..•'.í'vixv'--! '^"J-"-'. a* 1 755.462 nue xvtuit ZákLadv mravu S v o b o d a k prostému poznání, v nemí «e Betkáae s jeho užitím. Rozdělení je proto taková: 1. JPrvw! cAst: Prechod od prostého rnravnlôo rozumového poznání k posnání filosofickému. 2. Dm.'iU císt: Prechod od populárni morálni filozofie k metafyzici* mravu. í). TflETi tfór: Poslední krok od metafyziky mravu ke kritice čistého praktického rozumu. Prmi část Pri:chod od proátélio oaravuího rozumového poznaní k poznání f i I o z o ti c k é m u V c svčtč. ba ht-Í vůbec m:inu néj, nelze myalct nie juko mOÍaé, co by 8C bez omrzeni mohlo považovat zu dobré, iniiutr dobrou viiti. ](•><£• .i;t, specifická povaha se proto nazývá chořaklcrem, není duhrá. Stejně :.ik :•• tomu i 3 dary SlSilúny. Moc, bohatství. ČVst. í>j i /.draví a vsti'chfn zdur. jakož i spokojenost se svým stavom, joí. nniývi-me blaženosti. v.:dou ke 5m$ÍO$lí j tím »"ast<> i ke zpupnosti, nnní-li přitom dobrá vůlu, která by jejich vliv na mysl a tím i na celý princip jnltiá-ní korigovala a učiniU obecní užitečným; není třeba se vůbec zmiňovat o tom. že rozumný nestranný divák, i když pozoruje neustály zdar néjakélw 19 člověka, jejž nezdobí ani náznak Čisté a dobré vůl* nemůže v ngm nijak najít zalíbení; ä tak ee dobil vůle zdá být nezbytnou podmínkou i toho, aby by-Čťastoý, kdo je toho hodea. Některé vlastností jíou dokonce nápomocné tete dobré vůlí a mohou její dílo velice usnadnit, nic-mené nemají žádnou vnitřní nepodmíněnou hodnotu, nýbrž vždycky ještě předpokládají dobrou vůli, která omezuje vysokou vážnost, jakou k aini jinak právem chováme, a nedovoluje, aby byly považovány za nepodmíněně dobré. Uměřenosf v Hiektech a vášních, sebeovládánf a chladné uvh-žoviíní jsou nfljo.n v mnohém ohledu dobré, nýbrž dokonce fle zdá. že vytvářejí Část vniířni hodnoty osoby: přesto chybí mnoho k lomu. abychom je bez jakéhokoli omezení prohlásili za dobré {byť byly .*i;irýuii mysliteli tak bfiZVCfui velebeny). Neboť bei zäíi;»d dobré vide mohou být i v nejvyšší miře zlé, a zločincova chladnokrevnost ho děíú nejen mnohem nebezpečnějším, nýbrž v našich očích jŕítä zavrínníhodnéiíííiii, než za jakého by mohl být považován b<:z ní. Dobrá vůle není dobrá lírn, co způsobuje nebo vykonává, není dobrá pro svou způsobilost uskutečnit předem vytčený záměr, nýbrž pouze a jediní pro chtění. Izn. o sobě, ň je-li zkoumána sama o sobě, je ji zapotřebí bez jakéhokoli srovnávání hodnotit daleko víc než vSe, co by se moWo kdykoli uskutečnit skrae ni ve prospěch nějaké náklonností, ba chccine-Íi, sumy všech náklonností.J Jest-1 Zde Kant vyfclaäuj- zúsadu. 2c mravpf chtění je bvdaoiou o jObí, bez ohlodu na cůaíediy. Lrc «i poviitneout, te tfllo liíe se zároveň ťélů vůli nějakou obzvláštní nepřízní osudu nebo díky skoupé výbavě macešské přírody nedoätalo vůbec moci prosadit svůj záměr a jestliže i přes vesketé úsilí se ji nepodařilo nic vykonat a zbyla pouze dobrá vůle (nikoli ovšem jen'' v podobě zbožného přání, ale s vynaložením viech prostředků. k:eré se nacházejí v naší mocí), pak by přesto zářila sama o sobě jako klenot, jako něco, co má svou plnou hodnotu eamo v sobě- Užitečnost či neplodnost nemohou této hodnote ani nic přidat, ani nic ubrat. Užitečnost by byla takříkajíc pouhým zasazením této hodnoty do drahého kuvu. aby se e ní dalo lépe zacházet V běžném živote, nebo aby se upoutala pozornost těch, kteří dosud nejsou dostatečnými znalci, ale není k tomu. aby ji ;>"-ručovala znalcům n urcovuhi její rrnu. Nicméně je v léto irleji absolutní hodnoty pouhé vůle. aniž byrrhum btali pfi jejím hodnocení v potaz jakýkoli užitek, něco tak zarážejícího, že bez ohledu na veřkerv souhlas dokonce i prostého rozumu s touto ideou musí přesto vzniknout podezřeni, Že jejím utajeným základem je Snad jen vysoko se vznášející fantazírováni, a záměr přiro-dv, která ustanovila rozum za vládce nad nů5í vůli, by mohl byt špatné vykládán. Proto bychom chtěli z tohoto hlediska podrohit zmíněnou ideu zkoumání. Ľ přirozených vloh organické, tzn. pru život účel- proelulíi a často kritiiovaná letí je laJnena piedcvSim uk, íe dobíft vůle je jit dobrem. í kd\: se nepodaří vytčeny iřměr provést. 1 V aiad. vyd. „j«a jako iboini práni." 20 21 né uzpůsobené bytosti přijímáme jako zásadu, £5 v ní nelze abJcdat žádny nástroj Je nejakému účelu než ten, který je í pro něj nejvhodnější a je mu aej-ph'm.érenější. Kdyby pak u bytosti, která je cadá-nň rozumem a vúlf, byle vlastním účelem přírody její zachování, její blaho, jedním slovem její 6/a-ienoíf, pak by k tomuto účelu příroda byla velice špatně zvolila «vá opatření, jetíthze si vyhlédla rozum lidakčhc- tvora »a vykonavatele s%'ého záměru. Neboť všechna jednání, která má vykonat Onen tvor za tímto záměrem, rovněž tak všechna pravidla jeho chování by mohla být daleko přesněji predznačená v inštinktu n open účel by nudil být daleko bezpečněji ?ajištěn, než jak se to kdy můž«-stát skrKfi rozum. A kdyby přece jen mťd byt tenia privilcgov.iný tvor nadto obdařen rozumem, iiiu-«eí by mu j>;ik FOZUO) slouzií pouze k tonuí. aby o äŕastní vloze ave" přirozenosti rozpřád:d úvahy, obdivoval ji, radoval se z ní a byl za n: povdééeii dobrotivý příčině; nikoli však k tomu, aby podroboval svou žádostivost onomu siab&au a Šalebnému vedení a fasoval tak do zámérú přírody. Jedním «lovem, příroda by bvbi zabránila tomu, abv rozum vyústil v praktické užíváni a byl tak opovážlivý, aby se dvými chabými úsudky {Einsichten) vymýšlel pro ni dokonce i projekty blaženosti n prostředky k jejímu dosaženi; příroda by naopak převzala nejen volbu úČťlů. nýbrž i samotných prostředků a oboji by moudrou péct svářila výhradne instinktu- Viikuttu také shledáváme, že čím více má kultivovaný rozum v úmyslu požitek ze života a blaže- nost, tím více ee člověk vzdaluje pravé »pokoje« .tosti, z čehož pak u. mnohých, a to téeh. kteří mají nejvíce zkušeností & jeho užíváním, ovsem jen tehdy, jsou-li dostatečně upřímní, aby to doznali, vzaiícá jisty stupen ntysologie, tzn. nenávisti k ro-xumu. Ačkoli zvažují všechny výhody, které požívají netoliko jen z objevu veškerého uméui uplatňujícího se ve společenském přepychu, nýbrž dokonce z véd (ty se jim jeví nakonec jako přepych rozvažováni), ■hledá va j i přesto, že si ve skutečnosti uvázali na krk daleko více svizelú. než získali blaženosti, a spíše projevuji závist, než pohrdají lidmi prostšího ražení, kteří si vice nechávají vést pouhým přirozeným instinktem a kteří neponechávají tvému rozumu velký vliv na své jednáni n upuštění od jednáni {Tun mul l-as-seii). A inuaíím: U2Jn.lt, že úsudek tétú* kteří inir::i. Iia popírají chvalozpěvy na výhody, které hy mě! v otázce blaženého u spokojeného živo ta zajišťovat rozum, iii-ni vyvolen rozmrzelustí či rn-vdúkeni vůči dobro li* é vládě světa, nýbrž že skryiým zakladeni úsudku tři-liTi-lidí je Idea " jiném a ninolirm dŮS tajnější 111 «ú-méni s jejich existeucí, pro nějž 3 nikoli aiud pro blaženost je rozum vlastním zpii^jbem povolán. K. tomuto záměru jako nrj vyšší podmínce lidský soukromý záměr většinou nedostoupí. Neboť ačkoli rozum není zcela způsobilý, aby bezpečné vedl vůli, pokud jde o jcii předměty a uspokojování vícch našich potřeh (ty zčáati sám rozmnožuje), ke kter-jujuŽto účelu by daleko bezpečněji vedl vrozený prirozecý instinkt, nicméně je nám přidělen jako praktická schopnost, tzn. jak» td- 22 23 ková, která má ovlivňovat voli- - ř«fc , jeho pravým určením musí bvt utv'ľ ?*—* ° zárcěra dobrá' ;ak Jak M 0Qa VŮJe aacház-.yií jako prostředek k jinému úí 1 -íľ "■ ^"^ oi'£o*v Přírozenéai zdravám rozumu, a která nemá za- vůli samu o sobg; fc tomu ^ "j Dyfar*M« dotro^potíebí ani tak aby byla vzdělána, jako spile jen rozumu, zatímco všude ľ \ Z^0t[t°1 ^-«ca*vyjasnéEa. abychom tedy rozvinuli tento pojem, účelně při rozdělování avV-ch'vf i S'TPř:r0l/a VcdJ*kíery při oceňováni celé hodnoty našeho jeduáni *>ýt sice jediným a celým dob ' ^ V"'e nesrn*2a,aJímá vžá>' P1"^ míst0 a j* podmínkou všeho přesto nejvyšším dobrcm'a pot1 f lT* *-* ^"^ k>H"o§tfttního, chtěli bychom obrátit pozornost na po-AO, dokonce i samotné touhv p^M ^ V*eÍl0°slataU')cm povir.nos:it který obsahuje pojem dobré vůle, případě ji Ize velmi dobře fll V ^en°',ti' V l0mt<1 ' kd>'ž s jistými subjektivním; omezeními a přerody, uvědomíme-2i „i, ^ kuj" a ' n,rn:drDČ:tá podle pevně stanovené ceny, ab v i dítě mohlo u něho právě tak dobře nakupovat jako každý dru- 24 25 „L- ^T tedy poctiv* obsloužeiii; ale to zdalektfacbaou pravou mravní hodnom,1 nvbrž pojí s« 3 ji-ae&cacj s tomu. ^U^Am ,-. _. . - . _. . ._ , . ... ~ * . »» -,. * — jw -<«»-----— — i-----1------ -- — t proßtr-d í SJcT ^ ^ ?3 z láskv "' °. °noosr k záknzníkňm, aby takřka 10. nikoli však hlubokou úctu; v tomfi případě oky-dciihvrw "í ,^Va (9 CenSmi Přcd,lost jednomu předbí maxime mravní obsah. tutS že takové jednáni o«.