u < o M—( < I—< H O H l—H < ETIKA N í KÓMACH OVA Rezek KNIHA PRVNÍ PREDMET A POVAHA ETIKY. BLAŽENOST. ROZTŘÍDĚNI CTNOSTI /. Stupnice účelů AV/ťvví.'dohro Každé umčni ;i každá véda, podobnč i praktické jod- lOWf nání" a zámor smiřuje, jak se zdá. k nčjakčmu dohru; proto bvlo správné vyjádřeno, že dohro jest to. k čemu všechno smeruje.* Zdá se však. ze jtíM jakýsi rozdíl v účelech; neboť účelem jscu jednak činnosti samy, jednak vedle nich nějaká díla. Kde pak jsou nejaké účely vedle jed- 5 nání. tam jsou přirozené dila lepši než činnosti, Poněvadž jes: mnoho různých Činností, uměni a véd, jest také mnoho účelů a cílů; cílem lékařství jest zajisté zdraví, lecarství loď. voje vůdcovství vítězství, hospodářství bohatství. Avšak | všechny takové Činnosti jsou 10 podřízeny jedné nějaké schopnosti, jako zhotovováni uzd a všech jiných jezdeckých postrojů jest podřízeno jezdectví; toto pak a celá válečná Činnos: jest podřízena vojevůdcovscvj, ;. tak týmž způsobem jiné Činnosti jsou podřízeny jiným. Ve všech však účely nadřízených ; za- li sluhuji prednos'i před těmi podřízenými. Neboť pro ony si žádáme i tčehto. Neni v tom vsak žádného rozdílu, zda 15 ETIKA NlKOMACHOVA Činnosti samy jsou účelem konání, Čí vedle nich jeStž něco jiného, jak lomu jest v uvedených oborech. Jestliže tedy jest nejaký cíl naších úkolů, jejž chceme pro něj Säm a ostatní věci pro něj. n ne vgeho si žádáme pro něco jiného - neboť tak bychom postupovali do ne- 2<; konečna* | a každé žádání by bylo prázdné a marné-Jest zjevno, že loto bude dobro a nejvyšší dobro. Zdaž ledy i pro život poznáni jeho nemá velkou důležitost n zdař jako střelci, kteři mají jistý cíl, nedosáhneme spíSe toho. 2S čeho jesi potřeb:'' Jc-li však I tomu tak, musíme se pokusiti alespoň* v obryse vystihnouti,* co loto dobro jest dle své podstaty a ke které nauce neb schopnosti náleží. Nálež i patrne k nauce nejváženější a nejvySgf. Takovou se pak icvi nauka politická; nebo: tato ürfiujc, které iďK*" nauky máji býti v obcích ! a kterým každí jednotlivec se má učiti a pokud. Vidíme, že jsou jí podřízeny i schopnosti, kterých si nejvíce vážíme, jako vojcvůdcovslvi, hospodářství a rečnictví. Pončvadž tedy nauka politická s uživáosiainich praktických nauk | ;iješlč ustanovuje, co máme konali a čeho se varovati, zajisté účel její zahrnuje v sobe úceiy nauk ostatních, takže toto asi je vlastni lidské dobro. Neboť i jestliže toto jest i pro jednotlivce i pro obec loléž, přece je patrné dobro obce něco včtíího a dokonalejšího, i když jde o jeho nabytí, i když o jeho 10 zachováni; vždyť milé jest dosáhnouti dobra i pro | jednotlivce, krásnější vSak a v<í věiaí míře božské dosici ho pro národ a obce. K tomu smeruje právě tato nauka, jež jest jakýsi druh nauky o obci.* Tato slova by stačila, kdyby se lím věc osvětlila alespoň podle dané látky. Neboť nelze vyhledávati stejné přes-ncs:i ve vSeeh oborech rozumových, zrovna jako to není možné v pracích řemeslných. Avšuk krásne" a soravedH- i *> ve věci, | o nichž zkoumá politická nauka, obsahují tolik Zó řCMHA PRVNÍ rozdílu a nejistot, že se zdá, že se zakládají jedině na zákonu, ale ne na přirozenosti. Zrovna taková nejistota jest i ve věcech dobrých, protože mnoha lidem vzcházejí z nich Škody; vždyť již leckterý člověk vzal za své pro bohatství, jini zase pro svou vznětlivosi. Musíme se tedy tam, | kde se mluví o takových věcech a kde se ? tako- 20 vých véci činí závěry, spokojiti s tím, že pravdu vyjádříme jen zhruba v obryse. Rovněž tam, kde se mluví o věcech, které seberou jen celkem, a z takových věcí se Čini závory, sestrojíme ty závěry také takové. Týmž způsobem jest třeba přijímati každý jednotlivý výrok; neboť vzdělanci pfisluSf hledati v každém | ohoru pouze tolik 25 přesnosti, kolik povaha věci připouStí; jest to tak. jako přisvědčovati matematikovi, který by mluvil pro řečnický účinek, a Žádati přesných důkazů po řečníkovi. Každý Člověk soudí správně o tom, co ví, a toho jesl dobrým soudcem. O | jednotlivé véci ledy nejlépe soudí lo,>5■, vzdělaný odborník, obecně pak nejlépe soudí ten, kdo jest vzdělán ve vScm. Proto se mladík nehodí za posluchače o nauce politické;' nemá rotiŽještč zkušenosti v Životních činnostech; avšak úvahy od nich vycházejí a jich se týkají. Kromě toho, podléhaje ještě dojmům, | bude 5 poslouchati nadarmo a bez prospěchu, ježto účelem není pouhé věděni, nýbrž činnost. A není Žádného rozdílu mezi Člověkem mladým včkem a Člověkem, který jest nezralý povahou; neboť nedostatek u něho nezáleží v čase, nýbrž v tom. že žije podle dojmů a honí se za vSim. Takovým lidem jest zajisté věděni neprospčšné právě tak, jako neprospívá lidem nezdrženlivým; | těm však, kteří své 10 žádosti zařizuji podie úsudku rozumu adie toho jednají, vědění o těchto věcech bude asi velmi prospěSné. 17 etika níkomachova 2. Nejvyšším dobrem je blaženost Tolik budiž úvodem poznamenáno i o posluchači, i o lom. jak si tu třeba počínati, i o tom, jaký úkol .si vy- 15 tyčujeme: ježto každé vědění a zámerná I voiba touží po nijakém dobru, promluvme opél o podstatě úČeiu, k němuž dle našeho soudu směřuje nauka politická, a které dobro ze všech vykonatelných dober' jtesi nejvyšší. Téměř většina udí se shoduje ve jméně, jež mu dávají: i obecné množství i vzdělanci totiž nazývají je blaženosti' íí mysli, že býlí blažen jest totéž, jako dobře žili. dobře 2a jednali i a dobře se míti." AvSak v odpovědi na otázku, co jest blaženost, jaká jest její podstata,jsou v nesnázích a nestejně se o tom vyjadřuje obecné množství a mužové moudří. Neboť jedni jmenují něco zřejmého a zjevného, například rozkoš nebo bohatství nebo Čest, druzi zase uécojineho, ba často i tentýž člověk uvádí pokaždé něco •s jiného- je-li nemocen, jmenuje zdraví, je-li chůd, | bohatství - ri vsak. kteři jsou si vědomi nevědomosti, obdivují se lidem, kieří povídají cosi velkého a něco, co přesahuje jejich chápavost. Někteří lidé se pak domnívají. Že mimo tato mnohá dobra jest nějaké jiné dobro o sobě," které jest í všem oněm příčinou, že jsou dobrá. Bylo by snad zbytečné vyšetřovati všechna tato míněni, postačí, přihiédneme-li pouze k těm, která jsou nejví- .1» ce | rozšířena anebo se zdají míti nějaký důvod. Nezapomínejme, že jest rozdíl mezi úvahou, která vychází od počátků, a úvahou, která k počátkům vede. Sprav-ně již PlatOn byl v nejistoto a zkoumal, zda cesta vychází IW51' cd počátků,' či k počátkům vede, zrovna lak jako , v závodišti dráha vede od soudců k cíli, anebo nazpět. Musíme tedy počíti cd toho, co jest známé, a to jest dvojí: něco ZS KNIHA PRVNÍ jest známé jednak nám, jednak jest známé prostě." My tudíž musíme asi počíti od toho. co nám jest známé. Proto jest třeba, aby si v mravech krásně vedl ten. kdo chce s dostatečným prospěchem poslouchati | o věcech krásných ? a spravedlivých a vůbec o politických. Neboť počátkem jest skutečnost; a bude-Ii tato dostatečně vysvítati, nikterak již nebude potřebí důvodů. Takový člověk poČálky burj má, anebo je snadno pochopí Ten však. komu se ničeho zobou nedostává, poslyS slova Hésiodova:' Nejlepší'jiite je ten. kilo mysli svou dovede chápal. 10 co můře přijití poiom a na konec dopadnout lépe, Vvhorný lake je len. kdo ramy. Ale ani ony jimi patrně nejsou. 10 ač jest pro ně / nahromaděno mnoho důvodů. 4. Platónův názor Toho tedy zanechejme; lépe snad bude přihlédnouti k všeobecnému pojmu a zkoumali,.jak se o něm mluví, ač takové hledání se stává nepříjemným, poněvadž přátelé zavedli ideje.' SluSno v§ak a nutno pro záchranu ií I pravdy vyvrátili i své vlastní učení, a to zvláště těm. kteří jsou filosofy, neboť i když jest obojí milé, jest mravní povinností více clíti pravdu." Sq KNIHA PRVNl Nuže ti, kteří to míněni pronesli, nevytvořili idejí tam, kde mluvili o výrazech „drívějSí" a „pozdéjSí", proto ani nesestrojili ideje Čísel; o dobru se pak mluví i při i jsouc- 20 nosti i při jakosti i při vztahu; to, co jest o sobě i podstata, jest přirozeně dřívéjSI než to. co jest vzíažné; toto se totiž podobá výhonku a nahodilosti u jsoucna, takže u nich asi nebude společné ideje. Dále, poněvadž se o dobru mluví tolikým způsobem, jako o jsoucnu" - mluví se totiž o něm i pfi jsoucnosti, například Búh a rozum, i při jakosd. například ctnosl. :5 1 pfi kolikosti, například míra, i při vztahu, například užitečnost, i při čase, například vhodná doba. i při miste, například útulek a podobně -.jest zřejmo, že dobro nebude nČČÍm společným, všeobecným ajednirn;" nemluvilo by se totiž 0 něm ve vSech přisudcich, nýbrž pouze v jednom. Ježto dále o obsahu jedné ideje | jest také jedno vědě- 30 ní, bylo by i jedno jakési vědění o všech dobrech; zaiim vSak jsou věděni mnohá i o obsahu jednoho prísudku, napfiklad o vhodné době ve válce vojevůdcovstvi, v nemoci lékařství, o pravé míře ve výživě lékařství, v úsilných cvicích tělocvik/ Budeme pak také | na rozpacích, co vlastně mini tím 35 „každé o sobe", když přece v | ..Člověku o sobě" a v „Clo- i09fih věku'* jest jeden a týž pojem, totiž pojem člověka. Neboť pokud jest to „člověk", nebudou se oba pojmy lišiti; je-li tomu tak, tedy ani pokud jest dobro. Ale ani tím, že by něco bylo věčné, nebude dobrem ve větSí míře, ježto ani bčlost dlouhověká neni bélejSi než bělost | jednodenní. 5 Zdá se, že presvedčivej i o tom mluví pýihagorovci," kladouce .jedno" v souřadi dober; těch se přidržoval také Speusippos." Ale o tom bud řeč jinde; proti tomu v5ak, co jsme řekli, činí se nějaká námitka, že prý nebyla řeč o veSkerém ■--; 4 ETIKA NlKOMACHOVA 10 dobru, I mluveno prý však o jednom jeho druhu, jež o sobí bývá žádáno u milováno, to však, co je působí nebo nějak ochraňuje nebo zabraňuje protivám, právě jer. proto se tak jmenuje, a ledy jiným způsobem. Zřejmo tedy. že se o dobrech mluví v dvojím významu, jednak se mluví 15 o dobrech o sobe, jednak o jiných pro ně. Oddělme | tudíž dobra o sobe od dober užitečných a uvažme, zda se o nich mluví podle jedné ideje. Která dobra budeme asi pokládali za dobra o sobe? Zda ta, která i sama pro sebe bývají žádána, například rozumně mysliti a viděli a některé rozkoše a pocty? Neboť i kdybychom'o tato usilovali pro něco jiného, přece bychom je pokládali za dobra 20 o sobě. Či to není | nic jiného mimo ideu dobra? Potom vSak bude bezohsažný její druhový pojem. Jsoii-li vSak i lyto druhy mezi dobry o sobč, bude zapotřebí, aby se pojem dobra v nich všech jevil tentýž, jako v sněhu a v olovné běli pojem bělosti. Ale čest, rozumnost a roz- 15 kos* máji různé a odllSné pojmy potud, pokud jsou dobra. Tudíž dobro není néco společného podle jedné ideje Nuže, jak se tedy o dobru mluví? Nepodoba se totiž alespoň vécem stejnojmenným náhodou. Ale snad se o nem mluví podle toho, že jest od jednoho nebo Že všechno k jednomu sméřuje, či spíše podle obdoby? Jako totiž 30 v těle zrak, v duSi rozum'a jiné v jiném. | Ale snad toho nyní musíme zanechati; neboť přesně to vyšetřiti náleží spíže jinému odvětví filosofie:* zrovna tak i vyšetřeni o ideji. Neboť i kdyby bylo jedno néjaké dobro, jež by se přisuzovalo společně jednotlivým dobrům, nebo bylo odlišné a samo o sobě a pro sebe, jest zřejmo, že by je Člověk svým jednáním ani nemohl uskutečniti, ani je získati; 35 a přece právě takové dobro hledáme. Snad se nám však 1097a bude zdáti lepším poznati iceu dobra ! právě vzhledem 3,1 KNIHA PRVNÍ k dobrům získatelným a jednáním uskutečnitelným; neboť budeme-li ji míti před očima jako vzor, spíše také budeme věděti, co jest pro nás dobré, a budeme-li to věděti, dosáhneme toho. Ten důvod sice má do sebe jistou přesvědčivost, ale zdá se, že věcně nesouhlasí s naukami; . všechny totiž směřují k nějakému dobru a vyhle- .s dávajíce, čeho jest k tomu potřebí, pomíjejí jeho poznání. A přece není rozumné, aby všichni odborníci takové pomůcky neznali a jí ani nevyhledávali. Jest také záhad-no. co prospěje tkalci nebo tesaři V jeho řemesle, bude-li znáti dobro o sobě, anebo jak bude lepším lékařem to a lepším vojevůdcem len, kdo uzřel ideu samu. Jest přece zjevno, že ani lékař takto nehledí ke zdraví vůbec, nýbrž že hledí ke zdraví člověka, či spiSe ke zdraví tohoto určitého člověka; neboť léčí jednotlivce. 5. Názor Aristotelův 0 tom tudíž tolik bud řečeno; l vratme se v.e to 15 způsobem dobrým a | krásným, neboť každý výkon se dobře dokonává podle vlastní zdatnosti, potom patrná lidským dobrem se sláva činnost duše z.hlediska zdatnosti, aje-li zdatností více, tedy z hlediska nejlepší a nejdokonalejší. Dále. v životě úplném.