PLATONOVY SPISY Svazek I
Překlad František Novotný
PLATON
Euthyfrón Obrana Sokrata Kritón, Faidón Kratylos, Theaitétos Sofistés, Politikos
PRAHA 2003
269a
P O L I T I K O S
P O L I T 1 K O S
269e
269 Host Nikoli, nýbrž ten div s převrácením západu a východu Slunce a ostatních hvězd;20 odkud totiž nyní vycházejí, dříve na to místo zapadaly, a vycházely na straně opačné, avšak tehdy bůh vydal svědectví Atreovi a převrátil to v nynější podobu. Sókr. Ml. Ano, vypravuje se i toto.
Host A také o kralování Kronově jsme od mnohých slyšeli.21 b      Sókr. Ml. Jistě od velmi mnohých.
Host A což to, že dřívější lidé vyrůstali ze země a nerodili se jedni z druhých?22
Sókr. Ml. I to je jedno ze starých vypravování.
Host Nuže tyto všechny věci jsou následky téhož děje a mimo ně nesčíslně jiných a ještě divnějších, ale z těch jedny pro délku času v paměti vyhasly, jiné jsou ve vypravování rozptýlené a bez vzájemné souvislosti. Avšak o tom ději, který je pří-c činou všech těchto věcí, nikdo nepověděl, a proto je to třeba nyní říci; neboť řeč o tom se hodí pro výklad, co je král.
Sókr. Ml. Velmi dobře; proto pověz to a nic nevynechávej.
Host Slyš tedy. Tento celý vesmír druhdy sám bůh spolu vodí na jeho dráze a spolu jím otáčí, ale časem jej pustí, kdykoli oběhy už naplní míru příslušného mu času; ten pak d se sám od sebe zase otáčí nazpět, neboť to je živý tvor23 a dostal údělem rozum od tvůrce, který jej na počátku uspořádal. Tato zpětná chůze je mu působením nutnosti vrozena z této příčiny.
Sókr. Ml. Z kterépak?
Host Trvati stále v týchž poměrech a stejným způsobem a býti totéž přísluší jedině jsoucnům ze všech nejbožštějším, ale přirozenost těla není tohoto řádu. To, co nazýváme nebem a vesmírem, dostalo sice od svého tvůrce údělem mnoho bla-e hých věcí, avšak je ovšem účastno i těla; proto je mu nemožné, aby bylo veskrze prosto změny, avšak aspoň se pohybuje pokud možno nejvíce na temže místě a v týchž poměrech jediným pohybem; pročež má údělem kroužení, co nejméně se
odchylující od svého vlastního pohybu. Avšak stále se samostatně otáčeti není asi možno nikomu, leda zase vůdci všeho, co se pohybuje; tento pak nemá právo pohybovati hrled tak a zase opačně. Tedy ze všech těchto důvodů nelze říkati, ani že svět sám sebe stále otáčí, ani zase že je celý stále otáčen od boha dvěma protivnými směry, ani zase že jím otáčejí jacísi dva 270 bozi protivně vespolek smýšlející, nýbrž zbývá jediné, co bylo řečeno nahoře, že totiž jednu dobu je spolu veden od vnější, božské příčiny, přičemž znova přibírá života a dostává nesmrtelnost připravenou od svého strůjce, jindy zase, kdykoli je puštěn, jde sám sebou jsa puštěn v tak příhodnou dobu, že dělá v opačném směru mnoho myriád otáček, protože je ze všech věcí největší a nej rovnovážnej ší a opírá se o nejmenší podstavu.24
Sókr. Ml. Zdá se věru velmi pravděpodobným všechno, co b jsi vyložil.
Host Uvažme tedy a společně promysleme na základě toho, co bylo řečeno, ten děj, který je podle našich slov příčinou všech těch podivných věcí. Neboť tou také vskutku jest.
Sólcr. Ml. Který děj?
Host To, že se pohyb všehomíra děje hned v tu stranu, v kterou se nyní točí, hned zase v opačnou. Sókr. Ml. Jak to?
Host Tento převrat jest pokládali za největší a nejdůkladněj-ší ze všech obratů, které se dějí s vesmírem. c Sókr. Ml. Aspoň se tak podobá.
Host Tu je třeba si mysliti, že se tehdy dějí největší převraty také pro nás, kteří bydlíme uvnitř něho. Sókr. Ml. I to je podobné pravdě.
Host A když přichází mnoho velikých a rozličných převratů zároveň, zdalipak nevíme, že je přirozenost živočichů těžce snáší?
Sókr. Ml. Jakpak by ne?