-»'t . . SOalo tedy ani z povinnosti. Dem á vycházet z náklonnosti, nvbrž z pot; in/t os», «n» z bezprostřední náklom vodu vlastního prospčchu. nosti, nýbrž pouze z dú- Nuže připusťme, že by mysl tohoto filantropa byli Nnj , , _ zastřena vlastním zármutkem, který způsobuje, vot a k * 1 ' k°U-*e Pov,,l^osti zachovávat svůj ü- £e vyhasíná veskorÄ áéaat na v\ - 1 Důvod róntova odmítnuti iiŮktuoilo«« jatu polifiwtkj mravriilio jednáni ;* ířebi» ble-Jac v Kmttevŕ kunlmi-waM i n^a principem prkočbitbe dvjitvi l|»od nči patii vi.y-l-«. .>-.•. • IbV kloniiosü} a um mravblni jednáním, které směruje proti pří* r»dcíi3u tifjsiví. PiiradüxrJiii «lú>'.cdke:ii toliotu nanAVuka je v*buéeoi tepli jeiliiini i mravní odIssü. kterä j^ou ve :h.>4r ■ mravním iJkonctr.. ale ůrjí u ; aákloiliiuilí. K.riiikcm irl» koacepce byl Fr. SciiiÜer. který vidi idcAl uuflNTilhu jednůni ve sjednoceni povmnotti a nakJcnnosti. 26 27 noati, a pxoto totéž předpokládá nebo dokonce vr* zaduje od druhých; kdyby příroda oeutvořila tankového člověka (jehož lze sotva povazovat za jejit " nejhorší výtvor) vůbec k tomu, aby byl öJautro* pera, mohl by pak ještě vůbec nalézt v soba zdroji toxio, aby ai dal daleko větší hodnotu, než jako»! může nabyt dobromyslný temperament? Zajisté1. právň zde Zuchlá hodnota charakteru, který jfl morální fl bez jakéhokoli urovnávání nejvyšší, totiž že koná dobro nikoli z náklonnosti, ale z povia nonti. Znjúítil vlastní blaženost je povinností (alcspo£| nepřímo), nebo t nedostatek spokojenosti se svvrai ntavem m»bl by se snadno v návalu mnoha j-tarostí a neuspokojených potřeb stát zdrojem vtdkého; pokušení překročit povinnost. Ale kdybychom nepřihlíželi tC pOVÍZUO»tŽ, máji všichni lidé už sami sebou, nejmocnější a nejniternější náklonnost k blnŽe-noati, protože se právě v léto ideji všechny náklonnosti sjednocují do jednoho úhrnu. Jenže předpis blaženosti je větším dílem uzpůsoben tak, že je některým náklonnostem na újmu-— a pak si člověk nemůže vytvořit žádný určitý a bezpeénv pojem o sumě uspokojovaní všech náklonností, které je zahrnuto pod název blaženosti. Proto není divu. že nad kolísající ideou úhrnu může převládnout jediná určitá náklonnost, a to kvůli tomu, co slibuje, a kvůli době, v níž může dojít svého uspokojení, a že člověk, jehož pronásleduje například dna, může zvolit k jídlu, co mu chutná, a za to vytrpět, co snese, flby se podle svých propočtů alespoň nepřipravil pro bezdůvodné naděje na štěstí, které má být spjato se zdravím, o požitek přítomného okamžiku. Ale i v tomto případě, kdyby obecná náklonnost k blaženosti neurčovala jeho vůli a kdyby zilravi nepatřilo podle něho tak nutné do jeho propočtů, přece zde i ve všech jiných případech zbývá ještě jeden zákon, totiž že je nutné podporovat svnu blaženost, a to nikoli z náklonnosti, nýbrž z povinnost;, a teprve ad« nabývá jeho jednání vlastni morální hodnotu. Takto je :akc bezpochyby třeba chápat ta misii x Písma, kde le přikazuje milovat svého bližního. i našeho nepřítele. Neboť přikazovat lásku jako náklonnost nclz-:, .de konal dobro z povinnosti, když k tomu zároveň nepudi žádná náklonnost, bs vzpí-rá-li se tomu přirozená a nezdolná nechuť, lo je praícíickťi u nikoli patologická láska, která je zakotvena ve vůli a nikoli v citové náchylnosti V zásadách jednání « ue v rozplývající Je d časti. A jr-dině tuto praktickou lásku lze přikazoval. Druhá věta zuí: jednání t povinnosti nemá svou morální hodnotu v úYrlii, riterv jim má být dosažen, nýbri v maximě, podU tttí se o n£m rozhoduje, nezávisí teds' na skutečnosti předmětu jednání, nvbrž pouze na principu c/tiěnt, podle něhož se jednání uskutečnilo bc2 ohledu na veškeré předměty Žádostivostí. Z pfcdeháKJiCÍho \v jasné, ze úmysly, které bychom chtěli uskutečnil v jednání, rovněž tak i jejich následky, nemohou jako účely-a pružiny poskytnout jednání žádnou nepodmt- 1 Mravní hodnota j=dninf aeiiviai podle ttaaU na kategoriích, vyj adi-j jících iřetel k výjedku jedafin!. 28 29 Henou a morální hodnotu. "V Čem tedy může spočívat tato hodnota, nemá-Ií záležet ve vztahu vůle k účinku očekávanému od jednáni? Nemůže záležet v ničem jiném než v principu vůle bez ohledu na účely, které &e mohou v tomto jednání uskutečnit; protože vůle se nachází právA uprostřed mezi svým principem a priori, jenž je formálni, « svou pružinou u posteriori, jež je materiální, takřka mi rozcestí,1 h protože musí být přesto ničím určena, pak — vychází-li nejaké jednání z povinnost), bude muset být určena formálním principem chtěni vůbec, protože byla zbavena jakéhokoli materiálního principu. Třetí vélu vyvozenou jako důsledek z obou vět pfeächáaej&jích bych formuloval takto: povlnnosi jn nutnost jednaní = úcty k zákonu. Mnhu sice mít náklonnost k objektu jako účinku svého zamýšk-ncho jednání, .ilr nikdy ůciu, a to právř proto, že jednání je pouhým účinkem a nikoß činností \ii\v. Z tčhož důvodu nemohu mít úctu k náklonnosti vůbec, "ť už jdi: o ulitu náklonnost neb" náklonnost nčkoho jiného, nanejvýš s ní mohu v prvním případe souhlasit, v druhém si ji oblibu, tzn. považovat ji za příznivou pro svůj vlastní prospech. Jen to, co je spojeno h mou vůlí jako základ a nikdy jako účinek a co neslouží mým náklonnostem. nýbrž je převažuje nebo alespoň nepripuj-íi, aby při volbě převážily, tedy pouhý zákon jako takový, může být předmětem mé úcty, tudiž příkazem. 1 Tato v*ta je pochopitelná x loLu. ie ke každému ros-hodnotí jo nutný smyslový podnet z* podmínky íconrolity svobody. 30 Má*li jednání z povinnosti vyloučit vliv náklonností a spolu e nimi icaždý predrnét vůle- nezbývá pro vúji nic jiného, co by ji mohlo určovat, než to. co objektívne je zákonem a subjektivné čistou, úctou k tomuto praktickému zákonu, tudíž maxima" poslouchat jej i za cenu újmy nu ysúch $n včíl ná-klonuostech. Morální hodnot« jednáni nezáleží tedy v následcích, které so z něho očekávají, a proto ani v nijakém principu jednání, jrnž by byl nucen vypůjčit ei pohnutky od těchln očekávaných následků. Neboť všechny tyto následky (příjemnost vlastního stavu, ba dokonce i podporování cizí blaženosti} by nobly vzniknout i z jiných příčin a nabylo by pro ač zapotřebí vůle rozumné bytotfti, V níž ar přCCe aacházi jrdmé n.-jvyšŠÍ a nepodmíněni dobro. Pouze představa zúftůna jskn lakového, která -«■ «jvíeiu nachází pouze v rozumné liyt«*tt. a t« pokud ji- »na pohnutkou vůle a nik«di n čekávaný účinek, múí. vytvářel to Knamenité dobro, jež nazývá tne mravním dobrem; toto dobro je pří'.mimu již v osobě >a-mutné, která podle této predstavy jedná, u nestni být teprve očekávána z účinku."" * Maxima je íubjckuvniiu hííueipwu uiilroi, pr^iicky ti-kon jeho objektivním priaciycm (tm. EÍni. k:er* by alouiU viem roiontiiym bylo item i subjekuvaě jako praktický priu-cíp, kdyby roiam ročl napru« tou moc nad žádostivostí}. /ÍV mámKj omar f ni hvl:diik&u j-on pvtnáttíeatni Kamovýmif. " Lzt mi caasítnout, ie vjrjtern ů--iu hledám jen úiouiti v jaketcxí temnem pocitu misto toho, abych tuto otáaku rže-teJoé vysvitni pojmem vytvořeným roracnem. AIo i kdyi j« 31 Jaký to vgak asi může být zákon, jehož představa musí určovat vůli« aniž by se bral íretel na následek z ní očekávarlý, aby se tato vůle mohla vůbec a bez jakéhokoli omezení nazývat dobrou? Protože jsem z vůle vyloučil všechny podněty, které by mohly vzniknout s plnení nějakého zákona, zbývá pouze obecná zákonnost jednárjí vůbec, jež jediná má vůli sloužit za princip, tza. že nemára postupovat nikdy jinak ue* tak, abych mohl mu- acta eitesn, přtsto je, to Cit, který nonl piijíioáti pod vlivem nřťcho jinŕho, nýbri jo autonomii cpůicbován ro?otROvý|ii pojmem, u proto je »peoifirlty ctlliSný od víech cilô prvního (lr11I1u.jrr.I7e odvodit 1 iiilkliinnonii í í «tracbu. Ct> beipioitŕed-nř poirÄv.'iin jako zlitou platný pro inn-, jKnniSviia n -Jetou. ki*ni »iiJinienS pntuc vfdoml paiifíitnom mi víile zákonu, •nii hy í'!e 7.pro*lfe. *1> j«'"> tukovému, ktorý Jwn* »J ■■mi uloiiii * který jo pfece vytledkeni nuít vôle u je v pfvula ob)cd u nnn-logil ke strachu, v druliéra k nťtHíMtnoíti.1 Voiker« &Ctn k ať jaké o »o br ja vltistctc jen úctou k zákonu ípa£*Mnnsd Jld.)f j«h.oí nam udo drvů príklad, ľrotoíc rozvíjení nai»»o lulemu chápem« rovnti jako povinno*:, predstavujeme -i v laiea-lo van B os o br cňroveä í příklad sähen a \abfchom se }\ mohli na iáktadi procvičováni síúi podobnými), j to vytváří nufi úctu. Veíkerý takzvaný morálni lájem prameni vyluítiŕ 1 úcty k zákonu. cosná cArft, iŕry s« má maxima siala obecným záko-nem, Poubá zákoooost vůbec (aniž bychom hledali za základ jakýkoli zákon urien)"1 k jistým jednáním) jezdeaynítíai.cD vůli slouží a musí sloužit za princip, nemá-li povinnost platit všude za prázdný blud a chimérický pujera; s tím také naprosto suuhln-sí prostý lidský rozum ve svém praktickém posuzování a má vidy před očima »ří&lu&nv :>rin-cip. ^ Otázka napr. bm;:ž: emím néco slíbíc, jestliže jsem v lísm. s úmyslem, že tento slib nedodržím? Snadno zde rozliším, že otázka může nalt dvují význam: zda učinit kiamný íUb je prosíravé, či zda je tn ve shodě s povinností. To první se bezpochyby stává «'.ixtěji. Nahlížím sice dubřtf, ze nrjtQČí, abych se takovým způsobem vykroulil z prílomné svirefe« nýbfi že musím dobře zvážit, zda mi dodatečné neviOiknou z této l/.i mnolicni věiší nesnáz»- než ty. ktfrýcň «e nyní zb.ivuji, u protože iiflze při vší domnělé vychytralosli předvídat snadno následky, zdj -•>« jednou ztracená důvěra nemůže stát pro mne mnohem větším *lem než to, kterému se nyní pokouším vyhnout, a Btía iiych tedy nejeclaal chytřeji. kdybych se Ve svém jednání řídil obecnou mjsimou a návyk' *i nie ne&liboviit, leda snad i úinvslo/n, že slib d.jdriim. Ale záhy se mi í zde stává j.iřsuýoi. že taková niaraftu mú př>?