diferenciace sociální
věd., který by měl potlačovat ryze subjektivní, nezdůvodněna názory, ale neměl by být zaměňován za pouhou výměnu informací. Očekává se od něj přísnější dodržování pravidel —»logiky, zároveň ale přítomnost heuristického momentu (viz —»heuristika).
A: dialogue F: dialogue N: Dialog, Zwiegespräch I: dia-logo
Lit.: Janoušek, J.: Společná činnost a komunikace. Praha 1984.
Kři
diaspora - (z řec. diaspora = rozptýlení, rozesetí) - termín označující v helenistické a rímske době židovské vystě-hovalce z Palestiny a jejich potomky, kteří žili ve větším či menším počtu v městech a osadách především vých. Středomoří. Začátek d. je v r. 721 př.Kr. po dobytí Samarie a v r. 586 př.Kr. po pádu Jeruzaléma. Od r. 135 se již o d. nemluví, protože všichni —»Židé byli již rozptýleni a vstup do Jeruzaléma jim byl zakázán. Od vytvoření státu Izrael (15.5.1948) se opět začal používat termín d. k označení asi 12 mil. Židů žijících mimo izraelský stát. V širším smyslu se tento pojem užívá i pro jiné národy (např. Armény). Ze s-gického hlediska jsou Židé žijící v d. menšinovými etnickými společenstvími s poměrně intenzívním vědomím sounáležitosti, hist, kontinuity a vazby na původní etnické území. (Viz též —»otázka židovská, —»sionismus.) A: diaspora F: diaspora N: Diaspora I: diaspora
Buch
didaktika viz pedagogika
diferenciace mzdová - (z lat. diferre = odchylovat, lišit se) - rozdíly v mzdách odrážející rozdíly v kvalifikaci, schopnostech a výkonu pracovníků i rozdíly v podmínkách jejich práce. Z analýzy nabídky a poptávky na -»trhu práce vyplývá, že mzdy jsou relativně vysoké tam, kde je poptávka vysoká a nabídka nízká, zatímco na trzích s nízkou poptávkou a vysokou nabídkou jsou relativně nízké. Poptávka po práci je odvozena od poptávky po produktu, který —»pracovní síla vyrábí. Nabídku práce ovlivňuje množství práceschopné populace, pracovní podmínky, atraktivnost jednotlivých zaměstnání a požadavky na předchozí odbornou přípravu a vzdělání, popř. možnost vstupu do —»profese. Většinou tam, kde jsou lidé vystaveni rizikovým faktorům a nepříjemným pracovním podmínkám, lze dostat vyšší mzdu. V této souvislosti se hovoří o tzv. kompenzujících rozdílech ve mzdách, které slouží ke kompenzaci nepeněžních rozdílů mezi profesemi. Vyššího příjmu dosahují také pracovníci v profesích, kterým předchází dlouhá doba odborné přípravy (viz —»kvalifikace). Diferenciace existuje i v rámci zaměstnání se stejnými požadavky na odbornou přípravu a předchozí vzdělání, a to pod-
le množství a kvality pracovního výkonu. Dalším faktorem působícím na d.m. je mobilita pracovní síly a to, že adaptační procesy na pracovním trhu probíhají pomalu ve srovnání s trhy ostatních —»výrobních faktorů. V rámci jednotlivých profesí i mezi profesemi samými může být d.m. výsledkem mzdových vyjednávání —»odborů. Důvodem d.m. může být i diskriminace různých skupin obyv. (podle rasy, pohlaví apod.). Někdy se pojem d.m. staví do protikladu k pojmu mzdová nivelizace a oba jsou interpretovány ve vztahu k pracovní motivaci nebo k pojmu —»sociální spravedlnosti. Vysoké mzdy mohou být důsledkem určitých spol. —»privilegií. Velká rozpětí mezd mohou podle okolností působit motivačně i demotivačně. Při posuzování d.m. je třeba přihlížet k celkové mzdové úrovni. Soc. tlaky většinou zvedají dolní hranici mezd na úroveň —»životního minima, a tím de facto snižují d.m.. Rozdíl v mzdách mezi geogr. regiony posiluje —»migraci za prací a přináší řadu dalších soc. dopadů. Trvalejší vysoké mzdové ohodnocení práce v určitých profesích zvyšuje atraktivitu příslušných oborů vzdělání a ovlivňuje i školskou politiku.
A: wage differentiation F: disparités de salaires N: Lohndifferenzierung I: differenziazione salariale
Lit: Baumol, W. J. - Blinder, A S.: Economics - Principles and Policy. 1988.
