portál EDICE SPEKTRüSPi KAPITOLA 2 Obrazy vztahu v roce 19 M Freud v eseji K uvsd&nlmrcismtevylaéiaie neehutpři pomyšlení, že i>y n-.él „opustil pozorováni kvůli sterilním teoretickým sporům" (s. 280), a rozšiřuje svou mapu domény psychologie. Sleduj? vývoj schopnosti miloval, kteiuu ztotožňuje se zralossl a psychickým zdravím, ôf.nachsbífjefípräpflvodvkona'as.ťu mezi láskou k matce a luskou k sobě. Když však lafeto rozdílí Svít lásky na narcismus a «objektnT vztahy, zjišťuje, že vývoj mu?.ů sc -im si«: znoínS ozřejmuje, avšak vývoj žen se jeitř- více zamlžuje. Tento problém vzniká« protože kontrast mezí matkou a já plodí dva rozdílné obrazy vztahŮi Vziitetleai k tomu, že se při rozvržení posloupnosti lidského vývoje spoléhá na tukovou představivost, klfirtS má SVŮj původ v živote mužů. nedokáže u žer: vysledovat vývoj vzcahů, morálky nebo Jasné vědomi já. Poifže, které nastávají, když se snaží aplikovat lyriku své teorie na zemskou zkušenost, jej nakonec vedou k tomu, aby z ;:f ženy vyčlenit a oznaSH jejich v?.:ahy i pohlavní život za „neprobadanou koncům' psychologie*, íl92o, s. 212 orig.) Problém interpretace, který zatemňuje pochopeni vývoje Žen, tedy pramení z odlišnosti, které byly pozorovány v jejich prožíváni vz:l:.ü. Ačkoii Freud žil obklopen ženami a jinak toho pochopil tolik a '.ak skvele, ženské vztahy mu připadaly čím dál Lir: záhadnější, obtížně rozpoznatelné a těžko popsatelné. Tato záhada je jednak ukázkou toho, jak mu.'.e teorie zastřít postřeh, a jednak naznačuje, že ženský vývoj je zastřen urStou koncepcí lidských vztahu. Představivost vztahu utváří příběh lidského vývoje, a proto začlenění žen. které tuto představivost změní, znamená i změnu celého příhřmu. 52 jíním HIA&M Fosun představivosti, kvůli kterému vzniká problém s interpretací ženského vývoje, osvětlují morální úsudky dvou jeôenčctiletých děti, chlapce a dévíete, '-:terě ve stáném dilematu spatřují dva velmi odlišné moráínj problémy. Zatímco současná teorie jasně vysvětluje linii a logiku chlapcova myslení, vrhá'jen sporé světlo na myšleni dívčino. Volba řešeni dívky, jejíž morální úsudky se vymykají dosavadním kategoriím vývojového hodnoceni, má zdůraznit problém interpretace, a nikoli sloužit jako přikíad pohlavních rozdílností psrse. Dotvoření nove interpretační linie, založené na předšla vivos ti dívčina myšlení, nám nejen umožňuje vidě: vývoj tom, kde dříve nebyl rozpoznán, ale zároveň nám dovoluje brát v úvahu rozdílností v chápání vztahů, aniž je odstupňujeme Od lepSích k horším. Obě děti byly Soky šestého ročníku, chodily spolu do třídy a zúčastnily sí* studie práva odpovědnosti, jejími cílem bylo zkoumat různé JíOtl-čepce vlastního já a morálky. Vzorek vybraný pro tuto stadií hyl zvolen tak. uby zahrnoval proměnnou pohlaví (ger.dcru) u proměnnou věku a zároveň maximalizoval vývojový potenciál tím, že udržel na vysoké úrovni konstantní faktory inteligence, vzdělání a společenské třídy, které byly a jsou spojovány s morálním vývojem, alespoň podle měřeni dosavadními stupj . icmi. Obé vybrané1 dfc:i,Amy a Jake, byly inteligent-:v vyjadřovacími