-ce jen za základ povážbvosi aáslodků. Je přece d«'-cela "čco jiného být pravdomluvným / pQvmďudti než z oba^y před nepříznivými následky: z.itimco v prvním případe pojem jednání už íám a iobě nbsa* buje pro tane zákon, v druhém se musím rozhlížet 32 33 bít m UA a ------ ť ««čiu**-, öjiui. pidui at j i b fotit i'ako «b - V'-'i"' "':,"i'vu,v>'m SWWmj má pja- nechápu, na cem 9C zakladá ( ní) a «mil ST dt Prü-""^ '* ' Pr0 °6lat" ÖW0°* alC Ual0lÍk jí př*CC jear,m rozu,:nim- že J« nepravdiví ívlľ "°1' z,: krIoko,> múze něco ocenením hodnoty, která zdaleka pŕevažuie nad -'- " * JtttUSe 6c dostane do obtíží, všemi hodnotami, kterč jřou vychvalovány na zá- mut.1 předstíraní nevěří* <*; lí.iui,-,. - - * neuvěřili sni ill - y y ne Uz ukv3pe- ovšem prosty rotám neuvažuje takto obstraktnŕ by Be má maxim" T P? 8UJ'0°U ""^ íími V uLeaié furm,:% jlc viU-v ÍCÍ P*»* «* •*«**&* tálrAi.««- *X|"D*'' J*,kmi« by sc stala obecným před ocirna a pötftsiiuje jej jnko merítko nrt» svŕ K tomu T n ^ ^02Iü2i,•, P—*t Dalo by „ Uta «fcfa«, * , limlu mam u lásky k lidem chci připustit, že největší éást ua-šebo jednáni je přiměřená povinnosti, ale jcvtliži-■e podíváme hlíz na jejich snažení a buicíií, narazíme vřuď1 na m;lé já (Seibai), kierö ueustile vyčnívá a o něž 9f opírají jejich úmysly, a nikoli o přísný příkaz povinnosti, jenž vyžadují časté eebezapreni. Ncuí třeba být zrovna nepřítelemctow-ri, nýbrž pouze chladnokrevným pozorovatelům, který hned neztotožňuje nejžhavěji: přání po dtd.ru s jeho skutečnosti, ubvchoni &<: v jiniýrb okacnži-cích (zvláště s přibývajícím: léty a soudnoKÍ. která jednak zmoudřela zkušenostmi, jednak ->•* vytříbila k pozorování) neocitli na pochybách, zdu lze skutečně ve světě nalézt uíeo takového jako pravou ctnost. A před úplným odpadnutím ud naších idejí o povinnoxti nás sde nrmúíe uchránit a úctu k zákonu založenou v duli nám nemůže uchovat nic jiného než jasné preist; dceil i, že i kdyby dosud nebyla žádni jednánii jež by pochásela z takových Čiucycb zdroju, přece zde nejde u to. 41 zds ae deje to. Či ouo- Jde o to, že rozum sám o eo-bě a nezávisle na vše ch jevech prikazuje, co se má dít; a proto jednáuí, o nichž svět snad dysud nťpo-dal žádný příkjad n o jejicbž možnosti by rflokl velmi pochybovat ten. kdo zakládá vše na zkušenosti, jsou presto neproniinutelně přikazována rozumem a lze napríklad »a každém člověku požadovat ébtou poctivost v přátelství, i kdyby dosud neexistoval žádný poctivý přítel, poněvadž tuto povinnost jako povinnost vúb<:c tkví před vší zkušeností v ideji rozumu, která určuje vůli důvody a priori- Dodátno-li, ze ucchccinť-li pojmu mravnosti »cela upřít veškerou pravdivost a vztah k nějakému možnému objektu, pak nemůžeme popírat, že jího zákon má tak universální" význam, že nepíliti pouze pro řlovčka, iiýbrí musí platit pro vSrchny ro-xurnti-1 bytosti váb>u\ a to nikoli jen za nahodilých podmínek a výjimečně, nýbrž naprosto nutně, puk je jasné, Žů žádná zkušenost avinúžr poskytnout podnít k tomu, .ibyehoni usuíovnli třrbas jen na možnost lakových apodiktickýeh zákonu. Nrbot jakým právem bychom mohli tomu, co plfllí pro lidstvo jen snad ía nahoddýeh podmínek, sjedjiá-vat nuomezeiiuu úctu jaki> obecnému předpisu pro každou rozumnou bytost, a jak mají být jákofly určující naši vůli pokládány za zákony rozumné bytoítí vůbec a jen v této podobě i za z-ákony iiasí vůle, kdyby byly poiwc empirické a nepocházely zcela a priori z Čistého, ale praktického ro-2Umu? Nemohli bychom také mravnosti poradit nic hor- šího než to, ž>; bychom ji obišli pŕavzit t. příkladů. Ncbor jakýkoli příklad, jenž by ji mři demonstrovat, musí být nejprve sám popouzen podle principů morality, zda je také vhodný k tomu, aby byl původním príklaJem, ten, vzorem, nijak vSjk seinůzv pofkytiiout její nejvyšší pojrm. S it ídbut ab' nemohou nikdy oprávnit k töulu, aby jej u: li pftivý orijíJaúJ tkvící v rozumu byl odsunut ítranmi .1 za východisko hylv zvnlrny příklady. FteeYÍatuicU I«-dy Žádni litMvyiý: íá-nhi Hii.OíHľ íti. která by nr-nuírla Si.-očivjt pouze na ustrni r»-Eumu nezávisle u.i váí z.-ů, ocbo populární praktické filozofii. lze snadno uhodnout, na kterou stranu se vétřina hlasů přikloní. Tento Bcntup k prostým pojmům lidu je ovsem velice chvalitebný, jestliže předtím došlo k vzestupu k principům čistého rozumu a bylo dosaženo úphaóho «plnení tohoto postupu, tj. jestliže mravouka je založena na metaíyzicc, která jí předchází, fi teprve poté, když byla metafyzika ustavena, zjednává k. ní mravouka svou populárností přistup. Jo však zcela ncp.řípustur. abychom mu chtěli vyhnvét již při prvním zkoumání toho, v ŕem záleží veškerá správnost zásad. Nejen, že si takový BOSttip Dinze zřídka íinít nárok na takovou velmi VSáCaOU zásluhu, jakou j« pravá filozofická popu-laritii (protože být obecní srozumitelným nruf vůbec žádno* umení, zřckneme-li se při tom jakéhokoli díiklatlného pochopení), ale objeví se odporná niíeii.inice z nahodile sebraného pozorováni a jen zpola ro/.umovýoh {halbvcmunfteludrn) principů, na nií se přižívuji prázdné hlavy, aby jí mohly dobře užít ke každodennímu tlachání; ti. kteří vědí, oč jd«, pociťují zmatek a nespokojen« odvracejí svůj zrak, aniž l>y si mohli pomocí, ačkoli na druhé 1 Ti- neexistuje-ti nejvy&I lámda mravnosti empirického původo, n-j'biž pouze apriorního, jak Kant iltikazuje-, je ta-inorjcjmc, 3c základní pojmy ô princípy etiky tvoří uutonom-nf Část, předchátejkí Oststní qiravouce. straně =e filozofovi, kteří prohlédli tento klam, setkávají s malým ohlasem, kdys již po aějakou dobu varují před domnělou populárnou a ult-izuji. že je možné byt praveni populární až po dosazení určitého pochopeni. Stačí se jen podívat oa zkoumaní mravnosti ušitá podle oblíbeného vkusu a setkávám'; se hned se zvláštními určeními lidské přirozenosti (mezi nimi však i s ideou o rozumné přirozenost: vúb.;cj, za něž je považována hned dokonalost, hned mravní cit, tu bázeň boží, nŕco t tuho a zári/Vcň z onoho v podivuhodné smčsi. aniž *e dnjdr k ot.iztv, f.A.i lze vůbec ve veškerých znalostech lidské přirozenosti (jež he získat jen zkušenostně) bledni principy mravnosti; a jestliže tomu tak neni a jestliže lze tyto principy shledat zcela j priori, bez zatížení čímkoli empirickým pouze v čistých roxumových pojmech a nikde jinde ani v té nejnep.itrn.-jsi míře, pak je třeba uvážit, zda by nebylo lépe ti.to gfcon* maní Eocla odloučit jako étstou prakticko« filuZnfíJ nebo (smíme-li použít tak vykřičen«!!«- nú/'u) j:«l» ' ::ii-:.it\ £; , ." mravu .. ; -ni?., hitu Hatili tifcu mravů dovfot k úplnosti a odkázat publikum požj-dující popularitu ftx na dobu, kdy .s._- Us'fcutcctsi Itfnto záměr. * Jestliže chceme, mJiíine rofítíic (talc jaká «c roiliiujc teoretická 4 aplikovaná matematiku, uomitki a .i u Lkávaná 'flgifcs] i číhou filozofii DJ-Í.VJ imeioŕvtikuj a nplikov^nna fiJozoSi mravů ťtoiiz na iMikvj priro:enoitt. Tímto roZ-iiiT.Ka se "au» haei tíké připomíná, ie mravní princip* »ej-ou z». Joicnv no vlaalnoatecli lídafcé přiroxcfioaci, nýbrž musí Jyt pro sebe a priori, ale inuíi být tikové, že z meh tnuai b«t 44 45 Taková zcela izolovaná metafyzike mravů, která není směšována s žádnou antropologii, teologií, fyailcou íi hyperfyzikou, natož pak s nějakými okrytými .kvalitami (jež bychom mohli narvat liyperty«ickýmí), není' však jim nezbytným substrátem všeho teoretického, bezpečné uréenéhu poznáni povinnoätí, nýbrž zároveň iiejvýš důležitým deziderátem akutoenébo spínaní jejich předpisů. Neboť čistá představa povinnosti a vůbec mravního zákona, která není směšovánu -s žádným cúím přídavkem z oblasti empirických podnětů, má cestou rozumu samotnou (který si teprve při tom uvědomuje, iß může být i prakticky sám pro sebe) o tolik mocnější vliv na lidské srdce než všechny ostatní pružiny,' jež lze nasbírat v této empirické odvoditclaA j.mliückiS prúvutlA pro ka&fau rn^untfOB tytou, n ledy Í ]iri> přirnzenon lidskou. " Mim doptá oelmítik* ziininenin-lio Suíztra. v nčmi *c dutiuiujr, co je mí j<:ti ph'«íínuit toho, lc nauky u CMOIIJ rnajl Utk malý vliv, přestože jmu lak přenvr-dčívé |iru rozum- Mojf oiípoťéď .40 zjiOKdílii lit», ŕ.C j'Ctn ji dílčí vyJoxit vyřorpávu jíchu *|ii"ni)l»>Mn. Nrziit ovíciii ■»<■■[■/■ jiuuL ncí '■■»■ íc samotili učitel« .hí iiciijiiMiilí nvš pojmy, u tin'-, ie "'litéli udčíat i*du prí-ci ptiliil di'liŕŕ. Líni lék |)Cjvr prOtu, ia •liúnčii p u hnu li. y mcuviiiS dolitého v« várnu možném. aí»y loje byl opravdu sílil*. n lim ly pojmy kazí. I SejproatB pofon.vúj,; uk,uuje. 5« jcstli-í-i si pí cd ita vlnit jeiiii'uii X pOVÍitHD9lii krerč íe provodí ve aidE^iiou mysli» odloiiéoní od vejkerých iíniErň prospechu na tomto nebu onom «vet.