy vyvážit.57 ...Je Phrozené, že jakmile se význam pojmu osobní zájem zúžil tak, ze značil jen materiální prospěch, myšlenka, že „zájem vládne světu" musela ztratit velkou část své dřívější přitažlivosti. Ve skutečnosti se tato věta stala dokonce i nářkem či •48- -49 odsouzením cynismu, to když jedna z postav Schillerovy , Wallenstein s Tod vykřikne: ^ Denn nur vom Nutzen wird die Welt regiert." Není přitom pochyb, že zde máme co do činění s překlad přísloví ze sedmnáctého století, a Schiller ho nejspiš do hry ^ se tímto obdobím zabývala, vnesl zcela záměrně. Jediným blémem tuje, že význam, který básník těmto slovům propJ^ - naprosto v souladu s ideologickými proudy osmnáctého sto letí - se diametrálně rozchází s oním smyslem, jež úsloví měl" v době Valdštejnově. Výhody světa řízeného osobním zájmem: předvídatelnost a neměnnost Názor, podle něhož je možné považovat osobní zájem za pře. vládající motivaci lidského jednání, způsobil mezi intelektuály značné vzrušení. Zdálo se totiž, že byl konečně nalezen realistický základ, na němž se dá vystavět životaschopný společenský řád. Svět ovládaný osobním zájmem však nepředstavoval jen možnost, jak obejít příliš náročné modelové státy, které „nikdo nikdy neviděl a o jejichž existenci nikdo nikdy neslyšel". Mnozí si uvědomovali, že takový svět skýtá několik podstatných výhod. Prvním a nejobecnějším z aktiv tohoto světa byla předvídatelnost. Už Machiavelli ukázal, že některá významná obecně platná tvrzení o věcech politiky se dají vyvodit z předpokladu, že existuje jednotná lidská přirozenost.58 Jeho diagnóza se však ukázala být příliš pesimistickou, než aby mohla být obecně přijímána - stačí si nalistovat přece jen poněkud extrémní vyjádření ze sedmnácté kapitoly jeho Vladaře, podle něhož jsou lidé "Jednání I, scéna 6, řádek 37. „Neboť svět není řízen ničím než zájmem." Změně významu přísloví zde významným způsobem napomáhá vložení slova „nur" - ,jen" nebo „ničím než". -50- neVděční, užvaněni, falešní, pokrytečtí 2baK-, Představa, že se lide vždy a za všech okolno ť a hľabivi" svými osobními zájmy, byla ovšem daleko nechávaJi vést kud ještě stále působila do jisté miry znepoEf^/ P°" takový dojem dal rozptylu uklidňujícím pomyšleni U° Se se svět touto cestou stává daleko předvídatelně- 0,jak 7ájem nezalže" tento bod zdůrazňuje: Pamflet Mužeš li vytušit, zfetao sestává něči zájem v nějaké právě probi hájící hre, pak muzes bezpochyby zvědět (je-li ten člověk c ravý), kde se ho asi můžeš nadít a jak posuzovat jeho úmysly Podobné ideje se dají nalézt i v postrestaurační literatuře obhajující náboženskou snášenlivost. Jeden takový traktát říká: ...domnívat se, že zástupy lidu budou jednat proti svým vlastním zájmům, znamená odstranit z lidských záležitostí veškerá pojištění.60 Sir James Steuart později uvažoval úplně stejně, když prohlásil, že jedná-li lidský jednotlivec v souladu se svým osobním zájmem, je třeba dát tomu přednost nejen před takovým chováním, které ovládají vášně, nýbrž i předjednáním ctnostným a zvláště pak před tím, aby se „ti, jimž se vládne," zabývali zájmem veřejným: Kdyby se každého dne děly zázraky, zákony přírody by už nebyly žádnými zákony. Kdyby