schopnostmi, a soudě podle toho. čím se cliieiy stát, až vyrostou, nezapadaly do předem stanovených kategorii Stereotype vnímaných pohlavních rolí. protože Amy chtéla pracoval ve vřdé, kdežto Jakca bavila víc angličtina ::<:i matematika. Avšak jejich morální úsudky zpočátku zdánlivé potvrzují známe názory o rozdílech mezi pohlavími a nasvédeuji tomu, ž-e převaha, kterou dívky mají v morálním vývoji v raném Školním vřku, se v poberte* ztrácí, když u chlapců dochází i rozvoji formálního logického myšleni. Tyto jedenáctiletc děti měiy vyřešit jedno z rady dilemat, kterou sestavil Kohlberg. Měřil morální vývoj v adolescenci tuk, že předestřel konflikt mezi morálními normami a poté zkoumal logiku jeho rozřešeni. V tomto dilematu si muž jménem Heinz nemůže dovolit koupit drahý lék a zvažuje, zda jej má. fi nemá ukrást, aby zachránit život své ženě. Kohl" bergův standardní postup při rozhovoru začíná popisem vlastního dilematu - Heinzovy tíživé situace, manželčiny nemoci, lékárníkovým odmítnutím sniSt cenu. Dále následuje otázka: „Mel by Heinz lek ukrást?" Důvody pro krádež a proti n1 jsou posléze zkoumány prostřed ničiví m rady otázek, které pozměňují a rozšiřují parametry dilematu tak, aby došlo k odhalení vlastni strukiury morálního myslení. 08RATI VZTAHU 53 jedenácti! eiý Jake je od samého počátku přesvědčen, že líeinz by cel lék ukrást. Jestliže je dilema postaveno tak, jak je prezentuje Kohl-hers, tedy jako konflikt mezi hodnotami majetku a života, Jake rozpoznává logickou prioritu života a ;uio logik'.: používá k tomu, aby své rozhodnutí ospravedlnil: Li-::5íý Zívol je přece cennSjaj než peníze, Lak?,? když s: ten tätdr* r.ík vydělá jenom lišíc dolarů, lak to stejně přežije, sicjestli Heinz len lék neukradne, jeho žena zemře. (ProSje livci ccrjiějši ntd per.íze?) Protože lékárník inužc získat víc peněz někdy jindy. třeba od nějakých boháčů s rakovinou, nic líeinz už svou ženu zpátky nedoslané, (Proč fté?) Protože l£$%dý človek je jiný, ;i pro:c ňétnzovu ženu nejde získat anovU. Na otáaku, jestli hy íačl Heinz lék ukrást, i když svou ženu nemá rád, Jake odpovídal Se by ho ulcrási tn£l, a říká, že jednrá je „rozdíl mezi tirr., když někoho nemám rád a fcdyŽ ho zabijú", a jednak, kdyby Hcinzc přistihli, -soudce hy si nejspíš pomyslel. Že udělal správně". Když se jafcea ptají na skutečnost, že by UéiOi krádeží porušil zákon, odpovídá, že „zákony mají chyby, a nejde přece sepsnl zákon úplné no všechno, co si íílovdk dovede představit". Takže Jake sice zákon bere v potaz a uvědomuje si funkci, kterou mú pro zachování sociálního Háv (podle Jakeo by soudce „raél Heínzovi dát ten nejmenší možný trest*), ale zároveň chápe, že zákon je vytvorený člo-věkem, a Indi'/, se v nem mohou vyskytnout chyby a může se menít. Avšak jeho úsudek, že Heinz by mel lék ukrást, Slejné* tak jako jeho názor, že v zákonu mohou bý: chyby, (e založen :sa předpokladu úmluvy, spole-CenskéliO konsenzu koiom morálních hodnot, který člověku umožňuje védí-t, „ec se má správne udělat", a zároveň očekával. Že to včdí i druzí. Tehoiu jedenáotilelého chlapce fascinuje sílu