« a za ncjvAtšilio pokuíeai nouze nebo lákáni, puk toto jednom" iiaJeko XA aebou necbAvá a S«;U-ňuje jjikókcli podobno jednání, aSkovanó Iřtfbas í V nejnitiiíi míře cíli pružinou, pov^našf di>«Í a budí přiai, abychom jeď naii rovněž tak. Dokonce í děti atřeiiníhó veku jioii vnlujBVff k tú 01 u to dejmi» a povinnosti by »o jim n«nt^|y ak*l?0VaI jinak n*i taklo. 4tí oblitsti, že u vědomi své důstojnosti jimi pohrdá a postupně ?e může stát jejich pásem; naproti tomu smíäená mravouka, která je í «.stavena % citových a nákloonostních pružin a zároveň z rozumových pojmů, rnusí rozkolísat mysl stojící ittčKi pohnutkami, které nelze subsumovat pod žádný princip1 a které mohou V'ést k dohru jen velier náhodní, častéji však védou spíí-e ke «slu. 2 uvedeného vysvitá, že všechny mravní pojmy m «i j;' své místo i původ žccÍj a prturi v rozumu, a lo v nejprostším lidském rozumu, právu tak jako i v rozumu v nejvyšší míře spekulativním; že a*' mohou být získány abstrakcí ze žádných cnopiric-kých. a proto icu nahodilých p.iznatkú; že v tet" ěÍ3totě jejích původu spočívá pravé jcjíclj bod not J-tak/c itum gion-zi jak« uejvyasf nrnktíckc uriucijiv; ie v té míří, v jaké k nim přidáme o5co cnipifíc* kého. jr také připravujeme i 0 jejich pr.n >' \ |ťv ,i jednáni o jeho nciiincxčQoU hodnotu; ■/.<• iwpTI :wy vySSi nutnost V tťo.-rliufiém «ihledu. pokud jdi* n Sj>;' kulir.i jako tak-ivnu, vyžaduje, flby pojiaiv a zóik»Miv jedtiáni byly écrpájiy i Óiatého r-ix-jznu. aby hýly vykládány čisté a nrsiDÍšoiii", iiby iirčuvidy rossab vseeh técbto praktických úi říitě ruiumu-výea poznatků, íin.eelv rozsah Siítéh" prafcdekéfcn roaurau. úýbti it je tu vrcholně dult-žité í » praktickém ohledu. Přitom ovšem nesmime, jak koti to spekulativní filozofie dovoluje, ha dokonce dosud považuje za nezbytné, čioit tyto prineipy závislé na zvláitní povaze Hdskébn rozumu- Protože ; Tj. pod princip povíncCstí, který je jeiíiĽýoi :uavtüui príľJcipeRV ve v!#*tcJui ilova iav»!u. 47 morální zákony mají platit pro každou rozumnou bytost vůbec, musíme je odvodil již z obecného pojmu rozumné bytoati vůbec a takto vyložit celou morálku, která ke 3věrnu užití na člověka předpokládá antropologii, nejprve nezávisle na pi jako čistou filozofii, tzn. jako metafyziku v podobí úplného systému {což při tomto druhu zcela izolovaných poznatků je zcela dobre možní}: přitom si ale dobře uvědomujeme. že pokud leto metafyziku nciiiánic, je marné nejen za účelem spekulativního posuzování určit přesné morální obsah (da? Moralische) povinnosti všeho, co je ve shodě 3 povinností, nýbrž že je nemožné dokonce i pro zcela prosté a praktické užití, zejména pak pro morální poučování, uvést mravy na jejich praví principy a tak dosáhnout čistého morálního smýšlení n vfitípit je v lidskou mysl k nejvyššímu možnému dohru sveta. Abychom ySftfc při tomto zpracováni nepostupovali pouze od prostého mravního posuzování (která je v lom rOvafiŽ velmi úctyhodné) k posuzování filozofickému, jak se »o obvykle dělalo, nýbrž abychom od populární filozofie, která nejde díle, než je h to dojít tápáním z přikladli, přirozené poatouptli »ž k m e t:i fyzice (která se již nenechává brzdil ničím empirickým, a ježto musíme vyměřit cel v souhrn rozumného poznáni tohoto druhu, jde až k ideám, u nichž nás opouštějí i příklady), musíme sledovat 3 zřetelné vylíčit praktickou mohutnost rozumu počínaje jejími obecnými pravidly 2'í potud, lede V ní vyniká pojem povinnosti. Jakákoli věc v přírodě působí podle zákonů. Jen rozumná bytost je vybavena mohutností jednat podlá př?dsfaiy o zákonech, tzn. podle principů, čili má vůli. Protože k odvozeni jednání ze zákonu je zapotřebí rozumu, není vůle niíira jiným U''í praktickým rozumem. Jestliže rozum určuje nevyhnutelně vůlí. pak jednáni takové bytosti, i>-* jsou seznána jako objektivní nutná, jsou oulcui i subjektivně, tin. vůle je mohutnosti" \olit jen u>. «o rozum poznává nezávisle u.i náVlenxitigti-i I. jako prakticky nutné. can. jako doi>ré, Jestitir viak rozum zr své struny neurčuje vůli dťtstntenu" je atáir jeétě podřízen subjektivním podmínkám (jistým pružinám), které nejsou vždy v noulad-i s podmínkami objektivními; krátce, nciiidi vůli o sob.' zcela přiměřená rozumu (jak tomu t.iké u lidi skutečně je); pak jednání, která jsou seznána jak" objektívni nutná, jsou subjektivné nahoditi .1 určování takové vůle podle objektivních Xtíknuu znamená dťinueoteim"; tzn. že vztah t«hj*;ktívr>M'Íi zrtkonů k vůli. která ncai mipmimín-Vu* «l.ďt.r si sice předat n viijeme jak« určeni v úly ruzuOioc bytost: rozumnými důvody, jichž vsak tato vůle nrní pudle SvŽ povahy nutoé poslušná. Představa objektivního principu, pokud vůli donucuje, se nazývá příkaz (rozumu} n formuli-tohoto příkazu m na2V\'á imperativ. Všechny imperativy se vyjadřují jako paiiinoviitii a vykazuj: tak vztah objektivnih» zákaiu rozumu k vůli, která jím není ve své subjektivní p.)\j-.-. nutně určována -donucován:'.!, fííx.iji", i.: by b*in dobré něco vykonat nebo od toho u pug lit, cue řikaí« to vůlí, která ne vždy vykonává nivo proto, že *>* 48 49 jí o tom praví, že je to dobré vykonat. Prakticky dobré je vsak to, co určuje vůli prostrednictvíin rozumných, představ, a tedy nikoli subjektivními motivy, nýbrž objektivnět tzn. na základe důvodů, které jsou pljtné pro každou rozumnou bytost jako takovou- Od příjemného se odlisuje tím. že přijcinné ovlivňuje vůli pouze prostřednictvím po-čitku z jen subjektivních příčin. Ty platí pouze pro smyalovost toho Či onoho a nikoli jako princip rozumu, který platí pro kohokoli bez výjimky.' Dokonale dobrá vůle by tedy rovněž spadala pod objektivní zákony (dobra), flle nelze 9Í ji představoval jako jimi donucovanou k zákonnému jednání, poněvadž podle své subjektivní povahy může * Z&vislo&t £4dostivomi na požitcích «e tiatývi uftklnnnos*, u m j u vi* I y iITiliiiiiüii nřjuké pol/cfcr. Naproti tomu záviiloil iinlif>il;lc nrťiteliiťi vůle nu principu rt>*nxHUi »e ntizývá t&jmtm. Zájem ne tedy vypkytiijn p-iuzo 'i závi.«IÁ vůlí. která není vidy MHOS piinirtriiií roxuniu; naproti tomu u liozikě vůlo si nelze niynlit i.'nlivý ziijriii. Ale i lid>kií vůle Kluže o ureo pinievoval růjfm, niii'2 by proto muarln jnliiat ze i»ü. V jirvém případe jde i» praktirký zájem náklonnosti) podřaiec iádostivoiti. 50 být autonomně určována pouze představou dobra. Proío pro božskdu a vůbec fVatau vůli neplatí žádné imperativy; zde povinováni není ua pravém miste, poněvadž chičnt už samo sebou je nutcé v soulad» se iákoncm. Proto jsou imperativy toliko formulemi vyjadřujícími vztah objektivních zákonů chtění yůhcc k suhjektivní ncdukoitalusti vůle té či oné rozumné bytosti, například lidské vůle. Všechny imperativy přikazují pak bu-f hypoteticky nebo kategoricky. Zatímco v hypotetických imperativech je předvedena praktická nutnost možného jednání jako prostředku k néčemu jinému, co chceme dosáhnou: (či eo je možné, abychom chtěli dosáhnout), kategoricky imperativ bv byl p.ilf ten. který předvádí jednání jako jsoucí aüinn J>tt jebe, jako objektivně nutné bi;z vztahu k jinému účelu. PrtUoái; každý praktický zákon předvádí možné jednání jako jťdnaitf dobré, j proto nutné pru subjekt, který je prakneky určitelný r-?KUm*m, jsou vďccUiiy imperativy loríuulemi určujícími jednám', jež j«; nutné pudle principu vůle nějak vm způsobem dobré. Kdyby však jednání bylo dobré pnuzr it něčemu jinému jako prostředek, jde o hypotť tický imperativ, je-Ii vsak předvedeni" jako dobré o ---obě a "íin jako nutné u vůle, která ji- o sobe v souladu s rozumem jako svým princípmi, jde o kategorický imperativ. Imperativ tedy vypovídá, které skrze moc možné jednání by bylo dobré, a předvádí praktické pravidlo ve vztahu k váli, která vykonává jednáni ne přímo proto, že je dobré, poněvadž jednal» subjekt 5: ne vždy ví, že je dobré, a jednak i kdyby to věd«], mohly by přece jeho maximy být v rosporu s objektivními principy praktického rozumu. Hypotetický imperativ vypovídá tedy jenom to. Ze jednaní je dobré ve vztahu k nejakému mor-nírnw nebo skutečnfntit úmyslu. V prvním případě je principem proMematrcfoj-praktickýro, v druhém prineipem ajeríorícfco-praktickým. Kategorický imperativ, který protlačuje jednání za objektivně pro sebe nutné bcx vztahu k nějakému záměru, tzu. za nutné i bez jakéhokoli jiného účelu, platí za princip