L a vi at na n niti? 2e jen ŕimská autorita může rozhodovati o tom, zda se princ narodil v zákonném manželství nebo nenarodil? Že poddaní mohou býti zproštěni poslušnosti krále, byl-li rozhodnutím římského soudu prohlášen za kacíře? 2e král, na pr. Chilperic ve Francii, může býti od papeže bez důvodu sesazen, jako on od Za-chariáše, a jeho království dáno jednomu z jeho poddaných?51) 2e knězi světští i řeholní mají býti vyiíati ze soudni pravomoci svého krále ve věcech trestních? Nebo kdo nevidí, do čí pokladny plynou tak hojným proudem poplatky za soukromé mše a odpustky? Spolu s jinými důkazy soukromého prospěchu stačí tohle na ubiti nejživější víry, jestliže, jak jsem řekl, nezadrží cen úpadek občanské úřady a zvyky spíše než každé míněni o svatosti, moudrosti a šlechetnosti jejich učitelů. Mohu tedy všecky změny náboženství na světě přičísti jedné a téže příčině: neoblíbeným kně-žím, a to nejen u katolíku, nýbrž i v církvi, která si osobuje, že má v sobě nejvíce reformace!_____________ Xlll. KAPITOLA Lidská přirozenost se zhtelem k blahu a bídě lidské Příroda opatřila Jidi prednasunXiŽle^ýmli.fi'1^*'' nimi dpiě.micy.&tejn>Tnj JiC jsou sixovm- AČ jsou někdy někteří lidé zřejmé tělesně sUnější než druzi nebo i duševně bystřejší, přece, když se vše shrne dohromady, neni rozdíl mezi lidmi tak povážlivý, že by si 41) Týká se zřejmě posledního krále franského z merovejského rodu Childericha IIL (autor nesprávně přepisuje Chilperic, iteiý vládl dříve). Papež Zachariáá I. uznat r. 751 majoraoma Pippina za legitimního franského krále a Childericha dal do kláštera. Í59 někdo mohl osobovati nějakou výhodu, o kterou b-někdo jiný neměl stejné právo se ucházeti. Nebo jág~K Qj^qsfigu_sjhr ^n^JaKŠfjmájfosfí sil zabít nej silnějšího, buď tajnými úklady nebo ve spojení s ji n ý mi, 1c te?f jšôTTv s tej nem nebezpečí jako on. A pobud J5e"o schopnóstT^úSevrií (nepřihlížíme-] k umění založenému na užívání slov, a zejména k ob ratr.ému postupu podle obecných a neomylných pra videi, kterým říkáme věda— neboť tu má velmi mál< lidí a jen ve velmi málo věcech, jelikož to není an schopnost vrozená, s kterou bychom již přicházeli n; svět, ani získaná jako moudrost), shledávám mez lidmi ještě větší rovnost, než pokud jde o tělesnou síly Neboť moudrost není než zkušenost, kterou stejný Ca s t ej n o ü *m 'erb u p ös k yíujčn iHenT\~t ?c h věcech, ktcrýcl se stejně chápou. To, co by snad mohlo budit zdáni že tomu tak není, a činit tu rovnost pochybnou, je jci jalová domýšlivost některých lidí, kteří, zakládajíce s na své moudrosti, domnívají se, že jí mají víc ne: prostí lidé, co jest, než všichni kromě nich samýcl a ještě snad několika málo těch, které znají z pověst nebo z osobního styku a jichž si váží. Neboť taková ji lidská povaha; i kdyby uznávali, že mnozí jiní jsoi vtipnější nebo výmluvnější nebo učenější, přece jet stěží uvěří, zeje mnoho tak moudrých, jako jsou oni Svůj důvtip vidí totiž jako na dlani, kdežto jiných lid v dálce. To však spíše dokazuje, že jsou si lidé v téte věcí rovni, než nerovní. Vždyť zpravidla bývá nejlepš. známkou rovného rozdělení nějaké věci právě to, že jt každý spokojen se svým dílem. 2 této rovnosti schopností prameni i rovnost nadéjív dosaženi cue. Ale, jestlSe dvaTTcIe zatoúzTjíq težě věcí. poneVadž ji nemohou oba zároveň míti a nemohou se i6n z ní zároveň těšiti, znepřátelí se; a na cestě za svým cílem '("bývá xrj spravidla pfffífcbezáchovu, ale někdy i jen pro potěšení), .snaží se druh druha pokořit_nebo_ zničit. Odtud se stává, že ten, kdo sám sází, seje, staví nebo má vhodné sídlo, může očekávati, že jiní sdruží své síly a přijdou, aby ho připravili o majetek a obrali nejen o ovoce jeho práce, nýbrž i o život nebo svobodu. Ale i ti jsou potom v obdobném nebezpečí sami. Pro tuto vespolnou nedůvěru nemá nikdo rozumnější možností jak se zajistiti, nenajde nic příhodnějšího nežli soupeře předejíti, to jest násilím nebo lstí ovládnouti všechny lidi svého okolí, až uvidí, že se nemusí báti větši mod, která by ho mohla ohrožovati. A není to nic, co by přesahovalo meze nutné sebezáchově; což se také obecně uznává. Jsou však i lidé, kteří se těší z toho, že se mohou dívati na svou moc, při čemž zacházejí