OBHAJOBA ŽENSKÝCH    PRÁV
Mary Wollstonecraft
(1792)
A Vindication of the Rights of Woman, preložila Kateřina Hilská
OBHAJOBA ŽENSKÝCH PRAV
MARY   WOLLSTOWECRAFT
(1759-1797)
Miiry Wiillstitmrraft sice »skala jakési minimální instilucionalizo-váné vzděláni, ale jak« většina žen své doby bvla převážně samoukem. Během svrhn pohnutého života založila školu, krátce praco-vála jakn guvernanika ;i psala literární krilikv. Téměř osudnou sr ji stala známost s americkým spisovatelem Gilbertem Imlayem, se kte-rvm -e nutkala během své cesty elo revoluční Francie, V rope 1794 m- jim narodila deera Fanny. V zoufalosti z Imlayovy ztráty zájmu » jejich vzfali w Wnllstiinerraťl dva král pokusila o sebevraždu, nejprve v roee 17*ír», když sr dozvěděla o jeho nevěrách, a podruhé po návratu z cesty do Skandinávie, kam cestovala jako Imláyúv ob-elindní zástupce. Pu návratu do An»lie se spřátelila se spisovatelem
Williaim-tn Gndwincm, s nimi v roce 1797 uzavřela sňatek. Téhož
i
niku m* jim narodili! deera Múry (budoucí Mary .Shelly,!autorka I'liitiKi'iisirtnu). Mary Wnllslonccrafl však zemřela jedenáct dní po jejim narození.
WidUlnnecraft se věnovala psaní románů, esejů a prací Jo vzdělání. Mrzi lv nejznámější patří NfiJtntik pnziuwwk A i-í/é/oi-fím mxr (Th-ni^bis on the Kdiication nf Daughters: 1787), QUhifalm /mír ŕfarfitia (Vindication of the Rights of Men: Í790) a Dopisy z krátké Im /»o/;v/// re Sľŕtlsku, fiarsku u Dánsku (Loiters Written during ii Sliiirl líesidi-nce in Sweden, Norway and Denmark (17*^6).
0/i/ifi/ořifi žľiisl.ýih nráľ zůstává jejim nejplavnějším dílem. Břit-kvili stylem rii/.eliírá různé okamžiky života žen ve společnosti mužů. Jádrem jejího argumentu je poznání, že představ)' o ženské povaze íi sehnpnosteeh formulované muži jsou v podstatě'nelogické n vnitřně si odporují. Ženám bylv vždy přisuzovány schopnosti n vlastnosti, které byly opakem představ o charakteru mužů. Tak se
2 0
Mary W\
'OU.STONKCHAFT
n.pnkl.d od žen vyžadoval.-, .,„,„. il)c jejicll              .
slovy, fe^ka povaha je v ,ra(iiíl,írl, p-re<kt^h ,,,,,„„„.„,"
-co Jel.«, „m, j.« ženy rfoopr.1vdvJ,0(, Slu|ia ?i.n -« le.o norme ma m.tně za následek mrzačení duch. i Iři..
2 l
OBHAJOBA ŽENSKÝCH PRÄ
^Má sir, že muži si ve své většině rozumově ospravedlňují předsudky. tJn nichž dnes sotva vědí. jak je získali, spíše než bv se jich «nažili zbavit.
(...)
Pokud tedy ženy nej$Ou pouze rojem jepicích darmošlapu, proč by měly být udržovány v nevědomostí pi)il pláštíkem nevinnosti? Muži si stěžují, ;t mají k tomu důvod, na pošetilosti a vrtochy našeho pohlaví, zatímco ne dost rázně napadají naše svéhlavé vášné a nízké neřesti. Tady vidíte, mela
f"'Vch odpovědět, přirozený důsledek nevědomosti! Nestálá bude každá my-I. která se může opřít pouze o předsudky, a proud teče s ničivou jzuřivos-jtí lam. kde nejsou překážky, které by rozbíjely jeho silu. Od dětství se že-jnám říká a učí je to také přiklad jejich matek, že trocha znalosti lidské sla-
Íiosli. které se popravu říká mazanost, poddajná povaha, vněfíí poslušnost i bezchybné dodržování všeho, co se od nich očekává, jim získá Ochranu nuže; a pokud jsou krásné, vše ostatní je alespoň na dvacet let jejich živo-| jta zbytečné.
tak sli
•I   Ženy mají být tudíž považovány buď za bytosti morální, nebo za í bé, že rimsejí ve všem podléhat vysžfm schopnostem mužů.