* Neboť jedna vlaštovku jara nedělá, ani jeden den; tak ani Šťastným a blaženým 20 Člověkem nečiní | jeden den, ani krátký čas. 7. Povaha mravních zásad Dobro tedy budiž takto naznačeno —jesi totiž nutno pojem nejprve v obryse načrtnouti a pak později podrobní provésti'-; zdá se, že každý človek dovede pokračovati v tom a rozčlenili to, co bylo v obryse správná naznačeno, a že čas jest při lom dobrým vynálezcem a spolupra-;s co vii í k cm. odkud také | povstaly přídavky v uměních; každý zajisté dovede doplnili 10, Čeho se jcSií nedoslav;! Jest vSak iřcba pamatovali na to. co bylo výSe řečeno, a nevyhledávat! přesnosti ve všem stejně, nýbrž v každém oboru podle látky a tolik, kolik jest vlastni tomu 30 oboru. Zajisté tesař a geometr ! různi vyhledávají pravého úhlu; prvý totiž tolik, kolik jest užitečný k výkonům, druhý však, co jest a jaký jest; neboť jest zkouma- telem pravdy. Týmž způsobem jest si počínati i v ostatních oborech, aby nebylo vice přídavků než hlavního díla.' i008h Nesmíme také Žádati | příčiny ve všem stejně,* nýbrž v něčem stačí správně ukázati skutečnost, jako například i o počátcích; skutečnost jest první a počátek; počátky se poznávají jednak návodem, jednak postřehem, jednak & KNIHA PRVNÍ jakýmsi zvykem." a jiné jinak. Jest | třeba se pokusiti jíti 5 za nimi ces:ou. která jim přirozeně odpovídá, a vynasnažiti se. aby byly správné vymezeny. Neboť mají velký význam pro důsledky. Zcá se totiž, že počátek jes; více než půle celku a mnoho z toho. co hledáme, jest jim objasněno." 8. Rozdělení dober Jest tedy nutno o něm uvažovati nejen dle závěru [ a dle části výměru.' nýbrž i dle toho, co se o něm říká. m Neboť s pravdou souhlasí všechna skutečnost, s omylem si pravda brzy odporuje Jsou-li tedy dobra rozdělena do tři skupin a jedna z nich se nazývají dobry zevnějšími, jiná duSevními a tělesnými, tak duSevni dobra nazýváme nejvyššími | a nejvíce \$ dobrými. Jednáni pak a duševní činnosti klademe do dus"e 1 jes! to asi správně řečeno, alespoň dle tohoto starobylého mínění a souhlasně uznávaného muži, kteří se zabývají filosofii. Správně také dle toho. že nějaká praktická jednáni a skutečné činnosti jsou zvány účely; proio zajisté jest uče! ve skupině dober duSeviiich | j nikoli 20 dober zevnějSích. S výměrem pak souhlasí i to, že blažený člověk dobře žije a dobře jedná; říká se lotiž téměř obecně, že blaženost jest dobré žiti a dobré jednáni. 9. Bližší odůvodněníp&jmu blaženosti Také se zdá. že všechno, co se dosud v blaženosti hledalo, jest obsaženo v tom, co jsme řekli. Jedněm jest totiž ctnosíí. druhým rozumnosti, jiným moudrosti, m ETIKA NÍKOMACHOVA 2S I jedněm zase tímto nebo něčím z toho všeho ve spojení se slasti anebo nikoli bez slasti;' druzí přibírají také zevnější blahobyt. Z těchto míněni jedna vyslovuje mnoho starých mužů, druhá jen málokteří, ale mužové vynikající; i jest důvodno, že žádný z nich se nemýli ve všem. nýbrž že alespoň v jednotlivostech anebo i ve většině jich má pravdu. 30 S těmi tedy. kteří míní, že blaženost jest ctnost nebo nejaká stránka ctnosti, náš výměr souhjasí; neboť k ní náleží přiměřená Činnost z hlediska zdatnosti. Ale jest nemalý rozdíl v tom, klademe-li nejvyšší dobro v pouhý majetek, neho užíváni, v pouhý slav, nebo ve skutečnou IÜ991 činnost. Nebo; tam. kde jcsl pouze stav, jest možno, | že tento nic dobrého skutečně nevykoná, například u spícího Člověka, anebo nějak jinak nečinného, u skutečně činnosti jest lo vsak nemožno; neboť bude jednati Z nutnosti a dobře jednati. Jako při olympijských hrách nebývají 5 věnčeni muži nejkrásnější a nejsilnější, nýbrž | ti, kteří se účastni závodění - z těch zajisté někteří vítězí -, tak se toho. co jest v životě krásné a dobré, stanou účastnými li, kteří správně jednají. Také jejich Život n sobě jest pak příjemný. Neboť radovati se náleží k jevům duševním, každému pak jest příjemné to, Čeho se nazývá mi-10 lovníkem, například kůň milovníku koní, divadlo l milovníku divadla; týmž způsobem také Spravedlnost milovníku spravedlnosti a vůbec to, co jest ctnostné, milovníku ctnosti, U množství se slasti navzájem potírají, poněvadžjimi přirozeně nejsou, kdežto milovníkům krásna jest libé to, co jest libé přirozeně. A tuto vlastnost mají 15 ctnostná jednáni, takže i jim jsou libá í | sama sobě. Jejich život tedy nikterak nepotřebuje slasti jako nějakého přívěsku, nýbrž má slast v sobě. Podle toho, co jsme řekli, zajisté ani není dobry ten, kdo ss neraduje z krásného 38 KNIHA PRVNÍ jednání; neboť nikdo asi nenazve spravedlivým toho. kdo se neraduje ze spravedlivého jednání, ani nenazve Štědrým toho, kdo se neraduje ze Štědrých skutků, a podob- m ně i v ostatním. Je-I: lomu tak, bude asi ctnostné jecnáni slastné samo o sobě. Ale také dobré a krásné, a obojím z toho v míře největší, ačli o nich správně soudí ctnostný človék; a soudí, jak jsme řekli. Nejlepší tedy, nejkrásnější a nejslastnější jest [ blaženost, a nedá se to od sebe 25 odděliti podle nápisu délského:" Nejkrásnější jest spravedlnost, nejlepší zdraví, nejslastnější však to. dostci. co kdo má rád. Všechno :o jest zajisté v nejlepších skutečných činnostech, tSmitO pak. anebo jednou nejlepší z nich dle na- 30 Seno tvrzeni jest blaženost. Zároveň jest zjevno. že potřebuje také zevnějších dober, jak jsme řekli; jest totiž nemožno nebo nesnadno, aby jednal krásně ten. kdo nemá nutných prostředku. Vždyf mnoho věci se koná s pomoci přátel, bohatství :•')■>'• a politické moci jako s pomoci nástroje; nedostatek některých dober docela kalí Štěstí, například nedostatek urozenosti, plodnosti a krásy; neboť není zcela blažen ten. kdo jest ohyzdný, nízkého původu, osamělý nebo bezdětný. I a ještě snad méně. má-li někdo nezdárné děti í nebo Špatné přátele, anebo, ač byli dobři, zemřeii. Jak jsme tedy řekli, podobá se. že potřebuje i takové vnčjši pohody; proto někteří do jedné řady s blažeností kladou zdar. jako druzi ctnost. 3°i ETIKA NlXOMACHOVA 10. Blaženost je v Činnosti Proto také vzniká obtížná otázka, zda se lze blaženost: !0 naučiti nebojí navyknouti anebo | nijak jinak ji cvikem nabýti, Čí přichází-li nejakým božským údělem nebo náhodou. Je-li jeSté něco jiného, Čeho se lidem dostává jako daru od bohů. jest rozumné mysliti, že lake" blaženost jest božím darem, a to tím spíže, čím z lidských dober jest nejhodnotnější. Ale snad bude prospešnejší pojednati o té otázce vji-15 né úvaze, přece v5ak jest zjevno, I že blaženost náleží k lomu, co má nejvíce božskou podstatu, i kdyby bohy nebyla sesílána, nýbrž seji nabývalo ctnosti a nijakým učením nebo cvikem; neboť, jak se zdá, závodní cena ctnosti a účel jest i něčím božským i blaženým. Bude však i mnoha lidem společná; neboť jest možno, aby seji nč-Jfl jakým učením | a péčí dostalo všem lidem, kteří pro ctnost nejsou otupěli. Jestliže vSak jest lépe býti tak blažen než náhodou, musíme uznati, že se věc tak opravdu má. když to. co jest od přirozenosti, jes: uspořádáno tak. aby bylo co nejkrásnřjži, a podobní jesí tomu Í u toho, co pochází z uměni, a z každé příčiny. a«iejv[ce u toho, co pochází z příčiny nejlepší. Bylo by však nadmíru pochybné připisovati náliodťTto, co jest největší a nejkrásnější. 25 I z výměru jest jasno, co hledáme; jmenována tu jakási skutečná činnost duSe z hlediska zdatnosti- Z ostatních dober pak jedna jsou s tím nutně spojena, druhá přirozeně jako nástroje jsou součinná a užitečná. To asi souhlasí) si s tím, co jsme řekli na začátku: za nejlepší totiž | jsme tam stanovili cíl nauky politické, ta pak nejvíce pečuje *c KNIHA PRVNÍ o to, aby občany učinila nějakým:, a to dobrými a schopnými krásných výkonů. Jest tedy zřejmo. že ani osla. ani koně. ani jiné zvíře nenazýváme blaženými; nebol* žádné | z nich nemůže býti nco-1 účastno takové Činnosti. Z téže příčiny ani díti není blažené; neboť pro mládí není ještě schopno takových výkonů; a děti. které tak bývají nazývány, jsou nazývány blaženými pro naději. Jak jsme totiž řekli, jest potřebí i dokonalé ctnos:i I i dokonalého života. Neboť v životě fl se děje mnoho změn a všelijaké náhody a ve stáří i nej-SíasinejSi člověk může býti postižen velikými nehodami, jak se vypravuje v pověstech o Pnamovi; a toho. kdo se dožil takových nehod a bídné skonal, nikdo nena/ývá blaženým. //. Nutnost $;vota k blaženosti Zda tedy nelze ani žádného jiného človeka nazvati bia- in Ženvm, dokud žije. nýbrž podle Solóna jest třeba přihlížeti ke konci? A i když také to nutno ponechati, zdaž jest pak alespoň blažen, když zemře? C\ jest :o zcela zvláSt-ni, zvláště nám, kteří říkáme, že blaženost jest jakousi Činností? A nenazýváme-Ii toho. | kdo zemřel, blaženým, is a ani Solón to nechce, nýbrž Že teprve tehdy lze bezpečně nazývati šťastným Člověka, když již unikl zlům a nehodám, i v tom jest nějaká nesnáz; neboť se zdá. že i zemřelý má nějaké zlo i dobro, když přece je má i člověk Žijící, | ač toho necítí, jako pocty a hanby. Štěstí a ne- 20 3těs;í děti a vůbec potomků. Ale i v tom jest nesnáz. Neboť tomu, kdo Šťastné Žil £2 do stáří a podle toho přiměřeně zemřel, mohou se přihoditi mnohé změny v jeho potomcích, jedni z nich mohou i býti dobří a dojiti života 25 H ETIKA NÍKOMACHOVA podle zásluhy, druzí však naopak, i jest patmo, že se mohou míli všelijak podle vzdálenosti öd rodičů; i bylo by to něco zvláštního, kdyby se i zemřelý spolu měnil a Stával se šťastným a opět nešťastným, ale zvláštní by to 30 byio také, I že by se osud potomků nijak nedotýkal předků, ani po nejakou dobu. Ale jest nutno vrátiti se zase k dřívější nesnázi; snadno se totiž z onoho vyzkoumá i to. co nyní hledáme. Jestliže tedy jest přihlížeti ke konci a tehdy každého nazývati šťastným, nikoli že jest Šťastný, nýbrž že takový dříve byl, jak pak io není zvláštní, nebude-li se v době, kdy W skutečné jest blažen, | pravdivé o něm mluviti, že jim i lotr* jest. i protože žijících lidí nechceme pro zrniny nazývat blaženými a také proto, že máme za to. že blaženost jest ňřCO stálého :i nikterak nepodléhá změnám, osudy VjíaJs u týchž lidi se Cast" pohybují v kruhu; neboř kdybychom 5 se řídili podle , tfich příhod, jest zjev no, že bychom téhož člověka zvali blaženým a opři ubohým, prohlašujíce blaženého Člověka za jakéhosi chameleóna nebo človeka vratce stojícího. Anebo není nikterak-správné říditi se náhodami? V tich přečti není dobro nebo zlo, ale i když jich lidský život mirnovolné potřebuje, jak jsme řekli, 10 1 přece pro blaženost jsou rozhodující ctnostné činnosti, v opaku pak opačné. Pro náš výměr svědčí i přítomná nesnáz. Neboř v žádném lidském výkonu není tolik stálosti jako v ctnostných 15 Činnostech; jsou totiž i stálejší než vedomosti. | A mezí onémi iy. které jsou vzácnější, jsou i nejstálejší, ponívadŽ v nich lidé nejvíce a nejtrvaleji Žiji; loto, zdá se. jest príčinou, že pro ně není zapomnění. Blažený člověk buds míti pravé io, co hledáme, a po celý život zůstane takový, jaký jest; neboť vždy, anebo předevSiin, v jednání a v zkou- 20 máni bude hleděti k tomu. | co jest ctnostné, a osudy, které m KNIHA PRVM ho stihnou, ponsse co nejkrásněji a vždy a všude přiměřeně jako muž opravdu dobrý- a pevný' bez hany. Poněvadž se vSak mnoho věcí, které se liší velikosti a nepatrnosti, přiházi náhodou, tak nepatrné příhody, ať jsou Šťastné anebo jejich opak. nemají pro Život zjev- :5 ného účinku, kdežto velké a čelné příhody Šťastné učiní život ještě šťastnějším - neboť přirozené přispívají k okrase života a jejich užívání jest krásné a dobré -, opačné příhody však Šťastny stav tísni a kalí; neboť působí strasti a brzdí mnohé ! Činnosti. Přece však i v nich prozařu- y.) je krásno, když někdo lehce snáší četné a obtížné nehody, nikoli z nečitelnosti, nýbrž pro své Šlechetné a velkomyslné smýšleni. Jsou-li v životě rozhodující činnosti, jak jsme dokázali, žádný Slastný človek se nemůže státi bídným, nikdy | totiž nebude konati to, co jest ošklivé a Špatné. Domní- *S váme se zaj:sté. že ten. I kdo jest opravdu dobrý a ro- HtH zumný. ponese každý osud důstojně a že vždy za každých okolnosti bude konán to. co jest nejkrásnější, zrovna tak. jako dobrý vojevůdce užije nejpřiměřeněji svěřeného vojska k válečným účelům a dobrý švec Z daných | koží zhotoví dobrou obuv; týmž způsobem pak i ostat- 1 ní řemeslníci a umělci. Ju-li lomu tak. nikdy se asi blažený člověk nestane bídným, ale ovšem nemůže ani zůstati Šťastný, kdyby ho potkal takový osud jako Priama. Ale není ani nestálý, ani vrtkavý; neboť blaženosti nepo-zbude | ani jakýrnikoli nehodami, jež ho stihnou, leda I0 četnou řadou nehod velikých, a z takových se asi nestane opét blaženým v krátkěm Čase. jestliže však ano, ledy po dlouhé a drahné době. stal-|i se v ni účastným velikých a krásných darů. Co tedy bráni nazývati blaženým toho. kdo jest činný v dokonalé ctnosti a zevnějšími statky jest «dostatek 15 ETIKA NlKOMACHOVA zaopatřen, a conikoíi pouze v libovolné době, nýbrž v celém dokonalém životě? Anebo musíme ještě doložiti, že takto bude i žíti a podle toho i zemře, ježto budoucnost jest nám nejasná, blaženost pak pokládáme za konečný cíl, a lo naprosto dokonalý? Jc-lí vSak lomu tak, nazve- 20 me šťastnými | ze žijících lidi ty, kteří to, co jsme řekli, nyní mají a budou míti, a to Šťastnými potud, pokud jimi lidé mohou býti.' Tím budiž zkoumání o tomto předmětu tolik vymezeno; aby však osudy potomstva a přátel vůbec pranic nepřispívaly k blaženosti, jest zřejmá neláskavé a názorem protivným obecným domněnkám; a poněvadž příhod jest 2á mnoho a jsou v nich všelijaké | rozdíly a jedny více. druhé: méně se nás dotýkají, byl by to zdlouhavý a nekonečný úkol. rozbírati každý případ zvlášť, i dost a Či snad to, co řečeno obecně a v obryse. Jestliže tedy. jako některé z vlastních nehod jedny mají 30 pro život nějakou závažnost a význam, | druhé se však podobají ne příliš těžkým, a lak stejné i osudy přátel, jestliže dále rozdíl, který jest v tom. zda kterákoli nehoda postihne někoho za Živa, nebo po jeho smrti, jest mnohem větu) než rozdíl, který bývá v tragédii, a: protizákonné a hrozné příběhy předcházely či .se ději, tedy mu- 35 sime vzíti v úvahu také tento rozdíl, ba snad raději | tu otázku, jež se týká zesnulých, jsou-li účastni vůbecješ-iioib té nějakého dobra, | či jeho protivy; podobá se totiž, i když se z toho něco k n:m dostane, ať je to dobré nebo protivné, že to přece buď naprosto nebo alsspoň vzhledem k nim má slabý a skrovný účinek, ne-li, tak alespoň že to není lak velké a takové sily, aby učinilo Šťastnými 5 ty, kteří jimi nejsou, anebo těm, kteří jimi jsou, mohlo 3těsti odejmouti.