dále, než žádá jejich bezpečnost. Jestliže bv jiní, kteří by ostatnfi-byli spokojeni, rádi žuLy_ppkoÍÍ v svých skromných hranicích a nechtěli by vpádem,do cizího území rozmnožovati své síly, nebyli, by dlouho s,to.omezovati se jen na_syou obranu^_chtěiíJLpfestáti- A proto se musi jim dovoliti takové rozmnožení panství nad lidmi, kterého je k sebezáchově potřebí. Avšak lidi netěší, nýbrž naopak velmi rmoutí žíti ve společnosti, kde by nebyla žádná moc, která by je všecky morda zastrašovari a naháněti jim .hrúzu- Neboť kažuý si přeje, aby si ho jeho druh vážil, jako si váží sám sebe, a kazdy projev opovrženi nebo podce-ňóvaňTsě ovšem snaží, pokud mu na to stačí sily, vyrovnati a vymoci si větši vážnost u opovrhova-telů tím, že jim Škodí (tam, kde není společná moc, která by je udržela na uzdě, jde to tak daleko, že Levi Blb ar. U i6i sc snaží druh druha zničiti). Ostatním to pak slouží za příklad. V lidské př:rozenosti_siiledá\'ámc tedy tři hlavni příčiny sporů. První je soutěženi, druhá nedůvěra a třetí touha poslav?. První žene lidij-a&"y_se napadali pro zisk, druha pxo bezpečaost a tfcrlpŕcv'čest a važnrJstrPrvni užívá násilí, aby lidé pobrali jiným lidem muže, ženy, děti i siatia. Druhuj SbJ scíjráfiiL tretí^ aby ztrestali maličkost, jako je slovo, ušměv, jiné mínění nerx> nějaký jiný projev podceňování, namířený buď přímo proti nim samým nebo nepřímo protrpnrSüzeristvu, rJřatelúm, riárodu,'~zaměstnaní_ň,ebo jmeňu.' yT toho je zjevné, ze telicíy, když..!ĽJ5..Ž.ÍJÍ■-učívajíce_ nad sebou společné moci, která byle všecky držela na uzctet jsoq nflgyä fl$fflt .V WH? Ítf5Z"i fcľ*^™" říkáme válka. Je Iq válka vŠech^priid^ifŠcm. Neboť vaílčä nejsou jen boje ani násilní projevy nepřátelství, válka trvá po eelou dobu, kdy je dosti zřejmě známa vůle rozhodnouti bojem. V podstatě války je tedy třeba míti na mysli pojem času, jako je tomu v podstatě povetrnosti, neboť jako podstata vlhkého počasí nezáleží v jednom nebo několika lijácích, nýbrž v tom, že se k dešti schyluje jíž mnoho dní napřed, takpoď state války není jeny skgtcfotérjkhQjcwánJ, jyjforä Jjž y době, k3y se k válce dělají přípravy, a trvá po celý ten čas, kdy není jistoty o opaku. Všechen ostatní Čas se pak nazývá mír. Vše tedy, cokoli souvisí s časem válečným, kdy je každý nepřítelem každého, stejně se děje v době, kdy lidé žijí bez jistoty kromě té, kterou jim může zjednat jejich síla a vlastni vynalézavost vůbec. Za toho stavu není místa ani pro přiěinlivost ani píli, poněvadž je 16a jejich ovoce nejisté, A proto není ani vzdělávání pudy, ani plavba, ani doprava zboží přes moře a jeho spotřeba. Nestavějí se pohodlné domy ani prostředky pro dopravu príliš těžkých předmětů. Nepěstuje se věda 0 tvářnosti země, nepočítá se Čas, nekvete umění ani pisemnictví. hyne společnost, a co je ze všeho nejhorší, stálý strach a nebezpečí hrozí násilnou smrtí. Lidé žijí osaměle, nuzné, stísněné, jako zvířata; a jejich život je jen krátký. Tomu, kdo náležité tohle vše neuvážil, bude se snad zdáti podivné, že by příroda mohla takhle rozdvojiti lidi a míti je k tomu, aby se napadali a ničili se. On by tedy. nevěře tomuto zásahu vášní, přál si snad míti to potvrzeno zkušeností. Ar tedy sám uvažuje. Chystá-li se na cestu, ozbrojuje sc a hledá spolehlivé průvodce. Jda spat zamyká dům ajcátř v domé skrině. "Dělá to vše, ač ví, že jsou zákony a veřejní strážci, ozbrojení, aby mohli pomstít každou křivdu, kterou by někdo na něm spáchal. Jaké pak mínění má o svých bližních, když jede na koni ozbrojen? O svých spoluobčanech, když zamyká dům? A o svých vlastních dětech a služebnictvu, když zamyká skříně? Zda stejně nežaluje na lidstvo on svými činy jako já slovy? Ale ani on ani já neviníme přírodu ani lidskou přirozenost. Žádosir a jinélidské vášně nejsou samy o sobě hřích. Nejsou hřích am"samy cinTTVyrfaázějlei z tech"KrváSni, doicrjd nebyl vydán záJcbn je ž^azujiaTPred^damriTTäko-veno zaxona lidé nemohou vedet, co je nesprávné. Ale žádnv zákoji nrmňft st wyArtj iefewd ■■ li'lr ttiIiHH na torxi, kdo ie£rriá--ud£lat. Snad si někdo bezděky pomysli, že nikdy nebyl takový čas ani takový stav války všech proti víero, 1 já věřím, že tomu obecné nikdy tak nebylo po celém 163 světě. Je