Zadání práce:

Projekt posouzení životní situace

Navrhněte způsob provedení posouzení životní situace rodiny a
relevantních osob, které by se mělo stát východiskem návrhu
intervence či intervencí:

Inspirace k tvorbě projektu posouzení

A) Výzkumný charakter posouzení

Posouzení životní situace je reflexivní proces poznání.
Někteří autoři v této souvislosti hovoří záměrně jako o
projektu a ne o plánu, aby zdůraznili jistou paralelu
k projektu výzkumu. Řada autorů o spojitosti metod sociálního
výzkumu a  posouzení hovoří zejména v souvislosti s technikami
rozhovorů. Zatímco některé aspekty vedení rozhovoru
v sociálním výzkumu již dříve byly ovlivněny sociálními
pracovníky (iniciační fáze, poslouchání, reflexe a
sumarizace), hovoří se v současné době o možnosti využít
principy sociálního výzkumu při posouzení životní situace,
které je analogické k vedení výzkumného rozhovoru
s jednotlivcem či rodinou.

B) Kvalitativně x kvantitativně?

Obsah i metody plánování posouzení se mohou lišit podle
pohledu posuzovatele na účel a povahu posuzovacího procesu.
Přinejmenším zmiňme dvojici protichůdných směrů v přístupech
k posuzování. První chápe posuzování jako proces objektivního
odkrývání a měření faktů o případu, druhý se snaží dosáhnout
porozumění množství perspektiv prostřednictvím důvěrné
spolupráce s klíčovými účastníky. Zdá se ovšem potřebné, aby
posouzení zvláště v oblasti péče o děti obsahovalo (využilo)
oba principy. Životní situace v rodině pravděpodobně bude
zahrnovat jak aspekty věcné a měřitelné  (nemoc, fyzické
týrání atp.) i prvky kvalitativní povahy, které vyžadují
hloubkový rozhovor (postoje a jejich změna). Domnívám se, že
právě a teprve kombinací obou typů posouzení lze dospět
k relevantnímu posouzení.

Hlavní prvky projektu posouzení

Projekt posouzení zahrnuje následující hlavní prvky:

  1.  uvážení cíle posouzení,
2.  uvážení zdrojů informací,
3.  zvážení kdo bude participovat (jako posuzovatel i jako
posuzovaný),
4.  jaké metody posouzení mají být použity,
  5.  navržení specifických procedur (rozhovory, škály,  hry),
  6.  etc.

Literatura:
viz. povinná literatura ke kurzu