Citace I. Kniha: I.A. Jeden autor: ABBEY, E. Monkey Wrench Gang. 5. vyd. New York : Dream Garden Press, 1999. ISBN 094268818X. ARENDTOVá, H. Krize kultury: Čtyři cvičení v politickém myšlení. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0424- 4. I.B. Dva autoři: BOOKCHIN, M.; FOREMAN, D. Defending the Earth: A Dialogue Between Murray Bookchin and Dave Foreman. 1. vyd. Boston : South End Press, 1991. ISBN 0-89608-382-9. II. Časopis: BALLARD, T. ; BEAR, J. ; MATTSON, L.; SMITH, D. Earth First! and Social Justice. Earth First!: The Radical Environmental Journal, 1992, roč. 13, č. 2, s. 2-12. ISSN 1055-8411. III. Článek ve sborníku: CARSON, R. Mlčící jaro. In Závod s časem: Texty z morální ekologie. Praha : Torst, 1996, s. 52-55. ISBN 80-85639-70-X. IV. Sborník umístěný on-line VAVROUšEK, Petr. Myšlenky o ideji. In Sborník DpSS 1995 [online]. Praha : Ústav Společnosti přátel přírody FF UK, 1997. [cit. 2001-03-23]. Dostupný na WWW: . V. Elektronický časopis JOSEPH, Heather. An economic model for Web enhancements to a print journal. Journal of Electronic Publishing [online]. 2002, vol. 7, no. 3, April [cit. 2002-05-27]. Dostupný na WWW: . ISSN 1080- 2711. HUNTER, Karen. Electronic journal publishing : observations from inside. D-Lib Magazine [online]. 1998, July/August [cit. 1998-08-25]. Dostupný na WWW: . ISSN 1080- 2711. ----------------- Přímé citace: kopírujeme část originálního textu do našeho vlastního textu. Nutno: I. Oddělit tento text od našeho vlastního textu (např. kurzívou a spolu s ní uvozovkami na začátku a konci citovaného textu). II. Přesně -- viz. citace výše -- identifikovat autora a publikaci, ze které jsme čerpali a dále přesné místo v publikaci, kde jsme přímou citaci nalezli a zkopírovali. Nepřímé citace: inspirovala nás myšlenka či část textu a my ji volně přeformulujeme, "napíšeme jinou formou" -- pak musíme citovat tzv. nepřímo. Nutno: I.lNa konci pasáže, ve které čerpáme z daného autora či autorů umístit poznámku, ve které identifikujeme autora a publikaci, ze které jsme čerpali, přesné místo v publikaci uvádět můžeme (např. kapitolu ap.), ale nemusíme. Přímé a nepřímé citace, stejně jako naše vlastní poznámky, které nepatří do hlavního textu umisťujeme ve formě tzv. "poznámek pod čarou". Vypadají takto: ... To, co charakterizuje postmoderní přístup k textu, může být tématem habilitační práce, a proto se musíme dopustit určitého zkreslení, nicméně i takto zkreslená interpretace v našem případě splní svůj účel. Zdá se nám tedy, že kromě jistého ironického, stíno-bytného postoje k moderně je to především odpor ke kontext přesahujícímu smyslu. Jak píše Lyotard: "Za postmoderní je pokládána nedůvěřivost vůči metanarativním příběhům".1 Jinými slovy velké vyprávění se v jakékoliv podobě stalo přežitkem. A na jiném místě Welsch: "Postmoderna zastává názor, že každý výlučný nárok může pocházet jen z nelegitimního povyšování něčeho vpravdě partikulárního na domnělé absolutno ... obrací se proti jedinému, vystupuje proti monopolům a vyšetřuje přehmaty ..."2 nebo Foucault: "to, že existují systémy zředění, neznamená, že by pod nimi nebo za nimi panoval jeden nekonečný velký diskurs, nepřetržitý a tichý .... že světem probíhá a že ho obchvacuje".3 Tento odpor vůči Smyslu, vůči absolutní správnosti, pravdivosti a platnosti odpovědi evropské modernity na otázku Smyslu je jistě -- jak uvidíme dále -- teoreticky obhajitelný a v jistém ohledu i genealogicky "smysluplný", "prozatímně dovršující" sebe-kritickou cestu filosofie4; bohužel však z naší pragmatické pozice nepoužitelný5, protože se změnil -- a celá ... _______________________________ 1 Viz LYOTARD, J.-F. O postmodernismu. 1 vyd. Praha : FÚ Akademie věd ČR, 1993. ISBN 80-7007-047-1. s. 98. 2 Viz WELSCH, W. Naše postmoderní moderna. 1. vyd. Praha : Zvon, 1994. ISBN 80-7113-104-0. s. 12-15. 3 Viz FOUCAULT, M. Diskurs, autor, genealogie. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0406-0. s. 26. 4 Viz Horák, P. A la Recherche du Sens Caché...". In SPFFBU B44. Brno : Masarykova universita, 1997, s. 9-19. ISBN 80-210-1710-4 5 Někteří postmoderní filosofové si to samozřejmě uvědomují a pochyby o schopnosti postmoderní filosofie reagovat na nové fundamentalismy explicitně vyslovují, nicméně jejich obhajobu tohoto rysu postmoderny tváří v tvář právě např. hlubinné ekologii nepovažujeme za dostatečnou. Viz např. WELSCH, W. Postmoderna: pluralita jako etická a politická hodnota. Vyd. 1. Praha : Koniasch Latin Press, 1993. ISBN 80-901508-4-5. s. 17, 18, 41-43.