však mnoho míst, kde lidé tak nyní skutečně žijí. Neboť divoši na mnoha místech v Americe nemají vlády vůbec, kromě snad vlády malých rodin, jejíchž svornost závisí zccia na jejich přírodním pudu po rozkoši. A ještě dnes žijí v tom zvířeckem stavu, který jsem právě vylíčil. Kromě toho, jak by asi iidé žili tam, kde by nebyla žádná společná moc držící je v strachu, můžeme dobře viděti z toho: jak zvrhle žijí za občanské války tam, kde do té chvíle žili pod vládou pokojnou. Ačkoliv však nikdy nebylo, aby lidé žiii neustále ve válečném stavu proti sobě, přece po všechny časy králové a muži mající svrchovanou moc právě pro svou samostatnost trvale na sebe žárli a stoji proti sobě stálo jako zápasníci, připravení dáti se do sebe; zbraně mají napřažený a stojí ve střehu: to jest. mají pevnosti, posádky a děla na hranících svých království. V sousedních zemích stále pracují jejich zvědové. Co je to jiného než válečný stav? Poněvadž se však při tom ještě zachovává přičinlivost a píle jejich poddaných, nedoléhá na ně ještě ta bída a to utrpení, které provází stav obecné svobody všech jednotlivců. Další důsledek této války vScch proti všem je ten že nemůže být nic „nespravedlivé". Pojem práva a křivdy, spravedlnosti a nespravedlnosti nemá tam místa. Kde není společné vlády, tam není ani zákona kde není zákona, tam není ani spravedlnosti. Podvod a násflí Jsou za války dv^zalclSďm ctnosti. Spravedlnost a nespravedlnost nejsou vlastnosti ani ducha ani tčía lidského. Kdyby byly, musiJy t>> "byrt i V trovčku zcela osaměle žijícím na světě, jako jsou v něm jeho smysly a vášně. J^Qu„to_ vlastnosti, které platí jen v společnosti, nikoliv samotě. 5 tím se take shoduje, iíi4 že v tom stavu není pojem majetku, panství, neni rozdíl mezi „mým" a „tvým". Platí jen to, že každému náleží to. co si může vžití, a lo 'taí cTTouTio, dokud síto udrží. Tolik o tom neblahém stavu, do kterého člověka vsadí jeho čistá přirozenost. Je však možná se z něho vyprostiti jednak rozumem, jednak i citem. City, které člověka vedou k pokoji a míru, jsou strach před smrti, touha po všem tom. Čeho je. třeba k pohodlnému životu, a naděje,, že se toho přičinlivý člověk může dodělati. Rozum pak navádi Člověka, dávaje mu vhodné zásady miru, na kterých se lidé mohou shodnouti. Jsou to pravidla, kterým se jinak říká též přirozené zákony. Promluvím o nich obšírněji v dalších dvou kapitolách. XIV. KAPITOLA 0 prvním a druhém zákonu přirozením a o smlouvé Přirozená bráu), u spisovatelů obecně nazývané ius naturale, je svoboda, ktctoji Jcaždv má, aby užíval svvch sil j^ak *áro cfrc.e. k svému žaíriovarrf, to jest k zachqvání života. Z toho plyne, že může dělati.co-koli, co podlo--svého rozumu a úoudku uaná va nt*j-vhodnějji li tíM.iu éCclu, Siobodj podle správného významu slova jest z^roŠ-r/-nj ode v^rh v.nrjš-rh rjřcká&ek. Tyto překážky někdy mohou člověka Částečné připravit o moc, aby dělal, co chce, aíe nemohou mu zabránit, aby zbylé moci neužíval podle své libosti, jak mu ukládá jeho rozum a úsudek. Prirazený zdken^ lex naturalis, je příkaz .nebü nhccaé '65 pravidlo, objevené rozumem které člověku zakazuje dělati to, co mu ničí život nebo H>erc prostfebTky, kterými by mohTzŕVot zachovati; jakož ['zanedbávati to, čím %ý podle svčfio' rozumu nejlépe mohl jej zachovávati. Ačkoliv ti, kdož o této věci mluví, často matou pojmy právo a zákon, ins a lex, přece my musíme je rozlišovati. Právo záleží v svobodě d£laii.neho opomíjeti, kdežto zákm ustanoy_uje a.zavazuje kjednj z obou věcí. Zákon a právo se tedy liší tak jako závazek a ^svoboda; v jedné a téže věci nemohou vedle sebe platiti oba tyto pojmy. Stav, v kterém lidstvo žije, jo, jak bylo vyloženo v předcházející kapitole, válka všech proti všem, při čemž se každý řídí svým rozumem a může užívati všeho, có mu pomáhá k zachování života proti ne-pftrelt. "Z toho plyne, že za těch okolností malazdý právo dělat vše, i sáhnout druhému na tcTó. 1?roto tetiy, dokud Trvá toto přirozené právo každého na ■vše, není nikomu, ať je sebe silnější a moudřejší,-zajištěna bezpečnost, že prožije ten věk, který je zpravidla člověku popráno prožiti. A podle toho je příkaz nebo obecné pravidlo rozumu, že si má každý práti míru, dokud je niu$}e7 zeje možná mír zachovati. Nemů£e~li vSak toho dosáTmouliK _z< smí lihdati a užívati oTecTi Pomůcek i výhod války. První část tohoto pravidla obsahuje první a základní zákon přirozený, to jest: „vyhledávej a zacnovavej miř". T5řuJ)á souhrn práva přirozeného, to jest: jfiram&.stJííim. Čím se bránil můžeme". 