každý jednal jen za veřejnost a sebe zanedbával, státník by nevěděl, co dělat... ...kdyby se lid zcela přestal zaobírat svými zájmy, nebylo by mu vůbec možné vládnout. Každý by pak mohl zvažovat zájem své země v jiném světle a mnozí by přiložili ruku k dílu jejího zničení tím, že by se pokoušeli hájit, co je pro ni výhodné.61 Na jedné straně tedy platí, že jedná-li člověk ve svém vlastním zájmu, přinese to jemu samému prospěch. To plyne uz z definice, vždyť „zájem nezalže a nezklame"62 - takový je -51 - hlavní smysl tohoto přísloví. Na strane druhé však tím, že bude jednat ve shodě se svým osobním zájmem, prospěje i druhým neboť vše, co bude podnikat, se následkem toho stane průhledným a předvídatelným, skoro jakoby on sám byl člověkem skrznaskrz ctnostným. Touto cestou vyplynula z předpokládaného působení osobního zájmu v politice možnost oboustranného zisku a stalo se tak podstatně dříve, než se to na půdě ekonomické vědy stalo věcí doktríny. Proti této představě bylo pochopitelně vzneseno několik vážných výhrad. První z nich byla docela moderní námitka zformulovaná už v této době, podle níž je nepředvídatelnost totéž co moc. Samuel Butler, který byl přitom v zásadě stoupencem doktríny osobního zájmu, se třeba domníval, že poše. tilí a neschopní lidé ve vládě mají nad těmi, kdo jsou moudřejší, jednu výhodu, a to nikoli malého významu: nikdo totiž nedokáže dopředu odhadnout ani si představit, jakým směrem se vydají v jakékoli záležitosti, která je nastolena. Přitom není nesnadné předpovědět podle zájmů moudřejších lidí, co je jejich rozum nejspíš přiměje podniknout." Další a významnější námitka proti možnosti oboustranného zisku, který by vznikl v situaci, kdy všechny strany vytrvale sledují své zájmy, vyplynula ze skutečnosti, že v mezinárodni politice bývají zájmy hlavních zúčastněných stran často v zá-sadním rozporu. Situaci, kdy jsou zájmy jedné mocnosti zrcadlově obráceným odrazem zájmů jejího hlavního protivníka, ukázala na příkladu Francie a Španělska už zmíněná esej knížete Rohana tak podrobně, že se to skoro až nedá číst. Dokonce i za těchto podmínek se však předpokládalo, že obě strany mohou alespoň něco získat tím, že budou dodržovat určitá pravidla hry a vyloučí jakoukoli možnost „vášnivého" jednání-to vyplývalo z důrazu na racionální sledování vlastního zájmu. Pravděpodobnost všeobecného zisku se poněkud zvýšila Jakmile byla tato doktrína uplatněna v případě politiky domácí. Podobně jako samotný pojem „zájem" byla i teze o rovnováze zájmů v Anglii přenesena ze svého původního kontextu, jímž bylo stát- , unlění - na této půdě posléze její vývoj doxpél až b: fa. .mocenské rovnováhy" -, na domácí, konflikty /xxúXmum (,i_LM..... --------/ ceptu £ u scénu. Po restauraci a v průběhu dcbdl o QÍbo£ \ P° °se totiž hojně diskutovalo také o Výhodách, kti ■■ ■., toleranci^ moh|y ^jy,^, zc skuicúioMi, žc vc ppo veřejnem fůzné zájmy a mezi nimi panují jistá napéftl n0sti exis ^eré z pfedvídatelnosti lidského jednání založí: Vyh°obním zájmu údajně plynuly, se však zdál y bý h° na°bS°i_ii tento koncept používán ve spojení s bofpodáříkfl telldy'tj jednotlivců. Když pro nic jiného, tak tedy ŽÍn"°^ dku