logiky a nalézá pravdu v matematice; podle jeho slov je to .jediná naprosto logická véc\ Morálni dilema považuje za „takový matematický problém s lidmi", a proto jej postaví jakö rovnici a postupuje dál, aby priše! na řešen:. Jelikož jeho řešení je racionálně odvozené, předpokládá, že každý, kdo se řídí rozumem, dojde ke stejnému záveru, a proto si soudce také bude myslet. Že Heinz udSlal správne, když kradl. Zároveň si je však Jake védo m mezí logiky. Na otázku, /.da na morální problémy existuje správná odpověď. Jake reaguje, že ..-nuže byt jen správný a Špatný úsudek", protože parametry jednání jsou různorodé a složité. Jako příklad toho, jak mohou činy vykonané s lěrni nejlepšími úmysly skončit s katastrťrfal- 54 mm hlasem nimi důsledky, -vád:: .jako když :řeha pustíte starou bahičku v tramvaji sednout, a piU se bramyaj nabourá a to sedadlo proletí oknsm, takže se to múze stát příčinou její smrti." "Iěorie vývojové psychologie dobře osvětlují pozici tohoto dítěte, které stoji na křižovatce dětství a adolescence (na místě, které Piage: nazývá vrcholkem dětské" inteligence) a prostřednictvím myäíení začíná objevovat Sirši vesmír možnosti. Okamžik preadolsscencc je zde zachycen ve spojení formálního operačního myšlení s popisem já, které ;e stále zakotveno v'e faktických parametrech detského svöta - vjakeovč veku. bydlišti, povoláni jeho otce, v podstatě toho, co má a nemá rád a jaké má názory. Aváak z Jakeuva popisu sehe samého vyzařuje sebevědomí dníte, které dospělo, řečeno v Eriksonove terminologii, k příznivé převaze zdatnosti V dovednostech nad ménecennosíl: je schopí, sebevědomý a dohř- zná pravidla hry - a proto jej nově objevená schopnost formal; ;~v myžlenf, z\ Ösöbtlost přemýšlet o myšleni" a logicky zdůvodňovat v5ci zprošťujc závislostí na autorite a umožňuje mu samostatné nalézat řešeni problcn 3 Táto vznikající autonomie sleduje stejnou vývojovou křivku, jakou sn snaží popsat Kohlberg * Sesli stadiích morálního vývoje, která sumo-vil. jedná se o třístupňový'postup (vždy pc (Kun studiích na každé vývojové' úrovni) od egocentrtckého chápání spravedlnosti založeného na Individuální potřeba íprekonvončnl - první a druhé stadium), přes bon-■ ci spravedlnosti zakotvenou v obecnô" sdílených konvencích společenské úmluvy (konvenčni - třetí a Čtvrté stadium) už k principiálnímu pochopeni spravedlností, které spočívá na samonosné logice rovnosti a vzájemnosti (postkonvenční, autonomní ci principiální - páté a Šesté stadium). I když úsudky tohoto jedenáctiletého chlapce jsou podle Kohl-bergovy stupnice klasifikovány jako konvenčni, redy jako sues třetího ■i Štvrtého stadia, jeho schopnost zapojit deduktivní logiku tak. aby ovlivnila řešení morálních dilemat, aby odlišila morálku ud zákona a aby umožnila pochopit, že v zákonech mohou hýt chyby, směřuje k principiální koncepci spravedlnosti, která je padle Kohlbergu totožná s morální zralostí. Naprou tomu reakce Amy na dané dilema vytváří velmi odlišný dojem, obraz vývoje zakrnělého vinou selhání logiky, neschopnosti samostatné uvažovat, Jej: odpovétf na otázku, zda hy Heinz měl