2 tohoto zaSadního zákona přirozeného, kterým se lidem ukládá přáti si míru, vyvozuje se tento druhý zákon: Každý má být ochoten, jsou-li ovšem zároveň ochotni stejné ostatní, do té míry, jáh uzná za potrebné pro svůj klid a bezpečnost, vzdáti se tohoto páva na vše a spokojiti se m s takovou svobodou se zfeteUm k ostatním, jakou by. on sám poskytl jiným se 0ítelem T7so$%_. DokucL si nSEdo začEo-vává právo dělati, co je mu libo, jsou všichni lidé V stavu válečném. Ale jestliže druzí nechtějí se zříci svého práva tak jako on, není pražádný důvod k tomu, aby se on zbavoval svého. Vždyť by se tim spíše sám vydával na pospas a za kořist, a k tomu není nikdo povinen, než aby se připravoval na mír. To je zákon evangelia: co nediceŠ. aby ti Činili jiní, nečiň ani ty ipty a to je zákon všech lidi: Ľokoíľžádáš od jiných, aby tobi Činili) to čiň i ty jim! Vzdáti se práva na něco je zříci se svobody překážeti někomu v jeTio právu na touž věc. Neboť kdo se o3-říká nebo dává si právo z ruky, nedává nikomu jinému právo, které by byl neměl před tim, ježto není nic, na co by každý ncmč] své právo od přírody. Jen ustupuje z cesty druhému, aby se ten mohl těšiti ze svého původního práva bez překážky s jeho strany, ale nikoli, žo by mu v něm nemohl brániti někdo třetí. Tedy zisk, který někdo má z úbytku práva někoho jiného, je jen jakési zmírnění překážek, stojících v cestě užívání jeho vlastního původního práva. Práva se vzdává ten, kdo se ho bud prostě zříká nebo kdo je odevzdává jinému. Prosté zxeknutí: když na tom nezáleží, komu se dostane výhody % toho plynoucí, Odevzdaní: když se té výhody má dostati někomu určitému, jednomu Člověku nebo více lidem. A když se někdo V2dal svého práva, je jeho povinností nerušiti již tento svůj výkon učiněný z dobré vůle. Takové překážení je nespravedlivost a křivda, děje se sine iure, když se před tím práva vzdal nebo je odevzdal. Je tedy křivda nebo nespravedlivost ve sporech tohoto světa cosi podobného tomu, Čemu se 167 v učených hádkách učenců říká nesmysl. Neboť jako se zde nesmyslně chová, kdo sám sobě odporuje tvrdě něco, co se přičí tomu, co sám před tím řek], tak ve světě se nazývá nespravedlností nebo křivdou, odvolá-vá-Ii někdo to, co před tím dobrovolně dal. Projevem toho, že se někdo práva vzdává anebo je odevzdává jinému, je prohlášení nebo naznačení nějakým dobrovolným a dostatečným znamením nebo znameními. Tato znamení jsou bud jen slova nebo jen činy; nebo, jak se nejčastéji stává, slova i činy. A téhož druhu jsou závazky nebo povinnosti, kterými se lidé zavazují. Tyto závazky nemají svou sílu samy ze sebe, neboť nic se tak snadno neruší jako dané slovo, nýbrž ze strachu před zlými následky, které by mělo jejich porušení. Kdykoli se někdo vzdává svého práva neboje odevzdává někomu jinému, děje se to buď v předpokladu, že za to zase na něj bude nejaké právo přeneseno, nebo v nadéjL žt $v mu dostane jiného dobra, ncfjof je to úkon dobrovolný. A dien: každého dobrovolného činu u každého člověka je získat sobě nějaké dobro. Proto jsou některá práva, jichž se nikdo nemůže vzdát ani slovem ani žádným znamením, ani Je odevzdati jinému. Především se člověk nemůže vzdáti práva odporu proti těrna kteří na něj násilím utočí, aby mu vzali život;, neboť nelze poclifipir^žs. by tím chtěl dosáhnout pro sebe nijakého dohra Totéž se může řTci o ranách, poutech nebo vězeni, poněvadž z takového utrpení nemá trpící žádný prospěch, kdežto z dovoleni, aby trpěli jiní, prospěch jest. Také proto, že nikdo nemůže říci, vidí-li, že se na něj ženou násilníci, zda ho chtějí zabíti čili nic. A .konečně pohnutka a cíl^proč se lidé vzdávají práva nebo je někomu odevzdávají^ není nic jiného než zajištěni r 68 života a opatření prostředku k zachování sebe, aby je žTvot nemrzel. A proto, zTfó-ft se, ze se nelčdo sřovy nebo znameními sám připravuje o svůj cil, pro nějž byla tato znamení míněna, nebylo by možná pochopit, že to myslí doopravdy nebo že to skutečně byla jeho vůle. Spíše se musí říci, že nepochopil, kterak se ta slova a znamení mají vykládati. Pcstupují-li si lidé svá práva navzájem, říká se tgmjj. .rf*V^'~í!r .