vysokého počtu účastníků nemohl být tržní pron-V dHS'e'ich zájmů zdaleka tak naprostý, tak nápadný, ani tak jdad jej ^ ^ případě dvou sousedících států nebo několika hr°ZlV-Icích politických či náboženských skupin uvnitř států. s0"Pe"ím produktem toho, že se jednotlivci chovají předvída-V? /v souladu s tím, co jim jejich hospodářské zájmy předepí-16 " nebyla tedy žádná nejistá rovnováha, nýbrž silná síť vzta-r vzájemné závislosti. Tak se rovněž dalo předpokládat, že rust domácího obchodu postupně povede ke vzniku soudržněj-vích státních společenství, zatímco obchod zahraniční podobné napomůže odvrácení válek mezi nimi. Teď by se snad hodilo udělat malou odbočku a podívat se stručně na historiografii ekonomických doktrín. Rozbory mer-kantilistické teorie rozšířily představu, podle níž ekonomické myšlení před Humem a Adamem Smithem chápalo obchod striktně jen jako hru s nulovým výsledným součtem. Zisk, který nashromáždí země, jejíž vývoz převažuje nad dovozem, měl údajně přesně odpovídat ztrátě, kterou utrpí země v opačném postavení. Avšak každý, kdo začne důkladně zkoumat celou šíři úvah nad obchodem a obchodní výměnou, které se ve spisech ze sedmnáctého a osmnáctého století objevují, a nesoustředí se jen na diskuse o obchodní rovnováze, nevyhnutelně dojde k jinému závěru. Očekávalo se totiž, že rozvoj obchodu bude mít všeobecně příznivé následky, přičemž mnohé z nich byly politické, sociální, a dokonce i morální povahy, spíše než jen čistě ekonomické. Na několik takových očekávaných důsledků obchodu se blíže podíváme v následujících částech této eseje. -52- 53- ^^^/nosn je neměnnost a pg. .^00 á,mem všude tak nadfc. ^.^ii P«*n*,''Vľ >tdj byla často zdůrazňována a dyw-íy - zncnax,áí,í propu,uí> , od druhého do té m.ry, nakolik jsou zrní-(ldí m«h^ *L nakolik je vásnémi zmítán jedena .,11-0 a Hobbesů v krajní pesimismus stran ^"HTfTLnit ..přirozeného stavu", který byl lldsíc pl'r,'[en0sU , míměnějším názorům druhé polo-'e',mtnJ,Z«oktí. byla proměnlivost ve skutečnost, "Z^ako ústřední nor/* bránící ustavení stabilního SLkCcn^ smlouvy jejími autorem bylPuťendorf, SKe Siriie P" hobbesovi odvoláva na človeku vlastni' „ne. utoHfln-n, „.Mhucři«dos/i". avíak potřeba smlouvy užpodk Fufenóorfa plyne \ první ladě z lidské nestálosti a nedůvěryhodnou ted) /<■ skutečnosti, Je typickým vztahem jednoho (kvetí k druhému je v/tah .nestálého přítele'"." luiv ioktnnu přijal v zásadě za svou i Locke, který Pufen-doríuv vlň ni své vlastni politické myšlení otevřené při-mivil "Locke si o\ iem představoval přirozený stav takového druhu. íx nedá-li se označit přímo za ..idylický", jak to utmih niíteti Locko\ i knna. přinejmenším je pozoruhodně nepřímí-I vném u) touž ži)i soukromým vlastnictvím. déd,c-Mm. obchodem, a Mouce , peněz,. Avšak právě v drísiedki-^íEííé'ľ.'uC,,ara'írenj Lockova Puzeného stav Wtjsou (lidé v pnrozeném stavuj vys«- ■ ledko nerxavidemého 8 ^J1^^ urváni moci, Ine-> l"Je Vivldné patmá příbuznost mezi politickým ípo-o^Dl}e .Tmnton^alth). které se snaží zkonstruovat, a jecenstv"71 }<■" ^ siřenými představami svéta řízené-, St-drnriactem s ^ Q^ává se totiž, či alespoň předpokládá, ^osobním zBJI"včzájmy budou jednat vytrvale, prostomyslnč žř|,de sledující ^ naprostém prot/kladu k obvyklému obrazu ^^Ťlízmit^ých a zaslepených svými vásnémi. chovaní no ^ ^ napomůže porozumět ztotožnéní Tat°StTo původním širokém významu s jednou konkrétni A""1li 'višní totiž s láskou k penězům. Právě k tomu totiž [ li" ^Society in Honourof H Bolingbrokane^ ^»™ni.