Jakub Macek -- Draft projektu disertační práce, SOC913 Pracovní název: Identita nových médií -- informační politika Spojených států a Evropské unie (Název prevděpodobně není finální -- a to proto, že postihuje jen částečně postupně se proostřující téma studie.) Pokročilé informační a komunikační technologie (ICT, dále též nová média či nové tchnologie), založené na digitálním kódování a počítačovém zpracování dat, jsou v současnosti všudypřítomné -- a to nikoli jen v čistě technologickém slova smyslu. Prostupují -- alespoň ve vyspělém světě -- všemi rovinami společnosti, většinou forem společenského jednání a společenské organizace, jsou provázané se sociálními a kulturními praktikami, zahrnují a spoluutvářejí institucionální formace v nejširším slova smyslu. Průmysl s nimi spojený je zároveň jednou z nejdynamičtějších složek světového hospodářství. Z těchto důvodů se již od konce osmdesátých let dvacátého století stávaly ICT objektem zájmu politické sféry, aby se během let devadesátých přerodily v jedno nejvýznamnějších témat informační (a mediální) politiky. Vládnoucí politické kruhy západních států získaly během posledních patnácti let značný vliv na směřování a regulaci ICT -- a tedy i na utváření jejich reprezentací. Jazyk politických vizí a jazyk státní regulace ICT ovšem má své kořeny v diskurzech vůči státní moci opozičních -- rétorika informační politiky navázala na diskurzy a vize kyberkultury. Vztah mezi kyberkulturními diskurzy a diskurzem informační politiky dosud nebyl výrazněji zkoumán -- stejně jako nebyla podrobněji zkoumána otázka, jakým způsobem se informační politika vyrovnala s původně značně subverzivní identitou nových médií a jak proměňovala jejich kyberkulturou vytvořený obraz. Téma, cíl a přínos projektu Střed okruhu problémů, kterými se ve své částečně teoretické a částečně analyticko-výzkumné práci zabývám, lze vyznačit v podstatě jednoduchými otázkami: ˙ Jakým způsobem se do informační politiky takzvaných nových médií , tedy státem formulovaného vztahu k pokročilým informačním a komunikačním technologiím, promítá kyberkulturní ideologie? Čili ideologie, nesená diskurzy subkultur a skupin, které měly ke státu -- vzhledem ke svým libertiánským kořenům -- často odtažitý vztah? Takto položené otázky se opírají o opodstatněný předpoklad, že stát -- konkrétně Spojené státy americké, následované s několikaletým zpožděním některými zeměmi Evropské unie a vyspělými východoasijskými zeměmi -- převzal způsob, jímž od 90. let 20. století hovořil o pokročilých informačních a komunikačních technologiích, od subkultur, jež tyto technologie v 70. a 80. letech pomáhaly rozvíjet a kulturně kolonizovat. O předpoklad, že stát adoptoval kyberkulturní rétoriku, jejíž základní diskurzivní strukturu (tedy jakousi "ideologickou strategii") jsem zachytil ve své předchozí studii (Macek 2004), i s celou její mytologizující silou, přičemž "jen" neutralizoval její subverzivní (vůči státu a statusu quo odmítavý) postoj a delegitimizoval její původní kulturní nositele (hackerskou subkulturu). Cílem práce tak je ukázat, že stát -- v zásadě vítěz diskurzivního boje o svět pokročilých informačních a komunikačních technologií -- ve své informační politice pracuje s obrazem pokročilých informačních a komunikačních technologií, který se sice jeví jako zachycující jejich "vlastnosti", ale který je ve skutečnosti spíše průmětem poměrně starých tužeb a vizí vkládaných do těchto technologií konkrétními sociálními aktéry v době daleko předcházející vstupu státu na herní plochu. Že stát ve svém vyprávění o nových technologiích replikuje stará a ve své podstatě ideologická a mytizující (v barthesovském slova smyslu) schémata. Výchozími hypotézami projektu jsou tak tvrzení, že informační politika nových médií ve Spojených státech a v Evropské unii je charakteristická svou snahou o vyrovnání se s kyberkulturními naracemi, že ˙ v devadesátých letech přijala tematickou strukturu diskurzů a narací rané kyberkultury (tematické jádro kyberkulturních narací), o kterou na jedné straně využila jako předfomulovaný náčrt problematických momentů spojených s novými technologiemi (tedy že ji, jinými slovy, ideologizovala -- viz dále) o a na druhé straně ji využila coby nástroj manifestní legitimizace pozvolné, ale vysledovatelné a zřetelné mocensky (politicky a ekonomicky) motivované regulace prostoru nových médií. ˙ Vztah oficiální informační politiky (formované především zájmy politické reprezentace