Podívejme se na tutu otázku blíže. Rousseau prohlašuje, že žena by se ni-kdv neměla ani na chvilku cítit nezávislou, že bv ji strach měl vést k tomu, / aby využívala své f>řiivzeiif> mazanost i a nechala ze sebe udělat Koketní j otrokyni, aby z ní byl lákavější předmět touhy, milejší společnice muže, kdykoli se mu zachce si odpočinout. Své argumenty, které údajné přejímá z přírodních úkazů, dovádí ještě dál a snaží se nám namluvit, žejpravda a sila, opory vši lidské ctností, by se měly pěstovat s jistým omezením, protože jí ohledem na ženskou povahu je poslušnost to hlavní, co by se'ženám tiiťlo vštěpovat s neutuchající přísností.
I Jaký nesmysl! Kdy už povstane nějaký velký muž s dostatečné silnou myslí, aby odfoukl mlhu, kterou pýcha a smysly zahalily toto téma3 Pokud jsou ženy od přírody podřízené mužům, jejich ctnosti musejí být stejné fcva-
o o
M ill)   WtlU.STOtiKf.HAFT
litou, krlyž ne stejnou měrou, protože jinak je ctnost relatívni pojem: z u> ho plyne, že jejich chování by se mělo zakládat na stejných zásadách a mít stejný cíl.
[...'i
Jak mají ženy existovat v tom stavu, kdv nebude ani ženění ani vdávání.
to se nám neříká. Neboť třebaže moralisté souhlasí, že běh života zjevně potvrzuje, že mušje vlivem různých okolností připraven na stav budoucí, ( neustále jednohlasně radí ženě. aby pamatovala pouze na přítomnost. Jem- j nost, pnddajnost a psí oddanost jsou na tomto základě a v souladu s tím doporučovány jako hlavní ctností ženství; a bez ohledu na svévolné hospodaření přírody jeden pisatel prohlásil, že je mužné, když je žena melancholická. Byla stvořena k tomu, abv se stala hračkou muže. jeho chras-títkem. a musí mu znít v uších, kdykoli on dá volno rozumu a rozhodne se bavit.
[...i
Připadá mi nutné stále opakovat tyto zřejmé pravdy, protože ženy byly doposud jakoby izolovány: a zatímco byl v zbaveny ctnosti, kterými by se mělo odívat lidství, bvlv ozdobeny umělými půvaby, které jim umožňují vykonávat krátkodobou tyranu. Vzhledem k tomu. že láska v jejich nitru zaujme místo jakékoli vznešenější vášně, jejich jedinou ctižádosti je být krásné, vyvolávat cit, spíše než vzbuzovat respekt: a tato nízká touha stejně jako servilita v absolutních monarchiích ničí veškerou sílu charakteru. Svoboda je matkou ctnosti, a pokud jsou ženy už svou povahou otrokyne [ a není jim dovoleno dýchat ostrý a posilující vzduch svobody, pak musejí navždy malátnět jako exoti a nutné byt považovány za krásné chyby přírody.
[...]
Naříkám nad lim. že ženv jsmi systematicky degradovány tím. že sejitu dostává triviálních pozorností, o nichž si muži myslí, že je mužné ženám dopřávat, když ve skutečnosti pouze urážlivě podporují svou vlastní nadřazenost. Uklonit se nižšímu tvorovi je nic nestojí. Vlastně mi tyhle eeremo- * nie připadají tak směšné, že se sotva držím, kdvž vidím, jak muž začne
* Odkaz na Matouše 22:30. Marka 12:25 nrl.o LukáSr 211:35. Malou* 22:30: J'„ «kKfeni 5e lidé neieni ani nevdávají, alf j£tni jak nehráli amlřlé." tliťlf: 1'isiiw <ra(ě Slnrvhu n iXníÝhn zákona. Ekumenicky preklad. Ekumrnickň nula rírieví v ČSR. Praha W84 (Pom
překl.)
2 3
70
L
OBHAJOBA ŽENSKÝCH PRÁV
s dychtivou a vážnou péčí zvedat kapesníček či zavírat dveře, když by to dáma mohla udělat sama, jen kdyby o krok Či dva popošla.
[...]