^P1ÍÍk^l^™P tľhU Jak0 SP''Š ™c. kterou "-nich v důsledku nárůstu množství 58- byla stará tento ideál otřesena v základech a „hrdina" byl 3 "kv tupený kupec vůbec nezaujal tak prestižní dalo spíše říci dnešním jazykem, neškodné. Je ,>bo Jak ^-^ámá ale o to výmluvnější součást komplexu an „<>Dřílts znduiB, t0 s'ce . rozebíráme. deji, ktery bchodu a činností, jejichž cílem je vydělat pe-1 tf odn°cenl °ubnýCh a neškodných se dá porozumět, pocho-Í2ejako neZ gpfímý důsledek po dlouhou dobu převládají-"íme-l' Íe J^icnkého ideálu. Jak jsem již dříve upozornil, když i1 zničen"' p°. snad dalo očekávat. Představa, že kupec je postavení Jak* špinavá a každopádně naprosto neinspirující jakási PochnyřeL'aia ještě po dlouhý čas. existence, Pr .gtovaly j určité pochyby stran toho, zdaje vů-pokonce . nástrojem k dosažení svého vlasmiho j obchod ^eněz Ještě y po]ovine osmnáctého století cíle, tedy kvychybnosti v tomto směru Vauvenargues origi-vyjádřil sve P^ ^ ^ málokoho zájem ke štěstí přivede."75 Pak nální tna!"^ §p'anělé období bezprostředně následujícího po m byh rovn obvykle se samozřejmostí předpokládali, že reconquis^^ ^ bohatství čestněji a rychleji než muž "fkVysvou prací".76 Tato jejich představa byla přitom obecně n'Z, y a právě z opovržení, s nímž se na hospodářskou činnost Sohlíželo, však vyplynulo přesvědčení, že tyto aktivity nemohou mít v žádné z oblastí lidského snažení skutečný potenciál a ve významnějším měřítku nejsou s to působit ani dobro, ani zlo -navzdory mnoha důkazům svědčícím o opaku. Ve věku, kdy lidé zoufale hledali způsob, jak si navzájem přivodit alespoň o trochu méně ztrát a hrůz, se proto na obchodní a hospodářskou činnost pohlíželo laskavě ne snad proto, že by byla považována za úctyhodnější, nýbrž právě naopak, poněvadž dávat jí jakoukoli přednost bylo znakem odhodlání oprostit se od (tak zlověstné) slávy a vznešenosti. Vlastně to tedy jen odráželo přetrvávající opovržení, v němž tato činnost byla. V určitém smyslu vděčí triumf kapitalismu - ostatně stejně jako vzestup mnoha moderních tyranů - za mnohé právě tomu, že ho skoro nikdo nebral vážně a všichni svorně odmítali uvěřit, že by byli kapttalisté schopni pojmout veliké záměry či dosáhnout pro bec -59- sebe nějakých vymožeností. Z poznámky doktora Johnsona to naprosto zřejmé. " Johnsonovský epigram o neškodnosti „získávání peně u měl svůj protějšek i ve Francii. S týmž výrazem „nevinný" nocent) se tam totiž setkáváme v popisu obchodních činn0 obsaženém v preambuli k ediktu z roku 1669, kterým se d/'í na vědomost, že námořní obchod je slučitelný se šlechtictv'Va Kdežto obchod je plodným zdrojem, jenž přináší hojnost tům a šíří ji mezi jejich poddanými...; a kdežto žádný znň^~ získávání bohatství není nevinnější a zákonnější....77 V následujícím období se postupně objevuje další a narjrv • pohled snad ještě