lék ukrást, působí vyhýbavé a nejisté: 3BW2r VZTAHU 55 No- já myslím, že ne Podle :;iě by se to dülo řešit i jinak než krádeží, tf«ba by si ty peníze mohl «d näkohcs půjčil nebo si vsít úvěr nebo tak, ale fakt by ten lák nstaSi ukrást - jenze 3ni jeho Sena t>y neměla zemřít Když je Amy dotázána, proč by Heinz neměl lék ukrást, neuváži o majetku ani o zákoně, tue o důsledcích, jaké by krádež mohla mít i vztah megl Heitizem a jeho ženou: Kdyby ten lék ukradl, mohl by lím sice svou ženu zachránit, ale tuky by za ta mohl jít do v$zi?ní, a kdyby se pak jeho zené třeba zase přilížilu, už by jí nemohl sehnat další íék, a \o by ji mec neprospělo. Takže hy ío Takt niěii spolu probrat n přijít na nejaký jiný »pôsob, jak získat peníze. Amy toto dilema nechápe jako matematický problem s litími, a vnímá je jako příběh lidských vztahů, který se odehrává ve vätším časi vé"m rozpěli Jelikož předvídá, že žena trvale potřebuje svého muže a mi má o Svou Žentí trvalou starost, snaží ge vyjít vstříc lékárníkovu pož; dávku tak. aby spojení zaspalo zachováno a nedošlo k jeho přetržen Ženino přežití spojuje so jsachovimífQ vztahů, a v kontextu lidských vztj hň uvažují i o Hodnota ženina života: říká, 2c by bylo nesprávné nechí ji zemřít, protože „když zemře, ublíží to hodně lidem a jí laky". Amyi morální úsudek se staklílťtó na přesvědčení, ío „pokud někdo má ppc středek, který druhému ochrání Život, pak není správní mu tento pro Středek neposkytnout", a proio podle jejího názoru problém v diíemati nepromění z lékárníkova uplatnění vlastních práv, ale ?, toho, že nedo káže reagovat. Když Amy pOSlupnS dostává řadu Otázek, které vyplývají z Xohlbcr góvy konstrukce dťíeitiatu» její odpovědi se v zásadě nemíní, takže rflzm SOndy nepřispívají ani kbíižSínv.i osvětlení, ani k po? r ně n ění její původ BÍ reakce. Ať 1 leinz svou zenu má rád. nebo ne, stejně by neměl krást an ji nechat umřít. Kdyby neumírala jeho Žena, ale nijaká cizá paní, Amy říká, Že .kdyby ta paní neměla nikoho blízkého nebo kdyby nikoho neznala", pak by se ji měl Heini pokusit zachránit. ale nezněl by ten lék ukrást. Když vsak tazatelka opakovaním otázek Amy dává najevo, že její odpovedi nepochopila nebo že byly nesprávné. Amy začíná pozbývat sebevědomí a odpovídá Čím dál tím rozpačitěji a nejistěji. Na do£22, proč by Heinz neměl ten lék ukrást, prosté opakuje „protože to r.ení správné". Na vyzvu, ni vysvětlí, proč tvrdí, že krádež by nebyla dobrým rešemrn, nepřesvědčivě dodává: „Kdyby iio ukrad!, třeba by nevěděl, ji;k ho má 56 .'INÝM HLASEM své zené podat, takže by Stejné* memte umřít*" Jelikož loto dilema nechápe jako samostatný problém morálni logiky, nerozpoznává vnitřní strukturu jeho rozřešení; vzhledem k :omu. ?e sama tento problém staví zcela odlišne, r.aprr>stú se míjí s Kohlhergovou koncepcí. Podle Amy svět sestává spise z lidských vztahů ne?, z jednotlivých lidí 2 k jeho soudržnosti přispívá s píše vzájemná propojenost mezi lidmi než systémy pravidel, a proto jádro lohoto dilematu spatřuje ve skutečnosti, že lékárník nedokázal reagovat na potřebu Hcinzovy ženy, Amy říká. Že »není správne, aby lidi umírali, když jim šlo zachránit živoř, a přitom předpokládá, že kdyby lékárník věděl, co způsobí jeho odmítnuti prodat lék levněji, uvědomil by $\, že »by ho mel lé manželce prost? dál ! nechat Hcinze, aby mu ty peníze splatil někdy jindy". Podle ní ledy řešení dilematu spořivá v tum, že se lékárníkovi vysvětlí, jak na tom Heinzova ?ena je. a pokud to nepůjde, pak so Heinz musí obrátit na ty. fcteřť mohou pomoci. Stejní jako jr Jake přesvědčený, že by soudce souhlasil í jeho ní&o-rem o správnosti Heinzovy krádeže, ani Amy nepochybuje, že „lékárník s Hetnzem by určite* přišli no jiné řešení než krádež, kdyby i« opravdu poradné probrali". Podle Jakea zákony .mají chyby", a Anty povazuje /a chybu cele tohle drama, protože je přesvědčena, že „věci by se mely víc sdílet a pak by lidi nemuseli krást". Obě dšti si tedy uvědomují nutnost ivy, kterou vsak chtéjí zprostředkovat různými způsoby - on ne- I ně, prostřednictvím logických a právních systémů, una osobne, pro-střednicMm komunikace ve vztahu. On se spoláhá na konvence logiky. podle nichž lze vydedukovat řešení tohoto dilematu, a předpokládá, že , práv« talt jakojfljccovv úsudky odrážejí logiku spravedlivého přístupu. Její vznikající vědomi .metody pravdy", která je základním principem nenásilného reSenf konfliktu, jí společní! s vírou v obnovující působeni pé& vede k tomu. aby protagonisty dilematu nevnímala jako oponenty sešikované proti *obŠ v jakémsi kláni o práva, fljejako nedílné sOUŽdsti sítě vztahů, no jejímž přetrvání jsou všichni závistí. V důsledku toho řeší dané dilema tím, že tuto síť aktivuje prostřednictvím komunikace: zajísti, aby do ní Žena ; nadáte patřila, neboř propojení posílí, a nikoli přeruší. Avšak odlišná logika Amyiných odpovedi nás upozorňuje na interpretaci vlastního rozhovoru. Ačkoli je zamýšlený jako sled dotazu, jeví se spi.Se jako diaiug, nabývající vlastních morálních dimenzí, které se týkají tazatelem* užití moci a rčspondentčinýeh projevô respektu. Z tohoto posunu v koncepci rozhovoru je okamžitá Zřejmé, ze tazatelüin problém pochopi: Amviny odpovedi pramení ze skutečnosti, že Amy odpovídá na jinou otázku, než so tazatelka domnívá. Amy nezvažuje, jestti má Heinz v léto situaci jednat LMel by Heinz lék ukrást?"), nýbrž uvažuje, jak by mel Heinz jednat, sny zareagoval, když ví, co jeho žena potřebuje (»Měl by Heinz lék uh-ás&~). Tazatelka bere způsob jednání jako samozřejmost 58 JÍNÍM HLASEM a pfeäpukíátfá, že je to jasná věc: Amy předpokládá, ze ;e nezbytné jednat, a zvažuje formu, ;akou to podniknout. Tazatelka si :cdy nedokáže představil odpoveď, která ner.; zahrnuta co Kohlbergovy morální filozo-fie, a tudíž nedokáže ani vyslechnout Asiyinu otazlíu a pochopit logiku její odpovědi aci rozpozr.at. že to. co se z jedné perspektivy jeví jako vyhýbavosi před dilematem, z jiného hlediska znamená pochopení problému e hledaní prrai^r.