* Zda se tedy, že příznivý a stejně i nepříznivý osud přátel se zesnulých dotýká, ale jen tak % KNIHA PRVNÍ a tolik, že ani blažených nečiní blaženými, aniž co jiného podobného. 12. Bi<:lenost je vvci dokonalou Když jsrne toto vymezili, přihlédněme k tornu, zda bia- itf ženost náleží k vécem hodr.ým chvály, či spíše cli; neboť k pouhým schopnostem zřejmé nenáleží. Zároveň se však zdá. že všechno to, cojest pouze chváleno, jest chváleno proto. Že má nějaké vlastnosti a k něčemu jest v jistém vztahu; ncbo( člověka spravedlivého a statečného a vůbec človéka | dobrého a ctnost jistě is chválíme pro jejich jednáni a výkony, lak i siláka a hezce a každého jiného, ježto jesi přirozené nějaký a k něčemu dobrému a rádnému se chová určitým způsoben: To jest zjevno také z chvály, která se pronáší o bozích;' neboť se jeví směsnými, když jsou srovnáváni s námi. a to je tím. Že se chvály, jak jsme ukázali, pronášejí 20 vztahem k něčemu. Vzlahuje-Use vSak chvála k takovým výkonům, jest zřejmo, Že se o tom. co jest nejlepší, ne-pronáši chvála tohoto druhu, nýbrž něco větSího a lepšího, jak lo i můžeme viděti: bohy totiž velebíme jako šťastné a blažené a rovněž z lidí ty. kleři jsou Bohu nej- 25 více podobni. Totéž platí i o dobrech; nikdo zajisté blaženosti nechváli tak jako právo, nýbrž ji velebí jako něco ve větši miře božského a lepšího. V tom smyslu také Eudoxos.' zdá se. dobře obhájil rozkoš co do její ceny; neboť okolnost, že nebývá chválena, UČ náleží mezi dobra, ukazuje prý. že jest něčím lepším, než jest to, | cojest hodno chvály, a takový prý jest Bůh M) a dobro: k těmto prý se i ostatní věci vztahuji. Chvála totiž náleži ctnosti- nehoť touio se lidé stávají schopnými iff ETIKA NlKOMACHOVA krásně jednati -, a rovní?. chvalořeČi náležejí výkonům jak tělesným, tak duševním. Ale toto zevrubně vyšetřiti Í5 náleží snad spíSe těm, I kteří se ve svých pracích zabý-MC2;' vaji chvalořečmi. nám z toho. co jsme řekli, jest zřej-mo. že blaženost patří k věcem hodným oti a dokonalým. Ze tomu takjCSt, zdá se i proto*že jest počátkem; pro len zajisté všichni všechno ostatní konáme, počátek však a příčinu dober pokládáme za něco hodného cli a božského. U. Blaženost je v ctnosti. Roztříděni ctnosti 5 Ježto blaženost jest jakási činnost duše z hlediska dokonalé ctnosti, musíme přihlédnouti ke ctnosti. Neboť tím lépe prozkoumáme také podstatu blaženosti. Zdá se také, že opravdový politik o ni nejvíce usiluje; vždyť chce ob- 10 čany učiniti dobrými a | zákonů poslušnými. Jako vzory takových politiků máme zákonodárce Kre-ťanň 3 Lakc-daimoňanů.* a jsou-li jeitc jiní takoví. Jestliže vgak tato üv:iha náleží nauce politické, jest zjevno. že zkoumáni lotu odpovídá našemu počátečnímu zámeru. Zřejmě pak 15 musíme uvažovati o lidské ctnosti; neboť jsme | hledal: lidské dobro a lidskou blaženost. Lidskou ctností pak rozumíme nikoli zdatnost tělesnou, nýbrž duševní; a blaženosti míníme činnost duševní. Je-li tomu tak, jest patrno, že odborník v politice musí 20 míti jisiou znalost duše, jako len. kdo chce I léčili oči, musí znáti (aké celé tčlo, a to tím spíše, oč nauka politická jest hodnotnější a významnější nad lékařství. Vzdělaní lékaři skutečné velmi usilují o poznáni těla. Tudíž i politik musí uvažovati o duši. avšak pouze pro vytčeny účel 25 a pokud to dostačí k tomu. co hledá'; I zabíhati totiž H KNIHA PRVNÍ důkladněji do podrobností, vyžadovalo by větší námahy, než jest potŕebi pro tento úkol. Mluví se o tom sdosíatek také ve veřejných pojedná-ních/ i jest třeba toho užíti. Například, že v duši jedna složka jest nerozumná, druhá rozumná. Pro rento účel však nikterak nezáleží na otázce, zda obé tyto složky jsou od sebe odděleny tak, jako jsou části těla a všechno, co se rozlišuje dle části, či pouze pojmově jest dvoje, při- 30 razené však jest nedílné zrovna tak, jako při obvodu vy-puklost a dutost. Té nerozumné složce duše se pak něco podobá tomu. co jest společné s rostlinami, míním příčinu výživy a růstu; něhot takovou duševní mohutnost musíme asi předpokládati u všeho, co přijímá potravu, ! i u zárodku i u bytostí dokonalých; a to důvodnčji než i lítí kterou jinou. Tato složka duše tedy má zjevné jakousi dokonalost společnou, ne pouze lidskou; zdá se totiž, že tato složka a tato mohutnost jest Činná zvláště ve spánku, | dobrý a zly človfik se však projevuje nejméně ve S spánku, proto se říká. áe se lidé Šťastní polovicí života nijak neliší od nešťastných. To se děje zcela přirozené; spánek totiž jest nečinností duše. pokud se nazývá ctnostnou a špatnou, s omezením, že sny dobrého člověka, za-sahuji-li tam poněkud nějaké pohyby." | stávají se lepši- in mi než u kterýchkoli lidí. Ale o tom dosti, pomlčme i o stránce výživné, ježto přirozené nemá podílu na lidské ctnosti; zdá se však. že nerozumná jest ještčjiná jakási přirozenost duSe. ač přece nějak jesc účasína rozumu. Chválime totiž rozumný úsudek zdrženlivého Člověka 1 a tu složku duše. která má is rozum. Neboř nabádá správné a k tomu, co jest nejlepší; jest však zjevno, Že jes; v nich mimo rozum ještě néco jiného, co ro2umu odporuje a vzpírá se rnu." Neboť jako ochrnulá údy těla, m ä me-li v úmyslu pohnouti jimi *? ETIKA NÍKOMACKOVA 20 napravo, otáčejí se neobratní | právě v opačnou stranu nalevo, lak jest i v duši; pohyby nezdrženlivých lití i totiž jdou opačným směrem. Jenže na tile ten odchylný pohyb vidíme, v duSt ho však nevidíme. Snad pak, neméně než tam, nutno míti za to. že i vduSi jest něco mimo 25 rozum, co se tomuto protiví a l odporuje mu. Na tom, jak se různí, tu nezáleží. Zdá se v Sak, jak jsme řekli, že i toto jest účastno rozumu; u zdrženlivého Člověka alespoň rozumu poslouchá. JeSte snad povolnější jest u člověka uměřeného a statečného; ve vSern jest v úplném souhlase s rozumem. Zjevně i nerozumná složk?. jest dvojí; ncboC stránka ;o rostlinná nemá nic společného | s rozumem, stránka zádava v$ak a vůbec touživá* jest ho v jisté míře účastná, pokud ho poslouchá a jest nvj poddána.Tak fikáme take, že se řídíme rozumem a radou olec a přátel, nikoli tak, jako se matematik řídi včiou. Väeliká výtka a pochvala väafc ukazuje, že se i nerozumná složka dá rozumem nČ-nuv jak promluviti. | Máme-1 i vlak říci, že také tato složka má rozum, tedy i rozumná služka bude dvojí, jedna má vlastně rozum a má jej sama v sobě, druhá jej má jako dílu:, které" jesc posluáno svého oice. Podle tohoto rozdílu pak rozlišujeme i ctnost, jedny ctnosti nazýváme rozumovými, druhé mravními, rrtQud-« rosí. chápáni a rozumnost nazýváme | rozumovými, štědrost a uméřenost mravním:. Mluvíme-li totiž o mravní povaze, neříkáme, že člověk jest moudrý' nebo chápavý, nýbrž že jest klidný nebo uměřený, ale chválíme taká člověku moudrého, když hledíme k jeho stavu;' ty stavy pak, 10 které jsou hodné chvály, | nazýváme« ctnostmi. 46 KNIHA DRUHÁ pCvod a výměr mravní ctnosti /. Mravní ctnosi. přirozenost a zvyk Je-h dvojí ctnost, jedna rozumová a | druhá mravní. 15 má ctnost rozumová vznik a vzrůst většinou z učení, proto potřebuje zkuScnosti a času, kdežto ctnost mravní (éthi-ké) vzniká ze zvyku, odtud obdržela i jméno." které se jen málo odliSuje od slova „zvyk" (ethos). Z toho jest také patrno. Že žádná mravní ctnost* nám není dána přirozené; neboť nic I z toho, co jest přírodě- 20 né, nemůže býti zvykem změněno, například kámen, který se přirozené pohybuje smírem dolů, nemůže býti navyknut, aby se pohyboval směrem nahoru, i kdyby někdo tisíckrát jím házeje jej tomu zvykal, a zrovna tak ani oheň nemůže býti navyknut, aby se pohyboval dolů, aniž vůbec co jiného si navykne na něco, co by bylo proti jeho přirozenosti. Proto ctnosti nejsou nám dány 3ni od přirozenosti, ani proti přirozenosti, nýbrž ) máme přirozenou 25 Vlohu, abychom jich nabyti, zvykem pak se dokonávají. Dále schopnosti toho, čeho se nám přirozeně dostává. dříve s sebou přinášíme a teprve později projevujeme 49 ETIKA NlKOMACHOVA příslušné činnosti, jak můžeme pozorovat: u smyslů - ne* boí pfisluäného smyslu jsme nenabyli z Častého vidění 30 nebo z Častého slyšeni, nýbrž naopak užívali jsme ho. proiožc jsme jej máli, nikoli Že bychom ho byli užíváním nabyli —, ctností väak nebýváme po předchozí činnosti, jak tomu jest i u ostatních umční. Neboŕ máme-li se něčemu naučiti, co máme konati, r.aučlme se tomu tím. že tn konáme, například ten, kdo staví, stáva se stavitelem, ů ten. kdo hraje na kithuru, stává se kuhanstou. I,u ;i03b i | spravedlivým jednáním .stáváme se spravedlivými, u mířeným pak uměřenými a statečným statečnými. To dosvědčuje laké zjev. jak jej vídáme v obcích; zákonodárci totiž činí občany dobrými tím, zeje tomu na-S vykají, a lojesi přáním každého zákonodárce, klt-rý pak toho dobře nečiní, chybuje, a lim se liší dobrá ústava od ústavy Spatně. Dále každá ctnost vzniká /. týchž přičiň a z týchž i zaniká a rovněž i umíní; z hry na kitharu totiž se stávají t» jak dobří, tak i špatni kitharisté. Podobně | i stavitelé a všichni ostatní, neboť zdobrého stavěni budou dobří stavitelé, ze Spatného špatni. Kdyby tomu tak nebylo, nebylo by potřebí učitele, ale každý člcfvěk by se rodil dobrým či Spatným. Takto je ledy věc má i_ u ctnosti: jed- lí náme-li ve stycích | s lidmi, stáváme Se jednak spravedlivými, jednak nespravedlivými, ajednáme-li v nebezpečích a zvykáme-li si báti se Či nebáti, stáváme se jednak statečnými, jednak zbabělými. Podobně i v žádostech a zlosti. Jedni se zajisté stávají uměřenými a vlídnými, 20 druzí nevázanými a prchlivými, | podle toho, chovují-ti se v lakových případech tak, nebo onak. Zkrátka, stavy vznikají ze stejných činnos:í. Proto jest potřebí, abychom Činnostem dali určiiou povahu; neboť stavy se řídí jejich rozdíly. Tudíž nemálo na tom záleží, zvyká-li si Člověk ft KNIHA DRUHA hned od mládí jednati tak. nebo onak, nýbrž velmi mne- 25 ho, ba všechno* 2. Pomér ctnosti q jednání Poněvadž tedy toto pojednáni nemá účel teoretický. jak "nvvá u mr.irního zkoumání - nehm neirvažniemr abychom věděli, co ctnost jest, nýbrž abychom stí dobrými stali, sice by to nemělo žádné ceny -Jest nutno uvažovati o | praktických jednáních, jakým způsobem se 30 mají konati; ta totiž, opakuji, rozhoduji také o tom, jaké stavy vznikají. Jest všeobecným mlnßnim. a to laké budiž lák ladem, že máme jednati podle správného úsudku, bude však o tom řeč později." i co správný úsudek jest, i jaký jest jeho vztah k ostatnim ctnostem. Budiž však předem | po- i um-1 znamenáno, že každá nauka o praktické činnosti má podávati jen obrys, nikoli zevrubnosi. jak jsme podoikli i na začátku, Že se důvody mají požadovati podle látky: avšak jevy praktického Života a toho. co jest prospěšné, nemají nic stálého, zrovna jako toho, co náleží | k zdraví. Má-li s pak takovou povahu úvaha o otázkách všeobecných, tím spíše úvaha o jednotlivých případech vylučuje naprostou přesnost;" neboť nespadá ani pod uměni, ani pod žádné učení, nýbrž jednající osoby samy pokaždé musí hleděti k tomu, co jest v určitém případě vhodné, jak se to děje i v lékařství a v | kormidel nice vi. in Ale ač tato úvaha má takovou povahu, přece se musíme pokusiti o to, jak pomoci. Předně tedy musíme hlecěii k tomu, že takové jevy zanikají přirozeně nedostatkem a nadbytkem - pro to totiž, co jest neznámé, jest zapotřebí důkazu známých -jako vidíme u síly fi HTiKA NÍKOMACHOVA 4. Podstata ctnosti. Duševní stav (habitus) 2C Nyní jest třeba zkoumati, co jest ctnost. Ježto i du-tevnf jevy jsou trojí, a to city, vrozené schopnosti a stavy." bude asi ctnost nečím z nich. City pak myslím žádost, hněv, strach, smělost, závist, radost, lásku, nenávist. touhu, žárlivost, soustrast, zkrátka všechno to, s Čím jest spojena libost nebo nelibost;* vrozenými schopnostmi pak to. podle čeho se o nás říká, že jsme citüm přístupni, na- 2? přiklad čím jsme schopni. | že se můžeme hněvali, cíliti bolesl nebo soustrast; stavy konečně to. co působí, že se k citům chováme správne* nebo nesprávní»* například v hnevu sc chováme nesprávně, je-li prudký nebo bezuzdný, správní se chováme, zachovávámc-li střed, a podobní i v citech ostatních. Tedy ani ctnosti, ani Špatnost) nejsou city, poněvadž 30 pro city nebýváme nazýváni | ctnostnými nebo Spatnými, ale isme tak nazýváni pro ctnosti a Špatnosti, a poněvadž pro city nebýváme ani chváleni, ani hanění - nebývá zajisté chválen ten, kdo se bojí nebo se hněvá, ani i toť nebývá hanin ten. kdo se hněvá prostč, | nýbrž len, kdo se hnčvá určitým způsobem -, pro ctnosti a špajnosti však býváme chváleni nebo haněni. Dále hněváme se a bojíme se nezávisle na rozhodováni, znakem ctností jesl vlak rozhodování, anebo nejsou bez něho. Kromě* toho se ří-5 ká. že při citech | jsme vzrušení, při ctnostech a Špatnostech se však neříká, že jsme vzrušeni, flýbrž Že jsme v nějakém trvalém stavu. 