podivnější slovní spojení. Počínaje sedrnn' ' tým stoletím se totiž začíná hojně mluvit o douceur obchod " Toto slovo se ovšem notoricky vzpírá překladu do jiných jazy ků (jako příklad zde uveďme spojení la douce France [do češ tiny obvykle překládané jako „sladká Francie"; pozn. překliy je to antonymum násilí a nese tedy s sebou význam určité jemnosti, mírnosti a laskavosti. První případ, kdy je obchod takto charakterizován, jsem nalezl v Le parfait négociant Jacquese Savaryho, což je učebnice ze sedmnáctého století určená obchodníkům: [Božská prozřetelnost] tomu nechtěla, aby se vše, čeho je k životu zapotřebí, dalo nalézt na jediném místě. Své dary naopak rozptýlila, takže lidé spolu musí obchodovat a potřeba pomáhat vzájemně jeden druhému, kterou pociťují, ustavuje mezi nimi svazky přátelství. Tato neustálá výměna všech předmětů životního pohodlí vytváří obchod a obchod pak umožňuje veškerou jemnost (douceur) života...7* Uvedená pasáž nejprve rozvádí známou ideu „příhodného zájmu prozřetelnosti v mezinárodním obchodě", kterou Jacob Viner vystopoval až do čtvrtého století n. I.79 Avšak poslední věta zabývající se douceur obchodu, kterou Savary podtrhl, už cele patří do doby, kdy psal. vlivnějším zastáncem doktríny doux commerce se Vůbec n ^ svého spjsu L •^sprit des his zabývající sta] Jvlon1^ . á)ežjtostmi uvádí hned v první kapitole: se hospodarsKyr takřka obecným pravidlem, že kdekoli jsou způsoby lidí JC 13 oeurs douces), tam najdeme i obchod, a kdekoli na- 52 «b'chod'tam jsou s*ůsoby lidi jemné'80 A o něco později v téže kapitole opakuje: Obchod ...zušlechťuje a zjemňuje {adoucit) barbarské způsoby, čehož jsme každého dne svědky. Z Montesquieuova psaní není ovšem zcela jasné, zda to, že obchod rozšiřuje douceur, má být důsledkem změn, jež působí mezi lidmi, kteří se obchodní činností sami zabývají, anebo obecněji mezi všemi, kdo používají a konzumují zboží, jež obchod zpřístupňuje. Ať je tomu jak chce, výraz doux v jeho nej-širším významu pak nalezl velmi široké uplatnění i mimo Francii. Už dvě desetiletí poté, co Montesquieuovo dílo vyšlo, můžeme právě uvedenou větu v takřka doslovném znění objevit v práci skotského historika Williama Robertsona, jehož práce View of the Progress of Society in Europe {Pohled na společenský pokrok v Evropě) vyšla roku 1769: Obchod má sklon obrousit hrany těch předsudků, jež udržují rozdíly a řevnivosti mezi národy. Zjemňuje a zušlechťuje způsoby lidí.x) "Tuto práci jež vyšla jako úvod ke spisu Dějiny vlády císaře Karla V mS& ť8" T" Empemr Charks V) °d téhož autora,Svno nachéz n tr S ohranyH UITľk ***** ^ ^ * a<*™*'(i6oľSZ ľ1'R^bertsonsesicevoddíle-Důk-ya '™-M ľ^ľr0"5 ' PhP°Jeném kjeh° sám odío-Vá obchodem S? 11"1'J£h01 des '<*• ** * -bý- svého díla přejímá ^ n,koIÍ konkrétně na vě^ kterou do -60- -61 - Spojení ..zušlechtěné národy" užívané v protikladu k dúm ..hrubým a barbarským" začalo být na přelomu osiru^0* ho století v Anglii a ve Skotsku běžně užíváno. Označov jim země západní Evropy, jejichž rostoucí bohatství byl ^Se bezprostředně spojeno s rozvojem obchodu, že se o tom ° ^ neodvážil pochybovat. Adjektivum „zušlechtěné" (v orin'kd° polished) bylo přitom