Lucie Kašparová 4149 Návrh projektu doktorandského studia Téma: Dlouhodobá nezaměstnanost jako problém sociální identity ( tématický okruh prací DSP: Marginalizace a marginalizované skupiny) Řada studií, které se zabývají nezaměstnaností, ukazuje, že dlouhodobá nezaměstnanost má vliv na řadu aspektů lidského života - jedním z nich je i sociální identita jedince. Dlouhodobá nezaměstnanost způsobuje ztrátu sociálního statusu a neschopnost jeho demonstrace skrze spotřebu, znemožňuje smysluplně využívat volný čas a vykonávat oblíbené volnočasové aktivity, a tak izoluje jedince ze sociálního prostředí, ničí jeho sociální sítě a vzbuzuje relativní deprivaci. To vše může vést ke krizi identity. Cíl práce: Zjistit, jak ovlivňuje dlouhodobá nezaměstnanost sociální identitu jedince, zejména z hlediska jeho postavení v rámci sociálních vztahů, spotřeby a využívání volného času. V době, kdy dlouhodobá nezaměstnanost stále roste, považuji za relevantní poukázat na její spojení s krizí sociální identity a zkoumat, jak nezaměstnaní tuto krizi identifikují a jak se s ní vyrovnávají. Tento poznatek by mohl být například přínosný pro subjekty sociální sféry, které se zabývají pomoci nezaměstnaným. Rozšíření poznatků o důsledcích nezaměstnanosti je podle mého názoru jednou z podmínek vytvoření funkčních a účelných nástrojů pomoci. Výzkumná otázka: Jaké jsou důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti pro sociální identitu jedince? Teoretický kontext tématu: Práce (ve smyslu placeného zaměstnání) hraje v životě člověka (přes názor některých teoretiků, např. C.Offeho, že význam práce pomalu klesá) centrální úlohu. Giddens (1999) uvádí šest zásadních charakteristik práce: peníze (zdroj uspokojení potřeb), úroveň činnosti (rozvoj schopností a dovedností), rozmanitost života (širší kontext společenských vztahů), struktura času, sociální kontakty a osobní identita. Ve světě, který je "organizován na principu placené práce" (Mareš, 1998:75), představuje ztráta zaměstnání krizi identity. Profese a pracovní zařazení jsou totiž jedním ze způsobů, jak odpovědět na otázku: Kdo jsem? Sociální identita "Sociální identita je charakteristika nebo vlastnost lidí jako sociálních bytostí" (Jenkins,1996:3). Je to "naše porozumění tomu, kdo jsme a kdo jsou ostatní lidé a, recipročně, porozumění ostatních lidí sobě a druhým (včetně nás) (Jenkins,1996:5). Vyjadřuje tedy způsoby, kterými se individua a kolektivy ve svých vztazích odlišují od jiných kolektivů a individuí. "Je to systematické ustavování a označování vztahů podobnosti a rozdílů mezi individui, mezi kolektivy a mezi individui a kolektivy. (...) Podobnost a rozdílnost jsou dynamickým principem identity, srdcem společenského života" (Jenkins,1996:4). Definice sociální identity není jednoznačná. Pojmy "identita" a "sociální identita" u některých autorů splývají, mluví o identitě, ale myslí sociální identitu. Někdy se také hovoří o specifických sociálních identitách. Jenkins (1996:4) říká, že "všechny lidské identity jsou v určitém smyslu -- spíš silnějším, než slabším -- sociálními identitami". Jinak tomu ani nemůže být, protože identity jsou o významu a "význam" není esenciální vlastností slov a věcí. "Významy jsou vždy výsledkem souhlasu či nesouhlasu, vždy jsou věcí konvencí a inovací, vždycky do určité míry sdílené, vždy v určitém rozsahu přenosné" (Jenkins,1996:4). Kidd (2002:25) rozděluje identitu na 1) individuální - oblast unikátní osobnosti, je ale sociální, protože je ve velké míře vytvářena v procesu sociální interakce 2) kulturní -- náležení k určité etnické, kulturní nebo subkulturní skupině 3) sociální -- kolektivní význam náležení ke skupině -- individua se identifikují jako podobná (mající něco společného) s ostatními členy skupiny. Oddělit první dva "typy" (nebo spíš součásti) identity, je podle mého názoru důležité -- pomůže nám to vyhnout se psychologizujícímu pohledu (ad1), nebo příliš rozšířenému, obecnému pohledu (ad2). Zároveň ale není možné je zcela opominout, protože tvoří určité "prostředí" po sociální