apodiAtic/ro-praktický. To, co je možné pouze silami nijaké rozumné bytoeti, lze íi myslet jako možný úmynl i pro nějako» jinou vůli, Q [»roto je vskutku nekoneční- mnoho principů jednání, pokud je toto jednání prováděno jako objektivně nutné, aby ne jim dosáhlo možného úmyrtlu jím iiskuiečiiitclného. VSccbny vědy mají praktickou ÍÄat, která «e*V&va z úkolů za predpokladu, že nějaký úěel je pro nás možný, a z imperativu udávajících, jak múz«: být tento úíel dosažen- T v bv vůbec proto mohou nabývat imperativy mičnosti. Neptáme se zde vůbec, zda je néeo rozumně" n dobré, nýbrž ptáme ře pouze, co ae musí vykonat, abychom toho dosáhli. Lékařovy předpisy na to, aby evěho pacienta dokonale uzdravil, a předpisy traviře, aby svou oběť bezpečně usmrtil, mají potud »tejnou hodnotu, ze každý z těchto předpisů slouží k tomu, aby ee dokonale dosáhlo příslušného úmyslu. Protože v raném mládí nevíme, 9 jakými úeely Se asi v živote můžeme áct-kat, považují rodiče za Žádouei, aby se jejich dérí 52 především skutečné mnokému oauCHy, a starají se, aby vládly sručnostt v používáni prostředků k nejrozmamiějším libovolným účelům, z nichž o žádném nemohou určit, zda jej jejich chovanec v budoucnu skutečně avoli za íVůj úmysl; nicméně však zde zůstává inožnosl, že jej jednou bude cbtít zvolit: toto pečování je natolik intenzívní, že *e obvykle kvůli tomu zanednávd péče o vytvářeni n korigováni jejich úsudku o hodnotě včei. které by si snad chtěly zvolit za svůj účel. Píícméně je jšdtn účeí, který lze predpokladal za skutečný u všech rozumných bytostí ("potud se na ně jako na závislé bytosti hodi imperativy). a tedy i úmysl, který snad nejen že mohnn mit. nýbrž lze • iiinysl ziskai ptaUnost, Hypotetický imperativ, který předvádí praktickou nutnost jednání jako prostředku k podporováni bljicr.oíti, je aiertorický. Nesmínu-jej podávat pouze jako nutný prostředek k nejistému, poll?« možů-ímu úmyslu, nýbrž k úmyslu takovému, který lie bezpečné a priori předpokládat u každého Člověka, poněvadž patří k jcha byioui. Zručnost ve volbé prostředků za účelem získinf vlastního nejvélšího blaha lze pak nazvat cUyí/oi'i' Výracu cliyirini *e udiv» ve dvojím tntyi!u, jednou uiAic znamenat chytro«: p.-o ivci {Weltklugheit}, pod.-ulié soukromou ehvirosi (PrivaiĽugheit). Ta první je lid»kou dovedností mic ukový vHv aa druhé, abychom jich mohli uiívai 1« »vým úmysiům. Naproti tomu ta druaí je úiJha sjeJout.it vicekny ty:o úmysly ve ivůj vIb»;ej trv*Iý proipéch. T*w> druha je viaiibč chytrostí, at aii «e redukuje i chytros: pro ivi:. a kdu S3 v nejužším smyslu. Imperativ vztahující ee tedy k volbě prostředků pro vlastni blaženost, tzn. předpis chytrosti, zůstává ještě 3tále hypotetickým imperativem, jímž ee jednání nepřikazuj«: zcela, nýbrí. pouze jako proBtředek pro jiný úmysl. Koneční existuje imperativ, který toto jednání přikazuje bezprostředně, aniž by je zakládal na ní-jnkéin jiném úmyslu dosažitelném prostřednictvím urĚitého jednání jako podmínce. Tento imperativ je kategorický a netýká se obsahu jednáni ani toho. co z něho má následovat, nýbrž tormy a principu, Z nichž eamo vyplývá; přitom to bytostně dobré v nich tvoří ymýMeiií, ař už je úspěch jakýkoli. Nechť m; právě tentu imperativ nazývá imperativem mrnvtiosti.1________________________.__________ Zřetelné SC ruzli-suje chténí podle těchto tří prin- jo cbytry v Kmit» prvním nttiydu a nikoli v« drubcir.. o lom by íiyla lepe říci, re je opatrný U vycliylraiý, nie vcelku nero-eiiitiiiý. - fŕehlml iinprnitivú (pŕce dtli na imperativy hypotetickí {icieré tnnjí charukicr předpisu k Jednání. \eí j* proiiŕeilkem k nějakému účelu) j na imperativ kategorický, který orní potluiuiřii žádným iVelem. nybri respektem »: hodnotí druhých lidských bytosti, Pouze kategorický íiiiprmliv je projevem svobody ..v nejpřísnějším, ij. urunneeudeiitiihiím anivslu" (Kritikn praktickčhu rottimu. 1944, sír. 41). líypotetkke iinpťra'Jvy dČílmc na imperativy zruciiosli (..teťhiiirkA"), pŕikuuijici jedninl. které je prostředkem k libovolnému účelu, a imperatívy ťliytr'idti {..pramen-:íckA'*), majíc! z» cil bluienntt. í* r víri jitou principem problematicko praktiok ý in (prtitoío aUií sa podmínky, is vůle jí libovolné ci-iVii.i i: '.iibé principem .tícriorifkonraktickýra (prOlöie nejson prostiedkcm x aurinčitui újelu, nvbtž k účelu, klerý tdedujf víichru lide. totiä k biaieno.ri). 54 Cípů i ve vztahu k nerovnosti v donucování vú!c-Domnívám se. že i tyto rozdíly bychom ozřejmili tím, kdybychom je pojmenovali nejpřiměřeněji v jejich pořadí tak, že bvchom cckH' ismi to liurf pravidla zručnosti jicbo rady chytrosti ci příkazy (zákony) mravnosti. Neboť jen zákon se p«»jC £ p*»-jmem nepodwínŽnr, a tn objektivní, a tím obeeně pUtné autui<*ti, u příkazy jsou zákony, kterých se musí poslouchat, tzn. následovní ji>:h i proti nákloniiMsU'iu. Puraücnstci n u díl h u j r Sic« iiut:io-i. která visjrfc muže platit pauzo v subjektivně prt-jemných' podmiukach, «la totiž ten ."i on*-« rfoVřk zahrnuje tt> ne ltd ono tlo svá M.iý..;ii<»sit. naproti tomu katcgoiickv imrwr.itiv uClti mnrv-nán žádnou podmínkou u joko absolutné uUtiiv, byl v* smyslu praktické nutnosti, tc může n.izýv.it příkazem v tom nejpůvodnějším význam M • První lU.uti bychom mohli narvat i technickými imperativy (nileScjfcími k umf-.-ií), útuhýpragmatickymi* (spjatými a liĽiž'íCiistiJ, a třeli morálními (patřící ki.' *vi>-OodQ<£otu chováni vábec, t/,n. k mravnostiJ. Nyní vzniká otázka: jak jsou v5n;hny tylo illi|'te- řativy možné? Tato otáikn ttcvyíadttjr, abychom v«-Jéli, jak si je možno mysl«! uskutevucai [vtlitáiu, ktrrě přik-Tzuj'- imperativ, nýbrž ftottzľ, j.ik *t [*• 1 V nkj.I. vvil. ..Říhoviiyvh". * Zdá *r nu, ic vtatini výrnant výruru ptis^nuntK-hf může b^*: nejpřesněji urécu lifttia zpilaobcni. Nebúr praíciati.kyiiH ae :iaiývaji ty s oheeqi b-ho. D^«pii je •jůp$ú:i pragniit:cky. jc'liie dŕli «vrt ríiyirýia, tiet. jeatliip jej pouCujc. ;ak by je qoUI posiardl u fvůj pro*p4ch iépe neln> •e <> něj pvijurai >le»poá t»k dobře j«ku dřivíjH ivrt. 55 by byl omezen, pak nezbývá nic neí obecnost zákona vůbec? jemuž má být maxima jednáni přiměřená, a jedine tuto přiměřenost předvádí ímperstiv v]33tně jako nutnou._____________,____________, ------ Kategorický imperativ je tedy pouze jediný, a to tento: jednej jen podle té maximy, o niž musei zároveň, chtít, aby se staia obecným zákonem. Nyní mohou být z tohoto jediného imperativy odvorcny všechny imperativy povinnosti jako ze Bvého principu. Proto naznačíme, aniž bychom hned rozhodli, zda vůbec to, co nazýváme povinnosti, není prázdným pojmem, co tim myslíme a co asi tento pojem' znamená. Poněvadž obecnost zákona, podle uóhož dochází k následkům, vytváří to- co se vlastně nazývá prírodnú- v nejobecnějším smyslu (eo do formy}- l»B. jsoucno věcí, pokud je určeno podle ©becnyrh zákonů, mohl by obecný imperativ povinnosti znít i takto: jednej tak, jaká !>y *" maximu tvého jeriná'ú mela mi základě Ivě vůle ±tát obecným přírodním ;«-kunem- iNyní bychom chičli vypočítat některé povinnosti podln jejich obvyklého dělení u:i povinností k sobě j>ro k.ížduu roxumiiuii bytněl, u zásado». po-He kier<> f mí, tj. i a» peru I i ve ra. 1 Ti- i'"jcai povímumnlho imperativu. ' K. pojem přírody ilerJ váz Ad pouee nu skuteČaoat ve fyiiť-kémaraynlu. Piírodouje to, co patři pod íäkony, nť \iz přírodní. nebo mrHvai. Prolo jtou „přírodou*" í v».ajeoui* Vitally mesi IUI mi, kifrr jsou určeny podle obecněbo pravidia ŕili iú Icon j Aby hylo cnoíiio sverít depozitum čí aby mílí; »mysl .-Jen: slib •ttcL, miuE ciiitnvat abeoaú pruviJIo j^diiinl, kt-rí je zieh» n-c hov á v« t. iamým a k jinýni I:dem na povinnosti dokooalé a aedokcnalc.' 1. Wěkdo, kdo pro celou řadu zlých událostí, které a nahromadily až k bcznadSjoosti, cítí znechucení ze života, má ještě tolik rozumu, ic si položí otázku, zda se fenod nepríč; povinuoi-ti k sobř ?araému vzít H\ život.1 Tu zku*í. zc\a maxitua jeho jednání mú>:c být obecným přírodním rákoiiciu-Jeho maximou však je: z« Ecbe'asky $i učiním pria' cipem, že si vezmu život, hro/.Í-li při svém dalším trvání více zlem, než »by sliboval příjemnosti-Zbývá ještě otázka, zda Se tento princip sebelásky múze átát obecným přírodním zákunem, Air tu bude hned patrné, že příroda, jejími zákonem by bylo /ničit živni na základe téhož pněiiku. jehoí určeníni j-r iiv*>t podporovat* by sama se «řitím bylrt v rozporu ;i n r-mohla by tedy j;iki> přírOtlí .-\ist.i vat. 1'ioto ať ona mnxinu napfvMo ncutú/r slut obecným pŕírodnim zákonem a v díM*'z|j vyhrazuji pro budoucí ntrhifyiiku mravů a *K ;Jc MV«|l««Č drleiu povaiuji tedy jen eo libovolné zvolené (ob yeti «"poJidnl •Vfi příklady), (liiamr rozumím ede ď-*ou»lou povinnom tu. /(ieri neprinouití iJdr.mi výj.n:kj ••' j.r.t-p^cii ll*Idua> ttDsti. .i navíc zde uvádím jrjen j>ciiic vpiijll, uýjri ■ vnitrní óikvtuiii povínrwm, -.ji se příčí v- Malieb prijilrau ,hí;.i. vimvi UEu, nic iiie ie s li>Uo iteniÍDloi zoČp-ivLd.iE, liratoze v ;ř-to MiuvitlMCJ je lhostejni« ;iz '.o Dzaitjí cebu ne. 1 Zde MČinajI příklady na aplikaci první ftfrin-jic katejjíi.. riekŕho impersiivu, j-j;cbí paradoxní lenderce {ilcivrk !e ipatnymi aaklotiiii»ft:iii nebi clově<> lhostejný jakoliy iT-*l vir prostoru oež júu, ábymobl jedíiaimraviič) ^ypIyvA z Kauiev„ podřízeni näklonHo>tl půd scuyi'uvoit i> z jeiio iirikcninu vy. loUČeal iir.