Kern
diferenciace sociální- pojem chápaný ve dvou významech: 1. Je to proces, v jehož rámci některé aktivity doposud spojené s jednou soc. —»institucí jsou v důsledku specializace postupně vykonávány několika institucemi, čímž se zvyšuje složitost a heterogenita společnosti. D.s. je někdy zaměňována s —»dělbou práce obecně. Nicméně, pojem d.s. se užívá zejm. v souvislosti se —»sociální změnou. Neobejdou se bez něj teorie a úvahy srovnávající industriálni společnosti se společnostmi předindu-striálními. V klasické s-gii 19. st. se v této souvislosti vývoj společnosti často přirovnával k evoluci živých organizmů, v níž důležitou roli sehrála specializace orgánů. Typickým představitelem této koncepce je Ä Spencer, který soc. evoluci chápal jako proces, v němž se soc. systémy, podobně jako organizmy v procesu postupné vnitřní diferenciace a integrace adaptují na své prostředí. Diferenciace struktur je v tomto pojetí nezbytnou podmínkou přežití celku, přičemž důsledkem zvyšující se míry specializace je větší vzájemná závislost a integrace částí. Typickým příkladem procesu d.s. je přesun některých výchovných funkcí, které původně plnila rodina, na specializované výchovné a vzdělávací instituce. Evoluce společností v tomto pojetí probíhá od jednoduché homogenity ke složité heterogenite. D.s. je rovněž důležitým pojmem strukturního funkcio-
207
diferenciace sociologie
nalismu, zejména v díle T. Parsonse. 2. Druhý význam pojmu d.s. se váže na výsledek uvedeného procesu, fixující po určité období společenskou dělbu práce a vydělující jednotlivé segmenty —»sociální stratifikace. V tomto smyslu je pojem d.s. vlastně synonymem pojmu sociální stratifikace v jeho širším významu.
A: social differentiation F: différenciation socile N: soziale Differnzierung I: differenziazione sociale
Lit.: Collins, F.H.: Herbena Spencera filosofie souborná, Praha 1901; Parsons, T.: Společnosti. Vývojové a srovnávací hodnocení. Praha: 1971; Smel-ser, N.J.; Social Change in the Industrial revolution, London 1959,
San
diferenciace sociologie- vnitřní dělení —»socio-
fundamentalismus islámský
s-gického hlediska bývá f. chápán jako snaha o opětné získání autority tradiční „posvätnosti" v každodenním i celospol., polit, životě (viz —»posvátné a profánní). Všechny formy f. nejsou s-gicky identifikovány jako an-timodernistické, protože řada z nich podporuje selektivní využívání moderní techniky. Studium f. přináší možnosti analyzovat rozdíly jednotlivých kultur a testovat tak ideu —»kulturního relativismu.
A: fundamentalism F: fondamentalisme N: Fundamentalismus I: fondamentalismo
Lit.: Jeffrey, K. H. - Shupe, A. eds.: Secularization and Fundamentalism Reccusidered. New York 1989; Marsden, G. M.\ Fundamentalism and American Culture. New York 1980;
Vod
fundamentalismus islámský - současný vývojový proud —»islámu, hnutí stojící proti islámskému mo-dernismu, s nímž se rozchází ve výkladu islamizace, tj, obnovy a rozvoje muslimské společnosti podle hodnot islámu. F.i. hlásá a prakticky uplatňuje návrat k základu islámského náboženství, ke koránu, a k dalším zdrojům šaríe (kodex islámského práva), tj. k hadísu, idžmě a kijá-su. Požaduje obnovu čistoty islámu, islámské kultury a v polit, oblasti posílení islámské civilizace. Přitom se zcela nezříká vymožeností moderní doby, vědy a techniky apod. Nesnášenlivý je zejm. v náb. a polit, ohledu. Cesta f.i. nemá být cestou kapitalismu ani komunismu. F.i. se stal východiskem islámské revoluce v Íránu, kde došlo do značné míry k renesanci —»teokracie a k oživení institucí reprezentujících muslimskou tradici, jako např. „ťakíhů" (vykladačů fikhu, náb. práva), „muftí" (duchovních rozhodujících v náboženskoprávních otázkách) a „imáma" jako nejvyšší duchovní autority šíitů. Vliv f.i. znamená upevnění teokratických soc. struktur, návrat k tradičnímu pojetí postavení ženy ve společnosti, obnovení starých trestů, ale současně -jak ukazuje historie - bývá předzvěstí spol. vzestupu zemí, kde se prosazuje.
A: Islamic fundamentalism F: fondamentalisme isla-mique N: islamischer Fundamentalismus I: fondamentalismo islamico
Lit.: Islamic Revolution; Achievements, Obstacles and Goals. London 1980; Kovář, J.: Islám a muslimské země. Praha 1984.