Host Tehdy tedy nastávají silou nutnosti veliké zhouby živo-
430
431
270c
P O L I T I K O S
P O L I T I K O S
271c
čichů a také z lidského pokolení zbývá pak jen něco málo. d U těchto se současně vyskytuje mnoho podivných a neobyčejných stavů,25 mezi jinými pak je nejvážnější tento, jenž tehdy provází převrat všehomíra, kdykoli nastává obrat opačný proti pohybu nyní trvajícímu. Sókr. Ml. Který to?
Host Věk, který měl každý z živočichů, ten se nejprve u všech zastavil a všechno smrtelné tvorstvo přestalo postupovat ke staršímu vzhledu, a převracejíc se zase v opačný směr
e stávalo se jakoby mladším a útlejším. Bílé vlasy starých lidí černaly, líce vousatých se stávala hladkými a vracela každého zase nazpět do přešlého mládí, těla mladých lidí ztrácela své chmýří, stávala se dnem i nocí menšími a odcházela nazpět do stavu novorozeného dítěte, jemuž se připodobňovala na duši i na těle; ale potom už kvapem vysychala a docela se ztrácela. Co pak se týče těch, kteří v tehdejším čase násilně hynuli, je-271 jich mrtvá těla procházejíce rychle týmiž stavy v několika málo dnech beze stopy zanikala.
Sókr. Ml. A jaké bylo tehdy, hoste, vznikání živočichů? A jakým způsobem se rodili jedni z druhých?
Host Je zřejmé, Sokrate, že v tehdejší přírodě nevzcházelo tvorstvo ze vzájemného plození a rození, nýbrž to bylo to pokolení zeměrozenců, o kterém se vypravuje, že kdysi bylo; to žilo v tehdejší době, zpět se vyvinujíc ze země. Paměť na ně byla uchovávána od našich předků, těch prvních, kteří byli končící se
b předešlé periodě v následujícím čase nejblíže a rodili se na počátku této; ti se nám stali hlasateli těchto dějů, kterým se nyní od mnohých neprávem nevěří. Neboť je třeba, tuším, promysliti další důsledky. Z toho totiž, že se starci vracejí do přirozenosti dítěte, následuje, že zase z mrtvých, ležících v zemi, se tam opět skládají a života nabývají noví lidé a následují obratu vývoje opačným
c směrem se vším se otáčejícího; z toho důvodu tedy silou nutnosti vznikali rozenci země a tímto způsobem mají své jméno i pojem, pokud některé z nich bůh nepřivedl k jinému osudu.
Sókr. Ml. Dozajista toto následuje z toho, co předchází. Ale co se týče onoho života, který byl podle tvé řeči za vlády Kronovy, zdalipak ten byl v období oněch obratů či těchto? Neboť převrat hvězd a Slunce patrně nastává při obojím obracení.
Host Dobře jsi sledoval úvahu. Co ses ptal na stav, kdy se lidem dává všechno samo od sebe, ten nijak nenáleží k periodě d nyní trvající, nýbrž i ten náležel k dřívější. Neboť tehdy předně celým otáčením samým vládl pečující bůh a právě tak tomu bylo i na jednotlivých místech; pod vládou bohů byly rozděleny všechny části světa. A také i živočichy měli božští daimo-nové rozebrány, jakoby pastýři, podle rodů a stád, a každý z nich byl soběstačný ve všech potřebách pro všechny jednotlivce, které pásl, takže žádný živočich nebyl divoký, ani jeden nepojídal druhého a naprosto nebylo mezi nimi válek ani e rozbrojů. I jiných nesčíslně věcí by bylo možno uvésti, které souvisí s takovýmto uspořádáním světa. Co pak bylo řečeno o živobytí lidí, jež se jim samo sebou podávalo, má svůj důvod v tomhle. Bůh sám je pásl jako jejich dozorce, zrovna tak jako nyní lidé, jiní tvorové ostatních božštější, pasou jiné rody, nižší, než jsou oni. Když byl on pastýřem, nebylo sdružování v obce, ani rodin s ženami a dětmi; vždyť všichni povstávali 272 k životu ze země, nepamatujíce se nic na to, co bylo předtím. Všechno takové bylo vzdáleno, měli pak dostatečnou hojnost plodin ze stromů i z mnohého jiného rostlinstva, jež nevyrůstaly působením rolnické práce, nýbrž země je vydávala sama od sebe. Pásli se pak nazí a spali většinou venku bez pokrývek; neboť počasí stále mírné jim nepůsobilo obtíží a měli měkká lůžka z hojné trávy vyrůstající ze země.
Nuže, tady jsi slyšel, Sokrate, vypravování o životě lidí za b vlády Kronovy; ale tenhle život, jejž pověst spojuje s vládou Diovou, život nynější, znáš sám z vlastní zkušenosti. Zdalipak bys mohl a chtěl posoudit, který z nich obou je šťastnější?