2 týchž důvodů však ctnosti nejsou ani vrozenými schopnostmi; neboř se ani neříká, že jsme dobři, ani že jsme špatní jenom proto, že jsme prostě schopni citů, ani nebýváme proto chváleni a haněni. A konečne" vrozené .% XXIHADRUHÄ schopnosti jsou přirozený m darem, dobrým: však či Špatnými se nestáváme od přirozenosti; mluvili jsme o tom lo již výSs. Jestliže tedy c:nosti nejsou ani city, ani vrozenými schopnostmi, zbývá jen. Že jsou stavy. 5. Ctnost je střednosti Povídali jsme, do kterého rodu ctnost patři; jest však nutno nejen takto říci. že jest stavem, nýbrž jeatě, I ja- I5 kým asi." Jest tedy třeba říci. že každá zdatnost čini dobrou nejen bytost samu. jejíž jest dobrou vlastností, nýhrž také její výkon dčlá dobrým, například zdatnost oka činí řádným oko samo i jeho výkon; neboř ona působí, že dobře vidimc- Podobna zdatnost koně | čini kone* způsobilým, 20 že dobře béii. nese jezdce a odolává nepřátelům. Jestliže tedy ve všem se víc tak má, i u človeka zdatnost duševní Či" ctnost bude asi stálou vlastnosti nebo stavem, jimž se Človék stává dobrým a jímž svůj výkon «čím dobrým. Vysvetlili jsme již, kterak se to stane. | ale i tak to bude 25 zřejmo, podiváme-li se, jaká jest jeho přirozená povaha. Ve v5em. co jest nepřetržité i dělitelné, můžeme postihnouti Část vétží, menší a rovnost,* a to bud vzhledem k věci samé nebo vzhledem k nám; rovnost jest jakýsi střed mezi nadbytkem a nedostatkem. Středem vzhledem k věci nazývám pak to. | co jest od obou konců stejně vzdále- .<(! no, a to jest u všeho jedno a totéž, vzhledem k nám však Středem jest to. co není ani vfitSf, ani menši; to však není jedno a totéž u vSech lidí. Například jestliže deset jest mnoho a dvě málo. pokládá se za střed vzhledem k věci Sí HTIKA NiXOMACHOVA tom nejen vScobecné, nýbrž i přizpůsobiti to jednotlivým případům; nebof tam. 30 kde se pojednáva o ! praktickém životě, vScobccnč věty jsou pľlliä prázdné, žatu částeční jsou prnvdivíjSi; vždyť praktické jednáni se týká jednotlivostí, s těmito tedy tvrzeni musí souhlasili. Toto pak jest nuino vzíti z popisu. Tak mezi bázni a smělosti jest středem statečnost; iin?'1 | z lidi pak překračujících míru ten. kdo ji překročuje v nebojácnosti, ICSI bezejmenný -jako mnoha věc jest bezejmenná, - kdo vSak překročuje míru v odvážnosti, jesl nerozvážný smčlec. kdo v bázni míru překročuje a v odvážnosti jí nedosahuje, jest zbabelec. 5 Při slastech a strastech, ovsem ne při I všech, a jeStě méně" při strastech, středem jesl uměřenost, nadbytkem nevázanost. Sotva jsou však lidé, kteří nedosahuji miry ve slastech; pročež takoví ani jména nemají, snad je můžeme nazvati bezcitnými. V peněžních záležitostech v dáváni a braní středem jest m Štědrost, nadbytkem | marnotratnost a nedostatkem lakomství. Co do nadbytku a nedostatku jsou vgak k sobč v poměru zcela opačném; neboť marnotratný člověk v dávání má nadbytek, v braní však má nedostatek, kdežto čo KNIHA DRUHA lakomec má v bráni nadbytek, v dávání nedostatek. Nyni ovšem mluvíme pouze v obryse a povšechně, spokoju- !S jíce se s tímto rozlišením; později bude o tom pojednáno zevrubněji." V záležitostech peněžních jsou jeíté jiné vlastnosti, tak středem jest velkorysost - neboť velkorysý Člověk se liíí od Štědrého; u onoho totiž jde o velikost, u tohoto o skrovnosL Nadbytkem jest nevkus a okázalost, nedostatkem ' malichernost; tyto krajnosti se tedy liší od kraj- zo nosti štědrosti, jak se liší, bude řečeno později. Co do cti a necti jest středem veikomyslnost, nadbytkem takzvaná nadutöst. nedostatkem jest malomyslnost; jako se vSak dle toho, co jsme řekli, má k velkorysosti štědrost, která se od ní liSí skrovnosti, tak se má k vel- ^ komyslnosti, která směřuje k velké cti. nějaká vlastnost. jež se vztahuje ke cti skrovně, jesl totiž možno Žádali SÍ cli, jak se sluší, ale také více a méně. než se sluSi, i nazývá se ten. kdo překročuje míru v žádosti, ctižádostivým, kdo miry nedosahuje, slove člověkem bez ctižádosti, kdo I zachovává siřed. jest bezejmenný. Zvláštního jména 30 nemají také příslušné vlastnosti, pouze vlastnost ctižádostivého člověka se nazývá ctižádosti. Proto si tu krajností Žádají místa středu a my také jmenujeme toho, kdo zachovává střed, někdy ctižádostivým, někdy člověkem bez ctižádosti a | chválíme někdy člověka ctižádostivé- \i0 ho, někdy nectižádostivého. Později povíme, z jakého důvodu to Činíme; nyni pojednejme o všem ostatním týmž způsobem, jak jsme začali, Také u hněvu jest n ad by cek. nedostatek a | střednost. s Poněvadž vSak téměf žádného zvláštního jména nemají, nazveme toho, kdo zachovává střed, klidným a střednost pojmenujme klidnosti: z krajnosti pak ten. který míru překročuje, budiž nazván zlostným a ta jeho chyba ETIKA NÍKOMaCHOVa hněvivostí, kdo pak míry nedosahuje, budiž zván třebas člověkem bez hněvu a ten nedostatek slovem bez hněvu. Jsou všafe ještč jiné tri středmosti, které sice máji I mezi sebou jakousi podobnost, pícce se však od sebe liSi; všechny Iři totiž máji vztah ke společenskému styku v řečech a v jednáních, liší se v&ak tím, že jedna se tyká pravdy v nich, d ve ostatní se týkají příjemnosti; z těchto pak. jedna se týká příjemnosti v zábavo a druha ve všech ostatních životních stycích. Musíme se tedy ií zmíniti i o těchto, abychom | tím spise videli, že střed-rtost zasluhuje chvály ve vScm, krajnosti však že nejsou ani správně, ani nezasíuhuji chvály, nýbrž hany. Většina z nich také jest bezejmenná, přece se väaJc musíme pokusiti, abychom je, zrovna jako ty ostatní, pro jasnost a srozumitelnost pojmenovali. Co se týče pravdy, I budí í ten, kdo zachovává střed, nazván pravdivým a strednosl pravdivosti, kAežto zastíráni, které z-imý&lí jcvciSovánim. chlubností j ten. kdo ji má. chlubiliřm, zamýšlí-li pak zmcnSuvání, záludností a človek záludným." Co-se týco příjemnosti v zábavů, jest ten, kdo zachovává střed, obratným společníkem a vlastnosti jeho jest 25 viipnost, nadbytkem pak jest saškovnost | ä ten. kdo ji má, jest Saüek. kdo niá nedostatek, jest mrzout a .stav jeho mrzoutstvi. Co se týče ostatní příjemnosti v denním životě, ten, kdo jest příjemný, jak se sluSi, jest přívětivý a střednost jest přívětivosti, ten vSak, kdo upŕíHSuje, nemá-Ii při tum žádného vedlejšího úmyslu, jest lichoď vy. aledčje-Ii se (o pro vlastní prospěch, jest pochlební- 30 kern, a ten, kdo tu nemá pravá míry | a ve vSem jest nevlídný, jest svárlivý a nevrlý. Střednosti jsou však také v citech a v tom, co s nimi souvisí; štuci neni sice ctností, př&ct však i člověk 62 KNIHA DRUHÁ Stydlivý bývá chválen. Neboř, i tu se mluví o člověku, který' upMIiSuje aktéry středu nedosahuje; ten. který upříliguje, jest jako čiovek zaražený, jenž se všeho ostýchá, poiorn se mluví o člověku, který míry nedosahuje ' nebo zcela ve všem jest nestoudný, a konečně len. kčo 35 se přidržuje středu, jest stydlivý. Nevole jest střed mezí i lox1 závistí a Škodolibosti, a tyto city se týkají zármutku a radosti nad příhodami bližních; nevoii totiž má rozhořčený člověk nad tím. dařt-li se dobře těm, kteří toho neza-sluhují, závistivý v$ak ho předstihuje a rmouti se nad ( těmi, kteří se vůbec mají dobře. Škodolibý vsak do té s miry v zármutku zůstává pozadu, Že se nad těmi. kteří se mají zle. právě raduje. Ale o tom mluviti bude příležitost ještě na jiném místě. O spravedlnosti v5ak. jirzto se o ni nemluví pouze v jednom významu, budeme později pojednávati uk. Ž.e ji rozložíme v její dva druhy a u každé ukážeme, jak jest středem; stejně také o I ctnostech rozumových. m 3. Úvahu o protivách ctnosti Poněvadž tedy jsou vlastnosti trojího druhu, a to dvě špatné, z nichž jedna znamená nadbytek, druhá nedostatek, a jedna dobrá, která znamená střednost, lak jedna k druhé jsou nějak v protikladu; krajní totiž jsou v protivě ke střední i k sobě navzájem, . střední pak ke krajním; 1-5 neboť jako rovnost proti menši části jest věíSi, proti včtši pak mens"i, tak stav, který zachovává střed, jest proti nedostatku nadbytkem, a to jak v citech, tak v jednáních. Statečný Člověk se proti zbabělému jeví smělým, proti 20 smělému však zbabělým; stejně pak se i uměřený člověk proti bezcitnému jeví nevázaným, proti nevázanému však nich stavech, nýbrž aby byl« také vymezeno, co jest správný úsudek a jaký jest jeho výmčr. 2. Podmet rozumových ctností 35 Když jsme iridii i duäevtil ctnosti, řekli jsme, že se tý-lí»" kají jednak | mravu, jednak rozumové schopnosti. O mravních ctnostech jsme již pojednali, o ostatních promluvme nyní, .i!e nejprve učiňme zmínku o duší. Řekli jsme již dříve, že jsou dve" složky dulo, rozumná S a nerozumná; : nyní vSak musíme lýmž Způsobeni rozděliti složku rozumnou. Předpokládejme tedy, že rozumové stránky jsou d ve", jedna, kterou pozorujeme uková jsoucna, jejichž počátky nemohou býlí jinak, a druhá, kterou uvažujeme o tom. co může býti jinak. Vždyť jsou-li předmčty různé rodem, jest různá rodeťn také duševní 10 stránka i přirozené určená pro každý přeilmél. pončv.i.:/ poznání se tu děje podle jakési podobností a příbuznosti. Budiž pak jedna / nich nazvána stránkou poznávací, druhá stránkou usuzovací;* nelnu' uvažovati ;i usuzovati jest totéž a nikdo neuvažuje o tom, co muže býti jinak. A tak : s usuzovací stránka jest | jednou jakousi cási: .složky rozumné. Jest tedy tpeba pochopiti, který stav obou líSchlO -sciú-nek jest nejlepSi; nehni (o jesi ctnosli obou. ctnosti pak jest io, co jest vlastni výkonu. V duši jcsi trojí počátek, který ovládá jednáni a pravdu; smysl, rozum, žádostivost.' Z nich smysl nem" počát- 2» kem žádného jednáni; to jest zjevno z toho, | že zvířata mají sice smysl, ale nu jednání účasti nemají, Co pak v myšlení just klad a zápor, ro v žádáni jest následováni a unikáni;* a tak, když mravní emost jest zimčinč voíicim 150 stavem ľ: záméiná volba jest u vážená žádost, musí proto, ■c-;i volbu správná, úsudek býti pravdivý a žádost 25 ;pr;>v-.á. a musí býti totéž, co onen jistí a začínt lato jde. To tes" íedy prak'ické myšleni a pravda.* dobrem a zlem myšleni teoretického však, které nejedná a netvoři,. je?" pravda a lež; nebo' lojest výkon ceié složky rozumne, kdežto u stránky rozumové, která směruje- k prak- 19 t ■ zrnu jednání, výkonem iesl pravda, která souhlasí se správnou žňdostí. Počátkem jednáni tedy jest záměrná volba, odkud po-.; áxí pohyb, aie ne účel. počMkem zámerné volby vSak jest /.Jdos: ;i rozumová úvaha, určená účelem; proto an; bez rozumu a přemyšleni, ani bez mravního stavu ne-iif zámerné volby; správné jednaní totiž a jeho | opak v jed- ö náítí není bez přsmýSleni a he"/ mravní povahy. Avšak přemýšlen: samo lúčim nehýbe, riýhrí. [G, [tíS směřuje k nějakému účelu, a praktické. I Nehoí tuiořMi I <"' i myšicni tvořivé, káždy totiž, kdo nicö tvoři, pracuje za nejakým účelem, a jeho dílo není naprostým účelem, nýbrž vztahuje se k pĚčemu a náleží ničemu. Ale obsah . '?st účelem; neboť cíleni jest správné je d mini a /a iíost k němu směřuje. Proto '/»merná volba jest Žádající rozum ( nebo přcrnýSlejfcí Žádost, a lakovým počátkem 3 jest člověk._______________ PředmSiern zámerné volby vsak není nic. co se stalo, jako například m kdo se nerozhodne, aby ilion bylo rozborenú; o lom ;oi:ž. co mmulu. nikdo se neradí, nýbrž :■ torn, go bude a co mClŽC býti, to vsak, co minutu, nemůže se nestáli; proto správné dí Agathón " Vžthŕ m téz •>(-/;;< i/dnato by trČinit, io ať nestane Ptf, en sa jetlnQu suitiyjii. 