a ekonomických aktérů) k jádru kyberkulturních narací lze popsat jako proces, v němž informační politika nejdříve adoptuje východiska a očekávání kyberkulturních narací, aby prostřednictvím jejich politizace následně a pozvolna neutralizovala jejich subverzivní a emancipativní potenciál. Proces adopce a neutralizace sdělení kyberkulturních narací tak lze (do jisté, leč přijatelné míry) chápat jako výraz diskurzivního boje, jako diskurzivní odraz snahy moci o vyrovnání se s novými médii jako takovými. Implicitní otázkou, prostupující imanentně všemi uvedenými hypotézami, pak tak v podstatě je, jaký obraz nových médií informační politika Evropské unie a Spojených států vytváří (tedy jakou identitu jim přisuzuje). Širším cílem projektu je v základních rysech postihnout vývoj a proměny informační politiky (tj. politiky informačních a komunikačních technologií, ICT) ve Spojených státech a Evropské unii (resp. Evropském společenství) od počátku devadesátých let dvacátého století do poloviny následující dekády, a to s akcentem na zachycení a analýzu dominantních politických diskurzů (a jejich ideologického rozměru). Smyslem projektu je rozvinout a prohloubit teze předložené v diplomové práci Raná kyberkultura (Macek 2004), týkající se vlivu tzv. kyberkulturních narací na formování zmíněné informační politiky a jí artikulované reprezentace ICT. Výsledek takového projektu by mohl být příspěvkem k tématu politizace a mocenské polarizace diskuze o nových technologiích a tzv. informační společnosti, jak ji dílčím způsobem otevírají například Poster (1996), Robins a Webster (1999), Dahlberg (2001), Goodwin a Spittle (2002), nebo Paparachissi (2002) a jak ji předznamenali již například Bey (1991) a Kroker s Weinsteinem (1993, zde 2001). Zvolený postup Disertační studie bude mít formát dvojice vzájemně se prostupujících případových studií několika tematických oblastí informační politiky USA a EU. Metodou je studium dokumentů (spojené s jejich historickou kontextualizací) a kriticky laděná analýza jejich tematické / diskurzivní agendy. Konkrétně na sebe studie bere podobu analýzy přístupu informační politiky USA a EU ke třem až pěti konkrétním tématům (digital divide, veřejná sféra, komunita, vzdělávání,...) -- každé téma představuje jeden řez jazykem (a tedy logikou) informační politiky a současně v sobě koncentruje jeden a více problémů, charakteristických pro původní kyberkulturní narace. Každé téma k sobě navíc nabaluje bohatou politickou i odbornou diskuzi, která umožňuje konfrontovat postoj státu s argumentací oponujících nevládních organizací, ekonomických aktérů a akademické a výzkumné sféry. Sestup od obecnějších formulací ke konkrétní realizaci a hledání pracovního postupu probíhá především ve znamení zužování a zaostřování tématu. Nástin základní struktury, který uvádím dále, je již výsledkem tohoto procesu, v jehož základu stojí: 1) přesnější vymezení zkoumané oblasti, 2) spojené s definicí klíčových aktérů, kteří rámují zkoumanou situaci, 3) a s nalezením a synkretickou úpravou vhodného konceptuálního rámování, což předznamenává 4) hledání vhodných zkoumaných subtémat, vhodně sloužících k demonstraci zkoumaných jevů, a 5) hledání nejvhodnější struktury výsledného textu (dále uvedený návrh struktury je návrhem velmi předběžným a sleduje spíše tematický profil práce, než její skutečnou podobu). Všechny tyto kroky v zásadě probíhají současně, což značně ztěžuje možnost definovat, v jakém bodě se nyní práce nachází. ad 1) V tomto bodě práce dosud více postoupila s ohledem k americkému kontextu, na nějž jsem se dosud soustředil více. Postupně dochází k identifikaci klíčových "zdrojových" institucí a vládních agentur (Ministerstvo zahraničí, FCC, NCLIS, USIA, aj.), s jejichž materiály analýza pracuje, stejně jako k výběru doplňujících zdrojů, zachycujících oponující hlasy. Pečlivější práce se zdroji Evropské komise byla zatím odložena. ad 2) Jako klíčoví aktéři "boje o diskurzivní moc nad pokročilými informačními a komunikačními technologiemi" byly vedle státních institucí (zahrnujících jak zákonodárnou moc, tak silové státní složky) definovány ekonomické subjekty (společnosti z oblasti IT ekonomiky, výrazně se podílející nejen na vývoji a výrobě technologií, ale i jejich ideového směřování), akademická sféra (jež se -- v případě sociálních věd -- po jisté krizi z poloviny 90. let dopracovává ke kritickému odstupu k problematice) a pochopitelně kyberkulturní kruhy (jež