Sókr. Ml. Nikoli.
272b
P O L I T ľ K O S
P O L I T I K O S
273 b
Host Chceš tedy, abych ti to já nejakým způsobem rozsoudil?
Sókr. Ml. Ovšemže ano.
Host Nuže, ti Kronovi chovanci měli takto mnoho volného času a možnosti stýkati se a hovořiti netoliko s lidmi, nýbrž i se zvířaty; jestliže užívali všech těchto styků se zvířaty i mezi c   sebou vespolek k nabývání moudrosti - vyptávajíce se každého tvora, zdali snad nějakou svou zvláštní schopností zpozoroval něco odlišného než ostatní, co by přispívalo k zásobě poznání — lze snadno rozsoudit, že tehdejší lidé nesmírně vynikali štěstím nad nynější. Pakli však při tom hojném naplňování pokrmy a nápoji hovořili mezi sebou i se zvířaty takové věci, d   jaké se o nich vypravují i nyní, i v tomto případě, jak je podle mého mínění patrno, lze to velmi snadno posoudit. Přece však této otázky nechrne, dokud se nám neukáže nějaký spolehlivý zpravodaj, zdali tehdejší lidé měli touhy směřující k vědám a k naučnému rozprávění; ale to je třeba říci, proč jsme předvedli ten mýtus, abychom pokročili s tím, co následuje. Když se totiž naplnil čas všech těchto dějů a měl nastati převrat a už také bylo zemské pokolení zcela spotřebováno, ježto každá duše e   prodělala všechna svá povinná rození a tolikrát padla do země jako sémě, kolikrát bylo každé přikázáno, tehdy kormidelník všehomíra, pustiv z ruky jakoby rukojeť kormidla, odstoupil na svou rozhlednu; tu pak světem zase nazpět otáčel osud i pud jemu vrozený. Tehdy všichni bozi, vládnoucí na jednotlivých místech spolu s největším daimonem, poznavše již, co se děje, také pouštěli části světa ze své péče; ten pak svým obracením 273   a srážením - neboť se roztočil tak, že počínající se pohyb byl opačný proti pohybu se končícímu — působil ve svém nitru veliké otřesy, a tím zase provedl jinou zkázu všelikých tvorů. Potom, když prošel dostatečný čas, ustával už od bouří a zmatku a dosáhnuv klidu od otřesů vcházel uspořádán do svého obvyklého běhu, sám maje péči i vládu nade vším v sobě i nad sebou b   samým a zachovávaje, pokud možno, v paměti nauku svého
strůjce a otce. Tu pak na začátku ji plnil přesněji, ale na konci slaběji; tím pak mu je vinna jeho tělesná složka, srostlá s dávnou kdysi přirozeností,26 protože na ní lpělo mnoho nespořáda-ností, dříve než přišla do nynějšího řádu. Neboť všechno krásné má od svého sestavitele; avšak z dřívějšího stavu přijal všechno zlé a nespravedlivé, cokoli se vyskytuje ve vesmíru; to z ně- c ho má i sám a také živým tvorům to vštěpuje. Dokud tedy živil v sobě živočichy spolu s kormidelníkem, malá byla zla, která v nich jeho působením vznikala, ale veliká dobra; avšak když se od něho odloučí, pokaždé první čas po uvolnění provádí všechno velmi dobře, ale postupem času v něm vzniká zapomínání, a tu více a více nabývá vlády stav staré nesouladnosti, až nakonec plně rozkvete; a tu svět, maje v sobě už jen málo dob- d rého, ale velkou příměs věcí opačných, přichází do nebezpečí, že zahyne sám i všechno, co je v něm. Proto také tehdy již bůh, který jej uspořádal, vida, že je svět v nesnázích, a staraje se, aby v bouři zmatku neztroskotal a rozrušen aby neupadl do neomezeného místa nepodobnosti,27 opět se usadí u jeho kormidla, obrátí, co se v předešlé samostatné periodě rozrušilo e a onemocnělo, uspořádá jej a uváděje jej do správného stavu činí jej nesmrtelným a nestárnoucím.