dost možná zvoleno právě kvůli svéh 'e kosti s francouzským výrazem adouci. V této souvisloStj zcela vyloučit, že douceur obchodu nese nepřímou zod nost za tento první pokus nějak vyjádřit protiklad, který Se ději znovu objevil pod takovými dvojicemi protikladných pek jako například „vyspělé - zaostalé", „rozvinuté - rozv^6 vé" a podobně. °J°- Původ označení obchodu jako doux je pravděpodobně hledat v nekomerčních" významech (anglického) slova6 měrce. Tento výraz totiž kromě vlastního obchodu dlouho ^ čoval také oduševnělou a často opakovaně vedenou konvenT ci, jakož i jiné formy společenského styku a jednání různ'& lidí (nezřídka příslušníků rozdílných pohlaví).*1 (Tam, kde ň o význam „nekomerční", překládá se commerce do češtiny vykle jako „obcování". Pozn. překl.) Právě v této souvislosti byl výraz doux ve spojení s obchodem (commerce) často užj ván. Pro přiklad zde můžeme citovat z vnitřních pravidel jedné francouzské collěge vydaných roku 1769, které obsahují větu- Protože žáci mají poté, co Collěge opustí, žít ve společnosti budou se již na počátečních stupních vzdělávat v umění jemného, snadného a čestného obcování (un commerce doux, aiséet honnéte).sl Výraz „obchod" tudíž svou „komerční" kariéru mohl zahájit s dědictvím významu blízkého zdvořilosti, ušlechtilým způsobům a společensky vhodnému chování všeobecně. Avšak i tehdy, máme-li toto všechno na paměti, působí vytrvalé užíváni v) Platí to pro angličtinu i pro francouzštinu. Viz. The OxfordEnglish Die-tionary. ,jení le doux commerce v dobij zlatý věk a obchod jako takový trh • nJ, dobrodružnou a nezřídka i násĹ ^ stálo ^ pr°živa, Marx, který pn vysvětlování, Jak JJJ^o Poj Pra. kapitálu, obsirne shrnuje některé ? „• , pri*"iivn; Marx, který pn vy,vClluvani, jak do- - ,UJCm . kapitálu, obsirne shrnuje některé z ľ^'h'vní au é§ni' evropského obchodního rozvoje, abS*** wC*?* hlásil: „Das ist der doux commerceLt^^k^I^1* K rozšíření obrazu obchodníka jak0v °~ neh0, neškodného a doux pak do nTČhZ^^ ^l]n obchodníků s drancujícími armádami a PrÍSpé|°' srovn doby. Avšak ve Francii ještě více než v ľ^,dic''mi pí-3"! daleko významnejší úlohu brýle ktervm g m°hly Seh na různé sociální skupiny. Kdo nená^/iT? ,ÍdéPohlíS z definice nemohl na hrdinských ctnostech htě' tet> se ui „ýcb vášní podílet. Takovému člověku kone'! "* Ž„iv°* nási,. nic jmeho nez sledovat svůj osobní záiem " ne2bývalo o slávu mu bylo zapovězeno. Každý Dřj,„ PJ°lože '"'"ovát sledování osobního zájmu je Ve srovnání 6 že chvílemi a divokým kořistnictvím arist^a^"1^' ^ o doux. <> Savary, který si velmi dobře uvědomoval, oč v obchodu a při výměně zboží jde, byl s to smířit se s instituci otroctví tím, že zdůrazňoval, jak „pěstování tabáku, cukru a indiga •zůstává výhodným" i pro otroky, a to díky „poznání pravého Boha a křesťanského náboženství, kterého se jim dostává jako svého druhu odškodnění za ztrátu jejich svobody". Cit. v Levasseur, E., Histoire du commerce de la France (Paříž: A. Rousseau, 1911), sv. I, str. 302. a)Das Kapitál, sv. 1, kapitola 24, oddíl 6. Toto slovní spojeni se zřejmě stalo mezi Marxem a Engelsem soukromým vtípkem. Když totiž Engels roku 1869 konečně přerušil své