Domácí úkol č.l
Max Weber, Sociologie náboženství
Cit-: "........přesto si bohatí ke své blaženosti rozhodně přejí rozdávat almužnu, takže
chudí jsou v církvi přímo jakýmsi nepostradatelným "stavem".Podobně se za nábožensky hodnotné objekty etických činu nabízejí nemocní, vdovy a sirolci"<str.315).
Jakoby nám autor touto provokativní formulací vložil do citovaného textu myšlenkové "zastávky na znamení".
Jestliže každý prvek etického sociálního jednání (v tomto případě solidarita) je v praktické existenci udržován neustálou interakcí, potom můžeme hovořil o udržení "funkční" solidarity jen za neustálého probíhajícího vztahu chudý/bohatý. Úvodní vět} Maxe Webera ovšem obsahují další rozměr, a tím je vlastní historický vývoj solidarit). Pokud bychom se podívali na "anatomii" solidarity například u australského domorodého kmene, jako nositele prapůvodních hodnot etických prvku.asi bychom zjistili, že hlavním a ceiým popudem k solidaritě je interní citový prožitek bez vnější sociální vazby - celek se stal atributem. Interakce jež solidaritu udržuje, probíhá jen v osobní rovině (představivost.instinkt atd.).V dnešní společnosti je ale zčásti solidarita nositelkou i jiných motivů. Atributů jež vedou k vlastnímu skutku je nezřídka mnohem více a s vlastním etickým jednáním nemusí mil nic společného.V této transformaci do liry vstupuje pragmatické uvažování. Zmínění australští domorodci jisté neznali slova zkombinovaná do výroku "jsem ti za vázán ".Em oce jsou ve vztahu k solidaritě jednosměrné (stěží bude někdo cílit nenávist k člověku v nouzi), ale jednání rozumové tuto jistotu postrádá. Otázkou není jen. /da-li některé naše motivy nečiní solidaritu domečkem z karet, ale jestli u zrodu našeho pojetí některých etických kategorií nestojí v úvodu zmiňovaná církev. Nemá právě ona velkou zásluhu na nebezpečném "......když.........,tak......"?