151 rozumní lidé jsou dovední, ň říkáme to také o lidech zchytralých. Rozumnost tou schopnosti není, ale není bez 30 ni. Jak bylo řečeno a jak jest zjevno, | ono duševní oko" nenabývá toho stavu bez ctnosti; neboť závéry, které obsahují počátek toho, co má býti konáno," znějí: „Poněvadž takový jest cíl, a to nejlepší", ať jcsi pak jakýkoli; nejaký libovolný případ může býti dokladem. Terato cíl se vsak nezjevuje nikomu, lec* Človéku dobrému; neboť 35 Špatnost převrací | soud o tom a v počátcích jednání uvádí v omyl. A tak jest zřejmo, že jest nemožno, aby byl lt«Wb někdo rozumný, neni-Ii také I dohry. Jest tedy nutno opčt uvažovali i o ctnosti. Také ctnost se má k dovednosti podobní, jako sc k ní má rozumnost - není to sice totéž, ale podobné -, a tak se má i přirozená ctnost k vlastní ctnosti. Zdá se íotiž. že ví ich n i lidé jednotlivé povahové vlastnosli, které mají, 5 mají | jakM od pfirozenosii - neboť to, Že jsme spravedliví, náchylní k umčřenosli a statečnosti a tak dále, máme hned od narození -; ale přece hledáme nfico jiného, co jest dobrem ve vlastním smyslu, a že takové vlastnosti máme jiným zpüsobcm. Neboť i dčíi a zvířata mají přirozené vlastnosti, ale hez rozumu se zdají lu býti äkodlivé. j Alespoň tolik, zd;í .se. jest yidéli, Že jako silné télo, kdy?- se pohybuje bez zraku, silné klopýtne, protože nemá zraku, tak i tu; když však nabude rozumu, nastane v jednání rozdíl a Slav, který dosud byl jen podobný, stane se ctnosti ve vlastním smyslu. Jako is tedy u složky, které náleží minéni, jsou dva druhy. ' dovednost a rozumnost, tak i u mravní jsou dva, ctnost přirozená a ctnost vlastní, a z nich ta vlastní nevzniká bez rft?umnustL______________________________ Proto nékteří říkají, že všechny ctnosti jsou rozumnosti a Sokrates svým zkoumáním jednak měl pravdu, jednak 166 byl na croylu. Chybil totiž v tom. Ze se domníval, že Všechny ctnosti jsou druhen" rozumnosti, v tom však. Ze nejsou bs2 rozumnosti, soudil správně. Známkou toho 20 jest toto: í nyní všichr.i, kdykoli vymezuji ctnost, dodávají, kdy? promluvili i o com, k čemu se vztahuje, že jest io stav ve shodč se správným úsudkem; správný pak jest v rozumnosti. Podobá se rody, že všichni j;;ksi '.uší, | že 25 :2kový stav ve shodě s rozumnosti jest ctností. Ale musíme tojeStě ponSkud změniti; ctností jesi totiž nikoli stav, který jest pouze ve shodě s€ správným úsudkem, nýbrž Stav s pomocí správného úsudku. Správný úsudek vsak v :.Seh vécech jest rozumnost. Sókr;iiés .ve tedy domníval, že ctnosti jsou úsudky - všechny prý totiž jsou vedením —, | my však máme zR to, že jsou i pomoci ásud- *:■ ku. 'Ĺ toho jesl ledy zjevuo. že neni možno, aby človek byl opravdu dobrý bez rozumnosti ani aby byl rozumný bez mravní ctnost:.____________________________^^_______ 'I ::u jest řešen důvod, kterým by mohl nčktlu namitiiii, že totiž ctnosti jsou od sebe oddelený; íc (ýž Človek nemí úplné vlohy pro vSechr.y, | takže některé ctnosti }i% nu- IS byl, jiné jeSté ne; to jest ovšem možno při ctnostech při-rozených, ale při ctnostech, dle nichž se Olovčk | nazývá iwi" prosiě dobrým, jest to nemožno; nebot ty všechny bude míti zároveň s rozumností j ta jest jedna. Vidíme, že rozumnosti by bylo potřebí, i kdyby k praktickému jednáni ničím nepřispivahi, poněvadž jest ctností jedné rozumové stránky, a ?.e by hez i rozumnosti ani 3 bez ctnosti nebylo správné ;*.áměrné volby; ctnost totiž určuje cil jednáni, rozumnosí prostředky. Ale rozumnost zase neni i^idřízená moudrosti ani vyš-Ši stránce rozumové, jako Uikařstvj není nad zdravím; nebotji nepoužívá, nýbrž hledí k lomu, jak by vznikhi, přikazuje tedy pro ni, ale nikoli jí. Bylo by to něco IÚ7 kteří si pí*i Inkových zábavách vedou vtipné, jsou oblíbc-IS ní u tyranů; neboť se | íiovedou učiniti příjemným: v Com, po čorn tito íouŽí; i potřebují takových. 2dá se tedy, že takové věci poskytují štčslí, póricvádS mocni lidé si jimi krátí volný čas, ale chování takových lidi není žádným důkazem; neboť ctnost a rozum, zdroje krásných činností, nezakládají se na moci; a utikaji-li sc 20 oni lidé, poněvadž nemají smyslu | pro slastí čisté a ušlechtilé, k rozkoším telesným, nesmime proto mysliti, že tylo jsou Žádoucnéjší; vždyť i děli myslí, iz nejvyšší jesi to, čeho si nejvíce váží. Jesi tedy pnchopilel-no, že jako (15tém se zdá vzácným něco jiného než dospelým, tak i Spatným lidem nČco jiného než lidem 2i ctnostným. Jak jsme tedy již | často opakovali,* vzácné a zároveň příjemné jest to. co lakovým jest Človeku dobrému; a každému jest nejmilejSi ta činnost, klerá se shoduje s jeho vla.sinim stavem, tedy dobrému človeku jest to jen skutečná činnost podlí; ctností. Nesmíme tedy blaženost hledali vu liře. Bylo by u> zajisto néCQ zvláSlniho, aby cílem byla hra .1 abychom se ic po celý řivot namáhali a zle snášeli | pro pouhé hraní, Neboť všechno takřka volfmc proio, abychom dosáhli nčČeho jiného, jen blaženosti nikoli; tato loliž jesi cílem. Bylo by vátu poíelilé a přllis" dčtinskc starali se a pracovati jenom pro hru; zdá se však .správný výrok Anachar-suiv." „Hráti si. abychom mohli pracovali." Neboť hra se *■> podobá odpočinku I a odpočinku potřebujeme, pioiožc lir;" nemůžeme nepřetržitě pracovali. | Odpočinek tudiž není cílem; jest totiž pro skutečnou činnost. Zdá se. Že blažený život jesi život cinosiný; rento však jest životem vážné práce a nikoli hry. Lepším lake' nazýváme to, co jest vážné, a ne co jest žertovné a zábavné, 5 a vážnější vždycky nazýváme take | činnost lepší složky 262 a lepšího človeka; činnost tohoto lepšího pak jest heci-notnejSi a hhiživejŠi. Tilesných rozkoší může užíti kdokoli, i otrok, nemění než človék velmi ušlechtilý; podílu na blaženosti však o'rnku nikdo nedá. leda by mu dal také podíl nL příslušném živote. Neboť blaženost nezá-e-žt v zábavách takového druhu, nýbrž v ctnostných činnostech, jak jsme vysvetlili již výše." m 7. .Ve;i>íy:' blaže HO xtjů '•• Činnosti rGZJtmavé Je-li blaženost činnost: z hlediska ctnosti, rozumí se, že z hlediska ctr.osli nejhodnocnijší; a to jest asi cinosl toho, eojesl v nás nejušlechtilejší. Ať jest to ro/.urn, ať nécrjr.ého. co.jak.se zdä. přirozené vládne a vede l a má 15 poznám věci kr;':snych a božských, af samo jesi božské, iií ze všeho v r.js jes; božstvu nejbližší, bude jeho činnost ve shodě s vlastní ctnosti dokonalá blaženos:. Zmínili jsme >e již. že tato činrtosl jesi rozjímavá." Tu souhlasí. tuSim, jak s dřivěJNÍ nasi úvahou. tak s pravdou. Neboť lato | skutečná činnost jest nejhoduoluéJM; nejhod- >:) n.itnčjs: /e všeho v nás totiž jest ro/um a předměty to/.u-mujsou zase ncjhodnotnejSi v oblasti poznání Také jest ncjslálcjSi; neboť rozjímati můžeme nepfelržitč vice než konati cokoli jifl£ho Míníme dále. že blaženos-. musí býti spojenu se slasti, a tu činnost se zřením k moudrosti jesi sötihlasnc" uznávána u nejvi-sinejši zeiiiosiných činnosti; | filosofie sed)1, jak se zdá. poskytuje slasli podivuhou- 2.-» ; é ? i sloty a trvalosti, i jest důvodní živni USeh, ktefi včdi, radost nejí i než ižcli, kteří teprve hledají. Takzvaní" soběstačnost bývá asi především spojsna s Činnosti rozjímavou; neboť věcí nutných k Životu potřebuje jak človek moudrý, tak i spravedlivý a všichni ostatní, ale jsou-li 30 26.1 dostatečné opatřeni vsím potrebným, potřebuje spravedlivý člověk jeStě jiných iidi k tomu, aby na nich a s jejich pomoci spravedlnost uskutečňoval, a stejné; tak i človek uměřený a statečný a každý jiný. moudry človčk však, i kdyby byl sám pro sebe. může rozjímali, a to tím více, čím jest moudřejší; snad by bylo lépe, kdyby měl spolu-H77h pracovníky, ale přece | dostačuje úplné sám sobě. Zdá se, že ona jediná jest pro sebe milována; nebo! mimo rozjímání nám neposkytuje nic jiného, kdežto z praktického jednáni nabýváme vedle jednání samého ještě* něco více nebo méně. Dále se zdá, že blaženost jest v prázdni;" pracujeme zajisté, abychom si opatřili prázden, a válčíme, abychom žili v mini. Cinost! praktického jednáni tedy uskutečňuji svou činnost v život C občanském anebo ve válce; činnostmi v těchto obkislech se puk zaneprázdnujeme a válečnou činnosti již docela, neboť nikdo nechce válčili. 10 aby válčil, ani se je» proto | nechystá k válce; byl by zajisté krvežíznivcem len. kdo by si z přátel činil nepía tele. fen aby byly boje a vraždy. AU; .m: činnost politikovu nemá prázdno a kromč samt': správy života v ohei zjednává jesič sohě a občanům moc a pocty nebo blaženost. :i která jest ovsem rozdílná oil činnosti politicko a zřejmé laké jiná. nez je ta, klcrou hledáme. Jestliže tedy z ctnosmých činností co do krásy a velikosti mají přednost ty, které Se tykají správy ohee a války, a ty jsou.s volným Časem neslučitelné a srnčí1 ují k nejakému ciii a nejsou samy pro sehe žádoucí, kdežio činnost rozumu, ježto jesl rozjímavá, vyniká nad ně vnicř-20 ni hodnotou | a mimo sebe nesmérujejiž k žádnému čili, protože má svou vlastni dokonalou slast - tato stupňuje činnost -. tedy zjevné v této činnosti jest soběstačnost, prázden a neúnavnost, pokud u človčka jest možno, a vše 264 o,' ač tolo vyniká nad víc složené, o tolik takéjebočinnoslnadjinouctnostnoučinnost. l Jc-li tedy .'o rozu::: vzhledem k číovéku néco božského, jest božský také život podle rnzuuu; vzhledem k lidskému životu. N'ť'r.1 tedy člověk, jak ir.ravokárei hlásali.* jen lidsky smýšleli, i když jľsi pouze člověkem, i-.ni jako smrtelník omezovati ie na věc: smrtelné, uýhrž má se snažui. pokud možno, aby se stal nesmrtelným,' a činiti všechno za líni účelem, aby žil ve slnxie s tím, co jest v něm nej-vysSihn; neboť i když ! jest 10 nepatrné vnejšim leskem. U7X-vnitřním významem a hodnotou daleko nad vše vyniká, •li zdá mí /:■ Ipto u každého tvorí jeho pravé já. ježio jest nejvýšsi .i nejlcpSi; hylo by to tedy něco zvláštního, kd) iy ':nv£-k nechtěl ÄHi svým vlastním živořeni. nyh;/. životem nikoho jiného. Kytli -"- budu hoditi i lo.cn jsme 'i řekli dříve:' nejlepší .i neipřijeinnějši každému jcsl 10, co |csi ;••■.: přirozeně vlastni Tedy pro člověka jest u> Život podle rozumu, ponŽvadžiojesi nej vice člověk. A tak leniti ?\ k sobe spravedlivé, statečně a jinak ctnostní ve stycích 265 POZNÁMKY' 25 f&iztié uměn» a ka:dá věda: ilovo TC-XW(| znamená nejen krásne uinčm. nýbrž vůbec umelou dovednost, odbornou činnos'.. řízenou melodicky teorii. Mcfloous v obvyklém významu znáči posiup jimž se nabytá po/.na;ků i ..cesta -za ničím"), zde víak védu >air.u — i praktické/ctimmi trpii^«. Kec. sloves« iTrHÍ7Tevv = jednali, býíi prakticky činný; znamená činnost, feteca vyplývá z rozumového odhodlám, proiu se toho slova užívalo jen Oilovřku.Adj, „prakticky" pak nemá dnes Obvyklý význam, nýbrž lyká se toho. co se na korali — unbtii /est ">■ k femu všechno smeruje; etickí zkoumáni vytház: ud ole človeka, poněvadž mravnost nebo cmosi čini člověka dobrým a poněvadž dobré jest vícchno to, co vyplňuje svůj účel neho s*'é iirteni. Proto fil a blaýenost človeka, jeho* dobro blaíi, palŕi r.a začátek etického zkoumáni, ani? jest jeho formálním objektem - Definice dobra poehá/i od Ľudoxa (srov. X 2). Kecké tt-faOov má Üräi význam; rozumí sc jím nejen dobro morálni, nýbrž i příjemnost, učel. zdatnost, dokonalost. Tč&oe. znamená konec, účel a dl, a tak tclos jest i agathon, rozumí se jim konec vývoje vc *>5tfin děni .1 konaní; cilem vývoje jest pak •ŕútnu, dokonalý $.ta\ přirozený. To. co tohoto stavu dosáhne, jest dokonale j dalSi vývoj jest zhorícnim. To Aristoteles dokazuje, shooně s ľlatônem. ve vývoji v organické přirodé i v kulturních útvarech Rek neznal vývoje jako absolutního zákona. Srov. Fr. Novotný. GyrwiasiOfí. Úvahy n řecké kultuře, Praha 1022, 26 lak bychom postupovali do nekonečna: dobro má raz cíle. ledy postup v cílech nejde do nekonečna. V Met. !I 2 Aristoteles pi5e, ' Číslice před hesly označuji stránky prekladu. V nčm je pnsluSné místo vyznačeno hvězdičkou. 