Hub
funkce - (z lat. functio = vykonávání, úkon, činnost) -v tradičním matem, významu závislost mezi dvěma proměnnými, předpis, podle něhož se prvkům x množiny M, které se nazývají argumenty f., přiřazují určité prvky y z množiny N. Množina M se nazývá definičním oborem nebo oborem argumentů, množina A'oborem hodnot dané f. V tomto významu, v němž se standardně pojem f. po-
užívá v s-gické metodologii, zejm. při analýze a zpracování dat, pojem f. zavedl poprvé G. W. Leibniz v rukopise z r. 1673 a ve veř. publikaci v r. 1692. O rozpracování teorie f. se zasloužili zejm. Isaac Newton, Leonard Euler. Jacob Bernoulli, Giuseppe Peano aj. Specif, s-gický význam pojmu f. se ustálil až v polovině 20. st., i když pojem f. do s-gie vnesl H. Spencer v rámci úvah o analogii mezi organismem a společností: společnost pojatá jako analogie k organismu má spec. orgány, které vykonávají specif, f. ve vztahu k celému organismu, rozumí se f. pozitivní, tzn. přispívají k jeho přežití a dobrému fungování jako celku. Konkrétněji o pojmu f. uvažoval É. Durkheim, který říká, že při analýze kteréhokoliv soc. faktu jsou k dispozici pouze dvě možnosti, totiž genetická analýza, tj. pokus o odpověď na otázku, jak daný jev vznikl, a určení příčin, které jej způsobují, nebo —»analýza funkcionální, tj. pokus o odpověď na otázku, jaký účel ve společnosti plní, k jakému účelu slouží. Durkheim obě polohy ostře odděluje a zdůrazňuje, že je nelze zaměňovat, protože existují jevy, které neumíme nebo nedokážeme vysvětlit kauzálně, a jevy, které neumíme vysvětlit funkcionálně, neboť k žádnému účelu nebyly zbudovány a zdánlivě žádný účel neplnily nebo již neplní nebo svůj účel změnily. Podstatná direktiva Durkheimova zní: příčina jevu musí být hledána v předcházejících spol. jevech a nikoliv ve stavech individ. vědomí, f. spol. jevu musí být hledána ve vztahu k nějakému jeho cíli.
Pojem f. byl posléze v různých významech a velmi plodně používán ve —»funkcionalistické antropologii, např. Ralfem Lintonem (f. komplexu kult. znaků je úhrn jeho příspěvku k udržení a kontinuálnímu trvání sociokult. konfigurace, tj. vyššího kult. celku), M. J. Herskovitsem (funkcionální přístup se pokouší najít vzájemné vztahy mezi různými elementy kuluiry a ukázat, jak přispívají k efektivnímu fungování celku), A. R. Radcliffe-Brownem (f. je příspěvek dílčí aktivity k oné celkové aktivitě, jejíž je částí, nebo jinak - f. je soc. standardizovaný způsob činnosti nebo způsob myšlení, který je v nějakém vztahu k soc. struktuře a nějakým způsobem přispívá k její existenci a kontinuitě), Bronislawem Malinowskim (funkcionální analýza sleduje vysvětlení antropol. faktů na všech úrovních vývoje tím, že určuje roli, kterou hrají v rámci integrálního systému kultury, způsob, jímž jsou spojeny s jinými částmi systému, a způsoby, jimiž je systém spjat s fyzikálním okolím) atd. Ve všech koncepcích je pojem f. vázán bud na pojem —»sociální struktura, nebo —»sociální systém, nebo kult. celek, s nímž tvoří jednotu; vztah části, která má být funkcionálně vztažena k celku, je však vymezován různě, tzn. že obsah pojmu f. je různě definován. F. ve vztahu k systému či struktuře může být příspěvkem k její
funkce manažerské
držení, rovnováze, ale také saturace určitých po-
namněji k jednoznačnému pojetí f. v s-gii při-■tK. Mertou, který nejprve analyzoval různé vý-mu f. na všech jazykových úrovních (v angl. má okonce význam ver. slavnosti - kromě význa-;h i v jiných jazycích, jako je formální pozice, lni atd.) a poté navrhl definovat f. důsledkem, i aktivita, proces nebo existence nějakého soe. ne-ktii má pro celek soc. struktury. F. je tedy jed-jefinována především jako důsledek —»činnos-kult. fakta jsou konec konců sama vždycky i nějaké činnosti), přičemž nemusí jít o důsle-ilený. Proto Mertou navrhl rozlišení —»funkcí ich, které odpovídají původnímu záměru akté-1, a -»funkcí latentních, které jsou s těmito zá-souladu. Kromě toho ukázal, že důsledky urči-it nemusejí být pro systém vždycky pozitivní; to rozlišení —»eufunkce a —»dysfunkce pro od-xlků dané aktivity pro celek. Pojem f. se v těch-ech v s-gické terminologii ustálil a patří k nej-m termínům, které jsou ovšem akceptovány jen h s-gických paradigmatech. Po Mertonově re-iení pojmu dysfunkce a latentní funkce) je takaný pojem f. akceptovatelný i pro konfliktualis-iterpretativní perspektivu.