-.-sI.rivctt; z iTtr-VT, oH«it . 62 63 je v rozporu 8 nejvyšším principem v5í povinnosti. 2. Jiný cílí pod tlakem bídy, Že si musí vypůjči; peníze. Ví dobře, že je nebude moci vrátit, ale vidí rovněž, že mu uíkdo nepůjčí, aczaváže-li se pevně, že je v určité dobo vrátí. Svádí ho to, aby se k tomu zavázal; ale jeste má natolik svedomí, aby ee sám sebe zeptal, zda to není nedovolené a v rozporu s povinností", aby si takovým způsobeni vypomohl z bídy? Dejme tomu. Že by se k tomu přece jenom rozhodl, pak by jeho maxima jednání zněla takto: domnivám-li fle, že jsem. ve finanční iiVní, pak se rozhodnu vypůjčit si peníze a zavázat se. že je vrátím, ačkoli vím. Že er to nikdy nofltnoc. Trnto princip nehelásky čí vlastního prospěchu Ire snad dohře sloučit s mým veškerým budoucím blahem, avšak je otázka, zda činím po právu. Proměním tedy požadavek sebelásky v obecný zákon n upravuji otázku takto: jak by tomu pak bylo. kdyby se má maxima stala obecným zákonem? Tu ovšem bned vidím, že se tato rná maxima nemůže nikdy stát obecné platným přírodním zákonem a být v souladu se »obou samou, nýbrž že musí být nutno sama se sebou v rozporu. Neboť obecnost zákona, že každý poté, co se domnívá nacházet se v bídč» může slíbit, co mu napadne, ale s úmyslem, že to nedodrží, znemožnila by i samotný slib i účel, jejž bv a ním mohl spojovat, protože by nikdo nevěřil, že mu bylo néco slíbeno, nýbrž každému takovému vyjádření by se vysmál jako planému předstírání. 3. Třetí objevuje v soba talent, který by 2 něho prostřednictvím i třeba nevelkého vzdělání mohl učinit éiovéka" v každém obledu užitečného. Ale VÍdí, Že se nachází v pohodlných poměrech, b dává raději přednost zábave, než aby 3e nsmáhai s rozvojem a zdokonalováním svých šťastných přirozených vloh. Ješté se však ptá. zda kromě souhlasu, kterým je o sobě obdařena jeho maximo zmieUbá-vat jve přirozené nadání ve prospěch svého sklonu k zábavě, je obdařena i souhlasem tolm, co se D3zý\\i povinnost:. Tu vsak vid:', že bv podle takového zákonu mohla sice příroda jeStě existovat, i kdyby sám nechával rezavět svůj talent 'Jako ostrované z Jižního oce An u) n pnmvsícl vynn'oiít ■vůj život pausu na zahálku, zábavu, pln aeru, jedním »lovem na požitky, ale tcota řlovč-k nemůže v žádném případě cht:!, aby se to stalo nhVcnýfn pří-mdníin zákonem neho to hyln jako takové do nás vloženo přírodním instinktem. Ntfboť jako rozumná bytost nutně cKce, aby se v něm rozvíjely všeth-ny jeho vlohy, proto« mu přece slouží a jsou mu dány pro všeliké možní «Smíry. Civný dále, jomui se daří dobře, nic vidí. i>- "statní [jimi hy mohl i dobře pomoct), musí zápasu se zoBcoýraj svízeli, si myslí; co je niun do toho? Ať je každý tak šťastný, jak ju nebesům libo nebo jak si sám ustele, nic mu neuž mu, ba ani mu nebudu závidět, jenom nemám ehut přispívat někomu k jrhu blahu nebo utišovat jeho nouzi! Lidské pokolení by tak mohlo zcela dobře existovat a bezpochyby by na :om mohlo In t jr-ícě lépe. kdyby *.-takový způsob myšlení stal obecným přírodním tákonetn, a'-Ž když kdokoli zvaní (* áč.i-ui í nel|»tě a jenom tu a tam »o je snaží prukázat. ale napriíi» 64 6S> tomu také kde jenom může podvádí, saprodává či jinak porušuje právo člověka- AJe ačkoli je možné, že by podle této maximy mokl dobře existovat obecný přírodní zákon, přesto je nemožné chtít, aby takový princip platil všude j3ko přírodní zákon. IVí-boť vůle, která by se pro to rozhodla, by sama ec sebou byla v rozporu proto- že takových případúr kdy človek potřebuje lásku a účast druhých, 6í nlůze vyskytovat mnoho a kdyby se díky tomuto přírodnímu zákonu, který vznikl z jeho vlastni vůle, sáni oloupil o yáechau naději na pomoc, po níž" touží. To jsou tedy jen některé z mnoha skutečných n«*bo alespoň námi za ně považovaných povinností jejichž odvození % Uvedeného principu bijO jasni do oči. Muslim«; mit tnoinosi rkiit, oby se maxímt naň«ilio jednání stala obecným zákonem: to je kánon jejího morálního posuzování vůbec. Někteří jeduúní je tak uf-püsobmo, že jeho maxima nemůže livt uni myš lun a jako obecný prírodní zákon, anii by obsahovalo rozpor, natož pnk, abychom nmhíi j«;Št5 Bavíc CÄŕfí, M by mela být zákonem. U jiuýcb nelze »ice zjistit tuto vnitřní nemožnost, ale přesto je nemožné chtít, aby r jejich maxima pozvedla k obecnosti přírodního zákona, poněvadž by tato vťile byla v rozporu se sebou samou. Snj *e tak mohl na poloviční cesté sejít praktický priu cíp rozumu s maximou. I když lu ucmůSenie ospravedlnil naším vlastním nestranně utvoreným úsud-kem. přesto to dokazuje, žr ve >kutečpu. \-it\. V, I'm pimlk. !i)41. t:r. U>. ' Srovnej: „MnráiVi. jci je íaläfŕfiu t,„ pojmu rluwritaj.4l.il »vobj'inc bytosti, nie právě pruio i liyímti, kleri «p ooBauiH tví ho rojuinu vajc bA atpodicinrnč záknny, i.tiai ía putřeht oni ideje uějaké jiné bytoili ruj'1 tebou, aby poznala tvou povinnou, ani radných jinoch pohnutek kromě iinni s.i-mooěrio k tornu, jby U tuto povinnu*: uvétfumila.., '.(»ráik.t tedy ne-potrrimje pro «he v žádném pHpiul'*... nJlw.K-u.;«! oybri »Ji.-nj si ar-ii uzH diky éi>!<;mu praktŕ k^tuu rutniuu.'* I. Kanl. Die Rc'ig:öii innerhalb -ler Crenreii Jer Ulimaafi Vernunft, vyd Pruíké j^jdcoi«, IV, VI.. «fc 3. KbdJ« Kjrita byi« „Oezleälosl" fl porjčnictvi (včetné poručnieiví. litere vykt»ná-va r..i i» jiŕľ.«-v i vahleJem k eiuraleel prekonaná »«vtccu'ivuu Sroviicj I. ŕCiat. ft'as :*t Aufklärung?- 'jved. vydaní, .v. Vili. Hr 3S. 68 59 které musí mít evůj zdroj veskrze zcela a priori, a tím zároveň i přikazující povahu: nečekat nic od lidských náklonností, nýbrž vše od svrchované moci zákona a povinné úcty k nemu, nebo v opačném případe odsoudit človeka k pohrdání se sebou samým a k vnitřnímu odporu k sobě samému. Všechno tedy. co je empirické, i« jako přídavek k principu mravností nejen k něčemu lakovému zcela nezpůsobilé, nýbrž i nanejvýš škodlivé cistDtě «íimotnýck mravů, u nichž vlastní a nad veškerou ceuu povznesená hodnota absolutné dobré vůle spočívá právo V tom, že princip jednaní je prost vfiech vlivů nahodilých důvodů, které může poskytnout jen zkušenost. Nelze .mi dost a často varovat přVd touto uedbahutí a nízkým způsobem myšlení, které se uplatňuje při vyhledávání principu mrzí empirickými pohnutkami a zákony, jeíto znaveny rozum ní rád pohoví na lakovém poUláři a za snivého sladkého zastírám (v němž namítlo Junony objímá pouhv přelud) podvrhu je mravnosti bastarda »látaného z údů zcela různého původu, který 9ť podobá všemu, co na ní1 toužíme viděl, jen nikoli ctnosti pro toho, kdo ji jednou spatřil v jrji pravé podobě.* 1 Tj. na mravnosti. " Spatřit ctnost v její pravé podobě neznamená nic jiného než vylíčit nlravntíst jako odatiojenou od všech smyslových pKvaikn „ väech nepravých skvottlvi odměny cebo sebelásk*. Jak velice pak ctm>»t zaetičuje vše oaiainí, co se jeví nákJoa-n o i tem jako přitažlivé, může kaz dý snadno postřehnout prosti edníct vim sebemenšího zkoumání svého rozumu, jekot smysl pio abstrakci není ježte tcela poražen. 70 Otázka zní tedy takto: je to autaý zákon pru všechny rozumné bytasti, aby své jednáni posuzovaly vždy podle takových maxim, u nichž by samy rnoh-lv chtít, aby sloužily jako obecné zákony? Jedi zákon takový, musí UŽ bil (zceía a priori) spojen i pojmem rozumné bytosti vůbťc. Abyehutu vsak odhalili toto spojení, muíi'mí, at se sebevícť zdráháme, učinit dalíí krok, totiž krok k rnctaľyziee. i když do té její oblasti, ktfrá se liší ml špekulatívni filozofie, totiž do metafyziky mravů. ^ praktické tiloioůi. kde nim nejde o základ* ť»hu. co sf rféye. nýbrž zákony £oho. í lihoj-t poubcho poutku od vkusu1 a /.<:j Se vku> liší oil obecní záliby rozumo, na <>•-■>> stHicíyá pociťováni >lasti d nelibostí, j jak i fítUu wnikaji iá-dosií a náklonnosti a z meh pak r.\ -p1,lupů**ibi-tii rozumu maximy, nebul to vie patři dj i-mpiru.k.-irídy o duši, kteří :>y mohla tvořit druhou *W.ki. přírodovědy, jcstlÜc ji pojiiuttme jjko Mosojii pft-rody založenou na empirických zékanrch Zdi- však jde o objektivně prakticky zákon, a proto o vstali vůir k sobě samé, p.;!i-, v a? mi Ksní :ioŕ-tá k empiriekť v->|ě a duši i princip vVnsa |i,*i estetické liíjosa). pochási z roka lífií. Pozdéji; Kriuka soudnost 11790) je väük založenu na teorii apriorních pocaiinck eit«Uckčho souzení, luk jako je mrávoí •eiináni ■ teoretické poznání zaioienu ní ■priotaich poJmin-kaca. 71 odpadá přece samo sebou: ponévadž jedinČ rozum sám pro sebe určuje chovaní (čehož možnost právě teď chceme vyj«: tři í), musí to nutné provádět a priori. 