776 POZNÁMKY že v ničertí like postupovali de> nekonečna, ari původ hmotného -cize odvazovali z ničeno jiného do nekonečna, an' účel. i prav: „Ti, kde tvoři nekonečno Ufoctgnv). nevedomky odstraňuj: povahu dobra ~ — idespnň y obryte vysKhnnuii: loHoio obrazného výrazuAnSiotílcS užívá cítě v daliim výkladu F.xak::íosti touž sodlc Aristo:ela nelze poradovati ve viech zkoumáních, tak nap*, v etických. Nehol predné o krásných a spravedlivých věcech, o nichž se v clicc ;edna. jest tolik různých mmčni. ze by se docela někdy mohla zdáti, že jsou pouze vřci dohody, úmluvy (tnutu) a nikoli ze jsou ;a-;ovc přirozenou povahou tgvíjr.i) V etice ta politice t jest nulito správnost vyjádřiti časio jen v obryse, musí Stačit; uspokocvé" dykázait skutečnost Ir« «Ti). Tu se ?Mi${ uplatňuje empirická složka, neni tu vědy v pravém slova smyslu, která se /abýva nej-vySSÍmi pojmy, pro něž ní není důvodu; je tu spiíe jakási smyslová soudnost, jakési konkretn, myUenr, v\povědí jeji jíou i individuálni, logicky ne úplne vyádřitelné; zahrnuje proud života, děni. které není možno vidy po;rno*ě vystihnouti, jak je lomu u moudrosti, tcttmž předmětem nen; děni. nýbrž se zabývá eint, co je v dčni trvale, včěné. nepodlehj zničné ?'u c filosofie teoretická. PrjJtiicka filosofie via« přibili i L tonu. in může býlí jinak (Srov. VI 2: 4 I Proto Aristoteles pra\i, že ifl -:a neni védou exaktní Ovicm zave podle nčho vystiženi imo c-il;j.;„', znamená človeka, který je pod ochranou dobrého daitnona. Pojem eudaiiuonic v etickém smyslu Aristotelove obsahuje Jtésti človeka, vyplývajíc; z radostného tvořeni činného života. Stnv. Úvod. — dohře jednati a dobře se milh ve spojeni j adverbiem eó nebo xaXiÄe /nací -nQoVrrw dobí e dél im, jednám a dobře se mim. KuX£>t iroáTTELv ve významu .dobře se míti" jest podmfnčno konáním krásných včel,. }m\a iTgtiTreii» (I 6); ve výkonu jest dobro a blaho. Proto v překladu vyjádřeny významy oba. Aristoteles chce podepříti učeni. Že blaženost záleží ve skutečné Činnosti, v uskutečňováni (viz 18). Srov. také Platón, Gorg. 507 — jest néjakéjiné dobro o sobě' Aristoteles mysli na Platónovu ideu dobra. — Platón byl v nejistoty... zda cesto vychází od počátků: srov. Platón. Rep. 510 b. - AqxA " počátek* znam-ni počátek řacy, první, odkud nčco vychází., vzniká nebo se poznává (principium essendi nebo cognosccnGi). Viz Met 1013a-18. 278 POZNÁMKY 29 ixámé jednak nám, jednak its! známě prosti: ttqô« ^jacU — ôt-Xiľ^t Jeto známý protiklad pojmů „subjektivní-objektivní"",jako protiklad pojmů „dřlvéjSi"*, :j. o sobe. ontologický, a „poziéjsi". rj. dŕivéjäi pro nás, časové. Tak tvar. pojem véci je díivéjSl a známejší, kdežto jednotlivé véci. patrici pod ten pojem, jsou prvni a. známejší pro nás. O tern Aristoteles jedni v Kfet. V II. To je lim. že poznáni nade počíná smyslovou zkušeností, vnímáním zvlást-niho, a íeprve ponenahlu myilcnim, srovnáváním se získává v5e-obecno. pojem. Jest to známy postup a posteriori. Ovsem mySlenl může vychizeii lakéodtoho, co je vécné drives, a proto známčj$i (srov. VI 3; veškero učeni se déjc z toho, co bylo dřtve poznáno; ij. jednotlivé vřci poznáváme tím. 2e je podřaďujeme vScobecnu. jehož znalost máme již dřivé. V\zAPr. 67a 2$;APo. 71a 28), tedy a priori, jako v matematice. Výraz «a posicrioriJ. tj- empirické poznání, zistal dodnes, kdežto pozninl li priori" doznala Kantem zmíny, který tím mysli, že poznáni záleží v poznávacích formách subjektu, tedy nikoli, že vychází z podstaty véci. A tak podle Aristotela tvar jako účel a dobro jest co do pojmu dřívéjiíí, vývoj pozdéjSl, pro nás. subjektivné, v*ak se zdi. $e vývoj jest dřívéjal. tvar, skutečnost pozdéjll. _... lakže lo, co je« vývojem pozdéjSl. ;cJtpŕirozer.édHvéjäl."(/,>iYr 261a l-i)Odru,dArislotclovnuČcnl, že dokonale předchizi nedokonalému („vůbec se zdá. Že to. co vzniká, jest nedokonalé a vyvíjí se k tomu. z čeho vzniklo". tamféi). Že celek jest dříve nez části, že obce (poliš, stát) je dřivé než Človek. Srov. i pózu. ke sir. 25. — poslyš slova Hésiodova: Hésiodos. Práce a dny, v. 293nn. — politický u iřeti rozjímavý: rozdelení druhů Života pochází již od Pythagory a uvádí je i Platón. Také podle Aristotela nejvýše jest život teoretický, tj. rozjímavý, o némž Aristoteles püe v X 6-9. Srov. i Úvod. OctwQü). rozjímáni (v|, díváni se. pozorováni, nazíráni na pravdu") jest dle Aristotelovy EE Vil 15 nejkrisnéjSím Ľrčenim,jel človek nalézá v 3ohu.. Arisioislés jest si ovíem vettern,' io toho Cíle nemohou dosíci vÜchni lidé, a proto v Slice pojednává jenom o praktických cilech» tj. o lakových; které jednáním mají býti uskutečnény. Aristoteles chce Udí učiniti mravnými, r.e je pouze poučovati, i klade důraz na cvik a zvyk, neboť lidéjednaji vétiinou ze zvyku, aniž hledají odůvodnéni. Ale přece 279 KTIKA NIKOMACMOVA ĺ zvyk jest u Arisloteia založen v první a poslední ratíc na ůelč a láace a učeni o tom kotvi v meta fyzice. Láska k moudrosti je i pramenem občanských ctností. Aristoteles pří" na otázku, co mu filosofie poskytla, odpovedí I: „Bez rozkazy konati to, co jiní konají z bázní před zákonem." (Diogenes Laeriios. De vitis pni!. V 20. čcs. pŕckl. Životy, názory o výroky proslulých filosofu. Prala 1964. str. 209) — voli iivoi doby tear, lak pise i Platón ve Phil. 21; 6? a v Rep 536. 30 promluveno ve spisech enkyktických: Anstoielés mini populárni veřejná pojednání, která jesti jinak nazývá exoterickými (tó tyumhň, Aó-yoi £(iotCoixoI} proti spisům esoterickým (\ôym čoWCQixoi. áxc-oátrtic.). V oních pojednával prislupníjSÍ formou pro Sírsi poslucháčstvo o poznatcích, kterc pokladal .3 nutní k všeobecnému vzděláni, v tíchto metodou Cisto včdcckou a formou střízlivou pn) vybraný kruh svých >áků o abstraktních otá/.-kích. přátelé zavedli ideje: Aristoteles mysli na Sokrata a zviáité na Platóna. O Platonových idejích pojednáva Aristoteles v líc/ I 6, v Platón sám pojednává o ideji dobra ústy Sokratovými v R?p 505nn. a ve Phil 65 Platónova idea dobral idea a viditelná podoba) ma platnost v řádí o ni ohmické m i etickém, Platón by: a zůstal realistou v tom smyslu. Je ideji nevymysli, nýbrí je vidi. jeho poznáni se lýce toho. co skuteční jest pravdivé a dobré, nikoli toho. co za pravdivě a dobrí pouz.c mysli (srov Soph. 2-W) Platónský filosof pravdu vidi. nevymyslí. V tom i sám Aristoteles p'« kritiku Platóna zůstal jeho žákem a odpůrcem sofistů Ideje prý vsak jsou o sobí a v transcendentnu - (u začíná Aristotelova kritika. Oväem noetická záhada v dialozích Platónových definitivní vyřešena neni (srov. Fr. Novotný, Phmnow Listy o Platon, llrr.o 1926). Ale ideje nesou celou stavbu kosmu jako vzory, zákony a sily a idea dobra vede k čistému a obsahové plnému pojmu Boha. Také tu Aristoteles zůstal Platónovým žákem: hledal nejlepší příčinu vjího a nalezl ji v Bohu, v jeho ivůriim myšleni. Misio platónských idejí nastolil svít trvalých tvarů 3 zákonů, jejichž konstantnost zaručuje Bůh jako jejích zdroj. - Na uvedeném místě v Etice se Aristoteles omezuje na kritiku Platónovy ideje dobra potud, pokud má význam pro etiku. Chce vymeziti dobro ffl srny- 280 POZNÁMKY slu mravnost; ód dobra ve vsechjinýcr, významech. K, tomu přibírá obccnč;äÍ motivy; na jejich zatlačí Aristoteles polemizuje s Platonem, když tento osamostatňuje to. co viastnč jest vícero imanentní — jest tnf&'>:povinnosti v'cecriiiprsvdiiiobraér.z Platónova výroku o Homérovi v Rep. >95 c: „Nesmíme si člověka vážiti vice než pravdy." - Octud známý výrok: ..Amicus Píato. sed magis amica Veritas." 31 se o dohru mluví tolikým způsobem, jako o fsoucnu: v$e, co jest. jest dobre (ontologický). — dobro nebude něčím soolečným. všeobecným a jedním: Aristoteles mysli na sve kategorie (prísudky), jichžuznáv3l deset. Nebude tedy možno v jeden společný vyiSi pojem shrnouti všechny kategorie v usiiiych cvicích tělocvik: Aristoteles mini: Jsou-li vedomosti o dobrech různé a zbavimc-lt ;c této různosti, abychom doslali jednu vídomost a ideji dobra, zbavíme ji take vácho obsahu. — pý;ha%oro\xi souřadim jest paralelní sestaveni ncjdůlczitčjiich protikladů ve dvou řadách, o čemž Aristoteles mluví v Met. 15 To paralelní dvojrádi dle pýthagotoveCi obsahuje zároveň záKladn; mravrí pojmy — Spcuiippot; synovec Platónův a nástupce v uradí učitelském, který nauku Plaiónuvu misi s pythagorovskou naukou o číslech. Dobro nebylo mu ;cdno jsoucí o sobí. nýbrž výsledek konečných skutečných bytosti. 32 v tele zrak. v duši rozum jako zrak tria a duševní zrak. které nespadají pod jeden pojem, mají totéžjméno pro obdobu. Obdoba ta při dobrech by záležela v tom. Že viechna vyjadřuji jakousi účelnost; každá činnost má nějaký cil, odlišný od cíle činnosti jiné. napr. ciicm výdelkáfslví je bohatství, ale cilem tohoto zase pohodlný život. — náleží spíše jiné/nu odvéivi filosofie-. Aristoteles mysli r>a metafyziku: v etice se omezuje na důvody spiäe praktické. Obsah 231 KT'KANÍKOMACHOVA Aristotelovy poicmiky jest 'en. že _dobro'\ k:ere Jlc Platóna jes: rejvySJi ideou, která v sobí pojina viechny osutni, jes; jen pou-ným vzíahen b«-*z obsahu, zviajtß vztahem účelným, přičemž led* idea zůstane pro sebe a různá dobra lež pro >ebc. jichž nelze rniřtii a posuzovali onou ideou bez obsahu, 34 člověk jest přirozené určen pro živoivabci: ťw» TtoAvTOtoV, jest byioít politická, občanská, v SirSím ímyslu „společenská" podle Senekova překladu „sociale"*. Aristoteles ovsem má na mysli prc-dcväim život v obci, tedy společnost určitou. Poliš, obec. je útvar pňrozcný. ježto má původ v same podsiatč lidské přirozenosti {Pol 1253a 2). neni produktem lidské libovůle, jak učili sofisté „Obec jest ve skutečnosti přirozené dříve ne? každý jednotlivce z nás. Nebol* celek je nutné drive než jeho rast " {Pol 1253a 19) 15 Uvol výživný a rostný: životni činnost jest Iroji. ježto duic má lii ..časti", složky, tj. I. činno*) vegetatívni ( Oyc-rrTixri {wt) a ou^t|-Tixrií. záležící v p/ijimáni potravy a ve vzrůstu, složka vyživovací a rostivá. 2. činnost aniřnilni, smyslová, ScnZilivfll {aúrO-n/uxň,), záležící ve vii una n i, pociťování,-) 3. činnost intelektuální. Záležící v činnosti řízeni rozumem. V teto «.-vt specificky lidsky ukoi. Srov tčž Platon. Hep 352. .-n«/ f e zřením k činaosii skutečné', řečeno v protivé k tiiu/uosti a k pouhé schopností, která nepŕecház' k výkonu. Jde tu o známy protiklad u Aristotela, abstraktní sice. Bití také rkuScr.ostni. totiž oSimtiu.ľ;(poieiiiia).-n:ľÉí>"vci<«|acTus).jimi?.Aristoteles všechno vyktáoá. Možnoíl jest soubor podmínek, které mohou býti reali-zavány, z možností se siává skutečnost, píceházi v činnost skutečnou [iv i^yio). Tato jest tedy vy«ím stupněm býti než pouhá schopnost k :é činnosti. Napr. vzdelaný hudebník, který umáni své vykonává, je na vyssim Slupni dokonalosti než človek, který' ma sice hudební nadáni, ale ncmčl příležitost toto nadáni vycvičiti a je osvědčovati. - Skutečnost pak je zároveň účelem (?é\o«;), jí se něco i pouhé možnosti přivádí k ůpbié dokona|osíi, v konečný stav, klety je účelem činnosti (ěnTe\éx£u>> Ěv - téXo? - sx<*>í Pojmy energie a cntclechic jsou pak synonyma. Neboť cmelech;: jest jit energie, která možnost přivedla ve skutečnost - moinost loitžsaina seoou se nemůže uvésti v činnost a ve skutečnost, nýbrž musí bytí v nč uvedena tim, co již ve skutečnosti jest -. značí tedy 282 POZNÁMKY i účelr-ou Činnost, k:erá pracuje a speje k dokonalosli a k jejímu udrícnl Touto cestou dospívá Aristoteles takí k důkazu jsoucnosti bo^3;2kO prvni energie : hlediska zdatnosti: áprrnj v SirSici smyslu znamená relnÚVril Vhodnost k ničemu a př=dnost. dobrou vlastnost, zdatnost, schopnost k zdárnému vykonáváni svého určen:, dobrou výkonnost; ma ;i ledv i oko, jestliže dobic vidi. Aristoteles sám jí dennujc ja'.Má ji pa;yeho:n pOofC Aristotela chtčli vcdíll jeSte- príčinu příčiny, nemilo by to konce a počátky (principy) by nebyly počátky, proto Aristoteles jinde fika.že jest ííeba nékec se zastaviti. (Srov ipozn. ke ser 26.) Tak ani kdy?, už jednou byio sianuvcno, co jest blaženost, nemáme se tázati, proč: po ní touZmcAristotetes pnjvi. 2c v nččem stači udati. že tomu tak jest {tů čki), jindy si žádáme důvodu (tď SuitiJ. proč tomu tak jest. 37 počátky se poznávají jednak návodem, jednak postřehem, jednak jakýmsi zvykem: návod (indukce) vychází od zvláíiniho, a loto lze postihnouti vnímáním (awr-ÖTicw). neboť veškero poznáni vy-cházi podle Aristotela od smjslú; ale raínl se tu i postfeh. intuitivní poznáni, o nímž Aristoteles pise v VI 12. Aristoteles uváči jeslí zvyk, neboť v etice, kde jde o jednání, možno ?.iska:i mravní zásady také z jistého zvyku. "£ôo<; (zvyk) se podobá TJôoiím.