ní typologie f.:
i	zamýšlené	nezamýšlené
i	manifestní funkce	latenlní funkce
li	manifestní dysfunkce	latentní dysfunkce
m F: fonction N: Funktion I: funzione
im, É:. Pravidla sociologické metody. Praha 1926; Merlan, Theory and Social Structure. New York 1957; Parsons, T.: «Win. New York 1951.
Pel
latentní - nezamýšlený, neočekávaný, a proto aný a často nepředvídatelný důsledek určitých i lidských činností. Fenomén nezamýšleného jednání byl znám již Aristotelovi, téma se e středověké filozofii, v něm. klasické filozofii '. Hegela, v zajímavé ekologické souvislosti he, v s-gii u E. Durkheima atd. Status stabili-věd. pojmu mu však zjednal v kategoriální vý-dobé s-gie až Robert K. Merton (v článku The ated Consequences of Purposive Social Action a v knize Social Theory and Social Structure
z r. 1949). A. Stinchcomb uvádí jako příklad nezamýšleného důsledku, tedy f.l. s dysfunkčními důsledky, zavedení prohibice v USA: zamýšlený důsledek redukce spotřeby alkoholu se však nedostavil, naopak byly vyvolány v život neočekávané procesy, jako vznik alkoholových, pašeráckych a obchodních —»gangů, nelegální výroba alkoholu atd. Někdy se nezamýšlené důsledky v uvedeném smyslu (určitá aktivita vyvolává paralelně nebo s malým časovým odstupem nechtěné a nepředvídané procesy, uvádí v život nové soc. útvary nebo instituce apod.) rozlišují od f.l. v užším smyslu. Jimi se rozumějí pouze skryté, neviditelné, nepozorovatelné, někdy skrývané, někdy neuvědomované aspekty určitých viditelných, maniťest-ních aktivit. Příkladem f.l. v tomto smyslu je demonštratívni spotřeba, kterou z tohoto hlediska analyzoval již T. B. Veblen v The Theory of the Leisure Class (r. 1899), aniž samozřejmě pojem f.l. použil. Lidé podle „zdravého rozumu" kupují věci proto, aby uspokojili určité potřeby, a kupují drahé věci proto, aby získali nejkvalitnější zboží, tedy aby uspokojili svou potřebu nejlépe. Ve skutečnosti, jak doložil Veblen, lidé kupují drahé věci nikoliv proto, že jsou lepší, ale právě proto, že jsou drahé. Demonstrují tím totiž svůj soc. —»status, aniž si však nutně tuto souvislost (mezi demonstrací statusu a určitým vzorcem spotřeby) sami uvědomují. Analýza f.l. proto umožňuje korigovat chybná a někdy předsudečná tvrzení běžného vědomí a —»stereotypů zdravého rozumu a identifikovat neuvědomované motivace soc. aktérů. Merton má za to, že je elementárně možné rozlišit nezamýšlené důsledky na ty, které: 1. jsou pro systém eufunkční (viz. —»eu-funkce); 2. jsou dysfunkční; 3. jsou funkcionálně irelevantní, protože do systému nepatří a nepůsobí na něj (lze navrhnout termín afunkce). Pojmově i věcně problém vyhrotil Raymond Boudon, který zavedl pojem „zvrácený důsledek" (effet pervert) pro označení krajně negativních nezamýšlených důsledků určitých lidských činností. U nás se tímto problémem zabýval Jan Keller, který se pokusil s využitím právě této myšlenkové a pojmové konstrukce vysvětlit některé podstatné jevy vzniku a fungování moderních společností, např. —»byrokracii, —»rituály a —»svátky, manželské a rodinné svazky.
A: latent function F: fonction latente N: latente Funktion I: funzione latente
Lit.: Boudon. R,: Les effets perverts et ordre social. Paris 1977; Keller, J.: Nedomyslená společnost. Brno 1992; Merlon, R. K.: Unanticipated Consequences of Purposive Social Action. American Sociological Review, 1936, č. 1.
Pet
funkce manažerské-též funkce řízení- soubory úloh, resp. činností, které provádí —»manažer při výkonu
327