________________._______________________■---------- Je rozdíl, když se někomu odevzdává právo na věc, a kdvž se odevzdává spolu i věc sama přimo. Neboť véc se může odevzdati zároveň s odevzdáním práva, na pr. při koupi za hotové nebo při výměně zboží nebo pozemků; ale může býti vydána také až o něco později. Dále jeden ze .smluvených může svou smluvenou věc odevzdati hned a druhému dovoliti, že smí odevzdati svou věc někdyjindy_ v řase smluveném. Zatím mu vén. v tomto případě se smlouva s jeho strany nazývá dohoda nebo ú mi u v U- Nebo se obě strany hned nyní dohodnou, že smlouvu splní az* později. V fom prípadeTten, Který má v slovT dostáti a jemuž se zatím věří, koná něco, Čemu se říká ifstoji v slověl\ ..zachovává slib nebo dané slovo". Jcsdiže vědomě a úmyslně nevykoná, co slíbil, říká se: ,,dopouští se lérolomnostV'. Není-li odevzdáváni práva vzájemné, nýbrž jeden z obou něco odevzdá v naději, že si tím získá něčí přátelství nebo službu od někoho nebo od jeho přátel, nebo doufá, že si získá jméno Člověka milosrdného nebo velkodušného, nebo že se zbaví tísně ze soucitu s jiným, nebo doufá, že bude odměněn v nebi, není to smlouva, nýbrž dar, dobrovolný dar nebo. uštldfjní. Tato trí slova znamenají totéž. 169 to Jednak strach z následku porušení daného slova, nebo zase sláva a hrdost z toho, že nebylo třeba slovo rušit. Tento druhý případ je šlechetnost, příliš vzácna, aby se mohla předpokládati, zejména u těch, kdož se honí za bohatstvím, mocí nebo rozkoši smyslnou. To je tedy veliká většina lidstva. K čemu se může přihlížet» je strach. A jsou to hlavne dvě věci, které nejvíce nahánějí strachu: moc neviditelných duchů a moc lidí, kteří by mohli být uraženi. První mocnost — duchové —je zajisté větší; a přece větší strach bývá zpravidla z mocnosti menší, totiž z lidí. Strach prvního druhu, strach 2 bohů, cítí všichni lidé, je to jejich náboženství, jež bylo v lidské přirozenosti dávno před zřízením občanské společnosti. Strach druhého druhu neleží v povaze lidí; aspoň nemá dost místa, aby je přidržel ke konání povinnosti plniti sliby. Neboť v přirozeném stavu nerovnost sil se nerozeznává leda podle výsledku boje. Proto tedy před zřízením lidské společnosti nebo za jejího přerušení válkou nic nemohlo síliti úmluvu o míru proti pokušeni lakoty, ctižádosti, chlípnosti nebo jiných silných vášní, leda jen strach před onou neviditelnou bytosti, kterou každý ctil jako boha a které se bál jako mstitele véro-lomnosti. Co tedy mohou dělati dva lidé nepodrobení státní moci jiného než se zavazovati přísahou, kterou se dovolávají boha, jehož se bojí? Tato přisahaje slovní výroky pripojený k slibu. Slibující jím naznačuje^ ze, nevy-koná-liy co slibuje, vídává se milosti boha nebo volá na sebe jeho pomstu. Na př. taková byla pohanská přísaha : „Ať ml jup\tfr tak zabije, jako já zabíjím tuhle to zvíře" Taková je i naše přísaha: „Učiním to a to, k tomu mi pomáhej£ähf" Tato slova se provázejí obřady a zvyky, kterých každý užívá v svém náboŽen- 176 štvi, aby se tim jen ještě zvětšoval strach před porušením přísahy. Z toho je jasné, že přísaha složená jinak, podle jiné formy nebo obřadu, než je forma přisahajícího, je neplatná. Není vůbec přísahou. A dále, že se nemůže přisahat při ničem, co přisahající nepovažuje za boha. Neboř, ač nékdy lidé přisahali při svých králích ze strachu, nebo aby se zalichotili, rozumelo se tomu tak, že jím chtéjí vzdávat božskou úctu. Přisahati při bohu zbytečně jest rouhati se jeho jménu a přisahati při něčem jiném, jako dělávají lidé v obyčejném hovoru, není vůbec přísaha, nýbrž jen bezbožný obyčej, zaviněný přílišným mluvením. Rovněž je zřejmé, že přísaha nic k závazku nepřidává. Smlouva totiž, je-Li podle zákona, zavazuje před Bohem i bez přísahy jako s ní. Není-li podle zákona, nezavazuje vůbec, třeba je potvrzena přísahou. XV. KAPITOLA Jiná práva přirozená Z toho zákona přirozeného, který nám ukládá odevzdávati jiným tu část svého práva, která, kdybychom si ji