vztahy s rodinnou textilní továrnou, aby se mohl plně věnovat socialistickému hnutí, napsal v dopise Marxovi: „Hurá! Dnešek je znamením, že jsem skoncoval s doux commerce a stal se svobodným člověkem." Dopis z 1. července, v Marx, Karl a Engels, Friedrich, Werke (Berlin: Dietz, 1965), sv. 32, str. 329. -62- -63- do s \/ v vasen veřejné, přičemž mu nečiní žádné potíže dokáže -ty slouží jednomu i druhému. V dalším se sSftf ^ Vy .dělávaní ľ přístup k hospodář- století by' K"\ n0Vými ideologickými ----------^musn" (nelidskost, . ^běhu osB^Josllen ^Tězaložen hlavně na skep- a na Jobně), které nevedou k dobru ani soukromému, \ ť*******J l"bylsice pŮV nzenosti, které převládaly ^ a tak P°a y ^ každé kategorie pak shaftesbury ještě "oiciv Tento jjW lidské P"' jehož cílem se tyto ; v6řejne* ' áklonn0sti umírněné a nemímé. Je docela za- -W" náZ°r „letí avšak ^ ái pozoruhodne dobre. » roze^aV c0 Se stane, když se snaží do tohoto svého "*dmnif ľe 'století os^ácte^sPně byly podrobeny kritice vé 5le^ch'érnatu dosadit hospodářskou činnost. Nejprve SW yIory na *J?y * J*k Jsme J,Ž ^ í' U^ľod hlavičku „osobních vášní", avšak potom argu- věmjc méně obdivuhodným náklôZn ľ aa/^ se Sh < šaje na jedné straně „osobní náklnT m č'7' vášn e$bK S0Jsobní vášně- (se^^^^^se^^n^. ,éstk soukromému dobru, avšak nJS.°u ^měř^J''0'*) či 1U; a na straně druhé ^epřirozeJ^^ékdoL? ^ VW}' " h stran lidsKe y>»---- tických nazorecri ^ útok> jehož CÍJem se ^ v -^nafem ^/osmnáctém, přestál pozoruhodně dobře. "'Snázory "a Zájmy a vášně byly podrobeny krifo hľLiých pozic. Především, jak jsme jiz drive uvedli DZrr*va že člověk je bezvýhradně ovládán jen svým osob EL*" a sebeláskou, byla velmi stíne zpochybněna. Zároveň však bylo mezi vášněmi učiněno nekohk zbrusu nových rozlišení s cílem ukázat, že nejsou-li některé vášně přímo prospěšné přinejmenším neškodí zdaleka tolik jako některé jiné. Tak se především v Anglii stal protiklad mezi blahodárnými a škodlivými vášněmi (přičemž některé druhy zištnosti byly za. řazeny mezi vášně blahodárné) v osmnáctém století obdobou protikladu mezi zájmy a vášněmi, který byl tak rozšířený ve století předcházejícím. Tyto dvě dichotomie se ovšem navzájem přesahovaly a po určitou dobu dokonce existovaly jedna vedle druhé. Nová linie uvažování se rozvinula v první řadě v reakci na myšlenky Hobbesovy. Jejími protagonisty byli příslušníci takzvané sentimentalistické školy anglických a skotských filosofu morálky počínaje Shaftesburym a konče Hutchesonem a Hu-mem.1*' Shaftesburyho hlavním příspěvkem byla rehabilitace ci znovuobjevení toho, čemu on sám říká „přirozené naklonil ľrSem napň'kiad ,askaV0St 3 Štědrost Shaftesbury Pntom rozhsuje mez, jejích vlivem na soukromé dobro a Z ^^Irtry^ZXľŕ f"6™ tét° ^ ^Teorie - "zl&nínň, kteréSto^™?.™* Se vůb<* nezabývá zvláštní- ------*u , avsaK J ji zař ~if 7e ii z této kategorie vlastně vyřazuje mentujetaK, í j li vztah k [získávání bohatství] umírněný, nepřekračuje-li ro-urnnou míru a není-li příležitostí k žádným vášnivým snahám, Zak zde není nic, co by nebylo slučitelné s ctnosti a dokonce Pvhodné a společnosti prospěšné. Avšak naroste-li posléze ve skutečnou vášeň, škoda a zlo, kterou působí na veřejnosti, nem 0 nic větší než škoda a zlo, jež vytváří v onom člověku samotném. Někdo takový ve skutečnosti utlačuje sebe sama a lže sobě samému více, než by kdy mohl lhát celému lidstvu.