0 vůli uvažujeme jako o mohutnos'i určovat sebe »ama k jednání poulí představy jistých zákonů.1 A 9 takovou mohutností se lze setkat pouze u rozumných bytostí. To nyní, co slouží vůli za objektivní základ jejího sebeurčení. j« účef a ten, jedí ilán pouhým rozumem, musí platit jtejně pro vnecímy rozumní bytostí. Co naproti tomu obsahuji; pouze základ možnosti jednání, jehož následkem je účel, to Se nazývá prostředkem. Subjektiv-ním základem žádosti je pružina, objektivním základem chtění pohnutka.- Odtud j«; rozdíl mezi tuihjiíktivními úííely »poíívajicimi nu pružinách n úícly /působenými objektivními poluiutkarai. které platí pro každou rozunmuu bytoHt. Prakiiekč principy J80U formálni, jostlüc abstrahují oil veškerých subjektivních účelů, jsou v5ak mattiiúlnt, znkládaji-li se nu subjektivních účelech a lítn na jíetýeh pružinách. Ty účely, které si rozumná l»y-toat podle libosti ukládá jako následky svého jednání (materiální účely), jaou vesměs jenom relativní, 1 Tato definice pluti jitk [ii" moiúLii jeduár.i, kite je i á kočím kategorický impermiv. tak í pru jeilntíni ve sni vilu aplikace teoretického včdeni. V tomto piipadě je vůle schopno«! jedu u C podle naší představy zákonů přírodního dějství. 1 Triebfeder překládáme jako pruiJna. Beveitiangsgruiid (pod!* pOíiiíjií terminologie BeSlniuuungígnmd) iuka pohnutka. Terrain pružina j« implikován íubjekiivuón hodnocením pohnutky se struny volního subjektu. 72 neboť hodnotu jim dáve toliko jejich vz.tub ke ipť-cincky utvářené žádostivé mohutnosti subjektu, v důsledku Čehož nemůže tento vztah poskytnout žádnýrn rozumným bytostem ani žádnému chtění obecně phť.né a nutní- principy. Izn. prjktúkí ?..íkony. Proto NŠccany tyto mnttvní úči-ly jsou sákladtftn pouz.; hypotetických imperativů. Dejme tomu však, íc existuje uéto, &Ao jsnuc-nosí sama o iobe* :ná absolutní hodnotu, co by mohio jako úŕľW sá.ix o sobě být zákiďdcm určitých zákonů. p.ik b v jen v učm .i výhradní v ním byl základ možného katřgonckího imperativu, txfl. prnki-ekt:-ho zákoud- Tirdy pravím, ic člověk a vůbec k;t>:dá rutflilliiiú bytost existuj* jako účel cám o f obě, nikoli pouz* jako prostředek, j'-h"ž by mnhh' libovolně užívat tu či ona VŮbř, nýbrž musí být považován vždy id-roveň za účel ve vicm svém jednání zamířeném ,í.tk na a>;be sama. tuk 1 OJ jiné ro/.uruaé bytogti. Ví.-cli-ny přcdmřty náklonností máji jenum pwdmJiiěaou hodnotu, Drb"r kdyby neexistovaly n-Afclnů-BOSti a na nich založené potřeby« byl by juji&h prVdutěl b*.'z jakékoli hodnoty. Avšak náklonnosti ^uAiotnt mají jak'-1 zdroj po tru b pravé uk málo uhsulutni hodnotu, abychom ^ je samotné přáli. £»> ipiSc musí být obroným pránim každé rozumné bytosti, aby jích byla úplné prosta. Hodnou predoiotů, které lze získat naším jednáním, je tedy v každém případě pudmíncaá. Ty bytosti, jejithi jsoucno se nezakládá na naši vůli, nýbrž na přírodě, mají presto, jsou-li uerozumnvmi bytostmi, relativní hodnotu jako prostředky, d nazývají se proto 73 věcmi, uaproti čemuž rozumné bytosti se nazývají osobami* poněvadž jejich přirozenost je už vyznačuje jako účely sarny o sobě, tzn. jako něco. čeho ee nesmí používat jako pouhých prostředků a co tedy omezuje veškerou libovůli (a je předmětem úcty), nejsou tedy jenom subjektivními účely, jejichž existence má pro mís hodnotu jako následek našeho jednání, nýbrž jsou objektivními účely, tzn. věcmi, jejichž jsoucno jo šatno o sobě účelem, a to takovým, že na jeho místo nemůže být kladen žádný jiný účel, jemuž by mely sloužit pouze jako prostředky, poněvadž by ne bez něho nedalo nalézt vůbec nic, CO by mělo absolutní hodnotu. Kdyby však všechnv hodnoty byly podmíněné a tím nahodilé, nebylo by vůbec možné pro rozum nalézt žádný nejvyŠíi prin-cip. Má-li tedy existovat nejvyšší praktický princip, který je vzhledem k lid.nké vůli kategorickým imperativem, imisí ti> být lakový, který z představy toho, co je nutně účelem pro každého, poněvadž je to účel sám o sobě, tvoří objektívni princip vůle, » proto může sloužit za obecný praktický zákon. Základem tohoto principu jo to. že rozumná piieo' ze.nost existuje sama o sobě jako účel. Tak si nutně člověk představuje své vlastni jsoucno; potud je tedy ono subjektivním principem lidského jednání. .•Vle právě lak si v důsledku téhož rozumového důvodu, který je platný i pro mne. předst avuje své jsoucno každá jimi rozumná bytost*, takže jr tu ledy * Tato vím kladu zde jako postulát, v pcaJedn čsili ji usní xdůvodniio- pfísi 74 zároveň i objektivní princip, z něhož, jako z uejvyi-iího praktického základu musí být odvoditelné všechny zákony vůle. Praktický imperativ lze tedy formulovat takto: jednej lak, abys používal lidství jak ve své oíobi, lak i v osobe každého druhého ižjy fároveň jako účel a nikdy pause jako prostředek-' Uvidíme, zda to lze dokázat.2 Abychom Setrvali u předcházejících příkladů, pak řa prvé, pokud jde o pojem nutné povinno*') k «*• bě »-.mému-* ten. kdo cho\ á sehevražedný úmysl, ■e z* ,.113, zda jeho jednáni může 3poluexistuv.it a ideou lidstva yaKo účelu samého o sobě. Jestliže sám sebe zničí, »by unikl ze svízelné situací, pak si pu-fltoužf svou osobou, aby zachoval snesitelný sin* až do konce života. Llověk však ;i<*ni íďdnuu věci. a proto nní něěim. čeho by se dalo použít jako pouhého prostředku, nýbrž musí být vždy v k,iž-dem svém jednáni považován za liéel íáin o lobé Nesmím ledy nijak disponovat i clov&k-em v mé osobě, RirtnCit ho. kazit nebo ustnrut.. Od hli/uh-i tkoumáni léto zá.-adv. které je uu'-né k ľninii, ■thy-chum s*t vystříhal: všeho nedorozuměni, pokud jär. napr. o amputací údu za úěVh*m •itditv/.ji'hnvy, o nebezpečí, jemuž vystavujeme svůj živul, lihy- 1 V vra» ..tiroveô" je ve ľortnuiaci kaiejf«Tickčho luipcta-tivu použit proto, if p-uiovAici mii*í jednat se ivymi [khJJ,i-nýcai take jako s úvŕl> o *obř. T;. ciuii jjio»'»ú m-peku-*flt jrjicb hodnotu jalífl osob. ! Kam zé< provedl {dle Vadaudera) pie;äoi| k„OieSafyárs'*, ij, k aauJÍDei-*čaiu ííenéai jwjcna na „deely j *«íl>ô" (líče) ■ ..praiiícdky" {vieulié. uu9i být pokud možno i mými účely, má-li nua mi uřed-atjva' mit plný účinek Teutu princip lidatvi a kai-ié luzinuné uřírbxc* noati vůbec {která je nejvyiií omezující podmínkou svobody jednání kft&lénu člověka*, není jako fiéVi siim o sobě vypůjčen ze zkušenosti, a to za prvé pro svou obecnost, protož** Se vztahuje na všechny rozumné bytosti, o čemž něco určit nestačí žádná zkušenost; a za druhé, poněvadž v něm líifctvj Rffói předvedeno jako účel lidí (subjektivné), tan. j&fco předmét. který" si siutrěné sami od 5i-be Čmíme úíe- 1 Tj. piedítava xékoiia. v ním; ;e človek liOc:«-:- o iol»'-. 77 lew, nýbrž představuje 3e jako objektivní účel, kce-rý, ať už si iiaíme účelem cokoLÚ má b\4t jako zi-kón. nejvyšší omezující podmínkou všech subjektivních úéelů, a proto rau&í ní" zdroj v čistém ro-sumu. Základ všeho praktického zákonodárství spočívá totiž objektivně na pravidle a forme obecnosti, která je (podle priiiciprj) uzpůsobuje k tomu, aby bylo zákonem, (popřípadě přírodním zákonem), ale subjektivně au účiľlu: subjektem všech účelu je však kaídá rozumná bytost jako účel sám 0 íoLč (podle dníbčho principu): z čehuí nyní vyplývá třťtí prakrický princip vůle jako nejvyšší podmínku jejího souhlasu a obecným prakl;ckvto rozumem. idea mile každé rozumná 6víos:i jako obecně zákonodárné vůle. Podle tobolo principu se zamítají vžeebny maximy, které iwrnohou upolu-'xblovut s vlastním obecným zákonoilársivíiu vůle. Vů!e není tedy zákonu prosté jim podřízena, nýbrž je podřízena lak. že i ona must být povahován» i za svézákonodúrnůU ;Hi,lliSi!í,.s,Mzf-.;!n-nd), a přávr proto teprve *a [»odřícenou zákonu (za jeliui tvůrce- si- může sama pokládat). Imperativy podle nasélio dosavadního způsobu myslení, totiž jako zákonnost jednáni ubeeně *c podobající přiradnimu řádu nebo jako ůbctínú př<-d-nosí rozumných bytosti samýeb jako účelů o sobě. vylučovaly siď y.e. své příkazujíni podobv vrškcrý" přimřsck ocjokíhů sájmu jako pružiny pravé pro'i.. že byly předvedeny jako kategorické, ale jako kate-gorické byly pouze hypoteticky přijaty, poněvadž jsme takovou hypotézu potřebovali, chtěli-li jsme 78 implikovat pojem povinnosti. Ale že kategoricky přikazující praktické věty existují, nemokla být »šlo o '■-'■ dokázáno. : -, - jak tc 1'ůbpc n---.' -m.; Bf ** telo ťdifi ani eile: aví.ik ic.unO ^e moliio ttrt'ť«* •'enom stát. totiž, «by odrôktiuti sť v3*-lto /ájuiu pri ehtéuí z jwviiuuis'i, které tvoři speciíicky ŕoiŕliSii" pcí znak mezi kategorickým a hypotetickým impi -Ali vera, bylo v samotném imperativu naznačeno nejakým určením, jež by obsahoval, a tú *e deju v t é! o třetí lorrauli principu, totiž v ideji vúle kaž-čé rozumné bytosti jako obteni zákonodátná tú/e.1 Jestliže myslíme takovou vůli, pak, ačkoli vůle-která je podiíztna zákonům, müle být vázána na lento zákon j>-£t.; zájmem, přece fieni možně, aby jako .svrchovaně zákonodárná byla závislá na né-j.ikém lájmu; nebol taková závislá vůle by jest č sa ma potřebovala nějaký jiný zákon, který by lájem jeji sebelásky omezoval podmínkou obecné platnosti tohoto zákona. Princip kaidé lidské vúU, pokud by byla vr viecb »vvch maMmjch* «Seett* sákonodámá, by be tedy s podmínkou, že je jinak správný, dobřr hodil za kategorický imperatív, a :o tím. že &c právě kvůli idejí obecného zákonodárství nezakládá na žádném zájmu a jako jeiliný metí všemi možnými imp.r- 1 Tatů jjVěreOná íyjuiule kat/guňekčno ;irpcrjtivü cdtUltt-Buje jednom *uiön«iiinn»ti osobni vůle ■ jejlh.