ějšího řešeni. A lak tylo dvě děti spatřu;; v Keinzově dilematu dva velmi odlišné morální problémy: Jake v něm vidí konflikt mezi životem a ma;etkem, který" lze vyřešit logickou dedukci. Anty trhlinu v lidském vztahu, kterou lze zacelit jen jeho vlastní niti. Tyto déta si kladou odlišné otázky, pramenící z cdhšných koncepci morálky, a proto docházejí k zásadné neslučitelným odpovědím, jejichž uspořádání dn sledu stadií na vzestupné stupnici lidské zralosti, kalibrované podle loyiky ehlapcuvých odpovědi, zcela opomíjí od Hanou pravdu, která se objevuje v úsudku dívky. Na otázku .Co chápe on. a ona nr?* poskytuje Kohlbergqva teorie pohotovou odpověď: Jaseovy úsudky byly klasifikovány jako o celé [cdi u;; imiii vyspělejši, a tudíž morálni; zralejší než úsudky Amyir.y; na otázku .Co chápe or.a, a on ne?" však nemá Kohlberguva teorie co říci. Protože většina dívčiných ndpověd: propadne sítem Koldber(;i,v-i bodovaeíhc systému, z je;:-J perspektivy se zdá. že leží zcela mimo blast :: :-á!ky. Avšak tak jako Jake projevuje velmi vyspělé chápání logiky ospra vedlnění, i Amy je stejné vyspělá ve Svém pochopeni podsraty volby. Uvedomuje si, že -ktiyi dv$ cesty vedou naprosto odlišnými sniéry u vy m rozbo mete pro jednu z meh. nikdy se nedovíte, co by se stal«, kdybyste se vyprav..: jiným strtérem", 2 vysvětluje, že ,tOje příležitost, které musíte využít, a jak jsem řekla, nikdo r.evl, jal-: tu dopadne". Aby tento názor .jednoduše' vysvětlila, popisuje své rozhodnutí strávit léto na táboře: Nikdv se nedovím, ..ví by se stalo, kdybych tady zůstala; a když se ira na tábere nebude líbit, nikdy-ví nedovita, jestli hy bylo lepší, kdyhyer. rady zůstala, tfejde na 10 nijak vyzrát, protože proste nejde udělat obojí najednou, takže se mu^ie rozhodnout, šle člověk proste nikdy n-íví Takto tedy tyto dvě jedcnáetiieté déti, obé vysoce inteligentní a vnímavé, i když každé jinak, předváděj: odlišné způsoby morálního chápání, odlišné způsoby uvalováni o konfliktu a volbč. Když Jake řešf Honzovo dilema, spoléhá se. ze se pomocí krádeže vyhne konfrontaci. OBMn vztahu 59 a obrací se k zákonu, aby spor urovnal. Transponuje hierarchii mod na hierarchii hodnot, Jímž zneškodní porcnciálnš výbušný konflikt moji lidmi, neboř jej předestře jako neosobní konflikt nároků. Takto abstrahuje raorá'ni problém od mterpersonálni situace c v logice spravedlnosti nalézá objektivní způsob, jak rozhodnout, kdo spor vyhraje. Avšak toto hierarchické usporádčíní spolu s představivostí vííSastyf a porážky i s potenciálním našitím, které je v n£m obsazeno, musí v An-yjně konstrukci ustoupit propojené síti, předivu vztahů, udržovaných v procesu komunikace. Dojde-li k loinuio posunu, moráihí problém se promění c problém i; nespravedlivé dominance, převahy majetku nad životem, hel problém zbytečné exkiuzc a lékárníkovy neschopnosti reagovat t\3 žení- _nu potřebu- _________,______,_________________________-____ Tento posun ve formulaci morálního problému a průvodní zmenu v představivosti vztahů lze pustrcmr:out i v odpovědích dvou osmiletých dětí. Jeffrey ho a Karen, které měly popsat situaci, v níž přesně nevěděly, jak se správně zachovat: Jeffrey Když fakt moc Chci jíl za kamarády a moje máma ukífíí ve sklcpč. myslím 11.1 kamarády, a pak zas na mámu, a pnk promýšlím, jak se