-av), 233 ETIKA NJKOMACHOVA a íak Aristoteles na počátku druhé knihy praví, že mravni ctnost vyrůstá ze zvyxu. Přírodní vici nenavykneme ničemu: kámen padá vidy dolů, ohen se vždy vznáíi vzhčru. iu je nutnost a ncminnost. Ctnosti vsak nejsou takové, zakládají se na svobodném rozhodnuli, »t nejsou proti pfirodi. a dokončujeme je zvykem. To. co jest zvyklí, jest pak jako přirozené, neboí* zvyk a přirozenost jsou si příbuzné (ou-oioľ rO. jako;sou si blízko „často" a „vždy"; pfirodž náleží „vždy", zvyku ..Casio" (víz Rhei. Ill; Mem. 2). Jest tu tedy pravidel nosí- — jest jim objuznéno: princip obsahuje návěst. Aristoteles jako cm-pirik klade důraz na indukci; sám užívá i indukce neúplné, pro nü v jeho spisech nalezneme také pravidla- Ne tedy zcela právem se Aristotelovi přisuzuje jen ľnalos: indukce úplné, - Tu jde o otázku blaženosti jako konečného určeni človeka N e h« t* od loho závisí vícchrtO. co řlovík iná konali a nekonati, ledy obsah etiky a politiky. -— dle závěru a dle části výměru: jak tou* podáno v kap. J a 6., kde je obsaženo Aristotelovo učení naproti učeni jiných Kyni se Aristoteles obrací k názorům filosofů a lidu :i ukazuje svou shodu s nimi 33 anebo rttkoii hez íltfJtl: blaženost v ctnosti vidci i kyiukovc, v rozumnosti Sokrates, v rozkuji kyrénikově, vrséjSi blahobyt přidával Xenok rates, 39 podle nápisu déhk(ho\ nápis byl nad vchodem chrámu bohyni Uió na Délu. -10 pojednati o tě otázce v jmi úvoze podle Aristotela Čím vySSTjc cíl, lim vysái musi býti příčina, kterou jsme k ein přivedeni. Tak je nutno u/nati, Je Človek k svému poslednímu cíli dospívá s pomoci nejvyšší příčiny. O tom úvaha v$ak patří do metafyziky. Aristoteles v Met XII 10 dokazuje, že ve sviti vjechen řád a dobro pocházi od Boha. že boisivo je příčinou tcpíiho (Srov. CA II I). Aristoteles dokazuje, že pouhé vedeni nezaručuje jednání; získáni ctnosti vyžaduje přirozených vloh. cviku a zvyku. Ctnosti i blaženosti je nutné dobývá osobním pričinením, ježto život záleží v činnosti, v práci, nikoli v zabaví a hře, ale Aristoteles jí neklade 284 POZNÁMKY úplně v moc človeka. Na příklade Priamovč usazuje, íe atest: lidské nezávisí jen od človžka samého Prcce však. ježto ctnosti. S niž spojuje 5Í35I, se nabývá cvikem, nká. Je blaženost včtáinou Zisisi na Ciovfkovi samém. — připisoval/ náhodé; Arisiotclés vůbec vystupuje proti učeni tech. kteří ve vjem videu náhodu (TÚJfl): náhod3 jest ničím pozdfij-sim a vnejsim V Mel. 1065b 3 piäe: „Kdyby náhoda a bczdččnost byly příčinou nebe. rozum a příroda byly by přece příčinou dří-včjii." Přírodu a ilovika Aristoteles nepokládal za výsledek náhody, nýbrž za duo rozumného původce, nejlepsi příčiny. Jen nerozumný čiovčfc může všechno uváditi na mechanicky ůčinkujici síly {Met 934b M). Takáni ctnos) iidskou Aristoteles nechce přičítali r.áhodi. nýbrž pokládá ji za vlastni dílo človekovo, k němuž sc svobodné rozhodne podle rozumu, náhoda se vsak příčí rozumu iTTapóXavov), j-51 ničím nepředvídatelným. Ctnost tedy předpokládá rozum a svobodu, o čem? Aristoteles dále podrobní jedná. 43 /ako mul opravdu dobrý a pevný- TETpáf o»wo<; jest narážka na výraz Simónida z Keu (srov Platón. Proi. 339 bl a užito ho proti výrazu ..pohybovat: se v kruhu'" a ..vniter stojící". •iA pokud jimi lidé mohou bý/i: tj. pokud přirozenost hdska. skladaj lei se z duse a lila. v tomto žívoti dovoluje Naprosto blažen jest podle Aristotela pouze Uůh. Číovik jenom nikdy. Neboť Bůh k své blaženosti nepotrebuje žádné jiné veci, jest blažen sam sebou — mohlo itěsti odejmouti: Aristoteles tu mími odporuje obecným domninkánv. lidský raz blaženosti v tomto žívoti. o kterém tu mluví a který ľalcží v ctnostné činnosti, nechce vztahovali stejné i k živom posmrtnému, o nimž ml uviti nenáleží etice, v niž jedná o blaženosti dosažitelné v obci O nesmrtelnosti duse. jeji rozumne složky. Aristoteles mluví ve spise De an. II! 5 a v Met XII 3. Ale ať se na sviti dije, co dije, nikterak to nemůže Štistt zemřelých anémti v nestistí. 45 zjevno lakě z chvály, která se pronáší o bozich' Bůh jest dokonale blažen svou činnosti tvořivého myslení, mimo sebe nepotřebuje žádné jiné veci; nepřísluší mu tedy pouze chvála, která se pronáší o lidské ctnosti. Aristoteles často, jak je vysvčilitelno dobou. 2S5 ĽTIKA NiKOMACHOVA užívá plurálu ílcíii, Aristoteles ostatné s náboženskou věrou lidovou souhlasí'- ale odmítal jeji antropomorfismus, ktcfý sc mu jevf jako pozdcjSi. zhoriený vývoj představy Boha. V Pot. I 2 piSe: „Jako vnejši podobu bonů lide p/ipodobnuji své, tak soudi : o jejich způsobu života.** Bůh viakjako princip všeho j e nemenný, pro všechny doby' lýž. Srov IX 4. —~ Eudoxos. potházc! z Knidu a nálcXcl k žákům Platónovým. Byl i mate mankem, astronomem a geografem. 0:jeho astronomických hypotézách mluví Aristoteles v Met XII 8. Aó zákonodárce Kreľanu u Lakcdaimoňamr. Mlnós a Lykúrgos 4? ve veře/ných pojeďuini^h: sr»v. pozn ke str. 35. — toy.., soiakuji'h tum poněkud nějaké pohyby' totížze života bdělého. — co rozumu odpt/ru/e o vzpírá ne mu: l) co je překážkou svobodného počínáni, ncni-li ovládnuto, uspořádáno, clavek jcsl oprou nOmu nesvoboden. -18 stránko iadtt\u viek a vubec i:>ulivá: fô £irt\h»u.íy7ixĎv >"»i ó\(o<; Ď^XÍtxŮv, Obsah teiojesi víťc všeobecný". Jinak Aristoteles užíva slova ó|»i:^LS. žádostivost, touha, ľaio pak. má-li určitý podklad a obsah, nazýva se Žádostí tin.ouu.ia:: tčio tedy jest UQC^s nadradená Ale mnohdy se misio-AQC^.Iífadfi podradená ěmíruu-ia. £ádo$livosi íe u rozumných bytosti stává cliténím, vüü Ißou-\t]oi<). když přistoupí představa účelu. To vsakjeStČ není vlastní vůlí. teprve když je spojena s rozvahou. Stanovící prostředky, tj. zámcťná volba, která zaleží ve vybíráni prostředku k reali/aci předkládaného účelu Jakmile vsak vyvolí jedno nebo druhé, jest lo opci žádost, kierá vyvolil pohyb. — kdyi hledíme k jeho stavu: Eg« (habitus), pojem v Aristotelové psychologií, pedagogice a etice velmi dôležitý. Znamená kvalitu, která činnost nebo podmčt stupňuje nebo zeslabuje, stav. který opakovanou činnosti je stupňován a utvářen v určitém smSru Stav duíc je tedy základem ctnosti a špatnosti a získává se opakovanou POZNÁMKY činnosti a cvikem, založeným na rozumu a svobodném odhodláni. Ve stavu duse zálež: ctnost a smysleni človéka; jeho vnejSim projevem jest stálé chováni. O tomAristoteiés mluví v knize II. (5ryv Platón, fiep. 444 c: „Ctnost tedy, jak se podosá. ;es( jaksi zdraví a krása a dobrý- stav Suae.") Stavy samy o sobe jsou sice nečinné, ale človfik jimi snadno v rozumu a vůli přechaz: z možnosti do skutečné Činnosti a svobodné se rozhoduje k určitým činům, jejichž hodnom poinal, takže k nim smiřuje. Jesl to tedy sláiá vlastnost, vnitřní uspořádanost, zamčřenost. ztvárnéni -v Mel, lOlDa 11 uvad» Aristoteles ten pojem v blízkost pojmu eíSoí —, trvalý smír vůle. který usnadňuje rozhodnuli jednati určitým způsobem Prolo výchova má v človeku pestovali stavy mravná debre a Spatné potírati, aby mohl byli vyivoíen mravní charakter. Oproti Ě$is (habitus) znamená SlcíOectl«; vlastnost vůbec, dispozici. Kdežto tato je kolísavá, ménivá.jest ona konstantní, stálá, trvalá. 49 odk^d obdržela i jméno: ftc. slovo ěOo^ ■ zvykov ixoc. «• mrnvni, Srov Platón, Phd. 82 b: ..Občanská cinost ... pochází ze zvyku a cviku .." íádnó mravní ctnost Aristoteles pojednává o mravních ctnostech dříve než o rozumových; o téchlo piíc až v kn. VI. To činí Aristoteles úmyslné, jctw k pojednáni o ctnostech rozumových může připajiti zkoumáni o blaženost*., která vyplývá zvläítŕ z moudroili. ctnosti rozumové 51 bade viak o lom fei pozdéji: totiž v knize VI — úvaha o jednotlivých případech vylučuje naprostou přesnost: Aristoteles znovu zdůrazňuje empirický ráz svého zkoumáni, ježprihli-zi k jednotlivým případům činnosti, jednáni a výkonů; vsech případů ovsem rwizc zahrnouti, proto není možná naprostá přesnost. 52 jako lidé bez zájmu: vlastné „venkované",'malí venkovští lidí, kteří žili v nuzných pomérech a nemohli si dopřáti nejen žádného požitku, ale ani požitku ušlechtilého, a tak nemilí o néj ani zájem; tedy i lidé „ncvzdčlani**. 237 ETIKA NÍKOMACHOVA — budou v nich iokě skutečné činnosti: li. duševní slav vzniká neb« zaniká podle nedostatku, slícdncsti nebo nadbytku každé ctnost; a stavem se pak fid i lake skmeiná činnost. — mravní ctnostse vztahuje k pocitům libosti a nelibosti: Aristoteles r.3znaíuje. že libost a nelírxistjecucm mravní ctnosti, pokud zaleží v tom. 2e se človek raduje z dobra, rmoutí se vsak ze špatnosti, nikoli snad. že by libosi nebo nelibost bySa vlastním cilem. pro néi2 by človčk mil 2ili ctnosmí. 53 jůk praví Platón: v Leg. 653 a. Srov. Rep. 401 c, — léčeni pak přirozeně působí optikem: Aristoteles pří výchove vedle homeopatie (o ni vi/ K. Svoboda. Vývof-antické esthenky, Praha 1926. str. 36) zdůrazňuje take allopalü. která záleží v tom. že Sť musíme nutili také k opaku, k cviku v nepřijemném («n-xno-isi- — Ctnosti vymezuji jako jakýu stav bez citového viruieni: iDtiž ky-nikové I později stoikuvé) a ze staríi Akademie Speusippos. — v tíusfi: neboť tuto jest živým tvorům společná: Aristoteles >c ZSbývá podrobněji slasti, která byla také ofedmčtcm rozpravy Platónovy ve Félěbovi, kde se Platón přibližuje Stanovisku Aristotelovu Onoho pojmu nedoceňovaly riskiere etiky, tak i pozdčji sioiků a v nové dobč ty. které se přidržují Kanta. 54 j(tkpraví Nérok/eiios: n&k\eh poukazuji na r/. X5 (Dicls.D/e/><>£-mentě der Vonokratikt-r), v němž viak Héraklcuos neříká nic o slasti, pouze. 2c jesl nesnadno potírati hnčv. Aristoteles totiž mysli. Že potírati slast jest ncsnadnéjíi. ježto jest přirozená, kdežto záchvaty hnevu mají* příčinu vnř. 55 umelecké úilo má dobro v sobě: jest účelem dila a posuzuje »c objektívne bez ohledu na úmysl svého původce, kdežto mravní skutek se posuzuje také podle původce. — množství toho nečiní, a uchylujíc se k řečem; Arislotelés stale zdůrazňuje cvik a Činnost, ale také naznačuje, že idea mravno&ii 3 jeji normy nemohou býti jen předváděny jako problém, který má 288 POZNÁMKY bý"Í tepp-c vy ŕcäen, nýbrž musibýti rozumu a vů;i vlepovány jako pravda již existující a normativní. 56 city. vrozené sehopnos:i a stavy: rád*!, ouvdu-et";. cijci«;. OddYi, city, afekty, vásné. vůbec každé porušeni duševní rovnováhy. Slovo dyn'mciq přeloženo tu ..vrozené schopnosti" podle Mel. 1047b 31. kde Aristoteles rozdčluje schopnosti na vrozené a získané. City jsou pomíjivé, vrozené schopnosti, mohutnosti, jen umožňuji. 2c se nejakým' můžeme státi, a tak teprve stavy naznačuji, jakým se kdo stal a jakýjcsi. les; tedy ctnost duševní stav, získaný vlastni činnosti, ač vyžaduje také vrozeného nadáni letnost přirozená), jak Aristoteles vykládá níže, s čím jesl spojena libost nebo nelibost slovy .ow £tutcu iKmysli Aristoteles pouze Časovou náslcdnost. nýbrž vůbec logickou i predmetnou spojitost; cíly nejsou teprve provázeny libostí, nýbrž libost jesl jejich podstatou. ieie * Liliím chováme iprávné nebo nesprávné: Stavy samy o sobí »sou nečinné, ale čiovčka určuji, jak se chová k citům a váSnim. když v ním vzniknou, a jež v nérn vznikají bez jeho phčineni. City tedy nejsou ani dobré, ani zle. teprve rozhodnuti čiovčka. jak se < mm zachová, jesl mravne, dobré nebo zlé Cilsam v sobí (prosté) není hančn. nýbrž způsob, jak se mu človik oddává, tj. buď přilil mnoho, nebo pŕilis máto. 5? stavem ...jakým asi: tj. zbývá jeíté udati differ, specif (noiu iW), když byl určen rod (gcr.us proximumj — zdatnost duševní či: pro uvedeni v souhlas s výkladem předchozím v překladu přidáno, ježto je i obsaženo v šlové ágeni. rovnřž slova „stálou vlastnosti nebo". — část veiií. /neřiiiurovjoi/:dčHtelnýcelekjemožnorozdé;Ítnadvč části tak. že jsou v pomčm: 1. včtSikmen$imu,2. menäíkvétJímu. 3, rovné k rovnérrru. Vyznačena na přímce: o ca 289 i A C, ETIKA NiKOMACHOVA 1. AC > CB 2. AC, < C,B 3. AOB OB, potom AC, vcůci; mysl í sc spise ve smyslu Sokratovi, který se vydával za nevidomého, aby jinč lidi otázkami přivedl k védami nevedomosti. Srov. Plaxôn.Apot 33 a.-Jinak tc slovo znamená také licomemost. 6? jek laké radí Kalypsa- veri pochází z Homčrovy Od. XII. 219. Ve skutečnosti ta slova pronáii ke kormidelníkovi sám Odysseus, jemuž tu radu dala Kirkc. nikoli Kalypso. na druhé plavbě; výraz známý t z Platóna. Slov tich se užívalo •ako prísloví d praktické moudrosti zkuScného cioveka. 66 Jak se ledy xtarji titln utehavaV př' pohledu na Hvlcnu; Horn, il lil. I5t-I60: .Nnt divu, žc Trojští i Achaje! holeni krásných .' chieji pro takou lenu ::ik dlouhé »náicu strav.: ' úžasne v/cz/cnim svým jest véí-~.>m bohyním rovna' > Ale sc lakovajesl. a;':adčjiodpluje & loďmi, ' sice tu d.tkam \ nám též v budoucnu zůstane k ihoubí!" ■ ■ lůua.ti tomjtst ve xmyshi um Aristoteles nemítii některý z píli „vnějších"smýSiů.nýbržizv vnitrnírxbo společnýsmysl.smyslovou soudnost ó3 Aikmaiána Euripidova zavroid'I* matku: z Euripitíovy tragédie se zachovaly jenom zlomky. Atkmaión zabil svou matku, aby ušel kietbe otce Amfiaráa. který při odchodu za války thébské dat mu ten rozxaz- 70 jako se s:aioAischy!ůvi s mystériemi: A,'ischytosby\ obvinČn.žcvc svých dramatech prozrazují lajcnuivj cleusinských mystérii, ale od arecpagu byl osvobozen. Háji' prý se tím. že Co mystérií nikdy nebyl zasvéecn. 7! jako Msropě: z E'jriptdovy tragédie Kresfoměs. Macka ukládá o Živo; vlastního syna. jehož «poznala. 291 v obci (xó,*uí>. Aristoteles zastává učen». že právo neníjjn positivní s pouhým lidným ustanovením, nýbrž 2- jesí i sáícon a právo přirazené, které má původ ve vécceh samých z jest projevem zákonů svetového řádu. Nejsou fénem měnitelné zákony lidské, ale jest i iex aererna, zákon, který jes; ňczávisiý na lidské libovůli, -i jí stálý, i když lidským UŽÍvéniol a lidskými pávem bývá zkomolen. Proti právu přirozenému {tci ^uctixiV/) je právo zákonně ŕ tô vo\L$t£v), v nčniž zákony světového řádu docházejí výrazu předpisy, danými ciovčfcem. — ruipiikiod obéSťval; Brá.