identitu -- individuální charakteristiky a kulturní prostředí, ve kterém se rozvíjí, ji nutně musí ovlivňovat. V podstatě všichni autoři chápou sociální identitu ne jakožto nějakou strnulou kategorii, či vlastnost, ale spíš jak dynamickou aktivitu, kterou je možné formovat, reflektovat, měnit a přenášet. Člověk může projít změnou sociální identity, ale nemůže ji ztratit. Identita se stále vyvíjí, nikdy "nezamrzne". Jak říká Craib (1998:2), "základním znakem "self" v období (pozdní) modernity je reflexivita a neustálé zpochybňování a re-konstrukce self v životním projektu. Dlouhodobá nezaměstnanost tedy může být impulsem pro změnu, zásadní přehodnocení sociální identity. Krize identity nastává z pocitu ztráty původní identity, nikoli identity jako takové. Sociální identita ve vztahu k práci a nezaměstnanosti Typ zaměstnání a distribuce příjmů jsou dvě hlavní struktury, které určují sociální status jedince ve společnosti a skrze něj ovlivňují jeho sociální identitu (MacKintosh, Money, 2000). Důsledkem nezaměstnanosti dochází u jedince ke ztrátě sociálního statusu, respektive k neschopnosti jej prezentovat. Jak upozorňuje Buchtová (2003), nezaměstnaní jsou nuceni čelit deprivaci, převážně ekonomické povahy. Jedná se o deprivaci absolutní (chudoba) i relativní. Čím vyšší životní standard a komfort zaměstnání (respektive příjem z něj) přináší, tím vzbuzuje jeho ztráta silnější relativní deprivaci. Finanční možnosti jedince (či rodiny) se dostávají do rozporu s tlakem společnosti na očekávanou míru spotřeby, tedy spotřebu, která je společností (pro osoby s daným statusem) chápána jako žádoucí. Nezaměstnaný není schopen prostřednictvím spotřeby nadále demonstrovat svůj status (ačkoli se nezřídka právě prostřednictvím konzumu snaží nezaměstnanost maskovat - Brožová, 2003), což má jednak vliv na jeho psychiku -- sebevědomí, sebeúctu, pocity podřadnosti atd. a jednak jej pomalu izoluje od sociálního prostředí, se kterým se předtím ztotožňoval. V tomto ohledu může dlouhodobá nezaměstnanost vést až k marginalizaci a stigmatizaci, neboť nezaměstnanost bývá pokládána za projev selhání, neschopnosti naplnit společenská očekávání a zařadit se do společnosti (Brožová, 2003). Dlouhodobá nezaměstnanost ovlivňuje také způsob strukturace a využívání volného času. V důsledku nadbytečnosti volného času klesá jeho užitek. Volný čas je zpravidla chápán jako čas k rekreaci v době, kdy člověk není v zaměstnání. U nezaměstnaného, jehož volný čas nemůže být smysluplně strukturován a využíván, stoupá riziko psychické zátěže. Finanční tíseň navíc mnohdy nedovoluje vykonávat volnočasové aktivity, které byly jak zdrojem sociální identity (sounáležitost se sociální skupinou -- např. horolezci), tak sociálních kontaktů nezaměstnaného. Sociální identita v kontextu osobnosti Účinek dlouhodobé nezaměstnanosti na sociální identitu je zřejmě ovlivňován i osobními charakteristikami nezaměstnaných, jako je věk (mladí si svou sociální identitu založenou na zaměstnání teprve budují), pohlaví (ženy snášejí dlouhodobou nezaměstnanost lépe než muži, neboť spíše vidí východisko v péči o děti a domácnost - Mareš, 1998, Jahoda, Lazarsfeld, Zeisel, 1933), vzdělání (vyšší vzdělání -- vyšší status -- vyšší relativní deprivace vs. lepší schopnost osob s vyšším vzděláním vyrovnat se s nezaměstnaností), rodinný stav (rodina, zejména partner, poskytuje emoční a sociální podporu - Buchtová, 2003) ad. Literatura: 1. Brožová, D. 2003. Společenské souvislosti trhu práce. Praha: SLON 2. Buchtová, B. et al. 2002. Nezaměstnanost: Psychologický, ekonomický a sociální problém. Brno: Grada 3. Buchtová, B. 2003. "Zpráva z výzkumu dlouhodobé nezaměstnanosti v České republice." Pp 149-199 in Mareš, P., Sirovátka, T. (eds): Trh práce, nezaměstnanost a sociální politika. Brno: FSS MU 4. Craib, I. 1998. Experiencing Identity. London: SAGE, kap.1, s. 1-12 5. Gallie, D., Kostova, D., Kuchař, P. 2001. "Social Consequences of Unemployment: an East -- West Comparison." Journal of European Social Policy, 11:39-54 6. Giddens, A. 1999. Sociologie. Praha: Argo 7. Goffman, E. 2003. Stigma: Poznámky o způsobech zvládání narušené identity. Praha: SLON 8. Jahoda, M., Lazarsfeld, P.F., Zeisel, H. 1933. Marienthal: The Sociography an Unemployment Community. London: Tavistock 9. Jenkins, R. 1996. Social Identity. London: Routledge 10. Kidd, W. 2002. Culture and Identity. Basingstoke: Palgrave 11. MacKintosh, M., Mooney, G. 2000. "Identity, Inequality and Social Class" Pp 79-114 in Woodward, K. (ed.): Questioning Identity: Gender, Class, Nation. London: Routhledge 12. Mareš, P. 1998. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: SLON 13. Mareš, P., Sirovátka, T. (eds.) 2003. Trh práce, nezaměstnanost a sociální politika. Brno: FSS MU 14. Mareš, P., Sirovátka, T., Vyhlídal, J. 2002a. Ztráta zaměstnání: Reakce, plány a flexibilita nezaměstnaných (1. vlna panelového šetření). Brno: VÚSPV 15. Mareš, P., Sirovátka, T., Vyhlídal, J. 2002b. Nezaměstnanost na trhu práce: Dopady nezaměstnanosti, hledání zaměstnání, faktory marginalizace a úspěchu na trhu práce. Závěrečná zpráva. Brno: VÚSPV 16. Mareš, P., Sirovátka, T., Vyhlídal, J. 2003. "Dlouhodobě nezaměstnaní -- životní situace a strategie." Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 39: 37-54 17. Szaló, C., Nosál, I. (eds.) 2003. Mozaika v re-konstrukci. Formování sociálních identit v současné Evropě. Brno: Masarykova Universita 18. Vyhlídal, J. 2001. "Vývoj dlouhodobé nezaměstnanost v České republice" Sociální politika, 27 (12): 16-18 Výběr respondentů a výzkumná metoda Míra stigmatizace a relativní deprivace nezaměstnaných se liší v závislosti na tom, jak je nezaměstnanost v tom kterém prostředí rozšířená. V homogenním prostředí s vysokou mírou nezaměstnanosti asi nebude její dopad na sociální identitu tak velký jako v oblastech, kde je nezaměstnaných málo a pracovní úspěch je skoro normou (srv. Mareš, Sirovátka, Vyhlídal, 2002a,b). Technologický rozvoj v posledních třech dekádách přinesl zásadní změny v ekonomické dělbě práce. V západních zemích došlo k poklesu výroby v oblasti těžkého průmyslu, což přineslo změny i na trhu práce. "Nové pracovní komunity, které se rozvinuly během industriální revoluce, jsou dnes na ústupu" (Craib, 1998:3). Tento jev lze sledovat i u nás, zejména v převážně průmyslových oblastech, např. na Severní Moravě, kde se v průběhu uplynulých patnácti let rozvinula vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti, způsobená převážně strukturálním nesouladem nabídky a poptávky na pracovním trhu. Z výše uvedeného vyvozuji, že aby bylo dosaženo jasnějších a přesvědčivějších výsledků, bylo by dobré porovnat alespoň dvě oblasti -- s vysokou a nízkou mírou nezaměstnanosti (ukáže se, jaký je skutečný vliv a co je jen důsledek homogenity prostředí). Proto se zaměřím na Prahu a Ostravu. Výzkum bude proveden metodou kvalitativních rozhovorů s dlouhodobě nezaměstnanými, tedy lidmi, kteří jsou bez zaměstnání 12 měsíců a déle. První kontakt s respondenty bude navázán prostřednictvím MSSZ (pobiratelé doplatku do životního minima) a úřadů práce[1], později snad také pomocí "snow ball". K analýze získaných rozhovorů bude využit program pro zpracování kvalitativních dat ATLAS. Etické dilema spojené s výzkumem Je samozřejmé, že diskuse nad negativními dopady nezaměstnanosti může respondenty frustrovat a přinutit je přemýšlet a mluvit o věcech, které jim nejsou příjemné. Proto zvažuji použití techniky lifestories, která mi přijde z tohoto hlediska méně problematická, než kladení cílených dotazů. Harmonogram: 1.-2. semestr: Teoretická příprava, navazování kontaktů 3.- 4. semestr: Navazování kontaktů, sběr dat, průběžná analýza 5. - 6. semestr: Závěrečná analýza dat, dokončení práce ------------------------------- [1] Došla jsem k závěru, že kontaktovat respondenty pouze přes jednu z těchto institucí by mohlo vést vytvoření jednostranného vzorku: zatímco přes ÚP by se mi nepovedlo kontaktovat "zlomené", demotivované nezaměstnané, MSSZ zase nemá v evidenci ty nezaměstnané, kteří si nepožádaly o vyplácení doplatku do ŽM.