Jestliže se tedy s výjimkou válečníků mezi šlechtou nikdy neobjevili slavní muži jakéhokoli druhu, nedá se z toho právem vysoudit, že místní situace spolkla muže a vyprodukovala postavu podobnou ženám, které jsou také lokalizovány - pokud smím užít tohoto slova - postavením, do něhož se dostávají jen ze zdvořilosti? Ženám, běžně nazývaným dámy, se nemá ve společnosti odporovat, nesmějí vynakládat žádnou manuální námahu; 'a očekávají se od nich pouze negativní ctnosti, pokud se tedy nějaké ctnosti očekávají - trpělivost, poddajnost, dobrá nálada a pružnost - ctnosti neslučitelné s jakýmkoli intelektuálním výbojem. Krom toho tím, že žijí víc ve společnosti ostatních žen a málokdy jsou naprosto samy, jsou více vystaveny vlivu citů a vášní. Samota a přemýšlení jsou nutné k tomu, aby z přání vzešla silná vášeň, a k tomu, aby představivost zvětšila předmět touhy a učinila ho žádostivým.                                                                    i
(...)
Ve středním stavu, abychom pokračovali ve srovnání, jsou mladí muži připravováni na své povolání a manželství se nepovažuje za tak důležitý jev v jejich životě; zatímco ženy naopak nemají jiný cíl, na jehož dosažení by si tříbily schopnosti. Není to obchod, velkolepé plány nebo nějaký rozlet ctižádosti, kterým věnují pozornost; ne, jejich myšlenky se nezaměstnávají pěstováním takových ušlechtilých zájmů. Aby našly své postavení ve světě a mohly si dopřát svobody přelétání od jedné rozkoše ke druhé, musejí se výhodně provdat, a tomuto cíli se obětuje jejich čas a jejich osoby jsou často legálně prostituovány. Když muž zahájí svou dráhu v některém povolání, má před sebou neustále nějaký budoucí prospěch (a mysl se posiluje, upíná-li své úsilí k jednomu cíli), a protože se věnuje plně své práci, potěšení se považuje za pouhý odpočinek; zatímco Ženy hledají potěšení'jako hlavní cíl své existence. Vlastně podle výchovy, kterou jim poskytuje společnost, se dá soudit, že by je všechny měla ovládat touha po rozkoši; ale dokazuje to snad, že duše má určité pohlaví? Stejně tak rozumné by se zdálo tvrzení, že francouzští dvořané nebyli lidé, neboť jejich povahu formoval ničivý despotický systém a protože svoboda, ctnost a lidství byly obětovány rozkoši a marnivosti. Což jsou osudné vášně, které vždycky hýbaly celým lidstvem!
I
2 4
r
Maky Wollstonecrai-t
Jelikož jsou [ženy] křehké ve všech smyslech toho slova, musejí vzhlížet k muži pro veškerou útěchu. I v sebemenším nebezpečí tíhnou ke své opoře až s příživnickou tvrdošíjností a uboze se dožaduji pomoci; a jejich přirozený ochránce natáhne ruku, či zvýší hlas, aby ochránil svou krásnou bo-jácnici - před čím? Treba před zamračenou starou krávou či skokem myši; krysa by byla vážným nebezpečím. Jestliže na to pohlédneme rozumně, dokonce s obyčejným selským rozumem, co může zachránit takové bytosti před opovržením; byť byly hebké a krásné?
Různé strachy, pokud se nepředstírají, mohou budit docela hezký dojem; ale vykazují stupeň hlouposti, který snižuje rozumného tvora způsobem, jehož si ženy nejsou vědomy -, neboť láska a úcta jsou dvě odlišné věci.
Jsem pevně přesvědčena, že bychom o ničem tak dětinském neslyšeli, kdyby dívkám byl dopřán dostatek zdravého pohybu a nebyly uvězněny v těsných místnostech tak dlouho, až jim ochabnou svaty a poničí se zažívání. Abychom tuto poznámku dovedli ještě dá), kdyby se se strachem u dívek, místo aby se pěstoval, možná dokonce vytvářel, zacházelo stejně jako se zbabělstvím u chlapců, brzy bychom uviděli ženy s důstojnějšími vlastnostmi. Pravda, nemohlo by se jim pak dost dobře říkat sladké květinky na mužově cestě: avšak byly by úctyhodnějšími členy společnosti a vykonávaly by důležité životní povinnosti podle vlastního rozumu. „Vzdělejte ženy jako muže," říká Rousseau, „a čím víc se budou podobat našemu pohlaví, f tím méně moci budou nad námi mít." To je přesně to, kam mířím. Nepře- ■ ji si, aby měly moc nad muži, ale nad sebou samými.