*2 Je tedy zřejmé, že se vydělávání peněz do Shaftesburyho přechodné kategorie „osobní vášně" nemůže vejít: je-li totiž prováděno umírněně, bude nutně povýšeno až do postavení „přirozené náklonnosti", jejímž výsledkem je dobro soukromé i veřejné. Oddává-li se mu však někdo přes mim, čeká vydělávání peněz degradace až na „nepřirozenou náklonnost", která neprospívá jednomu ani druhému. Francis Hutcheson pak Shaftesburyho schéma zjednodušil tím, že rozlišoval jen mezi blahodárnými a sobeckými vášněmi na jedné straně a pokojnými a násilnými „pohyby vůle" na straně druhé. Mezi několika příklady, které uvádí pro ilustraci druhého z těchto protikladů, také on zmiňuje činnosti hospodářské povahy: -64- -65- třebaže se zdrá-„ tomu, aby uza- váie„hrab.voSt.Scn^ Slováka přiměje- vfeI výhodný obeh se iw~ — h^on používá pro odlišení „pokojné Kritériem, které ^'f(zde stojí za povšimnutí, & [0uhy po bohatství" od m ekvivalentem francouz- výraz ..pokojná" e * dé není síla teto touhy, nýbrž ského viak v.'? „ákiady, budou-li jim odpovídat ještě ochota zaplač vysoKe ^ prohiásena touha, která postu-vyšäí zisky Za pokQjn j ^ ^ pfesně odpovída tomu> Cq puje výpočtoví*i raa Qmačováao jako osobní zájem, bylo v sedmnáctém ^ ^ přmášeIa jeden závažný N°Vá vZľo Zi nijak těžké představit si vítězství zájmů problém. Nebylo touž j ^ důvodů se feý( nad váJné™^DOchopjt, jak se může stát, že si pokojné Ze který rozlišení mezi pokojným, a násilným, vasnemi roľežpnjal, se tomuto problému postavil tvar. v tvar a vyřešil ho jedinou ráznou větou: Je třeba ...rozlišovat mezi vášní pokojnou a slabou a mezi násilnou a silnou.84 Tímto způsobem dal Hume rázem všechno do pořádku: nějaká činnost, jako je například racionálně prováděné hromadění bohatství, může být klasifikována a implicitně tak zároveň schválena jako pokojná vášeň a přitom může zůstat vášní silnou, a tudíž i schopnou zvítězit nad nejrůznějšími vášněmi bouřlivými, leč slabými. Právě tento duální charakter puzení získávat si majetek zdůrazňuje také Adam Smith ve velmi známé definici touhy zlepšit své postavení jako „touhy, která třebaže všeobecně pokojná a nevášnivá {dispassionate), je nám nľodľhí 1Ůně 3 ^ nás ne°P°uští' dokud L nok robu"85Zvlá^ním příkladem situace, kdy tato pokojná avšak zároveň silná vášeň získává převahu na -66- pilnou, předkládá Hume ve své esejl Q rest)- }e nevyhnutelným důsledkem všech pnč.nhWh lásku k zisku phmějí, aby převládla nad l*J , P°Vo,án'. že * požitky* Některá dokonce ještě výstřednější prohl-lásky k zisku" budeme rozebírat za okamžik '*°eni na adreSu 'h0 příběhu však představuje Humův výrok v ^ ťázi bu idejí, který jsme až do této chvíle sledoVa7lrCbohni Pohybe oslavován celným fílosofem tohoto věk, apitall^us /e „ě za následek, že jsou podporovány něktJr J?m°Že má údai vlastnosti na úkor jiných, škodlivých . -f6 blah<>dámé Udsk-uHsmus potlačí deštruktívnejší a ih^* * ^ * kaJ přirozenosti a mozna dokonce způsobí T?" Strá^ lidské ,zed°ceia zakrní. -67-