jsou, podobně jako v minulosti, poměrně roztříštěné, prostupují se volně s akademickou a ekonomickou sférou a zahrnují jak např. nevládní a neziskové organizace, tak subkulturní hnutí). ad 3) Studie pracuje s několika konceptuálními okruhy, které vzájemně synkreticky propojuje a kterými jsou diskurz-ideologie-hegemonie-moc, teorie subkultur a teorie šíření technologických inovací. Vzhledem k rozrůzněnosti zdrojů vzniká konzistentnější konceptuální zázemí, dávající celé studii jazyk a optiku, pomalu, ale přece. ad 4) Nalezení konkrétních témat, představujících analytické řezy zkoumaným světem informační politiky, je postupným procesem, který bude završován postupně. Je otázkou, zda v tomto navázat na obdobný výběr, který byl proveden v předchozí práci, zabývající se ranou kyberkulturou, nebo zda zvolit témata zcela nová. ad 5) Konečná struktura textu je do značné míry závislá na výběru konkrétních témat, a tedy na úspěšném naplnění předchozího bodu postupu. Vybraná literatura: Barlow, John P. 1990. Crime and Puzzlement. WWW: http://www.eff.org/~barlow/ Bastl, Martin. 2004. "Enforcement Instruments in Cyberspace." (Připravováno.) In Cyberspace 2003: Normative Frameworks. Brno: PrF MU. Bey, Hakim. 1991. T.A.Z. The Temporary Autonomous Zone, Ontological Anarchy, Poetic Terrorism. New York: Autonomomedia. WWW: http://www.hermetic.com/bey/taz_cont.html Bílek, Petr A. 2003. Hledání jazyka interpretace. Brno: Host. Dahlberg, Lincoln. 2001. "Democracy via cyberspace: Mapping the rhetorics and practices of three prominent camps." Pp. 157-177 in New Media & Society vol3(2). London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications. Foucault, Michel. 2002. Archeologie vědění. Praha: Hermann a synové. Geertz, Clifford. 2000. Interpretace kultur. Praha: SLON. Goodwin, Ian; Spittle, Steve. 2002. "The European Union and the Information Society." Pp. 225-249 in New Media & Society Vol4(2). London -- Thousand Oaks -- New Delhi: SAGE Publications. Gore, Al. 1994. "The Global Infrastructure: Forging a New Athenian Age of Democracy." Pp. 4-7 in Intermedia 22(2). Kroker, Arthur. Weinstein, Michael A. 2001. Data Trash -- The Theory of Virtual Class. Montreal: New World Perspectives. WWW: http://www.c-theory.net Lévy, Pierre. 2000. Kyberkultura. Praha: Karolinum. Levy, Steven. 1994. "The Battle of the Clipper Chip." Pp. 44-51, 60, 70 in The New York Times Magazine (June 12, 1994). Lister, Martin; Dovey, Jon; Giddings, Seth; Grant, Iain; Kelly, Kieran. 2003 New Media: A Critical Introduction. London, New York: Routledge. Macek, Jakub. 2004. Raná kyberkultura. (Diplomová práce.) Brno: FSS MU. McChesney, Robert. 1995. "The Internet and US Communication Policy-Making in Historical and Critical Perspective." Journal of Computer-Mediated Communication 1(4). WWW: http://www.usc.edu/dept/annenberg/vol1/issue4/mcchesney.html#democracy NTIA. 1999. Falling Through the Net: Defining the Digital Divide. WWW: http://www.ntia.doc.gov/ntiahome/fttn99/contents.html Papacharissi, Zizi. 2002. "The Virtual Sphere: The Internet as a Public Sphere." Pp. 9-27 in New Media & Society Vol4(1). London -- Thousand Oaks -- New Delhi: SAGE. Philips, Nelson; Hardy, Cynthia. 2002. Discourse Analysis: Investigating Processes of Social Construction. Sage University Papaers Series on Qualitative Research Methods, Vol. 50. London -- Thousand Oaks -- New Delhi: SAGE. Poster, Mark. 1996. "CyberDemocracy: Internet and the Public Sphere." Pp. 201-218 in Internet Culture. Ed. by Porter, David. New York, London: Routledge. Robins, Kevin; Webster, Frank. 1999. Times of the Technoculture. New York and London: Routledge. Sardar, Ziauddin (ed.); Ravetz, Jerome R. (ed.) 1996. Cyberfutures: Culture and Politics on the Information Superhihgway. London: Pluto Press. Schro/der, Kim Christian. 2002. "Discourses of fact." Pp. 98-116 in A Handbook pf Media and Communication Research: Qualitative and Quantitative Mtehodologies. Ed. by Jensen, Klaus Bruhn. London: Routledge. Sobchack, Vivian. 1996. "Democratic Franchise and the Electronic Frontier." Pp. 77-89 in Cyberfutures: Culture and Politics on the Information Superhihgway. Ed. by Sardar, Ziauddin; Ravetz, Jerome R. London: Pluto Press. Wimmer, R. D.; J. R. Dominick. 1994. Mass Media Research: An Introduction. 4th ed. Belmont California: Wadsworth Publishing Company. Yin, R. K. 1994. Case Study Research: Designs and Methods. 2nd ed. London -- Thousand Oaks -- New Delhi: SAGE Publications.