Někteří naturalisté také tvrdí, že muži nedosahují plného vzrůstu a síly před třicátým rokem; ale že ženy dosahují dospělosti ve dvaceti. Obávám se, že tento argument je založen na falešném předpokladu, že zbloudil díky mužskému předsudku, kterým je krása považována za dokonalost ženy -pouhá krása rysů a pleti, ve vulgárním pojetí toho slova, zatímco mužské kráse se povoluje nějaká spojitost s duchem. Sílu těla a charakteristický zjev, kterému Francouzi fikají fyziognomie, nezískávají ženy před třicítkou o nic častěji než muži. Drobné bezelstné triky dětí jsou pravda zvlášť potěšující a přitažlivé; ale jakmile pěkná svěžest mladosti pomine, jsou tyto bezelstné půvaby spíš záměrným afektem a znechucují každého, kdo má vkus. Ve vzhledu dívek hledáme pouze živost a stydlivou skromnost; ale jakmile jaro života uběhne, hledáme ve tváři střízlivost a stopy vášně, spíše než dolíčky ve tvářích značící animálního ducha; očekáváme, že uvidíme svéráz-
2 5
OBHAJOBA ŽENSKÝCH PRÁV
nost povahy, což je jediný magnet náklonnosti. Pak si přejeme hovořil, a ne se mazlit; dát prostor naší představivosti, stejně tak jako pocitům srdce.
[...i
Neboť člověk je takové povahy, že dosáhne správného využití svých schopností, až když je cvičí, a nebude je cvičit, dokud ho nějaká nutnost k tomu nedovede. Ctnosti lze stejně tak dosáhnout pouze vykonáváním relativních povinností; avšak důležitost těchto posvátných povinností stěží pocítí bytost, kterou připravilo o její lidství poklonkovaní patolízalů. Ve společnosti musí být zavedena jistá rovnost, nebo se morálka nikdy neuplatní. A tato ctnostná rovnost nikdy nebude pevná, byť spočívala na skále, pokud bude polovina lidstva spoutána osudem, neboť bude tuto rovnost neustále podrýval svou nevědomostí Či pýchou.
C" Je marné očekávat ctnost od žen, dokud nebudou určitou měrou nezávislé na mužích; je dokonce marné očekávat tu sílu přirozené náklonnosti, která by z nich Činila dobré manželky a matky. Dokud jsou naprosto závislé na svých manželích, budou mazané, úzkoprsé a sobecké; a muži,jkterým činí radost ta náklonnost hraničící se psí oddaností, nemají moc jemnoci-tu. neboť láska se nedá koupit; v kterémkoli smyslu toho slova její hedvábná křídla okamžitě splasknou, pokud v ni hledáme něco jiného než to, co
^sami dáváme.
[...]
Podle mého názoru jsou zvláště užiteční ti spisovatelé, kteří dosáhnou toho, že člověk cítí s jiným Člověkem bez ohledu na postavení, jež kašlává, či na nános falešných citů. Ráda bych tedy přesvědčila rozumné muže o důležitosti některých svých poznámek; a také bych je ráda přemluvila, aby střízlivě uvážili celý smysl mých postřehů. Apeluji na jejich rozum, a jako bližní bytost se dožaduji jménem svého pohlaví nějakého zájmu v jejich srdcích. Prosím je, aby pomohli svou společnici emancipovat, aby z ni učinili věrného pomocníka a družku.
Kdyby tak muži velkomyslně zpřetrhali naše pouta a spokojili se'se vztahem založeným na rozumu místo na olrocké poslušnosti, zjistili by, že jsme pozornější dcery, láskyplnější sestry, věrnější manželky, rozumnější matky - jedním slovem, lepší členky společnosti. My bychom je pak milovaly pravou láskou, neboť bychom se naučily mít úctu k sobě samým; a klid duše ctnostného muže by pak nerušila zbytečná marnivost jeho manze ky, ani pomyšlení na děti, které musí odchoval cizí náruč, když nenašly vlastní u své matky.
m   e

PODDANSTVÍ    ŽEN
John Stuart Mill
(1869)
The Subjection of Women. přeložila Kateřina Hilsk.í