podrželi, překážela by pokoji a míru na světě, vyplývá jeU£zákon třetí: , xg£ tjdé ™ť>n4vQJi fjf^-nané úmluvy."1 Bez tohoto zákona by byly smlouvy marné, jen prázdná slova. A kdyby právo všech na vše platilo i dále, byl by to stáLe stav válečný. V tomiiXpikôiEeném- -zákoaäje zdrqj_ a původ spravedlnosti. Neboř tam, kde nepředcházela úrnfava, nebylo přeneseno právo a tedy má každý právo na.vse. Proto tam nemůže býti žádný čin nespravedlivý. Avšak Lrs-iithan 12 <7? kdy í byla sjednána úmluva, porušiti ji je nespravedlivost. Není tedy výměr nespravedlivosti jiný než nevykonávání úmluvy. Vše, co není nespravedlivé, je pak spravedlivé. Ale poněvadž dohody o vzájemné důvěře jsou neplatné, kde je obava, že některá smluvni strana jim nedostojí, jak bylo vyloženo v předešlé kapitole, ač* původ spravedlnosti je dělání smluv, přece nemůže být vlastně žádná nespravedlivost, dokud se neodklidi příčina onoho strachu. Jenže dokud jsou lidé v stavu přirozeném, není to možné. Proto nežli _poj my ^spravedlivé" a „nespravedlivé"" mohou mít své místo, musí být nějaká donucovací moc, která by nutila lidi stejně k vykonávání závazků, hrozíc jim nějakým vétšim trestem, než je zisk očekávaný z porušení jejich závazku. Dále musí ta moc zaříditi, aby to, co lidé vespolnou dohodou získávají, nahradilo jim ono obecné právo, které ztrácejí. Avšak takové moci není, dokud se nezřldí nějaký stát. Dá se to též vysoudit z obvyklé definice spravedlnosti, známé ze scholastiky. Rikaji, že spravedlnost je Urvalá vůle dávati každému, což jeho jest. Tedy, kde není nic „jeho", to jest žádné soukromé vlastnictví, tam není .ani nespravedlnost; a kde není zřízena trestající moc, to jest, kde není pospolitá obec, tam není ani majetku, ježto všichni mají právo na vše. A tedy, kde není pospolitosti obce nebo státu, tam není nic nespravedlivého. Podstata spravedlnosti záleží totiž v zachovávám platných smluv. Jenže platnost smluv začíná teprve se zřízením občanské moci dosti silné, aby lidi donutila zachová-vati smlouvy. A teprve tehdy začíná i vlastnictví.. Blázen řekl v srdci svém: „Není spravedlnosti". A někdy to říká i slovy. Vážně tvrdí, že každý má sám na starosti své zachováni i svou spokojenost; není prý .78 tedy důvodu, proč by každý nemohl dělati vše, co považuje za nutné a vedoucí k tomu cíli. Tedy ani plniti slib nebo neplniti, zachovávati smlouvy nebo nezachovávat!, nemůže být proti rozumu, jestliže vede k blahu člověka. Při tom nepopirá, Že jsou smlouvy a že se někdy zachovávají a jindy ruší a že se takové porušeni může nazývati nespravedlností, kdežto zachováváni spravedlnosti. Táže se však, zda nespravedlivost, odkiidí-li se strach z Boha —řekl přece blázen v srdci svém: „Neru boha" — nemůže leckdy obstáti ze stejného důvodu, který' Lidem ukládá péči o jejich dobro. A zejména tehdy, když vede k takovému dobru, které by mohlo člověku zjednati ten stav, že by klidně mohl nedbáti i hany a výtek, ale též moci jiných lidí? Království bozi se získalo násilím. Ale což kdyby bylo možné dobýt ho nespravedlivým násilím? Příčilo by se rozumu, dobýt ho tak, když při tom není možná dostat ránu? A není-li to proti rozumu, není to ani proti spravedlnosti, sice by se spravedlnost nesměla Čítati k dobru. Takovým rozumováním se podařilo dokonce úspěšnou ničemnost přioditi pláštěm ctnosti! A mnozí, kteří nikde v ničem neschvalovali porušování daného slova, přece to dovolovali, když šlo o dobytí království. A pohané věříce, že Saturna svrhl jeho syn Jupiter, věřili docela klidně dále, že týž Jupiter je i mstitel křivdy! Něco podobného je v Cokeových „Poznámkách o Littletonovi".52) Tam říká: ?,I kdyby ■») Sir Edward Coke, vynikajíc! právník v dobá královny Alžbéty a Jakuba f. Ařirozený: Ať každý uzná svého bližního za rovného odj/nrody. Porušeni tohoto zákona je pýcha. Na tomto zákonč závisí daláí: Ať na počátku jednáni o mír nikdo sobí nevyžaduje zachovaní zdanéhoJ>raoa, kteří %y sám nedovolil zachovati nikomu z osialních. JaJco všichni lidé, hledající nur, musí se vzčTStí neTkferých práv přirozených, to jest, nemíti již úplnou volnost dělati, co •3- se jim líbí, tak je též pro lidský život nutné některá práva si zachovati, na př. právo spravovati své tělo, užívati