1. Míra sociální kontroly v sousedství a charakter tohoto sousedství.

   

   Sousedství:  lidé, žijící v takové prostorové blízkosti, že se osobně znají, vzájemně si mohou
   pomáhat, spolupracovat, přímo spolu komunikovat a zároveň podléhat sociální kontrole druhých a
   spoluvykonávat ji. Od primární skupiny se odlišuje vyšší formálností vztahů.  V širším významu
   je sousedství souhrn lidí, kteří v souvislosti s pobytem využívají nějaký prostor větší než
   dům a menší než čtvrť. Sousedství prodělává značné změny, především s postupující anonymizací
   velkoměstského života, ale svůj význam si udržuje stále.

   Sociální kontrola:  procesy a mechanismy, kterými společnost nutí své členy k takovému
   chování, které je v jejím rámci považováno za žádoucí. Toho je dosaženo vnitřní kontrolou, kdy
   jedinec považuje společenské normy chování současně za měřítko, které je mu přirozeně vlastní,
   a vnější kontrolou udělováním pozitivních a negativních sankcí. Sociální kontrola probíhá při
   každodenní interakci, v malých skupinách a během celého procesu socializace.

   Dimenze:

   ˙      komunikační

   ˙      morální

   ˙      politická

   ˙      hospodářsko -- ekologická

   ˙      interakční

   ˙      emocionální

   Indikátory:

   Sousedství:  

   ˙      koncentrace obyvatel

   ˙      míra vzájemných vztahů s lidmi z okolí

   ˙      vstřícnost, vzájemná výpomoc

   ˙      vzdálenosti mezi obyvateli

   ˙      četnost spolků, sdružení, klubů

   ˙      míra znalosti o lidech ze sousedství

   

   Sociální kontrola:

   ˙      počet domovních krádeží

   ˙      sledování výchovy ostatních dětí

   ˙      pozorování deviací

   ˙      počet případů vandalismu

   

   Teoretická hypotéza:

   Míra sociální kontroly s rostoucí urbanizací a hustotou zalidnění klesá.

   Pracovní hypotéza:

   Počet právních sporů mezi sousedy roste s počtem obyvatel města.

   

    2. Míra stigmatizace klientů sociálního státu a charakter sociální pomoci, jíž se jim
       dostává.

   

   Míra stigmatizace je definována připisováním různých stigmat ze strany druhých lidí.
   Stigmatizace omezuje jedince v jeho sociální identitě a plném přijetí ze strany druhých. 
   Sociální pomoc shrnuje prostředky zvyšující možnost klientovy identifikace ve společnosti. 
   Míra stigmatizace je určena prostředím, obecnými kritérii psychické, fyzické a sociální
   normality.

   Dimenze:

   ˙      zdravotní

   ˙      finanční

   ˙      etnické

   ˙      národnostní

   ˙      komunikační

   Indikátory:

   Stigmatizace:

   ˙      míra rasismu

   ˙      četnost nakažlivých nemocí

   ˙      četnost zdravotních i psychických onemocnění

   ˙      handicap

   ˙      nezaměstnanost

   ˙      nemanželské dítě

   ˙      svobodná matka

   Sociální pomoc:

   ˙      sociální dávky

   ˙      počet poraden, léčeben

   ˙      návštěvnost terapií

   ˙      četnost pomoci organizací a sociálních pracovníků

   ˙      počet bezbariérových pracovišť

   Teoretická hypotéza:

   Prostředky sociální pomoci, které formují obecné pojetí normality, pozitivně  ovlivňují  míru
   stigmatizace.

   Pracovní hypotéza:

   Počet bezbariérových pracovišť snižuje ve sledované lokalitě nezaměstnanost fyzicky
   handicapovaných jedinců.