správne" zachovnt. Wfe i<*k ri3* ž': pflfoí to je sitrmmč?) Protože někteří: věci jsou dúh-žiriíjSf :n:Ž jiné v&a, K.lICf! Mám spoustu kamarádek a kamarádů a rtemflili si v/dycfcy hrál sií v5cmi, takže se musí prostřídat, protoíc jsou lo všechno moji kamarádi. Ale když nfíkdo zůstane úplnž sám, tak si hrajú s aim. (Sa tt> všechno mysiií. kifyŽ $e fakh.it; snažíš rozhodnout?) No, jak je nék.do úph:é sám, na samotu. Jeffrey vytváří hierarchické uspořádání, aby vyřešil konflikt me2i přáním a povinností, kdežto Karcn popisuje síť vztahu, která zahrnuje všechny jej: kamarády i kamarádky. Obe" děli se zabývají problémem c-xkiuzc a priority, který- vznikl volbou, ßvsak Jeffrey přemýšlí o tom, co má přednost; kdežto Karen sc soustředí na to, kdo byl opomenut. Naprosto odlišné obrazy hierarchie a sítě v dětském uvažování o morálním konfliktu a vclhé objasňují dvě chápání morálky, která jsou spße komplementárni než sekvenční či protikladná. Takovýto výklad odlišností se v5ak staví proti jednostrannosti vývojové teorie, která řadí 60 JINÝM HUSEM rozdílnosti hierarchicky; Soulad mez: uspořádáním vývojové teorie a Struktury myšlen: chlapců kontrastuje s rozporem mezi louto '.eorií a strukturou, klerá se projevuje v myšlení dívek. Avšak při jakémkoli porovnání r.a sebs úsudky dětí vzájemné nenavazuj:. Proto se naskýtají otázky o vztahu mezi témito dvěma perspektívami: Jaký má :ato odhŠ-ífOSI význam a jak jsou ryto dva způsoby uvažování spojeny? Tylo otázky múí.err.e l^pe pochopit, když so zamyslíme nad vztahem mez; lítn, jak chápou morálku jedenáctilelé dč:i a jak popisují samy sebe: Jak byste se sami sobŽpQpsuli? Jokc Jsem dokonalý - umím bý; pOlcné ješitný, Co chcete - jo úpiňš jedno, jakse popíšu? 'in ■. Tím jako myslíte moji povahu? {Co mysiis'ü No, j;i nevím. Já bych sr popsala ;ako. no, cfl tím vlnstnŕ myslíte'' Kdybyste mčfi popsal, jati jste abyste satni poznati, že tajštt; ay, a> bys (« n>$ff? Joke Já bych začal tím. že je nu jedenáct, jjke (prf;rncni). Musel bych dodat, že bydlím v ijmóno mestal, protože to ke mně hodné patrí. atakyžemfl táta .-doktor, protože myslím, /.e 10 mě taky rak trochu míní, a že se nezastávám zločmu, pokud se ováetn nejmenujete Heinz; Že podle mé ;e Skelu u:ruv;.i, protože podle mč člověku tak trochu mrní povahu |á utk nějak moe nevím, pik se popsat, protože vlastně nevím, jak vídat svou osobnost [Kdyby «fis m$l oprctxlu přesné popsat, co bys řek!% Máti: rád bibý vtipy. Zrovna u.;.: rac" nebaví se učit. nie všechno ve škole zvládám Všechny ukuly, které jsem ve Skote dostal, jsem vždycky zvládl, až na ty, no které se řlovět musí učit. aíe když si to přečtu, tak :»•. laky zvládnu, jenže někdy mé nebaví ztrácen čas nad lehkými domácími úkúíy. A laky mé Šíleně baví spurt- Na roždí! od spousty jiných Udí si myslím, ža svět má porád ;eš:ě naději- US$Au li«ií, které znáni, mám rád. a mám se bezvadnSi stejně tak skvěle jak« všichni kolem mě, a na Svůj věk jsem dost vysoký. Amy Ttikjábyeh f^kla. Že jsem někdo, koho baví Škola a učeni, a že tím se chci v žtyotč zabývat. Chci pracovat ve včdc nebo něeo podoli- QBW2Í Y2MHU 61