\idovt: spa risky" vůdce za války pelo-ponnéské. jemiiž byl postaven náhrobek .1 jenž byl uciivjn každoročné oseti (V^ Thúkýdidés, Hi&iarhii V II. čes. pŕekľ Oějhiy pcto4W/wť\kv ikítky, Prahu IÍÍ77, X -10S.) I V.1 >rc:'mtyslw ro. čďm nepředcházet'f rozvahu'. WÄristöjelife přcSUOji rozlisuje dobrovolné (volunlanum). klcré pochází nějak Z vůle; svobodné (ItberBm)'pak to, pri rem jest možný i opak. 141 jak v pod/vnem výroku i-akl Euripides', není jisto, % klcré líuripi-dovy t(?.j;edie vftSepocliázĽJÍ.zdii/ Athualfiitii(šfaV pOZn, ke Mr. fiS)Či r. Ürücrofonta. 142 />* Hn»>t.i>sp,*tvi; //. Ví. 236. 14* ÍJfljrt «' rfm im'iiyiu způsobem: ij. míli -/ŕe'ií k sobe. účelu a prostředku Proto spravedlnost jesl velmi nesnadnň, a ::ikč poaouzenr, ležtn jest třeba přihlížeti také k jednaj ici OSťSbťt, k jejímu smýSlem, :•: duScvrfiuu stavu, k povaze, tirvfo poviješ! v&ii lulskoxi: tj jen lidé mohou zneužívati (nadbytek - nedostatek) dober, která jsou prostředkem ctností, u bohů k zlému vésti íieiiiuhuu; ač dobra u nich jsou v r.ejvyfcíi míře, neni ľ nich nadbytku MirsimejcSiěpromluvili o slttšnvui: tmcixciu (seojlriias, Billigkeit) lak Aristoteles;praví, jest 10 flpruva zákona ci take snrir-nčni přistir-sli zákonného práva (A/.W 110Kl> 25). Jest to tedy blaho volný, případný výklad, jírr.z soudíme. Že néjaký zťlá&ni případ pod zákon nespadá i při jasném jeho zr.cni. Anebo spise jcSl to 300 goiripi-nkš; i: v lomto ?:-': v tésuiciťčm -.(:.-i ■.'.■'.-.•«■• min >e ssarvVtctsJWi Jsrov. ..kyklops-ke zdi**). ÍHiyä se neotesane j cestejně keiv,eny kladly ro sebw a krofcvi-ci se Zffläfil speen: -tamen. aby se zjistily, jakého ivaru kámen musí r.a něj býti pofvZsn, |48 ft turnuse v.'i litetti Aristoteles má patrné \z mysli Platóna, klcr$ minii, re ;cst možná sohc křivditi, když z vášně Činíme to, co rozum zakazuje V celém tom odstavci Aristoteles opakuje peuč-líu.žcvlasinl právo jest jen v pmncraCWekafc človeku Přenesené se :io Uifvá *■ potiiéru mezi otrokem u pánem. Otcem a synem, v poměr.1, který se podobá pomeru mezi rozumnun .1 uerozuitinoii složkou u :éhoř. Člověka 150 BiidUpok ivttotrz nich »asvóňa •tronK-m ••o;iur-\icK druhá \mw-kiHi nta~t»\wi "o tW6n,TT]|i.»i''iKAľ - tú uíťyurTixtJtf (inn má pfedmétem poznáni, viděni véei nvm&nných. toto véei, které 1. dlélw anetiü ajc«taSčfi\zMpTjktic*oUo,Hwdi,iiJli mi epřede-vlim o |.-.:i.i:. voStceh, proti rozum u tcnrctíckénui, který no |cvi ednak niuittvn wináni n myji en I, rit/uitiěni )voi~s. in- tcltcctus Verstand), lířkojici íc beaprristfüdolha dotkrtuti, vyhmátnuti (0i.-(i.i.ľ Tn ú|ieutí, A,"" !1 loj pruiĽÍpô ivy i i, BiySlcnj adínl.jcdrakíako/pfosiředkovanér^zminí.dij-kumvnimySleni. pircmýSímii tieho, A. l'.i\ei Vychodiljc§tů píctuXil. itOKtniysl (ou<-Vitia, .'.ľ',,1^. alio, Vcmiiiift),uiuzujiei. abstrahuiiC" a dolwxMjtvi č:nnus; :o'/u:u.i. Pento xü Kdy jednak teoretický, nermť (Xisivípuje uJjcilnr>hepozr.;-;i b .ľ.iuim«.;cd;'.ak prakticky, když se pu/m.ní ■ •:.11; drijní. které pak řídi. »jilávi $:?*>+. Rozum i;aliiky a prak-m-> :cjvii ovtem tii,:: c poícncc duje, rozuin |es: .eden. — vtnvsi ríi;.iM íátlůsitvosr. ij. 20fcta*l vninur.i, myäleni a cméiii ZjlujIímj,! ii-ilez: sereativiii duíi, ;iijji |t proti» lak» zvlraui. Žá-dositvost, touha, ciiigcri'ts. Srov. pozn. ke s:.\ *3. třŽáitfitifjexj iit:s!#ífo'sóaio unikátu' unikání, odpírán-, vlastné utčk ÍVWVV)« Oútékj itiiuví i apofityl Pavel. Výrazy §mjx*;ip aipstlycLP jsou vraty ae soudní refmlnuiogiti, stíhati a »tikati. 15! T»jšii leiiy praktické myšleni a pniveiui pravdy V teorii j eil shodä rozumu s včcí, prnvca prafctidaího rozumu jus: stioda se správnou radostí. proľj správně tis /tgafitón: tragický básník, mljc'íi současník S"kr;ii;i ,i Huripida. Misiu (obolose, myslím neprávem, u2jvá.J4ifó3 důkazu prý pro At islocelfiv názor proti v$c m oh o u cnosti boží (lak Zeílcr, Riser) I 52 iri>:éi'Í, vvc/ěiti. rozumnú*!. IHQtíéltSt. roztiinčni rŕ^ľľ, (arsj.ivnrf-T^uvn (.-icieriliii). fQÔvrflXvt Jpruderitia). ^n (Sflpíeniia), «h« [intellectual, Uméni jest správné tVOŕGní, videní ji*!é a Zrejme poznání, vyplývající?.diikiiíú rozumových, rozumnost, praktická moudrost, prozíravost, vycháiti z yyi'ibcuého úsudku a úkazu '' V .ednollivých konkrétních pfipadeď.. CO inámc j;iko SpráVróä IcoftHli A jakým způsobem, tnOUtlrpS! ja jisté ;i zrejmé ppzrjfiiií K (icjvyfáíe.'i přiCiii, rozuměni je intuitivní poznáni principů (i'oü T*r»ľ ärix.äoncČii> íoi d '•>-i Cíifíhtiffa^ lakavy .■.■z:>-:i- * -out'. •-•~-i'\'"\i\.*. jrf ž n i.inená jednak šuoj, míněnu jednak objektívne vgeecke poznaní anebo rozurtihy Solid v ednáni i5S ottmilya tom, en mánie konali; myšleni j usuzováni jj závisic* na životě a smyšleni Za c ži nejen na Äó-vo«;, rýbrz i na [Juu?. Sni v. Platónovy Uw 328 a. ŕôcÄM vmkprc rozumnost; rozumnosEJesl íolii již sama clnastí, uméni víoli -c Uměni tedy rňů2ť býti spojen» fie c;:!o-;ii neba íiceirosii. rozumnost nikoli N'cpr. někdo múze hýti dobrým řeě-nlfccni,; k svťbp iraín mft?x ;:,>íil k ipaaic věci fíozuiu-.oíi vša'i nemůže SpĽlnŕ jecln.i;i ! 5ß pačátty jsaupěeiiotčtemrozwnittť- vitfyi Tim nem mirén rozu:n JĽko mohutnost, nybrř >x;.\-. habitus. kdy>:k:vék ve svéile ..ťuinchi) rozumu'' I im.clkcuw a^aas, viz pa u*> III >.] pohiŕX'h ijc. |wzt»5víl ;i ii cip) '■ ii i jednám i ./.n ni pni c-; .'•' »j« ovpfavi •' M.ici; [ovi; b*«n \hiyj;e\, v niÄ'jc» ItfdloM líút: ako vzor ňcohratností. přtpisu c Aristoivlv's Honw'uv v Poct < nepraven*. fr«jidf/ibytiltnmt srov.pozn k'ii str .:2 MôudrOj«jev&dfinim principů, vfida iJJsiedkú Ve védjfb je hlavou, piouiře ju védot. c> vicobfcnu. i ürwalmie p.'eüpuklady a pniviclii pro o«utiii v£<\y Mi ODS-ihcin ncjtiodnotnijsi pftidmity iá Tvu-tutaT«, /vl.iílě I o? láni Qobj. prvního a lejvysílUcv principu (A/eí XI7) Proto tóí A:isiotelcS iip .i*-- čiriBn^ATi Yuľ íktluľí Met. 11) - ŽCatou-le vetou JC4! podic né'iUrýeh mezera eV/ivŕí oťrti c-ľ:'".i ticjtytíim ve vcsttrUvx totiž (:Ľukc politicky a rozLioniisi se :ýk;t;: e:i váoj lidikych. moudrost i h;:žsky^li iíounoia vüily sj tetlý ndi hocnoiou vídního objekiv 3Ö3 58 >Š£ Wkó se dula. že dobir, znamená om^zeiti: celý výklad se vztahuje li Platanovú dialogu Fiiéhos, fcds se c znacích „více" a .jiiěné" pcijsiinává především na 52 c. o pojmech ..smíšený" a ..nesmišeny" na 25 c, o „dokonalém" a „nedokonalou" iki 54 t-d, s;e i na 253 rfšeefmo končí vtom. zčsho vzniká: dúlc?;ií. poučka u ArisTóxia, poiiic niž napč. v prírode jsou drJhy íWučxUii, kieré jsou pro »ebc a vedle sefte, ováeni v5«hnojcsl uspořádáno tak; ie v p?í.-odé jest áuuvlsloit. Vyvine-li se icdy zjcdr.oho druhu něco jiného, není in uový dťuli. íiý^irž zrůda, něcr), co iiedosáiilo přirozenosti, iío-kcnulošli, a ovšem zpravidla zaniká. Srov. i p;>zn. ke sir. 2,9 hütest jest ncdtixtotKťin ii&čtftutpřirftz&tého siflv, Platón, fhii 255 xiavbafot/stvcea O'ifi'yftr Iríglyfos - lroiilil::á ozdoh;» dórskeho sloupoví nad are hi tráven». — u f/afiyiut /wig pajt-dtraii zevrubné jinde: Vc !'hys.,7x\ V-VIJI 256 Činnou httilč'io smvxlii je?t piHtininúim itrťífmčtetn'. v. íúii předmět iťsi dokonalejší, vníinattflníjSI, tim icpíí. dokmidlcjří j«1 vjem; jtf-li např. uk» zdravé' a pfcdmĚi dokonáte osvillcn, jest Wflkový vjem dokonalý. 25X Minime tätig, te io, t-ojcu (twrhóVě v&sňů: v protikladu k ploiônftvu /■/V;/. ! 2 íl 2íl0 súisti. kisrě wait ztli-Qj v schopností rozumově: slasl jcsi lim 0:s(SÍ. c im i'inuoíi jest oproštěnější hmoinu-sii. Sias;, roxkoš duScvni «si ledy výic «už ťOfckoä smyslová. ,'íM Héicklcilin pruYt: ve 2/. 9 (Diets, &Ív Ft^gňie&ti der y;Jľ. stikťatlkeř). — stejně lo/itu tiývá t u Míutrticli véci- srov. Ill 4, I: |3a 25- 26*1 Ŕeklijame. U blaženost nenístavem: I 5. l095b5J;X 8. ]00Sb3l. 312 kohii stihnou nqfvětíi nnítaii) I '.'. I Ojí s- | ;i tčl-tv-k.j".\:Pm^-am státního gyiimflsm v Přerove r895.siF. 3-26, 2l • fájswev&rttfilijiSv&r.lJ. IťMWa 16. Zniiniíi tsiiie rejii, :r ><:it> čimin.vtjest'mziimtr**>\ I 2 -■ s:ov pní« tesfí. -"; Srov. PliHA;i,Äcŕ $29b»49Db; 5IS-Š: 7";m.47h-c 264 tthižcfídSf jcsl vpritsJíu: irx«M Oiwjmusrov ;*cvd. Siiclmz „Pojci'i K löte v \ ittoteluvych l'oli(ik4ch" v: .Simwik ;,i:wi fi/t/lag uniy, l>'-.l\-u>rii Frti'itiiíiii Grahnvl k íciítavfýni tniľfí-:e;imó"t. I'.m 1933 ^:r Kí Ä?. W li,'« niti 1 sňbi -u-ío bnisičlm:!mi jes: rozum, kiwý jesi dle Arii-toicIaj'-dnoüiicH) bezpHmiätíni lálkyjakp potence, kdvÄlflOSiaini ->tiv[ :di-j iesi sjoícila 7. látky j tvaru Róium Jcsi naZÄvislý na :',.-- -u:--.:ľ '•:•<. .-i :■;' f /-i y původ, iilc ipiic Kníský (vi/ í .-V I II 3;6;Dcm» l 4. n; ^1 - ŕu* ..f..- -..M'.-,-- K.\i'.,ii. y.iijľ.'č jsou sentenao řeckých básníků a mViliielů, kttínĚ eíovíka vjrujj pred píiliSnýin přeceňovánim i'dikyc:: sil, před zpupnosti Í^P(»tSj,joä se nechte l>4:i j;ii ho/í moci. n« pjš býva iťesiánu. Aflscottíles oväcm otiém ilovíuii mra-vokárej podkládá há lom'EO uiíSIŽ ií.iy íinysl. — tňasesfwnti.. ohysexlatncsiurteinyar. ij. aby se priblížil, aby íc Sta! podobným Bohu v to mi c- životů; jak z předchozího patrno. 313 48 nemyslí tu Aristoteles nažíVůt posmnný, alejest:o život v tom. eo test VĚOnc. Jak již zmíněno, v HE Aristoteles písc. ?s ze vSccji dober, jež ílovík múze získati, nejvyBí jest poznání 3oha Platon v Tim 90 b-c píše: „Ale kdo se vénuje touže po vedäni a myšlenkám pravcy a vycvičil sepŕedtívšitni'iyslid na včci nesmrtelné a božské, tsr„ dotkne-li se pravdy, 2-ela jisti dosahují plné míry nesmrtelnosti, pokud jí může býti účastmi lidská pfirozonpst, a poněvadž Stäie pečuje o božský prvejí a má v řádném SWVU dainióna, který v ném bycli, jes; jisté nad mhu blažen" — Nyn> se Hmle hmfiu f to. cofi»;e facti ařtve; ij- IX 9; X 5. 2f'ó rvziuntitt.it Jest .ufmžena s dobrou povahou: StfiV, VI 12. / irvor. &můrený na ifi'kítfeiiňoväjrf těchto an-jsxí i blažen&rí'. lj. jest lidská. Ar:>Iotcles vedle jednoduché blaženosti rozumu a ^la^e.iosri božské xlailc blaženost íl;>v0kj. kléry má 'aké třla $63 0bozích vaříme'' A.ristoidés myslí tu nu niíSÍ bohy sícr, ktcřl podle aniickýe:i nazo)'*) astronomických řídili pohybnebeských tíleí.. Jim ovícni nťizc připisovati osvědčováni lidských mravních ctností. nespi jati0 Endymión krásný lovce káiský, n-imž mííuje bohyni ScJůHii lluríaj. jel 7a jasiiýeri měsíčních noci k věčné spjcjniu jinochovi scsuifiuje. a"y ho .iba.n Stov i Plaion. ."Jul. 72 b. 26fi Solanitiip/wnSvyjádřifc známí vypravování u Héroilaia^///wo-růvwir iihri ľ 30, ces. přckl. D.y,m\ Praho 1972'. Mr. 31-323 An/ixa^orá.r o lom i v (:/? I 4. 2^'-* irejvice bohumilý: mislĎ dokazuje, že A:is:oíelovu lionu nďzc odpírali vnějii činnost (tak Zcller), naop;.k že Ar.stotelés UMával zasahovali Boha v bčh svčia a jeho péči (i£!e>£kft. — jukisine řekli: srov. II 2; 4. — fOi&r Thefignida: v. 432-434 3M 27C' tteuntlpaslttin kaítatrfycHu tiybrz ,'iázcj:"-iy v ŕ:;. niySIcni 2 lake-v Aristotelovi. Or.cn znamená „cit, vyvSnyici z v ry v absolutní mravní rád a apczr.Kiiýeh zásad tchoio řádu" ti-'r Novotrý. Gymnasien, Praha l*-/2"2. sir. ?-V Sotvajťft správné ni;;i=:-i např. Ktrchmannb^o v překladu Arislůleluvy £:,•*;• Sikaaiachťyy, ?s _ Aristotela ji cíleni rozkoš*, niko; i úeui k r.ej-.•yíiini n'rivir,- zákonům Srov pozfl, k-j sir 2v. — Padle 'ňméwjétliiéeti: ?rov. I í0. — zjilkrlmxi t/ttšilíHin f/ůVutfa 5ui tilÔts ftnük* ľiÍTÚrí. c ..boří nilcs'i" Pcelurně Cleme u Pljična <• Me/ióftavl I CO b ...ľ patrno"; .*c se 7da:-:ostidu«avabo#niiulc!e:ii(cri.klcrýniseji doslova . " — f::-n pUfai '•!'! ■'•■ "MB i. '.li TIMS'. I' v.lôn v Ri'p. 177 b p Sc: ,.A .mi^u vij, tc zaiatckjcsl p?i kazdem d lc vá.c ncjdůlcžjífijsi obzvlsití p.i-: p?i Ccmk< li nladčni a lillŕmí N«boľ prawfitcMy »s ne iO|K-iitvaf) j píijíma aľ.jaky bysícimi chtěl v::>kiuniii." 2~l itiiHnikfcřiUihttutršurv I'lntOA> U% 722 d novf *.'•■• •:•■>!•,■,».. r. m (v.n :,i ppUdbflč Platón. /'.»;. Í25 j — pfíifíei -.'i. Uikiftliiiiiitui\ké Stfiv. I M .■ .';iv:ti..':';;(. m -íOr.*!* I .V.'-n: mysli se vyihova inakumiá ujítl- nostrunná Stov Moni i'J.,' !X. l!Li 273 zttktmottm W *. i W '.n ntniky f/uliticktí'. ^rov VI X 27- prettchittÍLt iiethimtli bezpťuikustiniim: ncňi zcela spravíte, lexto o (mu pojednáva! lake* PLtľon v th/mi u .^mkíici'/. 27í ;;7;' tesitivených .-.'.:; ■:,' i».'.-i prui&omngiti; ArislalĽlés základem pro sví učení i> vš.ivni obce ačinil sbírku 158 ústav Jedna ľ. nich ■. (V-.m i .v alhén\ltô) :■ •• 1880 nalesena. V posledním odstave; Aristoteles nirznacuje obaall PatHúiy, která tedy pniniČ byla na-päár.a později než Eiika Kikumackava, 315 83