vzduchu, vody, hýbati se, choditi s místa na místo a vše ostatní, bez čeho by člověk bud vůbec nemohl žiti nebo jen Spatně. Jestliže v tomto případě při sjednáváni míru žádají lidé pro sebe něco, co by sami nepovolili jiným, jednají proti předcházejícímu zákonu, nařizujícímu uznáván přirozenou rovnost, a tedy proti přirozenému zákonu. Ti, kdož onen zákon zachovávají, jsou skromní, kdož jej ruší, zpupní. Rekové říkaii porušování tohoto zákona pleonexia, to jest touha míti více, než kolik náleží. Také byl-li někdo pověřen rozhodnouti mezi dvěma nebo několika lidmi, přikazuje přirozený zákon dbáti mezi nimi rovnosti. Sice by nebylo možné vyřizovati spory mezi lidmi jinak než válkou. Kdo je tedy při souzení stranický, pracuje ze všech sil k tomu, aby lidi zastrašil, aby neužívali soudců ani rozhodčích; a tedy také příčinou války je takové jednání proti zákonu přirozenému. Zachováváni tohoto zákona o rovném rozdílení všem, co jím důvodné náleží, se nazývá nestrannost, a jak jsem již řekl, je to spravedlnost podílná. Porušování je siranictví neboli řecky prosopolcpsia. 2 toho vyplývá další zákon. Toho, co se nedá děliti, aC užívají všichni stejně, společně', je-li to m&zfUa dovoluje-li to množství té véci bez omeztní. Jinak pomérné podle poctu téchj kdož no. to mají právo. Sice by dělení bylo nerovné a tedy nikoli nestranné._______. --------- Jsou však je§tě věci, které se ani nedají děliti ani se jich nemůže užívati společně. Potom tedy přirozený zákon ukládající nestrannost žádá, aby o celém právu, nebo, užívá-lt se věci střídavě, o prvním u£iti itíu rozhodl los. Neboť rovné rozdělení náleží k přirozenému zákonu a jiné cesty k rovnému dělení nelze si mysliti. Losováni je dvojí, úmyslné a přirozené. Umyslné je to, na kterém se spoluuchazečí shodli, přirozené, na př. prvorozenství, primogenitura, jemuž Rekové říkali kleronomia, t. j. dělení losem, nebo prvni popadeni, nebo držba. Proto tedy takové věci, kterých nelze společně užívati a které se nedají děliti, musi se přiřknouti prvnímu majiteli, a někdy prvorozenému jako získané losem. Rovněž je přirozený zákon, aby všem, kdož sjednávají mirt byl povolen bezpečny průvod. Neboť zákon nařizující mir jako cil nařizuje i jednáni o něm a zakročení o mir jako prostředek. A pomůckou k zakročeni je bezpečný průvod. AČ lidéjsou velmi ochotni dbáti těchto zákonů, poněvadž může přes to býti spor o nějaký skutek, především zda byl vůbec vykonán nebo nebyl, a za druhé, byl-li vykonán, zda to nebylo nebo bylo proti zákonu,je prvni z uvedených otázek skutková a druhá právní. Proto jestliže se strany vespolek nedohodnou, že se podřídí výroku někoho třetího, jsou od míru tak daleko, jako byly. Ten třetí, jehož výroku se podrobují, .nazývá se rozhodčí, arbiter. Je tedy další zákon přirozený, aby sporné strany podrobily své právo výroku rozhodčino. A protože se předpokládá, že každý dělá vše pro svůj prospěch, runi nikdo vhodným rozhodčím o yoé véci. A kdyby byl sebe zpúsoDÍícjH, přece riesťrannost dovoluje každé straně stejné výhody, a připustí-li se jedna strana za soudce, musila by se připustit i druhá. Tak by tedy spor. to jest příčina války, trval déle a to by se příčilo přirozenému zákonu. £ téhož důvodu by .nemel být z$ rozhodčího přibírán. ,89 v žádném prípade nikdo, komu by z vítězství jedné strany připadl vetší zisk nebo cest nebo potešení než Z vilizsťoi druhé strany. Keboť vzal úplatek, kterému sice nebylo možná se vyhnouti, nicméně přece úplatek. A nikdo mu nemusí věřiti. Tak by tedy zase zůstal spor neboli válečný stav. A to je proti zákonu přirozenému. Je-li spor o skutek, událost, nesmí soudce věřiti více jednomu než druhému, a není-lí žádný jiný důkaz možný, musí věřit i třetímu nebo třetímu a čtvrtému, nebo ještě více svédkům, sice zůstane spor nerozhodnut a ponechá se řešení násilnému, docela proti přirozenému zákonu.