* OUcCnrl»> utScftf (obecně iJsoDoéjmoiii). " M&hu « íde cítit sproetčo who, abych uvjjči příklady k obj.jnični toboia principu, nebol viecha y pHL-ěy. jei drive obj«»áoviJy kategoricky ioiperativ ajcho formuli, mohou íde po«iouiit U culí riiclu. 79 rativy může. tedy být nepodmíněný, anebo ješlé lépe, \->'jádříme-li to obrácen«: platí-Ii kategorický imperativ (tzn. zákon pro každou vůli rozurnné bytosti), pak může přikazovat jen to, abychom vše vykonávali 9. maximy své vůle, která by se íároverí j.iki> obecně zákonodárná mohla stá: předmětem *ťbe samé; neboť jen tehdy je praktický princíp a imperativ, který vůli poslouchá, nepodmíněný, poněvadž se nemůže zakládat nu vůbec žádném zajmu. Pohlédneme-li zpět nu všechny dosavadiií snoby. Jí tercí kdy byly podniknuly, aby byl vypátrán princip mravnosti, Ir.e *e sotva divit, proč se ve-smes museiv setkat $ nezdarem. Učitele mravnosti vidólí čJ«vf'k;i vářitiiélio BVOU povinností na zákony, nie nenapadlo je, že je podřízen ./*?'» iif'ma i/osfm'-mfí, a přesto obecnému zákonodárství a re ic pouze x.-ivázáu, JÍiy JimIouI přiměřené «ve vlastní. a Ir podle líťelu přírody obecně zákonodárné vůli. Neboť jestliže mysleli Člověka je» jaká í Jo veka podří-?.i:aéb.> zákonu (ať už to byl jakýkoli zákon), pak ae mu.-tcl tenia zákon pojit p nejakým zájmem v podobě podnčtů či donueeni, poněvadž jako zákon nevznikl z jeho v!as(in vůle, nýbrž into jelio vůle byla COStOU íákona něčím jiným dotlačována jednat jistým způsobem. Tento zcela nutný důsle-dek vedl vsak k tomu. Že veškeré úsilí o nalezeni nejvyššího základu povinnosti bylo nenávratne obráceno vniveč, neboť nikdy nedospěli k povin-no?ii, rtle jen k nutnosti jednání * jištěno zájmu1. ' Ueietonodiiil morílku. fclerá podpisuje vůlí povinnou y.oviiŕ, ne nmsf )»«>;il ať zSjoieiH (napě. a viSnow tlažcno»!*- 00 t( až ze zájmu vlastního, čí cizího. Ale pak by imperativ musel vždy b v t podroLněriý a Deoohl by se nijak hodit za morální příkaz. Tuto záhadu chci ledy nasv.it principem auionomir vůle v protikladu ke každému jiaémn principu, který zahrnuji prolo -m .v«; steine inírV._____ ______ Praktická nutnost jednat pudl'* luhot« principu. tzn. povinnost, nespočívá vůbw na ritreú. podnětech či náklonnostech, nýbrž pouze na vz.ij.-uinéiii vztahu rozumm'ch bytostí, v ncmŽ musí liV: vůli* rozumnč bytostí považována v£dy záro\*ú 7:1 ;«-konoilámou, ponť^adž jinak by je1 rozuinná bytost nemohla mysle: jako účely tfflny o soitř. Ritztli» vztahujr tedy každou maximu této tfrfcnr K.áku* nodárné vůle ke každé liruhc vůli j rm něž Uv kiiž* dému ji-.J:i;iiii vôi'i Hibfl samrmu, .1 hi nikoli / dli-vodu néjaké jiné prnklii-ké piduiiitky i: hmlou**!»« prospechu, nýbrž z iUcjv ilúalojn-'iti iwniinié bytosti, která neposlouchá žádnv z&kon m-í í«*n, ki»"r\ si zároveň sama dává. V mi účelů má vše bud nújnkotl cenu, lifbn ilw stoj na. st. Namísto toho, co má cenu, ize klásí 1 učen jiného jako rksivahni, ale co naproti (umu ]•; povjsíu-- seno nad jakoukoli cenu. a cu prti|.i t»'|*H|.....:t< žádný ekvivalent, má důstojnost. Oi se vztahuje k obecným lidským thik-turtn«*t»'Mi a putřebďíU, :ná tržní c^au; to. cu je. ;ini/. I.yihoin předpokládali nějakou potřebu, pŕiméŕeíié jfeléfim vkusu, tiD- zálibě v ooulié neúčelné hře nuisivu do-ěevnich sil, mí afektivni cínu;- ale in. co tvoří jMid- ' Tj. druhé foiumaé bytaifi. * Z poidájiícb podmínek ísteiické libosti, j«l( budo-j *>■ ložiny v Kritice soucnos-ti, se tie objevuji t>*? iJj aiov é '«I'- 83 nebo příznivé city; předvádějí vůlt, která Je vykonává, jako přrdoiěí bezprostřední úcty. k čemuž se nepožaduje nic než rozum, aby je vůli itfožil, nikoli vsak aby je nu ní vymáhal lichee f ním, což by u povttLnnet-l byl tak jako tak rozpor. Toto oceno-váoi ukazuje tedy, ř,c, hodnotu takového způsobu myšleuj záleží v dôstojnosti a klade; jej nekonečnu nad jakoukoli cenu, takže jrj nelze vůbec podle ni odhadovat nebo s ni urovnávat, ani? by«hnnl se prohři-iili proti jchi> posvátuoati. Ale co to tedy je. co opravňuje mravně dobr«' smýšlení nebo ctnost k lak vysokým nárokům? Není r.o nic menšího nez lírosi. kterou propůjčuj« rozumné bytosti mravné dobré smýálení na o6cc-ntm ziiknnnrliírsH:(. a lim ji Opravňuj« jako členu v možné ří.Ši účelů, k čemuž bylo určena již hvoii vlastní přirozenosti jako účel sám o »obů. Tím je totiž zákonodárná v říší účelů a svobodná ví; vztahu ke všem přírodním zákonům, poslouchajíc jen |y zákony, které si ují m a dává, u podlé nichž mohou její maximy patřit k obecnému iákouodáx«tv( (jemuž dc UHOd zároveň podřizuje}. Neboť nic nemá řádnou hodnotu neí lu. kterou inu určuje zákon. AU: .«nmotué zákonodárství, ktorí určuje v«S-krrou hodnotu, musí právě proto mil důstojnici, tzn. nepodmíněnou u nesrovnatelnou hodnoln. pro j';íl ž o cen é n ijjc ž_s; má rozumná bytost u ni_?jřdnat. je náležitým výrazem výhradné slovo liciu. Autonomie je tedy základem důstojnosti lidské a každé rozumné přirozenosti. Uvedené tří způsoby předvedeni principu mravnosti poskytují v podstate jen tolik formuli téhož 85 zákona, z nichž jedna sama sebou sjednocuje v sobu _ obě ostatnú Nicxnénč íe přece ieo rticzi nimi rozdíl, který je spíše subjektivní než objektivně praktický, totiž rozdíl týkající w. blízkosti (podle jisté analogie) ideje rozumu k názoru f Anschauüng'l a tím i k citu. Všechny maximy máji totiž t. formu pozůstávající v obecnosti; z tohoto hle-diska je formule kategorického imperativu vyjádřena takto: všechny maximy musí být zvolrnv tak, jako kdyby měly mít plat obecných přírodních zákonu; 2. maximu1 čili úČeL a tu zn; formule takto: ježto je rozumná bytost podle své povahy účelem, a tedy účelem Hamým o sobě. musí kuždé maximě dloužit jako omezující podmínka proti v{ep3 relativním a libovolným účelům; 3 úplné utření viCCb maxim lůuto formulí, totiž: víerhny maximy mají ze své vlastní zákonodárné povány flOUbJaail * mužnou říší tlčrlů j.iko říši přírody.* Postup y zdr »tejný jnko u kategorii jndnaty formy vůle (jvjí obecnosti}, mnnhosli matérie (objektů, tzn. účelů) a veékerasti čili totalit» jejich systému. "Učinili byrhoin vrak lépe. kdybychom při mravním posuzováni postupovali vždy podle přísné metody a za základ kladli tuto obce- 1 V akati, vy-l. materii " V teleologií ee uvaiuje o přírodě j«*o o říši ú&ció. v morálce o aii>inf lUi účelů jako o íiií přírody. JeiiHic v tel-ologE jo fiáo úřelú teoretickou ideou pro vYsvčiliiváai toho, co si: existuje, zde je praliteká ide* k lomu, «by to, eo ceai, dli co *e může Hřltutecnit »kr*e nfti* jednini ■ upultíai od jed-i.,.,.i (Tun uad Luaeo), bylo, a to přiví podle teto ideje, uaku-tečneoo. 86 přirozené povahy, patří k povaze subjektu, ať už ke smyslovosti (náklonnosti d vkusu) nebo rozvažování či Tosnrau. které se pudle specifického ustrojeni své povaliv ge zálibou ovičí na objektech, byla by tn vlastně příroda, jež by dávala zákon, který jako takovv nemusí bvt pohnán a dokazován pouzí* M zkušenosti. a. tudíž je o eobě nahodilý. Tukový zákin nemůže být apodiktickým praktickým pravidlem, jímž musi být pravidlo morální, nýbrž, zůstává jen heteroftítmií vůle, vůle by si hit mu iicůSvala zákon, aýprž dával by jí j-:j cizí pmiiiěi pTt^tr^'u-> nielvím pov.-ihy subjekt» n;i něj přiatopné iiidaděii'-. Vůle n.ipro-ti» dobrá, jejímž principem nvwHÍ byl kal-gorirký imperativ, obsahujo tevly p ohlr.lrni na všechny objekty pour-e/ormu chíínť vůliee v neurčité p-jdobř. a to jako autonomii; io y.:i;ime:iá. že maxima každé dohré vůle. učinit gnniu BCuí ob*Tcnvm zákonem, je -ininu jediným '/ákonein, který ni ukládá sama vůle kažJé rozumne bytosti, »niž by &\ kladla za xáklad nejakou pružmu či zájem, kli-rý *r u těchto bytoül» v\'skyluie. Jak je mnžná taková syntetická praktická rěí« a priori, b proč ji- nniiiá, je oi.á.-ka, jejíž. PtfSctlf »cVř.i již v hranicích metafyziky mravů; také jsme se zd,-jui nrpokouhcli tvrdit, že je pravdivá, natož pak abychom přVideiirali, že ji máme dokázanou, ťou-hým roz\'inutim pojmu mravností, který se mezitím stal obecnou módou, jsme ukáxali, že autonomie vůle k němu nerozlučně patří, čí spíže je jeho základem. Pro koho tedy mravnost nčuo znamená a nepovažuje ji za chimérickou ideu bez nároku na pravdivost, musí zároveň připustit její uvedený 99