Tímto je už povezeno všechno až do konce. Co pak se týče výkladu pojmu král, stačí, když se budeme držet přední části toho vypravování. Když se totiž svět otočil na cestu k nynějšímu vývoji, tu se zase věk tvorů zastavoval a způsoboval nové zjevy, opačné proti těm předešlým. Neboť tvorové, kteří pro svou malost měli už bezmála zaniknouti, opět rostli a nově ze země vyrostlá zešedivělá těla umírajíce opět zacházela do země. Také všechny ostatní věci se převracely, napodobujíce 274 a provázejíce stav všehomíra, a zejména i to, co souvisí s početím, rozením a vzrůstem, silou nutnosti následovalo vzoru všech věcí; neboť již nebylo možno, aby živý tvor vznikal v zemi působením jiných činitelů jej skládajících, nýbrž jako bylo celému vesmíru uloženo, aby byl sám pánem své cesty, tak ta-
434
435
274a
P O L I T I K O S
P O L I T I K O S
275a
ké týmž způsobem ukládalo podobné řízení i jednotlivým částem, aby samy o sobě, pokud bylo možno, plodily, rodily i pěs-
b tovaly. A nyní jsme již u věci, pro kterou se začala naše úvaha. Co se týče ostatních živočichů, bylo by možno mnoho a dlouze vykládati, jak se kteří proměnili a z kterých příčin; avšak o lidech bude ten výklad kratší a vhodnější. Když totiž byli lidé zbaveni péče daimona, kterému jsme náleželi a který nás pásl, a ponecháni sami sobě, a když kromě toho mnohá zvířata, která byla svou přirozeností zlá, úplně zdivočela, tu lidé, jsouce sami slabí a octnuvše se bez ochrany, byli od nich rozsápáváni.
c K tomu byli v těch prvních časech ještě bez pomoci a bez rady, poněvadž výživa přestala sama od sebe se podávat, ale opatřovat šiji ještě nedovedli, protože jich k tomu dříve nenutila žádná potřeba. Ze všech těchto příčin byli ve velkých nesnázích. Proto tedy nám byly od bohů dány ty dary, o kterých se vypravuje v starých pověstech, spolu s nutným poučením a vzděláním, oheň od Prométhea, rukodělná umění od Héfaista a od jeho společnice v tom oboru,28 semena a sazenice zase od jití ných. A všechno, cokoli upravilo lidský život, má odtud svůj původ, když péče bohů, jak bylo právě řečeno, lidi opustila a museli sami o sobě vésti správu svého života a míti o sebe péči, právě tak jako celý vesmír; tím, že jej spolu napodobujeme a provázíme, po všechen Čas brzy tak, brzy jinak žijeme a rosteme.
e A tím budiž skončeno vypravování toho mýtu, avšak užijeme ho, abychom uviděli, jak velice jsme chybili v předešlé úvaze, když jsme ukázali pojem krále a politika.
Sókr. Ml. Nuže, jak jsme chybili a jak velikou chybu jsme podle tvého mínění spáchali?
Host Po jedné stránce menší, po druhé však hodnou a o mnoho větší i obsažnější nežli tehdy.
Sókr. Ml. Jak?
Host Když jsme byli tázáni na krále a politika z nynější periody a z nynějšího vývoje, mluvili jsme o pastýři tehdejšího
lidského stáda z opačné periody, a to o bohu místo o smrtelní- 275 ku, a tím jsme velmi mnoho zbloudili. Že však jsme jej ukázali jako vládce veškeré obce, ale neřekli jsme důkladně, jakým způsobem vládne, po této stránce zaseje náš výklad sice pravdivý, ale ne úplný ani jasný; a proto jsme se zde dopustili menší chyby nežli v oné věci. Sókr. Ml. Pravda.
Host Musíme tedy, jak se podobá, vymeziti způsob jeho vlády nad obcí; takto pak můžeme čekat, že bude náš výklad o politikovi úplný.
Sókr. Ml. Dobře.
Host Proto také jsme uvedli ten mýtus, aby ukázal, pokud b jde o umění stádního chovu, netoliko že všichni o ně soupeří s tím, kterého nyní hledáme, nýbrž abychom také jasněji uviděli onoho samého, který jediný má po příkladě pastýřů bravu i skotu péči o chov lidí a kterého proto jediného sluší uznati hodným tohoto názvu.
Sókr. Ml. Správně.
Host Avšak podle mého mínění, Sokrate, tato osoba božského pastýře je ještě větší než královská, a ti zdejší nynější politi- c kové jsou svým přirozeným založením mnohem podobnější těm, kteří jsou pod jejich vládou, a blíže jim stojí i měrou svého vzdělání a své výchovy.
Sókr. Ml. Docela jistě.
Host Avšak jistě asi je potřebí je zkoumati, a to o nic méně ani více, aťjsou svou přirozeností takoví, nebo takoví. Sókr. Ml. Ano, jak by ne?
Host Vraťme se tedy zpět touto cestou. O čem jsme mluvili jako o samonařizovatelském umění týkajícím se živých tvorů, které však obrací svou péči ne k jednotlivcům, nýbrž ke společnosti, a které jsme hned tehdy nazvali uměním stádního d chovu - pamatuješ se zajisté?
Sókr. Ml. Ano.
Host V tom jsme tedy někde chybili. Neboť politika jsme ni-
436
437