______________________________________ To jsou přirozené zákony, přikazující pokoj a mír, jako nástroje, frflcťí slouží k zachovaní Ijctsíva jä&o kolektiva a týkají sejen yčíiy o občanské společnosti. Jsou ještě jiné věci, poškozující a ničící jednotlivce, na př. opilství a jiné účinky ncitiímosti v jídle a piti atrl. I ty by se tedy mohly počítati k věcem, které přirozený zákon zapovídá. Ale není třeba se o nich zmiňovati, a ani dosti dobře sem nenáleží. Snad se zdá, že toto odvozování přirozených zákonů je příliš umělé, aby je pochopili všichni lidé. Vždyť většina jich se příliš zaměstnává sháněním potravy, a zbytek je příliš nedbalý, aby se snažil je pochopit. Aby však nikdo nemel výmluvu, jsou tyto zákony shrnuty v jeden celek, který si snadno zapamatuje a PQCilQpi i ne^eaiexháriayý človčk Je to pravidlo: s,Co aechce| aby se dělalo tobě, nedělej ani jsám. jia£m." Ukazuje mu, ze sé uz nemusí učit přirozeným zákonům, nýbrž, když váží skutkyj jiných lidí se svými a zdají se mu příliš těžké, ať je položí na druhou misku vah a na jejich místo své, tak aby jeho vášně a sebeláska k váze nic nepřidávaly; a tu není z těchto igo zákonů jediný, který by se mu nezdál velmi rozumný. Přirozené zákony váži in foro interno, to jest ve svědomí, budíce touhu, aby se uplatnily; avšak in foro externo, to jest k tomu, aby se proměnily v skutek, neváží vždy, Vždyť ten, kdo by chtěl být skromný a společenský a vykonával všecky své sliby v čas a na místě, kde by to nikdo jiný nedělal, stával by se kořistí jiných a připravoval by sobě jistou záhubu, docela proti základu všech přirozených zákonů, majících za cíl zachovávati. A dále ten, kejo by měl dosti jistoty, že ostatní budou dbáti všech těchto zákonů ve styku s ním, sám by jich nedbal, míru by nehledal, nýbrž války, tedy konečně zničení své přirozenosti násilím. Všecky zákony, které váží in foro interno, mohou býti porušovány nejen činem proti zákonu, nýbrž i činem, který je v souhlase s nim, když člověk má při tom opačný úmysl. Neboť, ač v tomto případě Čin souhlasí se zákonem, jeho účel se příčí zákonu; a to je porušeni všude tam, kde byl závazek in foro interno. Přirozené zákony jsou nezměnitelné a věčné, neboť nespravedlivost, nevděčnost, zpupnost, pýcha, stra-nickost, lákání lidí atd. nemohou se nikdy stát úkony zákonnými. Vždyť se nikdy nemůže státi, aby válka zachovávala život a mír jej ničil. Je snadné tyto zákony zachovávati, neboť zavazuji jen k upřímné snaze, myslím arci, snaze nepředstí-rané a trvalé. Neboť tím, Že nežádají než snahu, ten, kdo se snaži je konati, naplňuje je. A kdo plni zákon, je spravedlivý. Věda o těchto zákonech je pravá a jediná mravní filosofie, neboť mravní ňlosofíe není než věda o dobru a zlu, jak se vyskytuje v rozpravách a životě lidské společnosti. Dobro a zlo jsou slova vyjadřující naáe "9i touhy a odpory. Ty jsou rozmanité podle rozmanitých povah, obyčejů a názorů lidských. A různí lidé nerůzní se jen v úsudku o tom, co je příjemné a nepříjemné smyslům, chuti, čichu, hmatu, zraku a sluchu, ale i o tom, co v úkonech všedního života je rozumu přijatelné nebo nepřijatelné. Ba týž člověk se v různých dobách mění, někdy něco chválí, to jest považuje za dobré, co jindy zavrhuje a považuje za zlé. Z toho všeho vznikají spory, hádky a na konec válka. A proto, dokud je člověk v stavu čistě přirozeném, a to je stav válečný, kdy je soukromá záliba měřítkem dobra i zla, tedy všichni souhlasí, že pokoj je dobro, a proto též prostředky míru, cesta k němu vedoucí, jak už bylo vyloženo, jsou to spravedlnost, vděčnost, skromnost, nes t ran nos 1 a milosrdenství a ostatní přirozené zákony, jsou dobré. To jsou mravní ctnosti, ale jejích opak jsou nepravosti, neřesti, zlo. Věda o ctnosti a nepravosti je mravní filosofie a proto pravé učeni o přirozených zákonech je pravá mravní filosofie. Spisovatelé knih o mravní filosofii sice uznávají tytéž ctnosti a nepravosti, ale nevidouce, v čem záleží jejich dobrá stránka, ani že je nutné chváliti je jako pomůcky k životu pokojnému, družnému a pohodlnému, řadí je k mírným vášním. Jako by statečnost nedělala věc sama, příčina, nýbrž stupeň odvahy, nebo jako by štědrost záležela na velikosti daru, ale nikou na příčině! Tyto příkazy rozumu si lidé zvykli nazývati zákony, ale nevlastné, neboř jsou to jen závěry, obecné pravdy o tom, co vede k zachování a obraně sebe. Zákon je vlastně slovo toho, kdo právem vládne ijiným. Ale uvažujeme-li o lěchže poučkách, jak jsou obsaženy v Slově božím — toho Boha, jenž právem vládne světu — pak je správně nazýváme zákony. Iť>2